Všichni Autoři a témata

Gustave Courbet (2)

Gustave Courbet, plným jménem Jean Désiré Gustave Courbet , byl francouzský malíř. Je považován za vůdčí postavu francouzského malířského realismu 19. století. Gustave Courbet se narodil v Ornans, jihovýchodně od Besançonu. Jeho rodiče byli dobře situovaní statkáři, po Gustavovi se jim narodily ještě čtyři dcery. Tři z nich Courbet později často portrétoval. V roce 1831 začal navštěvovat náboženskou střední školu v Ornans, kde získal základy malířství. Roku 1837 byl poslán do Královského kolegia v Besançonu. Zde navštěvoval ateliér Charlese Antoine Flajoulota. Koncem roku 1839 odešel do Paříže, kde měl na přání rodičů studovat práva a kde se natrvalo usadil. Místo toho však navštěvoval kurzy malířství u Augusta Hesse a Charlese de Steubena. V Louvru studoval a kopíroval díla španělských, benátských a nizozemských malířů. Roku 1844 se mu, po třech předchozích neúspěšných pokusech, podařilo dosáhnout toho, že mu porota každoročně pořádaného Salónu přijala obraz Courbet a černý pes. Courbet byl silně fixovaný na domov, každoročně Ornans navštěvoval a zřídil si zde ateliér. Protože chtěl poznat originály svých malířských vzorů, odjel roku 1846 do Belgie a Nizozemska. Rok nato se v restauraci Andler, kde se scházela pařížská bohéma, seznámil se spisovatelem Champfleurym, teoretikem umění, s nímž udržoval blízké přátelství až do roku 1863. V témže roce 1847 legitimoval svého nemanželského syna Désiré, kterého měl s modelkou Virginií Binetovou. Jejich vztah se ale krátce nato rozpadl. Přátelil se s básníkem Baudelairem, který po určitou dobu bydlel v jeho ateliéru. V roce 1847 namaloval jeho portrét. Blízce se stýkal rovněž s Proudhonem, jehož socialistickými názory zůstal natrvalo ovlivněn. Prvního velkého úspěchu dosáhl roku 1849, kdy mu porota Salónu udělila zlatou medaili za obraz Odpoledne v Ornans, což ho opravňovalo obesílat v budoucnu Salóny bez schválení kvalifikační komisí. Tři rozměry i význ...

Gustave Aimard (6)

Gustave Aimard byl francouzský spisovatel dobrodružných knih, z nichž převážná část se dá zařadit do žánru westernu. Gustave Aimard, vlastním jménem Olivier Gloux, se narodil roku 1818 v Paříži. Jako dvanáctiletý se nechal najmout jako plavčík na rybářskou loď. Stal se námořníkem a během svých plaveb se nechtěně stal svědkem lokálních válek v Turecku, na Kavkaze a v Jižní Americe. Při pobytu v Jižní Americe dezertoval z lodi a potloukal se po brazilských pampách, v Texasu a v Mexiku. Po nástupu Napoleona III. k moci byl nucen kvůli své aktivní účasti v revoluci z roku 1848 odjet jako účastník geografické expedice do Jižní Ameriky. Po návratu do Francie začal psát pod pseudonymem Aimard dobrodružné knihy, jejichž náměty vytěžil ze svých cest. První román Zálesáci z Arkansasu vydal roku 1858. Během francouzsko-pruské války v roce 1870 působil jako velitel domobrany. Kolem roku 1881 se začala u psychicky vyčerpaného Aimarda projevovat duševní porucha, která se neustále prohlubovala. Nakonec musel být Aimard hospitalizován v ústavu pro choromyslné u Svaté Anny v Paříži, kde také roku 1883 zemřel. Aimard patří k nejplodnějším francouzským romanopiscům 19. století. Jeho dílo čítá 119 titulů, přičemž některé z nich psal po vzoru Alexandra Dumase staršího společně se spolupracovníky ve své továrně na romány. Ve svých knihách, odehrávajících se převážně na mexicko-americkém pohraničí, využil velké množství autobiografických prvků a na mnohých je znát vliv amerického spisovatele Jamese Fenimora Coopera a jeho Příběhů Kožené punčochy. To, že psal pro nejméně náročnou vrstvu čtenářů, se pochopitelně podepsalo na kvalitě některých jeho děl , přesto je úspěch nejlepších Aimardových knih dodnes trvalý. K nejznámějším Aimardovým románům patří: Bohužel, u některých českých titulů se nepodařilo zjistit, o které originální Aimar...

Gustav Skalský (3)

Narozen 13.3.1891 ve Velké Lhotě u Dačic, zemřel 20.9.1956 v Praze. PhDr., docent numismatiky, práce z oboru, ředitel Národního muzea v Praze.

Gustav Šeďa (6)

Narozen 3.9.1933 v Praze. Grafik a ilustrátor.

Gustav Salač (6)

Zemřel v červenci 1996. Učitel a autor učebnic z oboru gastronomie a stolničení.

Gustav Hájek (7)

Narozen 2.6.1896 v Královci, zemřel koncem července 1976 v Brně. Ing., středoškolský profesor strojařství, práce z oboru.

Gustav Černý (1)

Gustaf af Geijerstam (6)

Švédský romanopisec. Mnoho z jeho prací byly přeloženy do němčiny

Günther W Gellermann (2)

Německý historik a politolog, publikace z oboru.

Greta Thunberg (4)

Švédská klimatická aktivistka.

Green Scum (4)

Narozen 13. 3. 1962. Autor povídek, próz a knihy pro děti a mládež, též řidič sanitky.

Grant Morrison (7)

Skotský autor komiksů.

Grant Cardone (6)

Americký motivační řečník a autor prací z oboru.

Graham Parker And The Rumour (6)

Graham Parker and The Rumour je britská rocková skupina, která vznikla na počátku 70. let 20. století. V čele s písničkářem Grahamem Parkerem byli součástí britské pubrockové scény, která byla považována za předchůdce hnutí punk a new wave. Hudba skupiny se vyznačuje Parkerovými kousavými texty a fúzí rocku s jinými žánry, včetně soulu a reggae.

Graham Macbeth (2)

Autor publikací o automobilech.

Graeme Dingle (1)

Graeme Dingle je novozélandský dobrodruh, horolezec, spisovatel a humanista.

Grady Hendrix (6)

Americký publicista, dramaturg a spisovatel.

Graciliano Ramos (2)

Gottfried Fankhauser (5)

Švýcarský spisovatel a pedagog, autor biblických příběhů.

Gorskij (3)

Golo Mann (3)

Golo Mann, rodným jménem Angelus Gottfried Thomas Mann byl německý historik a esejista, syn spisovatele Thomase Manna. Narodil se jako bavorský Němec, od roku 1936 měl československé občanství, od roku 1943 americké, od roku 1968 švýcarské. Roku 1976 se stal občanem Německé spolkové republiky. Narodil se v početné a silně intelektuálské rodině se dvěma staršími a třemi mladšími sourozenci. Studoval klasické gymnázium v Mnichově jako průměrný student se zálibou v latině, historii a recitaci, kterou pěstoval až do smrti. Roku 1923 se zapsal do internátní školy Salem blízko Bodamského jezera a odešel z domova. V roce 1925 ho však přepadl záchvat melancholie a osobní krize. Roku 1927 začal studovat v Mnichově práva, o rok později přešel na historii a filosofii do Berlína a léto 1928 strávil v Paříži, aby se naučil francouzsky. Na jaře 1929 se zapsal na univerzitu v Heidelbergu, kde byl mezi jeho učiteli také Karl Jaspers a kde roku 1932 promoval prací o Hegelovi. Chtěl pokračovat ve studiu v Hamburku a v Göttingenu, jenže politický vývoj v Německu začal ohrožovat jeho otce a postupně celou rodinu. Rodiče se usadili v Curychu a Golo odešel do Francie, na École normale supérieure v St Cloud, kde byl od listopadu 1933 po dva roky lektorem němčiny. Roku 1935 přijal pozvání na univerzitu v Remeši, kde byl jmenován profesorem němčiny. Roku 1936 byla rodina zbavena německého občanství a dostala sice československé, praktické naděje z toho však neplynuly. V letech 1937–1940 vedl Golo časopis Maß und Wert. V roce 1939 navštívil svého otce, který přednášel v Princetonu, a po návratu chtěl vstoupit do československé armády ve Francii. Při přechodu hranic však byl zatčen a uvězněn ve francouzském táboře u Aix-en-Provence, odkud se mu podařilo v září 1940 uprchnout. Společně se strýcem Heinrichem Mannem a jeho ženou, s Almou Mahler-Werfelovou a Franzem Werfelem se přes Pyreneje a Španělsko dostali do Lisabonu a odtud do USA. ...

Glynnová Connie (6)

Glennon Doyle (5)

Americká spisovatelka. Zakladatelka a předsedkyně neziskové organizace Together Rising na pomoc dětem, ženám a rodinám v tísni. Blogerka. Byla také učitelkou.

Glenn Cooper (4)

Glenn Cooper vyrůstal na předměstí New Yorku. Po studiu medicíny na Tuftově univerzitě v Massachusetts absolvoval obor archeologie na Harvardu – praktické zkušenosti získal zejména na vykopávkách v Anglii. Lékařskou praxi záhy opustil a zakotvil v oblasti výzkumu a výroby biotechnologických a farmaceutických produktů. Zároveň začal psát scénáře a pokoušel se prorazit s nimi na plátna kin; navštěvoval filmovou školu v Bostonu, stal se spolutvůrcem a producentem snímku Long Distance . Rovněž jeho literární prvotina Tajemství sedmého syna vznikala nejprve jako scénář, nakonec jej však autor přepracoval do podoby prózy, v níž kombinuje prvky akčního thrilleru ze současnosti s historickou zápletkou katastrofického rázu a celosvětového dosahu.

Giuseppe Mazzini (2)

Giuseppe Mazzini byl italský vlastenec, filozof, právník a politik. V roce 1831 založil politické sdružení Mladá Itálie . V roce 1834 založil mezinárodní politické sdružení Mladá Evropa. Členy tohoto sdružení byla sdružení Mladá Itálie, Mladé Německo, Mladé Polsko, Mladé Švýcarsko a Mladé Španělsko. Byl jedním z mužů risorgimenta; pomohl vybudovat moderní italský stát namísto mnoha státečků. Měl dvě hlavní vize: „Každému národu jeho stát.“ a „Pouze jeden stát pro každý národ.“ V roce 1848 vyhlásil Římskou republiku a dosadil se do triumvirátu.

Gisela Heimburg (6)

Německá autorka milostných povídek.

Gillian Harvey (4)

Gillian Bradshaw (3)

Gillian Marucha Bradshaw je americká spisovatelka historické sci-fi, historické fiktivní literatury a dětské literatury. Její literatura je většinou ze Starověkého Egypta, Starověkého Řecka a také Byzance. Narodila se ve Virginii ve Falls Church. Část svého dětství strávila v Chile, ale později se s rodiči přestěhovala do Mnichova, kde studovala angličtinu a klasickou filologii . Po absolvování michiganské univerzity získala titul mistr sovobodných umění. Nyní žije v Anglii. Je vdaná a má tři děti.

Gill Tavner (5)

Spisovatelka, autorka adaptací děl světové literatury.

Gill Hale (5)

Anglická zahradní návrhářka, odborné publikace z oboru feng-šuej.

Gill Guile (6)

Britská ilustrátorka a autorka dětských knih. Absolvovala grafiku na Birmingham Art Collage. Ilustrovala více než 500 knih, z nichž 50 zároveň napsala. Její tvorba byla přeložena do více než 24 jazyků.

Gilbert Chesterton, (7)

Gilbert Cesbron (5)

Ve Francii velmi známý a čtenáři oceňovaný prozaik,esejista,dramatik a novinář,publikoval zatím osmatřicet literárních děl.Je pozorným a přemýšlivým svědkem své doby,jejíž klady i zápory se snaží citlivě sledovat v osudech hrdinů svých knih. Vězení i království je jeden z jeho prvních románů,věnovaný času dětství,tomu času,který je pro Cesbrona podstatný a znamená prostor,v němž se tvoří základ pro celý další život.Z velké části je to román autobiografický,hledání a nalézání ztraceného času zrakem dospělosti a zkušenosti...

Gilbert Adair (3)

Gilbert Adair byl skotský spisovatel, básník, filmový kritik, novinář a překladatel. Je znám zejména díky překladu románu La Disparition francouzského spisovatele Georgese Pereca, který tuto knihu napsal zcela bez použití samohlásky „e“, která je ve francouzštině velice frekventovaná. K jeho hlavním románům patří Snílci či Love and Death on Long Island .

Gianni Guadalupi (3)

Italský spisovatel, editor a překladatel literatury zaměřené na cestování.

Gesine Froese (5)

Německá autorka průvodce Kubou.

Gerhard Harkenthal (3)

Gerhard Harkenthal se narodil v Ascherslebenu. Po vyučení v bankovnictví dočasně prácoval jako houslista v tančírně. Poté vystudoval práva a pracoval jako advokát. Jeho první povídky využívaly jeho zkušenosti ze soudnictví a přivedly jej nakonec i k detektivním románům. Jeho knihy často využívají skutečné případy, které upravuje do fiktivní podoby.

Gerhard H Eggetsberger (2)

Působí jako technický ředitel Institutu pro aplikovanou biokybernetiku a výzkum zpětných vazeb ve Vídni. Je autorem řady odborných knih o vzájemném působení nervového systému a mozku.

Gerhard Eckert (4)

Německý novinář, publicista a spisovatel, autor cestovních průvodců a spolu se svou ženou knih o vaření.

Gerhard Brüschke (4)

Autor zeměpisných a cestopisných publikací.

Gerard Walschap (3)

Vlámský prozaik, redaktor literárních časopisů.

Gérard Klein (3)

Gérard Gengembre (4)

Francouzský profesor francouzské literatury.

Gerald Hüther (5)

Německý neurobiolog, vysokoškolský pedagog a autor publikací z oboru.

Gerald Drews (4)

Německý žurnalista a literát publikující v řadě oborů .

Georgij Vital'jevič Semenov (6)

Ruský prozaik.

Georgij Semjonov (5)

Georgi Karaslavov (6)

Bulharský prozaik, dramatik, autor děl pro děti a mládež, literární kritik, cestopisec, publicista a překladatel.

Georges Ribemont-Dessaignes (6)

Francouzský básník, spisovatel, dramaturg a malíř, překladatel z němčiny a italštiny do francouzštiny.

Georges Perrier (7)

George Washington Ogden (5)

George Steiner (7)

Americký filozof kultury, literární kritik, spisovatel, esejista a pedagog francouzského původu.

George R Knight (7)

Americký církevní historik.

George P. Walker (4)

George Forty (4)

Narozen v Londýně, absolvent Oxfordské univerzity, důstojník britské armády, světově známý autor knih s vojenskou tématikou se zaměřením na pozemní techniku a pozemní bitvy.

George Derwent Thomson (5)

George Derwent Thomson byl britský klasický filolog, marxistický historik a filozof, profesor staré řečtiny na Birminghamské univerzitě, zahraniční člen Československé akademie věd. Narodil se 19. srpna 1903 v rodině úředníka ve čtvrti West Dulwich na jižním okraji Londýna. Vystudoval klasickou filologii na King's College v Cambridgi a pak odjel na studijní pobyt na univerzitu v Dublinu . Po krátkém působení v Cambridgi se vrátil do Irska a vyučoval na univerzitách v Dublinu a v Galwayi. Z této doby pocházejí jeho práce o řecké metrice , dále vydání Euripidovy Alkestidy a Aischylova Spoutaného Prométhea s irskými předmluvami a komentáři. Ve 30. letech se Thomson přiklonil k marxismu a vstoupil do komunistické strany. V letech 1934–1936 vyučoval opět v Cambridgi a v roce 1937 se stal profesorem staré řečtiny na Birminghamské univerzitě. Těžištěm jeho badatelské činnosti byl výzkum řeckého dramatu, zejména tvorby Aischylovy. V roce 1938 publikoval v Cambridgi komentované vydání Aischylovy tragédie Oresteia . Jeho nejproslulejší dílo Aeschylus and Athens bylo po skončení druhé světové války přeloženo do řady jazyků . Na tento spis navazovala rozsáhlá práce o vývoji staré řecké společnosti Studies in Ancient Greek Society I. The Prehistoric Aegean a její druhý díl Studies in Ancient Greek Society II. The First Philosophers . Také tato díla se záhy objevila v cizojazyčných překladech . V uvedených monografiích shromáždil Thomson rozsáhlý materiál mnohostranně osvětlující formování rané řecké společnosti, analyzoval řeckou mytologii, básnickou tradici, filozofické představy atd. Některé jeho názory vyvolaly polemiku. Např. oproti převládajícímu mínění, dle kterého byli pythagorejci aristokraté, Thomson...

Georg Trakl (5)

Georg Trakl byl rakouský expresionistický lyrický básník. Narodil se v Salcburku v rodině obchodníka se železářským zbožím. Jeho česká matka Marie byla umělecky založená a měla na budoucího básníka velký vliv. Vystudoval katolickou základní školu, byť jeho rodiče byli protestanti, pokračoval na místním klasickém gymnáziu. Poezii začal psát kolem roku 1904. V roce 1905 začal ve Vídni studovat farmacii, dostudoval v roce 1910. Na vysoké škole se spřátelil s místní uměleckou bohémou a také publikoval několik básní. Poté absolvoval roční vojenskou službu, po ní se po krátkém a nepříliš šťastném období v Salcburku živil jako farmaceut v nemocnici v Innsbrucku, kde se stýkal s místními umělci, například s redaktorem místního literárního časopisu Ludwigem von Fickerem. Tehdy vydal svou sbírku Básně. Za první světové války byl Trakl vyslán jako zdravotník do města Gródek na polsko-ukrajinských hranicích. Hrůzy války ještě prohloubily jeho depresivní povahu, pokusil se zastřelit. Byl ale zachráněn a umístěn do nemocnice v Krakově, kde 3. listopadu 1914 spáchal sebevraždu předávkováním se kokainem . Pochován byl 6. listopadu 1914 v polském Krakově, avšak 7. října 1925 byl na přání Ludwiga von Fickera, svého přítele, převezen do Innsbrucku . Jeho lyrická díla, konkrétně sbírky Básně , Šebestián ve snu , Podzimní duše a Píseň zesnulých jsou ovlivněna dekadencí, jsou velmi depresivní, vynikají ale bohatou symboličností obrazů a tvoří základ rakouské poezie 20. století. Věnoval se také dramatické tvorbě, jeho dvě krátké komedie ale neměly úspěch. Poprvé Traklovy básně přeložil z němčiny Bohuslav Reynek. Následující překlad, rovněž Reynkův, knihu Šebestian v snu, vydal v roce 1924 nakladatel František Obzina.. Kompletní Traklovo dílo přeložil...

Georg Philipp Telemann (5)

Georg Philipp Telemann byl plodný německý barokní skladatel a multiinstrumentalista, považovaný za jednoho z nejvšestrannějších a nejvýznamnějších skladatelů své doby. Telemann se narodil 14. března 1681 v Magdeburku, který byl tehdy součástí Svaté říše římské, a stal se ústřední postavou hudebního světa díky svým inovativním skladbám a vlivu na rozvoj žánru koncertu a komorní hudby. Během své kariéry zastával různé významné hudební funkce, mimo jiné byl kapelníkem v Sorau , Eisenachu a Frankfurtu, než se nakonec usadil v Hamburku jako hudební ředitel pěti hlavních kostelů tohoto města.

Georg Markus (4)

Georg Markus, známý novinář-kolumnista a spisovatel, žije ve Vídni, proslavil se jako autor obsáhlých monografií - mj. o Sigmundu Freudovi. Kromě toho publikoval práce o významných umělcích jako Hansi Moserovi, Paulu Hörbigerovi, Karlu Farkasovi. Velkou pozornost vzbudily jeho knihy "Případ Redl" a "Katharina Schrattová, tajná manželka císařova". Díla George Markuse byla přeložena do francouzštiny, italštiny, španělštiny, polštiny, češtiny, maďarštiny a japonštiny. Je také autorem řady televizních seriálů a dokumentárních pořadů a píše každý týden svůj sloupek "Mezi dneškem a zítřkem" do rakouského listu "Kronen Zeitung" na současná témata.

Georg Büchner (7)

Karl Georg Büchner byl německý, respektive hesenský spisovatel, lékař, vědec a revolucionář. Navzdory tomu, že stačil za svůj krátký život napsat pouze několik děl, patří k nejvýznamnějším spisovatelům tzv. doby předbřeznové a německé literatury vůbec. Georg Büchner byl nejstarší ze šesti dětí obvodního lékaře Ernsta Karla Büchnera a jeho ženy Louise Caroline Büchnerové, rozené Reußové. Všem se během života dostalo uznání: V roce 1816 se rodina přestěhovala do Darmstadtu, kam otec nastoupil jako obvodní lékař. Od roku 1821 učila osmiletého Georga jeho matka, a to čtení, psaní a počítání. Přiblížila mu základy Bible a učila jej také mnoho lidových písní, které později hrály důležitou roli v jeho dílech. Díky své matce se seznámil s díly Friedricha Schillera, s jehož náhledem na svět se měl Büchner v průběhu života kriticky zaobírat. Poněkud obtížný vztah měl naproti tomu Georg Büchner k otci. Ernst Büchner byl přesvědčený stoupenec Napoleona, a to proto, že ukončil revoluční bouře. Místo ve zdravotní radě získal svou vlastní pílí, a proto byl i ke svým dětem přísný. Přestože se v gymnaziálním vysvědčení Georga Büchnera objevují dobré známky z latiny a řečtiny, nezajímal se příliš o tyto starověké jazyky. O to víc si vážil v té době ve školách zanedbávaných přírodních věd, až na matematiku, ve které vykazoval pouze podprůměrné snažení. Jednou si zapsal na okraj sešitu: „Živote! K čemu je třeba těch mrtvých hloupostí?“ Nejintenzivněji se věnoval historii, především historii Francouzské revoluce, která později našla uplatnění v jeho díle Dantonova smrt. Nejspíše v zimních měsících přelomu roku 1829/30, sepsal Büchner v rámci rétorického cvičení v hodině němčiny kompozici „Smrt čtyř set hrdinů z Pforzheimu“. Koncem září roku 1830 přednesl u příležitosti školní oslavy „Řeč na obranu Cata z Utiky“, jenž byl vášnivým zastáncem Římské republiky. Cato sp...