Všichni Autoři a témata

Viktor Sodoma (5)

Viktor Sodoma je český zpěvák a herec, známý především díky svému působení na rockové a popové scéně v bývalém Československu v 60. a 70. letech 20. století. Svou kariéru zahájil jako člen beatové skupiny Komety, ale většího uznání se mu dostalo jako zpěvákovi průkopnické československé rockové skupiny The Matadors, která měla vliv na vývoj východoevropské rockové hudby. Po rozpadu The Matadors pokračoval Sodoma v sólové kariéře, která zahrnovala různé hudební styly od rocku po pop.

Viktor Kripner (5)

Narozen 13.5.1906 v Praze, zemřel 22.4.1956 v Teplicích nad Bečvou. PhDr., středoškolský profesor, básník.

Viktor Kalabis (6)

Viktor Kalabis byl český skladatel, který ve 20. století významně přispěl do repertoáru klasické hudby. Jeho dílo je známé svým modernistickým stylem, který zahrnuje tradiční i moderní prvky. Kalabisovy skladby často odrážejí jeho hluboké porozumění hudební struktuře a schopnost vytvářet složitá a emocionálně působivá díla. Během své kariéry zkomponoval celou řadu skladeb včetně symfonií, koncertů, komorní hudby a děl pro sólové nástroje.

Viera Janusová (4)

Slovenská publicistka, spisovatelka pro děti.

Victor Dixen (3)

Francouzský spisovatel. Autor fantasy románů.

Victor Cherbuliez (5)

Francouzský spisovatel, novelista.

Vic Suneson (4)

Vic Suneson je pseudonym pro Sune Viktor Lundquist . Ve Stockholmu také vystudoval Kungliga Tekniska Högskolan . S titulem inženýra se vrhl na detektivní literaturu. Jeho oblíbenou postavou byl komisař Nillson. Pod vlastním jménem psal Sune Lundquist historické a sociálně-kritické romány.

Veverková (7)

Véronique Petit (7)

Francouzská textilní designérka a ilustrátorka.

Veronika Šikulová (6)

Veronika Šikulová sa narodila 15.marca 1967 v Modre. Vyštudovala žurnalistiku na FFUK, pracovala v Literárnom týždenníku, Novom čase a v múzeu Ľudovíta štúra v Modre. v súčasnosti je zamestnaná v Malokarpatskej knižnici v Pezinku. Debutovala zbierkou kratučkých próz Odtiene, za ktorú dostala cenu Ivana Kraska. Po nej nasledovali Z obloka a Mesačná dúha. Svojim, ale aj iným deťom venovala veselú knižku pre deti To mlieko má horúčku. Niektoré jej prózy vyšli v zborníkoch v Rakúsku, časopisecky publikovala v Srbsku a Poľsku. V domácich literárnych periodikách ste mohli čítať jej poéziu. Má dve deti a žije v Modre za zelenou bránou.

Veronika Hájková (4)

Veronika Hájková vystudovala Fakultu žurnalistiky Karlovy univerzity. Dlouho pracovala jako rozhlasová redaktorka, mimo jiné seznamovala osamělé duše v pořadu Šance pro lásku. Rádio opustila kvůli místu v České televizi - zde začala psát scénáře pro známou relaci Chcete mě?. Nyní pracuje jako televizní dramaturgyně a scénáristka. V roce 2012 vydala humoristickou knihu Pes ve městě, jež je inspirována jejími zkušenostmi nejen s pejsky.

Veronika Břicháčková (4)

Narozena 27. 5. 1985. Spoluautorka knihy kuchařských receptů.

Věra Zahradníčková (5)

Narozena 1973. Editorka slovníků a jazykových příruček.

Věra Vokáčová (3)

Věra Vokáčová, roz. Kramplová byla historička umění, kurátorka a vedoucí sbírek kovu a šperku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Mládí strávené ve skautu a dospívání ve válečných letech ovlivnily její životní postoje. V letech 1952–1957 vystudovala dějiny umění a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Absolvovala obhajobou diplomové práce Renesanční interiérová výzdoba hradu Rožmberka . V 70. a 80. letech absolvovala studijní pobyty v Centre d´etudes archéologique v Poitiers a krátkodobé pobyty v NDR, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a středoasijských a kavkazských republikách SSSR. Mimo krátké období 1957–1958, kdy jako pracovnice Národního muzea připravovala výstavu Husitské hnutí a Jiří z Poděbrad v Táboře, pracovala od roku 1959 nepřetržitě až do roku 1993 jako kurátorka odboru užitého umění v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Její specializací se staly kovy, dřevo a jiné materiály, stolní náčiní, později zejména kovy a šperky. V letech 1986–1993 byla vedoucí tohoto odboru. Výrazně se zasloužila o rozmnožení a odborné zpracování sbírkových fondů UPM o moderní autorský šperk. Díky její aktivitě a mezinárodnímu renomé mohli čeští a slovenští umělci v oblasti autorského šperku svá díla od sklonku šedesátých let pravidelně vystavovat nejen v Československu, ale též v zahraničí. Zpracovala odborně práce rudolfínského zlatníka Paula van Vianen ve sbírkách UPM. a podílela se významně na týmových projektech, jako byla např. výstava Rudolf II. a Praha . Po odchodu do penze působila v nákupní komisi a poradním sboru UPM. Přednášela na VŠUP, v Institutu výtvarné výchovy UJEP Ústí nad Labem, v ÚBOK, ČFVU, ÚUŘ, Asociaci starožitníků a jinde. Je autorkou hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění. Publikovala v časopisech Ateliér, bydlení, Domov, Klenotník Hodinář, Starožitnosti a užité umění, Tvar, Umění a řemesla, Výtvarná práce, ad. Jej...

Věra Němotová (5)

Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Peigerová, provdaná Němotová, byla česká spisovatelka a autorka televizních scénářů. Podle jejího románu byl natočen například film Eva tropí hlouposti. Narodila se v Praze–Podolí, v rodině Vavřince Peigera , který se postupně vypracoval z účetního a disponenta až na ředitele firmy Česká cukerní. Po základní škole vystudovala gymnázium v Praze-Dejvicích. Po maturitě ještě dva roky studovala externě na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde získala státnice z němčiny, francouzštiny a ruštiny. V dubnu 1935 se provdala za Bohumila Němotu , majitele likérky; svatba se konala v žižkovském kostele sv. Prokopa. Po sňatku žili manželé Němotovi na zámku Sudovice u Nového Knína, měli dvě dcery, Felicii a Ivanku. Psát začala už na gymnáziu, ve svých šestnácti letech. Do povědomí lidí vstoupila díky filmu režiséra Martina Friče Eva tropí hlouposti , který byl natočen podle jejího námětu – knihy Patsy tropí hlouposti. Po roce 1948 nemohla až do konce 60. let publikovat a pracovala jako úřednice a účetní v Novém Kníně, Dobříši a Praze. Od roku 1957, kdy vyhořel zámek Sudovice, žila v Praze. Je pohřbena v Novém Kníně. Díla Fan Vavřincové mají výlučně zábavný charakter. Často se jednalo o románky pro ženy a dívky. Humor, nadhled a laskavost jejích příběhů si získaly širokou oblibu. Značnou část prací uveřejnila pod vlastním jménem Věra Němotová. Pseudonym Fan Vavřincová vznikl z otcova křestního jména Vavřinec a častého rodinného křestního jména František. Pod druhým pseudonymem Anna Lorencová vydala dívčí román Divoška Kim. Od roku 1936 se její příspěvky objevovaly v řadě časopisů, jako např. List paní a dívek , Pražanka, Ahoj, Pražský ilustrovaný zpravodaj, ...

Věra Naňková (2)

Narozena 4. 12. 1927. Historička umění, práce z oboru.

Věra Kistlerová (3)

Věra Kistlerová byla americká skladatelka, hudební pedagožka a spisovatelka českého původu. Matka Věry Polenové byla švadlena a otec pracoval jako železničního zřízenec. Během jejího dětství rodina žila v Plzni, kde Věra chodila do měšťanské školy, od roku 1944 bydleli ve Volyni. V roce 1947 se vdala za amerického občana Thomase C. Kistlera a odešla s ním do Darlingtonu v Jižní Karolíně. V roce 1949 se stala americkou občankou. Vystudovala hudební obor na Coker College v Hartsville a na University of South Carolina v Kolumbii . V roce 1987 získala na stejné univerzitě titul doktora hudebních umění. Doktorskou práci napsala o Bohuslavu Martinů. Pracovala jako učitelka hudby a složila kolem 40 sborových a sólových děl založených na básních známých básníků vč. Reinera Maria Rilkeho, Robert Frosta a jejích vlastních textech , Once a Year At Christmas, Mary's Lamb, Marching With the River, A Rilke Trilogy, Good Night, Beloved) a několik komorních a orchestrálních děl. Publikovala také tři romány a básně, eseje a povídky v literárních časopisech ve Spojených státech, Kanadě a Evropě. Aranžovala také české národní písně. V Československu její prózy vyšly v 80. letech v časopisech Vlasta a Kmen. K jejím dalším česky vydaným dílům patří například Sladké putování , líčící začátky prosazování integrace bílých a černých dětí na dříve segregovaných školách v malém jižanském městě, nebo další povídková kniha Ptáci jednoho peří , popisující životní střety, jež pramení z jižanského tradicionalismu až konzervatismu. V roce 1983 získala výroční cenu nakladatelství Melantrich za knihu povídek Hluché fialky, ve kterých popisuje přistěhovalecký život válečných nevěst. V tomto článku byl použit překlad textu z člán...

Věra Hrubá (3)

Věra Helená Hrubá, později známá jako Vera Ralston byla československá reprezentantka v krasobruslení, která se po své emigraci do USA stala filmovou herečkou. Narodila se jako dcera zámožného klenotníka Rudolfa Hrubého mezi lety 1919 a 1923 , absolvovala klášterní školu v Doksech, zúčastnila se mistrovství Evropy v krasobruslení 1936 , Zimních olympijských her 1936 a mistrovství Evropy v krasobruslení 1937, kdy na domácí půdě v Praze obsadila v soutěži žen 7. místo. Adolf Hitler jí osobně nabízel německé občanství, Hrubá ale rozhodně odmítla a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava emigrovala s rodinou do Ameriky, kde se její bratr Rudy stal úspěšným filmovým producentem. Původně vystupovala v lední revue Ice Capades, v roce 1941 hrála krasobruslařku ve filmu a tím odstartovala svoji hereckou kariéru. Přijala umělecké jméno Ralston, což byla údajně značka jejích oblíbených cereálií, a snažila se navázat na úspěch Sonji Henie. Roku 1946 se stala americkou občankou, po válce navštívila Prahu a hrála v českých filmech Týden v tichém domě a Revoluční rok 1848, po nástupu komunistů k moci se vrátila do zámoří. V roce 1952 se provdala za Herberta Yatese, šéfa společnosti Republic Pictures, který byl o čtyřicet let starší. Dostávala tradičně hlavní ženské role ve filmech tohoto studia, což byly zpravidla nenáročné nízkorozpočtové dobrodružné a romantické příběhy. Pro své toporné herectví a silný přízvuk byla často terčem posměchu, John Wayne ji označil za svoji nejhorší hereckou partnerku. Filmovou kariéru ukončila v roce 1958, je jedinou herečkou české národnosti, která má svoji hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Věra Hoeppnerová (2)

Věra Danielovská (7)

Narozena 3.11.1942 v Praze. PaedDr.,pedagožka, autorka učebnic vlastivědy a prvouky.

Vendelín Josef Krýsa (9)

Narozen 5.2.1909 v Plzni, zemřel 24.1.1972 v Praze. Nakladatel, dramaturg, dramatik, prozaik, literární monografie. Novinář a spisovatel působící v Duchcově a okolí. Jeho strýc byl známý farář a církevní hodnostář, kterého autor často navštěvoval a strýc na něj měl velký vliv.

Věnceslav Metelka (2)

Václav, alias Věnceslav Metelka byl český učitel, houslař, houslista a písmák, prototyp „zapadlého vlastence“. Narodil se jako nejstarší syn chalupníka Jáchyma Metelky ve Sklenařicích čp. 11, ve škole se setkal s písmákem a hudebníkem Matějem Hájkem, který ho učil také hrát na housle, na flétnu a klavír. Od deseti let chodíval hrát po hospodách, byl na zkušené v Německu, učil se truhlářem a pracoval v Náchodě v houslařské dílně. Roku 1829 odešel do Jičína studovat učitelství a po úspěšném absolvování se roku 1831 stal pomocným učitelem v Pasekách. Od roku 1835 hrál v ochotnickém divadle, ale protože s jeho učitelstvím nebyl spojen pravidelný plat, žil velice chudě. Roku 1836 dostal výjimku a mohl se i jako školní pomocník oženit s dcerou učitele Kateřinou Šimůnkovou, s níž měl čtyři děti: Pavlínu , Václava , Josefa a Johanku ; nejstarší dvě ale zemřely na tuberkulózu krátce po sobě v mladém věku. Když tchán roku 1838 zemřel, z dědictví koupil domek v Pasekách a začal také hospodařit. Přivydělával si hraním a hlavně stavěl housle a další dřevěné hudební nástroje včetně kytar. Roku 1841 se stal řádným učitelem a 1850 byl zvolen rychtářem, ale funkci odmítl. Zemřel na tuberkulózu a zanechal po sobě ženu a dvě děti, které ale také brzy zemřely. Pohřben je na hřbitově v Pasekách nad Jizerou u zdejšího kostela svatého Václava. Houslařství naučil své děti a založil tak významnou houslařskou školu, z níž vzešly i houslařské rody Pilařů a Špidlenů. Kromě četných nástrojů, které se dnes velice cení, zanechal po sobě deníky z let 1835–1844 a 1856–1866. Z nich čerpal Karel Václav Rais inspiraci i materiál pro román Zapadlí vlastenci. Významná část Památníku zapadlých vlastenců v Pasekách je věnována Metelkovi. Roku 2007 se v Pasekách slavil „Rok Věnc...

Vasil Biľak (4)

Vasil Biľak byl slovenský komunistický politik rusínského původu, známý jako přední neostalinista, podporovatel sovětské invaze a normalizace a ideolog KSČ. Byl rusínského původu . Narodil se v malé obci Krajná Bystrá na severovýchodní hranici Slovenska jako Vasil Gyula. Otec zemřel, když Biľakovi byly tři roky, matka v jedenácti; z jeho sedmi sourozenců přežil jen starší bratr Dimitrij. Po základní škole se vyučil krejčím v Hradci Králové u Františka Rouska; za normalizace o něm kolovala anekdota, že ve výučním listu měl napsáno „na saka nepouštět“ , to je ovšem nedoloženo. Od roku 1936 byl krejčovským dělníkem v Bratislavě. Uváděl, že se účastnil SNP, i to však bylo někdy popíráno: V roce 1936 Biľak vstoupil do komunistických Rudých odborů, v roce 1945 do KSČ. Od roku 1950 v rámci náboru dělnických kádrů začal dělat rychlou kariéru. Pracoval na krajském výboru KSS v Bratislavě a roku 1953 absolvoval Vysokou školu politickou ÚV KSČ; později tak používal akademický titul RSDr.. Působil pak jako vedoucí oddělení ÚV KSS, tajemník a vedoucí tajemník KV KSS v Prešově . Ve volbách 28. listopadu 1954 byl zvolen do Slovenské národní rady a znovu ve volbách roku 1960. V roce 1960 byl zároveň zvolen do Národního shromáždění; po volbách 1964 už působil jen v něm, respektive od r. 1969 ve Federálním shromáždění. Po většinu doby byl i členem předsednictva všech těchto orgánů, pokud právě neměl významnější exekutivní funkce. X. sjezd KSČ v červnu 1954 zvolil Biľaka členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa , jímž zůstal až do roku 1989; po následujícím sjezdu Komunistické strany Slovenska byl v letech 1955–1968 a 1969–1971 členem ÚV KSS. 8. prosince 1958 Biľak ve 12. Sboru pověřenců nahradil př...

Valerie Sobotková (1)

Narozena 5.5.1904. Překladatelka z ruštiny a ukrajinštiny.

Valérie Perrin (4)

Francouzská spisovatelka a scenáristka.

Valerie Bowman (6)

Valerie vyrostla v Illinois se šesti sestrami . Nyní žije v Jacksonville se svou rodinou.

Vadim Tschenze (4)

Vadim Čenze, rusky: Вадим Чензе je původem ruský psychotronik a spisovatel, který nejčastěji působí v německy hovořících zemích. Na své kořeny však nikdy nezapomněl a ve svém oboru často pojí ruské filosofie a tradice s těmi, které se již po staletí využívají ve východních regionech. Například tibetské učení tak kombinuje právě s tím ruským. Působí v mnoha esoterických oborech, od jasnovidectví, přes alternativní medicínu až po meditaci. Jeho práce se brzy stala mediálním zájmem a tento parapsycholog tak vystupoval v několika televizních i rádiových programech. Nejčastěji se ve svých přednáškách, seminářích, ale i dílech zaměřuje na karmu. Tu pozoruje z pohledu jak jejího studia, tak studia člověka. Mnoha svým zákazníkům tak představuje jejich vlastní karmu, a co udělat pro její vylepšení. Ve své praxi se věnuje paranormálnímu fenoménu, který definuje, že ne vše je možné vysvětlit. Své znalosti získal nejen studiem, ale i od své babičky, která až do svých 90 let fungovala jako léčitelka. Své mnohé znalosti a zkušenosti předává také svým čtnářům a to díky knihám jako jsou Čím jste byli, čím jste?, Staroruští léčitelé, nebo Staroruské bylinářství.

Václav Žoha (1)

Autor přehledu plemen drůbeže.

Václav Ziegler (6)

Narozen 22.9.1944 v Pečkách. RNDr., kandidát geologických věd, docent obecné geologie. Doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc. je skutečným znalcem přírody Českého ráje a Podkrkonoší. Dlouhé roky pracoval v Muzeu Českého ráje v Turnově, byl prvním profesionálním pracovníkem CHKO Český ráj a nyní je dlouhodobým předsedou správní rady Geoparku UNESCO Český ráj. Nepřetržitě sleduje a studuje přírodu Českého ráje a Podkrkonoší již od počátku šedesátých let minulého století. Václav Ziegler je znám jako skvělý vypravěč a popularizátor přírody.

Václav Zelený (5)

Václav Zelený byl český středoškolský pedagog, novinář a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se v Borové jako druhorozený syn rolníka Františka Zeleného. Matka pocházela z učitelské rodiny. O jeho výchovu se zasloužil borovský učitel Antonín Línek, který učil také Karla Havlíčka. V roce 1837 nastoupil na německobrodské gymnázium. Po skončení gymnázia měl jít na přání matky studovat teologii. Rodiče se ale podařilo přesvědčit a Václav mohl odejít do Prahy na filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Na vysokoškolských studiích se musel živit sám vyučováním dětí. V září 1850 složil státní zkoušky z dějepisu, zeměpisu, češtiny, klasických jazyků a filozofie. Jeho prvním působištěm bylo gymnázium v Jindřichově Hradci. 7. ledna 1851 se oženil s K. Mourkovou. Poté byl přeložen na akademické gymnázium do Prahy, kde se projevoval jako velký vlastenec. V roce 1855 založil s K. J. Erbenem a K. Štorchem časopis Obzor. Zelený psal do časopisu anonymně nebo pod různými šiframi. Také byl požádán o spolupráci na Riegrově naučném slovníku. Zpracoval v něm asi 160 hesel z historie, estetiky a literární historie. Za odměnu se stal členem Královské české společnosti nauk. Tehdy také začal spolupracovat s příslušníky májovské generace a přispívat do almanachu Máj. Kromě Obzoru také psal do časopisů Obrazy z Itálie, Obecné listy a Národ. Na přelomu let 1859–1860, kdy po otřesu vlády kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost začalo ke svému konci spět období Bachova neoabsolutismu, patřil Zelený mezi několik osobností, které žádaly u rakouských úřadů povolení k vydávání českého politického deníku. Všechny tyto žádosti ovšem ještě tehdy byly zamítnuty. Po obnovení ústavní a parlamentní formy vlády se zapojil do politiky. V roce 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen d...

Václav Vondra (4)

Narozen 11.1.1925 v Chotětově. Novinář, prozaik, dramatik, regionální historik.

Václav Ventura (6)

doc. ThDr. Václav Ventura, Th.D. Studium: 1970 - 82 - studium na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze, t.č. v Litoměřicích, Universitas vitae , studium na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1982 - státní závěrečné zkoušky na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze 1997 - obhajoba disertační práce De votis monasticis. Elementa biblica et philosophica na Evangelické teologické fakultě v Praze Zaměstnání: 70. a 80. léta - zdravotnický pracovník, vychovatel mentálně postižených, pracovník na archeologickém výzkumu , knihovník od 1990 - redaktor Teologických textů, odborný asistent na 1. lékařské fakultě UK v Praze , odborný asistent na CM teologické fakultě UP Olomouc , 2001 - habilitace na CMTF UP v Olomouci, habilitační práce: Jan Evangelista Urban. Sonda do české teologie a spirituality, od 2002 - vedoucí katedry filosofie a patrologie CMTF UP v Olomouci.

Václav Vaško (6)

Český diplomat, politický vězeň, katolický aktivista a autor knih zabývajících se dějinami katolické církve v komunistickém Československu. Václav Vaško se narodil 26. dubna 1921 ve Zvolenu. Jeho otec, JUDr. Václav Vaško, byl zaměstnancem ministerstva spravedlnosti a generálním sekretářem Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici. Oba rodiče byli praktikující katolíci, mladý Václav v dětství, stráveném v Banské Bystrici, denně zakoušel napětí mezi národnostními i náboženskými skupinami zdejší společnosti. To se pak jen stupňovalo s rostoucí politickou nestabilitou ČSR. V červnu 1941 odmaturoval a byl přijat na bratislavskou Vysokou školu obchodní. V roce 1943 se stal členem katolického hnutí „Rodina“, vedeného prof. Kolakovičem. Zúčastnil se Slovenského národního povstání, byl zajat Wehrmachtem, zatčen gestapem a vězněn v Banské Bystrici. Po válce vstoupil do čs. diplomatické služby a stal se atašé v Moskvě. Ruštinu ho zde doučovala Irina Jukovová, jejíž otec Konstantin Jukov byl popraven během stalinských čistek v roce 1938. Po několika měsících se s ní Vaško oženil. V březnu 1946 byl odvolán do Prahy v souvislosti s falešným obviněním otce z protistátní činnosti, manželce nebylo povoleno vycestovat ze SSSR. V září 1946 se manželům Vaškovým narodila dcera Marija, její otec se do Moskvy vrátil až rok poté. Po komunistickém převratu si z obavy před odvoláním domů a dalším rozloučením rodiny podal přihlášku do KSČ . V roce 1949 byl na žádost Sovětů odvolán, manželce s dítětem opět nebylo povoleno vycestovat. V roce 1951 byl Vaško propuštěn z MZV, neboť neprošel kádrovými prověrkami . Poté pracoval jako dělník na stavbě letenského tunelu. 5. února 1953 byl zatčen a rok držen ve vazbě. 3. března 1954 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu ke 13 letům vězení. Postupně vystřídal věznici na Pankráci, pracovní tábor Nikol...

Václav Smrčka (7)

Doc. MUDr. Václav Smrčka CSc., lékař, plastický chirurg a chirurg ruky. Po téměř 20 let spolupracuje s archeology a antropology při výzkumu chorob na kosterních pozůstatcích pravěkých populací a rekonstrukci stravy. Zájem o historii stravy a vývoj chorob jej přivedl na Ústav dějin medicíny 1. LF, kde přednáší paleopatologii. Pro rekonstrukci stravy je nezastupitelné národopisné srovnávání, a tak vznikla dlouholetá spolupráce s bratrem na národopisu rodného Povltaví.

Václav Šlajs (7)

Narozen 7. 8. 1952 v Plzni. Politik, člen ČSSD.

Václav Šimáček (2)

Narozen 29. 2. 1932 v Bílenicích. Ing., absolvent vysoké školy zemědělské. Věnuje se ochraně přírody, myslivosti.

Václav Ryska (6)

Autor testů a pravidel pro automobilisty.

Václav Oulík (4)

Autor turistických průvodců.

Václav Němec (3)

Narozen 31.8.1902 v Golčově Jeníkově, zemřel 4.4.1985 v Českých Budějovicích. Novinář a básník.

Václav Neckář (5)

Narozen 23. 10. 1943 v Praze. Zpěvák a herec.

Václav Merhaut (5)

Narozen 5. 4. 1947 v Berouně, zemřel 29. 9. 2015 v Praze. Filmový historik, nakladatel, režisér dabingu, vysokoškolský pedagog, scenárista, dramatik, odborný publicista, rozhlasový pracovník.

Václav Mašek (5)

Katolický děkan Václav Mašek je v Banátu nepřehlédnutelná a krajany velmi respektovaná osobnost. Je znám nejen tam, neboť udržuje četné styky s duchovními v České republice. Na jeho pozvání navštívil zdejší kraj pražský biskup Jaroslav Škavrada a olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V loňském roce zavítal do Svaté Heleny brněnský biskup Vojtěch Cikrle při příležitosti vysvěcení domu pro sociální a zdravotní služby. Václav Mašek se narodil v Gerníku, kde absolvoval základní školu. Pokračoval středoškolským studiem ze kterého přestoupil do katolického semináře ve městě Alba Iulia. Po vysvěcení v roce 1968 se vrátil ke svým krajanům, o které pečuje jako duchovní postupně ve Svaté Heleně, Gerníku, Bígru a nakonec v Eibenthalu. Tam se zasloužil o výstavbu kulturního domu a má velký podíl na tom, že si česká komunita udržela náboženskou, národní a kulturní identitu. Při práci i ve svých kázáních povzbuzuje národní povědomí. V roce 1990 spoluzakládal Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku se sídlem v Nadlaku, a zároveň se stal členem Sboru konzultantů předsedy Československého ústavu zahraničního v Praze. V roce 2002 v Praze v Černínském paláci převzal z rukou ministra zahraničí Jana Kavana cenu Gratias agit za celoživotní práci s krajany. Důležitým Maškovým přínosem k zachování tradic české menšiny je vydání Sbírky lidových písní.

Václav Marek (6)

Václav Marek byl český cestovatel, spisovatel, odborný publicista, lappolog a překladatel ze sámských jazyků. Narodil se 5. března 1908 v Sadské. V roce 1929 odešel do ciziny. Po roce 1931 se usadil v norském Laponsku v údolí řeky Susny, dnes národní park Børgefjell. Za druhé světové války se účastnil norského odboje. Roku 1948 se vrátil do Československa. Pracoval v Myslivecké jednotě v oddělení výzkumu biologie zvěře a psal články s tematikou lovu a chovu lovných zvířat, lesnictví apod. Od roku 1951 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství ve Strnadech na Zbraslavi, kde se zabýval půdní zoologií. Od roku 1955 byl zaměstnán v Československé akademii zemědělských věd v jejím Ústavu vědeckotechnických informací jako odborný dokumentátor a odborný pracovník. Museum v norském Hattfjelldalu vytvořilo z Markovy dokumentační činnosti expozici a vztyčilo mu v údolí Susny pomník. V národním parku Børgefjell se lze též projít po "Markově stezce". Již od čtyřicátých let sepisoval souhrnná díla o sámských dějinách, kultuře a náboženství. V časopise Československá etnografie publikoval několik článků o náboženství a kultuře Sámů a drobné recenze. Napsal románovou trilogii s dějem, odehrávajícím se v Laponsku od konce 18. století po padesátá léta 20. století. V románech použil vyslechnuté sámské příběhy ze Susendalu. Z trilogie vyšel pouze román Kočovníci věčné touhy . Za svou historickou studii Samene i Susendalen získal Marek kulturní cenu. Posmrtně vyšla sbírka jeho překladů sámské ústní slovesnosti Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska a studie Staré laponské náboženství . Markovy fotografie z Laponska se často publikují v norských etnografických a historiografických dílech. Markovy vlastní fotografické zvětšen...

Václav Láska (5)

Mgr. Václav Láska od 18 let pracoval v řadách Policie ČR. Začínal jako řadový policista na obvodním oddělení. Později pracoval jako asistent vyšetřovatele a posléze vyšetřovatel na Krajském úřadu vyšetřování se specializací na hospodářskou kriminalitu. V roce 1999 nastoupil na Úřad finanční kriminality a ochrany státu , kde vedl vyšetřování související s IPB a s Harvardskými fondy. Po zániku ÚFKOS v roce 2003 opustil řady policie a krátce pracoval v oblasti ekonomického poradenství. V současnosti se věnuje právní praxi v advokátní kanceláři. V červenci 2007 zamítl ministr vnitra Ivan Langer Láskovu žádost o zbavení mlčenlivosti, jejíž schválení by mu umožnilo vypovídat v USA v kauze Viktora Koženého. Podle mluvčí Aleny Vokráčkové byla důvodem „odlišnost právních systémů obou zemí“. Při zaměstnání vystudoval sociální patologii na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a právo na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.

Václav Král (5)

Narozen 17. 10. 1924 v Roudnici nad Labem, zemřel 11. 7. 2005. RNDr., CSc., profesor geografie, pedagog PřF UK, v letech 1984-90 předseda České geografické společnosti, publikace z oboru karsologie, regionální geografie a toponomastiky, autor učebnic.

Václav Kordač (6)

Narozen 8.4.1937 v Mostě. MUDr., DrSc., profesor patologie a terapie nemocí vnitřních, publikace z oboru.

Václav Jelínek (1)

Narozen: 30.5.1920 Nové Strašecí, zemřel: 20.10.1982 v Praze. Publicista, dramatik, red.rozhlasu Ústřední rady odborů /po r.1945-/, vedoucí red. čas.Klub ve vydavatelství Práce /1952-53/, vedoucí red.Dikobrazu /1954-57/, vedoucí Pražské estrády /1959-61/, rozhlasový red., prac. Československého filmu /vedoucí dramaturgické skupiny/, red. Československého rozhlasu /1965-/. /Básně: Květen, Vyčteno z dlaní; div.hry: A kdo je víc, Z jednoho krajíce, Skandál v obrazárně, Byl to Habr; film.scénář: Co řekne žena; Olympijské Tokio ve fotografiích Karla Nováka; články v čas.mj.Dikobraz, Květy, Svět práce./ Nekrolog: LD,21.10.1982,s.4.

Václav Hurych (3)

Narozen 9. 2. 1926 v Říkovicích, zemřel 12. 1. 2014. Dendrolog, publikace z oboru.

Václav Gutwirth (6)

Narozen 20.6.1896 v Kosově Hoře u Sedlčan, zemřel 3.8.1968 v Praze. Úředník,práce o studentstvu, monografie technických osobností, spisy z oboru techniky.

Václav Ereben (7)

Václav Cibula (4)

Narozen 1953. Sportovní redaktor. Práce z oboru.

Václav Bartušek (6)

Narozen 13. 2. 1951 v Benešově. PhDr. Ph.D., archivář, zabývá se dějinami pedagogiky a piaristického řádu, editor díla Jana Evangelisty Purkyně

Vachtang Ananjan (2)

Vachtang Ananjan byl arménský sovětský spisovatel, autor knih pro mládež. Ananjan se narodil jako syn chudého zedníka a rolníka. Nezískal prakticky žádné vzdělání, jen po revoluci absolvoval rok stranické školy a kurzy Komsomolu. Za občanské války byl komunistickým funkcionářem a od roku 1926 pracoval v Jerevanu jako novinář a redaktor. Publikovat začal roku 1930. Za druhé světové války působil jako frontový dopisovatel. Jako spisovatel se stal známým především svými romány pro mládež a také drobnými prózami o přírodě a loveckými příběhy. Jeho dílo patřilo ke zlatému fondu sovětské dětské literatury a bylo hojně překládáno. Roku 1971 obdržel Arménskou státní cenu.

V.I Bilibin (1)

V.C.(Virginia Cleo) Andrews (4)

V. H Brunner (4)

V Železný (7)

V Franz (2)

Ute Iparraguirre de las Casas (7)

Příručky ručních prací.

Ute Haderlein (6)

Německá autorka literatury pro děti a mládež.