9241–9300 z 156036 Autoři
Antonín Langhamer (13)
Antonín Langhamer . Výtvarný teoretik, vědecký pracovník v oboru skla a bižuterie, stati a redakční činnost v oboru.
Více od autora
Anne Geddes (11)
Anne Geddes je australská fotografka, návrhářka a obchodnice žijící nyní na Novém Zélandu. Anne Geddes, fotografka narozená v roce 1956 v Austrálii, žijící v Aucklandu na Novém Zélándu, si svou tvorbou získala srdce mnoha lidí na celém světě. Její díla, tak úspěšná na poli komerčním, se setkávají i mezi odborníky s velice kladnou kritikou, čehož jsou dokladem mnohá ocenění, jež získala na světových výstavách profesionálních fotografů. Je pověstná svými stylizovanými snímky dětí. Na jejích fotografiích jsou děti většinou oblečené jako fiktivní postavy, víly, pohádková zvířátka nebo květiny. Její práce je extrémně idealizovaná: děti na jejich fotografiích téměř vždy spí nebo se dívají nepřítomně do prázdna, jako by byly v mateřském lůně. Její práce s dětmi zrcadlí radost a lásku, kterou našla v těch, jež tvoří budoucnost naší planety. K tomu všemu sama říká: „Možnost zachytit na filmu tu nevinnost, důvěru a štěstí, tak vlastní těm nejmenším, v sobě skrývá velkou zodpovědnost. Je to práce, která mě naplňuje každý den pocitem radosti a osobního uspokojení.“ Anne Geddes je jedna z nejvíce respektovaných a úspěšných profesionálních fotografů na světě. Její fotografie dětí jsou vizuální prezentací její víry v to, že musíme chránit a milovat všechny děti. Staly se ikonami oslavy narození a života což můžeme vidět na velmi úspěšných knihách, kalendářích, pohlednicích, fotoalbech a mnoha jiných produktech. Značka Anne Geddes je všeobecně respektována a oblíbená. Mnoho z jejích fotografií je mezinárodně publikováno v prestižních časopisech, jako je americký „Life Magazine“, německé „Tempo“, britský „London Sunday Mirror“, a v neposlední řadě i ve světovém „Sunday Magazine“. Její práce je vydávána v 77 zemích od Ameriky, přes Evropu, Spojené království, Austrálii, Nový Zéland, Afriku a Asii. Knihy Anne Geddes se prodávaly ve více než 15 miliónovém nákladu a byly přeloženy do 20 jazyků: arabštiny, brazilštiny, portugalštiny, čínštiny, češtiny, nizoze...
Více od autora
Anne Frasier (5)
Anne Frasierová je úspěšnou autorkou pětadvaceti knih, přeložených do více než dvaceti jazyků, a spisovatelkou, které nečiní nejmenší problém střídat žánry – získala prestižní RITA Award v kategorie romance s napětím , za paranormální romanci Bad Karma o rok později cenu Dauphne du Maurier Award, vydala několik sbírek povídek a básní a úspěšně si vedly i její paměti The Orchard . Thriller Nejsem mrtvá z předloňského roku obdržel ocenění International Thriller Writers Award za rok 2017 v kategorii nejlepší původní paperback. Narodila se v Burlingtonu ve státě Iowa.
Více od autora
Anne de Vries (6)
Holandský učitel a autor. Byl ženatý s Alidou Gerdinou van Wermeskerken, měli 5 dětí. Uznání získal románem Bartje. Píše provinční romány. Napsal také čtyřdílnou dětskou knihu Journey Through the Night.
Více od autora
Ánna Swiderková (3)
Anna Świderkówna - v českém jazykovém prostředí uváděna jako Anna Świderková byla významná polská historička, klasická filoložka, papyroložka a biblistka, profesorka Varšavské univerzity. Během 70. let publikovala pod jménem Anna Świderek. Zabývala se zejména obdobím helénismu a studiem antických papyrů. Překládala z latiny a řečtiny .
Více od autora
Anna Katharina Emmerich (8)
Anna Katharina Emmerich byla německá augustiniánská řeholnice, římskokatolická mystička, vizionářka a stigmatička. Narodila se ve Flamschen, zemědělské obci u Coesfeldu v münsterské diecézi v německém Vestfálsku, zemřela v nedalekém Dülmenu ve věku 49 let. Dne 3. října 2004 byla papežem Janem Pavlem II. blahořečena. Pocházela z chudé rodiny v západním Německu. Ve 30 letech složila řeholní sliby v augustiniánském klášteře a po sekularizaci řádů žila v ústraní v Dülmenu, postižená paralýzou. Přes 10 let zakoušela na svém těle znaky „umučení našeho Pána Ježíše Krista“. V roce 1813 byla upoutána na lůžko a na těle se jí objevila stigmata. Její život a pravost jejích zázračných znamení zkoumala biskupská komise. Generální vikář Overberg a tři lékaři provedli vyšetření. Dospěli k přesvědčení o její svatosti a pravosti jejích stigmat. Koncem roku 1818 Emmerichová sdělila, že Bůh vyslyšel její modlitby, aby byla stigmat zbavena. Rány na jejích rukou a chodidlech se zacelily, ale ostatní zůstaly a vždy na Velký pátek se znovu otevíraly. V roce 1819 byla Emmerichová znovu vyšetřena. Byla násilím odnesena do velké místnosti v jiném domě a tři týdny byla dnem i nocí pod neustálým přísným dohledem, bez možnosti kontaktu se svými přáteli, kromě svého zpovědníka. , které kontemplovala, přijímala a viděla v nich nástroj spásy pro všechny. Zdrojem jejího života byla Eucharistie, a i přes své omezení dávala mnohým příklad, pro který otevírali svá srdce a odevzdávali se Kristu.
Více od autora
Anna Janíčková (10)
Narozena 22.10.1905 v Chotětově u Mladé Boleslavi, zemřela 1989. Knihovnice, redaktorka, pohádky, rozhlasové hry pro mládež.
Více od autora
Anita Moorjani (6)
Anita se narodila v Singapuru indickým rodičům, ale ve dvou letech se s nimi přestěhovala do Hongkongu. Po mnoho let pracovala ve světě byznysu, než jí v dubnu 2002 diagnostikovali rakovinu. Fascinující a dojemný zážitek blízké smrti na počátku roku 2006 jí zásadně změnil pohled na život a její současná práce je prodchnuta hloubkou, kterou si přinesla z vyšších sfér. Se svým životním příběhem se rozhodla podělit ve své knize „Musela jsem zemřít“ , která se rychle stala bestsellerem. Anita dostává často pozvání na konference po celém světě. Je vtělením pravdy, že všichni máme vnitřní sílu překonat v životě i ty nejtěžší situace, a je živoucím příkladem toho, že je to možné. V současnosti Anita žije s manželem v USA.
Více od autora
Andrea R Cremer (7)
Andrea Cremer známá též jako Andrea Robertson prožila své dětství sněním v lesích a při jezerech severního Wisconsinu. Nyní žije v Minnesotě, ale spíše považuje za svůj domov „kanadský štít“, než Středozápad. Vždy milovala psaní a nikdy nepřestala psát, ale až nedávno se do literární tvorby pustila profesionálně. Když nepíše, učí historii na vysoké škole svobodných umění v St Paul. Její debut román, Nightshade, první z řady YA fantasy, byl zveřejněny na podzim 2010 ve vydavatelství Penguin .
Více od autora
Anatolij Naumovič Rybakov (6)
Anatolij Naumovič Rybakov byl ruský spisovatel, autor částečně autobiografických antistalinistických děl jako např. Děti Arbatu a Třicátý pátý a další roky. Byl nositelem mnoha významných literárních cen, nikdy však nezískal Nobelovu cenu za literaturu. Narodil se v ukrajinském Černigově, v židovské rodině. V roce 1934 byl jako student Vysoké školy dopravní, zatčen NKVD a poslán na 3 roky do vyhnanství na Sibiři. Na rozdíl od Solženicyna tedy může referovat o podmínkách stalinismu v předválečném SSSR . Za druhé světové války byl velitelem tanku, se kterým dojel až do Berlína. Po jejím skončení psal i o protifašistickém odboji. Jeho knihy vyšly ve více než 52 zemích a byly vydány v celkovém nákladu přesahujícím 20 milionů kusů.
Více od autora
Anastáz Opasek (10)
Jan Anastáz Opasek, mukly přezdíván Opat chuligán , byl římskokatolický kněz, básník, teolog a benediktinský mnich, opat a později arciopat břevnovského kláštera. V letech 1919–1932 žil v Kolíně, kde vystudoval gymnázium. Studoval teologii v Praze a Římě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1938, v roce 1939 se stal konventuálním převorem břevnovského kláštera. Po druhé světové válce byl vyznamenán řádem za zásluhy v boji proti nacismu. V roce 1947 se stal opatem břevnovského kláštera. V září 1949 byl zatčen a na počátku prosince následujícího roku ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzen na doživotí . Záznam přelíčení s Opaskem je zaznamenán v knize Proces proti vatikánským agentům v Československu: biskup Zela a společníci . Autorem muklovské přezdívky je spoluvězeň Josef Petr Ondok. V roce 1968 odešel do Rakouska a posléze Západního Německa, kde žil do roku 1990. Byl jedním z hlavních organizátorů křesťanského laického sdružení Opus Bonum, které bylo založeno roku 1972. V prosinci 1989 na dálku jmenoval Prokopa Siostrzonka převorem břevnovského kláštera, aby mu tato funkce na úřadech pomohla při jednání o vrácení kláštera řádu. Během několika měsíců získal řád klášter zpět. Opasek však poté dostal infarkt a byl hospitalizován ve Vídni, Siostrzonek soudí, že se tak mohlo stát právě z velké radosti nad znovuzískáním Břevnova. Po zotavení se Opasek v Praze znovu ujal úřadu opata. V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Při povýšení břevnovského opatství na arciopatství v roce 1993 jej papež Jan Pavel II. jmenoval prvním břevnovským arciopatem. Zemřel 24. srpna 1999 při návštěvě sesterského benediktinského kláštera Rohru v Bavorsku, místě svého exilového pobytu. Jeho tělo bylo posmrtně převezeno do vlasti, je pochován na břevnovském hřbitově u sv. Markéty v Praze. Ke své přezdívce přišel Opasek ve věznici v Leopoldově. Když se zde j...
Více od autora
Alphonse de Lamartine (12)
Alphonse de Lamartine, plným jménem Alphonse Marie Louis de Prat de Lamartine byl francouzský romantický básník, spisovatel a politik. Roku 1848 krátce působil jako francouzský ministr zahraničí.
Více od autora
Alois Urban (12)
Narozen: 9. října 1912 v Ústí nad Orlicí Zemřel: 9. ledna 1981 v Praze Alois Urban po maturitě na reálce v České Třebové v roce 1931 pokračoval ve studiu na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. V roce 1935 získal aprobaci pro matematiku a deskriptivní geometrii. V roce 1937 získal doktorát za práci z diferenciální geometrie. Do roku 1945 působil na středních školách, po válce se stal asistentem na Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. V roce 1948 studoval v Holandsku u profesora Schoutena. V roce 1950 se habilitoval a v roce 1954 byl jmenován profesorem deskriptivní geometrie na stavební fakultě ČVUT. Alois Urban byl spoluautorem středoškolské učebnice Deskriptivní geometrie pro 11. ročník. V 60. letech vyšly dva díly jeho známé vysokoškolské učebnice Deskriptivní geometrie.
Více od autora
Alice (8)
Alice , vlastním jménem Carla Bissi, je italská zpěvačka, skladatelka a hudebnice známá svým výrazným hlasem a eklektickým hudebním stylem, který v sobě mísí prvky popu, rocku a avantgardy. Narodila se 26. září 1954 v italském městě Forli a poprvé na sebe upozornila koncem 70. let po účasti na hudebním festivalu v Sanremu. V její kariéře nastal výrazný obrat, když v roce 1985 spolupracovala se známým italským zpěvákem a skladatelem Francem Battiatem na albu "Gioielli Rubati", které obsahovalo coververze jeho písní.
Více od autora
Alena Vitásková (8)
Alena Vitásková je česká manažerka působící v energetice. Od srpna 2011 do července 2017 zastávala funkci předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Alena Vitásková vystudovala fakultu pozemních staveb Vysokého učení technického v Brně a od roku 1974 pracovala na různých pozicích v Severomoravské plynárenské, a.s., Ostrava, naposledy ve funkci generální ředitelky a místopředsedkyně představenstva. V letech 2001–2003 působila ve společnosti Transgas, a.s. a RWE Transgas, a.s., ve funkci předsedkyně představenstva a generální ředitelky. V období 2004–2007 byla předsedkyní představenstva Pražské teplárenské, a.s. Byla prezidentkou Klubu plynárenských podnikatelů. Obdržela titul Manažerka roku 2002. Po celou svoji profesní kariéru podporovala dobročinné akce a působila v čestných funkcích, například jako místopředsedkyně dozorčí rady Rehabilitačního ústavu Hrabyně, jako předsedkyně dozorčí rady Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových či jako členka správní rady Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. V roce 2018 byla při slavnostním aktu 28. října prezidentem republiky vyznamenána Medailí za zásluhy I. stupně. Dne 20. července 2011 ji vláda pod vedením premiéra Petra Nečase jmenovala předsedkyní Energetického regulačního úřadu, a to s platností od 1. srpna 2011 na funkční období 6 let. Předsedkyni úřadu zastupuje pět místopředsedů. Při svém nástupu do funkce jmenovala hlavní oblasti, na které se hodlá soustředit. „Zaměřím se především na novou agendu vyplývající pro ERÚ z novely energetického zákona, na oblast hospodářské soutěže, obnovitelných zdrojů energie a také na přeshraniční spolupráci v oblasti energetiky“, nastínila své priority Alena Vitásková. V pozici šéfky ERÚ zpochybnila stovky solárních investic, u nichž podle ní existuje podezření, že čerpají neoprávněně vysoké dotace. „Zelené elektrárny“ mají na podporu nárok po 15 až 20 let po spuštění. V souhrnu tak ERÚ zpochybňuje sumu v řádu desítek mili...
Více od autora
Alena Vančurová (14)
Narozena 5. 5. 1957 v Čáslavi. Prof., Ing., Ph.D., ekonomka a vysokoškolská pedagožka, specializace na oblast veřejných financí a daňový systém, publikace z oboru.
Více od autora
Alena Lochmannová (14)
Ing. Alena Lochmannová, Ph.D., MBA je česká etnoložka a ekonomka, jejímž primárním výzkumným zájmem jsou reprezentace tělesných modifikací odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody včetně technik jejich provedení a symbolického významu, druhý život odsouzených a otázka identity v totální instituci. Dále se zaměřuje na problematiku radikalizace a extremismu, diváckého násilí a násilí páchaného na pomáhajících profesích.
Více od autora
Alena Hanzlíková (7)
Autorka příruček domácího hospodaření, zejména z oblasti šití a pletení.
Více od autora
Alena Gentile (8)
Narozena 29. 6. 1973 v Praze. Překladatelka a tlumočnice mezi angličtinou, italštinou a češtinou.
Více od autora
Aleksej Feofilaktovič Pisemskij (12)
Aleksej Feofilaktovič Pisemskij, rusky: Алексей Феофилактович Писемский byl ruský spisovatel a dramatik. Pocházel ze starého, ač zchudlého šlechtického rodu a vzdělal se v kostromském gymnasiu a na moskevské universitě. Jako jinoch jevil velikou náklonnost k divadlu. Ukončiv r. 1844 universitní studia, vstoupil do státní služby, ale r. 1846 ji opustil a oženil se. Roku 1848 stal se úředníkem pro zvláštní rozkazy při kostromském gubernátorovi, v l. 1354 – 59 byl členem petrohradské hlavní správy údělů a v letech 1866–72 radou moskevské gubernské správy. Služební povolání nezůstalo bez vlivu na jeho tvorbu, kterou zahájil povídkou Nina a Bojarščina, napsanou r. 1847, ale vlivem censury otištěnou teprve r. 1857. Již v poslednější práci lze sledovat hlavní vlastnosti jeho talentu, plastiku kresby, docházející časem do hrubosti, životnost a sytost barev, bohatství komických motivů, pesimistický názor na vytrvalost povýšených citů a silnou, typickou mluvu. Roku 1850 navázal styky s Moskviťaninem, kde otiskl povídky Ťufjak a Brak po strasti. Obě práce postavily Pisemského do první řady ruských spisovatelů. Záhy potom následovaly povídky: Komik; Ipochondrik; Bogatyj ženich; Batmanov; Pitěrščik; Lěšij; Razděl; Fanfaron aj., jež se dotýkají nepovšimnutých sfér ruského života, pro svoji nenapodobitelnou životnost, pravdivost a barvitost nepozbyly dosud zájmu. Přesídliv r. 1858 do Petrohradu, žil v poměrech dosti stísněných a psal málo. K té době se vztahuje jeho kritická stať o Gogolovi a nejlepší povídka ze života ruského lidu Plotničja artěl. Když r. 1856 námořní ministerstvo podniklo národopisný výzkum, Pisemskij prozkoumal Astrachaň a Kaspické pobřeží, o čemž napsal mnoho cestopisných článků do časopisu Morskoj Sbornik. Roku 1858 stal se redaktorem Bibliotěki dlja čtěnij. Zároveň v Otěčestvennych Zapiskach objevila se jeho nejlepší práce Tysjača duš a brzo potom v jím redigované sbírce znamenité jeho drama Gork...
Více od autora
Alan Titchmarsh (4)
Alan je v británii nejen populárním autorem ale především známou televizní osobností. Od roku 1996 moderuje pořad pro zahrádkáře, který se na dlouhou dobu usadil na nejvyšších místech žebříčků sledovanosti. Vystudoval zahradnickou školu a několik let pracoval v proslulé Královské botanické zahradě v Kew. Kromě desítek knih o zahradě má na sém kontě 4 romány a vlastní životopis. S manželkou Alison a dvěma dcerami žije v anglickém hrabství Hampshire.
Více od autora
Alain-Fournier (9)
Alain-Fournier, vlastním jménem Henri-Alban Fournier , Francie – 26. září 1914, Les Éparges , Francie) byl francouzský spisovatel, básník a esejista. Je znám především jako autor jediného románu Kouzelné dobrodružství , zařazeného podle francouzského deníku Le Monde mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století. Narodil se v učitelské rodině v kraji Sologne. V roce 1891 rodina přesídlila do Épineuil-le-Fleuriel, kde Henri studoval do 5. třídy. Poté přešel do Voltairova lycea v Paříži. V roce 1901 se rozhodl pro námořnickou kariéru a začal studovat v Brestu. Po roce ale změnil rozhodnutí a začal se připravovat na studium v Bourges. V roce 1903 začal studovat na Lycée Lakanal v Sceaux . Zde se seznámil se svým přítelem Jacquesem Rivière. V roce 1905 se Alain-Fournier náhodou setkal s Yvonne de Quiévrecourt, do které se zamiloval. Dívka ale byla zasnoubena a později se vdala. Byla inspirací pro postavu Yvonne de Galais z románu Kouzelné dobrodružství. V letech 1906 a 1907 se Alain-Fournier pokoušel složit zkoušky na École Normale Supérieure, ale nebyl úspěšný. V letech 1908–1909 sloužil v armádě. Stále zamilován do Yvonne de Quiévrecourt napsal v té době řadu básní a esejů, které později vyšly pod názvem Miracles. V roce 1909 si Jacques Rivière vzal za ženu Henriho sestru Isabelle. V roce 1910 se Alain-Fournier vrátil do Paříže a psal kritiky pro Paris-Journal. Současně pracoval jako sekretář politika Clauda Casimir-Periera. V roce 1913 vyšel jeho román Le Grand Meaulnes, nejprve časopisecky v Nouvelle Revue française , později knižně. Kniha byla nominována na Goncourtovu cenu . Román je jedním z prvních děl magického realismu. V srpnu 1914, nastoupil Alain-Fournier do armády v rámci mobilizace jako poručík 288. dělostřeleckého pluku a o měsíc později byl zabit v první světové...
Více od autora
Alain Thiéry (8)
Současný francouzský autor mladší generace, píšící rovněž pod jménem Arnaud Thierry, je původně vystudovaný lékař.Kromě psaní románů se věnuje také scénáristické práci.
Více od autora
Al Ewing (13)
Britský komiksový scenárista a autor komediálního superhrdinského blogu.
Více od autora
Adolf Velhartický (13)
Adolf Velhartický, původním jménem Adolph Thomas Waldmann byl český prozaik, překladatel a básník, představitel novoromantismu. Narodil se v rodině poštovního expeditora v Horšovském Týně Mathiase Waldmanna a matky Magdaleny, rozené Lippertové . Pokřtěn byl Adolph Tomas Waldmann. Od roku 1887 byla rodina policejně hlášena v Praze. Adolf Waldmann měl bratry Karla , Gustava a Bohumila . V letech 1897 až 1900 navštěvoval německou státní reálku v Karlíně. K poště nastoupil jako aspirant v Říčanech v září 1900. V roce 1901 se stal poštovním expeditorem a funkci vykonával střídavě v Zákupech, Říčanech a Benešově nad Ploučnicí. Od roku 1904 do roku 1913 sloužil na poštovním úřadě ve Světlé nad Sázavou. Byl ženat s Annou Velhartickou . Manželé Velhartičtí měli dcery Helenu a Karlu . Ve Světlé nad Sázavou se mu narodil syn, ten však zemřel předčasně, v dětském věku. Od prosince 1913 žil s rodinou v Chlumu u Třeboně , kde byl jmenován vrchním poštmistrem. Zde žil do roku 1931. V tomto období byl dvakrát zvolen starostou, poté náměstkem starosty. V roce 1931 odešel do i, kde byl jmenován přednostou poštovního úřadu. Příjmení Waldmann si změnil na Velhartický v souladu s pseudonymem, který do té doby užíval, spolu s ním změnila příjmení i jeho manželka Anna roz. Bartáková a dcery Helena a Karla. Oficiálně došlo ke změně příjmení v roce 1919. Pod jménem Adolf Velhartický však publikoval již od počátku své literární tvorby . Roku 1910 získal nedostačující státní stipendium 300 K, přesto se mu podařilo odjet následujícího roku na stipendijní pobyt do Itálie, který ovlivnil jeho další tvorbu a obdiv k...
Více od autora
Adam Kay (7)
Adam Richard Kay je britský spisovatel komedií, autor, scénárista, performer, komik a bývalý lékař. Vyrostl v židovské domácnosti a s otcem lékařem považoval to, že se stane lékařem za přednastavené rozhodnutí. Vystupovat začal ještě za dob studií na medicíně, a to v roce 1988 ve školních show. Ačkli studoval medicínu, založil hudebně komediální skupinu Amateur Transplants and a psal pro BBC Radio 4. Mnoho let pracoval jako porodník a gynekolog a publikoval na toto téma, pak ale medicínu opustil a dal se na dráhu spisovatele. Jeho první kniha This is Going to Hurt - deník z dob, kdy pracoval jako lékař - vyšla v roce 2017 a stala se bestselerem Sunday Times, kde zůstala na žebříčku přes 3 měsíce. Kniha byla velmi příznivě přijata i kritikou včetně literárních listů The Times, Financial Times, The Scotsman a The Daily Express. Kniha získala řadu ocenění: Blackwell's Debut Book of the Year 2017 , Sunday Times Humour Book of the Year , a vyhrála jak non-fiction knihu roku, tak celkovou cenu v roce 2017 v Books Are My Bag Readers' Awards. Je nominována non-fiction knihu roku 2018 v soutěži British Book Awards.)
Více od autora
Adam (6)
Adam byl podle Bible první člověk, společný předek celého lidstva a všech lidí. Hebrejské slovo אדם Ádám znamená člověk, takže překladatelé Bible se musejí rozhodovat, kdy toto slovo mají považovat za vlastní a kdy za obecné jméno. Kniha Genesis zpočátku mluví o stvoření člověka a násl., Gn 2, 7 a násl.) a s postupem vyprávění patrně přechází k osobě - Adamovi. Biblické překlady se liší v tom, kam tento přechod umístí. V Gn 1 užívají všechny překlad "člověk", některé staré překlady uvádějí jméno Adam už v Gn 2, 20 , moderní překlady většinou až v Gn 3, 17 . Adam-člověk je tak zároveň zástupcem celého pozdějšího lidstva a celé lidstvo je v něm symbolicky obsaženo. Adamův příběh je tak zároveň příběhem člověka vůbec. Bible to ještě zdůrazňuje tím, že jeho stvoření popisuje dvakrát a v Gn 5, 2 ještě stručně shrnuje. Šestého dne se Bůh rozhodl stvořit člověka, "aby byl naším obrazem podle naší podoby" ), a to jako muže a ženu, a svěřil mu vládu nad zemí. Podle Gn 2, 7 byl člověk-Adam stvořen jako muž a postaven do krásné zahrady Eden. Teprve dodatečně dostal ženu-Evu jako "pomoc sobě rovnou" a od toho se odvine drama jeho pádu. Podle Gn 2, 16 Hospodin Adamovi zakázal jíst ze "stromu poznání dobrého a zlého". Když Eva i Adam zákaz porušili, Hospodin je vyhnal ze zahrady a potrestal tím, že budou muset pracovat, rodit děti v bolestech a nakonec zemřít. Přesto je podle Gn 3, 21 Hospodin oblékl a verš Gn 3, 15 chápou křesťané jako příslib záchrany v Kristu. Adamovi nejznámější synové se jmenovali Kain a Ábel. Jejich příběh je popsán ve 4. kapitole Genesis. Zemědělec Kain žárlil na mladšího pastevce Ábela, který přinesl Bohu dobrou oběť, a zabil ho. Podle Gn 5, 3 , když bylo Adamovi 130 let, zplodil syna Šéta a po něm další syny a dcery, které Bible nezmiňuje jménem. Podle Gn 5,5 Adam zemřel ve...
Více od autora
Zuzana Šťastná (10)
Narozena 24. 6. 1975 v Praze. Filoložka, anglistka, redaktorka, překladatelka z angličtiny.
Více od autora
Zuzana Kočová (6)
Zuzana Kočová, rodným jménem Liběna Kočová, byla česká divadelní herečka, režisérka, dramatička a spisovatelka. Po absolutoriu obecné školy na Spořilově studovala Akademické gymnázium v Praze. V roce 1940, před maturitou školu opustila a nastoupila na hereckou školu při divadle D 40. V tomto divadle hrála až do jeho uzavření v roce 1941. Poté hrála v letech 1941–1942 v Horáckém divadle v Třebíči. V letech 1942–1945 působila v zájezdovém souboru Středočeské činohry Josefa Burdy. Po skončení války nastoupila opět do divadelního souboru E. F. Buriana a v jeho divadle pracovala jako umělecká vedoucí, lektorka a herečka až do zrušení divadla v roce 1962. V roce 1947 si nechala změnit křestní jméno na Zuzana. V roce 1964 založila divadlo Maringotka, pro které psala a upravovala hry a působila v něm jako dramaturgyně, režisérka a herečka. Divadlo zaniklo v roce 1973. Po skončení divadelní kariéry se věnovala psaní. V letech 1974–1978 pracovala jako dramaturgyně Hlavní redakce literárně dramatického vysílání Československého rozhlasu. V osmdesátých letech podnikla cesty na Island a do Skotska, o obou cestách napsala cestopisy. Zemřela roku 1988 a je spolu s manželem pohřbena na Vyšehradském hřbitově. Byla třetí manželkou Emila Františka Buriana, sňatek proběhl v roce 1953. Je matkou písničkáře Jana Buriana . Jako redaktorka pracovala pro časopis Umělecký měsíčník, který vydával E. F. Burian. Přispívala do novin a časopisů Rudé právo, Květy, Tvorba, Literární měsíčník a Kmen. Používala pseudonymy Josef Liška a František Kuba.
Více od autora
Zuzana Csontosová (10)
Slovenská publicistka, spoluzakladatelka bezdomoveckého časopisu Nota bene, autorka článků v časopise Dieťa. Autorka knihy pohádek.
Více od autora
Zdeněk Váňa (5)
PhDr. Zdeněk Váňa, CSc. se narodil 13.2.1924 v Čákovičkách nedaleko Prahy. V letech 1945 - 1948 studoval archeologii a české dějiny na Karlově univerzitě v Praze. Pracoval pak jako archeolog v muzeu v Teplicích v severozápadních Čechách. V roce 1953 přešel do Slovanského ústavu Československé akademie věd v Praze, kde spolu s prof. Janem Eisnerem vydával jako výkonný redaktor periodický sborník Vznik a počátky Slovanů. Od roku 1964 působil jako vědecký pracovník archeologického ústavu ČSAV v praze. Prováděl řadu výzkumů časně středověkých hradišt' v Čechách, např. v Zabrušanech, Vlastislavi, Bílině, Levousích, Libušíně. 10 let vedl rozsáhlý výzkum na Budči, jednom z hlavních center vznikajícího českého státu. Zaměřuje se na dílčí i obecné problémy slovanské etnogeneze, kulturního vývoje i archeologického výzkumu historických počátků Slovanů. Studoval v četných evropských muzeích, přednášel doma i v zahraničí, např. ve Varšavě, Berlíně, Bělehradě, Göttingenu atd. Publikoval množství článků a studií v odborných časopisech, vedle samostatných publikací, jako Objevy ve světě dávných Slovanů. Kniha Svět dávných Slovanů je výsledkem více než 30-ti letého studia a výzkumné činnosti.
Více od autora
Zdeněk Mrkáček (7)
RNDr. Zdeněk Mrkáček . Ornitolog a biolog Správy chráněné krajinné oblasti Český ráj, autor populárně naučných článků, přednášek, rozhlasových relací a publikací z oboru, fotograf fauny a flóry. Též garant Ornitologické poradny při Kulturním a informačním středisku v Lomnici nad Popelkou a šéfredaktor Internetových novin města Lomnice nad Popelkou.
Více od autora
Zdeněk Kotek (7)
Narozen 12. 6. 1924 v Nučicích, zemřel 14. 10. 2004 v Praze. Elektroinženýr, vědec a vysokoškolský učitel Katedry měření FEL ČVUT . Průkopník technické kybernetiky v ČR, přispěl k založení a rozvoji výzkumu v oblastech automatického řízení, rozpoznávání, robotiky, počítačového vidění, umělé inteligence, znalostního inženýrství, adaptivních a učících se systémů. Publikace v oboru.
Více od autora
Zdeněk Kárník (12)
Zdeněk Kárník byl český historik a pedagog. Narodil se v rodině východočeského obchodníka Františka Kárníka. V mládí jej ovlivnil mj. starší bratr František, předčasně zemřelý v osmatřiceti letech, asistent a později docent Vysoké školy politických a hospodářských věd , silně vlastenecky orientovaný a za války podporující protinacistický odboj. Zdeněk Kárník vystudoval Reálné gymnázium F. M. Pelcla v Rychnově nad Kněžnou a od roku 1950 Fakultu společenských nauk Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze, od roku 1952 sloučené s Filozoficko-historickou fakultou Univerzity Karlovy, od roku 1954 na témže ústavu vyučoval, v roce 1965 se stal docentem moderních československých dějin. Roku 1968 se angažoval v obrodném procesu na fakultě i mimo ni, po rozpuštění tamní stranické organizace se odmítl znovu do komunistické strany přihlásit a žádat o přijetí. V roce 1969 musel z politických důvodů ukončit pedagogickou činnost na vysoké škole, o rok později byl donucen fakultu opustit; vrátit se mohl roku 1990 . 1970–90 pracoval ve Středisku státní památkové péče Středočeského kraje. Řadě dalších perzekvovaných historiků pomohl z pozice referenta k obživě zadáváním odborných úkolů pod svými či cizími jmény. Publikoval v samizdatu nebo pod cizími jmény . Působil na Univerzitě Karlově v Praze, Akademii věd České republiky a rovněž na vysokých školách v rodném regionu, Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové, Fakultě humanitních studií, později Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. V letech 1968–1969 a 1990–1992 byl členem rehabilitační komise FF UK, 1989...
Více od autora
Zdeněk Fejfar (8)
Zdeněk Fajfer byl český fotbalový trenér. V nižších soutěžích chytal za RH Cheb, Baník Most a SK Náchod. V letech 1974-1977 byl asistentem Antonína Rýgra u týmu Sklo Union Teplice. Ve druhé lize trénoval ŽD Bohumín a LIAZ Jablonec. V sezoně 1989/90 byl asistentem Františka Cipra ve Zbrojovce Brno.
Více od autora
Zdeněk A Tichý (7)
Narozen 24. 1. 1965 v Ústí nad Orlicí. Mgr., redaktor, pedagog na DAMU, dramaturg a publicista. Publikačně je zaměřen především na oblast divadla, také autor článku z oblasti knihovnictví, spolupracuje na divadelních a filmových festivalech.
Více od autora
William Harrington (6)
Autor napínavých příběhů inspektora Columba William Harrington je bývalý právník, který se v průběhu své vynikající profesionální kariéry specializoval na kriminální případy. Také proto se mu postavu inspektora Columba podařilo vykreslit tak výjimečně plasticky. Autor jej představuje v takovém světle, že čtenář nemůže být od samého počátku na pochybách, komu patří jeho sympatie. Pod Harringtonovým perem však ožívají rovněž další zajímavé postavy a figurky. Zejména však musíme docenit jeho dokonalou znalost prostředí, do něhož nás uvádí. William Harrington žil ve městě Greenwich v americkém státě Connecticut. Vydal již celou řadu případů okouzlujícího inspektora Columba...
Více od autora
Wiener Symphoniker (10)
Wiener Symphoniker , známý také jako Vídeňští symfonikové, je rakouský orchestr s bohatou historií a významným postavením ve světě klasické hudby. Orchestr byl založen v roce 1900 a získal si pověst díky interpretaci klasického vídeňského repertoáru i děl současných skladatelů. Během své historie spolupracoval Wiener Symphoniker s mnoha uznávanými dirigenty a sólisty.
Více od autora
Wensley Clarkson (7)
Psal i pod pseudonymem "Jon Bellini". Wensley Clarkson patří k nejúspěšnějším britským novinářům a spisovatelům. V roce 1991 se přestěhoval s manželkou a jejich čtyřmi dětmi do Los Angeles. Mezi jeho dalšími knihami je pohled do zákulisí bulvárního tisku,dále úspěšnými kriminálními příběhy na podkladě skutečných událostí. Dosud největší a mimořádný úspěch mezi literární veřejností v roce 1993 vzbudila jeho první ucelená monografie o Hollywood hvězdě Mel Gibsonovi,který nazval The Inside Story.
Více od autora
Washington Irving (10)
Washington Irving byl americký romantický spisovatel, humorista, autor povídek, historických studií a životopisů. Byl rovněž americkým velvyslancem ve Španělsku. Díky filmovým zpracováním jsou dnes známé jeho povídky Legend of Sleepy Hollow a Rip Van Winkle, obě ze sbírky Kniha skic. Dále jsou stále uváděny jeho příběhy a pohádky ze Španělska . Byl nejmladším z jedenácti dětí obchodníka z New Yorku. Jeho otec William Irving starší pocházel ze Skotska a matka Sarah z Anglie. V roce 1800 začal studovat na Collumbijské koleji. Měl se stát právníkem, ale raději se věnoval umění a bohémskému životu. Začal psát humorné a satirické povídky a komentáře, které se věnovaly společenské a divadelní scéně. Ty otiskoval od roku 1802 v novinách The Morning Chronicle a později byly vydány ve sbírce Letters of Jonathan Oldstyle. Aby zlepšili jeho zdravotní stav, financovali Washingtonovi bratři jeho cestu do Evropy v letech 1804–1806. Po návratu z Evropy pokračoval ve studiu práv, ale studia zanedbával a nedokončil. Začal vydávat vlastní časopis Salmagundi . Výběr článků z tohoto časopisu vyšel v roce 1823 pod titulem Salmagundi or the whimwams and opinions of Lancelot Langstaff and others. V roce 1809 jej proslavila satirická kniha Dějiny New Yorku od Dietricha Knickerbockera. Uvedení knihy předcházela mystifikační kampaň, kdy v novinách vycházely inzeráty, hledající fiktivního historika Dietricha Knickerbockera a jeho otištěné Dějiny, které údajně zapomněl v hotelu, měly být nápomocny tomuto pátrání. V době britsko-americké války v roce 1812 byl pobočníkem Daniela D. Tompkinse, guvernéra New Yorku a velitele milice, pozdějšího viceprezidenta USA. Dosáhl hodnosti plukovníka, do vlastních bojů se ale nezapojil. Válka zdecimovala rodinnou obchodní firmu a tak Washington Irving v roce 1815 ...
Více od autora
Vlastimír Talaš (7)
Narozen 18. 12. 1951 v Karviné. Ing. elektrotechnik ,nakladatel, autor libreta ke komiksu, spolumajitel nakladatelství Talpress/Krakatit, zaměřeného na Scifi a fantasy literaturu.
Více od autora
Vlastimil Zuska (7)
Po maturitě na SPŠ chemické v Praze pracoval postupně jako chemik, barvíř, strojník, tesař, knihovník v Národní knihovně ČR , odborný pracovník v Čs. filmovém ústavu . V l. 1980–85 studoval dálkově estetiku na FF UK; PhDr. 1986. Interní aspirantura v Ústavu pro dějiny a teorii umění ČSAV byla ukončena z politických důvodů. Externí aspiranturu na katedře estetiky FF UK absolvoval v letech 1990–93. Od r. 1990 působí na téže katedře, od r. 1993 jako docent, od r. 1994 jako vedoucí katedry. Od počátku odborné dráhy je zaměřen na filosofickou estetiku, zejména fenomenologickou , a na estetiku výtvarného umění a filmu. Postupně se věnoval tématům temporality estetického prožitku a časové dimenze ontologie uměleckého díla. Vedle fenomenologie měl na něho vliv Whitehead, Bergson, Lévinas a Deleuze, sémiotika a strukuralismus. Jeho samostatné práce se týkají sebereflexivity, inherentní intersubjektivity ega, estetické distance a temporality estetického znaku. Původní přínos spočívá v aplikaci konceptu možný svět na výtvarné umělecké dílo, ve fenomenologické analýze obrazu jako časového objektu a oscilace mentální přítomnosti v procesu recepce estetického objektu. Podal nové pojetí mimésis a estetického postoje jako sebereflektujících aktů vědomí. V současnosti pracuje na problému fikce a konceptu estetické distance v literatuře, výtvarném umění a filmu.
Více od autora
Vlastimil Baruš (7)
Vlastimil Baruš byl český a československý biolog, parazitolog, vědecký pracovník Československé akademie věd i Akademie věd České republiky, politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Studoval na VŠ zemědělské v Brně, kde také potom učil. V letech 1958-1962 působil jako vědecký pracovník Biologického ústavu. K roku 1981 se profesně uvádí jako ředitel Ústavu pro výzkum obratlovců Československé akademie věd. V letech 1985–1986 byl rektorem Vysoké školy zemědělské v Brně. Od roku 1987 pracoval v Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV v Brně. Byl účastníkem četných výzkumných zoologických expedic . Ve své profesní dráze se specializoval na studium cizopasných hlístic a přírodní ohniskovost namatodóz. Publikoval či spolupublikoval přes tři stovky vědeckých pracích a 23 knih. Později působil jako vedoucí vědecký pracovník Ústavu ekologie krajiny Akademie věd České republiky v Brně. Státní bezpečnost ho evidovala jako důvěrníka . Ve volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách roku 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se ho proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.
Více od autora