Všichni Autoři a témata

Jan Kašpar (5)

Jan Kašpar byl český inženýr, průkopník české aviatiky, nejznámější z prvních českých leteckých konstruktérů a pilotů. Proslavil se zejména svými průkopnickými dálkovými lety. Pocházel ze zámožné pardubické rodiny. Otec provozoval známý hotel Veselka. Jan začal v roce 1893 chodit do místní reálky, od dětství se zajímal o techniku. Už od roku 1900 měl svůj vlastní motocykl. Vystudoval strojní inženýrství na C. a k. české vysoké škole technické v Praze . Po složení státní zkoušky dne 28. února 1907 absolvoval jeden semestr vyšší automobilové školy v Německu. Pro žaludeční chorobu byl zproštěn vojenské služby a v roce 1908 nastoupil na čas do zaměstnání u firmy Basse & Selve v Alteně v německém Vestfálsku. Se synem majitele továrny A.Selvem se zúčastnil automobilových závodů, jezdil na motorovém člunu. Zde se začal intenzivně zajímat o letectví. Po návratu do Čech nastoupil do zaměstnání v automobilce Laurin & Klement v Mladé Boleslavi, ale již 1. července 1909 laurinku opustil, vrátil se do rodných Pardubic, kde se spolu se svým bratrancem Ing. Evženem Čihákem věnoval konstrukci letadel. Po čase se bratranci rozešli a Evžen Čihák se pustil do stavby letadel spolu se svým bratrem Hugem nezávisle na něm. Nejprve zkonstruoval jednoplošník po vzoru letadla Antoinette francouzského konstruktéra Lathama. V průběhu stavby ho zastihla zpráva, že dne 25. července 1909 přeletěl Francouz Louis Blériot Lamanšský průliv. Kašpar letadlo dokončil, ale nedokázal s ním vzlétnout. Potýkal se s řadou potíží plynoucích z nedostatku zkušeností, především ale z velké hmotnosti letadla a malého výkonu motoru. V březnu 1910 odjel tedy do Paříže a zde v Blériotově továrně koupil letadlo typu Blériot XI . Letadlo nejprve vybavil vlastním motorem, později motorem typu Anzani. První úspěšný let provedl dne 16. dubna 1910, kdy proletěl dráhu 2 km ve výši 20-25 metrů. Po získání ...

Jan Kaplan (4)

Narodil se v Praze. Od roku 1968 žije ve Velké Británii, kde jako nezávislý režisér a producent vyrobil řadu dokumentárních snímků, oceněných na mezinárodních filmových festivalech.

Jan Kadlec (4)

Student historie na FF UK v Praze. Publicista od roku 2004 působí v časopise Mladý svět.

Jan Josef Těšitel (9)

Narozen 10. 5. 1876 v Dolní Krupé u Havlíčkova Brodu, zemřel v roce 1960. Zahradník, botanik, autor zahradní literatury a slovníků, působil jako učitel zahradnických škol.

Jan Hlubek (8)

Narozen 1994 v Ostravě. Spisovatel, publicista, popularizátor vědy a ufoskeptik též zaměřený na archeologii, paleontologii, kosmologii a filozofii.

Jan Hlávka (8)

Jan Hlávka je český spisovatel žánru sci-fi a fantasy. Kromě roku narození a přehledu vydaných knih není o autorovi nic známo. Podle jeho vlastního vyjádření, si autor chrání své soukromí a nemyslí si, "že by třeba jeho bydliště, vzdělání či podobné věci měly pro čtenáře jeho výtvorů nějaký signifikantní význam." Publikovat začal roku 2002 v časopise Ikarie povídkou Devatenáctka, dvakarát zvítězil v literární soutěži Ikaros: roku 2005 povídkou Pátrači a roku 2007 povídkou Krvavá práce. Kromě Ikarie vydává povídky také v časopise Pevnost. Známý je především jako autor zatím tří úspěšných románů ze série Agent JFK. Spolu s Janou Vybíralovou pracuje na sci-fi cyklu Algor, jehož první díl Mráz a hry vyšel v září 2013. Cyklus má tvořit celkem pět dílů, z nichž jsou již hotové čtyři.

Jan Frolík (7)

PhDr. Jan Frolík, CSc. je uznávanou kapacitou archeologie středověku, kterému se odborně věnuje po celou svou kariéru. Kromě působení na Ústavu archeologické památkové péče středních Čech vede Oddělení záchranných výzkumů Archeologického ústavu AV ČR a přednáší na univerzitách. Již od dob svých studií je ale v zájmu jeho pozornosti Pražský hrad, k jehož poznání přispěl velkou měrou. Rodák z Prahy, historik a archeolog, autor prací z oboru archeologie a nejstarších českých dějin, též o chrudimském region.

Jan Eisenmann (3)

Autor publikace o potápění.

Jan Doležal (6)

Ing. Jan Doležal, Ph.D., PMP . Projektovému řízení se aktivně věnuje od roku 2001; získal certifikaci projektového manažera IPMA Level B . Je členem Společnosti pro projektové řízení , o. s., kde je předsedou sekce Projektově orientované společnosti. Jako projektový manažer působil ve firmách Logos, a. s., Mikroelektronika, s. r. o., kde zavedl projektové řízení, zastával pozici vedoucího projektové kanceláře a řídil velké mezinárodní projekty . Má zkušenosti s projekty z komerčního, akademického i veřejnoprávního sektoru. Dnes je ředitelem a jednatelem společnosti PM Consulting, s. r. o., a členem několika profesních a odborných sdružení – např. Czech Project Management, o. s., nebo Asociace strojních inženýrů. Od roku 2007 je registrován v Národním registru poradců.

Ján Dekan (5)

Ján Dekan byl slovenský archeolog a historik, uměnovědec, vysokoškolský pedagog, spisovatel a publicista. Narodil se 6. února 1919 v Šahách na Slovensku. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Promoval v roce 1943. V letech 1946–1948 a 1951–1952 působil v Historickém ústavu Slovenské akademie věd. V období 1948–1951 pracoval v Matici slovenské v Martině. Jako externí ředitel Státního archeologického ústavu se podílel na založení Archeologického ústavu Slovenské akademie věd. V letech 1953–1964 učil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, když v letech 1953–1957 byl zároveň děkanem fakulty. Od roku 1964 do roku 1973 pracoval v Archeologickém ústavu Slovenské akademie věd v Nitře. Od roku 1973 do roku 1987 byl ředitelem Uměnovědného ústavu Slovenské akademie věd v Bratislavě. Od roku 1975 byl členem předsednictva Slovenské akademie věd a od roku 1977 členem předsednictva Československé akademie věd. V roce 1980 se stal akademikem Slovenské akademie věd a v roce 1981 akademikem Československé akademie věd. Centrem vědeckého zájmu doc. Dekana byl problém klasické archeologie, avarsko-slovanské symbiózy, Velké Moravy, antického a byzantského umění. V letech 1951 - 1956 vedl archeologický výzkum na Devíně u Bratislavy a v Rusovcích. Je autorem vícerých vědeckých prací, knižních publikací, populárněvědeckých studií v domácích i zahraničních odborných časopisech. Zasloužil se o rozvoj archeologie a uměnovědy na Slovensku.

Jan Dědina (9)

Jan Dědina byl český akademický malíř, ilustrátor žánrových obrázků v časopisech, autor spisů o umělcích. Narodil se na statku č. 3 ve Strakách v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny. Vzdělával se v Pokračovací řemeslnické a obchodní škole v Mladé Boleslavi, kam ho přivedla množnost kreslit. Jeho výtvarným ambicím nedostačovala. Absolvoval studia malby v Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíškaa, a na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel roku 1893 narukovat do rakouské armády. Z Lince byl převelen do Tridentu, odkud v roce 1895 dezertoval přes Itálii do Francie. 1895–1909 Uprchl do Paříže ke svému bratrovi, rytci a sochaři Václavovi . Zde se usadil, poté žil a tvořil v Bretani. Roku 1898 se oženil s Francouzkou Jeanne Marií Anceaux , a tak snáze pronikl do francouzské společnosti. Stal se oblíbeným portrétistou akademického verismu období belle epoque a secese. Účastnil se pařížských Salonů, roku 1903 a 1910. Pracoval s Albertem Besnardem na výzdobě stropů výstavního pavilónu Malého paláce poblíž Champs-Élysées a v budově Comédie-Française, asistoval u tehdy již populárního Mihály Munkácse. Dále se věnoval kresbě a akvarelu. Osvojil si pařížský styl lehce malovaných nebo načrtnutých portrétů a figurálních studií, motivů různých žánrů od podobizen přes velkoměstský život až po exotiku. Mimo jiné ilustroval pařížský módní časopis Monde illustré a kreslil plakáty. Vděčil za tyto zakázky Luďku Maroldovi, stýkal se také s Alfonsem Muchou a přes ně se sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem, jemuž pomohl zorganizovat pražskou výstavu v roce 1909. Uhlazená malířská tvorba z období 1897-1910 je v posledních letech v aukcích velmi ceněna., . 1909-1941 Do Čech se Dědina s ro...

Jan Čížek (4)

Jan Čížek je český podnikatel, majitel firmy Strategic Consulting, která po celé České republice v rámci sítě Český domov vydává asi pět desítek časopisů radničního typu. Je členem hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. V komunálních volbách v roce 2018 neúspěšně kandidoval v Praze jako trojka za jeho hnutí. V roce 1995 až 1998 působil jako zpravodaj ČTK. Jan Čížek je vydavatel a majitelem společnosti Strategic Consulting. V rámci ní vydává od roku 2014 po celé republice řadu regionálních tiskovin. Například týdeník Naše Praha, která je distribuována zdarma do schránek v nákladu 560 000 kusů. V Praze vydává i 13 mutací pro městské části. Rovněž je vydavatelem regionálních novin v Brně , V Ostravě, Opavě, na Šumpersku, v Hradci Králové , v městech spadajících do mikroregionu Orlicko , Ústí nad Labem , Teplicích, Děčíně, Plzni a dalších městech. V roce 1998 pokrýval jako zpravodaj ČTK kampaň Milošovi Zemanovi v tzv. autobuse Zemák. Jan Čížek v žertu tvrdí, že Zemanovi během kampaně zachránil život. Před senátními volbami v roce 2016 zajišťoval tisk a distribuci na Praze 10 novin Na vlastní oči, které nepravdivě informovaly o senátorce Renatě Chmelové a dalších politicích na Praze 10. Podle tvrzení Aktuálně.cz se sám chlubí kontakty na pražské kmotry. Je členem hnutí SPD Tomia Okamury. V roce 2018 se rozhodl za SPD Tomia Okamury kandidovat na třetím místě do zastupitelstva hlavní města Prahy a jako lídr kandidátky na Praze 10. V roce 2017 přitom pro SPD zajišťoval tisk a distribuci, pod již zmíněným názvem Na vlastní oči, předvolebních novin. Podle transparentního účtu mu při tom SPD Tomia Okamury zaplatila více jak milion korun, za tisk novin. V komunálních volbách 2018 však neuspěl jak ve volbách na magistrát, tak ve volbách do městské části Prahy 10. Ve volbách do magistrátu hl. m. Prahy totiž hnutí SPD Tomia ...

Jan Čipera (6)

Narozen 3. 5. 1942 v Benešově u Prahy, zemřel 17. 11. 2020 v Praze. Profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, spisy a překlady z oboru chemie.

Ján Chryzostom Korec (9)

Ján Chryzostom kardinál Korec byl diecézní biskup nitranské římskokatolické diecéze, autor knih nejen s náboženskou tematikou. V roce 1939 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova . Studoval na gymnáziu v Kláštore pod Znievom, později až do roku 1950 studoval filozofii a teologii v Ružomberku, v Trnavě a v Brně. Během noci z 13. na 14. dubna 1950 komunistický režim násilně zlikvidoval řehole. Po této noci se ocitl v záchytném táboře. Po propuštění z internace odešel do civilního života a pracoval jako dělník až do roku 1960. Na kněze byl vysvěcen tajně v Rožňavě 1. října 1950 biskupem ThDr. Róbertem Pobožným. Už o rok později, 24. srpna 1951, jej jako 27letého biskup Pavol Hnilica vysvětil v Bratislavě na biskupa . Od biskupského vysvěcení používá rozšířené jméno Ján Chryzostom Korec. V následujícím období se věnoval studentům teologie a pomáhal jim ku kněžskému svěcení. Velkou pozornost věnoval i laickým pracovníkům v církvi. Veškerou tuto činnost však musel vykonávat tajně, protože neměl od komunistického režimu oficiální souhlas ke kněžské činnosti. V roce 1958 se o něj začala zajímat Státní bezpečnost. Zatkli jej a 11. března 1960 byl odsouzen za vlastizradu ke 12 rokům vězení. Prošel si věznicemi v Praze na Pankráci, Ruzyni, ve Valdicích, Leopoldově a v Ilavě. Z vězení byl propuštěný v roce 1968. Po propuštění z vězení až do dosažení důchodového věku v roce 1984 pracoval v různých dělnických profesích. Přitom ovšem neustával ve své kněžské službě, i když stále neměl státní souhlas. Během této doby se stal jedním z nejvýznamnějších osob v tajné církvi na Slovensku. Oficiální biskupské insignie dostal až v roce 1969, 18 let po vysvěcení biskupem, na audienci u papeže Pavla VI. V roce 1990 se stal rektorem bratislavského semináře. 6. února 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval sídelním biskupem Nitry. Krát...

Jan Cézar (6)

Zpěvák Jan Cézar začínal svou uměleckou kariéru v Československé televizi jako dělník - stavěč. Poté Cézar téměř dva roky pracoval v tiskárně Rudého práva a ještě před vojnou stihl působit jako referent ministerstva kultury. Ve vojenském stejnokroji strávil Jan Cézar delší čas na jižní Moravě, sloužil v Židenicích, a i když se po vojně vrátil do Prahy, k žití si po listopadu vybral právě jihomoravskou metropoli. V současnosti J. Cézar v Brně pracuje jako spisovatel, nezávislý publicista a uznávaný marketingový expert. Autor je narozen roku 1963 na Žižkově, kousek od té hříšné čtvrti Nusle, což předznamenalo jeho slovník i vkus. Škol se mu příliš nedostalo. Proto se věnoval řemeslu psacímu v oboru reklamní textař. To právě více než talent vyžaduje především chatrné morální zásady, neboť v inzerci je třeba zboží neustále vychvalovat. Autor za svůj život prošel též mnoha jinými profesemi. Nahlédl tak do mnoha typů lidských, od dělnictva až po smetánku společnosti, a může se vcítit do problémů životů obyčejných, popřípadě je schopen popsat věrně i luxusy. To se zdá jeho devízou asi největší. První jeho knihou byly Králožroutky , o jedné sexy slečně, která se vydává na lov bohatých mužů. Druhá má mírně zneklidňující titul Grand Kundonyon , ale je to upřímný příběh o tom, jak zabíjet srdcem. Jan Cézar je od počátku spojen s brněnským vydavatelstvím Jota, které mu umožnilo beletrizovat úspěšnou televizní sérii o národu veselých četníků. Za což je autor vděčen vydavateli, osudu a dalším vyšším instatncím...

Jan Čermák (4)

je český lingvista, medievalista a překladatel z angličtiny a finštiny. V letech 1986-2008 působil v Ústavu anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, po jeho rozdělení se stal ředitelem nástupnického Ústavu anglického jazyka a didaktiky, kde působí dodnes. Zabývá se historickým vývojem angličtiny, především historickou fonologií, morfologií a slovotvorbou. V oblasti literární pak především anglickým středověkem. Překládá z moderní, staré a střední angličtiny a z finštiny. Je synem překladatele Josefa Čermáka. Dne 24. února 2014 byl na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze jmenován profesorem pro anglický jazyk

Jan Čech (5)

Ján Čech byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska . Už během vysokoškolských studií byl politicky aktivní a levicově orientován v studentském hnutí. Byl členem Československé sociálně demokratické strany dělnické. Za tzv. slovenského štátu byl do roku 1944 pracovníkem slovenského ministerstva hospodářství. V rámci sociálně demokratické strany představoval levicové křídlo. Udržoval kontakty s V. ilegálním vedením KSS. Účastnil se Slovenského národního povstání. Bojoval v partyzánské brigádě Za slobodu Slovanov. V září 1944 byl na slučovacím sjezdu sociálních demokratů a komunistů v Banské Bystrici zvolen místopředsedou Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Po roce 1945 působil jako hospodářský pracovník a politik. Od června 1945 do 14. září 1945 zastával funkci místopředsedy Slovenské národní rady. V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946. V letech 1945-1946 byl i poslancem celostátního Prozatímního Národního shromáždění za KSS. Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946. V 50. letech působil jako předseda Osidlovacího úřadu, který měl na starosti realizaci československo-maďarské dohody o výměně obyvatelstva mezi oběma státy. Podle vzpomínek Ladislava Šimoviče kritizoval Čecha jeho nadřízený Július Ďuriš za neplnění příkazů ÚV KSS ohledně důsledně třídního výběru maďarských rodin z Československa, určených pro vysídlení do Maďarska. Byl proto z čela úřadu odvolán. Pak byl přesunut do ředitelství tabákového průmyslu a později na úřednické místo do Prahy. Jeho syn Prof. PhDr. Ján Čech, CSc. je slovenský psycholog a vysokoškolský učitel. Jeho bratrem byl odbojář a funkcionář Gustáv Čech . Jeho švagrem byl Ladislav Šimovič, poválečný československý diplomat a ...

Jan Brandejs (8)

Narozen 8.5.1949 v Hranicích na Moravě. Strojní ing., CSc., odborné práce z konstruování a norem ve strojírenství, též publikace z pedagogiky.

Ján Bodenek (7)

Ján Bodenek bol slovenský spisovateľ, prekladateľ a autor literatúry pre deti a mládež. Narodil sa v rodine stolára a vzdelanie získaval vo Vrútkach a Martine. Pracoval ako úradník v Matici slovenskej, pomocný redaktor vo vydavateľstve UNÁS v Bratislave, no po dvoch rokoch sa vrátil späť do Martina a Matice slovenskej, kde pracoval ako jazykový redaktor. Počas 2. svetovej vojny sa aktívne zúčastnil SNP. Po skončení vojny sa stal vedúcim vydavateľstva Matice slovenskej, redaktorom edície Dobré slovo a v rokoch 1953 - 1958 riaditeľom vydavateľstva Osveta. V roku 1963 sa presťahoval do Banskej Bystrice a stal sa redaktorom Stredoslovenského vydavateľstva, odkiaľ musel v čase normalizácie odísť. V roku 1971 odišiel do dôchodku. Svoje prvé diela uverejňoval v časopisoch od roku 1933. Prvú knihu vydal v roku 1938, a začínal tvorbou pre deti, no neskôr sa hlavne venoval tvorbe pre dospelých a ku knihám pre detského čitateľa sa vracal len sporadicky. Spočiatku vo svojich dielach venoval veľa priestoru sociálnej problematike, no neskôr kládol dôraz hlavne na umeleckú stránku diel. Okrem vlastnej tvorby tiež prekladal z nemčiny

Jan Bárta (5)

Narozen 11. 6. 1956 v Ústí nad Orlicí. Malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel, novinář a redaktor. Od roku 2004 ředitel humanitární organizace ADRA.

Jan Báča (4)

Narozen 11. 2. 1899 v Drnovicích, zemřel 13. 11. 1980 v Teplicích. Ředitel továrny Železářský a strojní průmysl v Boskovicích, úředník. Autor kynologických publikací.

James Proctor (8)

Autor turistického průvodce.

James Hopwood Jeans (7)

Britský fyzik, astronom a matematik.

James Grady (3)

James Grady je americký spisovatel dobrodružných románů, scenárista a novinář. Jeho nejznámějším dílem je špionážní příběh Šest dnů Kondora, později zfilmovaný jako Tři dny Kondora s Robertem Redfordem v hlavní roli. James Grady vystudoval žurnalistiku na montanské státní univerzitě. Ve svých 24 letech prodal své první dílo, Šest dní Kondora. V letech 1973–1974 působil jako asistent montanského senátora Lee Metcalfa, v té době napsal román Shadow of the Condor. Později více než čtyři roky pracoval jako investigativní reportér pro Jacka Andersona. Je držitelem několika ocenění, mimo jiné francouzské Grand Prix du Roman Noir či italské Medaile Raymonda Chandlera . Také byl nominován na Edgar Award a Montanská univerzita mu předala ocenění Outstanding Alumni Award. Žije s manželkou Bonnie na předměstí Washingtonu, D. C., mají spolu dvě děti – Nathana a Rachel .

Jakub Vágner (3)

Jakub Vágner je v současné době jedním z nejuznávanějších rybářských odborníků v Evropě. Začal rybařit v pěti letech a stalo se jistě osudným, že jeho první rybou v životě byl desetikilový kapr. Vedle rybaření studoval i pražskou státní konzervatoř, obor kontrabas, ale ve třetím ročníku muziku opustil a jako první Čech se začal mediálně prosazovat v tehdy naprosto neznámém pojmu - sportovní rybaření. Ve svých patnácti letech začal publikovat do mnoha odborných rybářských časopisů u nás i v zahraničí, v sedmnácti letech natočil první rybářský film o lovu sumců a již v osmnácti přišel do ČT s myšlenkou rybářského pořadu, který posléze pod názvem Jak na to spolumoderoval s hercem Rudolfem Hrušínským.

Jakub Šofar (7)

Narodil se v Novém Městě na Moravě. Dlouhou dobu obýval Žďár nad Sázavou. Knižní a časopisecký redaktor, spisec. Nevoják a neřidič. Po čtyřech semestrech studia na Vysoké škole ekonomické v Praze absolvoval Filo­zofickou fakultu Univerzity Karlovy tamtéž . Poté byl hotelovým recepcionářem a závozníkem ČSAD. V letech 1985–1998 v nakladatelství Horizont, od roku 1999 v edičním oddělení veřejně výzkumné instituce. V letech 1993–2005 redaktor literárního obtýdeníku Tvar, od r. 1999 redaktor kulturně-společenského měsíčníku na internetu Dobrá adresa, od roku 2000 přispěvatel literární přílohy Práva Salon. Spolupráce s Novými knihami , Českým rozhlasem — Vltava , internetovým Portálem české literatury . Další publikování pod desítkou pseudonymů. Edičně připravil mj. výbor z poezie Pavla Ambrože „Homéra“ Moruše , zastoupen např. v antologii Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990–2005 nebo ve sborníku O fejetonu, s fejetonem . Autor knih Ýbung-ende a Prostší motivy .

Jack Whyte (5)

Jack Whyte se narodil a vyrůstal ve Skotsku, studoval v Anglii a ve Francii. Po ukončení studií se přestěhoval do Kanady, kde krátce působil jako středoškolský profesor angličtiny a herec divadla poezie. Obě profese však záhy musely ustoupit Whytově zájmu o artušovskou legendu. Léta studií autor zúročil v prvním díle dnes již rozsáhlé ságy, v níž král Artuš i jeho druzi vystupují v rámci skutečných historických událostí.

Jack Vance (4)

Jack Vance, vlastním jménem John Holbrook Vance byl americký důlní inženýr, fyzik, scenárista a spisovatel science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction. Narodil se roku 1916 jako třetí z pěti dětí v San Franciscu, kde prožil většinu života. Mnoho času také strávil na ranči svého dědečka, prominentního právníka, poblíž Oakley v deltě řeky Sacramento a získal zde lásku k přírodě. Byl rovněž velký čtenář a měl zájem o fantastickou literaturu. Když dědeček zemřel a rodina se během Velké hospodářské krize dostala na mizinu, Vance prošel několika zaměstnáními . Roku 1937 mu malé stipendium umožnilo začít studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley důlní inženýrství, fyziku a také žurnalistiku. Roku 1941 odešel na čas z univerzity a pracoval jako elektrikář v loděnicích v Pearl Harbor. Havaj opustil šest týdnů před japonským útokem. Vrátil se ke studiu a ukončil jej roku 1942. Pro slabý zrak nebyl odveden a sloužil v obchodním loďstvu. Roku 1946 se oženil s Normou Ingoldovou, se kterou měl syna Johna, a přestěhoval se do Oaklandu. Roku 1950 vydal vynikající fantasy knihu The Dying Earth založenou na povídkách napsaných ve čtyřicátých letech převážně při službě na moři. V následujících desetiletích vydal desítky povídek a románů, často seřazených do cyklů. Roku 1980 mu byl diagnostikován glaukom, operace očí nedopadla dobře a Vance přišel o zrak. S manželčinou pomocí a posléze se speciálně upraveným displayem počítače pokračoval v psaní, roku 2009 vydal svou autobiografii This is Me, Jack Vance!, ale především se soustředil na revize a rozšiřování svých dřívějších příběhů. Zemřel roku 2013 ve svém domě v Oaklandu. Jack Vance patří k předním spisovatelům žánru space opery. Jeho dílo, bořící pomyslnou zeď mezi science fiction a...

Jack McDevitt (8)

Jack McDevitt - Progresivní a stále se zlepšující autor science fiction, ceněný i svými kolegy jako jsou Gregory Benford, Michael Swanwick či James Patrick Kelly. Narodil se v roce 1935 ve Filadelfii a studoval nejprve literaturu na La Salle University, potom na Wesleyan University. Po škole vystřídal hned několik povolání - byl taxikářem, důstojníkem u námořnictva, učitelem angličtiny či motivation trainerem pro manažery. K psaní science fiction ho přivedla jeho manželka Maureen v roce 1980, která mu to poradila jako protilék proti stresu z rutinní práce. Jeho první povídku The Emerson Effect pak otiskli v roce 1981. první novela se však počítá až The Hercules Text, se kterou vyhrál v roce 1986 cenu Philip K. Dick Special Award. Postupem času si troufnul i na romány jako například A Talent for War, Eternity Road, Infinity Beach, Deepsix či Chindi. Za román Omega z roku 2003 získal John W. Campbell Award. V současnosti žije Jack McDevitt se svojí ženou a třemi dětmi v Brunswicku, v Georgii a píše dál - podle získaných ocenění čím dál lépe.

J. P. Cedar (9)

J. Michael Straczynski (9)

Joseph Michael Straczynski je americký spisovatel a producent televizních seriálů. Píše romány, povídky, knihy komiksů a rádiová dramata. Je také divadelní dramatik, žurnalista a autor oblíbené knihy o psaní scénářů. Je autorem, výkonným producentem a hlavním scenáristou vědeckofantastických televizních seriálů Babylon 5 Křížová výprava , Jeremiah a Sense8 . Straczynski napsal většinu epizod Babylonu 5, za zmínku stojí nepřerušená řada 59 epizod, obsahující všechny díly 3. a 4. sezóny. Již od roku 1985 se účastní také mnoha internetových komunikačních sítí jako např. Usenet a internetových fór , kde reaguje na dotazy fanoušků. Jedná se o přítele a spolupracovníka spisovatele z oblasti spekulativního žánru Harlana Ellisona, žáka a přítele Normana Corwina a upřímného obdivovatele díla Roda Serlinga. Vystudoval Státní univerzitu v San Diegu, kde získal titul bakalář v psychologii a sociologii . V době studia na SDSU napsal mnoho článků pro studentské noviny, které pak byly vtipně nazývané „Daily Joe“ . Při psaní také spolupracoval se svou bývalou ženou Kathryn M. Drennanovou. Jím užívané profesionální jméno je J. Michael Straczynski, ačkoli neformálně bývá oslovován „Joe“. V tisku a částečně také na Usenetu sám sebe často podepisuje pouze iniciálami JMS. Fanoušky je také často označován jako „Great Maker“ . Jako autor komiksů napsal mimo jiné Worldsinger , sešit vydaný DC Comics, příběh posádky z původního seriálu Star Trek.

J. M Vašák (5)

Beletrista.

J. M Coetzee (5)

John Maxwell Coetzee je jihoafrický a australský autor, držitel Řádu Mapungubwe a Nobelovy ceny za literaturu z roku 2003, který emigroval z Jižní Afriky v roce 2002. Australské občanství obdržel 6. března 2006. Je dvojnásobným držitelem Man Booker Prize za romány Život a doba Michaela K. a Hanebnost, za nějž obdržel také Prix Femina. Coetzee je běloch, Afrikánec s nizozemskými a německými kořeny. Vystudoval matematiku a angličtinu. Pracoval ve Velké Británii jako programátor, studia zakončil na texaské univerzitě disertací o díle Samuela Becketta. Stále působí jako učitel anglické literatury. Ve svém díle kritizuje krátkozrakou politiku apartheidu ve své zemi, ale vyhýbá se jednoduchým soudům i řešením. Jeho styl je jednoduchý, přímočarý, důraz v jeho románech je kladen na atmosféru odcizení, nepochopení, ze které paradoxně jeho hrdinové čerpají pocit jistoty. Coetzee přiznává vliv existencialismu na své psaní. Je vegetarián a otevřeně hájí práva zvířat. Roku 2016 navštívil Prahu coby host Festivalu spisovatelů Praha.

J. Francis Hudson (3)

Anglická spisovatelka historických románů.

J Černý (4)

Hudebník.

Ivo Zapletal (3)

Ivo Zapletal vystudoval psychologii a matematiku. Žije v Praze, pracuje jako vedoucí oddělení logiky a umělé inteligence v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV a je aktivistou oddělení školství a vědy ÚV KSČ. Publikovall práce z oboru logiky a metodologie vědy . Myslivost je jeho koníčkem.

Iveta Fabešová (6)

Iveta Fabešová účastnice kuchařské soutěžní show "NA NOŽE."receptů. Studovala na univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a několik let pracovala jako Office Manager v jedné úspěšné developerské zahraniční společnosti. Její velikou vášní a láskou je cukrařina a po velkém úspěchu v reality show oblíbeného nekompromisního kuchaře Zdeňka Pohlreicha „Na nože!“ vydala svoji první knižní publikaci plných nejlepších francouzských dezertů s názvem Iveta a sladká Francie. V současné době připravuje vydání své druhé kuchařky Ivetiny české dezerty, která pod nakladatelstvím EuroMedia vyjde v říjnu 2011.

Ivana Šelešovská (4)

Narozena 6. 3. 1979. PhDr. Slavistka, překladatelka z makedonštiny, redaktorka.

Ivan Renč (6)

Ivan Renč je český spisovatel a režisér. Je synem básníka Václava Renče a otcem režiséra a herce Filipa Renče. Po absolvování oboru kamera na FAMU se věnoval především animovanému filmu jako asistent kamery a později režisér. Poté, co si vyzkoušel režii i hraných snímků, se definitivně vrátil k animovaným a loutkovým filmům a večerníčkům. Je mj. režisérem několika animovaných seriálů pro děti jako např. „Honzík a Samuel aneb kudy vede cesta na sever“ nebo „Štuclinka a Zachumlánek“. Největší úspěch zaznamenal jeho snímek Loutka, přítel člověka, oceněný Zlatým medvědem na Berlinále 1982. V roce 1960 si zahrál hlavní roli ve filmu Jana Němce Sousto. Režíroval hraný trezorový film Hlídač s Jiřím Hrzánem v titulní roli. Je autorem několika knih pro děti.

Ivan Novotný (5)

Narozen 30. 5. 1931 v Praze, zemřel 19. 1. 2023 tamtéž. Profesor, RNDr., DrSc., fyziolog, vysokoškolský pedagog. Práce z oboru fyziologie živočichů i člověka, autor vysokoškolských učebnic a skript, spis z oboru entomologie.

Ivan Mrázek (8)

Narozen 2. 1. 1940 v Žalkovicích, . RNDr., geolog, geoarcheolog, publikace z oboru.

Ivan Kubíček (4)

Komunistický spisovatel, rodák z Prahy, působil v Praze a Ostravě, navštívil Kubu. Byl pracovníkem ÚV ČSM a redaktorem periodik "Smena" a "Nová svoboda", po roce 1968 v dělnických profesích.

Ivan Herfurt (3)

Ivan Herfurt je absolventem katedry dramaturgie a scenáristiky pražské FAMU. V osmdesátých letech se jako dramaturg Filmového ústavu podílel na rozsáhlých retrospektivních projektech z historie letních a zimních olympijských her a věnoval se sportovní a filmové dokumentaristice. Z této doby pochází jeho publikace Zlatý fond světové kinematografie. Na sportovní a filmovou tématiku píše do odborného tisku a podílí se scenáristicky na některých divadelních projektech. V Nakladatelství a vydavatelství Bohemia vydal v roce 1996 publikaci Evropské góly a o rok později na ni navázala kniha Světové góly.

Ivan Fojtík (8)

Narozen 17.12.1940 ve Vsetíně. Doc., PhDr., CSc., kinantropolog, vysokoškolský učitel, práce z oboru tělesné výchovy a bojového umění.

Ivan Dieška (4)

Ivan Dieška byl československý horolezec, funkcionář, publicista a spisovatel, zasloužilý mistr sportu a držitel zlatého odznaku Iamesu, ve své době patřil mezi nejlepší slovenské horolezce a byl také nejvýznamnějším publicitou. Předseda trenérské rady čs. horolezeckého svazu, spoluzakladatel čs. skalních závodů, organizátor prvních středoevropských boulderingových závodů. Napsal horolezecké encyklopedie a vrcholné sportovní funkcionáře přesvědčil o významu horolezectví jako vrcholového sportu, čímž horolezci získali značnou finanční podporu. Jeho spolulezci byli např. jeho bratr Peter Dieška či Pavel Pochylý. 210 výstupů ve Vysokých Tatrách

Ivan Crha (5)

Po promoci na VŠE v r. 1958 nastoupil do reklamní agentury Merkur v Praze, kde působil do r. 1992 v různých funkcích a nakonec jako vedoucí textového oddělení, které zahrnovalo v různých dobách cca 10 pracovníků . Součástí jeho práce bylo tvoření pravidelných rozhlasových reklamních relací pro různé interprety . Kromě toho napsal knihu Dědeček na scestí o míchání nealkoholických i alkoholických nápojů . V roce 1992 odešel z reklamní agentury Merkur do penze, dalších 10 let pracoval na volné noze jako organizátor festivalu reklamních filmů Alfa Video a autor reklamních textů.

Ivan Chalupecký (7)

Ivan Chalupecký sa narodil 16. marca 1932 v Spišskej Novej Vsi, väčšiu časť života však prežil v Levoči. Rozhodol sa pre povolanie kňaza a navštevoval malý seminár. Ten však neukončil, pretože ho po nástupe komunistického režimu v roku 1948 zrušili. Neskôr ho ktosi udal, že sa verejne zastal biskupa Jána Vojtaššáka, s ktorým práve prebiehal súdny proces. Pre Ivana Chalupeckého to znamenalo súd a verdikt – šesť týždňov väzenia. Jeho ďalšie cesty už neviedli do školských lavíc – čakala ho manuálna práca v kameňolome, tehelni a v bani. „Vtedy nebolo techniky ako dnes, práca bola náročná. Dva týždne som nemohol jesť polievku, lebo sa mi triasli ruky,“ spomínal Chalupecký v rozhovore pre Katolícke noviny. Dostal sa k miestu v levočskom archíve, hoci ten patril pod ministerstvo vnútra. Tu napokon strávil štyridsať rokov. Študoval tiež externe na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského, absolvoval stáž v Národnom archíve v Paríži. Od roku 1967 skúmal osobnosť Majstra Pavla z Levoče. Skúmaniu dokumentov o jeho živote zasvätil takmer 30 rokov a podstatne prispel k poznaniu života a tvorby tohto umelca. Jeho záujem o umenie sa prejavil aj v publikáciách Chrám svätého Jakuba v Levoči či Katolícke kostoly v Kežmarku. Počas komunistického obdobia však narážal na mnohé prekážky pri svojej práci aj pri publikovaní jej výsledkov. Výsledkom jeho úsilia sú aj monografie o Levoči, Rožňave, Krompachoch či Poprade a tiež zborníky. Podieľal sa na vzniku turistických sprievodcov po mestách a oblastiach východného Slovenska. Takisto publikoval v najstaršom slovenskom samizdatovom časopise Orientácia a pomáhal s jeho vydávaním. Od roku 1990 pôsobil ako vysokoškolský pedagóg. Prednášal cirkevné dejiny na Teologickom inštitúte Rímskokatolíckej cyrilometodskej bohosloveckej fakulty UK v Bratislave so sídlom v Spišskej Kapitule, na Teologickej fakulte v Košiciach a Katolíckej univerzite v Ružomberku....

Iva Málková (4)

Zabývá se problematikou terapie obezity, publ. v oboru. V roce 1978 absolvovala studium psychologie na Filosofické fakultě. Již 30 let se věnuje problematice obezity. V r.1990 založila společnost STOB , která sdružuje na tři sta psychologů, lékařů, nutričních terapeutů, cvičitelek a dalších odborníků, jejichž cílem je pomáhat všem, kteří chtějí hubnout s rozumem.

Iva Frýzová (9)

Narozena 1977 ve Vítkově. Mgr., pedagožka, učebnice, pracovní sešity a didaktické materiály pro výuku biologie na ZŠ.

Isabelle Filliozat (5)

Francouzská psycholožka, psychoterapeutka a spisovatelka.

Irvin D. Yalom (8)

Irina L'vovna Radunskaja (3)

Populárně-vědecké publikace.

Irena Lachoutová Ričlová (7)

Narozena 13. 7. 1982 v Praze. Autorka a ilustrátorka knih pro děti.

Irena Čechovská (7)

Narodila se v Plzni v roce 1953. Po studiu na gymnáziu absolvovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze – specializace plavání. Od dětství se zajímala o sport, zejména o plavání, gymnastiku, cyklistiku, turistiku a lyžování. Je vdaná, má tři děti, její manžel je také vysokoškolský pedagog.

Iosif Romual'dovič Grigulevič (6)

Sovětský specialista na etnografii a historii Latinské Ameriky, historii katolické církve v Latinské Americe a instituci papežství. Aktivista ateistické propagandy.

Ingrid Seward (5)

Anglická spisovatelka a vydavatelka časopisu Majesty. Autorka životopisných publikací o britské královské rodině.

Indro Montanelli (4)

Indro Montanelli byl italský novinář, spisovatel a historik. Jeho četné články a publikace z něj učinily jednu z nejdůležitějších, nejpopulárnějších a nejvlivnějších osobností 20. století v Itálii. Po absolvování lycea v Rieti Montanelli studoval právo ve Florencii. Jeho disertační práce, která se zabývala reformou fašistického volebního práva z roku 1923 a konstatovala, že jde v podstatě o zrušení svobodných voleb, byla oceněna nejvyšší možnou známkou. Poté absolvoval několik kurzů politických a sociálních věd v Grenoblu. Poprvé veřejně vystoupil v příspěvcích do čtrnáctideníku Il Selvaggio, který Mino Maccari vydával v nákladu 500 výtisků a jehož autoři, včetně fašistů, byli první, kdo vyzýval k nekonformitě vůči režimu. V roce 1932 spolupracoval s fašistickým mládežnickým časopisem L'Universale, který vydával Berto Ricci v nákladu 500 000 výtisků. V roce 1934 začal Montanelli pracovat v Paříži jako zpravodaj o zločinech a neštěstích pro Paris-Soir. Brzy byl vyslán jako korespondent do Norska, poté do Kanady a Spojených států, kde se stal zaměstnancem United Press International. Tehdy udělal rozhovor s Henrym Fordem; výsledkem byl originální portrét průmyslníka. Montanelli se nabídl jako zpravodaj pro Etiopii, ale zpravodajská agentura jeho žádost zamítla. Potom se nadchnul pro fašismus a chtěl odejít do Afriky jako dobrovolník, aby velel praporu askariů. Zde začaly jeho pochybnosti o režimu, vyvolané neschopností a špatnou organizací armády, která se však zato pyšnila množstvím vyznamenání a medailí. Sotva se vrátil do Itálie, odešel do Španělska jako korespondent pro noviny Il Messaggero, aby informoval o tamní občanské válce. Zde se jeho názory na fašismus radikalizovaly. Poté, co popsal bitvu o Santander ne jako skutečnou ofenzívu ozbrojených sil, ale jako procházku, kde jediným nepřítelem bylo horko, byl jako novinář suspendován, poslán zpět do Itálie a vyloučen z fašistické strany. Jeho sy...

Indigo (2)

Slovenská rocková skupina z Bratislavy Vznik 1983 Členové: Peter Nagy, Michal Kovalčík, Braňo Valánsky, Marek Mečiar, Laco Kováč Předchozí členové: Laco Kozuszník, Ivo Volejníček, Peter Zvolenčák, Palo Matuska, Miro Okál, Peter Kliment.

Il'ja Petrovič Štemler (5)

Sovětský a ruský prozaik, dramatik, autor románů a povídek. Pracoval mimo jiné jako geofyzik, technik, taxikář, archivář, vlakvedoucí, pracoval na různých pozicích v komerční sféře.

Igor Lukes (6)

Igor Lukeš je český historik od 70. let 20. století žijící v Americe a honorární konzul České republiky v Bostonu. Vystudoval filosofii a historii na Univerzitě Karlově, působí jako profesor historie a mezinárodních vztahů na Boston University se zaměřením na historii a politiku střední a východní Evropy a současného Ruska. Byl členem Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů, odstoupil kvůli nesouhlasu s odvoláním ředitele ústavu Daniela Hermana, ke kterému podle něj došlo „pomocí lží a v důsledku konspirace“. Přispívá do českých novin a časopisů. Je autorem řady knih, např. Inside the Apparat či Gorbachev’s USSR: A System in Crisis , kniha Czechoslovakia between Stalin and Hitler: the diplomacy of Edvard Benes in the 30´s získala cenu Boston Authors Club a Kahn Award. Historik Vít Smetana při recenzi jeho knihy „Československo nad propastí“ kvůli chybám, omylům a metodologickým proviněním, jichž se Lukeš v knize dopustil, doporučil, aby se do budoucna věnoval historickým románům. Lukeš kritizoval Čechy za odmítavý postoj vůči imigrantům během evropské migrační krize v roce 2015 a také vyzdvihl multikulturní společnost ve Spojených státech, když prohlásil: „Sám žiji v zemi, kde se střetávají desítky různých kultur, desítky různých náboženství a podle mého názoru to funguje mnohem lépe tam, než tady.“ V dubnu 2016 Lukeš v rozhovoru s Tomášem Klvaňou v Reflexu označil amerického whistleblowera Edwarda Snowdena za „zrádce“ a prohlásil coby veřejný podporovatel Demokratů, že pokud americké volby vyhraje Donald Trump, dojde k oslabení NATO a v České republice by se mohli dostat k moci „putinovci“. Po smrti George Floyda začaly být v USA a západní Evropě strhávány a vandalizovány sochy historických osobností, například Winstona Churchilla, George Washingtona nebo Kryštofa Kolumba. Lukeš prohlásil, že by ve veřejném prostoru neměla být „socha nebo cokoliv jiného, co symbolizuje něco, co...