Všichni Autoři a témata

Jaroslav Škabrada (5)

Jaroslav Škabrada byl český skladatel, aranžér a textař pro dechovou kapelu nebo dechový soubor.

Jaroslav Roth (6)

Narozen 14.2.1898 v Praze, zemřel 30.10.1973. Ing. dr., DrSc., profesor katedry zdravotnického inženýrství, hydrolog, publikace z oboru.

Jaroslav Riedel (7)

Narozen 5. 8. 1963 ve Vsetíně. Hudební kritik a publicista, editor, překladatel, sestavovatel sbírek básní, antologií písňových textů.

Jaroslav Papoušek (8)

Jaroslav Papoušek byl český malíř, karikaturista, prozaik, sochař, scenárista a režisér. Jaroslav Papoušek se narodil 12. dubna 1929 ve Velkém Bočkově, sídle v Podkarpatské Rusi, která byla součástí tehdejšího Československa. Během dětství a dospívání žil v Čimelicích na jihu Čech. Studoval na obchodní škole, později byl zaměstnán jako pomocný dělník na stavbách a poté jako ladič harmonik. Na přelomu 40. a 50. let 20. století se přihlásil na uměleckou školu – AVU, kterou roku 1957 úspěšně dokončil. Byl sochařem, malířem a karikaturistou, cizí mu nebyl ani literární projev. Jeho novelu Černý Petr zfilmoval podle společného scénáře režisér Miloš Forman. Papoušek poté kromě Formana spolupracoval i s Ivanem Passerem a Václavem Šaškem. Roku 1968 natočil Papoušek svůj filmový debut Nejkrásnější věk. Následovala slavná filmová trilogie o rodině Homolků, která žne úspěchy i řadu let po vydání: Ecce homo Homolka , Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka . Poslední díl však osobně nepovažoval za tolik zdařilý jako předchozí dva, neboť jej točil v éře pokročilé normalizace, v níž postrádal tvůrčí volnost. Do konce sedmdesátých let natočil ještě tři filmy: komedii Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi , film pro mládež Konečně si rozumíme o problémech dospívání a sociální komedii Žena pro tři muže , v níž sochař hledá pro sebe a svého potomka manželku respektive matku. V osmdesátých letech se po prodělaném infarktu věnoval klidnější tvorbě – malování. Proběhlo několik výstav jeho impresionistických olejomaleb krajin, portrétů i karikatur. Do režisérského křesla se vrátil v roce 1984, kdy natočil rovnou dva filmy. Jedním z nich byla hořká komedie Všichni musí být v pyžamu o životních peripetiích kontrolora zaměstnanců ve stavu nemocných a druhým vydařený humorný snímek Cesta kolem mé hlavy, v němž se středoškolský ...

Jaroslav Novotný (6)

Mgr., Ph.D., filozof, odborný asistent v oboru filozofie na FHS UK Praha, se zaměřením na fenomenologii, hermeneutiku a metafyziku.

Jaroslav Mrnka (3)

Narozen 2.8.1922 v Růžodole u Litvínova, zemřel 25.9.1965 v Praze. Redaktor, cestopisy.

Jaroslav Metelka (7)

Květnová revoluce v roce 1945 přinesla spoustu nového i do Úpice. Ta v té době neměla ani správní orgán, ani starostu. Začátkem roku sílila činnost odbojových skupin, která vyvrcholila 8. května, když poslední německé auto opustilo Úpici a Češi obsadili budovu městského úřadu. 9. května 1945 byl ustaven Revoluční národní výbor a jeho předsedou byl zvolen učitel Jaroslav Metelka. Byla vytvořena jednotka národní gardy, která sídlila v sychrovském chudobinci a 11. května byla na náměstí postaven katafalk a byl vypraven pohřeb sedmi padlým - obětem květnové revoluce v Úpici.

Jaroslav Matějka (6)

Jaroslav Matějka byl český spisovatel, scenárista, publicista, filmař, historik a pracovník Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ. Vystudoval vyšší lesnickou školu v Hranicích a Vysoká škola ekonomická v Praze v Praze .

Jaroslav Marvan (4)

Jaroslav Marvan byl český herec. Narodil se a vyrůstal na pražském předměstí, tehdy samostatném Žižkově. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského a stejně jako jeho otec se stal zaměstnancem pošty. Pracoval v pražském Zeměpisném ústavu a na ředitelství pošt. Po několika letech praxe byl vyslán do Užhorodu na Podkarpatskou Rus . Zde působil v letech 1920–1923 a zde začal hrát ochotnické divadlo. Pokračoval ochotnicky i později v Praze v žižkovském divadle Deklarace a také ve Švandově divadle. Po návratu do Prahy byla jeho hlavním zaměstnáním práce výběrčího úvěrů. Když si údajně stěžoval svému příteli a spolužákovi, blíže neurčenému Josefu Čapkovi, že se stydí vymáhat od lidí peníze, Čapek mu pomohl dostat se k divadlu k Burianovi. Bylo mu v té době 24 let, stal se hostujícím hercem v Divadle Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. V roce 1926 se stal profesionálním hercem a Burianovým dvorním „nahrávačem“. V období protektorátu, v roce 1943, přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950, kdy po rozdělení souborů přešel do Městských divadel pražských a zde hrál až do roku 1954. V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1972. Účinkoval ve 212 filmech a na 30 televizních inscenací, stal se jedním z nejobsazovanějších českých herců. První film se jmenoval Falešná kočička aneb Když si žena umíní a poslední Noc na Karlštejně z roku 1973. Hrál téměř ve všech Burianových filmech. Vystupoval též v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského, kde ztvárnil postavu kriminálního rady Vacátka i v navazujících celovečerních filmech. Svatopluk Beneš František Filipovský Josef Vinklář Jaroslav Marvan bydlel ve vilové čtvrti Třebešín ve Strašnicích v ulici K Červenému dvoru 677....

Jaroslav Makuš (5)

Narozen 24.11.1891 v Červeném Újezdě, zemřel 26.5.1945 v Praze. Beletrista, autor her pro děti.

Jaroslav Láník (7)

Jaroslav Láník , historik. V letech 1981 až 1995 pracoval v Ústavu československých a světových dějin a v Historickém ústavu AV ČR. Zabýval se hospodářskými dějinami 19. a 20. století. Od roku 1995 pracuje ve Vojenském historickém ústavu Praha, v letech 1998-2002 byl šéfredaktorem časopisu Historie a vojenství. Nyní se zabývá vývojem československé armády po roce 1945, zejména zbrojením a jeho ekonomickými důsledky. Druhým okruhem jeho zájmů jsou dějiny podnikání v Praze.

Jaroslav Kulhánek (5)

Narozen 6. 10. 1912 v Praze, zemřel 8. 12. 1970. Autor fotografických příruček.

Jaroslav Kulhánek (5)

Dr., práce z oboru fotografování.

Jaroslav Křička (8)

Jaroslav Křička byl český hudební skladatel, dirigent, organizátor, pedagog a publicista. Byl bratrem Petra Křičky. Vystudoval gymnázium v Havlíčkově Brodě a na pražské konzervatoři byl žákem Karla Knittla a Karla Steckera. Zde se přátelil s Vítězslavem Novákem i jeho žáky. Studia hudby dokončil jednoročním pobytem v Berlíně . Poté žil tři roky v Rusku , kde se přátelil s Glazunovem a Tanějevem a všemožně tu propagoval českou hudbu. Založil zde například symfonický orchestr, který dirigoval a do místních novin psal české hudební aktuality. Po návratu do Prahy v roce 1909 se stal sbormistrem Hlaholu, se kterým prováděl mimo jiné i premiéry sborových děl Janáčka, Nováka a Jeremiáše. V roce 1918 byl jmenován profesorem skladby na pražské konzervatoři a v těžké době okupace byl jejím rektorem. Po roce 1945 se věnoval výhradně kompozici. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově . V raných skladbách je patrný ruský vliv, během pobytu v Rusku na něj zapůsobilo dílo Rimského-Korsakova i Musorgského , Severní noci , Tři bajky pro soprán a klavír , Elegie na smrt Rimského-Korsakova . Do povědomí širší veřejnosti se dostala díla Modrý pták – orchestrální ouvertura k Maeterlinckově pohádkové hře , Písně rozchodu na slova Otakara Theera a hlavně opera Hipolyta provedená v Národním divadle Karlem Kovařovicem a opera Bílý pán aneb Těžko se dnes duchům straší podle Oscara Wilda . Ve svém díle obsáhl všechny hudební druhy a žánry od písně , symfonií , oper až po filmovou hudbu . Jeho odkaz je patrný i v jeho tvorbě pro děti. Opery...

Jaroslav Krejčíř (4)

Spoluautor knihy - Dějiny České - chronologický přehled.

Jaroslav Kratochvíl (5)

Jaroslav Kratochvíl maturoval na gymnasiu roku 1900, poté studoval vysokou školu zemědělskou v Halle-Wittenberku , studia ukončil roku 1906. V první světové válce byl zajat na ruské frontě, od roku 1916 působil jako důstojník v československých legií v Rusku Po návratu z Ruska získal místo úředníka státních lesů a statků. V letech 1927–1929 působil jako odpovědný redaktor revue Nové Rusko. Roku 1936 se stal členem tzv. U-Bloku. V lednu 1945 byl za účast v odboji zatčen gestapem, následně byl deportován Terezína, kde zemřel.

Jaroslav Kovanda (8)

Narozen 26. 2. 1941 ve Zlíně. Výtvarník, sochař, malíř, typograf, básník a prozaik, publicista, vydavatel poetického magazínu, regionální literatura Zlínska.

Jaroslav Kokoška (5)

Šéfredaktor časopisu My 68, publicista, autor literatury faktu, specializace na období 2. světové války. Činný v letech 1968-1994.

Jaroslav Koblížek (3)

Narozen 17.1.1943 v Lomnici nad Popelkou. Lesní inženýr, zabývá se systematickou botanikou, dendrologií a užitkovými rostlinami subtropů a tropů. Práce v oboru botaniky.

Jaroslav Havlů (2)

Spoluautor publikace o pěstování růží.

Jaroslav Guth (2)

Fotograf, spoluautor knih o zbraních.

Jaroslav Goll (9)

Narozen 11. 7. 1846 v Chlumci nad Cidlinou, zemřel 8. 7. 1929 v Praze. Profesor všeobecné historie, historické práce, též redaktor a básník, překládal z francouzštiny, italštiny, polštiny. Rektor univerzity, církevní a literární historik, hagiograf, básník, esejista, překladatel, zakladatel a spoluredaktor Českého časopisu historického, člen České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, člen panské sněmovny.

Jaroslav Chyský (4)

Narozen 1.4.1926 ve Slaném, zemřel 14.1.2002. Docent na Strojní fakultě Českého vysokého učení technického, práce v oboru vzduchotechniky.

Jaroslav Cholevík (6)

Autor technických motoristických příruček.

Jaroslav Červený (5)

Jaroslav Červený byl český fotbalista, záložník, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1923–1925 sedm utkání. Byl členem takzvané "železné Sparty", tedy slavného mužstva pražské Sparty z první poloviny 20. let 20. století. Za Spartu sehrál 380 zápasů a stal se s ní mistrem Československa roku 1926, dvakrát českým mistrem – vítězem mistrovství Českého svazu fotbalového v roce 1919 a 1922 a několikráte středočeským mistrem – přičemž v letech 1921 a 1923 šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi. Byl univerzálním hráčem, nejčastěji hrál v záloze s Káďou a Kolenatým. Ke konci své kariéry odešel do USA, kde hrál za Spartu Chicago.

Jaromíra Nejedlá (6)

Narodila se 3. 4. 1934 v Kladně. Literární historička a kritička, věnovala se ediční práci; zabývala se českou literaturou 20. století, zejméa tvorbou dělnickou a programově socialistickorealistickou; na vývoji slovesnosti se intenzívnějí podílí od 70. let.

Jaromír Zpěvák (4)

Narozen 19. 10. 1919 v Praze. Kreslíř, ilustrátor a autor knih o přírodě.

Jaromír Šimša (8)

Narozen 15.10.1954 v Ostravě. Doc., RNDr., CSc., matematik, publikace z oboru matematiky a matematických olympiád.

Jaromír Málek (4)

Jaromír Málek je český egyptolog, který působí od 60. let ve Velké Británii. Během své kariéry mj. vedl 3 roky Světovou egyptologickou společnost. Profesor Málek vystudoval egyptologii na Univerzitě Karlově, kde v roce 1969 obhájil doktorát. V současnosti je správcem archivu Griffith Institute na univerzitě v Oxfordu, kde též vyučuje.

Jaromír Kozák (7)

Jaromír Kozák je spisovatel, překladatel, badatel v oblasti hermetismu, esoteriky, psychického výzkumu, religionistiky a historie s důrazem na egyptologii. Akademické vzdělání získal na Univerzitě Karlově v Praze v oborech egyptologie a archeologie. Do povědomí širší veřejnosti se dostal především vydáváním a oživováním překladů starověkých i pozdějších literárních spisů, např. egyptské knihy mrtvých. Někteří prohlašují jeho díla za pochybná, především proto, že údajně nepřekládá z pramenných jazyků, ale pouze z angličtiny či němčiny . Český klub skeptiků Sisyfos mu v roce 2005 udělil ocenění stříbrný Bludný balvan za „alternativní přínos zejména egyptologii, spiritismu a kvantové mechanice“.

Jaromír Košťák (7)

Pochází z učitelské rodiny, syn učitele a metodika výuky českého jazyka Jaroslava Košťáka. - Vystudoval gymnázium v Benešově a dálkově češtinu a němčinu na Pedagogické fakultě UK . Od r. 1962 působil jako vychovatel a učitel. Od r. 1970 publikoval své povídky, reportáže a kulturní medailony v regionálních novinách, zejména ve Středočeské Svobodě. V l. 1965-1978 tajemník nakladatelství při OPS v Benešově, 1980-1992 okresní metodik pro práci s knihou. Učitel na Základní škole v Jílové u Prahy. Kronikář města Jílové a redaktor Jílovských novin. - Autor učebnic češtiny pro základní školy, ale také historických článků, povídek a publikací z regionální historie dolního Posázaví.

Jaromír Čelakovský (5)

Narozen 21.3.1846 ve Vratislavi, zemřel 16.10.1914 v Praze. JUDr., politik, historik, profesor právnické fakulty, archivář města Prahy, literatura z oboru.

Jaromír Brož (5)

Jaromír Brož byl český experimentální fyzik a pedagog. Je spoluautorem známých Fyzikálních tabulek a učebnice Základy fyzikálních měření. Po ukončení studií začal r. 1932 pracovat ve Fysikálním ústavu Karlovy university, který r. 1937 byl změněn na Fyzikální výzkum Škodových závodů. Zde se nejprve podílel na rentgenografickém studiu mikrostruktury látek. R. 1940 se začal věnovat problematice magnetické defektoskopie, z čehož vzešla konstrukce přístrojů ke kontrole nosných lan a manesmannských trub. Po druhé světové válce se Fyzikální výzkum Škodových závodů reorganizoval v Ústřední ústav fyzikální. Po vzniku Československé akademie věd byl přeměněn na Ústav technické fyziky a potom na Ústav fyziky pevných látek ČSAV. Po válce se Jaromír Brož vrátil do Fysikálního ústavu a setrval v něm až do roku 1953. V r. 1953 byl „za vypracování metody a konstrukci přístrojů pro sériové zkoušení vad výrobků těžkého průmyslu" vyznamenán státní cenou. V ústavu fyziky pevných látek pracoval v oboru fyziky pevných látek na metodách k přesnému měření magnetických veličin a zároveň zde byla zkonstruována řada původních přístrojů. Taky se věnoval studiu magnetických vlastností velmi čistého železa a výzkumu nekovových feromagnetik — feritů. R. 1959 byl jmenován řádným profesorem experimentální fyziky na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy university. Po krátkém působení na katedře fyziky pevných látek byl v r. 1960 ustanoven vedoucím ka­tedry obecné fyziky. Zde konal postupně přednášky z mechaniky, termiky, elektřiny, optiky a molekulární fyziky. V rámci reformy studia dosáhl zavedení souborné zkoušky z fyziky po ukončení základního studia. Vedení katedry obecné fyziky ukončil r. 1973. Je autorem nebo spoluautorem knih

Jaromír Borecký (6)

Jaromír Borecký byl český básník, překladatel, hudební kritik a knihovník . FIRDÚSÍ. Kniha králů. Překlad Jaromír Borecký. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění : Bursík a Kohout , 1910. 99 s. .  Bratři Zemganno / napsal Edmond de Goncourt , vydáno Praha: F. Šimáček, 1894 Dobromila Lebrová: Jaromír Borecký, básník, překladatel, hudební kritik a knihovník Město Písek: Jaromír Borecký

Jarmila Vacková (4)

Významná historička umění. Její celoživotní vášní byla, vyjma české renesance, holandská malba – svoje poznatky zúročila v knize Van Eyck, vydané nakladatelstvím Academia v roce 2005.

Jarmila Servítová (3)

Editorka a sestavovatelka pohádkových knih.

Jarmila Novotná (7)

Jarmila Novotná, provdaná Daubková byla česko-americká operní pěvkyně-sopranistka a filmová herečka. Narodila se na Královských Vinohradech, nyní městské části Prahy, v rodině krejčího Josefa Novotného a jeho manželky Josefy, rozené Zajíčkové . Měla starší sestru Pavlínu. Svoji uměleckou dráhu zahájila v roce 1925 jako elévka Národního divadla. Vystupovala i v kabaretech, hrála a zpívala též v operetách a byla herečkou v českých filmech. Nejprve účinkovala v operních představeních, která byla občas pořádána ve Divadle na Vinohradech. Posléze odešla zpívat do milánské opery Teatro alla Scala. V roce 1929 vystupovala v Neapoli, roku 1933 v Berlíně. V témže roce nastoupila angažmá ve Vídni, kde působila až do roku 1938. Přesto často hostovala nejen v Československu, ale i v Paříži či v Londýně. V roce 1939 zvolila i se svou rodinou emigraci do Spojených států. Nahrávala též často na gramofonové desky. Po několik měsíců byla žačkou Emy Destinnové, poté dva roky studovala zpěv u Hilberta Vávry. S ním vystoupila v roli Violety při amatérském uvedení Verdiho Traviaty v Lounech. Ohlasy tohoto představení se dostaly až k tehdejšímu šéfovi opery Národního divadla, Otakaru Ostrčilovi. Ten pozval mladou pěvkyni na předzpívání a následně jí nabídl hostování v roli Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě a později i roli Violety v Traviatě. Od roku 1925 studovala zpěv také v Miláně u Quarnieriho. Dne 16. července 1931 se v kostele Panny Marie pod Řetězem v Praze na Malé Straně provdala za Jiřího Daubka , se kterým měla syna Jiřího . Kromě svých angažmá v Berlíně a na Vídeňské státní opeře vystupovala Jarmila Novotná již od roku 1935 do roku 1956 na newyorské Metropolitní opeře jako sólistka. V roce 1946 navštívila poválečné Československo, které zahájila slavnostním koncertem v Národním divadle, do vlasti se ...

Jarmila Hannah Čermáková (6)

Už během vysokoškolských studií na Divadelni fakultě AMU přivedla na svět dvě dcery, později následovali dva synové. Kvůli prvorozené dcerce přerušila studia a s manželem byla zaměstnána při těžbě dřeva v pohraničí na Šumavě, později na Mostecku. Byla to jediná možnost, jak získat pro mladou rodinu bydlení. Dítě však náhle a bez varovných příznaků zemřelo. Snad proto, že lékař se nedostavil ani po více než hodině zoufalého volání o pomoc, příčina úmrtí zdravého kojence nikdy nebyla objasněna. Místo Boha byl nedotknutelný lékař. Tak to za totality chodívalo. J. H. Čermáková překonala následky psychického stresu a dostudovala beze ztráty ročníku. Diplom převzala již s novorozenou dcerou Viktorií v náruči. A není divu, že získané vzdělání pak věnovala tvorbě pro děti. Doba nepřála duchovnímu růstu. Bylo to jediné důstojné řešení. Zatímco kolegové kolem pilně docházeli na divadelní schůze své rodné strany Komunistické, aby po listopadu 1989 přes noc obrátili kabáty a beze studu! hlásali národu zásady demokracie ze scény divadel... Ano, i představitelé hlavních rolí v seriálu o majoru Zemanovi - normalizačního škváru pro otupení společnosti. Nestyděli se. A panu Václavu Havlovi to tehdy, žel, nedošlo včas. Nicméně po převratu došlo na skutečnou svobodu slova. Tvorba duchovní, v případě J. H. Čermákové básnická, nabyla smyslu. Od té doby teprve vydává své první sbírky veršů a paradoxně za ně vděčí národu Romů. Ti byli první, kdo poskytovali básnířce odpovídající granty. Mezi kulturními složkami vlastního národa se doposud nenašel nikdo a básnířka - stejně jako celá řada jejích kolegů, nakladatelů, ilustrátorů - pracuje a vydává déle než čtvrt století své sbírky zdarma. Jeden z důkazú, že kdo nevěří na zázraky, není realista. Co však očekávat tam, kde básník / řka doplácí na svůj národ? ......

Jane Wertheim (6)

Jane Harper (8)

Australská spisovatelka Jane Harper se narodila v Manchesteru ve Velké Británii. Ve věku osmi let se s rodinou přestěhovala do Austrálie, kde získala i občanství. Do Velké Británie se po šesti letech vrátila a později vystudovala angličtinu a historii na univerzitě v Kentu. Po ukončení studia si doplnila kvalifikaci, aby mohla pracovat v žurnalistice. Poté pracovala v novinách Darlington & Stockton Times a Hull Daily Mail. V roce 2008 se přestěhovala zpět do Austrálie. Psala pro noviny Geelong Advertiser, od roku 2011 působila v deníku Herald Sun v Melbourne. V roce 2014 napsala povídku pro magazín Big Issue. To ji přimělo, aby se intenzivněji věnovala vlastní tvorbě. Zapsala se do on-line kurzu kreativního psaní, v němž postupem času vznikl její první velmi úspěšný román Sucho s kriminalistou Aaronem Falkem. Nepublikovaná část rukopisu byla v roce 2015 oceněna v australské literární soutěži. Druhý román série s Aaronem Falkem Síla přírody již nebyl tak úspěšný. Vysoké hodnocení pak získal autorčin další, tentokráte samostatný román The Lost Man, 2018.

Jane Elliott (4)

Pedagožka, autorka encyklopedii pro děti.

Jane Ellen Wayne (2)

Jane Ellen Wayne na sebe již mnohokrát strhla pozornost svým osobitým přístupem k milostným historiím i historkám slavných hollywoodských herců. Postupně napsala knihy o milostných vztazích Clarka Gablea, Joan Crawfordové, Roberta Taylora, Avy Gardnerové a Grace Kellyové.

Jana Volfová (5)

Jana Volfová je česká učitelka a politička, v letech 1998 až 2002 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD a předsedkyně organizace Sociálně demokratické ženy. Po odchodu ze strany byla v letech 2005 až 2007 místopředsedkyní NEZ/DEM, v letech 2007 až 2011 předsedkyní strany SDŽ - Strana důstojného života, od roku 2011 statutární místopředsedkyní formace SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové a od ledna 2014 její předsedkyně pod novým názvem Česká Suverenita. Od června 2015 je také první místopředsedkyní spolku Blok proti islámu. Jana Volfová uvádí, že je „z rodiny německých antifašistů, kteří za své názory skončili v koncentračních táborech“: její prarodiče z otcovy strany byli krátce po 15. březnu 1939 zatčeni v Brně, dědeček zahynul v koncentračním táboře Mauthausen, babička byla celou válku vězněna v Ravensbrücku. Otec Volfové po srpnu 1968 emigroval do Švédska. Po maturitě na gymnáziu v roce 1977 Volfová pracovala v základním a středním školství; v letech 1982 až 1989 vystudovala Pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk a občanská nauka. V letech 2002–2004 byla ředitelkou městské Střední odborné školy pro administrativu Evropské unie v Horních Počernicích. Je rozvedená, má dceru Janu a syna Zdeňka. Volfová v listopadu 1989 vstoupila do České strany sociálně demokratické, v letech 1993–1997 vykonávala funkci organizační tajemnice strany. V letech 1993–2004 byla předsedkyní organizace Sociálně demokratické ženy. Ve funkci předsedkyně ženské sekce ČSSD se profilovala jako výrazná politická osobnost. V době vlády Miloše Zemana dokonce netradičním způsobem přikročila k ustavení Stínové vlády žen. Jinak ale byla politickou spojenkyní Miloše Zemana již od počátku 90. let. V komunálních volbách roku 1994 a znovu komunálních volbách roku 1998 byla za ČSSD zvolena do zastupitelstva městské části Praha 7. Ve volbách v roce 2002 byla zvolena z 2. místa kandidátky ve městě Světlá nad Sázavou...

Jana Vašáková (6)

Výživová poradkyně se specializací na zdravou výživu, výživu v těhotenství, během kojení a dětskou výživu, publikace v oboru.

Jana Uhlířová (7)

Jana Uhlířová *1964 čes. pedoložka. Narozena 1. 10. 1964 v Ivančicích. Ing., pedoložka a kartografka, odborné práce o ochraně půdy a vody.

Jana Šrámková (7)

Slovenská spisovatelka pro děti.

Jana Smetanová (7)

Jitka Saniová začínala s psaním povídek a článků pro časopisy pro ženy. Knihy jsou její velkou láskou – ráda čte knihy různých žánrů, s potěšením je píše a některé její fotografie byly použity na přebaly knih, neboť se nějakou dobu věnovala fotografování a vytváření fotomontáží. K tomu ji přivedl manžel – fotograf, s nímž pracovala na různých fotografických projektech. Používá pseudonym J. S. Adlerová. -- Narozena 11. 3. 1969 v Pardubicích. Spisovatelka, autorka knih pro děti a mládež, také autorka prací z oboru astrologie.

Jana Šimulčíková (9)

Spisovatelka, novinářka a prekladatelka JANA ŠIMULČÍKOVÁ, absolventka Vysoké školy pedagogické odbor slovenština - němčina, po svých redaktorských začátcích ve Vydavatelství Mladé letá pracovala v Slovenke a Nedeľnej Pravde. Žije v Bratislavě a v současnosti se věnuje překladatelská i vlastní literární tvorbě.

Jana Schlossarková (8)

Jana Schlossarková je česká regionální lidová básnířka a spisovatelka Od narození žije a bydlí v Hlučíně. Svého otce nikdy nepoznala, neboť padl v bojích druhé světové války. Vyrůstala tak pouze s matkou, svojí sestrou a tetou . Po základní škole pokračovala v Opavě na Střední zdravotnické škole. Následně se stala dětskou sestrou v obci Ludgeřovice. Věnuje se také literární tvorbě, k níž získala vlohy po svém otci a od jeho sestry Marie Hrbáčové. Schlossarková zaznamenávala příběhy, které si pamatovala jak ze svých dětských let, nebo z dospělosti, například od pacientů ze svého zaměstnání v lékařské ordinaci. Po sametové revoluci začala svými povídkami přispívat do místního periodika Hlučínsko. Posléze začala svou tvorbu vydával i knižně. První z nich byla publikace „Co na Prajzke se stalo a co povědalo“ vydaná roku 1998 obsahující 36 básní, jež výtvarně doplnila hlučínská umělkyně Iva Karasová-Třísková. Dílo se setkalo se zájmem čtenářů a Schlossarková proto připravila její pokračování, které vydala roku 1999 pod názvem „Co se stalo, u peřa povědalo“, opět s ilustracemi Karasové-Třískové. Vedle literární činnosti hraje Schlossarková na varhany v hlučínském kostele. A připravuje kurzy pečení. Na nich se připravují například hlučínské koláče, jež jsou charakteristické použitím tučného těsta a zdobením, na které se nepoužívá drobenka, nýbrž specifické kopečky. Během roku 2009 připravila několik článků pro Opavský Deník. Vedle toho je také zvána na besedy se čtenáři. V roce 2006 připravil o Schlossarkové Český rozhlas pořad ze série Apetýt. O pět let později o ní natočila Česká televize díl nazvaný Na Prajzské se povědalo… z cyklu Na hranici tradic.

Jana Plauchová (7)

Slovenská autorka vědecko-fantastické literatury, povoláním astronomka.

Jana Novotná (1)

Jana Novotná byla česká profesionální tenistka a světová jednička ve čtyřhře, která hrála na okruhu WTA Tour v letech 1987 až 1999. Zejména na rychlých površích praktikovala styl servis–volej, jenž se stal během její kariéry vzácný. Po ukončení profesionální dráhy se věnovala trenérství a komentování televizních přenosů z tenisových turnajů. Třikrát hrála finále dvouhry ve Wimbledonu, v roce 1998 vítězně, v letech 1993 a 1997 z něj odešla poražena. Stala se tak nejstarší vítězkou premiérového grandslamového turnaje ve dvouhře otevřené éry, když na wimbledonský titul dosáhla ve 29 letech a 9 měsících věku. Vyhrála Turnaj mistryň konaný v New Yorku ve dvouhře i ve čtyřhře . V ženské čtyřhře získala celkově 12 Grand Slamů , ve smíšené čtyřhře pak dosáhla na čtyři grandslamy. Se spoluhráčkou Helenou Sukovou vytvořily v sezóně 1990 sérii 44zápasové neporazitelnosti ve čtyřhře, což představuje 3. nejdelší takovou šňůru v ženském tenise. Na turnajích WTA vyhrála 24 turnajů ve dvouhře, 76 ve čtyřhře a 4 ve smíšené čtyřhře. Dohromady vyhrála 100 turnajů WTA, čímž je jednou ze sedmi tenistek historie, jež dosáhly 100 a více titulů WTA. Roku 1994 vyhrála s Petrem Kordou pro Českou republiku Hopmanův pohár. Nejvýše na žebříčku WTA pro dvouhru byla klasifikovaná v červenci 1997 na 2. místě. Jediný zápas ji dělil od pozice ženské světové jedničky ve dvouhře, a to vítězné semifinále na US Open 1998 s Martinou Hingisovou, které ovšem prohrála 6–3, 1–6, 4–6. Na žebříčku WTA pro čtyřhru byla nejvýše hodnocená v srpnu 1990 na 1. místě. V letech 1989, 1990, 1991, 1996 a 1998 byla vyhlášena nejlepší deblistkou ženského okruhu WTA. Do Mezinárodní tenisové síně slávy byla přijata v roce 2005. Na únorovém Qatar Total Open 2013 se dohodla s francouzskou světovou jedenáctkou Marion Bartoliovou, že ji začne trénovat na plný úvazek. Krátkodobou spol...

Jana Nechvátalová (9)

Narozena 1962. RNDr., pedagožka matematiky, autorka učebnic a pracovních sešitů pro výuku matematiky na ZŠ.

Jana Kalová (6)

Narozena 1965. RNDr., Ing., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, autorka publikací z oboru termomechanika, mechanika tekutin, matematika, matematické inženýrství a matematické modelování.

Jana Croÿ (3)

Narozena 16. 11. 1959 v Plzni. PhDr., archivářka, práce z oblasti pomocných věd historických, regionálních dějin, kulturní historie a výtvarného umění. Provdaná Croy, za svobodna Bělohlávková. PhDr. Jana princezna von Croÿ, kunsthistorička, píše: „Urozenost jsem získala provdáním. Roku 1996 jsem uzavřela sňatek s Alexisem princem von Croÿ. U nás žijí dnes pouze dva příslušníci tohoto jména – manželův syn a já. Další jsou usazeni v Německu, Rakousku, Belgii, a hlavně ve Francii, odkud původně pochází. V Čechách se usadil manželův dědeček v roce 1866, koupil tu velkostatek Slabce u Rakovníka.“

Jana Arcimovičová (5)

Mgr. Jana Arcimovičová se narodila 14.5.1958 v Benešově. Vyrůstala v Sedlčanech, kde maturovala na gymnáziu. V roce 1982 absolvovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. V současné době žije v Kosově Hoře. Zabývá se alternativními metodami léčby, především fytoterapií a tradiční čínskou medicínou. Publikuje v časopisech zaměřených na zdravý životní styl. Je autorkou knih Léčíme se přírodními antibiotiky , Léčíme se cibulí , Potraviny a byliny ke snížení cholesterolu , Čínská medicína pod pokličkou a spoluautorkou knih Vůně čaje , Čokoláda pokrm bohů a Rostlinné omamné drogy .

Jan-Michal Mleziva (8)

Narozen 1965. Učitel němčiny, překladatel, věnuje se projektům zaměřeným zejména na rozvíjení jazykových schopností dětí.

Jan Votýpka (6)

Mládí Jan Votýpka prožil na českomoravském pomezí, v okolí Nové Bystřice. Této oblasti také věnoval jednu ze svých prvních prací . Vystudoval odbornou geografii na Přírodovědecké fakultě UK , na fakultě už zůstal jako asistent a přednáší zde již více než 30 let. V roce 1991 se habilitoval, v letech 1991–97 stál v čele Katedry fyzické geografie a geoekologie PřF UK. Votýpka je specialistou v oblasti geomorfologie, zejm. geomorfologických procesů a jejich dynamiky . Dále se věnuje fyzické geografii světa, především oblastem Severní Ameriky a bývalého SSSR, které důkladně procestoval . Z Votýpkových regionálních prací zmiňme alespoň dvoudílnou učebnici Fyzická geografie SSSR , knihu Severní Amerika a z posledních let skripta Fyzická geografie Evropy , v nichž Evropu nepopisuje podle zemí, ale podle geologických celků.

Jan Volný (6)

Narozen 12.9.1886 v Lukavci ve Slezsku, zemřel 5.1.1955. PhDr., středoškolský profesor, filolog, dialektolog, německo-český slovník a naopak a učebnice němčiny.

Jan Vinter (5)

Publikace o práci s dřevem.

Jan Van Rijckenborgh (8)

Nizozem. rosikrucián a hermetický gnostik.