Všichni Autoři a témata

Karel Drábek (5)

Narodil se v roce 1945 a vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, působil v Geoindustrii, Geologickém ústavu AV a v Národním muzeu v Praze . Publikuje odborné a populární články, spolupracoval na několika knihách. V současnosti se zabývá problematikou ochrany životního prostředí, fotografií , spolupracuje s nevládními organizacemi a školami. Je autorem a správcem webu věnovaného naučným stezkám: www.stezka.cz

Karel Černý (4)

Narozen 22.7.1912 ve Znojmě, zemřel v únoru 1996. Beletrista.

Karel Burian (3)

Karel Burian byl slavný český tenorista, proslulý svým silným hlasem a dramatickou interpretací, zejména Wagnerových a Smetanových oper. Narodil se 12. ledna 1870 v Roudnici nad Labem a svůj pěvecký talent rozvíjel v Praze a ve Vídni. Jeho kariéra odstartovala koncem 19. století a rychle se stal vyhledávaným interpretem na mezinárodních scénách.

Karel Beneš (3)

Narozen 1. 5. 1932 ve Vlčnově, zemřel 28. 9. 2021 v Praze. Ilustrátor, grafik, malíř.

Karel Beneš (2)

Narozen 14. 9. 1932 v Prachaticích, zemřel 15. 6. 2006. Prof., RNDr., CSc., botanik, anatom a cytolog, biolog, práce z oboru biochemie a metodologie a dějin přírodních věd.

Karel Adámek (7)

Narozen 13.3.1840 v Hlinsku, zemřel 11.1.1918 v Hlinsku. Národohospodář, politik, práce z oborů, též popularizátor dějin.

Kamila Pálová (4)

Spisovatelka. Autorka knížek pro děti.

Kafka Asagiri (8)

Jurij Sergejevič Rytchèu (3)

Jurij Sergejevič Rytcheu byl ruský spisovatel čukčského původu. Pocházel z rodiny lovců, jeho dědeček byl šamanem. Dostal jméno Rytcheu, což v čukštině znamená „neznámý“; v dospělosti přijal ruské jméno a otčestvo od svého známého, příslušníka geologické expedice, což byla podmínka k udělení občanské legitimace. V mládí pracoval jako námořník a přístavní nosič, přispíval do časopisu Sovětská Čukotka. Roku 1949 odjel z Čukotky do Leningradu, kde vystudoval filozofickou fakultu tamní univerzity. Roku 1953 vydal v ruštině svoji první knihu, sbírku povídek Lidé z našeho pobřeží, a v roce 1954 byl přijat do Svazu sovětských spisovatelů. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků a byly sovětským režimem prezentovány jako doklad péče státu o kulturu malých sibiřských národů. V roce 1967 Rytcheu vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Za své dílo obdržel Státní cenu a Řád rudého praporu práce. Jezdil přednášet na Západ, díky znalosti angličtiny pracoval pro UNESCO. Časem začal své knihy psát v čukštině, v letech politického uvolnění se zabýval i do té doby tabuizovaným tématem původní čukotské spirituality. Přeložil do čukštiny román Tichona Sjomuškina Na Čukotce svítá, později překládal také Puškina nebo Tolstého. Je autorem libreta k suitě Eduarda Artěmjeva Teplo Země a scénáře filmu Kdo jde stopou rosomáka, který natočil roku 1978 režisér Georgij Kropačjov. Zemřel v roce 2008 v Petrohradu na mnohočetný myelom.

Juraj Kuniak (5)

Juraj Kuniak je slovenský básník a prozaik. Juraj Kuniak pochází z učitelské rodiny, vzdělání získal na základní a Střední všeobecné škole v Košicích , na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze , na Katedře počítačů Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě a na Nottingham Trent University . Usadil se v Banské Bystrici, kde v letech 1978–1992 pracoval ve vývoji podniku Závody výpočtovej techniky. Přežil drama medicínsko-horolezecké expedice Pamír 1990 a v témže roce založil vydavatelství Skalná ruža. Od roku 1992 je společníkem malé telekomunikační firmy TELCO. Od roku 2008 je společníkem firmy Sempervivum. V současnosti žije v horské osadě Kordíky blízko Banské Bystrice. První literární díla začal publikovat v maturitním roce 1973, odkdy mu v časopisech Nové slovo, Matičné čítanie, Smena na nedeľu a v různých sbornících začaly vycházet básně a povídky. Během pražských vysokoškolských studií svá díla publikoval zejména v časopisech Mladý svět a Tvorba. Knižně debutoval v roce 1983 sbírkou básní Premietanie na viečka, za níž získal Cenu Ivana Kraska. V próze začal knihou Pán Černovský v roce 1991. Ve své tvorbě hledá látku v prožitém, zejména ve vlastním mnohorozměrném životě. Ve svých dílech se vrací k dětství a dospívání, k otázkám etiky, vykresluje mezilidské vztahy a lásku, blízká mu je reflexivní a přírodní lyrika, ale i exkurze do epiky, či křížení žánrů, dotýká se obecně lidské problematiky, reaguje na to, jak na něj doléhá současná existence. Experimentuje v oblasti žánrové i výrazové. Typické je pro něj neustále hledačství, čistota výrazu, ironie a sebeironie, citlivost kombinovaná s racionalitou, snaha dotknout se poezie bytí. Rebeluje proti novodobému schematismu, což se spojuje s upřímným hledáním lidského štěstí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juraj Kuniak na slovenské Wikipedii....

Juliet Clutton-Brock (8)

Zooložka.

Julie Klassen (6)

Julie Andrews (7)

Julie Andrews je známá britská herečka, zpěvačka a spisovatelka, proslulá svou prací ve filmu, divadle a hudbě. Narodila se 1. října 1935 ve Walton-on-Thames v anglickém hrabství Surrey a její kariéra trvá již více než sedm desetiletí. Andrewsová debutovala na Broadwayi ve filmu "The Boy Friend" a proslavila se v divadelních představeních jako "My Fair Lady" a "Camelot" , kde předvedla svůj křišťálový soprán.

Julianne MacLean (5)

Autorka romantických příběhů.

Julianna Morris (8)

Spisovatelka.

Julian Symons (4)

Julian Gustave Symons se narodil v Londýně jako mladší bratr, a později životopisec, spisovatele A.J.A. Symonse. Školu ukončil ve 14 letech. V roce 1937 založil básnický časopis Twentieth Century Verse, který editoval dva roky. Před válkou se začal věnovat psaní kriminálních příběhů a brzy poté se etabloval jako jejich hlavní představitel. Jeho použití ironie pro zobrazení násilí pod maskou počestné společnosti mnoho jeho knih pozdvihlo na úroveň skutečného románu. Jako jeden z prvních trockistů požádal na začátku druhé světové války o uznání jako anti-kapitalistický odpůrce, ale skončil v Royal Armoured Corps 1942 - 1944, kdy byl jako invalidní propuštěn. Po období, kdy se živil jako reklamní textař, se stal v roce 1947 spisovatelem na plný úvazek. Během své kariéry dvakrát získal od sdružení Mystery Writers of America cenu Edgar Awards, a v roce 1982 obdržel Grand Master Award. Symons byl od roku 1976 do roku 1985 prezidentem detektivního klubu .

Julian Lennon (5)

Julian Lennon je anglický zpěvák, skladatel, hudebník a fotograf, známý především jako syn člena skupiny The Beatles Johna Lennona a jeho první ženy Cynthie. Julian se narodil 8. dubna 1963 a na vlastní hudební dráhu se vydal v 80. letech 20. století. Jeho debutové album "Valotte", vydané v roce 1984, přineslo několik hitů, včetně titulní skladby "Valotte" a "Too Late for Goodbyes", které se dočkaly značného ohlasu a dobře se umístily v mezinárodních hitparádách. Úspěch alba mu v roce 1985 vynesl nominaci na cenu Grammy pro nejlepšího nového umělce.

Julian Gough (7)

Irský spisovatel a zpěvák.

Julia Cameron (6)

Julia Cameron se narodila 4. března 1948 v Illinois. Je učitelkou, autorkou, umělkyní, básnířkou, napsala romány i hry, natočila filmy, je hudební skladatelkou i novinářkou. Patrně nejznámější se stala ale pro svou knihu The Artist's Way .

Jules Renard (6)

Jules Renard , celým jménem Pierre-Jules Renard, byl francouzský spisovatel. Narodil se ve francouzském Mayenne. Roku 1889 patřil k spoluzakladatelům prestižní literární revue Mercure de France. Byl blízkým přítelem Edmonda Rostanda, autora Cyrana. Po vypuknutí Dreyfusovy aféry se Renard postavil na stranu Émila Zoly a patřil k bojovníkům za Dreyfusovu rehabilitaci. Byl pacifistou a antiklerikálem. Jeho nejslavnějším dílem se stal Deník, který byl publikován až posmrtně, roku 1925.

Judith L Powell (1)

Autorka publikací z oblasti osobního rozvoje, ovládnutí mysli, tzv. Silvově metodě, dosáhnutí úspěchu a bohatství.

Judith Ansell (6)

sice pracuje jako lékařka, vždycky ji však zajímalo psaní. Za svou kariéru pracovala v mnoha různých a někdy i vzrušujících oborech medicíny, a tak má skvělé zázemí pro psaní lékařských romancí. V současnosti se věnuje lékařské praxi jen na částečný úvazek a zbytek času píše a stará se o svou rozpustilou dcerku. Její muž je chirurg a Judith dosvědčuje, že lékaři jsou vynikající a trpěliví manželé.

Juan Goytisolo (5)

Juan Goytisolo byl jeden z nejvýznamnějších španělských spisovatelů druhé poloviny 20. století, laureát Cervantesovy ceny za rok 2014. V roce 2008 byl španělským deníkem Tiempo de hoy zařazen mezi 20 nejvlivnějších španělských homosexuálů. V roce 1968 veřejně odsoudil invazi sovětských vojsk do tehdejšího Československa. Po exilovém pobytu ve Francii se usazuje v Marakéši a konvertuje k islámu. Velice obdivoval ruskou literaturu 19. století, avšak ruštinu neovládal.

Juan Eslava Galán (3)

Španělský historik, esejista a překladatel, autor románů, životopisů a naučných publikací zejména z období starého Egypta, Řecka a Říma.

Jozef Štígel (4)

Slovenský autor kuchařek.

Jozef Mikloško (5)

Jozef Mikloško je slovenský matematik, kybernetik, diplomat a politik , po sametové revoluci spoluzakladatel Křesťanskodemokratického hnutí, místopředseda československé vlády, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, starší bratr politika Františka Mikloška. Je ženatý, má čtyři děti a 11 vnuků. V roce 1960 absolvoval Vysokou školu pedagogickou v Bratislavě, obor matematika-chemie. V letech 1963-1990 pak byl vedoucím vědeckým pracovníkem v Ústavu technické kybernetiky při Slovenské akademii věd. V období let 1965-1968 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského . V letech 1985-1990 byl vedoucím mezinárodní laboratoře pro umělou inteligenci. Je autorem 65 vědeckých studií a desítek populárně-naučných článků. Koncem roku 1989 patřil mezi zakladatele KDH na Slovensku . Ve volbách roku 1990 se stal poslancem Slovenské národní rady a zároveň v letech 1990-1992 působil na postu místopředsedy vlády ČSFR . V roce 1991 se angažoval v kontroverzní kauze Martina Kasardy. Ve volbách roku 1992 byl za KDH zvolen do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V letech 1993-1995 byl poradcem prezidenta a působil v Kanceláři prezidenta SR. V letech 1995-2000 působil coby tajemník komise Konference biskupů Slovenska: Iustitia et Pax. V období let 1994-2000 zasedal v zastupitelstvu bratislavské městské části Petržalka, kde zastával funkci předsedy komise pro mládež, sport a vzdělání. V letech 1996-2000 přednášel na Katecheticko-pedagogické fakultě Katolické univerzity v Ružomberku. Zároveň byl v letech 1997-2000 prorektorem pro vědu, výzkum a zahraniční vztahy na Trnavské univerzitě a členem Slovenského syndikátu novinářů. V letech 2000-2005 působil jako velvyslanec Sloven...

Jozef Mihálik (3)

Slovenský ichtyolog.

Jozef Mihalik (4)

Jozef Mihálik byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Byl účastníkem Slovenského národního povstání. Pracoval jako brusič kamene v n. p. Slovenský průmysl kamene v Levicích. Členem KSS byl od roku 1952. Působil na různých stranických postech, po 17 let zasedal jako poslanec v ONV. Od roku 1964 do své smrti zastával post předsedy dopravní komise ONV v Levicích. V roce 1967 mu bylo uděleno vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. K roku 1971 se profesně uvádí jako brusič kamene. Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do své smrti roku 1974, kdy ho nahradil Juraj Hlinka. V oficiální posmrtné vzpomínce se uvádí, že „v krizových letech 1968 – 1969 stál poslanec Mihálik pevně na pozicích marxismu-leninismu a obhajoval leninskou linii KSČ“.

Jozef Kuric (4)

Prof. dr. Jozef Kuric. Spoluautor učebnice - Ontogenetická psychologie.

Jozef Kočiš (5)

Jozef Kočiš byl slovenský historik a archivář. Patří mezi uznávané teoretiky archivistiky jako vědy. Rozpracoval metodiku zpracování a zpřístupňování archivních fondů historických žup od 16. do 20. století. Vystudoval historii a archivnictví na Filozofické fakultě v Bratislavě. Vybudoval archív v Bytči. Začátkem května 1955 se stal ředitelem Štátneho archívu v Bytči, který byl jeho celoživotním působištěm až do odchodu do důchodu v roce 1990. Mimo Státní archív v Bytči, působil také v centrálních archívních orgánech, které existovaly v rámci Slovenské archivní správy. V letech 1971 – 1992 byl členem Vědecké archivní rady v Bratislavě a od roku 1978 také členem redakční rady časopisu Slovenská archivistika. Akademický titul doktor filozofie získal v roce 1970. V roce 1977 po obhájení kandidátské práce na téma „Stoličná správa na Orave a v období feudalizmu“ mu udělilo Vědecké kolégium Slovenské akademie věd pro vědu o společnosti titul kandidát historických věd. J. Kočiš pracoval v poradních orgánech a komisích Historického ústavu SAV v Bratislavě, byl členem Slovenské historické společnosti . Působil jako člen Vlastivědného sborníku Považí, v redakční radě sborníku Střední Slovensko a v hodnotící komisi odboru archivnictví. Po ukončení vysokoškolského studia pracoval jako vědecký pracovník v Slovenském ústředním archívu v Bratislavě. O rok později bylo publikované vládní nařízení o vzniku státních archívů v jednotlivých krajích. Slovenská archivní správa, jako nový celoslovenský řídící orgán pro archívy v rámci Povereníctva vnútra, získala pro účely Státního archívu v Žilinském kraji zámek v Bytči s velkými prostory. Tady se v roce 1955 stal ředitelem nově založeného státního archívu, který byl jeho celoživotním působištěm až do odchodu do důchodu v roce 1990 a přivedl jej mezi přední slovenské archivní instituce. Jozef Kočiš je autorem několika syntetických a analytických archivních pomůcek – průvodců,...

Jozef Gargulák (5)

Jozef Gargulák je bývalý slovenský fotbalový obránce. V československé lize hrál za ZVL Žilina. Nastoupil ve 143 utkáních a dal 5 gólů.

Jozef Alexander Tallo (6)

Slovenský prozaik a filmový scenárista, humorista, satirik, autor historických románů.

Jova Patočková (6)

Narozena 29.3.1890 v České Skalici. Beletristka, autorka knih pro mládež, milostné a detektivní četby, činná též v oblasti kalendářové publicistiky. Při bombardování koncem války přišla o dům a majetek, po květnu 1945 se pokoušela o angažovanou tvorbu, s níž se však uchytila pouze v periferním Šupkově nakladatelství v Hradci Králové. Po únoru 1948 se z literárního života vytratila.

Joshua George (8)

Britský spisovatel dětské literatury.

Joseph Jacquin (6)

Francouzský spisovatel a novinář, též práce pro mládež.

Joseph Gelinek (3)

Josef Jelínek byl český hudební skladatel, klavírista a varhaník. Josef Jelínek se narodil v rodině mistra krejčího. V mládí navštěvoval jezuitskou kolej na Svaté Hoře u Příbrami a studoval teologii v Praze. Při studiu teologie se vzdělával i v hudbě. V Praze byl žákem mistra ve hře na varhany Josefa Segera. V roce 1786 byl vysvěcen na kněze. V Praze se pravděpodobně setkal již v roce 1787 s Mozartem. Ten jej doporučil jako učitele hudby na dvůr hraběte Filipa Kinského do Vídně. Zde se Jelínek setkal s Josefem Haydnem a Ludwigem van Beethovenem. Zároveň se stal žákem Johanna Georga Albrechtsbergera. Později byl ve službách knížete Josefa Kinského a byl jmenován učitelem hudby na císařském dvoře. Od roku 1818 působil jako učitel klavíru v paláci knížete Esterházyho. Ve Vídni byl pro své kněžské svěcení přezdíván "Abbé Gelinek". Zkomponoval více než sto skladeb pro piano a varhany. Z toho jich bylo nejméně 25 vydáno tiskem v Paříži, ve Vídni, Berlíně, Mohuči a Hamburku. Jsou to hlavně fantazie a variace na Mozartovo téma. Jeho pracím tleskali takoví velikáni, jako byl Haydn, Mozart a Beethoven. Skladby byly tak populární, že je jiní skladatelé publikovali pod svým jménem.

Josef Zíka (5)

Narozen 12.7.1934 ve Věžné. Ing., elektrotechnik, práce z oboru výkonové elektroniky.

Josef Winkler (8)

Rakouský spisovatel, romanopisec a prozaik.

Josef Wenig (7)

Josef Wenig byl český malíř, ilustrátor, jevištní a kostýmní výtvarník. Pocházel z učitelské rodiny ze Staňkova, kde jeho otec a předtím i děd působili jako řídící učitelé. Jeho bratr Adolf byl spisovatelem a i další členové širší rodiny byli aktivní v oblasti kultury. Byl synovcem divadelního ředitele a dramatika Františka Adolfa Šuberta a strýcem výtvarníka Adolfa Weniga. Osudnou ránou, nejen pro Josefa, ale celou rodinu, byl otcův dobrovolný odchod ze světa v květnu 1888 . Matka Marie Wenigová spolu s dětmi opustila po smrti manžela Staňkov a přestěhovala se k bratrovi Františku Adolfu Šubertovi do Prahy. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Emanuela Lišky a na Akademii výtvarných umění, kterou ukončil v roce 1905. V roce 1907 jej přivedl F. A. Šubert do nově založeného Divadla na Král.Vinohradech jako jevištního výtvarníka. Zde působil s dvojím přerušením až do své smrti. V letech 1922 až 1939 byl i šéfem výpravy. Jen za prvních deset měsíců působení v Divadle na Král. Vinohradech vypravil pětačtyřicet her. Spolupracoval však i s dalšími pražskými a mimopražskými divadly a kabarety a rovněž s Národním divadlem, jehož byl členem v letech 1918–1922. Za třicet let své činnosti jako jevištní výtvarník vypravil přes 620 inscenací. Výtvarný projev Josefa Weniga směřoval k náladové jevištní stylizaci a vyhovoval proto inscenačnímu způsobu Jaroslava Kvapila. Jejich první společnou prací byla inscenace Tylova Strakonického dudáka. Společně pracovali i na mnoha inscenacích her Williama Shakespeara a zdokonalili tzv. shakespearovské jeviště, které s využitím hloubky členěného prostoru dovolovalo bez složitých přestaveb inscenovat hru s mnoha obrazy tak, že pro důležité scény bylo využíváno vyvýšeného jeviště s dekorovaným pozadím, a prostor před oponou,...

Josef Veselka (7)

Narozen 23. 3. 1965 v Praze. Prof. MUDr. CSc., FESC, FSCAI, kardiolog. Primářem Kardiovaskulárního centra pro dospělé, Kardiologické oddělení FN Motol Praha. Věnuje se především intervenční kardiologii a echokardiografii. Publikace z oboru.

Josef Velčovský (6)

Narozen 7. 10. 1945 ve Václavovicích. Akademický malíř, grafik, ilustrátor a výtvarný redaktor.

Josef Václav Rozmara (7)

Narozen 16.9.1872 ve Skořici u Mirošova, zemřel 4.6.1951 v Praze. Lesník, myslivecká a lesnická literatura, redakční a ediční činnost v oboru, též hudební skladatel, překladatel z francouzštiny a němčiny.

Josef Vachek (6)

Prof. PhDr. Josef Vachek, DrSc., byl český lingvista, anglista a bohemista, jeden z významných představitelů Pražského lingvistického kroužku. Josef Vachek se zabýval fonologií, fonetikou a mluvnicí angličtiny i češtiny, obecnou lingvistikou a teorií překladu a psaného jazyka. Působil kromě jiného jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český tehdejší Československé akademie věd.

Josef Trtílek (6)

Josef Trtílek byl český vysokoškolský pedagog a bývalý děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Zabýval se zejména analytickou chemií a didaktikou chemie. Josef Trtílek vystudoval chemii, matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a v roce 1932 zde získal titul RNDr. Během studia absolvoval studijní cesty do Paříže a do Vídně. V letech 1933–1935 působil jako asistent v Ústavu analytické chemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity u profesora Jana Václava Dubského a v letech 1935–1938 byl zaměstnán jako asistent na Ústavu experimentální patologie Lékařské fakulty Univerzity Komenského, kde se také v roce 1938 habilitoval. Během války byl nasazen na nucené práce v táboře v Račicích. Od roku 1945 působil opět na Přírodovědecké fakulta Masarykovy univerzity a v roce 1948 zde byl jmenován profesorem. Po roce 1948 přešel na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity a v letech 1948–1950, 1952–1953 a 1964–1965 byl jejím děkanem. Je autorem 150 odborných publikací. Jeho vědecká činnost se soustředila zejména na analytickou chemii a především na využitím organických činidel. Sestavit metodu ke stanovení množství stopového jódu, která se nazývá jako Trtílkova metoda. Tato metoda se využívala při léčení endemických poruch funkce štítné žlázy. Byl také autorem několika učebnic chemie pro základní školy a učebnic chemie pro studenty učitelství. Medaile Za zásluhy o výstavbu Hanušova medaile Stříbrná medaile UJEP Zlatá medaile UJEP Byl členem Moravské přírodovědecké společnosti a Československé společnosti chemické.

Josef Stocký (8)

Narozen 20.10.1890 v Březnici u Písku, zemřel 27.10.1938 v Praze. Ing., Dr. techn., vodohospodář, práce z oboru, též beletrie, redaktor Březnické knihovničky a Březnických vzpomínek.

Josef Staněk (5)

Narozen 15.2.1887 v Měrovicích, zemřel 9.7.1947 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, literární referent a historik, publikace z oboru dějin české literatury, literární výbory, překlady z angličtiny.

Josef Sadílek (5)

Od 12 let studoval reálku ve Šternberku. V roce 1938 přešel na Slovanské gymnázium do Olomouce. V letech 1942 – 1944 studoval Vyšší hospodářskou školu a poté až do konce války pracoval jako zemědělský dělník. Na podzim 1945 maturoval na gymnáziu v Zábřehu. Pak působil jako kulturní referent na Okresním národním výboru ve Šternberku. Od roku 1946 studoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor sociologie, estetika a filozofie. V roce 1948 přešel na univerzitu do Olomouce, kde promoval v roce 1949. Po presenční vojenské službě působil v letech 1951 – 1952 v Litovli jako knihovnický inspektor a 1953 – 1955 pracoval na Ministerstvu školství a kultury v Praze. Poté v letech 1956 – 1959 byl odpovědným redaktorem v nakladatelství Orbis. Koncem roku 1959 se stal vedoucím tiskového oddělení Čs. akademie zemědělských věd, kde byl až do roku 1972 a poté se stal vedoucím odboru knihovnictví a vědeckotechnických informací na ministerstvu kultury, kde působil až do odchodu na odpočinek v roce 1984. Hojně publikoval odborné články s kulturní a zemědělskou tématikou. Jeho texty najdeme v denním tisku i v časopisech: Květy, Literární noviny, Tvar aj. Napsal také několik studií o Petru Bezručovi a to: Haná v díle Petra Bezruče a Antická filozofie v díle P. Bezruče . Dvou vydání se dočkala také jeho kniha Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů . Posledním jeho prozaickým dílem byla kniha Nezapomenutelná setkání , kde vzpomíná na významné české osobnosti: J.Ladu, K.Svolinského, J. Seiferta, F. Halase, M. Švabinského, J. Zrzavého, G. Frištenského a P. Bezruče. Knižně debutoval v roce 1946, kdy vyšla jeho první básnická sbírka Zátiší s jablky. Na svém kontě má osmnáct básnických knih, z nichž ve třech jsou převážně básně věnované rodnému kraji. Jde o sbírky Ranní koncert , Hrozen světla a Život v jablku . Výběr veršů z let 1946–1949 vyšel pod názvem Zelené housle a k období 1949–1952 se váže sbírka Čisté víno . Nejví...

Josef Šach (7)

Spisovatel a lit. historik.Narozen 27.8.1886 v Radošovicích, zemřel 16.6.1974 v Hradci Králové. JUDr., úředník, beletrista, autor literárních studií a vzpomínkových knih o českých klasicích, publicista.

Josef Ryšavý (5)

Josef Ryšavý byl profesor nižší a vyšší geodezie na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1947–1948 byl jeho rektorem. Narodil se v rodině Josefa Ryšavého, hospodářského příručího na velkostatku ve Stráži nad Nežárkou, a jeho manželky Antonie, rozené Lintnerové. Z církve římskokatolické přestoupil k církvi československé v roce 1921. V matrice narozených dále dohledáni sourozenci Adolf a Františka . V roce 1910 byl Josef Ryšavý, tehdejší asistent na ČVUT v Praze, prohlášen doktorem věd technických. Pro školní rok 1930/1931 byl zvolen děkanem na vysoké škole speciálních nauk při ČVUT.

Josef Rumler (5)

Josef Rumler byl básník české krajiny a domova, literární kritik, historik, editor a překladatel z polštiny a do esperanta. Po studiu polonistiky a slavistiky , lektoroval u Obchodní akademie a v letech 1952-1974 pracoval jako redaktor vydavatelství Československý spisovatel. Pro vydání připravoval autory jako Michail Isakovskij, Vojtěch Rakous, Karel Hynek Mácha, Jan Čarek, Karel Havlíček Borovský, Rainer Maria Rilke, Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Havlíček, mnohé knihy doprovodil předmluvou, doslovem nebo komentářem. Do esperanta přeložil básně celé řady autorů, jako byli , také méně známí básníci . Většina těchto překladů vyšla v esperantském literárním časopise Fonto vydávaném v Brazílii. Do češtiny naopak převedl sbírku Těžké víno esperantské básnířky Eli Urbanové.

Josef Rudolf Winkler (2)

Josef Rudolf Winkler byl český zoolog – entomolog, koleopterolog a akarolog, muzejní pracovník a publicista. Po skončení základní školní docházky studoval na gymnáziu v Praze. Po maturitě nastoupil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zde byl žákem Júlia Komárka a Jana Obenbergera. Na katedře systematické zoologie se zaobíral studiem mikrofauny lesních půd. Po skončení studií se začal zaobírat hlavně akarologií a entomologií. V rámci akarologie se zaobíral především půdními roztoči . Ve své entomologické práci se věnoval zejména řádu brouků, z nich pak čeledi Cleridae v rámci jejího celosvětového rozšíření a čeledí Lycidae v rámci palearktické zoogeografické oblasti. Pro začínající entomology a sběratele napsal příručku: Sbíráme hmyz a zakládáme entomologickou sbírku, která měla vícero vydání a používali ji entomologové v celém Československu. Byl také autorem mnoha dalších významných entomologických prací. Jeho sbírka brouků , hlavně z čeledí Cleridae a Lycidae se dnes nachází v Moravském muzeu v Brně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Rudolf Winkler na slovenské Wikipedii.

Josef Richard Marek (6)

Josef Richard Marek byl český kreslíř, grafik, překladatel a spisovatel. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Dále napsal úvodní statě k řadě výstavních katalogů.

Josef Reyl (6)

Narozen 3.2.1889 v Dolním Dehtově u Dvora Králové. Žurnalista.

Josef Pospíchal (8)

Narozen 16. 6. 1963 v Turnově. Malíř, knižní ilustrátor, básník, autor komiksů.

Josef Novotný (3)

Učitel cizích jazyků, publikace o kanadském venkově.

Josef Meisner (7)

Narozen 5.3.1904 ve Valdicích u Jičína, zemřel 16.2.1978 v Praze. RNDr., CSc., docent, práce v oboru psychologie, sociologie, pedagogiky a biologie člověka, překladatel.

Josef Mára (3)

Rukověti zahrádkáře.

Josef Ladislav Turnovský (6)

Josef Ladislav Turnovský byl český herec, novinář, spisovatel, překladatel a veřejný činitel. V mládí hrál nepříliš úspěšně divadlo s kočovnými společnostmi. Roku 1860 se oženil s Annou Forchheimovou-Rajskou, švagrovou Josefa Kajetána Tyla, a společně vychovávali Tylovy děti. Od roku 1866 žil v Praze a od 70. let působil jako novinář, zejména ve staročeských listech, a účastnil se zakládání a vedení vlasteneckých spolků. V letech 1887–99 vykonával funkci ředitele kanceláře Ústřední matice školské. Byl autorem Tylova životopisu, divadelních her, povídek a pamětí. Současníci ho oceňovali pro rozsáhlou nezištnou činnost ve prospěch českého školství a kultury. Narodil se v Sobotce 9. února 1838. Podle přání rodičů se měl stát obchodníkem, ale jako osmnáctiletý vstoupil do Prokopovy kočovné herecké společnosti, s níž cestoval po Čechách. Dne 27. dubna 1861 se v Jindřichově Hradci oženil s o šestnáct let starší Annou Forchheimovou-Rajskou , švagrovou a milenkou Josefa Kajetána Tyla. Manželé převzali do výchovy šest Tylových dětí, jejichž matkou byla sice Anna Forchheimová-Rajská, ale předtím je primárně vychovával Josef Kajetán Tyl s manželkou Magdalenou . V 60. letech pracoval v pražském Kobrově knihkupectví. Roku 1866 se vrátil k divadlu a s manželkou založil vlastní hereckou společnost; nebyla však úspěšná a pokus znamenal pro Turnovského finanční ztráty. Potom určitou dobu hrál u Muškovy společnosti, se kterou cestoval převážně po Moravě. Již od 60. let se věnoval žurnalistice. Roku 1872 se stal redaktorem časopisu Slovan, o rok později vstoupil do redakce staročeského listu Pokrok. V roce 1880 se stal jeho redaktorem. Přátelil se s Josefem Barákem a psal fejetony do Národních listů. Aktivně se účastnil českých vlasteneckých aktivit – pořádal přednášky, psal brožury. Byl zakládajícím členem Ústřední matice školské, Národní jednoty severočeské a Národní ...

Josef Kotík (7)

Narozen 5.3.1905 v Uhřicích u Hodonína. Hudební skladatel, hudební veselohry, školy hry na kytaru a harmoniku.

Josef Koritta (3)

Narozen 31.10.1903 ve Vodňanech,zemřel 5.2.1995. Ing., dr., vysokoškolský profesor, publikace z oboru strojírenských materiálů.