8161–8220 z 153130 Autoři
Karel Holub (7)
Narozen 28.4.1888 v Rokycanech, zemřel 13.11.1918 ve Světlé pod Ještědem. Pedagog, paleontolog na Rokycansku, spisy a časopisecké stati z oboru paleontologie, zejména o dřívější fauně.
Více od autora
Karel Helmich (6)
Narodil se v červenci 1926, zemřel 24. 5. 2010. JUDr., novinář, redaktor Letectví a kosmonautiky, kreslíř a ilustrátor, kresby v publikaci pravidel silniční dopravy.
Více od autora
Karel Hadrbolec (9)
novinář, malíř, spisovatel např. Masaryk ve fotografii román Sao Lopez Ptačí vrch,Lurdské divadlo a další
Více od autora
Karel Franta (8)
Karel Franta byl český malíř a ilustrátor. Vyučil se v Praze kreslířem grafiky. Seznámil se s významnými výtvarníky tvořícími pro děti, mj. Jiřím Trnkou a Helenou Zmatlíkovou. Později vystudoval Akademii výtvarných umění u Miloslava Holého a Vladimíra Sychry. Po absolvování působil jako ilustrátor v dětských časopisech, také ilustroval řadu dětských knih, mimo jiné Lev Leopold . K jeho zájmům patřila též hudba – řada jeho ilustrací se zabývá hudební tematikou. Byl oceněn vyznamenáním OSN Grand Prix UNICEF, je taktéž zapsán na čestné listině Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu. Uspořádal několik desítek samostatných i kolektivních výstav. Zemřel po dlouhé nemoci na srdeční infarkt.
Více od autora
Karel Engelmüller (9)
Karel Engelmüller byl český úředník, spisovatel, dramatik, divadelní kritik a překladatel. Narodil se v rodině Ferdinanda Engelmüllera obchodníka s rukavicemi a Rosiny Engelmüllerové-Le Gros . Měl pět sourozenců: malíře a grafika Ferdinanda , Emila , Augusta , Růženu Mattušovou a Josefa . Oženil se s Marií Richterovou. Povoláním byl vrchní finanční rada při Zemském finančním ředitelství v Praze. Pracoval jako redaktor v časopisech nebo novinách: rubrika Divadelní referent deníku Slovo , Zlatá Praha , České divadlo , Národní Politika . Spolu s Karlem Kamínkem redigoval nedokončený Ottův divadelní slovník . Používal pseudonymy: Karel Havlena, Karel E. Müller, Petr Pavel. V Praze XVI bydlel na adrese Nábřeží Legií 26.
Více od autora
Karel Černý (5)
Narozen 12. 6. 1913 ve Slivenci, zemřel 19. 9. 1985 v Praze. Učitel, publicista a spisovatel pro mládež, redaktor dětských časopisů.
Více od autora
Karel Blažek (7)
Narozen 26. 7. 1948 v Přerově. PhDr., redaktor, autor regionální literatury z jižní Moravy, sci fi prózy. Překladatel z angličtiny, francouzštiny, němčiny, polštiny, slovenštiny, zaměřuje se hlavně na sci-fi a knihy pro děti.
Více od autora
Karel Biňovec (10)
Karel Biňovec byl český spisovatel, žurnalista a disident. Karel Biňovec se narodil v Praze. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Avii v Letňanech. Vystudoval klasické gymnázium a divadelní režii na brněnské JAMU. Byl režisérem v divadle v Teplicích a v Novém Boru, vedoucím redaktorem podnikového časopisu v Opavě a vedoucím programového oddělení vítkovického Domu kultury. Koncem 60. let byl redaktorem literární redakce v ostravském studiu Československého rozhlasu. V srpnu 1968 ostravský rozhlas řídil. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ, z rozhlasu musel odejít a pracoval pak až do důchodu v městské knihovně v Ostravě. Po roce 1970 byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu. Fejetony pravidelně vysílala rozhlasová stanice Svobodná Evropa, byl členem redakční rady časopisu Alternativa, pravidelně přispíval do měsíčníku Severomoravská pasivita. Jeho dílo tvoří především fejetony, eseje a poezie. Jako jeden z mála lidí v Ostravě byl v 80. letech aktivní v disentu, signatář Charty 77 a manifestu Hnutí za občanskou svobodu. Od roku 1990 byl poslancem České národní rady.
Více od autora
Kamila Šírová-Motyčková (5)
Narozena 3. 1. 1977 v Praze. Novinářka, fotografka, překladatelka z angličtiny, autorka knih o cestování.
Více od autora
Kamila Moučková (6)
Kamila Moučková, rozená Nová , byla česká rozhlasová hlasatelka, moderátorka, recitátorka a lokální politička. Byla první televizní moderátorkou zpráv v Československu a v Evropě. Jako vůbec první v roce 1968 ohlásila z televizní obrazovky Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Dne 12. dubna 2008 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý. Byla nositelkou státního vyznamenání, medaile Za zásluhy. Jako dcera novináře a politika Viléma Nového , člena ÚV KSČ, vystudovala Státní čs. reformní reálné gymnázium v Jihlavě. Od roku 1942 žila v Polné, kde chodila na základní školu a s místními ochotníky hrála divadlo. Po návratu matky z koncentračního tábora v Ravensbrücku se vrátila zpět do Jihlavy. Od roku 1946 byla členkou KSČ. Rok po válce vystupovala jako herečka v teplickém divadle, poté v letech 1946–1948 v Horáckém divadle v Jihlavě. Sedm let pracovala jako hlasatelka Československého rozhlasu, poté přešla do Československé televize, kde se stala hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů. Byla první hlasatelkou nově vzniklých Televizních novin, jež se začaly vysílat od 1. ledna 1957. Stala se tak první televizní moderátorkou zpráv v Československu i v Evropě, do té doby byla tato profese svěřována výhradně mužům. Na jaře roku 1968 jí prezident Ludvík Svoboda propůjčil státní vyznamenání Za vynikající práci. V roce 1989 jej na znamení protestu vrátila. Během pražského jara a při následném obsazení ČSR vojsky Varšavské smlouvy se zapojila do protiokupačního vysílání televize i rozhlasu, v den příchodu cizích armád 21. srpna vysílala celý den, až do momentu, kdy ji ze studia vyvedli ozbrojení sovětští vojáci. 17. dubna 1970 vláda vydala dekret, jímž byla Kamila Moučková odvolána z vysílání televize. Poté krátce působila v dabingu, roku 1970 ji z ČST propustili. Do roku 1989 pracovala na různých pozicích, např. jako kantýnská v hereck...
Více od autora
Julie Nováková (8)
Narozena 15. 5. 1991 v Praze. Spisovatelka, překladatelka a evoluční bioložka na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Autorka science fiction a fantasy románů a povídek. Autorka detektivních románů. Pořadatelka workshopů a přednášek týkajících se fantasy literatury, tvůrčího psaní, publikování a vědy.
Více od autora
Jozef Repko (9)
Jozef Repko byl slovenský spisovatel-prozaik a dramatik. Narodil se v rodině vojáka z povolání a své vzdělání získal v Trenčíně, později studoval v Bratislavě na Vyšší osvětové škole. V letech 1961–1962 pracoval jako učitel v Trenčianské Turné, v letech 1963–1965 pracoval v osvětovém domě v Trenčíně, v letech 1966–1967 v závodním klubu v Hornom Srní, v letech 1969–1973 byl zástupcem ředitele Domu kultury v Trenčíně. Od roku 1973 žil v Senici a věnoval se profesionálně literární tvorbě. Zemřel 8. dubna 2014 po déle trvající nemoci. Svoji literární tvorbu začal publikováním básní v roce 1959 v časopise Mladá tvorba. Od roku 1969 se začal pravidelně věnovat tvorbě rozhlasových her a dramatizacím próz pro rozhlas . V rozhlasové tvorbě se věnoval vícero tématům – sociální problematice předmnichovské první republiky, protifašistickému odboji, dávné historii slovenského národa, ale nejvíce prostoru věnoval problematice života současných dětí a mládeže. V prozaické tvorbě se – podobně jako při tvorbě rozhlasových her – věnoval hlavně dílům pro děti a mládež. Svoje díla publikoval v dětských časopisech Ohník a Slniečko, v roce 1973 debutoval románem pro mládež s tematikou protifašistického odboje Milión krokov domov. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Repko na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Jozef Nagy (8)
Doc. Nagy se narodil 31.8. 1932 v obci Stefanova v okrese Bratislava-venkov. Základní školu navštěvoval ve svém rodišti. Gymnázium absolvoval v Trenčíně, kde maturoval v roce 1952. Vzhledem k zájmu o matematiku se přihlásil ke studiu na MFF UK v Praze, kde studoval v letech 1952-1956 obor matematika-fyzika. Po absolutoriu učil v období 1956-1959 na jedenáctileté střední škole Na Santošce v Praze 5. V roce 1959 přešel do Výzkumného ústavu matematických strojů v Praze. Zde pracoval v oblasti použití počítačů při řízení technologických procesů. Podílel se na tvorbě kompilátoru z jazyka Algol 60 pro počítač Epos. Doc. Nagy je velmi schopný organizátor a popularizátor vědy. V těchto oblastech jejeho činnost velmi rozsáhlá a úspěšná. Rozsáhlý životopis na http://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/137566/PokrokyMFA_37-1992-4_6.pdf
Více od autora
Jozef Mistrík (10)
prof. PhDr. Jozef Mistrík DrSc. jazykovedec, literárny vedec, vysokoškolský pedagóg, súdny grafológ - † 14.07.2000 Bratislava) J. Mistrík je zakladateľ modernej jazykovednej štylistiky, ktorú formuje a uvádza do života od roku 1961. Svoju koncepciu, ktorú výskumne sleduje 40 rokov, postupne spracúva s priberaním nových prvkov hlavne na základe osobných výskumov. Osobne spracoval tieto originálne témy: klasifikácia štýlov; klasifikácia slohových postupov; z funkčných štýlov predovšetkým štýl náučný, rečnícky, administratívny, esejistický; sekundárne štýly; kompozícia jazykového prejavu, glutinácia textu; neverbálne výrazové prostriedky; konfrontačná štylistika; priestor; čas; vizuálna a fonetická zložka v štylistike; expresívnosť a nocionálnosť v štylistike; gramatické kategórie v štylistike; proxemika, konektory; žánre; rétorika; vektory komunikácie.
Více od autora
Jozef Genzor (7)
Narozen 12.9.1939 v Trenčíně. Slovenský lingvista, koreanista, filipinista a překladatel. Absolvent fil. fakulty - obor koreanistika a dějiny Dálného východu. Publikace z oboru.
Více od autora
Joža Uprka (9)
Joža Uprka, psáno též Jóža Úprka, byl moravský malíř a grafik, představitel plenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Pocházel ze selské rodiny z vesnice Kněždub. Byl synem rolníka a malíře samouka Jana Uprky a jeho ženy Evy rozené Machálkové, jeho mladší bratr František se proslavil jako sochař. Do školy chodil ve Strážnici, středoškolské vzdělání získal v Olomouci, nejprve na německém učitelském ústavu a poté na olomouckém Slovanském gymnáziu. Ve studiích pokračoval od roku 1881 na pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na mnichovské akademii. V Mnichově spoluzaložil spolek „Škréta“, jehož dalšími členy byli Alfons Mucha, Antonín Slavíček, Pavel Socháň a Luděk Marold. Po tříletém pobytu v Mnichově se nejdříve vrátil do Prahy a v roce 1888 přesídlil zpátky do rodného kraje, který ho inspiroval náměty a kde také vznikla stěžejní část jeho díla. Témata čerpal z každodenního života prostého lidu, práce, obyčejů a slavností, zachycoval podobu lidových krojů i krajinu Moravského Slovácka. Na přelomu let 1892–1893 díky stipendiu navštívil Paříž, kde studoval díla starých mistrů a seznámil se se současným uměleckým děním, zejména s impresionistickým stylem. Za organizační pomoci Alfonse Muchy se v roce 1894 se svým obrazem „Pouť u svatého Antonínka“ zúčastnil pařížského Salónu francouzských umělců a získal tam za něj ocenění Mention honorable a tím pro sebe i známost v zahraničí devant l'église, tj. „Slovenští poutníci před kostelem“). Jeho patrně nejznámější obraz „Jízda králů“ vznikl v roce 1896, ale datován je rokem vystavení v Topičově salonu . Existuje ve dvojím provedení. Menší verze je finální barevnou studií a díky svému uvolněnému rukopisu bývá nazývána impresionisti...
Více od autora
Joyce A Tyldesley (9)
Britská egyptoložka, kromě archeologie se též věnuje literární tvorbě starého Egypta.
Více od autora
Joss Whedon (11)
Narozen 23. 1. 1964 v New Yorku. Americký spisovatel, režisér, herec.
Více od autora
Josh McDowell (6)
Joslin „Josh“ McDowell je obhájce křesťanství, evangelista a spisovatel. Je tradiční evangelický protestantský křesťan a je autorem nebo spoluautorem několika knih.
Více od autora
Josef Žemla (10)
Narozen 5. 5. 1884 v Byšicích u Mělníka, zemřel 19. 2. 1954 v Novém Městě nad Metují. Učitel, básník, povídkář, autor pohádek a loutkových her pro děti, autor kulturně-historických publikací, překladatel z angličtiny a němčiny, hudební skladatel.
Více od autora
Josef Sus (9)
Prof. Ph.Dr. Josef Šusta byl český historik mezinárodního renomé. Kromě vědecké činnosti se věnoval i spisovatelství a byl v meziválečném období politicky činný. Po školních počátcích v Českých Budějovicích odešel roku 1899 do Prahy studovat na Filosofické fakultě University Karlovy , kde se stal žákem Jaroslava Golla - zakladatele české positivistické historické školy, jenž jej v dalším vědeckém směřování velmi ovlivnil. Další jeho kroky směřovaly na prestižní Institut pro rakouský dějezpyt se sídlem ve Vídni. V rámci tamějšího studia prodělal studijní pobyt ve věčném městě zaštítěný Rakouským historickým ústavem v Římě. Náplní jeho studijního pobytu nemohlo být nic jiného, než studium v rozlehlých Vatikánských archivech. Pozdějším výsledkem pobytu pak byla habilitační práce Pius IV. před pontifikátem a na začátku pontifikátu. Josef Šusta byl generačním druhem dalšího slavného prvorepublikového historika Josefa Pekaře. Roku 1910 byl jmenován profesorem všeobecných dějin na FF UK. K dalším významným funkcím patřilo prezidentství v České akademii věd a umění v letech, které orámovaly 2.světovou válku. Šustova činnost měla klíčový význam v zařazení československé historie do kontextu světového vývoje, zejména v oblasti hospodářských a sociálních dějin. Kritizoval Františka Palackého za filosoficko–historickou koncepci českých dějin . Přispíval svými příspěvky do časopisů Lumír a Venkov či do Lidových novin. Choval vždy velmi kritický vztah k římskokatolické církvi – vystoupil z ní po návratu ze studijního pobytu v Itálii. V letech 1920–1921 působil v úřednické vládě Jana Černého jako ministr školství. Byl členem skupiny tzv. Pátečníků, udržoval přátelské styky s T. G. Masarykem, Edvardem Benešem, Karlem Čapkem a Maxem Dvořákem. Stěžejní Šustovou odbornou prací je Král cizinec - dodnes nejlepší práce, jaká je k dispoz...
Více od autora
Josef Schrötter (10)
Josef Schrötter je český psychotronik, léčitel, senzibil a záhadolog. Autor více než desítky knih s tematikou železnic, ale též o alternativní medicíně, léčitelství, psychotronice a paranormálních jevech. Josef Schrötter vyrůstal v železničářské rodině a v tomto oboru i pracoval převážnou část svého profesního života . Jako malý chlapec pomocí siderického kyvadla určoval budoucím maminkám pohlaví dětí. K alternativní medicíně jej přivedl jeho přítel psychotronik inženýr Aleš Rumler, který v Šumperku v 70. letech dvacátého století organizoval přednášky o psychotronice. Josef Schrötter se také účastnil kurzů o léčitelství a alternativní medicíně v Uničově a v Koutech nad Desnou. Po návratu z vojenské prezenční služby pracoval Josef Schrötter na železnici v Šumperku, kde se stal svědkem hledání vodovodního potrubí pomocí virgule . Dva až tři roky se věnoval diagnostice nemocí v lidském těle tak, že rukou nebo virgulí hledal nad přítomnou osobou „anomálie“ lidského biopole. Když viděl v televizi pořad o Karlu Kožíškovi a jeho experimentech s primářem MUDr. Zdeňkem Olivou v Hustopečích u Brna, začal se také věnovat diagnostice pomocí automatické kresby. Kromě diagnostiky a energetické terapie se Josef Schrötter věnuje i vyhledávání geopatogenních zón . V roce 1993 na 8. kongresu pro výzkum psychotroniky v USA byl členem české delegace vedené dr. Zdeňkem Rejdákem. Na tomto kongresu měl Josef Schrötter přednášku na téma „Vliv geopatogenních zón na bezpečnost dopravy“. V USA se Josef Schrötter setkal poprvé s léčivými 3D obrázky „pro třetí oko“. Pomocí počítače tento typ obrázků také Josef Schrötter sám vytváří a „aktivuje je“. Také provádí diagnostiku čaker, testy šíře lidského biopole a stavu aury. K léčení používá terapeutickou metodu su-jok, stlačování různých bodů na rukou nebo byliny. Mezi jeho ...
Více od autora
Josef Lukášek (9)
Narozen 15. 2. 1952. PaedDr., představitel regionální literatury Východočeského kraje, autor pohádek, politik, středoškolský učitel.
Více od autora
Josef Lochman (6)
Narozen 5.5.1927 v Červeném Hrádku , zemřel 18.3.1990 v Praze. Lesní inženýr, autor publikací z oboru myslivosti.
Více od autora
Josef Laichter (8)
Narozen 9.1.1864 v Dobrušce, zemřel 23.5.1949 v Praze. Romanopisec, literární kritik, autor memoárů.
Více od autora
Josef Kopal (8)
Josef Kopal byl český literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny, autor prvních českých souborných dějin francouzské literatury od nejstarších památek až po dobu nejnovější. Narodil se jako syn rolníka. Středoškolské vzdělání získal v letech 1894–1902 na gymnáziu v Jičíně a pak vystudoval francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Svá studia prohloubil pobytem na univerzitě v Neuchâtelu roku 1905 a na univerzitě v Grenoblu roku 1910. Po studiích pracoval nejprve jako středoškolský profesor. Krátce učil na reálce v Bučovicích, v letech 1909–1912 byl profesorem gymnázia v Kolíně a v letech 1912–1921 v Litomyšli. Od roku působil 1921 na reálce v Praze na Smíchově. Roku 1924 získal doktorát filozofie za disertační práci Flaubertova estetika. Roku 1928 se habilitoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě prací Literární teorie Boileauova a roku 1930 tam byl jmenován mimořádným a v roce 1935 řádným profesorem dějin francouzské literatury. V letech 1936–1938 působil současně na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1938 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu. Během druhé světové války organizačně působil v Kruhu moderních filologů a sbíral materiál pro své Dějiny francouzské literatury. Po válce se vrátil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v letech 1945–1952 vedl katedru romanistiky. Roku 1955 byl zvolen členem korespondentem ČSAV. Přispíval do různých periodik, zvláště pak do Časopisu pro moderní filologii, jehož byl od roku 1947 vedoucím vedoucím redaktorem. Na počátku své vědecké činnosti se orientoval především na literaturu francouzského klasicismu. Později se stále více soustřeďoval na prózu 19. a 20. století, především na Flauberta, Rollanda a Barbusse. Literární díla zasazoval do širších historických souvislostí a směřoval k postižení literárních vývojových tendencí a duchovních proudů. Působil té...
Více od autora
Josef Hrbata (8)
Josef Hrbata byl český římskokatolický kněz působící v zahraničí, náboženský spisovatel, exercitátor a papežský kaplan. Narodil se na habrůvecké četnické stanici. V mládí vystudoval klasické gymnázium v Brně. V letech 1942 až 1945 byl totálně nasazen v kuřimské továrně Klöckner, kde se vyráběly letecké motory. Po skončení druhé světové války vstoupil do brněnského kněžského semináře a zakrátko byl poslán studovat do Říma, kde také 21. února 1948 přijal kněžské svěcení. Od května 1948 do října 1949 působil v Petrovicích u Moravského Krumlova jako kaplan, později pak v brněnské farnosti u kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a současně jako druhý sekretář biskupa Karla Skoupého. Po jeho internaci v roce 1950 byl Josef Hrbata zatčen, obviněn ze špionáže pro Vatikán a vězněn nejprve v policejní budově na rohu Orlí a Novobranské ulice v Brně a poté postupně ve valdické, ruzyňské a pankrácké věznici. Když byl po deseti měsících propuštěn na svobodu, stal se kaplanem v Brně-Husovicích, kde jej stále sledovala Státní bezpečnost. Zanedlouho poté se dozvěděl, že má být opět zatčen, a proto se rozhodl emigrovat. Koncem roku 1950 spolu s Bohuslavem Burianem přeplaval Moravu u Malacek a druhý den odjel vlakem do Vídně, odkud se dostal do Tyrolska. Přestože nejprve uvažoval o tom, že bude působit jako misionář v Jižní Americe, nakonec zůstal v innsbrucké diecézi. Tam vypomáhal ve farnosti Tarrenz a v roce 1958 byl ustanoven farářem v Obergurglu, kde navíc od roku 1977 řadu let jako sbormistr vedl tamní mužský pěvecký spolek. Kromě toho přispíval do exulantského časopisu Nový život a na své faře v Ötztalských Alpách umožňoval ozdravné pobyty českým kněžím a řeholníkům. Dne 12. ledna 1989 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kaplanem Jeho Svatosti. Roku 2000 odešel Josef Hrbata na trvalý odpočinek, který trávil nejprve v italském Meranu a později v domově pro seniory v rakouském Silzu, kde také ze...
Více od autora
Josef Hochman (4)
Narozen 3. 11. 1929 v Brně-Tuřanech. JUDr., právník. Člen legislativní rady vlády ČR. Specializace na pracovní právo.
Více od autora
Josef Hausmann (8)
Josef Hausmann je český biofyzik, tlumočník a spisovatel, autor knih kritizujících feminismus. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2012 kandidoval jako nezávislý v obvodu č. 35 – Jablonec nad Nisou. Se ziskem 9,85 % hlasů skončil na 7. místě a nepostoupil tak ani do druhého kola. O dva roky později ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval jako nestraník za ND v obvodu č. 30 – Kladno. Se ziskem 1,74 % hlasů skončil na předposledním 9. místě a opět tak nepostoupil ani do druhého kola. Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval jako nestraník za ND na 20. místě kandidátky subjektu s názvem „ROZUMNÍ a Národní demokracie - STOP MIGRACI - NECHCEME EURO“, ale nebyl zvolen. Josef Hausmann je rozvedený a má dvě dcery.
Více od autora
Josef Harna (8)
Josef Harna byl český historik a publicista. Specializoval se na moderní politické dějiny, zejména Československa, publikoval též práce z oboru politologie. Od roku 1966 působil na Historickém ústavu ČSAV, jehož vedením byl pověřen v letech 1989–1990. V roce 1993 založil Josef Harna ročenku Moderní dějiny. Externě přednášel na filozofických fakultách Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Palackého v Olomouci.
Více od autora
Josef Grumlík (5)
Dr.Josef Grumlík se po studiích na Univerzitě Karlově v praze věnoval publicistické a literární činnosti. Jako redaktor Ahoje na sobotu se poprvé dostal k horoskopům, které tento časopis v zábavné formě otiskuje. Zájem čtenářů o horoskopy jej přivedl ke studiu astrologie. V Amsterodamu se seznámil s psychologizujícím pojetím astrologie.Na jaře roku 1989 získal povolení ONV k astrologické činnosti.
Více od autora
Josef Fuka (7)
Prof. RNDr., PaedDr., Josef Fuka se narodil 10.12. 1907 v Ratajích u Bechyně, zemřel 19.11. 1992 v Olomouci. Byl profesorem, fyzikem i pedagogem. Literatura a učebnice z oboru.
Více od autora
Josef Fryš (8)
Narozen 10.1.1944 v Praze. Ing., pedagog, spisovatel, redaktor Quido magazinu.
Více od autora
Josef Fleissig (4)
Vystudoval Obchodní akademii v Berouně, po roce 1945 se stal redaktorem nakladatelství Práce, následně v časopisu Nová Praha, po roce 1968 měl zákaz novinářské činnosti, přesto však publikoval pod pseudonymem Bernarda Bartáková převážně v Mladé Frontě povídky žánru SF. Po roce 1990 pracoval jako zahraniční zpravodaj Expresu.
Více od autora
Josef Daněček (7)
Narozen 21.11.1946 ve Znojmě. Doc., RNDr.,CSc., matematik a vysokoškolský pedagog, odborné práce ze základní matematiky, specializace na parciální a diferenciální rovnice.
Více od autora
Josef Čermák (7)
literární historik, překladatel z němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval bohemistiku, romanistiku a srovnávací dějiny literatur, které zakončil 1952 doktorátem filozofie. O téhož roku působil téměř čtyři desetiletí, do 1990, v nakladatelství Odeon jako redaktor, vedoucí redaktor, šéfredaktor a hlavní lektor. 1956-69 zároveň externě přednášel dějiny světových literatur na Pedagogické, později na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1968-69 na katedře srovnávacích dějin literatury vedené Václavem Černým. 1990-91 působil jako šéfredaktor v nakladatelství Zahraniční literatura, 1991-92 v téže funkci v nakladatelství Aventinum, 1992-97 nejprve jako šéfredaktor, pak jako ředitel nakladatelství Grafoprint Neubert. Od 1997 vedl autorský tým desetisvazkové encyklopedie Universum v nakladatelství Euromedia. Je jedním ze zakládajících členů Společnosti Franze Kafky a dlouholetým členem jejího výboru. Jako historik literatury se zejména v posledním letech specializuje na pražskou německou literaturu , její recepci v české kultuře a na česko-německé literární vztahy. Je autorem knihy Kafka und Prag, vydané 1971 paralelně německy ve Stuttgartu a pod názvem Kafka and Prague anglicky v New Yorku z politických důvodů pod pseudonymem Johann Bauer. Je vydavatelem v Praze nalezených Kafkových Dopisů rodičům z let 1922/1924 , francouzsky, holandsky, španělsky, švédsky, italsky, finsky a japonsky). S Aloysem Skoumalem a Bohuslavem Ilkem je spolupořadatelem a editorem sborníku translatologických studií Překlad literárního díla a pořadatelem a editorem literárněvědného odkazu Vojtěcha Jiráta Portréty a studie a Otokara Fischera . Je autorem několika desítek studií o autorech německé, rakouské, francouzské, španělské, i...
Více od autora
Josef Čelůstka (3)
Narozen 13.5.1928 ve Zlíně, zemřel 27.7.1993 v Praze. Autor loveckých povídek, povoláním myslivec.
Více od autora
Josef Braniš (7)
Josef Braniš byl český středoškolský profesor, historik umění, archeolog a spisovatel. V letech 1862–1865 navštěvoval reálku v Brandýse nad Labem. V letech 1865–1873 absolvoval akademické gymnasium v Praze a v letech 1873–1876 obor historie na filosofické fakultě v Praze. Pedagogickou dráhu zahájil jako zastupující profesor na reálce v Kutné Hoře . V době studií se již zabýval archeologií a procestoval celé Čechy. Pracovní roky v Kutné Hoře jeho vztah k památkám jen utužily a poskytly mu také studijní materiál pro řadu publikací. V dalších letech za památkami cestoval i v alpských zemích, v celém Německu i v Itálii. Shromážděné poznatky se staly základem velkých Dějin středověkého umění v Čechách a Katechismu dějin umění, kterým významně přispěl k obecnému přehledu o hodnotách uměleckého odkazu minulosti. Od roku 1886 vyučoval na české reálce v Českých Budějovicích a působil zde také jako konzervátor c. a k. Centrální komise pro zkoumání, soupis a ochranu památek pro okresy České Budějovice, Český Krumlov, Kaplice, Prachatice a Sušice a okresy Kladno a Strakonice . V letech 1893-1908 přednášel dějiny umění v biskupském semináři v Českých Budějovicích. V letech 1908–1911 byl ředitelem kladenského gymnázia, od roku 1910 dopisujícím členem 1. třídy ČAVU. Byl nositelem Rytířského kříže Řádu Františka Josefa. V rámci edice Soupis památek historických a uměleckých v království Českém provedl soupisy okresů:
Více od autora
Josef Bor (6)
Původním jménem Josef Bondy. Vystudoval české gymnázium v Ostravě a Právnickou fakultu MU v Brně . Poté působil jako advokát a obhájce v Ostravě. Od roku 1942 byl z rasových důvodů vězněn v Terezíně a Buchenwaldu . Po roce 1945 zaměstnán na ministerstvu národní obrany a od roku 1952 v Hutním projektu v Praze až do roku 1966, kdy odešel do důchodu.
Více od autora
Josef Beneš (8)
Narozen 1. 3. 1917 ve Vlčnově u Uherského Hradiště, zemřel 2. 10. 2005 v Praze. PhDr. CSc., etnograf, etnolog, muzeolog, zaměřený na oblast Vlčnova a obecněji Slovácka, grafik, vysokoškolský pedagog.
Více od autora
Josef Bachtík (8)
Hudební publicista a muzikolog, narozen 8. 4. 1901, Praha, zemřel 1. 4. 1971, Praha. Pocházel z kantorské rodiny, byl synem Ferdinanda Bachtíka, autora hudebně teoretických a folkloristických prací. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval na Karlově univerzitě práva . Hudební vzdělání získal u svého otce . Pracoval jako úředník zemské politické správy a pak pražského magistrátu . Stal se hlavním redaktorem hudební redakce Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze . Do hudebního života vstoupil jako spolupracovník Otakara Šourka v časopise Venkov , brzy se stal obdivovatelem Antonína Dvořáka. Byl členem redakční rady časopisu Rytmus a komise pro vydávání díla Antonína Dvořáka. Přispíval také do časopisu Der Auftakt, zejména články o současném i minulém vývoji české hudby. Autor několika operních libret.
Více od autora
Jörn Pinske (9)
Zahradník, autor literatury o zahradách, zejména o pěstování orchidejí a budování skleníků.
Více od autora
Jón Sveinsson (10)
Islandský římskokatolický teolog, jezuita, spisovatel knih pro mládež.
Více od autora
John O'Hara (7)
John O'Hara je britský dirigent, který od roku 2003 hraje na klávesy a akordeon ve skupině Iana Andersona Rubbing Elbow Band, od roku 2006 pak ve skupině Jethro Tull. O'Hara je docentem Bath University a Bristol University a hostujícím docentem Royal Welsh College of Music and Drama. John O'Hara na oficiálních stránkách Jethro Tull V tomto článku byl použit překlad textu z článku John O'Hara na nizozemské Wikipedii.
Více od autora
Johann Strauss (10)
Narodil se jako jeden ze tří synů Johanna Strausse st. a Emílie Trampuschové. Jeho otec byl v době jeho narození vlastníkem orchestru, který zřídil 1. září 1825 po hádce s maestrem orchestru. Otec chtěl, aby se vyučil bankovním úředníkem. Na housle se musel učit potají od prvního houslisty otcova orchestru. Byl však silně podporován matkou, což vedlo k řadě hádek a stalo později i jedním z důvodů, proč otec rodinu opustil. Mladý Johann se poté začal hudbě věnovat naplno. V roce 1844 si zažádal na vídeňském magistrátu o licenci, a ač neplnoletý, si založil svůj vlastní patnáctičlenný orchestr a začal konkurovat otci. Velmi významným rokem byl jak pro celou Evropu, tak pro rodinu Straussových revoluční rok 1848. Zatímco Johann Strauss starší se stavěl silně za císaře, syn Johann stál na straně revolucionářů. Žádnému z nich to však štěstí nepřineslo. Otce přestalo mít rádo publikum za téměř stranění císaři, poté opustil Vídeň, rok na to onemocněl a zemřel. Syna zase neustále kontrolovala rakouská policie. Po otcově smrti získal Johann Strauss mladší otcův orchestr, který hned poté sloučil se svým. Ve vedení tohoto nového orchestru však nebyl pouze Johann, střídal se se svým mladším bratrem Josefem , který sám složit na 300 tanečních skladeb. V pozdějších dobách vedl koncerty také Johannův nejmladší bratr Eduard , který nebyl však psychicky příliš vyrovnaný. Roku 1907 spálil celý notový archiv rodiny Straussových, jenž čítal na tisíc skladeb, naštěstí jich většina existovala v opisech. Johann nebyl spjat pouze s orchestrem, ale také s divadlem „Na Vídeňce“, kde mívaly jeho operety premiéru. Na rozdíl od otce nerad cestoval, přesto vystupoval téměř v celé Evropě a Americe. V New Yorku a Bostonu dirigoval roku 1872 na Světové slavnosti míru, své valčíky před třiceti tisíci diváky, největší úspěch sklidil valčík „Na krásném modrém Dunaji“. Co se týče jeho koncertování po Evropě, úspěchy byly fenomenální. Johann jezdil spolu s orchestrem a konce...
Více od autora
Joe Alex (8)
Maciej Słomczyński byl polský prozaik, dramatik, překladatel a scenárista. Pod pseudonymy Joe Alex a Kazimierz Kwaśniewski psal populární detektivní romány. Narodil se jako syn amerického vojenského pilota a důstojníka, filmového režiséra a producenta Meriana C. Coopera. Jeho matka Marjorie Crosbyová se později provdala za Alexandra Slomczynského, jehož příjmení převzal. Na gymnáziu maturoval roku 1939. Za druhé světové války byl od roku 1941 členem polského odboje, roku 1943 vstoupil do Zemské armády . V roce 1944 byl zatčen a vězněn ve věznici Pawiak ve Varšavě, odkud se mu podařilo prchnout. Do roku 1947 sloužil v americké armádě a pak se vrátil do Polska, kde byl zpočátku sledován jako potenciální britský špión. Od roku 1954 žil v Krakově. Debutoval roku 1946 verši otištěnými v lodžském časopise Tydzień. Hojně překládal z angličtiny . Je autorem řady divadelních her a próz pro dospělé i mládež. Jako Kazimierz Kwaśniewski vydal pět detektivek. Roku 1959 vyšla pod pseudonymem Joe Alex první z jeho osmidílné řady detektivních románů se stejnojmenným hlavním hrdinou, které byly přeloženy do třinácti jazyků. Za zásluhy o rozvoj polské kultury obdržel roku 1997 Řád znovuzrozeného Polska .
Více od autora
Jody Revenson (9)
Americká filmová publicistika, scenáristika, editorka a autorka komiksů.
Více od autora
Jitka Snížková (4)
Jitka Snížková, provdaná Škrhová byla česká muzikoložka, skladatelka, klavíristka a cembalistka. Vystudovala reálné gymnázium a po maturitě byla totálně nasazena v továrně na výrobu kondenzátorů Roederstein v Berlíně. Po skončení války vstoupila na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studovala hudební vědu a estetiku. Z osobních důvodů však školu nedokončila. Od dětství hrála na klavír. Později na Pražské konzervatoři pokračovala u Albína Šímy a Oldřicha Kredby a na Mistrovské škole konzervatoře u Josefa Hermana a Karla Hoffmeistera. Vedle toho studovala i hudební teorii a skladbu u Františka Spilky a Aloise Háby. Po absolvování konzervatoře a Mistrovské školy se stala korepetitorkou v Československém státním souboru písní a tanců a vystupovala jako klavírní sólistka. Od roku 1962 učila na konzervatoři obligátní klavír, nauku o hudebních nástrojích a hudební formy. Stala se předsedkyní výboru Mozartovy obce v Praze a v této funkci proslula svým statečným bojem proti zestátnění vily Bertramka, kde za svého pražského pobytu bydlel Wolfgang Amadeus Mozart. Kromě toho byla členkou Společnosti Boženy Němcové a Svazu československých skladatelů. Stala se významnou muzikoložkou. Centrem její pozornosti byla renesanční hudba. Na toto téma připravila několik edic a publikovala řadu odborných prací. Její skladatelské dílo je rovněž rozsáhlé. Zkomponovala cca 260 skladeb.
Více od autora