14281–14340 z 153063 Autoři
Wojciech Żukrowski (4)
Polský prozaik, básník, esejista a reportér, filmový scénárista a literární kritik.
Více od autora
Witold Makowiecki (3)
Witold Makowiecki byl polský spisovatel, autor dvou dobrodružných knih pro mládež. Witold Makowiecki byl synem publicisty Zygmunta Makowieckého . Jeho bratr Tadeusz byl básník a literární historik. Povoláním byl Makowiecki zemědělským inženýrem. Nemoc mu znemožnila pokračovat v kariéře a tak se věnoval psaní. V letech 1940-1945 napsal pro své děti dva poutavé a napínavé, které vyšly až po jeho smrti. Děj obou knih, které na sebe volně navazují, je zasazen do starověkého Řecka.
Více od autora
William Trevor (7)
William Trevor byl irský spisovatel, autor románů a povídek, ale také divadelních, rozhlasových a televizních her. Za svá díla získal třikrát Whitbreadovu cenu a pětkrát byl nominován na Man Bookerovu cenu. V roce 2002 byl oceněn Řádem britského impéria.
Více od autora
William Painter (1)
William Painter byl anglický renesanční spisovatel, jehož sbírka povídek The Palace of Pleasure , vycházející především z klasických italských originálů, sloužila jako zdroj námětů pro alžbětinské dramatiky. Šlo o rodáka z Kentu, který v letech 1554 až 1560 studoval na St John's College v Cambridgi a poté získal roku 1561 místo úředníka arzenálu v londýnském Toweru . Tato funkce mu umožnila obohacovat se z veřejných prostředků, takže byl roku 1586 nucen se přiznat že zpronevěřil 1000 liber. Přesto si udržel své místo až do smrti. Roku 1566 vydal první dil své sbírky povídek The Palace of Pleasure , který obsahoval šedesát příběhů, a hned o rok později díl druhý se třiceti čtyřmi příběhy. Druhé vydání z roku 1575 pak obsahovalo ještě o sedm příběhů více. V současné době je sbírka vydávána v úpravě Josepha Haslewooda z roku 1813. Jde hlavně o překlady italských renesančních novel a povídek , dále o zpracování příběhů z Heptameronu od Markéty Navarské a také příběhů z antické literatury . Z jeho sbírky čerpali náměty pro své divadelní hry mnozí alžbětinští dramatici včetně Williama Shakespeara . Z dalších dramatiků je možno jmenovat Francise Beaumonta a Johna Fletchera , Johna Webstera , Roberta Wilmota , Thomase Heywooda , Philipa Massingera nebo Jamese Shirleyho .
Více od autora
William Hazlitt (2)
William Hazlitt byl anglický romantický literární historik a kritik, esejista, novinář a malíř, společně s Charlesem Lambem přední představitel eseje 19. století. Narodil se jako syn unitářského duchovního reverenda Williama Hazlitta. Vyrůstal v Irsku a v Nové Anglii, kde jeho otec založil v Bostonu první unitářský kostel. Podle přání svého otce se měl stát také duchovním, ale studium teologie nedokončil. Začal se podobně jako jeho bratr John a sestra Margaret zaobírat malířstvím, ale postupně se jeho pozornost začala obracet k literatuře. Studoval filosofii a jeho první prací bylo pojednání An Essay on the Principles of Human Action . V té době se již znal s předními představiteli anglického literárního romantismu , sestrou novináře Johna Stoddarta. Od roku 1812 začal publikovat své eseje v týdeníku The Examiner a literární kritiky v novinách The Morning Chronicle. Později následovala jejich knižní vydání. Otevřenost, s níž Hazlitt vyjadřoval své názory, mu vynesla celou řadu nepřátel, zejména v táboře konzervativců, kteří proti němu vedli novinářskou válku. Jeho manželství se Sarah skončilo v roce 1823 v důsledku aféry se služkou Sarah Walkerovou. Roku 1824 se podruhé oženil s Isabellou Bridgewaterovou , se kterou podnikl dlouhou cestu po Evropě, na které se seznámil se Stendhalem. Roku 1827 se pro neshody jeho syna s nevlastní matkou jeho druhé manželství prakticky rozpadlo. Roku 1830 pak zemřel na rakovinu žaludku. Hazlitt je jedním z nejvýznamnějších esejistů 19. století. Jeho eseje jsou intimní, citové a autobiograficky zaměřené, psané živým hovorovým jazykem a odrážejí jeho literární znalosti a šíři jeho zájmů. Společně s Leighem Huntem a Charlesem Lambem tvořil jádro tzv. cockneyské ško...
Více od autora
William H McRaven (5)
Je bývalý admirál amerického námořnictva. V letech 2008-2011 byl velitelem United States Joint Special Operations Command a v letech 2011-2014 působil jako vrchní velitel United States Special Operations Command.
Více od autora
William E Young (3)
Kapitán W. E. Young byl začátkem 20. století proslaveným lovcem žraloků a o této zálibě napsal knihu "Shark! Shark: The Thirty-Year Odyssey of a Pioneer Shark Hunter".
Více od autora
William Dietrich (5)
Americký spisovatel William Dietrich je novinář oceněný Pulitzerovou cenou, historik, přírodovědec a uznávaný spisovatel historických románů. Narodil se 29. září 1951 v Tacomě ve státě Washington a zde nedaleko Pugetského zálivu ve stínu Mt. Rainier vyrostl. Absolvoval Mount Tahoma High School a dále studoval na Western Washington University. Jako novinář se zabýval nejrůznějšími tématy přírodními, politickými i společenskými, ale vždy to byla témata závažná, která jej zavedla do všech koutů světa a vynesla mu i zmíněné významné ocenění. Po pětadvaceti rušných letech se vrátil do míst svého dětství a mládí, překonal vážnou chorobu a žije zde s manželkou a dvěma dcerami dodnes. Má za sebou tři díla nikoli beletristická a několik románů a průběžně pracuje na knize další.
Více od autora
William Bernhardt (6)
Je původním povoláním advokát a byl několikrát zařazen do žebříčku nejvlivnějších právníků ve Spojených státech. I přesto se rozhodl úspěšnou praxi ukončit a nyní se plně věnuje literární tvorbě.
Více od autora
Wilhelm Raabe (4)
Wilhelm Raabe, byl německý prozaik, přední představitel realismu v německé literatuře. Studoval v Stadtoldendorfu a na gymnáziu ve Wolfenbüttelu, maturitní zkoušku však nesložil. V roce 1849 odešel do Magdeburk, kde se učil knihkupcem. Od 1854 působil jako svobodný spisovatel. Proslavil se prvotinou Die Chronik der Sperlingsgasse. Těžiště jeho déla tvoří dvě románové trilogie Der Hungerpastor a Abu Telfan. Čtyřicet let svého života strávil v Braunschweigu, kde také zemřel.
Více od autora
Whitley Strieber (4)
Louis Whitley Strieber se narodil v San Antoniu v Texasu. Navštěvoval střední katolickou školu a později se dostal na univerzitu a Londýnskou filmovou školu. Obě dvě dostudoval roku 1968. Poté pracoval v několika propagačních firmách v New Yorku a od roku 1977 je spisovatelem na volné noze. Poprvé mu byla projevena pozornost po napsání hrůzostrašných románů jako Wolfen nebo Hlad. Později se proslavil se spolu s Art Bellem knihou Příchod globální superbouře, která byla inspirací pro film Den poté. Začal se věnovat spekulativní beletrii a psát o svých zážitcích ze setkání s entitami. V posledních letech píše romány s upíří tematikou.
Více od autora
Werner Maser (2)
Německý historik, novinář a vysokoškolský profesor Werner Maser je považován za jednoho z největších znalců nacismu a Třetí říše. V 50. letech mu byl, jako prvnímu západoněmeckému historikovi, povolen přístup do archivu NSDAP, kde zahájil detailní studium osobnosti Adolfa Hitlera, jemuž se pak věnoval celý svůj profesní život. Řada jeho děl byla přeložena do mnoha jazyků, jako například Adolf Hitler: legenda – mýtus – skutečnost; Hitlerův Mein Kampf; Dějiny počátků národního socialismu; Hitlerovy dopisy a záznamy; Porušení slibu; Třetí říše – každodenní život v Německu v letech 1933 až 1945 či životopisy Friedricha Eberta, Paula von Hindenburga nebo Helmuta Kohla.
Více od autora
Weather Report (3)
Weather Report byla vlivná americká jazzová fusion skupina, kterou v roce 1970 založili klávesista Joe Zawinul, saxofonista Wayne Shorter a basista Miroslav Vitouš. Hudba skupiny se vyznačovala komplexní směsí jazzových, rockových a world music prvků. Během své kariéry byla skupina Weather Report známá svým inovativním a sofistikovaným zvukem, který posouval hranice jazzu a ovlivnil mnoho budoucích hudebníků.
Více od autora
Warren Miller (2)
Max Warren Miller byl americký spisovatel, který je znám zejména díky svému románu The Cool World , ve kterém popisuje život v černošském ghettu v Harlemu. Narodil se roku 1921 v pensylvánském městečku Stowe. Jeho studium na Iowské univerzitě přerušila druhá světová válka, kdy se dostal s americkou armádou až do Normandie. Studia pak dokončil roku 1948 a nějaký čas na Iowské univerzitě dokonce vyučoval. Po přestěhování do New Yorku žil sedm let ve východním Harlemu, kde na vlastní oči viděl bídný život v v černošském ghettu, což se výrazně projevilo v jeho tvorbě. Nejprve pracoval v oblasti reklamy, ale literární tvorba jej přitahovala stále víc. Nakonec se jí plně věnoval a roku 1965 stal literárním redaktorem časopis The National. Zemřel teprve čtyřiačtyřicetiletý roku 1966 v New Yorku na rakovinu plic.
Více od autora
Waltraud-Maria Hulke (5)
Pochází z lékařské rodiny. Díky tomu byla již velice brzo konfrontována s nemocemi a utrpením. Z těchto zkušeností vyrostl její silný zájem o přírodní léčebné metody a počala se jimi velice intenzivně zabývat. Obzvláště ji fascinovaly barvy a jejich léčivé síly a proto se věnuje po dlouhá léta výzkumu jejich působení na tělo a psychiku člověka. Po studiu v oboru Terapie pomoci barev - aury - Somy, jakož i ukončeném studiu v oboru Spiritual healer s titulem NFSH a Crystal-Healer s titulem ICCH pracuje dnes v této oblasti a pořádá přednášky a semináře.
Více od autora
Waltraud Pfister-Bläske (5)
Spolupracovnice Goethova institutu, německá autorka turistického průvodce.
Více od autora
Walter Kasper (6)
Walter kardinál Kasper je německý římskokatolický biskup, teolog a kardinál, odborník na vztahy křesťanů a židů, bývalý předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů a kardinál-kněz titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Na kněze byl vysvěcen 6. dubna 1957 biskupem Carlem Leiprechtem. V letech 1957–1958 působil jako vikář ve Stuttgartu. Poté se navrátil ke studiím a získal doktorát z dogmatické teologie na universitě v Tübingen. Zde byl v letech 1958–1961 členem fakulty a pracoval jako asistent u konzervativního teologa Leo Scheffczyka a liberála Hanse Künga, kterému bylo později církevními úřady odebráno právo vyučovat kvůli jeho názorům na kontrolu porodnosti a papežskou neomylnost. Kasper později učil dogmatickou teologii na Vestfálské universitě v Münsteru , kde se roku 1969 stal dokonce děkanem fakulty. V roce 1970 získal stejnou funkci v Tübingen. V roce 1983 vyučoval jako hostující profesor na The Catholic University of America ve Washingtonu D. C. Kasper byl 17. dubna 1989 jmenován biskupem diecéze Rottenburg-Stuttgart, čtvrté největší v Německu. Biskupské svěcení přijal 17. června téhož roku. V roce 1993 spolu s dalšími německými biskupy podepsal pastorační list, který umožňoval znovu sezdaným katolíkům přistupovat ke svátostem, a který byl poté odmítnut tehdejším prefektem Kongregace pro nauku víry Josephem Ratzingerem v roce 1994. Kasper byl taktéž jmenován pomocným vedoucím Mezinárodní komise pro dialog mezi katolíky a luterány. Sekretářem Papežské rady pro jednotu křesťanů byl jmenován 1. června 1999. Zároveň s tím rezignoval na funkci diecézního biskupa. Kardinálem byl jmenován papežem Janem Pavlem II. 21. února 2001 , zároveň se stal kardinálem-jáhnem titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Téhož roku byl po odchodu kardinála Cassidy ustanoven prezidentem Papežské rady pro jednotu křesťanů, čímž se stal zároveň i prezidentem Komise pro náboženské...
Více od autora
Wacław Gołembowicz (2)
Chemický inženýr a spisovatel. Autor detektivních povídek s Sherlockem Holmesem, biografie o Paracelsovi , desítky naučných a populárně-naučných knih z oboru . Zemřel ve Varšavě ve věku šedesáti let. Několik knih se dočkalo vydání až po jeho smrti.
Více od autora
Vsevolod Sergejevič Solov'jev (7)
Vsevolod Sergejevič Solovjov byl ruský historický romanopisec. Jeho nejslavnějším dílem je Kronika čtyř generací, popis fiktivní rodiny Gorbatovů od doby Kateřiny Veliké do poloviny devatenáctého století.
Více od autora
Vratislav Doubek (3)
Vratislav Doubek je český historik, pracovník Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Masarykova ústavu - Archívu AV ČR.
Více od autora
Vratislav Brabenec (4)
Vratislav Brabenec je český hudebník a literát, znám především z klasické sestavy hudební skupiny The Plastic People of the Universe, jejímž byl a je členem v letech 1972–1982 a 1997–do současnosti. Rovněž je zásadním autorem mnoha textů skupiny, zejména z alb Co znamená vésti koně a Maska za maskou, úpravy textů ze Starého a Nového zákona pro program Pašijové hry velikonoční a úpravy textů Ladislava Klímy k programu Jak bude po smrti. Narodil se v Horních Počernicích v rodině poštovního úředníka. V pěti letech přežil dopravní nehodu, když ho srazilo auto a on ležel několik dní v komatu. Od třinácti let se na lidové škole umění v Mělníku učil hře na klarinet, o rok později přešel na saxofon. Jeho oblíbeným stylem byl jazz. V letech 1957–1961 vystudoval mělnickou Střední zemědělskou technickou školu, obor zahradnictví. Při studiu si přivydělával hrou na saxofon ve vinárnách, na plesech a tanečních zábavách. Seznámil se se Svatoplukem Karáskem, se kterým založil kapelu Potkani a v roce 1960 "divadlo malých forem", které nemělo dlouhé trvání. V letech 1961–1964 pracoval jako zahradnický technik a projektant. Jelikož se chtěl stát farářem, v letech 1964–1969 studoval teologii na Komenského evangelické teologické fakultě UK v Praze, ale studium nedokončil, neboť dle svých slov zjistil, že na toto povolání nemá vlohy. V letech 1963–1968 hrál v profesionálním swingovém souboru The Cats Jass Band a začal experimentovat s tzv. zvukovou poezií a s lettrismem. První básně zveřejnil v roce 1968 v Kostnických jiskrách. V roce 1969 odjel na půl roku do Velké Británie. Po návratu opět pracoval v zahradnictví, při rekonstrukci parků, například v Bílině nebo Měšicích u Prahy. V roce 1972 se setkal s manažerem rockové skupiny The Plastic People of the Universe Ivanem Martinem Jirousem. Jirous poté, co slyšel Brabence hrát, mu nabídl místo v kapele. Kapela v té době prakticky...
Více od autora
Vratislav Asad Richter (3)
Absolvoval Vysokou obchodní školu v Praze. V roce 1948 byl poslán do emigrace. Několik let vedl ve Švýcarsku malou firmu na dovoz uměleckých předmětů z Afriky, r. 1954 odcestoval do Kanady, kde zprvu pracoval v laboratoři letecké továrny, od r. 1966 si otevřel v Torontu obchod s asijským a africkým zbožím. Procestoval celý svět, velel na několika lodích. Napsal 23 dobrodružných a cestopisných románů, z nichž většina zůstala v rukopisu včetně SF románů Brána bohů a Rok krabů.
Více od autora
Vojtěch Tilkovský (6)
Narozen 18.8.1902 v Levoči, zemřel 10.4.1978. PhDr., historik umění, monografie z oboru.
Více od autora
Vojtěch Šimíček (7)
Narozen 19.8.1969 v Ostravě. Doc., JUDr., Ph.D., Právník a vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Vojtěch Mencl (4)
Prof. Ing. Vojtěch Mencl. DrSc, se narodil 18. 5. 1923. Po maturitě na jičínském gymnáziu v roce 1942 se zapojil do ilegálního odbojového hnulí. V letech 1945–1948 vystudoval Vysokou školu politickou a sociální. Věnoval se studiu československých dějin a politické ekonomie, publikoval řadu vědeckých prací. Vedl katedru československých dějin na Vojenské politické akademii, v roce 1968 se stal jejím rektorem. Po roce 1968 krátce působil jako vědecký pracovník ČSAV. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání. Po roce 197S sc podílel na práci redakce Historických studií. V současné době je předsedou Komise vlády ČSSR pro analýzu historických událostí let 1967 až 1970.
Více od autora
Vojtěch Lahoda (6)
Vojtěch Lahoda byl historik umění, kurátor, vysokoškolský pedagog a překladatel. V letech 2012–2017 byl ředitelem Ústavu dějin umění AV ČR. Po maturitě na Gymnáziu Jana Keplera v Praze vystudoval v letech 1974–1979 dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a svou diplomovou práci Malíř Karel Černý obhájil roku 1979 jako práci rigorózní. V letech 1979–1980 pracoval na Katedře estetiky FF UK, poté byl do roku 1985 vědeckým aspirantem v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV a obhájil zde kandidátskou dizertaci Figura v českém malířství 1907–1932: kubistické řešení . V letech 1986–1989 byl vedoucím oddělení vědeckotechnických informací, 1990–1993 vedoucím oddělení moderního umění, od roku 1993 zástupcem ředitele ÚTDU ČSAV. Od roku 2001 byl vědeckým tajemníkem, 2004–2012 zástupcem ředitele a od roku 2012 ředitelem Ústavu dějin umění AV ČR. Roku 1999 se habilitoval v oboru dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně a od roku 2001 působil jako docent, od roku 2007 jako profesor dějin umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Působil v radě GVŠ, v české sekci AICA, radě NG , ve věd. radě VČG v Pardubicích a MG v Brně, jako člen správní rady AVU, člen výboru UHS , od r. 2004 byl předsedou podoborové komise GA ČR. Roku 1991 obdržel visiting fellowship Sorosovy Nadace a pobýval v National Gallery of Art ve Washingtonu. Přednášel dějiny umění na FAMU , na NIAS, Holandsko , na CEU Praha, v rámci Ohio Univ. Athens Abroad Program in Prague , CIEE na FF UK , na Vytautas Magnus Univ., Kaunas . Přispíval články do časopisů Výtvarné umění, Umění, Bulletin NG, Dějiny a současnost a do několika zahraničních periodik. Byl členem redakčních rad časopisů: Umění, časopisu Art in Translation , Edinburgh, Meno istorija ir kultura , Kaunas, Litva, Maksl...
Více od autora
Vojtěch Jestřáb (4)
Dr. Vojtěch Jestřáb se narodil v Brně. Vystudoval klasické gymnázium v Brně. Po válce absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou zakončil doktorátem v r. 1949. O rok později začal publikovat verše a překlady poezie. Knižním debutem byla účast v almanachu pěti brněnských básníků, který redigoval Jan Trefulka. V roce 1964 vydal v nakladatelství Československý spisovatel básnickou sbírku " V této chvíli vyplutí ". Následovala řada básnických překladů. V roce 1987 vydal román o brněnském odboji " A zpívat do konce ". V devadesátých letech se soustředil už jenom na prózu : v roce 1997 vydal memoárovou koláž " Brno, můj Amarcord ", o rok později prózu románového typu " ...a vždycky přijde nové léto ".
Více od autora
Vojtěch Jareš (6)
Narozen 26.12.1888 v Chrástu u Plzně, zemřel 28.1.1965 v Praze. Ing., Dr.techn., profesor metalografie, práce z oboru kovů.
Více od autora
Vojtěch Blodig (5)
Narozen 8.10.1946. Zabývá se rasovou a politickou perzekucí, práce o protifašistickém odboji a terezínském ghettu.
Více od autora
Vojta Merten (4)
Vojta Merten, vlastním jménem Vojtěch Bartůšek byl český herec-komik, známý především jako živý představitel Kašpárka v dětských hrách a dobrodružných pohádkách. Narodil se jako Vojtěch Bartůšek na Žižkově v rodině typografa. Po vzoru otce se vyučil také typografem, ale odešel ke kočovnému divadlu a hrál u společností ředitelů Janovského a Blažka. Prošel Východočeským divadlem, divadlem na Kladně a Českým divadlem v Olomouci. Ve druhé polovině 20. let 20. století přesídlil trvale do Prahy a vystupoval jako komik v pražských kabaretech a divadlech. Již v roce 1924 uváděl v divadle Komedie své hry s Kašpárkem. Působil také v Aréně na Žižkově, Deklaraci, divadle Rokoko, Novém divadle a Osvobozeném divadle. V období květen 1935 – březen 1936 působil jako ředitel v Malé operetě na Vinohradech. Od roku 1922, byl ženatý s Marii Kulíkovou , s kterou měl dceru Vlastu, ta v roce 1946 vydala o svém otci, útlou knížku Kašpárek Vojta Merten vypravuje dětem pohádky. Vojta Merten v červnu 1945, v Praze Braníku, kde žil spáchal sebevraždu. V roce 1929 seskupil asi desetičlennou skupinu, která začala vystupovat na různých pražských scénách s hrami, ve kterých byl hlavní postavou Kašpárek, ztvárněný Vojtou Mertenem. V rolích dalších postav s ním na jednotlivých představeních spolupracovali například někteří členové Osvobozeného divadla i herci z dalších pražských divadel . Soubor takto vystupoval až do roku 1936, kdy pro vyčerpání zájmu publika svoji činnost ukončil.
Více od autora
Vlastislav Antonín Vipler (4)
Vlastislav Antonín Vipler byl český dirigent a hudební skladatel. Je autorem 340 různých hudebních skladeb, z toho 25 původních českých operet. Po studiích na královédvorském gymnáziu studoval dirigování a skladbu na Pražské konzervatoři. Po dokončení školy krátce působil ve Východočeském divadle v Pardubicích, pak také ve Východoslovenském národním divadle a v bratislavském a košickém studiu Československého rozhlasu. Po návratu do Prahy dirigoval divadelní orchestry holešovického Divadla Uranie, smíchovského Švandova divadla a později i Malé Operety. Zde se seznámil s Otakarem Jeremiášem, který jej doporučil pro práci v Československém rozhlase, kde od roku 1939 pracoval jako dirigent a odborný programový pracovník až do své smrti. Skládal zábavnou i vážnou hudbu, např. symfonickou hudbu, písně a komorní hudbu. Během svého života zkomponoval celkem 25 původních českých operet. Mezi nejznáměšjí patří:
Více od autora
Vlastimil Zuska (5)
Po maturitě na SPŠ chemické v Praze pracoval postupně jako chemik, barvíř, strojník, tesař, knihovník v Národní knihovně ČR , odborný pracovník v Čs. filmovém ústavu . V l. 1980–85 studoval dálkově estetiku na FF UK; PhDr. 1986. Interní aspirantura v Ústavu pro dějiny a teorii umění ČSAV byla ukončena z politických důvodů. Externí aspiranturu na katedře estetiky FF UK absolvoval v letech 1990–93. Od r. 1990 působí na téže katedře, od r. 1993 jako docent, od r. 1994 jako vedoucí katedry. Od počátku odborné dráhy je zaměřen na filosofickou estetiku, zejména fenomenologickou , a na estetiku výtvarného umění a filmu. Postupně se věnoval tématům temporality estetického prožitku a časové dimenze ontologie uměleckého díla. Vedle fenomenologie měl na něho vliv Whitehead, Bergson, Lévinas a Deleuze, sémiotika a strukuralismus. Jeho samostatné práce se týkají sebereflexivity, inherentní intersubjektivity ega, estetické distance a temporality estetického znaku. Původní přínos spočívá v aplikaci konceptu možný svět na výtvarné umělecké dílo, ve fenomenologické analýze obrazu jako časového objektu a oscilace mentální přítomnosti v procesu recepce estetického objektu. Podal nové pojetí mimésis a estetického postoje jako sebereflektujících aktů vědomí. V současnosti pracuje na problému fikce a konceptu estetické distance v literatuře, výtvarném umění a filmu.
Více od autora
Vlastimil Vinter (5)
Narozen 29.1.1921 v Liberci. PhDr., CSc., historik umění, publikace z oboru.
Více od autora
Vlastimil Vavřín (4)
Český spisovatel a novinář. Narozen 6.srpna 1952 v Gottwaldově. Vyučen jako montér výtahů. Po absolvování vojenské služby vystudoval střední školu a fakultu žurnalistiky UK. Pracoval jako dělník, úředník a redaktor v novinách. Verše publikuje od roku 1973. Z ruštiny překládá Grigorije Korina,Jurije Chlebnikova a Vladimíra Mamajeva.
Více od autora
Vlastimil Šubrt (4)
Vlastimil Šubrt byl český politik, ekonom a spisovatel. Jako člen ODS byl v letech 1996–2002 senátorem za obvod č. 39 – Trutnov. V roce 1953 odmaturoval na Obchodní akademii v Hořicích. V roce 1959 absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. V letech 1953–1954 pracoval jako vychovatel. Mezi lety 1959–1970 působil na Okresním národním výboru. Roku 1970 jej vyhodili kvůli protestu proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. V období 1970–1976 vykonával pomocné dělnické profese. Mezi lety 1976–1989 zastával různé administrativní funkce . V letech 1991–1996 působil jako přednosta Okresního úřadu v Trutnově. S manželkou Radmilou vychoval syna a dceru. V roce 1968 vstoupil do hnutí Klub angažovaných nestraníků. Ve volbách 1996 se stal členem horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazil sociálního demokrata Vasila Bibena. V senátu zasedal ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Ve volbách 2002 svůj mandát neobhajoval. V roce 1963 debutoval novelou Nedůvěra. Roku 1964 napsal divadelní hru Hrdinům slzy nesluší, která se hrála i na zahraničních jevištích . V 60. letech napsal další dvě dramata. V publikační činnosti musel přestat až do roku 1990, kdy mu vyšel triptych tří detektivek s názvem Zlé lásky. V poslední době se zaměřoval především na povídkovou tvorbu a od roku 2005 až do své smrti předsedal porotě celorepublikové soutěže pro mladé autory Trutnovský drak.
Více od autora
Vlastimil Jansa (3)
Vlastimil Jansa je český šachový velmistr, mistr republiky v letech 1964, 1974 a 1984 a mistr světa seniorů v kategorii 65+ v roce 2018. Titul mezinárodního mistra získal Jansa roku 1965 a titul velmistra roku 1974. V letech 1964 až 1986 Jansa velice úspěšně reprezentoval Československo na deseti šachových olympiádách a byl společně s Janem Ambrožem, Vlastimilem Hortem, Janem Smejkalem a dnes slovenskými hráči Ľubomírem Ftáčnikem a Jánem Plachetkou členem družstva, které na šachové olympiádě v roce 1982 v Lucernu obsadilo druhé místo. Jansa hrál v šesti pásmových turnajích mistrovství světa v šachu a v Praze roku 1985 se dělil o první místo. Na mezipásmovém turnaji v tom samém roce se dělil o dvanácté místo. Zvítězil nebo se o první místo dělil v řadě mistrovských a velmistrovských turnajů, např. v Primorsku 1973, v Amsterdamu 1974, v New Yorku 1974, v Paříži 1979, ve Vrnjačke Banji 1981, v Trnavě 1982, v Borganes 1985, v Gausdalu 1987 aj. Jansa rovněž působil jako šachový trenér. V letech 1984–87 zastával funkci předsedy trenérské rady VŠS ÚV ČSTV, k jeho žákům patřil například David Navara, rovněž byl trenérem národního mužstva Lucemburska. Napsal několik šachových knih, například Dynamika strategie zahájení a společně s Vlastimilem Hortem Zahrajte si s velmistry .
Více od autora
Vlasta Fialová (5)
Vlasta Fialová byla česká herečka, která celý svůj divadelní život strávila ve svém rodném městě Brně. Pocházela z divadelní rodiny, oba rodiče byli členy brněnské opery. V roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na Státní hudební a dramatickou konzervatoř, po absolutoriu nastoupila do svého prvního divadelního angažmá v Opavě . Další dvě sezony vystupovala v Olomouci a od roku 1950 až do svého skonu byla přední členkou činohry Státního divadla v Brně. Ve známost vstoupila také v roce 1949 titulní úlohou z filmu Divá Bára režiséra Vladimíra Čecha nebo později roku 1967 v roli kněžny v televizním zpracování Jiráskovy Lucerny. V roce 1964 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. Pocházela z divadelní rodiny, oba rodiče byli členy brněnské opery. V roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na brněnskou Státní hudební a dramatickou konzervatoř, po absolutoriu nastoupila do svého prvního divadelního angažmá v Opavě . V letech 1948–1950 vystupovala v Olomouci, od roku 1950 až do svého skonu byla přední členkou činohry Státního divadla v Brně. Půvabná diva již v mládí zazářila v roce 1949 jako Divá Bára ve filmové adaptací stejnojmenné povídky Boženy Němcové režiséra Vladimíra Čecha, nezapomenutelnou se také stala, mimo jiné, její role kněžny v televizním přepisu Jiráskovy Lucerny z roku 1967. Na své mateřské scéně vytvořila řadu komediálních i dramatických rolí domácího i světového repertoáru, úspěšně spolupracovala s českým i slovenským filmem, rozhlasem a televizí. Uplatnila se rovněž v dabingu, pedagogicky působila na JAMU, v roce 1964 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. V padesátých letech byla krátce vdaná za Jiřího Tomka s nímž měla syna Jiřího. Poté se jejím životním partnerem až do jeho smrti stal brněnský herec Zdeněk Kampf . Zesnula týden před svými sedmd...
Více od autora
Vladimír Wagner (4)
Narozen 10.5.1911 v Brně,zemřel 2008. Prof., MUDr., CSc., mikrobiolog a imunolog, bakteriolog a sérolog, práce z oborů.
Více od autora
Vladimír Wagner (6)
Narozen 27.1.1900 ve Vídni , zemřel 18.3.1955 v Bratislavě . PhDr., historik slovenského výtvarného umění, práce v oboru, publikoval slovensky.
Více od autora
Vladimir Vladimirovič Putin (6)
Je ruský politik, súčasný prezident a bývalý predseda vlády. Vo funkcii prezidenta pôsobil od 31. decembra 1999, po náhlom odstúpení Borisa Jeľcina prvé štyri mesiace ako úradujúci prezident a potom v dvoch štvorročných funkčných obdobiach až do súčasnosti. Narodil sa v sovietskom Leningrade, dnešnom Petrohrade, 7. októbra 1952. Jeho otec Vladimir Spiridonovič bol robotník, bojoval počas druhej svetovej vojny. Jeho matka Marija Ivanovna, dievčenským menom Šelomovová, bola tiež robotníčka, prežila blokádu Leningradu. Vladimír Putin mal pôvodne dvoch starších bratov, ktorí sa narodili ešte v 30. rokoch. Jeho najstarší brat však zomrel niekoľko mesiacov po narodení a druhý brat zomrel počas obliehania Leningradu na záškrt. V roku 1975 skončil právnickú fakultu Leningradskej štátnej univerzity, potom mu ponúkli službu v KGB. Už na škole vstúpil do Komunistickej strany, ktorej členom zostal až do roku 1991. 28. júla 1983 sa oženil s Ľudmilou Alexandrovnou Škrebnevovou, študentkou španielčiny a bývalou letuškou. Majú dve dcéry: Mariju, narodenú roku 1985 a Jekaterinu, narodenú roku 1986. Od roku 1985 Putin slúžil v Drážďanoch vo vtedajšom Východnom Nemecku ako legálny pracovník sovietskej vonkajšej rozviedky. Po návrate v roku 1990 pracoval na leningradskom magistráte. Zaoberal sa reguláciou hazardných hier, vývozom ropy a kovov a nákupom potravín. V roku 1996 Putin stál na čele volebného štábu Anatolija Sobčaka, voľby prehral[. Putin odišiel do Moskvy. Ďalších niekoľko rokov budúci prezident zastával viaceré významné funkcie, až sa nakoniec v lete 1998 stal riaditeľom nástupkyne KGB – Federálnej bezpečnostnej služby . Celý ten čas však stál v pozadí a verejnosť ho takmer nepoznala. Dňa 9. augusta 1999 bol Vladimir Putin zvolený na post prvého námestníka predsedu vlády, čo mu umožnilo aby bol neskôr toho istého dňa vymenovaný za predsedu novej vlády, pretože predošlý premiér Sergej Stepašin bol Jeľcinom odvolaný. V roku 1999 sa mali konať parlamentné voľby a v rok...
Více od autora