Všichni Autoři a témata

Henner Ertel (1)

Německý autor publikace o chiromantii.

Daniel Blackman (1)

Iveta Božoňová (5)

Slovenská autorka konverzačních příruček z angličtiny a němčiny.

Julián Apostata (1)

Flavius Claudius Julianus byl od roku 355 mladší císař Constantia II. a v letech 360/361 – 363 samostatný římský císař. Jeho krátká samostatná vláda se vyznačovala intenzivním reformním úsilím s cílem zvrátit socio-politický vývoj nastolený předchozími křesťanskými císaři a obrodit antickou společnost na nikoli křesťanském, ale pohanském náboženském základě prostřednictvím jednotného státního kultu propojeného s novoplatonskou filosofií. Ve skutečnosti Julianus usiloval o realizaci mnohem širšího politického programu, který byl ovšem zastíněn takto vzniklým náboženským konfliktem. Jeho náhlá smrt v průběhu válečného tažení proti sásánovské Persii však pohřbila jakoukoliv naději na restauraci tradičních poměrů, ačkoliv Julianovi nástupci se až do doby Theodosia I. stavěli vůči stoupencům pohanského náboženství poměrně tolerantně. Julianus byl všestrannou činorodou osobností – získal vzdělání v právu i v rétorice, měl vojenské schopnosti, byl nadaným řecky píšícím literátem a novoplatónsky orientovaným myslitelem. Julianus, narozený v roce 331 v Konstantinopoli, byl synem Julia Constantia, nevlastního bratra císaře Konstantina I., a jeho druhé ženy, Basiliny. Jeho prarodiči po otci byli císař Constantius Chlorus a jeho druhá žena, Flavia Maximiana Theodora. Během zmatků po Konstantinově smrti v roce 337 se Constantius II., Julianův ariánství oddaný bratranec, nijak nesnažil zabránit masakru Julianovy rodiny , čímž chtěl docílit upevnění vlastního mocenského postavení. Mnoho členů konstantinovské dynastie pocházejících z druhého manželství Constantia Chlora a Theodory padlo tomuto běsnění za oběť. Jedinými mužskými příbuznými...

Martin Justan (1)

Sarah Newman (1)

Anglická autorka , původně vystudovala historii, zabývá se speciální pedagogikou. Kniha o výchově postižených dětí.

Nancy J Patrick (1)

Nancy J. Patrick je speciální pedagožka a psycholožka a pracuje jako odborná asistentka na Messiah College v Granthamu . Jedno z jejích tří dětí má poruchu autistického spektra. Napsala několik knih pro rodiče a vychovatele s tématem výchova dětí s PAS.

Shira Richman (1)

Shira Richman je psycholožka, která pracuje s dětmi trpícími autismem. Při své práci využívá aplikovanou behaviorální analýzu, v této metodě školí rodiče a vychovatele.

Alan Titchmarsch (1)

Karol Rebro (1)

Karol Rebro byl slovenský právník a právní historik, profesor římského práva, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a děkan její právnické fakulty. Je autorem první slovenské práce z římského práva. Vystudoval státní reálné gymnázium v Trenčíně a právnické vzdělání získal v roce 1935 na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, o rok později zde byl promován doktorem práv. Po ukončení studia pokračoval ve vědeckém bádaní u profesorů Riccoboneho a Del Vecchiho v Římě. Při vědeckém působení se připravoval na výkon běžné soudní služby, pracoval u Hlavního soudu v Bratislavě a v roce 1944 složil jednotnou soudcovskou a advokátskou zkoušku. Zapojil se do Slovenského národního povstání a po skončení druhé světové války působil ve vedoucích pozicích Sboru pověřenců SNR. Přitom už od roku 1936 vyučoval římské právo a aktivně se účastnil pedagogického procesu na Slovenské univerzitě . Roku 1941 se habilitoval, roku 1944 byl jmenován mimořádným a roku 1946 řádným profesorem římského práva, v letech 1946–1947 se také stal děkanem právnické fakulty a v letech 1949–1950 byl rektorem celé univerzity. Působil také ve Slovenské akademii věd. V roce 1960 získal vědeckou hodnost kandidáta věd a o devět let později doktora věd. V roce 1993 obdržel čestný doktorát Univerzity Komenského. Kromě romanistiky se profesor Rebro zabýval také právní historií obecně, podílel se např. na vydání dvoudílné učebnice Dejiny štátu a práva na území Československa v období kapitalizmu , zvláštní pozornost věnoval uherskému městskému právu nebo slovenským národnostním a státoprávním požadavkům v 19. a 20. století, což bylo téma práce Cesta národa. Svedectvo o boji Slovákov za národný štát . Hlavní Rebrovy práce ovšem spočívaly v oblasti římského práva, v tomto oboru napsal především první slovenskou ucelenou učebnici Rímske právo súkromné , dále Ju...

Lucien Auger (1)

Kanadský psycholog, teolog, filozof, pedagog, překladatel.

Zuzana Pešatová (1)

Publikace o sklářství, též německy.

Miloslav Hoch (1)

Narozen 7.7.1915 ve Strakonicích, zemřel 9.9.1994. PhDr., docent, vedoucí katedry plavání, práce v oboru.

František Brzák (1)

Monografii z dějin Nymburka vydal v roce 1894.

Petr Čuhanič (1)

Narozen 19.4.1961 v Náchodě. Český výtvarník, ilustrátor a spisovatel, autor knihy pro děti.

Sophie de Ségur (1)

Jednou z nejznámějších autorek dívčí četby byla v polovině 19. století komtesa Sophie de Ségur rozená Rostopčinová . Komtesa pocházela z Petrohradu, ve Francii žila od roku 1817. Po sňatku strávila velkou část svého života na panství svého manžela v normandském sídle Nouettes. Literární dráhu začala až v 55 letech psaním pro své vnučky Camille a Madeleine a většina jejích prací je určena děvčátkům kolem 6-10 let. Romány paní de Ségur, z nichž nejproslulejším se staly Nehody malé Žofie . Autorka zůstala věrná výchovným metodám užívaným v Rusku a Francii koncem 18. stol. a podává stále týž obrázek rodinného života. Mužský prvek je prakticky nepřítomen a výchova dětí spočívá na ženách, které se vyznačují přísností, rozhodností, energičností, takže jejich osobnosti nesou výrazně mužské rysy. Romány jsou sledem drobných epizod ze života dětí a jejich děj pouze maskuje výchovné poučky a teze.

František Jirout (1)

Středoškolský pedagog a odborný spisovatel marozen v Plátěnicích na Pardubicku. Učitel v Chlumětíně, na obecné škole v Chrudimi a od r. 1920 byl profesorem na Střední odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Vyučoval zde technologii dřeva a účetnictví. Byl členem sboru správců chrudimské Učňovské besídky, členem zdejšího Slavoje. Zemřel v Chrudimi.

Karel Absolon (1)

Karel Vítězslav Absolon byl moravský krasový badatel a jedna z velkých postav evropské archeologie první poloviny 20. století. Byl vnukem archeologa a speleologa Jindřicha Wankela. Po absolutoriu klasického gymnázia v Brně vystudoval v Praze zoologii a roku 1907 se habilitoval na soukromého docenta fyzického zeměpisu. Již od konce 19. století se věnoval exploraci Sloupských jeskyní a sběru jeskynního hmyzu. Roku 1908 nastoupil jako kustod zoologických sbírek do Moravského zemského muzea v Brně, kde vybudoval a vedl diluviální oddělení, zabývající se čtvrtohorami. Paleolitem se začal zabývat až od roku 1918, když ve svém oddělení uspořádal zakoupené sbírky M. Kříže a K. J. Mašky. Rozhodujícím podnětem byl dopis vídeňského profesora J. Bayera, upozorňující na Freisingovy úspěšné sondáže v dosud nedotčených Dolních Věstonicích. Absolon okamžitě pochopil možnost završit slavné objevy svých předchůdců a dobýt si světového jména. Po dalších 15 let na tomto programu systematicky pracoval – získával subvence na výzkum, organizoval zájezdy novinářů, získával sponzory expozice Anthropos na brněnském výstavišti. Své výzkumy popularizoval četnými přednáškami, účastí na mnoha kongresech a bohatě ilustrovanými články v nejrozšířenějším společenském časopise The Illustrated London News. Ke svým padesátinám získal roku 1927 na Karlově univerzitě křeslo „bezplatného řádného profesora pro obor geografie, paleoanthropologie a zoogeografie“. Mezi lety 1925 a 1930 nechal paralelně s Věstonicemi zkoumat jeskyni Pekárnu, ale poněvadž mnoho cestoval a současně organizoval objevné práce v okolí Macochy , navštěvoval své vykopávky jen zřídka. V Dolních Věstonicích je de facto prováděl jeho laborant Emanuel Dania, v Pekárně německý učitel Rudolf Czižek. Z paleolitických lokalit se zajímal ještě o Ondratice a Otaslavice . V Předmostí, ničeném cihelna...

Anna Regina Husová (1)

Anna Regina Husová v Matriční knize Husa byla česká pedagožka, spisovatelka a kulturní pracovnice. Rodiče: Josef Husa, vojenský vysloužilec a podruh z „Křešťovic“ a Anna Veronika Husová-Šamanová . Bratr Josef Ján Husa byl učitelem v Benátkách nad Jizerou Anna Regina navštěvovala v letech 1873–1875 Měšťanskou dívčí školu v Písku, kde dosahovala nejvyšších hodnocení. Pak se přihlásila do studia na c. k. českém ústavu ku vzdělání učitelek v Praze, která studovala do roku 1879. Také zde dosahovala výborných výsledků a dokonce v posledním ročníku získala stipendium. Zkoušku dospělosti složila 29. června 1879, dostala Vysvědčení dospělosti pro školy obecné. Svou učitelskou dráhu začala v Protivíně. Na dalším místě – ve Vodňanech se spřátelila s Františkem Heritesem. Roku 1889 se vrátila do měšťanské dívčí školy v Písku, kde pracovala 37 let, než odešla do výslužby. Definitivní učitelkou pro odbor gramaticko-historický byla ustanovena 15. prosince 1894. Během školních let obdržela od úřadů pochvalná uznání, např. 1912 od c. k. okresní školní rady v Písku „… za dosavadní horlivé a každým směrem úspěšné působení ve službě školní, …“ Dne 26. listopadu 1920 byla jmenována definitivní ředitelkou při občanské škole dívčí v Písku. Byla velkou cestovatelkou, ale své zážitky z cest uchovala většinou jen v podobě ručně psaných konceptů. Sbírala lidový oděv Prácheňska – hlavně ženský sváteční nebo obřadní oděv. Spolu se svojí přítelkyní Emílií Fryšovou spravovala píseckou sbírku oděvů. Husová sbírala také jihočeské pohádky, říkanky, pověsti a písně, ale byla i autorkou mnoha knih pro děti a mládež, v nichž se objevovaly sociální náměty, motivy vlastenectví, domova, poctivosti a pracovitosti, stejně jako kladné lidské city. Pro její tvorbu byly charakteristické přírodní motivy a výchovný záměr. Byla aktivní členkou spolků: Spolek paní a dívek písecký...

Roland M Horn (1)

Novinář a spisovatel. Zabývá se výzkumem nezvyklých fenomenů, neobvyklých jevů.

Bonaventura (1)

Italský františkánský scholastický teolog, kardinál a biskup. V r. 1482 svatořečen a v r. 1588 jmenován církevním učitelem.

Andrej Nikolajevič Tichonov (1)

Andrej Nikolajevič Tichonov byl ruský matematik a geofyzik. Proslavil se v oblastech topologie, funkcionální analýzy, geofyziky a matematické fyziky. Narodil se v roce 1906 ve městě Gžatsk nedaleko Smolensku v rodině obchodníka. V roce 1910 se rodina přestěhovala do Moskvy, začátkem občanské války odešli na Ukrajinu a v roce 1919 se opět vrátili do Moskvy. V roce 1922 jako šestnáctiletý nastoupil na matematicko-fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity. Už jako student dosáhl pod vedením Pavla Sergejeviče Alexandrova pozoruhodných výsledků hlavně v oblasti topologie. V roce 1927 ukončil studium a zůstal na univerzitě. V roce 1939 se stal korespondentem Akademie věd SSSR a v roce 1966 i jejím řádným členem. Sehrál rozhodující úlohu při založení fakulty informatiky na Moskevské univerzitě. V letech 1970 až 1990 působil jako její první děkan. Zemřel v roce 1993 a je pochovaný na Novoděvičím hřbitově. Nejvýznamnějších výsledků dosáhl v oblastech topologie a funkcionální analýzy, dále i v některých oblastech fyziky. Je po něm pojmenovaných více matematických vět a témat. V oblasti topologie je po něm pojmenována Tichonovova věta, která říká, že součin kompaktních topologických prostorů je také kompaktní. Také je po něm pojmenována speciální třída topologických prostorů, tzv. Tichonovovy prostory. V matematické fyzice je autorem vět o jednoznačnosti u rovnice vedení tepla. Studoval také Volterrovy integrální rovnice. Je autorem metody Tichonovovy regularizace. Zabýval se také asymptotickou analýzou.

Aleksandr Andrejevič Samarskij (1)

Ruský matematik.

Andre Agassi (1)

Andre Kirk Agassi je bývalý americký profesionální tenista asyrského původu. Jeho energická hra z něj udělala oblíbence mnoha diváků. Tenisovými fanoušky a hráči je považovaný za jednoho z nejlepších tenistů historie. Dokázal vybojovat prvenství ve všech nejvýznamnějších turnajích: vyhrál všechny čtyři grandslamové turnaje – Wimbledon 1992, US Open 1994, 1999, Australian Open 1995, 2000, 2001, 2003 a French Open 1999. V týmu USA dvakrát vyhrál Davis Cup – 1990, 1992. V roce 1996 získal na Olympiádě v Atlantě zlatou medaili a v roce 1990 vyhrál Turnaj mistrů. Je zatím posledním americkým tenistou, který vyhrál dvouhru na French Open a na Australian Open . Dále vyhrál 17 turnajů nejvyšší kategorie ATP World Tour Masters 1000, a hrál celkem 94 krát ve finále turnajů ATP, a z toho 61 vyhrál. Šestkrát se stal světovou tenisovou jedničkou, a celkem vedl světový tenisový žebříček mužů ve dvouhře 101 týdnů. Je jedním ze sedmi tenistů, kterým se podařilo zvítězit ve všech čtyřech turnajích Grand Slamu. Navíc byl jediným tenistou historie, jenž držel Golden Slam, což je označení pro zisk Grand Slamu a olympijské vítězství ve dvouhře . Jedna ze dvou žen, která Golden Slamu dosáhla, je jeho manželka Steffi Grafová, s níž má dvě děti. S profesionálním tenisem skončil 3. září 2006 po prohře ve 3. kole proti Němci Benjaminu Beckerovi na US Open. V roce 2011 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy. Ve své autobiografii Open vydané 27. října 2009 přiznal, že během kariéry užil drogu metamfetamin. Popisuje v ní také drsné podmínky v Tenisové akademii Nicka Bollettieriho. V roce 2017 začal trénovat tenistu Novaka Djokoviče. Jeho otec Emmanuel Agassi pocházel z Íránu a reprezentoval rodnou zemi v boxu na olympiádě v letech 1948 a 1952. V USA žil od roku 1952 a pracoval jako číšník. S manželkou Betty měl čtyři děti , které vedl značně autoritativními metodami ke s...

Hilde De Clercq (1)

Belgická autorka prací o autismu, píše převážně nizozemsky.

Vladislav Dlesek (1)

Narozen 26.11.1927 v Hřibsku. Prof., Inag., arch., DrSc., publikace z oboru architektury a stavebnictví.

Paul Sutter (1)

Farář.

Aleksandr Nikolajevič Stepanov (1)

Ruský spisovatel.

Pavel Romanovič Barašev (1)

Ruský novinář.

Ludwika Macewicz (1)

Polská autorka knihy o rychlení zeleniny.

Bohuslav Pavlík (1)

Narozen 14.9.1905 v Praze. RNDr., práce v oboru teoretické matematiky a základů fotografování.

Radovan Brychta (1)

Narozen 29. 12. 1928 v Železném Brodě, zemřel 4. 5. 2008 v Jilemnici. Novinář, autor knih o severočeštích hornících.

Aleksej Fedorovič Fedorov (1)

Ruský prozaik.

Gilberte Millour (1)

Francouzská autorka děl pro děti.

Aleksander Svijaš (1)

Jaroslav Procházka (1)

Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., významný český chirurg, nositel celé řady domácích i zahraničních vyznamenání a ocenění a autor více než 300 odborných publikací, se narodil 15. 1. 1913 v Kolíně. Ve svém rodném městě studoval gymnázium. Po maturitě v roce 1932 se vydal studovat medicínu. Studia započal na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, následně však přestoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zde v roce 1938 promoval. Již v první polovině 50. let operoval MUDr. J. Procházka stenózy plicnice a stenózy mitrálních chlopní, otevřené tepenné dučeje, v roce 1955 pak koarktaci aorty. O dva roky později uzavřel defekt síňového septa na uzavřeném srdci. V červenci 1958 jako druhý československý chirurg po prof. Navrátilovi uskutečnil svoji první operaci v mimotělním oběhu. Následně na otevřeném srdci prováděl celou řadu operací, jako například operace mitrálních stenóz, plastiku mitrální chlopně apod. V roce 1966 uskutečnil první implantaci mitrální a aortální umělé srdeční chlopně v Hradci Králové. Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., který je právem považován za velikána české chirurgie, zemřel v prosinci 2003 v Hradci Králové.

John R. W Stott (1)

John Robert Walmsley Stott byl britský kazatel a teolog, jeden z vůdců britského a světového evangelikálního hnutí.John Stott je autorem asi 50 knih, které vyšly ve více než 70 jazycích, včetně češtiny. Mimo to je autorem stovek projevů a klíčových teologických dokumentů uznávaných řadou evagelikálních církví.

Jan Šrůtek (1)

Narozen 23.12.1916 v Chýnově, zemřel 26.4.1980 v Písku. Publicista, spisovatel.

David Eagleman (1)

David Eagleman je neurovědec a autor populárních knih. Vede Laboratory for Perception and Action při Baylor College of Medicine, kde vede navíc také Initiative on Neuroscience and Law. Je známý zejména díky své práci v oblastech vnímání času, synesthezie a neuropráva. Po nocích píše. Jeho beletristická kniha "Suma" , je mezinárodním bestsellerem publikovaným v 27 jazycích. Jeho kniha o internetu a civilizaci, "Why the Net Matters", je dostupná jako aplikace pro iPad a jako eBook. "Wednesday is Indigo Blue" se zabývá neurologickým stavem známým jako synestezie, ve kterém se mísí vjemy z různých tělesných smyslů. Jeho nejnovější kniha, "Inkognito aneb Tajný život mozku" , se věnuje neurovědě "pod pokličkou" vědomé mysli -- jinými slovy tedy všemi aspekty neurálních funkcí ke který nemáme vědomý přístup.

Zdena Vágnerová (1)

Zdena Vágnerová . Manželka Josefa Vágnera , vystřídala několik dělnických i úřednických profesí, též ošetřovatelka zvířat v zoologické zahradě.

Adolf Mlejnek (1)

Fotograf.

František Picko-Zásmucký (1)

František Picko-Zásmucký, 23. 9. 1868 Karlín - 1931 Mělník, syn učitele, berní úředník v Praze, Teplé, Duchcově, Liberci a na Mělníku . Divadelní ochotník . „Ačkoliv spatřoval těžiště své tvorby v románových kompozicích, získal čtenářský ohlas povídkami a humoreskami v lidovém duchu, jichž napsal téměř stovku a jimiž zásoboval zejména kalendáře … V rukopise zůstala sbírka sonetů Sny .

Denisa Wagnerová (1)

Narozena 10. 5. 1945 v Praze. Výtvarnice a ilustrátorka, spolupráce s Českou televizí.

Louise Bernikow (1)

Narodila se a vyrostla v New Yorku. Vydala už šest knih. Její práce vycházejí v prestižních amerických časopisech, jako jsou New York Times apod.

Gabriela Egemová (1)

Joseph von Eichendorff (1)

Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff byl prozaik, básník, dramatik a překladatel německého romantismu pocházející ze šlechtického rodu Eichendorffů. Jeho lyrické dílo se dočkalo zhruba pěti tisíc zhudebnění a jako prozaik je dosud aktuální. Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff se narodil 10. března 1788 na zámku Lubowitz u Ratiboře jako syn pruského důstojníka Adolfa Theodora Rudolfa von Eichendorffa a jeho ženy Karolíny . Jeho matka pocházela ze slezské šlechtické rodiny, díky níž zdědila zámek Lubowitz. Katolický šlechtický rod svobodných pánů z Eichendorffu je ve Slezsku přítomný od 17. století. Joseph byl od roku 1793 do roku 1801 vyučován doma farářem Bernhardem Heinkem společně se svým o dva roky starším bratrem Wilhelmem. Roku 1808 na cestách po Evropě navštívil též v Řezně botanickou zahradu slavného paleobotanika hraběte Kašpara Šternberka , který tam tehdy byl kanovníkem se zájmem o přírodní vědy. Roku 1813 se nadchl ideami německé Osvobozenecké války, proti napoleonské okupaci tehdy psal podobně jako Theodor Körner a jiní. Později se baron Joseph von Eichendorff stal v Berlíně ministerským úředníkem a tajným radou poměrně konzervativních názorů.

Christian Dietrich Grabbe (1)

Christian Dietrich Grabbe byl německý dramatik předbřeznového období. Napsal mnoho historických her, pro něž je typický misantropický, rozčarovaný a pesimistický pohled na svět. Heinrich Heine považoval Grabbeho za jednoho z předních německých dramatiků a nazval jej „opilým Shakespearem“. Českému publiku jsou známé především jeho hry Don Juan a Faust a Žert, satira, ironie a hlubší význam. Narodil se v Detmoldu jako syn vězeňského dozorce, ve věku šestnácti let začal coby gymnazista psát divadelní hry. Stipendium udělené kněžnou Pauline mu umožnilo studovat právo na univerzitách v Berlíně a Lipsku, kde se seznámil s Heinrichem Heinem. Po promoci v roce 1823 se neúspěšně ucházel o místo divadelního režiséra. Grabbe se vrátil do Detmoldu, složil závěrečnou státní zkoušku a snažil se najít zaměstnání jako právník, ale bezvýsledně. Až v roce 1826 byl jmenován jako vojenským auditorem, zpočátku bez nároku na odměnu. Od roku 1831 se zhoršoval jeho alkoholismus. Poté, co se od něj odvrátila snoubenka, se v roce 1833 oženil s Louise Christinou Clostermeierovou, ale manželství bylo nešťastné. Rok nato Grabbe opustil Detmold a odešel do Frankfurtu nad Mohanem. Zde se nepohodl se svým vydavatelem. Opět změnil působiště a odešel do Düsseldorfu, kde přechodně pracoval ve Starém divadle s Karlem Immermannem. Poté se vrátil do Detmoldu v roce 1836 jako zlomený člověk. Jeho manželka podala žádost o rozvod. Christian Dietrich Grabbe zemřel na paralýzu a byl pohřben v rodném Detmoldu, a to vedle své matky, Dorothey Grabbe , na místním hřbitově 'Weinbergfriedhof'. Spolu s Georgem Büchnerem je Grabbe považován za jednoho z nejvýznamnějších německých dramatiků své doby. Jeho debut Herzog Theodor von Gothland překvapil soudobé kritiky svým všeprostupujícím nihilismem. Grabbe byl ovlivněn Shakespearem a hnutím Sturm und Drang. Jeho hry byly velmi ambiciózní, s davovými výstupy a rychlými přestavbami scény, kte...

Jerzy Szaniawski (1)

Jerzy Szaniawski byl polský spisovatel, dramatik a esejista.

Steen Steensen Blicher (1)

Steen Steensen Blicher byl dánský kněz, básník, prozaik a překladatel období romantismu. Proslul zejména povídkami a novelami, vypovídajícími o životě prostých lidí v Jutsku. Narodil se jako syn pastora na faře Vium nedaleko Viborgu. Vyrostl v těsném kontaktu s přírodou a rolnickým životem v centrálním Jutsku. Nejprve jej učil jeho otec a pak studoval na latinské škole v Randersu. Po jejím dokončení začal roku 1799 studovat teologii na Kodaňské univerzitě. Roku 1801 musel studium ze zdravotních důvodů přerušit a dva roky pracoval jako domácí učitel v Holgershåbu na ostrově Farsten. Roku 1803 se vrátil ke studiu, které dokončil roku 1809. Stal se učitelem na škole v Randersu, ale již roku 1810 se kvůli malému platu místa vzdal a vrátil se ke svému otci. Rovněž se oženil a se svou manželkou Ernestinou měl sedm synů a tři dcery. Následujících osm let prožil jako rolník. Jeho lovecké potulky z té doby pak měly velký význam pro jeho spisovatelskou činnost. Roku 1819 získal kněžský úřad v Thorningu a začal psát své povídky a novely. Roku 1826 se stal farářem ve Spentrupu a do roku 1829 zde vydával měsíčník Nordlyset , ve kterém publikoval své práce. Stal se velmi oblíbeným autorem. o čemž svědčí sedmisvazkové souborné vydání jeho próz a básní v letech 1832 až 1836. Roku 1836 podnikl cestu do Švédska, začal se zajímat o sociální problematiku a články s touto tematikou publikoval v tisku. Cestoval po Jutsku a v letech 1839–1844 zorganizoval první dánské lidové festivaly na kopci Himmelbjerget. Po neshodách s ostatními členy organizačního výboru byl nucen výbor opustit a byl podroben veřejné kritice. Roku 1845 se nervové zhroutil a následně se stal závislým na alkoholu. Kvůli své literární práci zanedbával svůj kněžský úřad. Byl proto roku 1847 poslán do důchodu a následující rok zemřel. Blicher je považován za jednoho z představitelů první vlny dánských romantiků a za tvůrce dáns...

Aleksandr Nikolajevič Radiščev (1)

Ruský spisovatel a publicista.

Flora Tristan (1)

Flora Tristan, celým jménem Flora Célestine Thérèse Henriette Tristán y Moscoso , byla francouzská spisovatelka a publicistka peruánského původu, zabývající se emancipací žen a sociálními otázkami. Jejím vnukem byl Paul Gauguin. Byla dcerou peruánského aristokrata, sňatek jejích rodičů však nebyl ve Francii uznán za legitimní a proto neměla nárok na dědictví. Z existenčních důvodů se v sedmnácti letech provdala za rytce André Chazala, s nímž měla tři děti. V roce 1825 od manžela uprchla, cestovala a střídala různá zaměstnání. Zemřela ve věku 41 let na břišní tyfus. Ve svých knihách se zasazovala za ženskou rovnoprávnost včetně nároku na rozvod, byla odpůrkyní trestu smrti, požadovala vzdělání a zdravotní péči pro nemajetné vrstvy. Její myšlenka, že dělníci potřebují k prosazení svých zájmů jednotnou organizaci, ovlivnila zrod marxismu. Česky vyšla její kniha Toulky po Londýně . Mario Vargas Llosa popsal její životní osudy v románu Ráj je až za rohem.

Gleb Ivanovič Uspenskij (1)

Глеб Иванович Успенский studoval práva v petrohrad. a pak v moskev. universitě, avšak r. 1863 z nedostatku prostředků zanechal studií a věnoval se literatuře, kterou zabýval se již dříve. Prvotiny jeho vyšly z části souborně v knize V. J. Genkela »V budni i v prazdnik. Moskovskije nravy« . Literární sláva jeho počíná se r. 1866, kdy »Sovremenni▽ otiskl jeho črty Nravy Rastěrjannoj ulicy . Od r. 1868 otiskoval své práce skoro výhradně v »Otěčestvenných Zapiskách« a po jejich zániku byl spolupracovníkem časop. »Sěvernyj Věstni▽ a konečně »Rus. Myslį. R. 1893 duševní choroba přerušila jeho literární činnost. Z prací jeho vyšly o sobě: Očerki i razskazy ; Razoreňje ; Nabljuděnija odnogo lěnťaja ; Pro odnu staruchu ; Gluš. Provincialjnyje i stoličnyje očerki ; Iz pamjatnoj knižki. Očerki i razskazy G. Ivanova . R. 1885 vyšly jeho sebrané spisy v 8 dílech, načež záhy následovala 3. vydání Pavlenkova . Literární činnost Uspenskij: u.kého rozpadá se na dvě období. Do konce let 70tých XIX. stol. jest výhradně poután drobným lidem městským s jeho denními potřebami a starostmi o vezdejší chléb i s jeho neuvědomělou snahou po lepším životě. K těmto pracím druží se obrázky z venkovského i velkoměstského myslícího proletariátu se všemi jeho nadějemi, ideálními snahami i zklamáními, jakož i črty z jeho zahraničných cest do Francie, Londýna a do Srbska, kam r. 1876 dostal se s rus. dobrovolníky. V období druhém jeví se zástupcem rus. narodnictví a předmětem jeho tvorby stávají se v souhlase s ideami rus. společnosti skoro výhradně rozmanité stránky života lidu venkovského. Sám vystihl tato dvě období své činnosti ve vlastní autobiografii. Pro Uspenskij: u.kého drobný, často všední zjev, kolem něhož většina jde lhostejně, má vážný a všeobecný význam, zapadá do jeho duše a nedává mu pokoje, pokud nenajde výrazu v prosté, neumělé povídce, u...

Tim Stafford (1)

Americký autor knihy o sexuálních vztazích.

Alexandru Odobescu (1)

Rumunský spisovatel.

Aleksej Vasil'jevič Kol'cov (1)

Ruský básník.

Milan Jan Halla (1)

Autor a překladatel historického válečného románu.

Aleksej Dmitrijevič Stupov (1)

Ruský důstojník, autor publikace o stalingradské bitvě.

Lindsay Porter (1)

Americký autor prací a knih o problematice tajných společností.Píše také o teoriích spiknutí v USA.

Miloš Vajkrt (1)

Narozen 1942. Ing. chemie, specializace na anorganické technologie a drahé kovy, též práce historické, o minulosti lidstva, zejména o Zlaté říši Inků.

Sara Schneidman (1)