Všichni Autoři a témata

Miloslava Pavlíková (7)

Miloslava Holubová (4)

Miloslava Holubová byla historička umění, vysokoškolská pedagožka, spisovatelka. Od roku 1954 přítelkyně Jana Patočky, signatářka Charty 77. Pochází z rodiny inženýra chemie Miloslava Jeřábka. Její děd Ing. Bohumír Jeřábek založil roku 1910 první českou továrnu na výrobu práškových barev v budově starého mlýna ze 17. století ve Skrchově. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Brně studovala v letech 1932–1937 na Právnické fakultě a 1945–1950 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a klasickou archeologii . Nástup komunistů v roce 1948 přiměl otce k emigraci. V roce 1950 byla továrna znárodněna a začleněna pod národní podnik Spojené továrny na barvy a laky Praha. V letech 1950–1951 byla osmnáct měsíců vazebně stíhána v akci Státní bezpečnosti proti třicetičlenné skupině „intelektuálů a profesorů“ pro trestné činy velezrady, špionáže a sdružování proti státu. Ve vazbě zřejmě podepsala spolupráci s StB. Její jedenáctiletý syn Martin byl v té době chovancem internátní chlapecké školy v Poděbradech, kde s ním též pobýval i Václav Havel. Miloslava Holubová byla zproštěna obžaloby v plném rozsahu a po propuštění z vazby studia dokončila v letech 1951–1953 a obhájila doktorskou disertaci Dílo Huga Orlika V letech 1952–1954 spolupracovala na smlouvu o dílo s Památníkem národního písemnictví, po roce 1955 byla zaměstnána v historicko-archeologickém oddělení Národního muzea v Praze. V letech 1954–1973 přednášela dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a roku 1961 se zde habilitovala . Byla členkou SČVU. Její syn Martin vystudoval architekturu a roku 1967 odjel na studijní pobyt do Londýna, kde nakonec kvůli sovětské invazi v srpnu 1968 setrval do roku 1969 . V roce 1970 emigroval do USA a i z tohoto důvodu...

Miloslav Uličný (4)

Miloslav Uličný je český romanista, vysokoškolský pedagog, básník a překladatel ze španělštiny, italštiny, angličtiny, portugalštiny a katalánštiny. Roku 1959 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Kroměříži a pak pracoval rok jako soustružník v podniku Pal Magneton. V letech 1960-1965 vystudoval španělštinu a italštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a jako třetí obor portugalštinu. Studoval také katalánštinu a postgraduálně v letech 1966-1968 estetiku. Roku 1982 získal titul doktora filozofie. Roku 1965 pracoval v Československé tiskové kanceláři, v letech 1966-1971 byl zaměstnán jako překladatel v Československém rozhlasu, v letech 1971-1973 působil v Díle, podniku Českého fondu výtvarných umění a pak do roku 1980 v Orientálním ústavu Akademie věd Československé republiky. Mezi lety 1981-1993 se věnoval překladatelské činnosti ve svobodném povolání. Roku 1993 začal pracovat jako odborný asistent Ústavu translatologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel dějiny španělské a hispanoamerické literatury a vedl semináře uměleckého překladu. Roku 2006 se stal v oboru translatologie docentem. Absolvoval také řadu zahraničních stáží a zúčastnil se mnoha mezinárodních konferencí. Byl rovněž vedoucím Klubu kultury překladu, kde od roku 1994 organizoval veřejné přednášky, zaměřené na problematiku překladatelské práce. Roku 2012 odešel do důchodu a v Ústavu translatologie FF UK působí jako externista. Je autorem řady odborných statí a článků, publikovaných v českých i zahraničních časopisech, dále více než dvaceti předmluv a doslovů k vlastním překladům a také několika desítek recenzí. Těžištěm jeho překladatelské činnosti jsou překlady krásné literatury, především španělské, ale přeložil také přes 300 filmů, televizních inscenací a seriálů z různých jazyků pro dabing, nebo pro podtitulkování a vytvořil také titulky k dvanácti televizním inscenacím italských oper. Vydal také devět sbírek v...

Miloslav Stehlík (5)

Miloslav Stehlík byl český dramatik, režisér, herec a prozaik. V letech 1936–1937 studoval na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. V období 1940–1944 hrál v divadelních společnostech Z. Valdena, J. Burdy, F. Sece a J. Marečka . Podílel se na založení Realistického divadla v Praze, kde pak v letech 1945 až 1949 působil. V letech 1949–1951 působil ve funkci uměleckého ředitele Divadla Jiřího Wolkra. V divadelní sezóně 1952/1953 byl hercem a režisérem Divadla J. K. Tyla v Plzni. V následující sezóně byl dramaturgem činohry Národního divadla v Praze, do této funkce se vrátil ještě v letech 1970–1976, kdy odešel do důchodu. V období let 1955–1966 byl dramaturgem a režisérem Divadla na Vinohradech . Vyučoval na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v letech 1952/1953. Byl manželem herečky Věry Budilové a otcem herce ND Milana Stehlíka. M. Stehlík se ve svém díle věnoval převážně tématu, jenž nahlížel na revoluční proměnu poválečné vesnice a s tím spojenou proměnu člověka. Ve své oblasti byl výjimečným, jelikož „úspěch“ svých her nestavěl pouze na konfrontaci s kapitalismem a na „úspěších“ socialismu, ale pokoušel se i zde dodržovat alespoň některé zásady dramatu. V některých hrách se mu podařilo spojit všechny „nepřátele socialismu“ do jedné postavy – fašistický sedlák ap. Drama a próza Tvorba pro mládež Mimo vlastní tvorby dramatizoval řadu sovětských děl: Jak se kalila ocel , Začínáme žít a rovněž román Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci. Zfilmování se v roce 1961 dočkala jeho prozaická prvotina Procesí k Panence ....

Miloslav Racek (6)

Miloslav Racek byl český vysokoškolský pedagog, profesor výtvarného umění, estetiky, křesťanského umění, archeolog a historik umění se zaměřením na barokní malířství a české moderní umění. Středoškolské vzdělání získal na reálném gymnáziu v Terezíně a Kralupech nad Vltavou, které zakončil maturitou v roce 1945. V letech 1945-1950 vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia ukončil roku 1950 obhajobou rigorózní práce Dílo Michaela Václava Halbaxe v Čechách. Dne 29. června 1951 byl jmenován na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze asistentem při archeologickém semináři pod vedením Prof. Josefa Cibulky, s účinností od 1. června 1951. Od 1. listopadu 1952 do 30. listopadu 1954 konal vojenskou službu. Poté se vrátil na CMBF. 29. července 1960 byl pověřen suplentskými přednáškami v oboru křesťanská archeologie a dějiny církevního umění. Od 15. prosince 1961 byl jeho činnost na CMBF ukončena přestupem do Národní galerie, kde působil jako vedoucí oddělení regionálních galerií. V letech 1961–1968 byl na CMBF pověřen externími přednáškami v oboru křesťanská archeologie a dějiny církevního umění. Jako externí lektor přednášel scénografii na DAMU v Praze. Zemřel 29. září 1980 v Kralupech nad Vltavou. Publikoval články o současném výtvarném umění i památkové péči zejména v časopisech Výtvarná práce, Hollar, Umění. Byl autorem textů doprovázejících katalogy výstav výtvarného umění a souborné výstavy v regionálních galeriích.

Miloslav Petrusek (6)

Miloslav Petrusek byl český sociolog, vyučující na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1991–1997 byl jejím druhým děkanem. V roce 1992 byl jmenován profesorem. V letech 1997–2000 byl prorektorem Univerzity Karlovy. Petrusek vystudoval v letech 1954–1959 filozofii a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, jeho diplomová práce nesla název Světový názor T. G. Masaryka. Po dvouleté základní vojenské službě se stal vyučujícím filozofie a formální logiky na Pedagogickém institutu ve Zlíně, věnoval se však i sociologii, která byla v té době jako věda silně omezena. V období 1964–1967 byl výzkumným pracovníkem Ústavu sociálně-politických věd Univerzity Karlovy. V roce 1966 získal titul kandidát sociologických věd a doktor filozofie. V ústavu pod vedením Pavla Machonina vznikl výzkum sociální stratifikace československé společnosti, největší sociologický výzkum této doby. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 však musely být jeho výsledky staženy, stejně jako vydaný Malý sociologický slovník vytvořený kolektivem autorů. Mezi lety 1967–1979 působil jako odborný asistent katedry sociologie Filozofické fakulty UK. V roce 1970 mu bylo zrušeno členství v KSČ a výrazně omezeny publikační i pedagogické možnosti. Vzhledem ke zhoršenému zdravotnímu stavu byl v letech 1979–1987 formálně veden jako vědecký pracovník, ve skutečnosti pracoval jako pomocný knihovník na FF UK. V této době také spolupracoval s brněnskými disidenty a připravoval knihy, které však mohly vyjít až po roce 1989. Po revoluci byl Petrusek v roce 1990 habilitován jako docent pro obor sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a mj. také zvolen předsedou Masarykovy československé sociologické společnosti. Podílel se na založení Fakulty sociálních věd UK a v letech 1991–1997 byl jejím druhým děkanem. V letech 1997–2000 byl prorektorem UK pro studijní záležitosti. Významně se angažoval v redakci Sociologick...

Miloslav Moucha (4)

Narozen 25. 3. 1942 v Litvínově. Původním povoláním lingvista , malíř, převažují díla meditativního charakteru, inspirace biblí. Fotograf. Žije střídavě v Čechách a ve Francii.

Miloslav Matoušek (5)

Narozen 29.8.1900 v Domažlicích, zemřel 1.4.1985 v Praze. MUDr., DrSc., docent historie lékařství, gynekolog, sociolog, diplomat, publikace z oboru, monografie politických a vědeckých osobností. Maturoval na reálném gymnáziu v Domažlicích. Po studiích na UK působil jako lékař-gynekolog. Za druhé světové války byl vězněn nacisty v Buchenwaldu. Od r. 1947 byl docentem v Praze a od r. 1955 profesorem v Olomouci. Hodnost doktora lékařských věd obdržel v r. 1955 za práci Fysiolog František Mareš a jeho idealistická filosofie; od téhož roku se na UP v Olomouci věnoval dějinám lékařství. Již jako vysokoškolský student v Praze byl politicky činný nejprve ve straně čs. socialistů, poté v Nezávislé straně dělnické, s níž v r. 1925 vstoupil do KSČ. S politikou této strany se ztotožňoval celý další život, včetně období tzv. reálného socialismu. Hlavní odbornou pozornost věnoval velkým českým fyziologům J. Procházkovi, J. E. Purkyňovi a F. Marešovi. Monografii věnoval i Z. Nejedlému, kterého si vážil již od dvacátých let, kdy byl i jeho posluchačem. Při studiu na LF poslouchal současně na FF F. X. Šaldu, F. Krejčího ad. Působil na něj T. G. Masaryk a zejména pod vlivem S. Machara se r. 1918 rozešel s katolictvím. Paralelní zájem o přírodní vědy i o vědy společenské, zvláště filozofii, a společenskou politickou aktivitu vyzdvihoval u zkoumaných obrozeneckých osobností i u Z. Nejedlého; sám tento širší zájem naplňoval ve svém životě. Ve filozofické publicistice se soustřeďoval na protiklad materialismu a idealismu, na zápas materialismu, jehož byl stoupencem, s rostoucím filozofickým idealismem a náboženstvím. Psal i o dialektice. Se znalostí církevních dějin se zabýval vztahem náboženství k vývoji vědy, zvl. přírodní. Jeho kritický postoj k náboženským doktrínám byl paradoxně spojen s vlastním nekritickým postojem k oficiálním interpretacím doktríny marxisticko-leninské....

Miloslav Keřkovský (4)

Narozen 6.6.1944 v Sázavě.Ing., MBA, docent ekonomie, obor aplikovaná informatika, mikroekonomie, strategické řízení a podnikatelský projekt. Práce z oboru.

Miloslav Homola (5)

Narozen 1924 v Praze. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře psychologie, práce z oboru.

Miloslav Ducháč (5)

Narozen 27. 1. 1924 v Praze, zemřel 28. 4. 2008. Hudební skladatel, klavírista a aranžér.

Miloslav Bezděk (6)

Autor učebnic o elektronice pro střední průmyslové školy.

Miloš Zverina (4)

Vystudoval animovanou tvorbu na FAMU, scénárista, režisér.

Miloš Veselý (1)

Překlady z němčiny.

Miloš Vaněček (3)

Narozen 1955. Mjr. v.v., Bc., policejní rada, důstojník, policejní historik a publicista, komisař Národní protidrogové centrály, zaměřený zejména na problematiku nealkoholové toxikomanie a na dějiny policie.

Miloš Tůma (7)

Narozen 7.2.1915 ve Vodňanech, zemřel 12.8.1983 ve Strakonicích. Soudní úředník, prozaik, básník, literatura pro děti.

Miloš Szabo (5)

Narozen 19.2.1964 v Bojnicích , žije v ČR. Mgr., katolický duchovní, náboženská filosofická literatura.

Miloš Smetana (5)

Miloš Smetana byl český scenárista a dramaturg. Dětství a mládí prožil v Kroměříží, školní docházku ukončil maturitou na místním gymnáziu v roce 1951, kde byl jeho spolužákem trumpetista Jaromír Hnilička. Byl autorem několika desítek rozhlasových a televizních her. Spolupracoval s řadou scenáristů např. Jaroslavem Dietlem, Zdeňkem Svěrákem, Zdeňkem Mahlerem aj. Dále napsal řadu knih, článků a recenzí. Byl také redaktorem Divadelních novin.

Miloš Seifert (4)

Miloš František Seifert byl středoškolský učitel, přírodovědec, spisovatel, překladatel a především otec československého woodcrafterského hnutí. Používal též pseudonymy: Vojvoda, Balú, Černý Medvěd, Woowotanna, St. Orlovský, Svatoborský. Propagoval kromě woodcraftu také zdravý životní styl, vegetariánství, pacifismus, buddhismus, ekologii a ochranu přírody. Otec Emil Seifert byl ředitelem Měšťanské školy v Sušici, matka Marie Karolina roz. Poláčková byla učitelkou na dívčí obecné škole. Měl tři starší sourozence , kteří se stejně jako on stali pedagogy. V červnu 1919 se Miloš Seifert oženil s učitelkou a medičkou Antonií Paterovou. Učil na gymnáziích a reálce v Příbrami. Miloš Seifert zemřel 3. prosince 1941 v Bechyni na mozkový nádor ve věku 54 let. Po vzoru A. B. Svojsíka založil již roku 1911, společně s kolegou Ferdinandem Pakostou, oddíl skautů na berounském gymnáziu, Jako profesor přírodopisu vedl také „Kroužek přátel přírody“, se kterým podnikal výlety spojené s poznáváním přírody a tábořením. To se již přelévala vlna zájmu o anglické skautské hnutí v pedagogických kruzích, z Německa i k nám. Díky Seifertovi a jeho kolegovi Miloši Maixnerovi odvrátil berounský oddíl záhy svou pozornost od Baden-Powella k Setonovi, který pacifisticky zaměřeným pedagogům imponoval víc, než voják Robert Baden-Powell. V první polovině roku 1913 zakoupil Seifert "The Book of Woodcraft" a "Two Little Savages", podle kterých začal berounský oddíl „Dětí Živěny“ od letního tábora pracovat, jako první woodcrafterský kmen na evropské půdě. Ve stejnou dobu v Praze profesor Bořivoj Müller a Seifertův spolužák Jan Hořejší založili oddíly Psohlavců. Ty se zanedlouho odtrhly od Svojsíkovy skupiny a vstoupily pod záštitu spolku Záchrana. Oba spolužáci spolu udržovali úzké kontakty již od roku 1907, kdy společně vydávali, po dobu tří let, stude...

Miloš Pešek (6)

Narozen 1. 10. 1950 v Plzni. Profesor vnitřních nemocí , MUDr., CSc. Lékař, od 1990 přednosta Kliniky tuberkulózy a nemocí respiračních ve FN Plzeň. Zabývá se kombinovanou léčbou plicní rakoviny a minimálně invazivní terapií v bronchologii.

Miloš Kužvart (4)

Miloš Kužvart je český geolog a politik, v letech 1998–2002 ministr životního prostředí ČR, počátkem 21. století poslanec Poslanecké sněmovny za ČSSD, v roce 2004 krátce kandidát České republiky do Evropské komise. Z ČSSD později vystoupil a spoluzakládal sdružení Přátelé Miloše Zemana a později i stranu SPOZ. Vystudoval geologii a geochemii na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 1989 pracoval v Ústředním ústavu geologickém. V 80. letech 20. století se účastnil vědeckých expedic na Tchien-Šan, Kavkaz a na pohoří Jotunheimen v Norsku. V této době se podílel na činnosti environmentalistických organizací. Psal do samizdatového Ekologického bulletinu, seznámil se s ekologem Ivanem Dejmalem. V 90. letech spoluzakládal Společnost pro trvale udržitelný život. Počátkem této dekády pracoval i na ministerstvu životního prostředí v různých funkcích. Poté, co do čela rezortu nastoupil František Benda, byl ovšem Kužvart propuštěn z ministerstva Přednášel na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Je členem České společnosti pro ochranu před zářením. V polovině 90. let pracoval pro německou firmu RWTÜV, která firmám vydávala známky jakosti včetně ekologických. V roce 1995 vstoupil do ČSSD a předsedal její ekologické komisi. Ke vstupu do strany ho inspiroval nástup Miloše Zemana do čela sociální demokracie, Zemana totiž znal z dřívějších dob z Kruhu nezávislé inteligence. V roce 1995 na základě úspěšného výběrového řízení pracoval jako ředitel Programové jednotky PHARE programu Evropské unie pro neziskový sektor v České republice. V červenci 1998 se stal ministrem životního prostředí ve vládě Miloše Zemana. Ve funkci zažil četné politické střety, zejména s ministrem průmyslu a obchodu Miroslavem Grégrem a ministrem zemědělství Janem Fenclem . Do konfliktů se dostával ale i s environmentalisty, nap...

Miloš Josef Pulec (3)

Miloš Josef Pulec byl duchovní české starokatolické církve, folklorista, autor pragensií, práce z oboru mykologie a botaniky, kuchařských knih, vlastivědné a přírodovědné práce o severních Čechách. Je zmiňován starokatolickou církví jako nejkontroverznější osoba Starokatolické církve v letech komunismu. Stál za dob komunistického režimu v čele synodní rady, měl podporu církevních tajemníků na ministerstvu kultury a inicioval státní zásahy proti Starokatolické církvi a jejímu právoplatnému biskupovi. Stál tak v čele státem uznané starokatolické církve proti její podzemní větvi, kterou stát po svržení komunismu a 38. synodě-Synodě obnovy 29. dubna 1990 uznal jako právoplatnou. Koncem roku 1970 byl biskupem Podolákem odvolán ze služby, toto rozhodnutí však nerespektoval a naopak prostřednictvím komunistické státní správy inicioval odstranění biskupa Podoláka a jemu věrných starokatolických kněží a pražská farnost pod jeho vedením se stala až do dubna 1990 centrem kolaborantské části starokatolické církve. Zemřel 9. února 1991 ve své kanceláři na třetí infarkt.

Miloš Hrdlička (3)

Ing., docent oboru pružnosti a pevnosti na fakultě elektrotechnické ČVUT, práce z oboru.

Miloš Deset (7)

Slovenský právník, práce zejména z oboru trestního práva procesního.

Miloš Chvojka (1)

Autor příručky měření.

Milo Urban (5)

Milo Urban byl slovenský spisovatel-prozaik, překladatel a novinář, jeden z nejvýznamnějších reprezentantů moderní slovenské literatury. Narodil se v rodině hajného a vzdělání získal v Zázrivé, Polhoře, Trstené a v Ružomberku. Z rodinných důvodů musel studium přerušit a pracoval jako pomocný redaktor a úředník ve Spolku sv. Vojtěcha v Trnavě. Nakonec se rodinná i finanční situace zlepšila a on mohl pokračovat ve studiu na státní vyšší lesnické škole v Banské Štiavnici, ale studium předčasně ukončil pro další finanční problémy. Pracoval v časopise Slovenský národ v Bratislavě, v roce 1927 však zůstal po zániku časopisu nezaměstnaný a věnoval se hlavně vlastní literární činnosti. Byl redaktorem v časopise Vatra, později pracoval v periodiku Slovák. Od roku 1940 v době existence loutkového Slovenského štátu byl šéfredaktorem fašistického deníku Gardista. Před koncem 2. světové války emigroval do Rakouska, kde prožil dva roky v internačních táborech. V roce 1947 byl eskortován do ČSR, postaven před Národní soud a o rok později odsouzen za působení v novinách během války. Později se usadil v Chorvatském Grobě. V roce 1974 se přestěhoval do Bratislavy, kde se věnoval zejména překladům a později pokračoval ve vlastní literární tvorbě. Urbanova prozaická tvorba patří k trvalým hodnotám slovenského písemnictví. Psal realistické povídky a novely ze života horalů, romány z období Druhé světové války. V trilogii Živý bič, Hmly na úsvite a V osídlach zachytil osudy obyvatelů hornooravského kraje ve 20. letech a 30. letech 20. století. Uměleckou a dokumentární hodnotou vynikají hlavně jeho knihy vzpomínek. Překládal z polské, německé a české literatury . Na jeho dílo měli vliv hlavně Martin Kukučín a Svetozár Hurban-Vajanský, ale také Ján Kalinčiak a Pavol Országh Hviezdoslav, ze zahraničních autorů potom Fjodor Michajlovič Dostojevskij, E...

Milena Fucimanová (7)

Narozena 28. 2. 1944 v Praze. Básnířka a spisovatelka, středoškolská profesorka, pedagogická metodička, autorka učebnic češtiny, stati v odborném tisku, zakladatelka a umělecká vedoucí divadla poezie a hudby Agadir, též autorka překladů z němčiny, polštiny a ruštiny, editorka antologie poetické sbírky.

Milena Ercole Pozzoli (2)

Vystudovala moderní literaturu,italská fotografka a nezávislá novinářka, autorka turistických a gastronomických publikací.

Milena Blažková (4)

Narozena 1943 v Praze. RNDr. Geoložka, redaktorka, publicistka, cestovatelka, autorka cestopisů a reportáží.

Milan Walek (4)

Narozen 1.12.1943. Elektrotechnik, zabývá se numerologií,publikace z obou oborů.

Milan Tuček (4)

Matematik a sociolog. Prom. mat., CSc. Narozen 1948. Sociolog.

Milan Štefl (3)

Práce z oboru svařování.

Milan Šamánek (5)

Milan Šamánek byl český lékař, pediatr specializující se v oboru kardiologie, v období 1977–1993 přednosta Dětského kardiocentra 2. LF UK a FNM a v letech 1969–1971 proděkan Fakulty dětského lékařství Univerzity Karlovy. V roce 2010 mu prezident republiky udělil státní vyznamenání Medaili Za zásluhy I. stupně. Je laureátem Ceny Neuron za přínos světové vědě za rok 2016 - medicína. Před nastoupením na fakultu navštěvoval Gymnázium Kroměříž, kde v roce 1949 maturoval. V roce 1955 absolvoval Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Atestaci v oboru dětské lékařství získal o dva roky později a v roce 1991 mu byla přiznána specializační atestace z dětské kardiologie. Od počátku své lékařské praxe pracuje ve Fakultní nemocnici v Motole. První čtyři roky po promoci současně působil v nemocnici v Uherském Hradišti. V Motole byl členem II. dětské kliniky. V letech 1964–1965 absolvoval stipendijní pobyt na University of Pennsylvania School of Medicine. Od roku 1968 na klinice vedl nově vzniklou Kardiopulmonální laboratoř a v období 1977–1993 byl přednostou Dětského kardiocentra 2. LF UK a FNM, které také spoluzakládal. V době vzniku kardiocentra se jednalo o jediné takové pracoviště na světě, kde byli soustředěni odborníci všech potřebných pediatrických specializací. Ve své lékařské praxi se věnoval především vrozeným srdečním vadám u dětí. V roce 1962 obhájil kandidátskou práci , o sedm let později pak doktorskou práci a současně se také habilitoval . V roce 1987 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy v oboru dětské lékařství. V roce 1997 inicioval založení Vědecké rady Lázní Poděbrady a následně se stal jejím předsedou. Byl vdovec, měl dceru a syna. Patřil mezi evropské kardiology, kteří obdrželi čestný titul „Founding Fellow of the European Society of Cardiology“ ....

Milan Ressel (2)

Milan Ressel byl český malíř, grafik, ilustrátor a restaurátor. Milan Ressel byl synem důstojníka československé armády Alfréda Ressela, který na přelomu roku 1939/1940 uprchl za dramatických okolností s celou rodinou přes Maďarsko, Jugoslávii a Francii do Anglie. Jako generálmajor pak velel dělostřelectvu 1. čs. armádního sboru Svobodovy armády. Milanův starší bratr Fred roku 1944 narukoval do britské armády a zúčastnil se mj. obléhání přístavu Dunkerque. Po válce se rodina vrátila do Československa. Otce počátkem 50. let z armády propustili a pracoval pak rok a půl v ostravských dolech, poté v pražských automobilových opravnách a v reklamním podniku. Jako malý chlapec Milan Ressel zažil těžké bombardování Londýna na přelomu let 1940-1941 a válečné zážitky i osobní zkušenost s anglickou literaturou pro mládež později poznamenaly jeho dílo. Po návratu do Prahy studoval na Vyšší škole uměleckoprůmyslové v Praze a v letech 1953 – 1959 na Akademii výtvarných umění v Praze . Mezi jeho přátele patřili Karel Nepraš, Bedřich Dlouhý, Jaroslav Vožniak a Theodor Pištěk. Byl zakládajícím členem a prvním brankářem hokejového klubu Paleta vlasti a členem Sdružení pražských malířů. Od 70. let byl umělcem na volné noze, tvůrcem komiksů, ilustrátorem, grafikem a restaurátorem nástěnných maleb. Milan Ressel žil a pracoval v Praze a Středoklukách u Prahy. V 60. letech patřil k okruhu výtvarníků, kteří se věnovali informelu a jeho volnou tvorbu ovlivnilo přátelství s výtvarníky z okruhu Šmidrů. Hledání osobitého autorova stylu se formovalo mezi inklinací ke klasické malbě a potřebou experimentovat. Jeho abstraktní obrazy z let 1965-1966 obsahují náznaky reálných útvarů a neztrácejí kontakt se smyslovým světem. Ve druhé polovině 60. let se věnoval téměř výhradně kresbě. Od menších formátů postupně dospěl až k monumentálním kompozicím. Tyto utopické ilustrace, kte...

Milan Pokorný (4)

Narozen 30. 7. 1961 v Kolíně. PhDr., Ph.D., bohemista, novinář a editor, publicista a spisovatel, VŠ pedagog, ombudsman Českého rozhlasu. Dlouhodobě se zabývá problematikou mediálních studií a středoevropského areálu .

Milan Navrátil (4)

Narozen 15. 9. 1930 v Komárně . Pracovník rozhlasu, prózy, překladatel z maďarštiny a litevštiny.

Milan Nápravník (6)

Milan Nápravník byl český spisovatel, redaktor, sochař a fotograf, představitel surrealismu. Vystudoval reálné gymnázium v pražské Michli a poté dramaturgii na pražské FAMU . Po studiích začal spolupracovat s Československou televizí, kde se v roce 1960 stal dramaturgem redakce vysílání pro děti a mládež. Od roku 1966 byl redaktorem. Stál u zrodu televizních Večerníčků. Koncem 50. let 20. století začal spolupracovat se surrealistickým okruhem soustředěným kolem Vratislava Effenbergera. Psal básně a teoretické texty. Vystoupil na přednáškách pořádaných tímto názorovým sdružením v roce 1963 v kavárně Mánesa v Praze. Později spolupracoval s okruhem literátů a výtvarníků sdružených kolem časopisu Tvář. Po sovětské okupaci roku 1968 emigroval, nejprve do Západního Berlína, později do Francie, od roku 1970 žil v Německu, v Kolíně nad Rýnem pracoval jako rozhlasový redaktor. V 80. letech se začal živit jako malíř, sochař a umělecký fotograf ve svobodném povolání. Procestoval v té době též Indonésii, kde prováděl soukromý etnologický výzkum. Spolu s Heribertem Beckerem připravil v roce 1978 v bochumském Kunstmuseu velkou surrealistickou výstavu Imagination. Od roku 1989 žil a pracoval střídavě v Praze a Kolíně nad Rýnem.

Milan Mikuláštík (5)

Narodil se 17. 10. 1945, zemřel 7. 8. 2014. Psycholog a vysokoškolský pedagog, přednášel a publikoval v oboru manažerská psychologie a interpersonální komunikace v řízení.

Milan Kopřiva (4)

Milan Kopřiva byl význačný český typograf. Pocházel z učitelské rodiny. V letech 1948–1953 studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Antonína Pelce, kde pokračoval ještě do roku 1955. Po skončení školy do roku 1963 pracoval jako výtvarný redaktor deníku Rudé Právo, 1963–1965 byl zaměstnán v ČTK jako grafický úpravce nového časopisu 100+1 zahraniční zajímavost. Od roku 1965 byl v svobodném povolání. Graficky upravil asi 700 knih a zhotovil desítky plakátů, katalogů a příležitostných tisků. Je autorem podoby většiny knih pro mládež z Edice 13 nakladatelství Mladá fronta. Za svou práci obdržel řadu cen. Úzce spolupracoval s předními českými a slovenskými grafiky , fotografy a dalšími osobnostmi československé a později české kultury . Spolupracoval mj. s divadly Semafor, Na zábradlí a divadlem Járy Cimrmana.

Milan Kopecký (6)

Narozen 14.5.1925 v Brně, zemřel 17.9.2006. PhDr., CSc., profesor české literatury, komeniolog, publikační a redakční činnost v oboru.

Milan Kment (4)

Nar. 24.2.1940 v Praze. MUDr., CSc., doc. vnitřních nemocí.

Milan Houser (5)

Narozen 12. 12. 1971 ve Vyškově. Malíř a výtvarný umělec.

Milan Galvas (7)

Milan Galvas byl český právník, odborník na pracovní právo a právo sociálního zabezpečení. Byl docentem katedry pracovního práva a sociálního zabezpečení na Právnické fakultě Masarykovy univerzity V roce 1975 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , kde začal následně působit jako odborný asistent, specializující se na oblast pracovního práva, a kde o dva roky později získal titul doktora práv. Roku 1983 získal na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě vědeckou hodnost kandidáta věd a roku 1995 se na brněnské právnické fakultě habilitoval. Je autorem řady odborných monografií, učebnic a článků. Kromě svých akademických aktivit působil od roku 1993 až do 2008 jako asistent postupně tří soudců Ústavního soudu, Vladimíra Jurky, Miloslava Výborného a Vojena Güttlera, poté se stal členem Legislativní rady vlády. V roce 2004 jej prezident Václav Klaus hodlal jmenovat soudcem Ústavního soudu, nezískal k tomu však potřebný souhlas Senátu.

Milán Füst (2)

Milán Fust byl maďarský spisovatel, básník a dramatik. V roce 1908 se setkal se spisovatelem Ernő Osvát a vydával první práce v literární revue Nyugat. Po studiu práva a ekonomii v Budapešti, se stal učitelem ve škole podnikání. V roce 1918, se stal ředitelem Vörösmarty akademie, ale byl nucen opustit místo v roce 1921. V roce 1928 - nervové zhroucení ho vedlo k tomu,aby strávil šest měsíců v sanatoriu v Baden-Badenu. V roce 1947 se stal učitelem na Képzőművészeti Főiskola. Jeho nejznámější román, feleségem története , byl vydáván v roce 1942.

Milan Dufek (4)

Milan Dufek byl český zpěvák, hudební skladatel, kytarista a flétnista a zakládající člen skupiny Rangers. Stal se autorem řady úspěšných textů, které již zlidověly. Kromě hudby stál u zrodu Nadace Dětské srdce, která podporuje léčení dětí se srdečními vadami. Pro svou lásku ke sportu byl i sponzorem jednoho z fotbalových týmů na Vysočině. Milan Dufek tragicky zahynul při potápění v Kolumbii, když se srazil s člunem.

Milan Drahoňovský (4)

Narozen roku 1960 v Liberci. Fotožurnalista.

Milada Vavřínová (7)

Narozena 14.12.1918 v České Třebové, zemřela 10.8.2001 v Ústí nad Labem. RNDr., geoložka, pracovnice Ústředního ústavu geologického a Okresního muzea v Ústí nad Labem. Práce v oboru.

Milada Kaďůrková (2)

Absolvovala FF UP a studium na Státním ústavu těsnopisném v Praze. Po roce 1989 se podílela na tvorbě celostátních osnov pro výuku etiky na středních školách. Pro VOŠ v Havířově, kde působí dodnes, vypracovala skripta Základy etiky v dějinách filozofie. Své literární aktivity rozvíjí v Kruhu přátel díla Viktora Fischla na severní Moravě, pro který připravuje ve spolupráci s herci NDM v Ostravě literární večery. Osobní přátelství se spisovatelem Viktorem Fischlem ji inspirovalo k sepsání monografie Setkání s Viktorem Fischlem a vydání souboru jeho dopisů pod názvem Zamyšlení nad dopisy Viktora Fischla.

Míla Pachnerová (7)

Publicistka, spisovatelka románů pro ženy a dívky. Vysokoškolské vzdělání získala v Paříži, několik let pracovala na ministerstvu zdravotnictví, pak byla volnou spisovatelkou a publicistkou. 1966 se vystěhovala do zahraničí.

Mikuláš Biskupec z Pelhřimova (1)

Narozen asi 1385 v Pelhřimově, zemřel asi roku 1459 v Poděbradech. Táboritský biskup a diplomat. Autor náboženských spisů a husitské kroniky.

Miklós Rónaszegi (2)

Miklós Rónaszegi je maďarský spisovatel především knih pro děti a mládež. Miklós Rónaszegi vystudoval Univerzitu Loránda Eötvöse v Budapešti. Stal se učitelem, ale zároveň pracoval v různých nakladatelstvích. Vydal dvacet šest knih různých žánrů určených především mladým čtenářům. Psal historické romány , science-fiction, indiánské příběhy i literární biografie v podobě románů . Jeho díla se vyznačují dynamickým stylem a důrazem na autentické historické i etnografické detaily. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rónaszegi Miklós na maďarské Wikipedii.

Mikhail Ivanovich Glinka (6)

Mikhail Ivanovich Glinka je často považován za zakladatele ruské klasické hudby. Byl to skladatel, který sehrál klíčovou roli při vytváření ruské národní identity v rámci tradice klasické hudby. Dvě nejslavnější Glinkovy opery, "Život za cara" a "Ruslan a Ludmila", jsou považovány za základní kameny ruské opery. Jeho dílo mělo velký vliv na pozdější ruské skladatele, včetně skupiny známé jako Pětka, do níž patřily významné osobnosti jako Modest Musorgskij a Nikolaj Rimskij-Korsakov.

Mike Tyson (4)

Americký boxer.

Mike Hutchinson (2)

Autor populárně naučných publikací o nevysvětlitelných jevech.

Mike Gerrard (5)

Turistický průvodce.

Mike Beaumont (3)

Anglický autor prací o Bibli.

Mihailo Lalić (4)

Mihailo Lalić byl srbsky spisovatel. Řadí se k mnohým autorům bývalé Jugoslávie, kteří si prošli národněosvobozeneckým bojem a své zkušenosti z něj zpracovali literárně. Černá Hora, ze které autor pocházel, byla během druhé světové války okupována Itálií. Lalić sepsal četné povídky, které v poválečných letech vycházely ve sbírkách. Mezi takové se řadí například Stezky svobody , Průzkumný oddíl , První sníh a další. Ve svých dílech Lalić rozebírá velký tlak na jednotlivé bojovníky, vedoucí k různým krizím; jak psychologickým, tak morálním. Rovněž také poukazuje na staré spory, které díky neklidné době vynikají na povrch. Důsledněji toto téma rozvinul hlavně ve své románové tvorbě, která logicky následovala později. V 50. a 60. letech tak byla sepsána významná díla, mezi které patří například Svatba , Štvanice , Zlé jaro , Válečné štěstí a Nad hlavou jen stromy . Za poslední dva uvedené romány získal Lalić literární ocenění; konkrétně cenu NIN za Válečné štěstí a za Lelejsku goru Njegošovu cenu. Některá Lalićova díla byla také během 60. a 70. let převedena do filmové podoby. V pozdějších letech byl zvolen za čestného člena Srbské i Černohorské akademie věd. Většinu života strávil v Herceg Novém a v Bělehradě, kde také na konci roku 1992 zemřel.

Mičio Kuši (1)

Michelle Zink (3)

Michelle Zinková je americká spisovatelka, Proroctví sester je jejím debutem. Vždy ji fascinovaly mýty a legendy a nikdy se docela nespokojila s tím, aby je jen četla. Jeden z jejích příběhů vyrostl až do podoby tohoto románu, který se stal mezinárodním úspěchem a byl zařazen mezi deset nejlepších debutů pro mládež v roce 2009.

Michelle Losekoot (2)

Narozena 29. 11. 1986. Copywriterka, pracovnice v oblasti marketingu, blogerka, věnuje se digitálnímu storytellingu. Lektorka kurzů o sociálních sítích, tvůrčím psaní a copywritingu.