Všichni Autoři a témata

August Strindberg (35)

Johan August Strindberg byl švédský spisovatel, umělec a novinář. Dnes je považován za nejvýznamnějšího moderního švédského spisovatele, ve své době však nebyl příliš doceněn. Přestože se v některých zemích těšil jisté přízni již koncem 19. století , skutečně doceněným se stal až po druhé světové válce, především díky svým dramatům. Strindbergově próze i poezii mimo Švédsko tolik pozornosti věnováno nebylo, avšak nové impulzy vnesl bezpochyby do všech literárních žánrů. Přestože za jeho života Švédsko nemělo spisovatele většího formátu, nikdy nezískal Nobelovu cenu. Dodnes ovšem představuje jednu z nejkontroverznějších ikon švédské literární historie. Ve veřejném i soukromém životě byl v mnoha ohledech jen obtížně snesitelná osobnost. Jako nemilosrdný kritik soudobé švédské společnosti nikoho nešetřil. Byl psychicky labilní, v několika životních obdobích trpěl paranoiou a silnou úzkostí. Lze nicméně říci, že právě některé chorobné rysy Strindbergovy osobnosti způsobily, že jeho dílo bylo ve své době tak novátorské, především po stránce ztvárnění lidské psychiky. V autorově tvorbě hraje klíčovou roli autopsie – puzení vypsat se ze všech osobních problémů. Mnoho jeho děl má ráz hluboce intimní, krutě otevřené výpovědi, ať už jde o sexuální problémy, či třeba nenávist k partnerce. Mimo to, že psal ve všech literárních žánrech, usiloval Strindberg o úspěch i v jiných oblastech umění a také na poli humanitních i nehumanitních věd. Zajímal se o alchymii, okultismus, buddhismus a mnohé další oblasti lidského poznání, z nichž čerpal nové podněty. Byl univerzální osobností, jež do sebe chtěla vstřebat vše a snažila se také na vše reagovat. August Strindberg se narodil 22. ledna 1849 ve Stockholmu. Otec Carl Oscar Strindberg byl komisionářem, matka Ulrika Eleonora Norlingová pracovala jako pokojská. Tato skutečnost v synovi vyvolávala po celý život pocity méněcennosti, které po...

Vladimír Thiele (32)

Vladimír Thiele byl český básník a spisovatel. Od devíti let, kdy osiřel, byl vychováván v sirotčinci v Čermné. Vyučil se truhlářem. Od roku 1937 přispíval do Lidových novin. V době druhé světové války byl totálně nasazen v německém Hallendorfu poblíž Hannoveru. Po skončení války se stal redaktorem Svobodných novin a redigoval i časopis Nový hlas. Od roku 1948 pracoval v ČKD, nejprve jako úředník a od roku 1950 jako truhlář. V roce 1958 nastoupil do redakce Svobodného slova, v letech 1960–1963 byl propagačním textařem ve Státní propagaci, následně až do odchodu do penze roku 1981 vykonával svobodné povolání.

Vladimír Prokop (29)

Mgr. Vladimír Prokop je předním odborníkem na ilustrátory české dobrodružné literatury a autory rekonstrukcí pravěku, především pak na dílo Zdeňka Buriana.Je rovněž autorem středoškolských skrip z dějin literatury a výtvarného umění a publikuje práce týkající se uměleckých osobností Sokolovska. V současné době učí na sokolovském gymnáziu.

Vitalij Valentinovič Bianki (23)

Vitalij Valentinovič Bianki se narodil 12. února 1894 v Petrohradě v rodině významného ruského biologa. Prostředí, které jej od dětství obklopovalo, vzbudilo v něm trvalý zájem o ruskou přírodu. Léta strávená ve škole a na univerzitě - vystudoval přírodovědeckou fakultu petrohradské univerzity - tento zájem ještě prohloubila a rozšířila. Už jako chlapec propadl Bianki lovecké vášni, a jako jinoch a student biologie proto poznal rolníky, lesníky, navázal styky se starými lovci losů i medvědů, s lidmi, kteří obdivuhodně dobře znali složitý život v lese. Účastnil se výzkumných výprav, podnikl první cesty po Uralu a Altaji, krátce působil ve škole a potom ve vlastivědném muzeu - a to vše mu pomohlo nashromáždit si poznatky, vzory, zkrátka materiál k budoucí práci. A když na konci roku 1922 v Leningradě vznikl při knihovně dětské literatury Pedagogického ústavu předškolní výchovy kroužek spisovatelů pro děti, přišel tam i V. Bianki. Zde předčítal své první přírodovědecké povídky a tím vlastně začal svou literární činnost. První knížku pro děti \"Domečky v lese\" vydal v roce 1924. Za více než 30 lety své literární činnosti napsal V. V. Bianki na 300 pohádek, povídek a novel. Nejznámější jsou jeho \"Lesní noviny\", které v roce 1961 vyšly v 10. vydání . Je to jakýsi kalendář přírody pro samostatná pozorování během celého roku. I mladý čtenář, jenž si otevře dílo Vitalije Valentinoviče Biankiho, se mnoho dozví. Naučí se pozorovat domácí přírodu, stane se jejím pečlivým ochráncem. Zamiluje si ji. Autorovy knihy mu v tom pomohou. V. V. Bianki zemřel 9. června 1959. Jeho žákem byl další autor knih o přírodě, Nikolaj Sladkov.

Václav Lacina (33)

Václav Lacina byl český prozaik, básník a humorista. V roce 1954 obdržel státní cenu a v roce 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem. Dětství prožil ve Volyni. Gymnázium vystudoval v Praze, maturoval roku 1925. Poté vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy . V letech studií již spolupracoval s pražským Divadlem DADA. V letech 1934–1945 pracoval jako soudce, a to v Chebu , v Kašperských Horách a v Praze . V letech 1945–1947 působil na ministerstvu informací, poté byl krátce okresním soudcem v Praze, v letech 1948–1952 byl tiskovým referentem ministerstva spravedlnosti. V letech 1952–1953 pracoval v Československém rozhlase. Od roku 1953 se věnoval výhradně spisovatelské tvorbě. Roku 1973 šel do důchodu. Žil v Příbrami, v posledních letech v Domově důchodců v Rožmitále pod Třemšínem. Lacina se nejvíce proslavil literárními parodiemi. Soustředil je zejména v souboru textů Čtení o psaní, kde zpracovává jedno téma ve stylu různých spisovatelů. Parodický charakter mají i soubory Dódekamerón juristický a Rumpendanti . Typické pro něj byly satirické texty, psané z levicových pozic. Za první republiky tepal zejména do národních socialistů, agrárníků, sociálních demokratů a fašistů, po válce pak do kolaborantů a spekulantů. Jeho terčem bylo též maloměšťáctví, zejména v jeho románové tetralogii Panstvo se baví .

Robert Bryndza (37)

Robert Bryndza je britský spisovatel a scenárista žijící na Slovensku. Robert Bryndza se narodil v roce 1979 ve městě Lowestoft ve Velké Británii. Je známý jako autor detektivek, ovšem v jeho činnosti lze najít i sérii romantických komedií. Začal psát ve svých 13 letech, kdy mu rodiče k Vánocům koupili psací stroj. Vystudoval ale herectví na Guilford School of Acting v Londýně, ve kterém ale později nenašel uplatnění, a tak si vyzkoušel napsat divadelní hru s názvem Branko & Branka. Jelikož v roce 2007 uspěla na divadelním festivalu v Edinburghu, rozhodl se psaní věnovat profesionálně. Než se mu ale podařilo se svými díly prorazit, působil jako herec v Los Angeles, kde poznal svého současného manžela Jána Bryndzu, který pracoval jako vizážista u filmu. První autorovou kniha E-maily Coco Pinchardové vyšla v roce 2013; jedná se o romantickou komedii, která měla čtyři pokračování. S Jánem Bryndzou napsal satiru na život v Hollywoodu, kterou pojmenoval Mrcha Hollywood. V tomto díle čerpali ze svých zážitků z pobytu v tomto místě, zejména ze svých pracovních pozic herce a vizážisty. Později, znovu sám, sepsal ještě jeden romantický román Ten pravý a ta pravá. Přestože se svými díly s romantickým nádechem dostal do povědomí čtenářů, jeho snem bylo vydat thriller s hlavní postavou detektiva šéfinspektora Eriky Fosterové. To se podařilo v roce 2016, kdy vyšel první titul Dívka v ledu. Toho se za dva roky prodaly více než 2 miliony výtisků a mimo jiné byl označen jako The Wall Street Journal nebo USA Today bestseller a práva byla prodána do dvaceti devíti jazyků. I pokračování Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu, Chladnokrevně a Smrtící tajnosti se drží na předních příčkách prodávaných knih. V těchto dílech autor často čerpá ze svých zkušeností. Například příběh knihy Noční lov je inspirován skutečností a odehrává se v místech Londýna, ve kterých autor žil přes deset let. Zajímavostí pak je, že hlavní postava sice žije ve Velké...

R. L Stine (43)

Robert Lawrence Stine se narodil 8. října roku 1943 ve státě Ohio. Dnes žije R. L. Stine v americkém státě New York.

Peter Jilemnický (48)

Peter Jilemnický byl slovenský spisovatel, novinář, učitel a komunistický politik českého původu. Narodil se v Kyšperku , ve východních Čechách. Pocházel z rodiny strojvedoucího; měl dva sourozence, bratra Jindřicha a sestru Marii. Vzdělání získal v měšťanské škole škole v Kyšperku a v Červené Vodě, potom pokračoval na Střední zemědělské škole v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích na jižním Slovensku. Po ukončení studií pracoval jako učitel na Slovensku. V roce 1922 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1926–8 pobýval v Sovětském svazu. V roce 1927 byl přijat do sovětské komunistické strany a studoval na moskevském Státním institutu žurnalistiky. V roce 1928 se vrátil do ČSR a do r. 1929 působil spolu s E. Urxem v Moravské Ostravě v redakci Pravdy, ústředního orgánu KSČ pro Slovensko. Od roku 1936 učil ve městě Svätý Jur nedaleko Bratislavy, v roce 1939 se odstěhoval do Čech do vesnice Poříčí u Litomyšle. Do roku 1942 pak učil na vesnických školách. Jilemnický se za okupace zapojil do protifašistického boje. Byl členem ilegální komunistické odbojové organizace ve východních Čechách. Bratr Jilemnického byl v listopadu 1941 popraven. Jilemnický byl 27. října 1942 vyšetřován v Poříčí Gestapem a dalšího dne během výslechu v Pardubicích zatčen. V Pardubicích byl osm měsíců vězněn a v polovině června 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Následně byl převezen do věznice v Litoměřicích a v říjnu odsouzen na osm let vězení. Vězení trávil v káznici Griebo u Coswigu poblíž Dessau. Na konci dubna 1945 se mu podařilo opustit tábor pod jménem jednoho polského vězně, který tam zemřel. Do Poříčí se vrátil 25. května 1945. V letech 1945–1946 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska . V roce 1945 nastoupil...

Juraj Červenák (48)

Juraj Červenák, pseudonym Thorleif Larssen je slovenský spisovatel. Je znám jako úspěšný autor fantasy děl, filmový recenzent a redaktor časopisů Fantázia, Pevnost a DVD mag, často se objevuje na nejrůznějších conech. Proslul hlavně knihami o barbaru Conanovi, černokněžníku Roganovi, bohatýrovi Iljovi Muromcovi a o českém legendárním hrdinovi Bivojovi. Prakticky všechny jeho knihy vyšly z komerčních důvodů v češtině. Po úspěšné sérii Dobrodružství kapitána Báthoryho začal v Pevnosti vycházet jeho román na pokračování Chřestýš Callahan a brána duchů. V současné době žije ve východoslovenské metropoli Košice, kde pracuje jako spisovatel a publicista na volné noze. Série dobových detektivek o vyšetřování zločinů za vlády Rudolfa II. Habsburského na přelomu 16. a 17. století s prvky hororu a mysteriózního dobrodružného románu.

Josef Hrabák (38)

Josef Hrabák byl český literární historik, teoretik a kritik, komparatista a univerzitní profesor české literatury. Jeho dcerou je jazykovědkyně Marie Krčmová. Po maturitě v roce 1931 studoval v letech 1931-1934 češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Doktorát filozofie získal v roce 1937 prací Staropolský verš ve srovnání se staročeským, habilitační práci Smilova škola obhájil roku 1946, v roce 1948 byl jmenován profesorem. Titul doktora filologických věd získal v roce 1956 prací Studie ze starší české literatury. V letech 1935-1945 učil na středních školách v Lipníku nad Bečvou a v Brně. Od roku 1945 přednášel na Filozofické fakultě MU v Brně, kam v roce 1953 přešel natrvalo, současně v letech 1946-1952 působil na brněnské pedagogické fakultě. V roce 1948 byl na jmenován na pedagogické fakultě řádným profesorem české a slovenské literatury a v letech 1950-1952 byl na této fakultě proděkanem. V roce 1953 přešel zpět na filozofickou fakultu a v letech 1954-1960 děkanem filozofické fakulty. Na konci padesátých let působil i jako prorektor Masarykovy univerzity. V letech 1953-1970 vedoucím katedry České literatury a literární vědy. Roku 1937 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Byl předsedou Literárněvědné společnosti při Československé akademie věd , od roku 1952 byl členem vědecké rady Ústavu české a světové literatury ČSAV a vědeckým vedoucím brněnského pracoviště, které bylo zřízeno 1961 z jeho podnětu.  Byl členem uměnovědného kolegia ČSAV a hlavním redaktorem Památek staré literatury české . V roce 1965 by zvolen členem korespondentem ČSAV. Od roku 1970 byl členem redakční rady České literatury, v letech 1970-1972 hlavním redaktorem.  Byl také redaktorem Hosta do domu, Časopisu Matice Moravské , Literatury ve škole , redigoval List Sdružení moravských spisovatelů , Listy filologické (1961-1987...

Jiří Rajlich (34)

Jiří Rajlich je český historik se zaměřením na vojenské a letecké dějiny. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1991 působí ve Vojenském historickém ústavu, kde je ředitelem historicko-dokumentačního odboru. Ve svých pracích se zabývá meziválečnou i poválečnou historií československého letectva, osudy československých letců na západní frontě během druhé světové války, ale i činností Luftwaffe v českých zemích nebo Čechoslováky bojujícími ve španělské občanské válce. Zaměřuje se i na obraz armády a bezpečnostních sborů ve filmu a televizi. Kromě autorství desítek historických knih, které vyšly v Česku i v zahraničí, a stovek vědeckých studií byl také kurátorem řady muzejních výstav a expozic. Za svou literární činnost obdržel Cenu Miroslava Ivanova, byl vyznamenán Záslužným křížem ministra obrany II. i III. stupně. Jako jeden ze členů týmu Vojenského historického ústavu třikrát získal cenu Gloria musealis. Dne 28. října 2019 mu prezident České republiky Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. třídy. Je předsedou redakční rady časopisu Historie a vojenství a členem redakčních rad časopisů Letectví a kosmonautika, Vojenská história a Securitas Imperii.

Jayne Ann Krentz (42)

Narodila se 28. března 1948 v Borrego Springs ve státě Kalifornia. Za svobodna se jmenovala Castleová a její matka ji vychovávala společně s jejími dvěma bratry – Jamesem a Stephenem. Svá studia historie na kalifornské univerzitě v Santa Cruz ukončila s hodností bakaláře v roce 1970. Ve studiu pak pokračovala na státní univerzitě v San Jose, kde si udělala doktorát z knihovnictví. Okamžitě po jeho získání se vdala za inženýra Franka Krentze, s nímž se setkala na škole v San Jose. Novomanželé se přestěhovali na Panenské ostrovy, kde Jayne pracovala jako knihovnice na základní škole. O této době Jayne mluví jako o „zhoubě svého profesionálního života“. Práce v knihovně se jí líbila, ale uvědomila si, že to, co se požaduje od učitelky na základní škole, ji neuspokojuje. Změnila tedy své působiště a pracovala jako knihovnice na vysoké škole. Nyní už déle než 30 let žije Jayne se svým manželem Frankem v Seattlu ve státě Washington. Je proslavená svou pracovitostí, protože šest dní v týdnu usedá ke svému psaní už v sedm hodin ráno. Mimo jiné ráda vaří vegetariánská jídla. Díky její minulosti jistě nikoho nepřekvapí, že je velice štědrá vůči knihovnám, kterým pravidelně přispívá nemalými finančními částkami. Založila také univerzitní knihovnický fond, díky němuž si univerzitní knihovny mohou dovolit nakupovat více literatury a finančně přispívá patnácti základním školám v Seattlu na nákupy nových knih. Je rovněž členkou poradního sboru washingtonské univerzity pro nástavbové studium v oboru tvůrčího psaní. Když ještě pracovala jako knihovnice na vysoké škole v Duke, začala s psaním vlastních povídek. Kombinovala v nich prvky romance s postupy science-fiction. Asi šest let psala a rozesílala náměty na romány, ale ty se jí pravidelně vracely se zamítavým stanoviskem. Během této doby zkoušela několikrát se svojí tvorbou skončit, ale ta se jí mezitím stala nutností. Pak se s rodinou přestěhovala do Seattlu, aby tam její manžel pokračoval v kariéře leteckého inženýra. Ani v ...

Jaroslav Vašák (38)

Jmenuji se Jaroslav Vašák . Mým koníčkem a zároveň povoláním je obor kuchař-číšník a sbírání gastronomických zajímavostí z celého světa, čemuž se věnuji od r. 1968 a mám titul Mistr kuchař . Moje sbírka je velice hodnotná, byla oceněna v pražském Klubu sběratelů kuriozit jako Pozoruhodná a Špičková, byla velice dobře hodnocena i na Střední hotelové škole v Praze i ve SOU v Klánovicích a zájem projevila i Guinessova kniha rekordů. Náplní sbírky je přes 5 000 stran textu z nejrůznějších oblastí gastronomie. Jaroslav Vašák zemřel 1. prosince 2019.

Ivan Vyskočil (14)

Ivan Vyskočil je český spisovatel, dramatik, herec, režisér a divadelní pedagog. Odmaturoval v roce 1948 na Akademickém gymnáziu v Praze, poté studoval režii a herectví na DAMU . Po ukončení tohoto studia se rozhodl pokračovat ve studiích na Univerzitě Karlově, kde vystudoval psychologii se specializací na mladistvé delikventy a kriminální prevenci a pedagogiku . Během studií působil v diagnostických ústavech pro mládež, ale došel přesvědčení, že stát nemá zájem mladým „vyvrhelům“ pomoci, ale spíš je udržovat jako odstrašující příklad vůči němuž se „my dobří“ můžeme pohodlně vymezovat. Kariéru psychologa opustil a věnoval se čistě divadlu a jeho experimentálnímu výzkumu. Patřil k iniciátorům tzv. malých scén či jinak řečeno divadel malých forem. Z hlediska světové divadelní historie je jeho působení nejvýraznějším českým podílem na tzv. druhé divadelní reformě. Je autorem prvních text-appealů , ty pak od roku 1957 uváděli v pražské Redutě. Byl inspirátorem a vzorem tvůrců obecně známějších jmen . Souběžně s těmito aktivitami byl v letech 1957–1959 učitelem psychologie a pedagogiky na AMU. Vyskočil spoluzakládal Divadlo Na zábradlí, v letech 1958–1962 zde působil jako režisér činohry, herec, autor a umělecký vedoucí. Poté založil, opět v Redutě, Nedivadlo. Pod touto značkou vystupoval několik desetiletí s různými partnery. Z nich nejvýznamnějším byl především z počátku herec a spisovatel Pavel Bošek a herec a překladatel Leoš Suchařípa; za normalizace mezi ně postupně patřili loutkoherečka Vlasta Špicnerová , vlastní odchovankyně z LŠU Barbora Hocková, v 80. letech dramaturg Otakar Roubínek. Průběh představení, texty a akce jednotlivých představení se záměrně průběžně vyvíjely na základě reakcí publika. Po roce 1970 se podílel na recitálech zpěvačky Evy Olmerové. Učil herectví a autors...

Iva Nováková (48)

Iva Nováková je absolventkou střední odborné školy výtvarné, zaměřuje se na tvorbu pro děti. Je autorkou zábavných a didaktických doplňovaček, hádanek, omalovánek a vystřihovánek.

Heinz G Konsalik (34)

Heinz G. Konsalik, pseudonym Heinze Günthera, byl německý romanopisec. Konsalik bylo dívčí jméno jeho matky. Během druhé světové války byl válečným zpravodajem, který poskytoval mnoho zkušeností pro jeho romány.

Harry Thürk (19)

Harry Thürk, rodným jménem Lothar Rudolf Thürk, byl německý novinář a spisovatel. Byl velmi populární zejména v někdejší Německé demokratické republice. Pocházel z Horního Slezska. V době 2. světové války v roce 1944 ve věku 17 let vstoupil jako dobrovolník do nacistického Wehrmachtu, kde sloužil jako výsadkář. Krátce také bojoval na východní frontě, ale byl vojáky Rudé armády zajat. Po propuštění ze zajetí se vrátil do východního Německa, které se nacházelo v sovětském okupačním pásmu, z něhož později vznikla Německá demokratická republika. Byl velmi aktivní ve východoněmeckém komunistickém mládežnickém hnutí, působil jako novinář a fotoreportér, pracoval jako válečný zpravodaj v Číně a ve Vietnamu, postupně se etabloval jako spisovatel. Během svého života napsal celkem šedesát knih, včetně románů, detektivek, literatury faktu i knížek pro děti a mládež. Některá jeho díla byla i zfilmována, u většiny z nich také spolupracoval i na jejich scénáři. Mezi jeho vůbec nejznámější díla patří ostře protiválečný román Hodina mrtvých očí z roku 1957, který byl později přeložen do 30 jazyků, v češtině vyšel poprvé v roce 1960. Zemřel po delší nemoci ve věku 78 let v nemocnici ve Výmaru.

David Weiss (12)

David Weiss se narodil se v roce 1909, již v útlém věku projevoval zájem o umění. Jeho otec byl malíř. Od čtyř let, kdy Weiss osiřel, se o něj starala jeho teta z Philadelphie. V roce 1933 vystudoval Temple University a přestěhoval se do New Yorku, kde se stal osobním tajemníkem Erwina Piscatora, a poté vedoucím dramatických seminářů na New School for Social Research. Po neúspěšné herecké kariéře Weiss pracoval na více než 50 pracovních místech , než se obrátil k psaní. David Weiss byl ženatý 53 let s výtvarnicí Stymean Karlen, až do své smrti v roce 1998. Karlen často přispěla poezií jeho románů. Pár žil v New Yorku, Londýně a Kalifornii. Po její smrti Weiss napsal biografii své manželky. David Weiss zemřel 29. listopadu 2002. Příčinou byla tromboflebitida způsobená komplikací z pádu. Bylo mu 93 let.

Zdena Rosecká (60)

Autorka učebnic pro metodiku tvořivá škola.

Walter Scott (37)

Sir Walter Scott, 1. baronet byl skotský básník, prozaik, romanopisec a sběratel skotských balad, představitel romantismu. Je považován za zakladatele historického románu. Jeho historické romány jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších anglických vůbec, protože ovlivnily tvorbu několika generací a byly velmi populární. Pocházel z právnické rodiny. V mládí onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na jednu nohu. Dětství prožil u svého dědečka na skotsko-anglickém pomezí, kde si velmi oblíbil pohádky a lidovou slovesnost. V roce 1792 absolvoval práva na edinburské univerzitě, stal se právníkem a v letech 1806–1830 byl úředníkem nejvyššího soudu v Edinburghu. Roku 1812 se spřátelil s anglickým básníkem lordem Byronem, který svým revolučním romantismem do jisté míry ovlivnil jeho tvorbu. Začínal jako romantický básník. Již jeho kniha z roku 1805 Píseň posledního skotského barda se stala bestselerem . Vrcholem jeho básnické tvorby je Jezerní panna z roku 1810, v níž se panovník zamiluje do skotské horalky. V roce 1814 vydal anonymně dílo Waverley aneb Před šedesáti lety , v němž se hlavní hrdina postaví na stranu skotských horalů, kteří osnují povstání proti králi. Obrovský úspěch díla povzbudil Scotta ke psaní další historických románů. V krátkém době vydává díla Guy Mannering , Starožitník , Rob Roy , Ivanhoe a tři řady románů, kterým dal souhrnný název Příběhy mého domácího . První řada obsahuje např. román Černý trpaslík 1816) a Puritáni , druhá pak vrcholný Scottův román Srdce Edinburghu a ve třetí jsou zase romány Pověst o Montrosovi a Nevěsta z Lammermooru . Ke konci života se tvorba Walter Scotta vyznačovala klesající uměleckou úrovní. Přesto i v této době napsal skvělé romány jako je např. Talisman nebo K...

Vítězslav Houška (33)

Vítězslav Houška byl český spisovatel, publicista, filatelista, šachista, karikaturista a překladatel. Vystudoval a většinu života strávil v Praze, pak dále na své chalupě v obci Zátyní. Je znám především svou publicistikou o sportu. V literární tvorbě a redakční činnosti se věnoval nejvíce šachům a filatelii. Byl dlouholetým redaktorem časopisu Filatelie. V posledním desetiletí své kariéry vedl svůj blog o šachách: Pražská šachová společnost -blog Vítězslava Houšky a věnoval se spisovatelské tvorbě, především o T. G. M. Spolu se svou manželkou Jaroslavou Baumrtovou měl syna Karla . Vítězslav Houška zemřel 3. srpna roku 2011 ve Vojenské fakultní nemocnici v Praze ve věku 86 let. Jeho manželka ho přežila pouze o 8 dní. Sportu nad šachovnicí se věnují knihy Nad šachovnicemi celého světa, Šachy s úsměvem a Tam všichni hrají šachy. Do oblasti sběratelství známek zasadil také své detektivní romány: Merkur nese smrt. Své liberálně pravicové smýšlení a osobní vzpomínky vyjádřil v knihách o prvním československém prezidentovi Masarykovi – šest knih pro Masarykovo demokratické hnutí: Masaryk známý, neznámý , Lidé kolem T. G. M, Masaryk! Ne Lenin: moje svědectví , T. G. M myslitel a státník, Novinář Peroutka o T. G. M, Karel Čapek a T. G. Masaryk. V Nakladatelství dopravy a spojů byl dlouholetým šéfredaktorem časopisu Filatelie , a Mladý filatelista . Pravidelně přispíval do časopisu Čas , zejména do rubriky "Glosář k životu TGM". Mimo to je autorem klubových kronik Železná Sparta, Věčná Slavia či knihy 50 slavných sparťanů, 50 slavných slávistů. Psal i pro děti . Dále ilustroval vtipy do novin, např. Satiromet, Pan Voňka. Kromě samotné literární tvorby se věnoval překladatelství. Překládal knížky z franco...

Valentin Petrovič Katajev (43)

Valentin Petrovič Katajev byl ruský sovětský spisovatel, dramatik, scenárista a novinář. Narodil se v Oděse a prožil v ní své mládí. Pocházel z rodiny učitele. V době první světové války bojoval na frontě jako dobrovolník, v té době také začal působit jako válečný zpravodaj a dopisovatel, což posléze dělal i během Velké vlastenecké války. V době Říjnové revoluce v roce 1917 vstoupil do řad nově vznikající Rudé armády, ve které sloužil do roku 1920, kdy se vrátil do Oděsy. Od roku 1922 žil v Moskvě. Mezi jeho nejznámější díla patří kniha Na obzoru plachta bílá inspirovaná revolučním rokem 1905 v Ruském impériu v době autorova dětství v rodné Oděse. Kniha tvoří vlastně první část rozsáhlejší trilogie Vlny Černého moře. Dalším velmi známým dílem je kniha Syn pluku odehrávající se za druhé světové války v době Velké vlastenecké války. Od šedesátých let 20. století převažují v jeho díle autobiografické prvky Stal se jedním z nejznámějších sovětských spisovatelů, jeho pověst je však nejednoznačná. Na jednu stranu byl oceňován vyznamenáními a byl vnímán jako úzce spjatý se sovětským režimem. Na druhou stranu byl spisovatelem s bezmeznou fantazií, citlivým a původním; podporoval inovátorskou práci nových autorů a popisoval i to, co chtěla oficiální sovětská historie potlačovat.

Meg Cabot (47)

Meg Cabotová, celým jménem Meggin Patricia Cabot, známá také pod pseudonymy Patricia Cabot, Jenny Carroll a Meggin Cabot je americká spisovatelka a ilustrátorka. Na univerzitě v Indianě vystudovala výtvarné umění a přestěhovala se do New Yorku se záměrem stát se profesionální ilustrátorkou. To jí ale nevyšlo, a tak si v roce 1991 našla práci jako asistentka ředitele vysokoškolské koleje na Newyorské univerzitě a začala psát romány. Jedná se o autorku více jak 40 knih pro děti, mládež i dospělé. Mezi její nejznámější díla patří Deníky princezny respektive Princezniny deníky, které posloužily jako námět pro dva hollywoodské romantické filmy režiséra Garryho Marshala Deník princezny z roku 2001 a Deník princezny 2: Královské povinnosti z roku 2004 s Anne Hathawayovou a Julií Andrewsovou v hlavní roli. V jednu dobu psala pouze romány pod jménem Patricia Cabot. Sérii Mediátor psala nejdříve pod pseudonymem Jenny Carroll, ale kvůli úspěchu knih se vrátila k vlastnímu jménu. Dříve žila v Indianě, Kalifornii, New Yorku a Francii. 1. dubna 1993 se v Itálii provdala za finančního publicistu a básníka Benjamina D. Egnatze. Společně se svým manželem a jejich jednookou kočkou Henriettou a druhou kočkou Gem žije střídavě v New Yorku a v Key West. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Meg Cabot na anglické Wikipedii.

Lewis Carroll (40)

Charles Lutwidge Dodgson , známý pod pseudonymem Lewis Carroll, byl anglický spisovatel, matematik, logik, učenec, anglikánský diakon a fotograf. Jeho nejznámější knihou je Alenka v říši divů a její následné pokračování Za zrcadlem a co tam Alenka našla. Pokračování Alenčiných příběhů Alenka za zrcadlem poprvé vyšlo roku 1871. Toto dílo mimo jiné obsahuje slavnou báseň Žvahlav , která ukazuje Carrollův smysl pro hravost a fantazii. Jeho třetím nejproslulejším dílem ve světě po obou Alenkách je alegorická báseň The Hunting of the Snark . Posledním Carrollovým románem byla kniha Sylvie and Bruno . Pod svým jménem publikoval odborné texty z oblasti matematiky. Rodina Dodgsonů pocházela převážně ze severní Anglie a částečně z Irska. Předkové Charlese Dodgsona byli většinou lidé konzervativní a činní v anglikánské církvi nebo v armádě. Jeho pradědeček Charles Dodgson byl anglikánským biskupem. Dědeček, rovněž Charles, byl důstojníkem a zahynul v roce 1803, když jeho dva synové byli ještě malé děti. Starší z těchto synů – opět Charles Dodgson – byl Carrollův otec. Navrátil se k druhé rodinné profesi a stal se duchovním. Navštěvoval střední školu Rugby School a potom kolej Christ Church na Oxfordské univerzitě. Měl talent pro matematiku a získal dva bakalářské tituly, což mohl být dobrý začátek vynikající akademické kariéry. Místo toho se ale v roce 1827 oženil se svou sestřenicí a uchýlil se do ústraní jako venkovský kněz. Charlesův otec byl aktivní a velmi konzervativní duchovní anglikánské církve, který se později stal arcidiákonem Richmondu . Zapojoval se do ostrých náboženských polemik, které rozdělovaly anglikánskou církev. K anglikánské církvi se snažil vést i své děti. Mladý Charles si ale k otcovým hodnotám a celé anglikánské církvi vytvořil r...

Josef Polišenský (29)

Josef Polišenský byl přední český historik a pedagog, který se specializoval především na novověké dějiny Českých zemí, Evropy a dějiny Latinské Ameriky. Josef Polišenský v letech 1935–1939 vystudoval historii a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Přestože uzavřel studium svou doktorskou prací už v roce 1939, z důvodu uzavření českých vysokých škol mohl být promován až po skončení druhé světové války. Současně se studiem univerzity navštěvoval Státní archivní školu, kterou absolvoval roku 1940. V roce 1947 se habilitoval v oboru obecná historie, 1951 byl jmenován státním docentem, 1957 jmenován profesorem obecných dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v témže roce dosáhl titulu doktora historických věd. V 60. letech 20. století působil krátce jako hostující profesor na Universidad de Chile. V této době pracovně navštívil také Uruguay, Brazílii, Kolumbii, Mexiko a Kubu. Na konci 60. let se stal spoluzakladatelem Střediska Iberoamerických studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a jehož byl v letech 1967–1981 prvním vedoucím. V roce 1969 byl vyslán jako hostující profesor na University of California v Berkeley. Byl členem Rakouské akademie věd a Nizozemské královské akademie věd. Publikační aktivita Josefa Polišenského zahrnuje více než 120 knižních titulů vydaných kromě češtiny ve stěžejních světových jazycích a kolem jednoho a půl tisíce odborných pojednání publikovaných v prestižních světových historických časopisech.

Jaromíra Kolárová (27)

Jaromíra Kolárová, rozená Setničková , byla česká spisovatelka, dramatička a scenáristka. Jaromíra Setničková se narodila v dělnické rodině, dětství prožila na periferii v Bubenči a dělnické kolonii v Holešovicích, což ovlivnilo část její prozaické i dramatické tvorby. V Praze vystudovala reformní reálné gymnázium, kde v roce 1938 složila maturitní zkoušku. Krátce poté odjela do Paříže, kde chtěla studovat, ale vrátila se a zapsala se na FF UK na obor čeština a francouzština. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 navštěvovala abiturientský kurz při obchodní akademii a v letech 1940 – 1945 pracovala jako referentka ve Svazu tesařských mistrů. V téže době se podílela na činnosti dětského amatérského loutkového divadla Domovina. Po válce se vdala a začala znovu studovat na FF UK, po narození druhého dítěte, syna Vladimíra, však studium ukončila. V letech 1947 – 1949 byla externí redaktorkou týdeníku Rolnické hlasy. Roku 1950 se i s rodinou přestěhovala do Ostravy; krátce působila v kulturní rubrice krajského deníku Nová svoboda, 1951 se stala tajemnicí pobočky Svazu československých spisovatelů. Poté pracovala jako lektorka Státního divadla v Ostravě. Když byl v roce 1952 její manžel zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen za velezradu, sabotáž a špionaž na 15 let do vězení, byla nucena pracovat jako úřednice Velkoobchodu průmyslovým zbožím . Byla jí znemožněna jakákoli publikační činnost, její hry byly staženy z repertoáru divadel, filmové synopse a scénáře nebyly realizovány. Po manželově podmínečném propuštění v roce 1959 a následné rehabilitaci v roce 1963 působila jako dramaturgyně nejprve v ostravském televizním studiu, po návratu do Prahy v r. 1965 pak v Československé televizi Praha. Na počátku roku 1968 byla redaktorkou nakladatelství Práce, záhy těžce onemocněla , o rok později je jí přiznán invalidní důchod. V letech 1969 – 1971 pobývala v ...

Dana Hlavatá (50)

Slovenská spisovatelka, televizní dramaturgyně, věnuje se rozhlasové tvorbě a televizní scenáristice. Narozena v Zábřehu nad Ostravicí , žije v Bratislavě. Svou prvotinu napsala pod pseudonymem Kristína Lumiská.

Tomáš Novák (44)

Tomáš Novák je český poradenský psycholog, specializující se zejména na otázky související s manželstvím. V letech 1964 až 1969 vystudoval psychologii na filosofické fakultě tehdejší Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Titul PhDr. získal v roce 1971 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Již za studií začal pracovat na Psychologické výchovné klinice v Brně. Poradenství se věnuje po celou svoji odbornou praxi. Prvních deset let se věnoval poradenství pedagogicko-psychologickému u dětí, mládeže a jejich rodičů, další desetiletí od roku 1979 pak výběru žadatelů i dětí pro náhradní rodinnou péči – osvojení a péče pěstounská. V rámci svého působení v Krajské manželské a předmanželské poradně Brno psychologicky vyšetřil více než polovinu z celkového počtu vážných zájemců o osvojení či pěstounskou péči u dítěte. Problémy běžného manželského konfliktu se zabýval převážně externě v manželské poradně tehdejšího MÚNZ Brno. Od roku 1989 se věnuje převážně manželskému a rozvodovému poradenství. Od roku 1990 externě učí na Masarykově univerzitě v Brně. Do roku 2012 v Manželské a rodinné poradně a po té jako soukromý psycholog. V současnosti se zaměřuje na poradenství rozvíjející u klienta vlídnou asertivitu, tj. protiklad jak primitivního prosazování se jakož i naučené bezmocnosti. obě publikace vydány opakovaně

Richard Konkolski (20)

Richard Konkolski je český mořeplavec a vítěz řady námořních závodů, třikrát obeplul sám zeměkouli. Richard Konkolski se vyučil zedníkem a vystudoval stavební průmyslovku. Už od mládí se věnoval jachtingu, začínal v TJ ŽD Bohumín. V letech 1959 až 1966 se účastnil řady jachtařských závodů, stal se mistrem severní Moravy. V roce 1972 se účastnil závodů osamělých mořeplavců OSTAR přes Atlantik z anglického Plymouthu do Newportu. Vzhledem ke zlomenému stěžni a dalším problémům se mu podařilo připlout na celkovém 41. místě. Po ukončení závodu pokračoval na vlastnoručně vyrobené jachtě Niké I v cestě kolem světa. Po 342 dnech ukončil plavbu v roce 1975 v Plymouthu a později v polském Svinoústí a Štětíně. Stal se prvním Čechoslovákem, který obeplul zeměkouli a Niké I druhým nejmenším plavidlem. Byl oceněn mimo jiné tituly zasloužilý mistr sportu , sportovec roku severomoravského kraje , ocenění za sportovní úspěchy ÚV ČSTV , jachtař roku , mistr sportu . Řadu ocenění získal také v Polsku. Emigroval v červnu 1982. Během výjimečného stavu v Polsku odplul s manželkou Miroslavou a synem Richardem ze Štětína, kde měl loď Niké II. Přistál v naprostém pořádku až v Newportu v americkém státě Rhode Island. Zde řadu let žil a do Česka se vrátil až v roce 2016 . Po sametové revoluci v roce 1999 udělil Richardu Konkolskému Český svaz jachtingu čestné členství jako ocenění za propagaci českého jachtingu u nás a v zahraničí. Konkolski je autorem několika knih, filmů a televizních dokumentů. V současnosti vlastní multimediální studio, kde se věnuje výrobě filmů a propagačních materiálů. V roce 2013 byl Richard Konkolski oceněn medailí za zásluhy o stát v oblasti sportu....

Pavel Bělina (43)

Pavel Bělina je český historik. Specializuje se především na dějiny českých zemí a habsburské monarchie v 16.–19. století. V letech 1967–1972 vystudoval obor archivnictví a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia ukončil obhajobou diplomové a rigorózní práce Hradec Králové v době předhusitské a ziskem titulu PhDr. Poté krátce pracoval jako archivář ve Vojenském historickém ústavu a od roku 1974 byl zaměstnán v Ústavu československých a světových dějin ČSAV Praha. V letech 1991–1997 působil jako odborný asistent na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1994–2002 byl zaměstnán v Historickém ústavu Armády ČR. Mezi léty 2002–2006 byl osobou samostatně výdělečně činnou. Od roku 2006 pracuje jako vedoucí redaktor v nakladatelství Paseka a od roku 2007 působí jako odborný asistent na FF UK.

Noah Gordon (33)

Noah Gordon je americký spisovatel. Světový úspěch si získal hlavně trilogií o lékařské dynastii Coleů . Noah Gordon se svou ženou žijí na lesní farmě v Berkshirských vrších v západním Massachusetts. Manželka je vydavatelkou místních novin, on je lékařský technik na jejich pohotovostní stanici. Mají tři odrostlé děti, Lízu, Jamie a Michaela. Při psaní trilogie se pro hodnověrnost děje nechal zaměstnat v nemocnici, studoval dějiny lékařství i různé chirurgické postupy v minulosti.

Luboš Hlaváček (30)

PhDr., CSc., výtvarný historik a kritik, umělecké monografie, odborné časopisecké stati. Pseud. L. H. Augustin. Novinář, historik výtvarného umění, výtvarný kritik a publicista. V letech 1956–1959 byl členem širšího redakčního kruhu literárního časopisu Květen. Přispíval do Lidové demokracie, Výtvarné práce, Kulturní tvorby, Kultury, My-64, Tvaru. V sedmdesátých a osmdesátých letech působil jako odpovědný redaktor v časopisu Estetika.

Libuše Bubeníková (32)

Narozena 18. července 1920 jako Libuše Žižková v Zadaru . Manžel Josef Bubeník byl spisovatel a překladatel z angličtiny a ruštiny. Studium Francouzské gymnázium v Praze FF UK, obor angličtina a anglická literatura Povolání středoškolská profesorka angličtiny a překladatelka z angličtiny Zaměstnání učitelka angličtiny na SŠ učitelka angličtiny a vědecká pracovnice na Katedře jazyků ČSAV Profesní životopis Po maturitě na Francouzském gymnáziu v Praze studovala obor angličtina a anglická literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; po studijním pobytu na univerzitě v Oxfordu obhájila roku 1950 disertační práci a ukončila studia s titulem PhDr. Několik let potom vyučovala angličtinu na středních školách, později přešla jako učitelka angličtiny na Katedru jazyků Československé akademie věd, kde působila i jako vědecká pracovnice až do odchodu do důchodu v polovině 80. let. Je spoluautorkou úspěšných, od počátku 60. let opakovaně vydávaných učebnic angličtiny . S manželem JUDr. Josefem Bubeníkem spolupracovala na překladech angloamerické prózy. Po jeho smrti svou překladatelskou činnost ukončila.

Jiří Mařánek (30)

Jiří Mařánek byl český spisovatel, autor poetických próz, historických románů a scenárista. Jiří Mařánek se narodil v Milevsku jako čtvrté ze šesti dětí; jeho otec Antonín Mařánek byl v té době komisařem na okresním hejtmanství v Benešově. V devíti letech se s celou rodinou odstěhoval do Prahy. Krátce studoval medicínu, práva, hudební vědu a estetiku. Studia však nedokončil. Ve dvacátých letech žil ve Zlaté uličce na Pražském hradě; z této doby pochází přátelství s Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem a dalšími literáty té doby. Byl rovněž členem Devětsilu. V době insigniády se postavil na stranu spisovatelů, kteří české nacionalistické studenty kritizovali. 5. července 1933 se v Hradci Králové oženil se s Annou Novotnou. Sestra Jiřího Mařánka Julie se provdala za hudebního skladatele Otakara Ostrčila. Od roku 1917 byl úředníkem účtárny Zemského úřadu; pro onemocnění byl v roce 1941 penzionován.V letech 1945-1948 byl zaměstnancem filmového odboru Ministerstva informací; od září 1945 vedl oddělení státní filmové dramaturgie tohoto ministerstva. Toto oddělení dohlíželo nad ideovým zaměřením filmů a provádělo konečné schvalování filmů. Poté přešel Jiří Mařánek do Československého filmu. Část svého života přebýval Jiří Mařánek v Českém Krumlově v domě na Parkánu č. p. 112, zemřel v Praze ve věku 68 let. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze. Jiří Mařánek začal psát ve 20.letech groteskní, satirické prózy, ve stylu poetizmu. Od 30.let psal především historické romány z jihočeského kraje; napsal i práce pro mládež a knihy s motivy fantastiky.. Jiří Mařánek byl autorem námětů filmů: Byl scenáristou filmů: Jiří Mařánek napsal pro svého švagra Otakara Ostrčila libreto k opeře Honzovo království, podle pohádky L. N. Tolstoje. Napsal také libreto k opeře Otakara Jeremiáše Enšpígl a pro skl...

Jiří Hlavenka (49)

Jiří Hlavenka je český podnikatel a investor v oblasti informačních technologií, od roku 2016 zastupitel a od roku 2020 radní Jihomoravského kraje. Po absolvování Gymnázia a Střední odborné školy Mikulov vystudoval v letech 1983 až 1988 obor tepelná a jaderná energie na Strojní fakultě Vysokého učení technického v Brně . Od počátku 90. let 20. století podniká v oblasti informačních technologií. Je jedním z vlastníků brněnského vydavatelství Computer Press či prvního internetového obchodu v zemi Vltava.cz . Angažoval se také v představenstvech firem CP Online a CP Books. Od roku 2005 je členem statutárních orgánů společnosti FAYN Telecommunications , jež je virtuálním mobilním operátorem. V posledních letech je spíše investorem a publikuje články z oblasti informačních technologií . Jiří Hlavenka žije v obci Braníškov v okrese Brno-venkov. Je ženatý a má syna. Ve volném čase ho zajímá hudba a biologie, sám hraje na akustickou kytaru a na klavír. Věnuje se i sportu, má rád aktivní turistiku a jízdu na horském kole. V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice nestraníka za SZ lídrem společné kandidátky SZ a Pirátů v Jihomoravském kraji a byl zvolen zastupitelem. Je předsedou Komise Rady Jihomoravského kraje pro informační otevřenost. V krajských volbách v roce 2020 obhájil post krajského zastupitele, tentokrát jako nestraník za Piráty na 2. místě jejich kandidátky. Dne 11. listopadu 2020 se navíc stal radním Jihomoravského kraje pro vědu, výzkum, inovace a IT....

Jack Kerouac (30)

Jack Kerouac IPA, vlastním jménem Jean-Louis Lebris de Kerouac, byl americký spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů beat generation. Proslavil se především svými autobiografickými romány, zejména pak dílem Na cestě. Předci Jacka Kerouaca pocházeli z Francie. Jeho děd, tesař Jean-Baptiste Kirouack, se společně se svou ženou Clémentine Bernierovou přestěhovali z Francie do Nashui, města v americkém státu New Hampshire. Stalo se to v roce 1889 krátce poté, co se jim narodil syn Léon, budoucí Kerouacův otec. Léon se stal reportérem a obchodníkem a roku 1915 si vzal Gabrielle Lévesqueovou, budoucí Kerouacovu matku. Rok po svatbě se jim narodilo první dítě, syn Francis Gerard; roku 1918 pak dcera Caroline. Jako třetí a poslední dítě Gabrielle Kerouacové přišel na svět Jean-Louis. Doma mu říkali „Ti Jean“, čili „Malý Jan“. Teprve později, když se Jean-Luis začal stýkat s nefrancouzskými obyvateli, se z něj stal „Jack“. Když byly Jackovi čtyři roky, zemřel mu ve věku devíti let na revmatickou horečku jeho starší bratr Gerard. Kerouaca tato událost hluboce poznamenala, prohloubila jeho závislost na matce a promítla se i do jeho tvorby. Doma rodina Kerouacových mluvila jedním z francouzských dialektů, proto je Kerouacův mateřský jazyk francouzský. Angličtinu se začal učit až v šesti letech a docela s ní bojoval. Otec Jacka Leo Kerouac byl v Lowellu známou postavou. Vznětlivý, avšak šlechetný, mírně výstřední muž s náklonností k barům a dostihovým závodům si zakládal na své nezávislosti. Vlastnil malou tiskárnu, díky níž mohl zaplatit prostorný starý dům. V roce 1936 se vylila řeka Merrimack z břehů a zatopila otcovy dílny. Ten byl nucen prodat dům a hledat si práci jako tiskař, kdekoli to bylo možné. S úpadkem otcovy role živitele domu a hlavy rodiny sílil matčin vliv. U otce se objevily zdravotní problémy, z části způsobené pitím alkoholu. Nenosil ...

Ilja Hurník (32)

Ilja Hurník byl český hudební skladatel, klavírista, hudební pedagog, dramatik a spisovatel. Narodil se v Porubě do rodiny učitelů. V 11 letech začal skládat hudební skladby a některé mu i vyšly. Na počátku své umělecké dráhy byl podporován německy píšící spisovatelkou a básnířkou Marií Stonou, na jejímž zámku v Třebovicích ve Slezsku byl častým hostem. Jeho mecenáška Maria Stona mu umožnila vystupování před kulturním publikem, které se scházelo na jejím zámku. Vystudoval Matiční gymnázium v Ostravě. V roce 1938 musela jeho rodina utéct před sudetským záborem do Prahy, kde ho na umělecké škole vyučovali legendární učitelé klavírista Vilém Kurz, jeho dcera Ilona Štěpánová-Kurzová a skladatel Vítězslav Novák. Působil zde jako hudebník, dramatik a také jako spisovatel. Jako pianista vystupoval hodně v zahraničí a zaujal především interpretací Clauda Debussyho a Leoše Janáčka, vystupoval zejména spolu s Pavlem Štěpánem, s nímž se zasloužili o renesanci čtyřruční klavírní hry. Nápady do svých skladeb čerpal z lidové slezské intonace, později také z antických a biblických námětů. Ve spisovatelské oblasti proslul svými knihami povídek , psychologickými sondami skrytými do příběhů ze světa hudby. Na své mládí vzpomíná v memoárech . Jako dramatik se prosadil v rozhlasových hrách. Působil na Pražské konzervatoři a Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Velký ohlas měl jeho osmideskový cyklus Umění poslouchat hudbu, dnes znovu vydaný na CD. Skládal také písně pro děti . 11. září 2011 se zúčastnil světové premiéry své skladby Severská ukolébavka v děkanském kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem, kterou uvedl Královédvorský chrámový sbor. Zemřel 7. září 2013 ve věku 90 let. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově v hrobě s Petrem Ebenem....

Holly Webb (44)

Anglická autorka knih pro děti, především o zvířatech. Narodila se v Londýně v roce 1976, ale nyní žije v Readingu s manželem Jonem a třemi dětmi. Než se stala spisovatelkou, pracovala jako editorka v Scholastic Children’s Books.

Henry Miller (24)

Henry Valentine Miller byl americký spisovatel, je považován za představitele surrealismu. Narodil se v New Yorku, své dětství prožil v Brooklynu. Pokoušel se studovat na City College of New York, ale po krátké době studií zanechal. Poté vystřídal značný počet zaměstnání. Od roku 1920 pracoval ve Western Union, kde začal psát. Zde se seznámil s June Edith Smith Mansfieldovou, se kterou odjel roku 1928 na cestu po Evropě. Roku 1930 se dostal do Paříže, kde se mu zpočátku finančně vedlo velmi špatně . O rok později zde sehnal stálé zaměstnání a v Paříži zůstal až do roku 1939, kdy odjel do Řecka. V roce 1940 se vrátil do USA, kde se usadil v Kalifornii – Big Sur. Po druhé světové válce vedl o své dílo řadu soudů, které ukončil v roce 1964 až Nejvyšší soud Spojených států amerických, který neshledal důvod k považování jeho děl za „oplzlé“. Jeho tvorba a životní styl velmi ovlivnila tvorbu beat generation i jeho přítelkyni Anaïs Nin. Ve svých dílech odmítal americký způsob života, snažil se popsat smyslové prožitky. To vedlo k názoru, že jeho díla jsou nemravná, vulgární, urážlivá a kazící výchovu mládeže a proto zhruba do roku 1956 nesměly v USA vycházet, v tomto období vycházela ve Francii v Paříži. Svým volným přístupem k sexu ovlivnil hnutí hippies. On sám v Paříži navštěvoval nevěstinec Aux Belles Poules. Většina kritiků se shoduje v názoru, že v některých dílech svoji snahu odtabuizovat se dovedl až k pornografii

František Rachlík (34)

František Rachlík byl český prozaik, autor humoristických a historických próz a dramatik. František Rachlík se narodil v Nymburce, po ukončení středoškolského studia odešel do Prahy studovat na filozofickou fakultu filozofii, historii, dějiny umění a estetiku. Kromě toho zároveň absolvoval kurs pro knihovníky a vyučil se barvířem. Po skončení studií vystřídal František Rachlík různá zaměstnání. V letech 1945 - 1950 byl šéfredaktorem Vydavatelství ministerstva informací - časopis Svět v obrazech. Od roku 1950 pracoval jako dramaturg Divadla v Karlíně. Od roku 1954 se stal spisovatelem z povolání. Psal především humoristickou a historickou prózu a dramata. Kromě vlastních dramat upravoval František Rachlík i hry jiných autorů.

František Neužil (28)

František Neužil, známý také pod řadou pseudonymů jako Franta Pozořický nebo Fráňa Jezer, – 22. listopadu 1995 Brno) byl český básník, romanopisec, autor knih pro mládež, učitel, archivář a redaktor. Narodil se v Jezerech u Brna . V Brně navštěvoval učitelský ústav, na kterém maturoval v roce 1926. Později studoval při zaměstnání pedagogickou fakultu brněnské univerzity . Učil v Šumvaldě u Uničova, v Novém Jičíně, Pozořicích, Rybníčku u Uničova a Olomouci. V letech 1937–1939 působil jako redaktor Českého slova v Praze. Od roku 1939 učil ve Středoklukách a Kojeticích u Prahy, v Ústí nad Labem , v Orlovicích u Vyškova a v Želči u Prostějova . Před odchodem do důchodu byl několik let ředitelem okresního archivu ve Vyškově. V roce 1967 odešel do penze. Je pochován na hřbitově v Brně-Řečkovicích. Po básnických začátcích, v nichž jednoduše vyjadřoval dojmy a idylické nálady, se soustředil na vesnickou a historickou prózu. Vyšel z ruralismu, od jehož politického zaměření se však distancoval. Romány, jejichž hrdinové jsou sedláci a venkovští dělníci, situoval do rodného kraje a ladil do chmurné tóniny. V padesátých letech 20. století uvedly Literární noviny o jeho tvorbě, že „...Neužilovo poctivé úsilí o dobrou lidovou tvorbu naráželo na nepřesné vidění společenské situace...“

Eva Urbaníková (32)

Eva Urbaníková je slovenská spisovatelka a zakladatelka vydavatelství EvitaPress. V 18 letech odešla z rodné Žiliny, vystudovala žurnalistiku, a poté pracovala jako moderátorka v Rock FM rádiu. Je rozvedená a má dvě děti, Lindu a Filipa. Její knihy jsou pro český knižní trh překládány do češtiny.

Eliška Horelová (28)

Eliška Horelová, rozená Nováková byla česká prozaička věnující se literatuře pro mládež. Absolvovala učitelský ústav a učila na školách. Studovala filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze a v roce 1952 zde získala doktorát. Později na této škole také vyučovala. Od poloviny 50. let publikovala v novinách a časopisech. Skutečným literárním počinem v oblasti literatury pro mládež se stala její historická románová trilogie Zdivočelá voda, Strhané hráze a Potopa. Děj se odehrává těsně před druhou světovou válkou. Podobně je tomu v knize Kluci ze zabraného, věnované událostem let 1942 na Neveklovsku, nebo v románě Čas ohně, čas šeříků, v němž zachytila vzrušené dění posledních dnů války v Českých Budějovicích. V knihách ze života současných dětí uplatňovala znalost psychologie dětského myšlení, s úsměvem a ironií líčila trápení svých hrdinů a hrdinek.

de (42)

Darcy Coates (32)

Darcy Coates je australská autorka bestsellerů Kořist , The Duch domu Ashburnů , Tajemství sídla Craven Manor a více než tuctu dalších hororových a napínavých titulů. Žije na centrálním pobřeží Austrálie se svou rodinou, kočkami a zahradou plnou bylin a zeleniny. Miluje starobylé hřbitovy, strašidelné domy, tajemství a napětí. Její práce odráží každou z těchto vášní. Miluje lesy, zejména staré divoké lesy, kde stromy dokáží zakrýt každého, kdo mezi ně vstoupí. Ať žije kdekoliv, snaží se mít poblíž hory.

Bruno Ferrero (39)

Bruno Ferrero je italský římskokatolický kněz, salesián a spisovatel. Jako sedmnáctiletý vstoupil k salesiánům a v roce 1974 přijal kněžské svěcení. V letech 1988 až 2009 pracoval v nakladatelství Elledici, a to od roku 1996 jako jeho ředitel. Od roku 2011 řídí salesiánský časopis Il bollettino salesiano.

Zdeněk Kalista (32)

Zdeněk Kalista byl český katolický historik, básník, literární kritik, editor a překladatel. Zdeněk Kalista se narodil v rodině učitele. V roce 1919 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Dále vystudoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii, dějiny výtvarných umění a klasickou archeologii, byl žákem Josefa Pekaře, Jaroslava Bidla a Hynka Vysockého. Pod Pekařovým vedením napsal dizertační práci o Humprechtu Černínovi z Chudenic. Obhájil ji roku 1923. V roce 1924 byl promován doktorem filozofie. V témže roce začal pracovat jako asistent Historického semináře. V letech 1921–1923 byl místopředsedou Literární skupiny, od roku 1928 členem výboru Kruhu českých spisovatelů. Svá díla zpočátku podepisoval též jako Z. V. Kalista. Roku 1931 se na filozofické fakultě UK habilitoval prací Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic, docentem byl jmenován roku 1932. Jmenování profesorem se připravovalo od roku 1938, ale kvůli uzavření českých vysokých škol k němu nedošlo. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze tedy souvisle působil v letech 1924–1939 a 1945–1948. Po roce 1948 musel pro své pravicové názory a katolické smýšlení z univerzity odejít. Stal se jednou z obětí politických procesů – v roce 1951 byl zatčen a 4. července 1952 v tzv. procesu se Zelenou internacionálou proti katolické inteligenci odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 let. V roce 1960 byl propuštěn a odešel do penze. V roce 1966 rehabilitován. V tomto období psal lektorské posudky pro různá nakladatelství a věnoval se překladatelské práci. V letech 1968–1969 přednášel jako mimořádný profesor na Univerzitě Karlově. Publikoval v řadě českých i zahraničních literárních a historických periodik . Jako autor hesel se podílel i na Masarykově slovník...

Winston Churchill (25)

Sir Winston Leonard Spencer-Churchill byl britský politik, státník, premiér Spojeného království v letech 1940–1945 a 1951–1955. Působil také jako žurnalista, spisovatel , historik, voják, malíř a zákonodárce. Na Západě je považován za jednoho z nejvýznamnějších státníků 20. století, bojovníka proti fašismu a obránce liberální demokracie. Od samého počátku odmítal Mnichovskou dohodu a další ústupky Hitlerovi. Stál v čele vlády Spojeného království během bitvy o Británii a jako jeden z hlavních představitelů spojeneckých států během druhé světové války přispěl k porážce nacistického Německa. Po válce byl stoupencem evropské integrace a z jeho podnětu byla založena Rada Evropy. Na druhou stranu je kritizován za špatně naplánované vylodění v Gallipoli za první světové války, kdy byl prvním lordem admirality , a za rozhodnutí plošně bombardovat Drážďany v únoru 1945. Další kritika se týká například jeho konsistentně imperialistických postojů, názorů ohledně lidské rasy nebo za reakci jím vedeného kabinetu na hladomor v Bengálsku roku 1943. Churchillovo celé jméno znělo Winston Leonard Spencer-Churchill, ale po vzoru svého otce lorda Randolpha Churchilla ve veřejném životě užíval jen příjmení Churchill. Jeho knihy vycházejí pod jménem Winston S. Churchill nebo Winston Spencer Churchill, protože pod jménem Winston Churchill publikoval již jiný autor. Narodil se na zámku Blenheim ve Woodstocku v hrabství Oxfordshire jako vnuk 7. vévody z Marlborough. Jeho otec lord Randolph Churchill byl politikem, který vyvedl britské konzervativce z krize v osmdesátých letech 19. století. Jeho matka lady Jennie Churchill byla dcerou amerického obchodníka Leonarda Jeromeho. Žádný z rodičů neprokazoval Winstonovi zvláštní náklonnost nebo lásku, přestože on jako dítě svou matk...

Voltaire (30)

Voltaire, vlastním jménem François Marie Arouet , byl osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel. Je po něm pojmenován kráter Voltaire na Deimu, měsíci planety Mars. Vyrostl v rodině notáře Françoise Aroueta, sám však tvrdil, že jeho skutečným otcem byl blíže neznámý důstojník jménem Rochebrune. Matku Marii Marguerite d'Aumart ztratil, když mu bylo sedm let. Jeho vztah k otci i bratru Armandovi, o kterém se toho jinak celkem nic neví, byl chladný a lhostejný. Skutečným vychovatelem se mu stal jeho kmotr, abbé de Châteauneuf, skeptik, požitkář a milovník života. Tento kněz jej také uvedl do vyšší společnosti, když jej seznámil s vlivnou kurtizánou Ninon de Lenclos, které tehdy bylo 84 let. Vystudoval s výborným prospěchem jezuitskou Kolej Ludvíka Velikého. Velký dojem na něj učinily poslední roky vlády Ludvíka XIV., zejména náboženské pronásledování. Poté, co dokončil studia, se stal tajemníkem francouzského velvyslanectví v Haagu. Zde však na něj padlo podezření z milostné pletky s velvyslancovou dcerou, a byl odeslán zpět do Paříže, kde se záhy stal známým autorem epigramů a posměšných pamfletů. Přestřelil ovšem sepsáním posměšku na účet vévody Filipa II. z Orleánsu, po jehož zásahu byl téměř na celý rok 1717 uvězněn v Bastile. Ve skutečnosti však došlo k omylu: vévoda se stal vděčným terčem satiry a Voltaire strávil 11 měsíců v žaláři za spisek z pera jiného, neodhaleného autora. Zde rovněž vymyslel své autorské jméno, údajně přesmyčkou písmen latinského zápisu jeho vlastního jména, Arovet L.I. . Už jeho první drama Oidipus se setkalo se značným ohlasem. Povzbuzen chválou, začal pracovat na poémě Henriada, která nicméně v jeho díle zůstala jako literární poklesek imitující styl antických poém. S tím, jak se v pařížských salónech tříbil jeho politický i náboženský světonázor, rostlo Voltairovo zaujetí svobodomyslnou cizinou, která nastavovala zrcadlo nespravedlným s...

Václav Tille (27)

Václav Tille byl knihovník, učitel, divadelní a literární kritik a český spisovatel. Používal také pseudonym Václav Říha. Narodil se v rodině profesora reálného gymnázia v Táboře, Antonína Tilleho, a jeho ženy Marie, rozené Eisensteinové. Babička z otcovy strany pocházela z rodu Nádherných z Borutína. Václav Tille absolvoval gymnázium, pak filosofickou fakultu Karlovy university v Praze a další v Innsbrucku, studia zakončil doktorátem. Později vykonával práci v pražské univerzitní a olomoucké studijní knihovně. V té době působil také jako revizor sbírek knihovny Národního muzea . Následoval pobyt na univerzitě v Paříži. V roce 1903 habilitoval a v letech 1921–1937 byl řádným profesorem srovnávacích dějin na Karlově universitě. Stal se členem Rotary klubu, Evropského literárního klubu, Československé Intelektuální Unie, v roce 1925 je spoluzakladatelem PEN klubu. V roce 1925 se stal členem Mezinárodní akademické unie. Uveřejnil řadu divadelních a literárních kritik v Národních listech , Venkově, Prager Presse a dalších novinách i časopisech. Vytvořil velmi mnoho srovnávacích studií u umění scénickém, mimickém, kriticky rozebíral tvorbu povídkovou, pohádkovou a zabýval se i dalšími obory české i cizí literatury a knihovnictví. Při psaní pohádek použil pseudonym V. Říha, odborné články podepisoval často různými zkratkami a značkami. Dr. Václav Tille redigoval od roku 1902 knižnici pro mládež Žeň z literatur. a mnoho dalších a mnoho dalších, všechny pod pseudonymem V. Říha.

Václav Neumann (41)

Václav Neumann byl významný český dirigent, houslista a violista, známý především jako šéfdirigent České filharmonie, kterou zastával v letech 1968-1990. Narodil se 29. září 1920 v Praze a po celou druhou polovinu 20. století byl výraznou osobností české klasické hudební scény. Neumann byl také jedním ze zakládajících členů Smetanova kvarteta, s nímž hrál v letech 1945 až 1956.

Steve Parker (38)

Autor populárně naučných publikací z různých oborů.

Sam Taplin (51)

Britský spisovatel beletristických i populárně-naučných knih pro děti a mládež.

Rudolf Čechura (30)

Rudolf Čechura byl český spisovatel, věnující se dětské a detektivní literatuře. Pracoval jako učitel, úředník. V šedesátém roce nastoupil do redakce vědy a techniky Hlavní redakce pro děti a mládež Československého rozhlasu. Po několika letech přešel pak z rozhlasu do časopisu Věda a technika mládeži , od roku 1973 byl literátem na volné noze. Napsal námět k večerníčkovým seriálům Maxipes Fík a Hugo z hor, dětem je určena také kniha Pavián mezi lidmi, využívající vědeckofantastický námět k poučení o pravidlech slušného chování. Čechurovým literárním vzorem byl Arthur Conan Doyle a vytvořil četné pastiše na jeho dílo . V roce 1967 se stal členem londýnské Společnosti Sherlocka Holmese. Rudolf Čechura je také autorem scénáře televizní hororové komedie Šplhající profesor , v níž hrál Holmese Viktor Preiss. Dalším okruhem Čechurovy tvorby byly dobrodružné romány, odehrávající se v jeho rodném severočeském pohraničí v pohnuté době po druhé světové válce: Jako zvíře, Šperhák, Namydlená šikmá plocha.

Rainer Maria Rilke (40)

Rainer Maria Rilke byl jedním z nejvýznamnějších německy píšících lyriků přelomu 19. a 20. století. Napsal také jeden román a několik povídek. Max Brod jej řadil do širšího kontextu tzv. Pražského kruhu.; ovlivnil zejména zdejší autory generace Jung Prag. Jeho tvorba se vyznačuje silným symbolismem, tematicky se věnuje hlavně spiritualitě, hledání smyslu života, lásce a smrti. Bývá někdy označován za "básníka smrti". Rilke se narodil v rodině drážního německého úředníka Josefa Rilkeho a manželky Žofie, rozené Entzové . Zásadní skutečností v jeho dětství bylo, že ho jeho matka Sophie až do pěti let nutila nosit dívčí šaty a oslovovala jej jménem „Renée“, čímž se vyrovnávala se ztrátou starší dcery Renée. Tento přístup Rilke matce později vyčítal. Na druhou stranu to byla právě ona, kdo ho přivedl k poezii; vyžadovala od něj, aby se učil básně Friedricha Schillera zpaměti. Když bylo Rilkemu devět let, jeho rodiče se rozešli. Po čtyřech letech základní školní docházky v Praze pod vedením piaristů začal v září 1886 studovat na Vojenské nižší reálce v Sankt Pölten, od září 1890 pak na Vojenské vyšší reálce v Hranicích na Moravě. Již po třech měsících Rilke studia na hranické škole přerušil a ta ho v roce 1891 ze zdravotních důvodů natrvalo propustila, což byl definitivní konec jeho kariéry důstojníka. Poté, co nedokončil ani nově započatá studia na obchodní akademii v Linci , se v letech 1892–1895 v Pra...

Napoleon Hill (31)

Napoleon Hill byl americký spisovatel, který byl jedním z prvních producentů moderního žánru literatury věnované osobnímu úspěchu. Jeho nejznámější kniha, Myšlením k bohatství , je jednou z nejprodávanějších knih všech dob. V Americe podle Hilla lidé mohou věřit, čemu chtějí věřit, a to je to, co odlišuje Spojené státy od všech ostatních zemí na světě. Hillova práce zkoumala sílu osobních přesvědčení a to, jakou roli hrají v osobním úspěchu. Hillovým charakteristickým vyjádřením je: „Cokoliv si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout“. Hillovy knihy se věnují tomu, jak vzniká úspěch, a vzorci, který jej umožní dosáhnout průměrnému člověku. Hill nazval své učení „filozofie úspěchu“. Tajemství úspěchu bylo ve svůdné formě nabídnuto čtenářům knihy Myšlením k bohatství a nebylo vysloveno přímo, neboť Hill cítil, že jeho postupné poodhalování čtenářem samotným tomuto čtenáři přinese největší užitek. Hillových knih byly prodány miliony výtisků. Dle jeho oficiálního životopisce se Hill narodil do chudoby dvoupokojového srubu v městě Pound okresu Wise County ve Virginii. Jeho matka zemřela, když mu bylo 10 let. Začal psát ve věku 13 let jako reportér místních novin. Svou reportérskou výplatu použil pro vstup na právnickou školu, avšak byl brzy nucen odejít z finančních důvodů. Za bod zlomu jeho kariéry je považováno, když dostal nařízeno v rámci série článků o slavných mužích provést rozhovor s Andrewem Carnegie, toho času jedním z nejmocnějších mužů na světě. Jak Hill zjistil, Carnegie věřil, že proces úspěchu může být vyjádřen jednoduchým vzorcem, který by mohl být zopakován průměrnou osobou. Díky tomu, jaký Hill budil dojem, jej Carnegie pověřil provést rozhovory s více než 500 úspěšnými muži a ženami, mnoho z nich milionářů, za účelem odhalit a publikovat vzorec na úspěch...

Lucy Gordon (44)

Lucy Gordon se narodila v Anglii a již odmalička netoužila po ničem jiném, než být spisovatelkou. Svou kariéru začala psaním článků v jednom britském magazínu pro ženy, kde získala spoustu zkušeností – mj. pro magazím zpovídala některé hvězdy filmového plátna jako je Warren Beatty, Richard Chamberlain nebo Sir Roger Moore. Její život však změnily jedny prázdniny trávené v Benátkách. Jak sama autorka na svých webových stránkách uvádí, jednoho dne si tak relaxuje v kavárně, když jí oslovil vysoký, snědý Ital a pozval ji na večeři. První její reakce byla příkré odmítnutí toho opovážlivce, ale po jeho ujištění, že se jedná o seriozní nabídku, Lucy svolila. No a pak už bylo vše, jak podle scénáře červené knihovny – společně strávený romantický večer, druhý den zasnoubení a za tři měsíce svatba. Rodina i přátelé Lucy se na její „neuvážené rozhodnutí“ dívali více než skepticky, ale o to větší překvapení bylo, že manželství Lucy a jejího „Itala“ trvá dodnes, a to už od svatby uplynulo více jak 25 let. Není tak pochyb, že láska k Itálii a k Italům byla pro Lucy námětem nejedné knihy. Autorka také píše pod pseudonymem Penelope Stratton - její stěžejní tvorba je publikována u Harlequinu pod jménem Lucy Gordon. Luciininy knihy již získaly řadu ocenění a Lucy dvakrát vyhrála i prestižní americkou soutěž RITA.V současné době Lucy se svým manželem žije v Anglii, do Itálie se však často a rádi vracejí. Oba jsou umělci – ona píše romance, on maluje. Jejich manželství zůstalo bezdětné, avšak společnost jim dělají jejich mazlíčci – kočka a pes.

Lincoln Child (35)

Lincoln Child je americký spisovatel. Začínal jako knižní redaktor a systémový analytik. Je autorem celé řady duchařských historek a příběhů s nadpřirozenou tematikou. Spolu s Douglasem Prestonem jsou podepsáni pod takové knihy jako např. Dračí hora, Relikviář, Kabinet kuriozit a Zátiší s vránami. Ve více jejich dílech vystupuje extravagantní zvláštní agent FBI Pendergast.

Johanna Paungger (27)

Raoská autorka zabývající se astrologií a léčitelstvím.

Jiří Krampol (26)

Jiří Krampol je český herec a moderátor. Po emigraci Jana Třísky do Spojených států převzal dabování francouzského herce Jeana-Paula Belmonda. Po smrti Františka Filipovského začal s dabingem komika Louise de Funèse. Popularitu mu přinesly komické scénky s Miloslavem Šimkem, Petrem Nárožným a Luďkem Sobotou, zejména na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. V letech 1983 až 1990 byl členem divadla Semafor v Praze. V devadesátých letech hrál většinou vedlejší seriálové role a k filmům se vrátil s rokem 2000. Na TV Prima moderoval zábavný program Nikdo není dokonalý, na nějž od roku 2014 navázal pořad na Nikdo není perfektní stanice TV Barrandov. V roli moderátorů jej následně vystřídali Heidi Janků a Patrik Hezucký. Byl čtyřikrát ženatý. Do prvního manželství s televizní hlasatelkou Janou Fořtovou se narodil syn Tomáš. S třetí ženou Martou Krampolovou má syna Martina. Jeho poslední žena Hana Krampolová zemřela 3. srpna 2020 na vykrvácení z prasklého vředu na jícnu. Pracovala v divadle Semafor jako uvaděčka a prodavačka, původní profesí však byla učitelka ve školce. Několik let před svou smrtí ji sužovaly zdravotní problémy a závislosti, ze kterých byla opakovaně léčena. Jako veterán se po sedmdesátce stále aktivně věnoval vzpírání, jehož se stal propagátorem. Prezident republiky Miloš Zeman mu v roce 2018 udělil Medaili Za zásluhy I. stupně.