18241–18300 z 157826 Autoři
Valburga Vavřinová (6)
Narozena 22.5.1968 v Praze. Historička, památkářka, spisovatelka, autorka publikace o vánočních zvycích.
Více od autora
Václav Zemek (6)
Narozen 29.5.1951. Mgr., pedagog, učebnice a matodické materiály pro výuku matematiky na ZŠ.
Více od autora
Václav Zelený (5)
Václav Zelený byl český středoškolský pedagog, novinář a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se v Borové jako druhorozený syn rolníka Františka Zeleného. Matka pocházela z učitelské rodiny. O jeho výchovu se zasloužil borovský učitel Antonín Línek, který učil také Karla Havlíčka. V roce 1837 nastoupil na německobrodské gymnázium. Po skončení gymnázia měl jít na přání matky studovat teologii. Rodiče se ale podařilo přesvědčit a Václav mohl odejít do Prahy na filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Na vysokoškolských studiích se musel živit sám vyučováním dětí. V září 1850 složil státní zkoušky z dějepisu, zeměpisu, češtiny, klasických jazyků a filozofie. Jeho prvním působištěm bylo gymnázium v Jindřichově Hradci. 7. ledna 1851 se oženil s K. Mourkovou. Poté byl přeložen na akademické gymnázium do Prahy, kde se projevoval jako velký vlastenec. V roce 1855 založil s K. J. Erbenem a K. Štorchem časopis Obzor. Zelený psal do časopisu anonymně nebo pod různými šiframi. Také byl požádán o spolupráci na Riegrově naučném slovníku. Zpracoval v něm asi 160 hesel z historie, estetiky a literární historie. Za odměnu se stal členem Královské české společnosti nauk. Tehdy také začal spolupracovat s příslušníky májovské generace a přispívat do almanachu Máj. Kromě Obzoru také psal do časopisů Obrazy z Itálie, Obecné listy a Národ. Na přelomu let 1859–1860, kdy po otřesu vlády kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost začalo ke svému konci spět období Bachova neoabsolutismu, patřil Zelený mezi několik osobností, které žádaly u rakouských úřadů povolení k vydávání českého politického deníku. Všechny tyto žádosti ovšem ještě tehdy byly zamítnuty. Po obnovení ústavní a parlamentní formy vlády se zapojil do politiky. V roce 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen d...
Více od autora
Václav Votruba (6)
Václav Votruba byl přední český teoretický fyzik, je považován za zakladatele teorie elementárních částic v Československu a za prvního českého vědce, který se zabýval kvantovou fyzikou a systematikou elementárních částic a za zakladatele teorie elementárních částic v Československu. Je také označován za učitele českých teoretických fyziků. Václav Votruba se narodil 19. prosince 1909 v Slavětíně v okrese Louny, kde také chodil do obecné školy. Poté jezdil sedm let na České státní reálné gymnázium v Lounech. Po maturitě byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy na obor matematika a fyzika. Získal stipendium a od čtvrtého ročníku při studiu pracoval jako vědecký pomocník na Ústavu a semináři pro teoretickou fyziku. V roce 1933 složil státní učitelskou zkoušku se způsobilostí na střední školy, ale čtyři roky se mu nepovedlo získat odpovídající zaměstnání. Po vykonání vojenské prezenční služby se vrátil na místo pomocné vědecké síly a finance získával kondicemi a záskoky za nemocné učitele na různých středních školách v Praze. V roce 1936 se oženil s Kamilou Tauchmannovou. V roce 1937 získal místo "zatímního profesora" na Benešově gymnáziu v Londýnské ulici. V roce 1941 byl úředním pokynem přesunut do Ústředního ústavu meteorologického v Praze, kde pracoval do roku 1943. Poté mohl učit na gymnáziu v Křemencově ulici, ale v roce 1944 byl totálně nasazen a pracoval na opravách vinohradského železničního tunelu. V květnu 1945 se stal asistentem Ústavu pro teoretickou fyziku . S ohledem na veliké množství studentů po válečné pauze přijatých ke studiu byla hlavní náplní jeho práce pedagogická činnost, kterou musel zvládnout pouze ve spolupráci s profesorem Trkalem a Miroslavem Brdičkou. Práce v ústavu po válce znamenala i další aktivity, ...
Více od autora
Václav Vokálek (2)
Narozen 13. 10. 1956. Autor dopisů ze základní vojenské služby u Železničního vojska.
Více od autora
Václav Vincenc Mašek (3)
Václav Vincenc Mašek , známý též jako Wenzel Vinzenz Masek , byl český hudební skladatel a varhaník, který působil na konci 18. a na počátku 19. století. Je uznáván pro svůj přínos české hudbě v období klasicismu. Mašek byl plodným skladatelem, mezi jeho díla patří opery, symfonie, komorní hudba a skladby pro klávesové nástroje. Proslul také svou pedagogickou činností; byl autorem klavírní metody, která byla ve své době hojně využívána. Maškova hudba se vyznačuje klasickým stylem své doby, s jasnými strukturami a melodickými liniemi. I když není tak známý jako někteří jeho současníci, Maškovo dílo zůstává důležitou součástí českého klasického hudebního dědictví. Co se týče konkrétních zmíněných alb, nejsou k dispozici žádné snadno dostupné informace potvrzující jejich výrobu nebo vydání Václav Vincenc Mašek .
Více od autora
Václav Ventura (5)
doc. ThDr. Václav Ventura, Th.D. Studium: 1970 - 82 - studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze, t.č. v Litoměřicích, Universitas vitae , studium na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1982 - státní závěrečné zkoušky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1997 - obhajoba disertační práce De votis monasticis. Elementa biblica et philosophica na Evangelické teologické fakultě v Praze Zaměstnání: 70. a 80. léta - zdravotnický pracovník, vychovatel mentálně postižených, pracovník na archeologickém výzkumu , knihovník od 1990 - redaktor Teologických textů, odborný asistent na 1. lékařské fakultě UK v Praze , odborný asistent na CM teologické fakultě UP Olomouc , 2001 - habilitace na CMTF UP v Olomouci, habilitační práce: Jan Evangelista Urban. Sonda do české teologie a spirituality, od 2002 - vedoucí katedry filosofie a patrologie CMTF UP v Olomouci.
Více od autora
Václav Vacek (6)
Farář ve farnosti Letohrad. Václav Vacek, nar. 1946, vyučen nástrojařem, po získání maturity při zaměstnání začal studovat strojní fakultu na ČVUT. V Praze objevil živé křesťanství, vstoupil na CMBF v Litoměřicích. Na kněze vysvěcen r. 1975. Působil v řadě farností královéhradecké diecéze. Za minulého režimu pracoval v církevním disentu, byl členem sboru poradců kardinála Tomáška. Zaměřuje se na porozumění Bibli, liturgii, v pastoraci se zvlášť věnuje rodině a spiritualitě mužů. Od r. 1990 je farářem v Letohradě. Václav Vacek , katolický kněz. Narodil se v Dolní Čermné u Letohradu v rodině účetního a švadleny jako prostřední ze tří dětí. Otec byl politický vězeň nacistického i komunistického režimu. Vystudoval bohosloví v Litoměřicích a v roce 1975 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan a administrátor působil postupně v Jičíně, Náchodě, České Třebové, Pardubicích, Lipolticích, Hněvčevsi, Chlumci nad Cidlinou a Písečné. V osmdesátých letech byl členem sboru poradců kardinála Františka Tomáška, podílel se na vydávání církevního samizdatu. V roce 1990 byl ustanoven farářem v Letohradu, později byl jmenován členem kněžské a pastorační rady Královéhradecké diecéze. Je autorem knihy Pozvání k Večeři Páně . Populární jsou jeho televizní diskuse, které moderuje s architektem a hercem Davidem Vávrou.
Více od autora
Václav Suchý (4)
Narozen 9. 8. 1942 v Praze. Redaktor, prozaik, básník, překladatel ze španělštiny, portugalštiny a ruštiny.
Více od autora
Václav Šmejkal (6)
Václav Šmejkal byl český pedagog, bibliofil a politický vězeň. Narodil se 2. června 1909 na Ferdinandu a Růženě Šmejkalovým. Měl dva mladší bratry. Otec Ferdinand za první světové války narukoval do armády a stal se nezvěstným. Matka Růžena musela tvrdě pracovat, aby své děti uživila. Václav Šmejkal maturoval na reálném gymnáziu v Praze-Žižkově a poté vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Svou učitelskou dráhu Šmejkal zahájil na měšťance v Trmicích. Oženil se s Růženou Křikavovou, s níž měl dva syny. Při práci získal doktorát z přírodních věd. Psal básně a překládal Rilkeho, byl velmi aktivní v Sokole, ochotnickém divadle, červeném kříži a ve známém pěveckém sboru Foerster. Po mnichovské dohodě se rodina přestěhovala do Prahy. Druhou světovou válku Šmejkal strávil jako středoškolský učitel v Táboře. Po jejím skončení se stal ředitelem obnoveného reálného gymnázia v Ústí nad Labem. Zároveň působil jako kulturní referent města Ústí nad Labem. Staral se o obnovení činnosti městského divadla, rozhlasu, knihovny, muzea i archivu. Angažoval se také politicky, neboť byl oblastním důvěrníkem Československé strany národně socialistické. Po únoru 1948 se Václav Šmejkal stal politickým vězněm. Poprvé byl odsouzen ve dnech 23.-24. září 1948 ve skupinovém politickém procesu, ve kterém bylo 22 osob odsouzeno k celkem 101 letům vězení. Sám Šmejkal byl odsouzen k devítiletému trestu za neoznámení toho, že mu student ukázal protikomunistický leták. Část trestu strávil v pracovních táborech při uranových dolech. Roku 1958 byl odsouzen podruhé. Tentokrát k dvouletému trestu za sepsání textu a básní s tematikou vězeňství. Po propuštění se musel živit prací v dělnických profesích a až později mu bylo povoleno vrátit se k práci učitele. Ve volném čase psal učebnice a básně. Byl...
Více od autora
Václav Rabský (2)
Jaroslav Velinský – Horník, soustružník, noční hlídač v ZOO, umělecký pracovník Divadla hudby, reklamní grafik a od konce 60. let spisovatel. Ve volném čase tramp, banjista, swingový kytarista, písničkář a jeden ze zakladatelů festivalu Porta. Sám o sobě říká, že s takovými životními zkušenostmi se nemohl stát ničím jiným než spisovatelem. Ve všech jeho příbězích, ať jsou jakéhokoli žánru, se vždy promítá důvěrná znalost prostředí a charakterových typů. Dokáže vás vtáhnout do děje s takovou lehkostí, že se od knihy jen těžko odtrhnete. Je tvůrce bezděčného detektiva Oty Finka, obyčejného chlápka, který si nechce nechat věšet bulíky na nos, i kdyby proto přes něj měl dostat. Autor též vystupuje pod pseudonymem Kapitán Kid.
Více od autora
Václav Prach (3)
Narozen 1885 ve Velké Kvíci. Středoškolský profesor, autor řecko-českého slovníku, překladatel z latiny a řečtiny.
Více od autora
Václav Petrbok (4)
Narozen 22. 4. 1972 v Rakovníku. PhDr., Ph.D., vědecký pracovník Ústavu pro českou literaturu, odborný asistent Ústavu germánských studií. Zabývá se českou a německou literatururou 16.-19. století; dějinami české a německé literárněvědné bohemistiky a germanistiky; literární lexikografií.
Více od autora
Václav Němec (3)
Narozen 31.8.1902 v Golčově Jeníkově, zemřel 4.4.1985 v Českých Budějovicích. Novinář a básník.
Více od autora
Václav Láska (5)
Mgr. Václav Láska od 18 let pracoval v řadách Policie ČR. Začínal jako řadový policista na obvodním oddělení. Později pracoval jako asistent vyšetřovatele a posléze vyšetřovatel na Krajském úřadu vyšetřování se specializací na hospodářskou kriminalitu. V roce 1999 nastoupil na Úřad finanční kriminality a ochrany státu , kde vedl vyšetřování související s IPB a s Harvardskými fondy. Po zániku ÚFKOS v roce 2003 opustil řady policie a krátce pracoval v oblasti ekonomického poradenství. V současnosti se věnuje právní praxi v advokátní kanceláři. V červenci 2007 zamítl ministr vnitra Ivan Langer Láskovu žádost o zbavení mlčenlivosti, jejíž schválení by mu umožnilo vypovídat v USA v kauze Viktora Koženého. Podle mluvčí Aleny Vokráčkové byla důvodem „odlišnost právních systémů obou zemí“. Při zaměstnání vystudoval sociální patologii na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a právo na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.
Více od autora
Václav Kubišta (6)
Narozen 27. 9. 1925 v Čáslavi, zemřel 2011. Prof., RNDr., CSc., docent, spisy z oboru fyziologie.
Více od autora
Václav Král (4)
Václav Král byl český automobilový designér, konstruktér a závodník. Narodil se roku 1936 v Ostravě. V roce 1956 absolvoval Vyšší průmyslovou školu automobilní a leteckou v Mladé Boleslavi. Dvacet let aktivně závodil . Do roku 1960 pracoval v konstrukci karosérií AZNP Mladá Boleslav a poté ve Výzkumném ústavu energetickém. Roku 1983 odešel na volnou nohu. Od roku 1994 vyučoval na ČVUT. Od 50. let kreslil a psal do motoristických časopisů, pro mnohé československé firmy kreslil „rentgenové obrazy“ jejich výrobků, věnoval se propagační grafice. V 70. letech se představil jako tvůrce závodních automobilů značky Metalex. Vytvořil karoserie závodních vozů formule Easter a Mondial, Škoda Buggy a Spider a dalších více než 20 vozidel. Mezi nejznámější Králova díla patří super-sporty: Tatra MTX V8 , Innotech Mystero , Dioss Rebel a luxusní Tatra Prezident. Jedná se o tvůrce vozu, který dosáhl historicky prvního českého národního rychlostního rekordu. Rekord 265 km/h se Supertatrou o objemu čtyři litry a výkonu 320 koní vytvořil Ing.Petr Bold na bývalém letišti Hradčany u Ralska. Jeho studie vozu Laurin & Klement z roku 1991 drží český rekord vozidla s nejnižším odporem vzduchu . Věnoval se i průmyslovému designu – balicí stroje, laminovací stroje, obří postřikovač, jemnořezná pila, počítače, vrtačky, motory, výrobky pro domácnost, hračky. Byl velkým propagátorem „filozofie spotřebitelské skromnosti“ v dopravě.
Více od autora
Václav Jelínek (1)
Narozen: 30.5.1920 Nové Strašecí, zemřel: 20.10.1982 v Praze. Publicista, dramatik, red.rozhlasu Ústřední rady odborů /po r.1945-/, vedoucí red. čas.Klub ve vydavatelství Práce /1952-53/, vedoucí red.Dikobrazu /1954-57/, vedoucí Pražské estrády /1959-61/, rozhlasový red., prac. Československého filmu /vedoucí dramaturgické skupiny/, red. Československého rozhlasu /1965-/. /Básně: Květen, Vyčteno z dlaní; div.hry: A kdo je víc, Z jednoho krajíce, Skandál v obrazárně, Byl to Habr; film.scénář: Co řekne žena; Olympijské Tokio ve fotografiích Karla Nováka; články v čas.mj.Dikobraz, Květy, Svět práce./ Nekrolog: LD,21.10.1982,s.4.
Více od autora
Václav Huňáček (4)
Narozen 15. 1. 1931 v Praze, zemřel 7. 8. 2018 tamtéž. Doc. PhDr., CSc., filolog. Publikace z oboru slavistiky, rusistiky, byzantologie, kulturologie, etnografie, náboženství, teorie průvodcování.
Více od autora
Václav Hořejší (5)
Narozen 14.10.1949 v Mlýnském Struhadle. Doc., RNDr., CSc., biolog, profesor imunologie, práce z oboru molekulární imunologie.
Více od autora
Václav Engler (7)
Narozen 13. 8. 1977 v Rokycanech. Mgr., kulturní antropolog, básník, muzejník, vedoucí Muzea Církevního umění v Plzni, ilustrátor, divadelní ochotník, člen Střediska západočeských spisovatelů a moderátor kulturních či literárních akcí.
Více od autora
Václav Chvalovský (5)
Narozen 26.11.1925 v Podmokách u Nymburka, zemřel 3.8.1991 v Praze. Ing., dr. technických věd, DrSc., člen korespondent Československé akademie věd. Práce v oboru organické chemie.
Více od autora
Václav Čada (4)
Václav Čada byl český a československý historik a politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za KSČM. Působil jako profesor vojenských vysokých škol, publikoval práce z dějin marxismu a československé historie. Jeho manželkou byla estetička a kunsthistorička Věra Beranová. Ve volbách roku 1992 byl za KSČM, respektive za koalici Levý blok, zvolen do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V roce 1993 se účastnil 3. sjezdu KSČM a vystoupil v rozpravě, přičemž referoval o názorech členské základny na úvahy o změně názvu strany.
Více od autora
Václav Břežan (4)
Václav Březan byl rožmberský archivář, knihovník a kronikář. Václav Březan se narodil v rodině mlynáře v Březně u Postoloprt. Absolvoval bratrskou partikulární školu v Mladé Boleslavi a poté studoval na známých německých universitách v Heidelbergu a Štrasburku. Vynikal všestranným vzděláním a kulturním rozhledem. Ovládal také na velmi dobré úrovni latinu, němčinu, francouzštinu a řečtinu. V roce 1593 vstoupil do služeb Petra Voka z Rožmberka, nejprve na jeho krumlovský dvůr, poté o rok později nastoupil jako písař v soudní kanceláři. Dne 22. listopadu 1596 byl pověřen správou rozsáhlého rožmberského archívu, který katalogizoval a detailně uspořádal. Jeho práce spočívala především v třídění listinného materiálu, který zachycoval rodové i zemské listiny, jež Rožmberkové shromažďovali již od 14. století. Přibližný obsah řady později ztracených listin známe dnes právě jenom díky pečlivému katalogovému zápisu v rukopisném inventáři. Březan spravoval i proslulou rožmberskou knihovnu. Tato knihovna byla považována za největší a nejlepší šlechtickou knihovnu ve střední Evropě. Obsahovala přes 11 000 svazků, mimo jiné také prakticky všechnu knižní produkci vydanou do té doby Čechách. I tuto knihovnu Březan uspořádal a pořídil její rukopisný katalog. K označování knih bylo pořízeno více než 20 různých ex libris a supralibros, které pro ni vytvořil tehdejší slavný malíř a grafik Jiljí Sadeler. Sám Petr Vok tuto knihovnu rád ukazoval svým hostům, což Březanovi přinášelo prestiž a dávalo příležitost se seznamovat s představiteli tehdejší společnosti. Sám se také tituloval jako praefectus bibliothecae či bibliothecarius et studiosus antiquitatis. V letech 1602-1608 společně s dalšími pěti pomocníky sestavil rukopisný systematický katalog, ve kterém celý knižní fond rozčlenil do šesti skupin podle jednotlivých vědních oborů a který neměl co do úrovně a kvality ve své době obdoby. Po prodeji Českého Krumlova roku 1602 a přesídlení Petra Voka do Třeboně se v...
Více od autora
Václav Bartůněk (5)
Václav Bartůněk , byl katolický kněz, který se zabýval církevními dějinami a architekturou, a kanovník u Všech svatých na Pražském hradě. Středoškolské vzdělání získal na arcibiskupském gymnáziu v Praze, které zakončil v roce 1927 maturitou. Ke kněžství studoval na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze, kterou dokončil v roce 1923. V roce 1923 byl také vysvěcen na kněze. Poté působil v pastoraci. Ve studiích pokračoval dále na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze a 2. června 1933 byl zde promován doktorem teologie. Poté studoval na Státní archivní škole v letech 1934–1937. Byl kaplanem ve Vraném, Vrapicích, Kladně a Žebráku. V roce 1940–1941 přednášel na Arcidiecésním bohosloveckém učilišti pražském předmět pomocné vědy historické a ochrana památek. Od roku 1942 byl pracovníkem v arcibiskupském archivu. Dne 30. ledna 1951 byl jmenován na římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze profesorem církevních dějin, s účinností od 1. ledna 1951. Dne 14. května 1959 byl jmenován na CMBF vedoucím katedry historicko-právní, s účinností od 1. června 1959. Dne 13. srpna 1962 byl jmenován proděkanem pro roky 1962–1964. Dne 25. července 1964 byl jmenován na CMBF proděkanem pro roky 1964–1966. Jeho jmenování proděkanem se opakovalo ještě 1. září 1966 kdy byl jmenován proděkanem pro roky 1966–1968 a 21. listopadu 1968, kdy byl jmenován proděkanem pro roky 1968–1970. Jeho působení na CMBF bylo ukončeno po tzv. čestném roce 31. srpna 1970. Zemřel v Praze 30. března 1985.
Více od autora
Václav Bárta (6)
Narozen 28.9.1937 v Hromnicích u Plzně. Textař, hudební a divadelní režisér, dramatik, scénárista, zpěvák, hudební skladatel, autor básní a pohádek.
Více od autora
Utopia (6)
Utopia byla americká rocková skupina, kterou v roce 1973 založil Todd Rundgren. Skupina původně začínala jako progresivní rocková kapela s poněkud proměnlivým složením, ale v polovině 70. let se ustálila na stabilním kvartetu ve složení Rundgren , Kasim Sulton , Willie Wilcox a Roger Powell . Utopia byla známá svým virtuózním muzikantstvím a kombinací popových, rockových a progresivních prvků.
Více od autora
Ursula Muhr (6)
Německá autorka knížek pro děti, dále píše básně, satiry a rozhlasové hry.
Více od autora
Ursel Bühring (4)
Německá léčitelka Ursel Bühring je vyškolená zdravotní sestra. V roce 1997 založila Freiburger Heilpflanzenschule Ursel Bührin.
Více od autora
Ultra Violet (2)
Ultra Violet, občanským jménem Isabelle Collin Dufresne byla francouzsko-americká umělkyně a spisovatelka, jedna z múz amerického výtvarníka Andyho Warhola. Vyrůstala v rodině silně věřících katolíků. Protože byla problémovým dítětem, matka ji již v brzkém věku poslala do katolické školy, kde dělala vše proto, aby se mohla vrátit domů. Doma se jí však přízně a lásky nedostávalo, proto se přestěhovala do New Yorku, od kterého očekávala víc. Díky velkému zájmu o umění si našla práci, ve které měla přístup do newyorských galerií a muzeí. Lidé i tisk zaujala svým neobyčejným zjevem. Brzy se seznámila s mnoha slavnými lidmi všech společenských vrstev – od Johna Lennona a Yoko Ono až po americké kosmonauty či Richarda Nixona. Zanedlouho na jedné z vernisáží také se Salvadorem Dalím. Stala se jeho inspirací v uměleckém směru a také jeho milenkou. Udržovala stálý kontakt s tehdy začínajícím umělcem Andy Warholem. Ve Warholově továrně se stýkala s hvězdami jako Bob Dylan, John Graham, John Chamberlain. Brzy začala hrát ve Warholových undergroundových filmech, díky kterým si zanedlouho zahrála ve filmech Simon, King of the Witches a An Unmarried Woman. Dala si umělecké jméno Ultra Violet , které nalezla v novinovém článku. Začala si navrhovat oděvy, šperky i paruky, vše ve fialové barvě. V sedmdesátých letech publikovala svou autobiografii Slavná na 15 minut a brzy napsala knihu Má léta s Andy Warholem. Koncem devadesátých let se vrátila do Francie, kde si otevřela studio v Nice a psala knihy o svých názorech na umění. Na jaře 2007 pořádala retrospektivní přednášky v newyorské technologické instituci. Později se také vrátila ke katolictví a aktivně se účastnila charitativních akcí.
Více od autora
Ulf Böhmig (1)
Rakouský lékař, práce z oboru, též autor publikací z přírodního léčitelství.
Více od autora
Týna Skalická (3)
Narozena 10. 12. 1988. Nutriční koučka, zakladatelka instagramového projektu @tojidlo, publikuje o jídle a životním stylu.
Více od autora
Turid Rugaas (5)
Turid Lillegull Rugaas je norská kynoložka a spisovatelka. Je známá především svým výzkumem o tzv. konejšivých signálech , které popsala v knize Pa talefot med hunden: De dempende signalene. Toto dílo vyšlo česky v roce 2007 pod názvem Konejšivé signály aneb Na jedné vlně s vaším psem. Překlad vznikl z norského rozšířeného vydání z roku 1997, které vydalo nakladatelství Canis Forlag. Po celém světě přednáší o nonverbální komunikaci mezi psy navzájem, o nonverbálních signálech, které psi vysílají k lidem, o zvukových signálech psů , o stresu a emocích psů. Prosazuje etický přístup lidí ke psům, k jejich výchově a výcviku. Narodila se v roce 1938 v Oslu. Vystudovala psychologii a ekonomii. Na základě přirozeného talentu pro práci se zvířaty se rozhodla pracovat s koňmi. Absolvovala výcvik trenérky koní a provozovala jezdeckou školu. V roce 1948 dostala svého prvního psa. Od roku 1969 se věnuje jejich výcviku. Nejprve pracovala v několika výcvikových centrech, trénovala také záchranářské psy. Po čase zjistila, že jí běžné formy výcviku nevyhovují, proto v roce 1984 založila vlastní trenérskou školu Hagan Hundeskole na své malé farmě v Norsku. V 80. letech 20. století se již zabývala vzájemnou komunikací psů. V roce 1992 prezentovala svůj výzkum na kynologické konferenci v Kanadě, kde její práce vzbudila velký ohlas. Od té doby je vnímána jako mezinárodní autorita ohledně nonverbální komunikace psů. Přednáší ve 12 zemích. Trenéři, kteří používají její metody komunikace se psy, pocházejí z Norska, Švédska, Finska, Dánska, Islandu, Ruska, Polska, Česka, Chorvatska, Chorvatska, Rakouska, Švýcarska, Německa, Nizozemí, Belgie, Francie, Španělska, Řecka, Itálie, USA, Kanady, Nového Zélandu, Velké Británie, Skotska, Japonska a Tchaj-wanu. Na základě její iniciativy vznikla organizace trenérů Pet Dog Trainers of Europe, která se ostře staví proti násilnému a autoritativnímu výcviku psů. Prosazuje výcvik pomoc...
Více od autora
Tristan Tzara (4)
Tristan Tzara , vlastním jménem Samuel Rosenstock byl francouzský básník a dramatik rumunsko-židovského původu, jeden ze zakladatelů dadaismu. Básně začal psát již během studia na gymnáziu v Bukurešti. Zpočátku inklinoval k symbolismu a spolu s Ionem Vineou založil i časopis pro symbolistickou poezii Simbolul. Svůj umělecký pseudonym si zvolil ještě v tomto, symbolistickém období, v roce 1915. Jméno Tristan odkazovalo k jedné z Wagnerových oper, tzara byl francouzský přepis rumunského slova ţară, jež znamená "země" nebo také "vlast". Od roku 1916 žil v Curychu, kde byl jednou z osobností, které založily v kabaretu Voltaire hnutí dada. Napsal základní manifesty hnutí, které vyšly souborně roku 1924 jako Sept Manifestes Dada. Podle oblíbené legendy dal Tzara hnutí i jméno, a to tím způsobem, že otevřel slovník a zabodl nůž do náhodného místa na stránce - trefil takto právě slovo dada, jež ve francouzštině značí houpacího koně. Reprezentoval v dadaismu radikální, nihilistickou linii, vyhraněnou vůči umírněnější verzi dadaismu, již reprezentoval zejména Hugo Ball. V pamětech Daroval jsem svou duši bílému kameni Tzara své tehdejší ambice popsal jako "odpor proti všem podobám civilizace zvané moderní, proti samému jejímu základu, proti logice, proti jazyku". Základní technikou této vzpoury byla groteska, dětská hravost a absurdita. V roce 1919 odešel do Paříže, kde ovlivnil kubistické a futuristické umělce. Spolupracoval s Louisem Aragonem, André Bretonem a Philippem Soupaultem. Tato spolupráce skončila okolo roku 1924, protože Tzara odmítl vznikající surrealismus. Po roce 1929 však našel k surrealismu cestu. V letech 1925–1926 si nechal zbudovat vlastní dům v Paříži od architekta Adolfa Loose. Tento dům je považován za jednu z nejvýznamnějších realizací tohoto architekta. Ve třicátých letech spolupracoval s levicovými politiky, roku 1936 vstoupil do Komunistické strany Franc...
Více od autora