Všichni Autoři a témata

Brian Wood (8)

Americký spisovatel, ilustrátor, grafický designér, autor komiksů.

Brian Abbs (7)

Břetislav Štilec (5)

Práce o automobilech.

Břetislav Palkovský (7)

Narozen 17.6.1888 v Přerově, zemřel 14.12.1978 v Praze. JUDr., advokát, dramatik,politický publicista, spisy o výtvarném umění.

Břetislav Benda (3)

Břetislav Benda byl český sochař, který patří mezi významné české sochaře 20. století. Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy a jeho ženy Žofie. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Čtvrtý ročník měšťanské školy musel navštěvovat až ve Strakonicích, kde při hodinách nepovinného modelování zcela dozrálo jeho rozhodnutí stát se sochařem. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka. Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Od roku 1923 byl členem S.V.U. Mánes. Zemřel roku 1983 v 86 letech a je pohřben na vyšehradském hřbitově. Jeho umělecký projev nejvíce vystihují slova umělce: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské.“ Bendovo dílo je pevně novoklasicistní, jako dovršení odkazu Jana Štursy. Avšak i přes důsledné novoklasicistní vyznání se ve 20. letech věnoval sociálnímu uměním pod vlivem Otty Gutfreunda. Prvním jeho zveřejněným dílem se stal reliéf Panny Marie na kapličce v Líšnici u Milevska. 5. července roku 1931 byla na rodném domku C. A. Straky v Milevsku odhalena pamětní deska. Dále se věnoval především modelování ženského těla. Kromě bronzových soch tvořil i mnoho soch z mramoru. Jeho díla byla často veřejně vystavena v městských parcích, jako součást staveb a ve veřejně přístupných budovách. K závěru svého života často spolupracoval na svých dílech se svým synem Milanem Bendou ....

Branislav Nušić (6)

Branislav Nušić byl srbský spisovatel, dramatik, esejista, satirik, amatérský fotograf a zakladatel moderní rétoriky. Pracoval také jako novinář a diplomat. Jeho díla, mezi která patří dramata, romány, básně, ale i komedie, se zabývala hlavně lidmi a jejich mnohdy komickými životními zkušenostmi. Jeho komedie, které bavily diváky v různých městech, vynikly v tehdejší jihoslovanské literární i divadelní tvorbě a pronikly i za hranice státu. Některá jeho díla, např. Cesta kolem světa, Dr., nebo Sumnjivo Lice, byla i zfilmována. Nušić se narodil v Bělehradě a dětství strávil v Smederevu. Vojenskou službu v řadách srbského království strávil ve válce s Bulharskem, která se odehrála v roce 1885. Za svoji kontroverzní báseň „Dva raba“, která byla uveřejněna v novinách „Dnevni list“ byl následně odsouzen ke dvěma letům vězení. Báseň se vysmívala srbskému království, obzvláště pak tehdejší hlavě státu, králi Milanu Obrenovićovi. V diplomatických řadách sloužil Nušić od roku 1889. Pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, později na konzulátě v Bitole, kde se i roku 1893 oženil. Na jihu Srbska i v Makedonii strávil celkem deset let života. Jeho poslední službou v této době se stala práce vicekonzula v Prištině. Roku 1900 získal Nušić funkci sekretáře Ministerstva školství, rychle poté se stal i dramaturgem Národního divadla v Bělehradě. Roku 1904 pak rovněž působil v divadle v Novém Sadě. Roku 1905 přesídlil zpět do srbské metropole kde se zabýval novinářstvím, psal pod pseudonymem Ben Akiba. Znovu se vrátil k diplomatické práci v Bitole roku 1912 jako státní úředník. Roku 1913 přispěl k založení divadla ve Skopje. V tomto městě pak žil ještě do roku 1915; nedlouho po začátku první světové války odešel do Itálie, Švýcarska a Francie, kde žil až do konce tohoto konfliktu. Po válce pracoval na uměleckém oddělení ministerstva školství v Bělehradě, kde zůstal až do roku 1923. Poté se stal pracovníkem Národního divad...

Brad Stone (4)

Americký novinář.

Božena Sedliská (3)

Autorka a překladatelka publikací z oboru zahradnictví.

Boston Symphony Orchestra (7)

Boston Symphony Orchestra je jedním z nejvýznamnějších orchestrů ve Spojených státech a má bohatou historii, která sahá až do jeho založení v roce 1881. BSO sídlí v bostonské Symphony Hall, která je díky své vynikající akustice považována za jedno z nejlepších míst pro klasickou hudbu, a je již dlouhou dobu spojována s vysokými standardy dokonalosti v provedení a interpretaci širokého repertoáru. V průběhu let se v čele orchestru vystřídala celá řada významných dirigentů, jako například Serge Koussevitzky, Charles Munch, Seiji Ozawa, James Levine a v současnosti Andris Nelsons.

Bořivoj Čelovský (6)

Bořivoj Čelovský byl český historik a filozof. Narodil se v Heřmanicích u Ostravy jako druhé dítě chudých rodičů. Jeho otec pracoval jako výpravčí vlaků a matka byla majitelkou malého obchodu s dámským prádlem. Jako patnáctiletý uprchl do Polska, aby se připojil k formujícímu se československému zahraničnímu vojsku. Po maturitě byl totálně nasazen jako hasič v Hamburku. Z Německa utekl a chtěl se připojit k partyzánům, ale byl se zbraní v ruce zadržen a jen se štěstím unikl popravě. Po válce začal studovat právo a politicky se angažoval v práci národně socialistické strany. V listopadu 1948 emigroval z Československa do Německa, kde vystudoval filozofii. Jako dizertační práci předložil svou knihu Mnichovský syndrom, která se stala světově proslulou. V exilu publikoval pod jménem Boris Celovsky. Poté se od roku 1950 věnoval studiím historie v Kanadě, kde pracoval v týmu pozdějšího premiéra Pierra Trudeaua. Mj. zde navrhl kanadský imigrační zákon, který v té době patřil k nejliberálnějším na světě, a vedl výzkumný tým pro tvorbu kanadské encyklopedie. V roce 1958 vydal knihu Mnichovská dohoda 1938, která byla negativně přijata sudetoněmeckými kruhy, komunistickými historiky v Československu i částí českého exilu. Do dnešního dne však zůstává jednou ze základních monografií k tématu. V témže roce se nechal s vědomím kanadské kontrarozvědky naverbovat jako dvojitý agent československé Státní bezpečností a po tři roky ji zásoboval falešnými zprávami. Důsledkem jeho činnosti bylo vyhoštění rezidenta StB pracujícího pod diplomatickým krytím z Kanady. Až do roku 1990 zastával v kanadské státní správě různé funkce a radil několika politikům. V roce 1990 se vrátil do Ostravy, kde se věnoval psaní vášnivých polemik do novin. Vydal také celou řadu historických knih. V roce 1992 obdržel doktorát práv Univerzity Karlovy, který vrátil na protest proti všeobecné korupci. Vedle psaní historických studií s...

Boris Stepanovič Žitkov (6)

Boris Stěpanovič Žitkov byl ruský sovětský spisovatel, především knih pro děti a mládež. Mládí prožil v Oděse, kam se s rodinou přestěhoval v sedmi letech. Zde přišel do styku s přístavními dělníky, námořníky a cizinci a díky svému jazykovému talentu se naučil francouzsky, turecky, řecky a arabsky. Na přání rodičů odešel studovat přírodní vědy na univerzitu v Novorossijsku , ale přitom absolvoval také námořní školu a získal kvalifikaci navigačního důstojníka dálné plavby. Během revoluce v roce 1905 byl ve studentském vojenském oddíle při obraně židovské čtvrtě a přepravoval do Oděsy lodí z Rumunska a Bulharska zbraně pro revolucionáře. Zúčastnil se expedice na Jenisej, kde se seznámil s problémy konstrukce říčních lodí. Roku 1911 se proto rozhodl tento obor studovat na Polytechnickém institutu v Petrohradě a v rámci praxe absolvoval plavbu třemi oceány. Studium ukončil roku 1916 a poté pracoval v oděském přístavu jako námořník, navigátor a inženýr. Později působil jako středoškolský pedagog. Když se setkal se svým spolužákem z oděského gymnázia spisovatelem Kornějem Čukovským, vyprávěl jeho dětem zážitky ze svých cest. To ho inspirovalo ke vstupu do literatury. Boris Žitkov patří k zakladatelům sovětské dětské literatury. Je autorem mnoha drobných uměleckonaučných knížek na technická témata, napsal encyklopedii pro děti a rovněž publikoval povídky s námořní tematikou a příběhy ze života dětí a zvířat. Spolupracoval s mnoha novinami a časopisy pro mládež: Ленинские искры, Новый Робинзон, Ёж, Чиж, Юный натуралист, Пионер. Pracoval také jako korespondent v Dánsku. Žitkov považoval za své hlavní dílo historický román o revoluci roku 1905 Viktor Vavich . Posmrtné vydání v roce 1941 ve třech dílech bylo staženo a zničeno díky negativní recenzi A.Fadějeva. První dvě knihy románu byly vydány v letech 1929 a 1934. Kompletní...

Boris Christoff (8)

Boris Christoff byl proslulý bulharský operní pěvec s bohatou kariérou jednoho z předních basů 20. století. Jeho hlas se vyznačoval bohatým a zvučným tónem, hlubokým výrazem a výjimečným ovládáním dechu, díky čemuž se hodil zejména pro role v ruských operách a duchovní hudbě. Christoffovou nejslavnější rolí byl car Boris v Musorgského opeře Boris Godunov, která se pro něj stala charakteristickou. Vystupoval ve významných operních domech po celém světě, včetně milánské La Scaly, Královské opery v Londýně a Velkého divadla v Moskvě.

Boris Andrejevič Lavrenev (5)

Ruský dramatik a prozaik.

Bořek Žižlavský (7)

Místa působení: Uherské Hradiště; Buchlovice; Chřibsko Povolání, specializace: kronikář; sběratel lidových pověstí; redaktor Žije v Buchlovicích; zabývá se dějinami Buchlovic a Chřibů; publikuje v regionálním tisku

Booth Tarkington (4)

Americký romanopisec.

Bojané (5)

Bohuslav Trojan (7)

Narozen 13. 9. 1946 v Čáslavicích, okr. Třebíč. Prozaik, podnikatel, nakladatel a knihkupec.

Bohuslav Slánský (5)

Bohuslav Slánský byl český malíř a restaurátor. Byl prvním, kdo v tehdejším Československu používal rentgenovou fotografii a založil restaurování jako samostatný studijní obor na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl profesorem. Svými znalostmi a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Bohuslav Slánský se narodil jako nejmladší ze tří synů magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské, rozené Haužvicové v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Maxmiliána Pirnera a Maxe Švabinského. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie , v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hoppeovou , dcerou generála Viktora Hoppeho. Spolu s manželkou vyučovali kresbu a figurální malbu a připravovali na zkoušky na umělecké školy. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie. Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vědce a pedagoga Prof. Maxe Doernera, vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v Mnichově. Pokračoval u prof. Serafina Mauera na Akademii ve Vídni, dále pak u prof. Klause v Drážďanech, kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Praxi získal v Muzeu Franse Halse v Haarlemu, kde se poprvé setkal s moderními metodami průzkumu . V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie . Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. Vincentem Kramářem, předním znalcem českého středověku i avantgardního umění. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během činnosti na Akademii prof. Slánsk...

Bohuslav Laštovička (4)

Bohuslav Laštovička byl československý generál, politik Komunistické strany Československa a publicista. V letech 1964 až 1968 byl předsedou Národního shromáždění Československé socialistické republiky a za normalizace poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku, poté v letech 1922–24 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva. Následně sloužil v československé armádě, napřed u Dělostřeleckého pluku 110 v Nitře, po absolvování Aplikační školy dělostřelectva v Olomouci byl převelen do Prahy k Dělostřeleckému pluku 101 a pak k protiletadlovému Dělostřeleckému pluku 151. Dne 1. dubna 1929 byl jako „řadové služby nezpůsobilý“ z blíže neznámých důvodů přeložen do zálohy. Jako záložní důstojník byl k 1. lednu 1931 povýšen na nadporučíka. Po odchodu z armády absolvoval České vysoké učení technické. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Československa a v roce 1932 se stal vedoucím Komunistické studentské frakce a řídil studentský časopis. Během studií byl několikrát zadržen za rozšiřování komunistických letáků, za což byl nakonec i odsouzen a byla mu odebrána jeho vojenská hodnost. V letech 1934 až 1936 pracoval jako redaktor nejprve ostravského deníku, poté Rudého práva. V letech 1937 až 1938 bojoval v řadách interbrigád ve španělské občanské válce. Do země původně přicestoval jako válečný zpravodaj Rudého práva, jako bývalý dělostřelecký důstojník se ale stal velitelem protiletadlové Baterie Klement Gottwald. V březnu 1938 předal velitelskou funkci svému zástupci Ladislavu Holdošovi, před návratem domů ještě dva měsíce působil jako instruktor v protileteckém učilišti. Ve Španělsku získal hodnost kapitána. Po návratu do Československa zastával různé stranické funkce. V letech 1939 až 1945 byl v anglickém exilu a p...

Bohumil Vydra (7)

Narozen 4.1.1889 ve Lštění u Prachatic, zemřel 29.6.1952 v Praze. PhDr., dialektolog, literární historik, polonista, lektor češtiny na universitě ve Varšavě a polštiny na Universitě Karlově a Českém vysokém učení technickém v Praze. Práce v oborech, překladatel z polštiny.

Bohumil Trita (2)

Narozen 23. 10. 1919, zemřel 29. 3. 1979 v Praze. Malíř, průmyslový výtvarník, knižní grafik, spoluautor publikace o Emě Destinové.

Bohumil Svačina (9)

Narozen 21.12.1886 v Ivani u Tovačova, zemřel 1964. Učitel, učební příručky ze zeměpisu, dějepisu, občanské výchovy.

Bohumil Pečinka (6)

Bohumil Pečinka je český politický komentátor, publicista a spisovatel. Vystudoval fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, souběžně studoval historii a politologii na FF UK. V prosinci 1989 spoluzaložil čtrnáctideník Studentské listy, po jeho zániku koncem roku 1991 pracoval v časopisu Reflex, Lidových novinách a od roku 1999 je opět komentátorem Reflexu. V únoru 1999 získal novinářskou cenu Ferdinanda Peroutky. Vydal několik knih: Proti blbé náladě , To byla léta devadesátá , Cesta na Hrad , Politika z obou stran a nakonec Hry o všechno .

Bohumil Matějka (8)

Bohumil Jaroslav Matějka byl český učitel, spisovatel, historik a muzejník. Narodil se v Litoměřicích jako syn Jindřicha a Alžběty Matějkových. Po studiu na gymnáziu v Litoměřicích pokračoval v letech 1886 -1893 studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl také promován doktorem filozofie a dějin umění. Roku 1897 se oženil s Helenou, rozenou Schulhofovou, s níž měl jediného syna Jaroslava . Jeho kariéru a život předčasně ukončila duševní choroba, pro kterou byl v posledních letech hospitalizován. Věnoval se studiu dějin umění, v roce 1891 byl tajemníkem uměleckého oddělení na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, vykonal několik studijních cest do Itálie, Francie a Německa. Patřil k badatelům v oboru nemovitých i movitých památek a k dobrým organizátorům. Tak se stal dobrovolným konzervátorem a posléze kustodem archeologické a historické sbírky Národního muzea, v této funkci ho roku 1892 vystřídal Jan Koula. Dále byl tajemníkem c.k. Umělecké průmyslové školy v Praze, docentem dějin umění na Akademii výtvarných umění a na České technice . Roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem dějin umění na Karlově univerzitě. Je autorem řady odborných publikací a mnoho článků, které publikoval v periodickém tisku. Pro Ottův slovník naučný zpracoval řadu hesel. Některé jeho práce byly vydány v němčině. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:

Bohumil Klika (8)

Bohumil Klika byl český mykolog, zoolog, paleontolog, spisovatel a překladatel. Pocházel z rodiny koláře Josefa Kliky a Marie rozené Bubnové z celkem osmi dětí. V letech 1878–1886 absolvoval gymnázium v Novém Bydžově, kde odmaturoval s vyznamenáním. Poté byl přijat na Univerzitu Karlovu, kde studoval lékařství. Z rodinných důvodů ale musel studia opustit. Následně pracoval pro několik nakladatelů. Do 26 let se věnoval měkkýšům, publikoval řadu článků a dvě větší práce, mimo jiné paleontologicky zaměřenou a dlouho nepřekonanou Měkkýši třetihorních usazenin sladkovodních v severozápadních Čechách o 116 stranách . Studia měkkýšů musel z rodinných důvodů zanechat a do 55 let se profesně věnoval redakčním pracím. Ve zhruba padesáti letech se začal věnovat mykologii. Bohumil Klika překládal z angličtiny, němčiny, francouzštiny, srbochorvatštiny a švédštiny, ovládal i italštinu. Do češtiny přeložil velkou část díla Julese Verna, některé jeho překlady jsou v pozdějších jazykových úpravách vydávány doposud. Do roku 1920 vydal přinejmenším osm knih pohádek, z nichž část sám sesbíral. Jeho mykologické články vycházely ve sborníku prof. Velenovského Mykologia. Věnoval se břichatkám a plánoval publikovat jejich českou monografii. K tomuto účelu vybudoval herbář složený jak z vlastních sběrů, tak z darů od dalších mykologů nebo výměnou materiálu s různými institucemi. Josef Velenovský mu věnoval vlastní sbírku gasteromycetů. S přibývajícím věkem ale ze zdravotních důvodů se studiem hub ustal. V roce 1936 jeho herbářovou sbírku odkoupilo Národní muzeum . Posloužila i jako podklad při vzniku kolektivního díla Gasteromycetes, houby – břichatky, která vyšla 16 let po jeho úmrtí v roce 1958.

Bohumil Hájek (6)

Narozen 29.5.1927 v Praze. Anorganický chemik, profesor, publikace z oboru.

Bohumil Došla (4)

Spoluautor publikací o stavbě rodinných domů.

Bohumil Doležal (7)

Narozen 17.1.1940 v Praze. Promovaný filolog-bohemista, redaktor literárních časopisů, literární kritik, stati z oboru, politolog.

Bodo Uhse (6)

Německý prozaik a editor sebraných děl E.E.Kische.

Blažej Belák (8)

Narodený 21. 5. 1938 v Dolných Motešiciach, okres Trenčín. Absolvoval Jedenásťročnú strednú školu v Bánovciach nad Bebravou , 1956 – 60 študoval na Vysokej škole ruského jazyka a literatúry v Prahe. R. 1962 – 63 bol učiteľom na Priemyselnej škole baníckej v Handlovej, 1963 – 69 pracoval v Banskom výskumnom ústave v Prievidzi, 1969 – 95 v Matici slov. v Martine sa venoval hlavne bibliografickej práci, od r. 1996 je redaktorom v Spolku sv. Vojtecha v Trnave. Po časopiseckých začiatkoch debutoval zbierkou básní Poľahčujúce okolnosti , po ktorej nasledovala zbierka Postupne sa usmievam . Potom sa preorientoval na prozaickú tvorbu, autor knihy poviedok Postilion , umeleckej reportáže Tvrdý sloj . Básňami a prózami prispel do obrazovej publikácie Turiec a pre mládež prerozprával Hviezdoslavov epos Ežo Vlkolinský . Vydal knihy povestí a rozprávok Sihote, sihote. Veršované povesti z okolia Trenčína , Povesti a rozprávky z Turčianskej záhradky , To poleriecke pole. Veršované povesti z Turca , Kamenné vráta. Povesti z povodia Bebravy , zostavil publikáciu Katolícke Slovensko 2000 .

Blanka Hanušová (1)

Narozena 17.9.1930 ve Slatiňanech u Chrudimi. Textilní výtvarnice, práce z oboru.

Bittová & Fajt (1)

Iva Bittová a Pavel Fajt jsou čeští hudebníci známí svou avantgardní hudební spoluprací. Iva Bittová, zpěvačka a houslistka, je uznávaná pro své výrazné hlasové techniky a expresivní projev, v němž se mísí prvky klasické hudby, jazzu a východoevropské lidové hudby. Pavel Fajt, bubeník a perkusionista, je známý svým inovativním přístupem k rytmu a prací v různých experimentálních hudebních projektech.

Bill Wisher (2)

Americký scenárista a autor. Mezi jeho scenáristické práce patří první dva díly Terminátora nebo čtvrtý díl Smrtonostné pasti.

Bill Conti (5)

Bill Conti je americký hudební skladatel a dirigent, známý především díky své filmové hudbě. Narodil se 13. dubna 1942 v Providence na Rhode Islandu. Conti se proslavil svou kultovní hudbou k filmu "Rocky" z roku 1976, jejíž součástí je i známá ústřední píseň "Gonna Fly Now". Tato znělka se stala synonymem pro postavu Rockyho Balboy a je považována za jednu z nejrozpoznatelnějších skladeb filmové hudby. Úspěch filmu "Rocky" vynesl Contimu nominaci na Oscara za nejlepší původní hudbu.

Big Country (7)

Big Country byla skotská rocková skupina založená v roce 1981 v Dunfermline ve Fife. Skupina byla známá svým charakteristickým zvukem, který zahrnoval skotské lidové a bojové hudební styly, a používáním upravených zvuků kytar k napodobování dud, houslí a dalších tradičních lidových nástrojů. Big Country 'Složení skupiny původně tvořili Stuart Adamson , Bruce Watson , Tony Butler a Mark Brzezicki .

Beverly McMillan (5)

Autorka naučných knih pro mládež.

Betty Truck (3)

Spoluautorka publikace o nacistických lékařích v koncentračních táborech.

Beth O'Leary (6)

Britská spisovatelka.

Bertram Münker (3)

Získal si pověst svými publikacemi na téma příroda. Je činný v ochrané přírody a je autorem mnoha renomovaných časopisů o přírodě.

Bernard-Henri Lévy (7)

Francouzský spisovatel, pokračovatel tradice Alaina, Camuse, Mauricia, novinář a esejista, zakladatel revue La Règle du Jeu, komentátor politického, uměleckého a kulturního dění.

Bernard Haitink (4)

Bernard Haitink byl proslulý nizozemský dirigent, který se proslavil mimo jiné interpretací děl Beethovena, Brahmse, Brucknera a Mahlera. Narodil se 4. března 1929 v Amsterdamu a svou hudební kariéru zahájil hrou na housle, poté se začal věnovat dirigování. V roce 1961 se Haitink stal šéfdirigentem Královského koncertního orchestru Concertgebouw a tuto pozici zastával 27 let, během nichž z něj vytvořil jeden z předních světových orchestrů. Jeho rozsáhlá diskografie zahrnuje nahrávky s různými prestižními orchestry a proslavil se zejména provedením repertoáru pozdního romantismu a počátku 20. století.

Benoîte Groult (5)

Benoîte Groultová byla francouzská novinářka, spisovatelka a také feministka.

Ben Lucien Burman (4)

Americký autor a novinář narozený v Covingtonu v Kentucky. Byl absolventem Harvardské univerzity. Bojoval v obou světových válkách. Celkem napsal 22 románů. Ben Burman zemřel na mrtvici ve věku 88 let.

Ben Kane (7)

Irský spisovatel Ben Kane se narodil v roce 1970 v Nairobi v Keni, kde jeho otec pracoval jako veterinář. V sedmi letech se vrátil s rodiči do Irska, odkud pocházeli. Po dokončení střední školy uvažoval o studiu historie, k níž ho jako vášnivého čtenáře přivedla láska ke knihám, ale nechtěl se stát učitelem. Nakonec vystudoval veterinární medicínu na University College Dublin, ale neklidná povaha a touha cestovat ho přivedly na Hedvábnou cestu a do Turkmenistánu, což vzbudilo jeho zájem o římské tažení do Parthie v r. 53 před Kr. Poté se vypravil na téměř tři roky trvající cestu kolem světa, při níž navštívil na 60 zemí a 7 kontinentů. Po návratu se znovu vpravil do „běžného života“ a práce veterináře ho zavedla do Northumberlandu a k Hadriánovu valu, na místa, která vždy živila jeho představivost a dodnes jsou připomínkou někdejší římské přítomnosti. Nedlouho poté se rozhodl, že se stane spisovatelem a dnes má za sebou už několik úspěšných historických románů. S manželkou a dvěma dětmi žije v North Somersetu.

Bedřich Smékal (5)

Autor publikací o Polsku a Sovětském svazu.

Bedřich Šindelář (3)

Bedřich Šindelář byl český marxistický historik, který působil na Masarykově Univerzitě v Brně. Zabýval se především dějinami Evropy a Českých zemí v raném novověku. Od roku 1953 byl docentem Filozofické fakulty MU, profesorem v letech 1963-1988. V období 1976-1980 byl děkanem Filozofické fakulty MU. Po únoru 1948 a v době normalizace se aktivně podílel na čistkách v řadách zaměstnanců Filozofické fakulty. Hlavním polem jeho působnosti byly čarodějnické procesy, třicetiletá válka a dějiny Nizozemí. Jeho interpretace čarodějnických procesů je považována za značně tendenční. Šindelář napadá západní křesťanství a vyzdvihuje přednosti východního na základě toho, že v ortodoxních oblastech bylo daleko méně procesů s čarodějnicemi. V letech 1952–1986 byl šéfredaktorem Časopisu Matice moravské. Československá akademie věd mu v roce 1977 udělila stříbrnou oborovou plaketu F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách.

Bedřich Loewenstein (7)

Bedřich Loewenstein byl významný česko-německý historik se specializací na moderní evropské dějiny a přesahem do dalších společenskovědních disciplín. Narodil se jako syn lékaře ve smíšené česko-německo-židovské rodině, což byl důvod, proč byl po nástupu nacismu vyloučen z gymnázia a následně totálně nasazen. Po maturitě se rozhodl pro studium filozofie, odkud byl rovněž vyloučen, tentokrát z politických důvodů. Pracoval na stavbě, pak absolvoval vojenskou službu a v letech 1953–1956 studoval historii na základě výjimky udělené ministerstvem školství. Studium ukončil diplomovou prací u prof. Josefa Polišenského. Krátce působil jako redaktor časopisu Dějepis ve škole, poté až do roku 1970 pracoval v Historickém ústavu ČSAV. Zabýval se především moderními německými dějinami, především pak specifikem německého vývoje a předpoklady pro nástup nacismu. Kromě toho se postupně zaměřoval na mezioborová historicko-sociální témata a obecnější otázky krize evropské civilizace. V 60. letech navázal styky se intelektuály v Západním Německu, kam rovněž jezdil přednášet, a v téže době vyšla jeho populární studie o Bismarckovi. Po nástupu normalizace byl z ČSAV propuštěn a následoval zákaz publikování. Jako tlumočník na velvyslanectví SRN následně pomohl vytvořit vazby mezi disentem a exilem a zároveň publikoval v samizdatu. V roce 1979 přijal nabídku profesury na Freie Universität v Berlíně, kde působil do roku 1994. Po sametové revoluci též přednášel na Univerzitě Karlově. Stále více tíhnul k interdisciplinárnímu pojetí zkoumaných témat, jimž se věnoval jak v komplexně pojatých syntézách, tak v množství esejí. Ke stěžejním tématům tohoto období patří modernita, evropský nacionalismus a psychologické aspekty historického vývoje. Loewenstein byl členem Collegia Carolina a korespondujícím členem Berliner Wissenschaftliche Gesellschaft. Od roku 2000 byl čestným členem Učené společnosti České republiky. Před smrtí působ...

Bedřich Bouček (7)

Bedřich Bouček, narozen 30. 8. 1904 v Praze, zemřel 5. 6. 1975 v Praze, byl český geolog, paleontolog a pedagog, přední znalec fauny českých starších prvohor, přírodovědec. Jako středoškolský profesor působil na reálném gymnáziu v Litomyšli a v Praze. Pak profesor na pedagogické fakultě všeobecné paleontologie. Vědecký pracovník Ústředního ústavu geologického a odborný publicista. Narodil se 30. srpna 1904 v Praze. Jeho otec, soudní úředník, ho vedl k zájmu o přírodu. Jako gymnazista se seznámil s Janem Kolihou z Národního muzea, Jiřím Šufem, Celdou Kloučkem a dalšími paleontology. Od roku 1923 studoval přírodní vědy a zeměpis na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy u Jaroslava Pernera. Svůj hlavní zájem věnoval paleontologii a geologii. Začal vědecky pracovat a publikovat, zejména o českém ordoviku. V roce 1928 získal titul RNDr.za studii o paleozoických láčkovcích rodu Conularia. Krátce byl pomocným asistentem v Národním muzeu a na Univerzitě Karlově. V letech 1933–1947 učil na středních školách v Litomyšli a Praze. Roku 1934 se na Univerzitě Karlově habilitoval pro obor zoopaleontologie prací o silurských graptolitech. Ke geologii přivedl syna pražských německých přátel Heinricha Karla Erbena . Po válce Erben jako významný paleontolog ve Spolkové republice Německa a činitel Mezinárodní unie geologických věd podporoval uplatnění výsledků českých vědců. Od roku 1947 byl profesorem geologie na nové Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, po její přeměně roku 1952 na Vysokou školu pedagogickou vedoucím katedry geografie a geologie. V letech 1959–1961 působil na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, od roku 1961 v Geologickém ústavu ČSAV. Roku 1956 získal titul DrSc. Po období stagnace po smrti Joachima Barranda oživil výzkum spodního paleozoika v geologické jednotce Barrandienu mezi Plzní a Brandýsem nad Labem. Studoval zejména ordovik a silur a faunu graptolitů. (Graptoliti, vy...

Beatrix Zaťková (7)

Baudet Stephanie (9)

Bartle Bull (5)

Bartle Bull se narodil v Londýně. Vystudoval Harvard a oxfordskou Magdalen College. Je uznávaným spisovatelem a právníkem. Číně se věnuje již přes třicet let. Bartle Bull je členem Královské zeměpisné společnosti a Klubu objevitelů.

Barry Eaton (4)

Barry Eaton, známý moderátor, mnoho let pracoval pro australskou společnost ABC a televizní i rozhlasové stanice. Přednášel na fakultě žurnalistiky v Sydney. Původním povoláním je herec. Uplatnil se také jako autor scénářů k mnoha dokumentárním snímkům. Zároveň je ovšem uznávaným odborníkem na astrologii, osobní rozvoj a výklad intuice. V současnosti uvádí internetový rozhlasový pořad RadioOutThere.com, kde se každý týden věnuje metafyzickým a paranormálním jevům.

Barbora Robošová (6)

Autorka dívčích románů.

Barbora Charvátová (7)

Autorka blogu máma v kuchyni, lektorka kurzů stravování a vaření.

Barbora Bernátová (5)

Barbara Bretton (6)

Narodil se v New Yorku, nyní žije v Princetonu, je vdaná. V roce 1982 prodala první knihu a to změnilo její život. Nyní je z ní autorka více jak 40 bestsellerů a držitelka mnoha cen. Její knihy byly přeloženy do dvanácti jazyků ve dvaceti zemích.

Barbara Berger (5)

Publicistka, narozená v USA, žije v Dánsku, práce o zdravém životním stylu a duchovní moudrosti.

B. K Borison (6)

Augustin Wolf (5)

Narozen 28.5.1921 v Praze, zemřel 4.2.1997. MUDr., DrSc., profesor hygieny a výživy, publikace z oboru.

Auguste Debay (8)