7681–7740 z 155209 Autoři
Paul Stewart (9)
Paul Stewart je uznávaný autor knih pro dětské čtenáře. Spolu s Chrisem Riddellem je tvůrcem populárních kronik Světakraje, které byly doposud přeloženy do dvacetijazyků, mimo jiné samozřejmě do češtiny. Jeho oblíbenou pochoutkou jsou koblihy, zvláště ty s dírou uprostřed :-)
Více od autora
Paul Seligson (14)
Autor učebnic, pracovních sešitů a metodických příruček pro výuku angličtiny.
Více od autora
Patrick Lynch (6)
Britský spisovatel znám především jako autor brilantně zvládnutých románů souvisejících s lékařskou vědou. Jeho knihy vycházejí ze skutečných poznatků moderní vědy, ať už se jedná o bakterologii, biologii či medicínu. Dokáže se však se ctí vyrovnat i s tématy naprosto odlišnými, například s problematikou psychopatického pronásledování populárních osobností, o němž se dočteme v napínavém thrilleru POSEDLÍ. Díky obrovské autorově vypravěčské invenci vznikají charakteristické příběhy, čtené zpravidla doslova jedním dechem. Patrick Lynch je autorem několika románů, z nichž většina vyšla i v češtině. V současné době žije a pracuje v Londýně.
Více od autora
Otakar Zich (8)
Otakar Zich byl český skladatel a estetik. V letech 1897–1901 poslouchal na pražské filozofické fakultě přednášky z matematiky, fyziky a estetiky. Byl žákem vynikajícího estetika Otakara Hostinského a chráněnec obrazoboreckého muzikologa a kritika Zdeňka Nejedlého. V letech 1903–1906 vyučoval fyziku a matematiku na střední škole v Domažlicích. V letech před první světovou válkou Zich žil v Praze, kde se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. Z této funkce podporoval snahy Nejedlého pro-smetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911–1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákovy kompozičního jazyka. Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se roku 1911 habilitoval z estetiky. V letech 1919–1923 dojížděl z Prahy do Brna, kde na Masarykově univerzitě zřídil a vedl filozofický seminář. Přednášel zde nejen z dějin filozofie, ale také a především z psychologie a estetiky. Roku 1924 byl jmenován profesorem estetiky na Univerzitě Karlově, kde obnovil a až do své smrti roku 1934 vedl estetický seminář. Zemřel v červenci 1934 a pohřben byl na Vinohradském hřbitově. Jako skladatel byl Zich z velké části samoukem, ačkoli bychom ho mohli označit za pokračovatele post-smetanovské linie českých skladatelů . Jeho hlavními příspěvky ke koncertnímu životu v Praze byly opery Malířský nápad , Vina a Preciézky . Také vytvořil několik sólových vokálních a sborových skladeb. Jeho hudební styl je rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, spojujících hutnou orchestraci, Wagneriánské leitmotivy a mohutně lineárním kontrapunktem s hravou ...
Více od autora
Ondřej Kundra (7)
Jako novinář se dlouhodobě specializuje na českou politiku a justici. Za své investigativní texty byl oceněn novinářskou Křepelkou a následně i Novinářskou cenou. S Respektem spolupracuje od roku 1999, stálým členem redakce je od roku 2002. Od května 2008 vede domácí rubriku Respektu, od září 2009 pak rubriky Politika a Společnost a od března 2011 rubriku Politika. Ve svých textech popisuje především dobrodružný svět české politiky se zaměřením na korupci a veřejné zakázky. V roce 2011 získal za politické analýzy a investigativní texty novinářskou Křepelku.
Více od autora
Olga Walló (11)
Olga Walló je česká dabingová režisérka, psycholožka, překladatelka a spisovatelka, dcera dabingového režiséra K. M. Walló. Jako dabingová režisérka pracovala zhruba na stovce celovečerních filmů. V současné době se věnuje své původní profesi psychoterapeutky, dále také pracuje jakožto překladatelka, věnuje se i své vlastní literární tvorbě.
Více od autora
Olga Vomáčková (6)
PhDr., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, germanistka, zaměřená na výuku lexikologie a frazeologie.
Více od autora
Olga Drahotová (6)
Absolvovala gymnázium v Pardubicích a obory dějiny umění a národopis na Filozofické fakultě UK v Praze v l. 1951–1956. Po kratším působením v Českém rozhlase a v historicko-archeologickém oddělení Národního muzea v Praze pracovala od r. 1960 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, nejdříve při inventarizaci nezpracovaných sbírek, poté v odboru skla a keramiky jako odborný asistent, pak jako samostatný odborný pracovník a v l. 1990–1996 jako vedoucí odboru. I v důchodovém věku byla pak ve stavu muzea až do r. 2000. V l. Byla členkou AIHV – Mezinárodní asociace pro dějiny skla, Sklářské sekce ICOM, Sklářské sekce při České archeologické společnosti a České sklářské společnosti.
Více od autora
Ole Nydahl (10)
Ole Nydahl je dánský láma linie Karma Kagjü. Krátce sloužil v dánské armádě a poté studoval filozofii, anglický a německý jazyk na univerzitě v Kodani; také v USA, Tübingenu a Mnichově. Se svou ženou Hannah se s buddhismem poprvé setkali v roce 1968 na své svatební cestě v nepálském Káthmándú. Potkali zde Lobpöna Ccheču rinpočheho, jednoho z největších buddhistických učitelů v oblasti Himálaje. V roce 1969 se setkali s 16. Karmapou devět let poté, co se britská žena Freda Bedi stala prvním západním studentem 16. Karmapy se Nydahlové stali jeho studenty a žáky. Karmapa je nejvyšší lama 1 100 let staré školy Karma Kagjü tibetského buddhismu, která učí vadžrajánu a kterou Ole Nydahl propaguje jako Diamantovou cestu . Ole a Hannah obdrželi abhišeky a učení přímo od 16. Karmapy a ostatních mistrů školy Karma Kagjü. Obdrželi také abhišeky jiných škol tibetského buddhismu. V roce 1972 poslal 16. Karmapa Oleho a jeho ženu Hannah podpořit buddhismus na Západ. Po návratu do Evropy Hannah a Ole Nydahl začali učit buddhismus a organizovat meditační centra, nejprve v jejich rodném Dánsku, poté v Německu a dalších zemích. Zmocnil je k udělování slibu bódhisattvy a útočiště, obřadu, při kterém se člověk formálně stává buddhistou. Od té doby dal Ole útočiště více než 500 000 lidí. V roce 1972 byla založena první centra buddhismu Diamantové cesty v Rakousku , Norsku, Švédsku a Dánsku . V roce 1974 bylo založeno první centrum v Německu a od té doby bylo po celém světě založeno již více než 600 center. Od roku 1973 lama Ole Nydahl se svou ženou Hannah organizovali přednášková turné pro nejvyšší tibetské učitele – nejdříve po Evropě, později také po Severní a Jižní Americe, Rusku a Austrálii. Následující léta lama Ole tráví péčí o své studenty a rozvíjením svých center po celém světě. Tráví život na cestách, přednáší, vede kurzy a píše knihy a články. Už dnes se dá prohlásit, že Ole Nydahl je člověk, který podpořil ro...
Více od autora
Nino Rota (15)
Nino Rota byl italský hudební skladatel, klavírista, dirigent a akademik, který se proslavil především svou filmovou hudbou, zejména k filmům Federica Felliniho a Luchina Viscontiho. Narodil se 3. prosince 1911 v Miláně a již od útlého věku projevoval pozoruhodný hudební talent. Rota absolvoval milánskou konzervatoř a později studoval na Curtisově hudebním institutu ve Filadelfii.
Více od autora
Niki Lauda (1)
Andreas Nikolaus „Niki“ Lauda byl rakouský pilot Formule 1, trojnásobný mistr světa z let 1975, 1977 a 1984, spolukomentátor závodů na německé televizi RTL a pilot a majitel letecké společnosti Lauda Air a Niki. Dne 1. srpna 1976 na německé trati Nürburgring měl Niki Lauda potvrdit, že je blízko k obhajobě titulu. Při tomto závodě však měl nehodu. Lauda se řítil po trati svým vozem Ferrari rychlostí více než 250 km/h k místu zvanému Bergwerk, když jeho vůz neovladatelně zatočil doprava a narazil do plotu, který ho následně vymrštil zpět na dráhu. Do vraku poté narazil pilot Brett Lunger. V té chvíli Laudův vůz začal hořet následkem exploze palivové nádrže. Lauda při srážce s Lungerem ztratil přilbu a tak zůstal uprostřed plamenů s více než 900 °C a i když se ho podařilo vyprostit, byl ve vážném stavu. Měl poškozené plíce, hlavu a i další části těla měl těžce popálené. Musel podstoupit plastickou operaci obličeje. S následky nehody se potýkal až do konce svého života. O 42 dní později se Niki Lauda opět usadil do svého monopostu a bojoval o titul až do konce sezóny. Titul nakonec o jeden bod neuhájil před Jamesem Huntem. O rok později, v roce 1977 opět získal titul mistra světa. Poté ukončil kariéru. V roce 1982 se vrátil zpět do Formule 1 a roku 1984 získal potřetí titul mistra světa. Po odchodu z Formule 1 se začal věnovat létání. Stal se pilotem a majitelem letecké společnosti Lauda Air, kterou později prodal Austrian Airlines. Po čase v roce 2003 založil další leteckou společnost Niki. Společnost vlastnila kromě jiných i dopravní letadla Airbus A330. Zbankrotovala v roce 2017, když už nespadala pod Nikiho Laudu, ale pod zkrachovalou společnost Air Berlin. Lauda se proto rozhodl koupit aerolinky zpět. V srpnu 2018 podstoupil transplantaci plic poškozených následkem nehody z roku 1976. Zemřel 20. května 2019 po vleklých zdravotních problémech....
Více od autora
Nigel Blundell (7)
Je žurnalista, který pracoval v Austrálii, v Americe a v Anglii. Přes 25 let pracoval pro bristký tisk jako autor a přispěvatel do celonárodní tiskové organizace. Napsal přes 40 knih.
Více od autora
Nevil Shute (9)
Byl populární britský romanopisec a úspěšný letecký inženýr.Používal pseudonym Nevil Shute,aby ochránil svou kariéru inženýra v případě negativní publicity v souvislosti s jeho romány.V letech 1950 až 1960 byl jedním ze světově nejprodávanějších romanopisců.V letech 1956 a 1958 v Austrálii začal jako koníčka jezdit závody automobilů.Některé z těchto zkušeností popsal i ve svých knihách. Shute zemřel v Melbourne v roce 1960 po cévní mozkové příhodě.
Více od autora
Nat King Cole (11)
Nat King Cole byl americký hudebník, který dosáhl velkého úspěchu jako jazzový pianista a později jako zpěvák. Narodil se jako Nathaniel Adams Coles 17. března 1919 v Montgomery v Alabamě a proslavil se jako přední osobnost světového jazzu, než přešel k populární hudbě. Cole byl známý svým hladkým barytonovým hlasem a hity jako "Unforgettable", "Mona Lisa" a "The Christmas Song". Stal se prvním Afroameričanem, který uváděl celostátní televizní varietní pořad "The Nat King Cole Show", který se vysílal v letech 1956-1957. Během své kariéry nahrál Cole řadu alb a singlů, které se staly klasikou. Jeho přínos hudbě mu vynesl řadu posmrtných ocenění, včetně uvedení do Rock and Rollové síně slávy a Jazzové síně slávy. Nat King Cole zemřel 15. února 1965, ale jeho hudba nadále ovlivňuje umělce po celém světě a zůstává oblíbená u fanoušků všech věkových kategorií.
Více od autora
Naomi Novik (15)
Naomi Noviková je americká spisovatelka. Je Američankou první generace; její otec je Litevec židovského původu a její matka je etnická Polka. Vystudovala anglickou literaturu na Brown University a je držitelkou magisterského titulu z informatiky z Columbia University. Byla jedním z vývojářů pracujících na tvorbě počítačové hry Neverwinter Nights: Shadows of Undrentide, než se rozhodla, že se raději zaměří na psaní knih. Je vdaná za podnikatele a spisovatele Charlese Ardaie. Žijí v New Yorku na Manhattanu. Její první román Drak Jeho Veličenstva, který uvádí sérii Temeraire, je alternativní historií napoleonských válek ve světě, kde žije mnoho draků, kteří jsou využíváni ve vzdušném boji. Román Drak Jeho Veličenstva získal v roce 2007 cenu Compton Crook Award a byl nominován na cenu Hugo za nejlepší román. V září 2006 si renomovaný režisér Peter Jackson zajistil práva na filmové zpracování série. V září 2007 byla Naomi Noviková oceněna cenou Johna W. Campbella pro nejlepšího nového spisovatele sci-fi/fantasy v roce 2006. Série zatím zahrnuje osm knih, z toho pět bylo přeloženo do češtiny. Série má obsahovat celkově nejméně devět knih, Naomi Noviková plánuje sérii dovést až do konce napoleonských válek. Zatím poslední, devátý díl vyšel v roce 2016, zároveň ale v roce 2017 vyšly v angličtině povídky z tohoto fikčního světa. Některé z výše uvedených povídek je možno si přečíst na oficiálních webových stránkách Naomi Novikové. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naomi Novik na anglické Wikipedii.
Více od autora
Naďa Moyzesová (8)
Naďa Moyzesová pracuje jako grafická designérka a ilustrátorka na volné noze. Vystudovala magisterské studium v Ateliéru Grafický design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. V nakladatelství XYZ vydala knihy Pověsti hradů a zámků Morava a Slezsko, Slavné historky zbojnické a dětskou knihu Bratři obři, kterou také ilustrovala. Několik pověstí z knihy Pověsti z hradů a zámků Morava a Slezsko vydalo vydavatelství Supraphon na CD Pověsti slezských hradů a zámků a Pověsti moravských hradů a zámků.
Více od autora
Musici De Praga (4)
Český komorní orchestr založený v roce 1966 violistou Jaroslavem Štěpničkou. Obvykle vystupuje bez dirigenta, současným uměleckým vedoucím a koncertním mistrem je Jan Pellant.
Více od autora
Miroslav Marek (9)
Narozen 20. 6. 1962. Prezident agentury "Dobrý den" v Pelhřimově, spoluautor knihy o rekordech a kuriozitách.
Více od autora
Miroslav Klivar (10)
Miroslav Klivar byl vlivný československý kritik výtvarného umění, malíř, grafik, teoretik sklářského umění, fotograf, organizátor veřejného života výtvarníků, člen několika uměleckých spolků a držitel mnoha uměleckých ocenění. Vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze . Od roku 1955 vyučoval na uměleckých školách – na Akademii výtvarných umění v Praze, na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, na Akademii múzických umění v Praze, na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze 3. Dlouholeté aktivní členství v KSČ mu umožňovalo volný pohyb v profesi, společnosti a časté výjezdy do světa. Byl také profesorem na Světové univerzitě v Bruselu. Klivar podle některých zdrojů za komunismu přednášel marxismus-leninismus na AVU. Tuto praxi potvrdil metodickou příručkou Malý mezinárodní politický slovník: Pojmy, osobnosti, data . Jeho osobní svazek byl zničen již 8.12.1989, ale dochovaly se záznamy, z nichž je možno jeho spolupráci s StB rekonstruovat. V roce 1968 se aktivně zapojil do obrodného procesu a prosazoval návrat na výstavní scénu některým zakázaným autorům. Po roce 1969 byl monitorován StB jako nepřítel režimu, byl údajně vyloučen ze společenského ž...
Více od autora
Miroslav Havlíček (12)
Miroslav Havlíček je bývalý český fotbalista, brankář. V lize hrál za TJ Vítkovice. V československé lize nastoupil v 6 utkáních.
Více od autora
Miroslav Hauner (7)
Miroslav Hauner je český fotograf. Od reportážní fotografie se postupně dostal k fotografování krajiny, architektury a umění, věnuje se především rodnému regionu. Jeho obrazové knihy Západní Čechy a Česká krajina vyšly opakovaně v desetitisícových nákladech, druhá zmíněná získala v roce 1986 ocenění v soutěži o nejkrásnější knihu roku. V roce 1990 založil s fotografem a grafikem Milanem Kinclem nakladatelství KINCL & HAUNER, které svou produkci zaměřovalo především na pohlednice Prahy a přání.
Více od autora
Miroslav Cipro (11)
Narozen 13.12.1918 v Plzni, zemřel 7. 10. 2003. Profesor pedagogiky. Doktor filozofie. Doktor věd. Autor více než 40 publikací z různých pedagogických disciplín a významný reprezentant české pedagogické vědy. Několik životopisných údajů: - řízení Výzkumného ústavu pedagogického - odborný náměstek ministra školství - práce v sekretariátu UNESCO v Paříži . 2001 - první vydání Slovníku pedagogů. Analýzy zahraničních pedagogických systémů. Mimo jiné autor rozsáhlé trojdílné Galerie světových pedagogů. O jeho osobnosti je možné se dočíst in: - JŮVA, Vladimír st.: Odešel profesor Miroslav Cipro. Pedagogická orientace, 2003, č.4, s.109-110. - RÝDL, Karel: Za profesorem PhDr. Miroslavem Ciprem, DrSc. Pedagogika, 54, 2004, č.1, s.86-87.
Více od autora
Miloslav Vávra (13)
Narozen 8.8.1910 v Morkovicích u Kroměříže, zemřel 1991. Ing., CSc., profesor Vysoké školy zemědělské v Brně. Práce v oboru ovocnictví.
Více od autora
Miloslav Pospíšil (5)
Miloslav Pospíšil byl československý člen protikomunistického odboje. Roku 1951 byl za svou činnost v odbojové skupině Hory Hostýnské odsouzen za velezradu a rozvracení státu k trestu smrti. Narodil se roku 1918 v obci Bystřice pod Hostýnem do dělnické rodiny. V mládí se vyučil kamenosochařem. Roku 1939 nastoupil do armádní služby v době mobilizace. Na podzim roku 1939 již byl nasazen na práci do Říše, kde pracoval na stavbách. Roku 1942 byl zatčen gestapem za drobné sabotáže, za které byl vězněn až do roku 1944. Během spojeneckého náletu se mu podařilo z vězeňského tábora uprchnout zpět na Moravu, kde se přidal k partyzánům. Po válce se usadil v Odrách, kde provozoval kamenosochařství. Živnost řídil až do roku 1948, kdy začal mít po únorovém převratu jako živnostník problémy s komunistickými úřady. V dubnu téhož roku mu bylo odebráno povolení podnikat. Nebyl však ani z daleka jediným komu se to stalo, s dalšími třemi bývalými živnostníky se tedy rozhodl emigrovat. Všichni byli zatknuti SNB již v Olomouci a uvrženi do vyšetřovací vazby, kde strávili dva měsíce než dostali prezidentskou milost. Poté se znovu usadil, přijal práci v kamenické dílně a oženil se. Brzy poté však byl znovu vyšetřován SNB, kdy byl udán, že neohlásil ukryté zbraně z dob působení u partyzánů. Hrozilo mu až patnáct let vězení, a tak uprchl. Spolu s Vlastimilem Perutkou a Ladislavem Palou, které potkal stejný osud, se ukryli v horách a posléze se přidali k odbojové skupině zvané Hory Hostýnské. Jeho skupina poté například odcizila 170 tisíc československých korun z kampeličky v Blazicích, které rozdali rodinám odbojářů. Také stáli za přepadeními lokálních komunistických funkcionářů. Od roku 1949 skupina Hory Hostýnské čelila řadě zátahů, při kterých byla většina členů zatčena. Na jaře roku 1950 se tedy skupina ukryla na severu Moravy, ale brzy se vrátila zpět na Hostýnsko. Mezitím však státní složky s pomocí informátorů zí...
Více od autora
Miloslav Pojsl (11)
Miloslav Pojsl byl církevní historik, památkář a historik umění, působící na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého. V r. 1969 ukončil studium dějin a archivnictví na Filosofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. Roku 1971 obhájil disertační práci, složil rigorózní zkoušku a získal doktorát filosofie. V letech 1969–1971 studoval na olomoucké pobočce Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích a byl formován v arcibiskupském kněžském semináři tamtéž. Studia zde však již nedokončil a rozhodl se zůstat laikem. V letech 1971–1974 působil ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti a v letech 1974–1977 v Lidovém spotřebním družstvu Jednota Olomouc jako plánovač. Od roku 1977 byl odborným pracovníkem a vedoucím oddělení evidence a dokumentace na Okresním středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Olomouci. Zde působil až do konce roku 1990, kdy se rozhodl toto povolání opustit a věnovat se plně již jen pedagogické a vědecké činnosti. V říjnu 1990 byl přijat do funkce odborného asistenta na CMBF UP a následně vedoucího katedry církevních dějin a práva. Po reorganizaci a přejmenování fakulty se následně reorganizovala i katedra a stala se z ní Katedra církevních dějin a dějin křesťanského umění a Miloslav Pojsl pak byl až do své smrti jejím vedoucím a budovatelem její rozsáhlé knihovny. V letech 1989–1993 absolvoval rozšiřující postgraduální studium dějin umění na FF UK v Praze. V letech 1991–1994 byl proděkanem CMTF UP. Roku 1991 se habilitoval na katedře historie FF UP a koncem roku 1999 byl jmenován profesorem dějin křesťanského umění. Roku 1990 spoluzakládal Historickou společnost Starý Velehrad a stal se jejím prvním předsedou a význačným podporovatelem zejména v oblasti knižní . Pravidelně v rámci Univerzity Palackého dělal čím dál více úspěšné exkurze po církevních památkách u nás i v zahraničí. Byl redaktorem ...
Více od autora
Miloslav Pajer (9)
Autor prací z historie letectví, zejména z období 2. světové války.
Více od autora
Miloslav Mečíř (10)
MUDr. Miloslav Mečíř, CSc. pracoval ve všech oborech lékařské péče o dítě. Kromě odborných prací napsal řadu populárně naučných publikací z oboru péče o dítě a je spoluautorem několika osvětových krátkých filmů.
Více od autora
Miloslav Bělohlávek (5)
Miloslav Bělohlávek byl český vědec, historik, archivář, zakladatel a organizátor mladší Plzeňské historické školy. Celý život žil a působil v Plzni. Vystudoval II. státní reálku v Plzni na Mikulášském náměstí, maturoval v roce 1941. V roce 1943 složil doplňující maturitu z latinského jazyka na reálném gymnáziu v Plzni a zároveň ukončil abiturientský kurz na obchodní akademii. Z důvodu uzavřených vysokých škol během 2. světové války nastoupil do zaměstnání jako administrativní pracovník aprovizačního úřadu města Plzně. V letech 1943–1945 byl nuceně nasazen jako dělník ve Škodových závodech v Plzni. Po skončení 2. světové války studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor český jazyk – dějepis. Zároveň studoval v letech 1946–1948 Státní archivní školu. V té době se začal věnovat pouze historii. Jeho učiteli byli Zdeněk Kalista, Václav Chaloupecký, Otakar Odložilík. Největší vliv na jeho zájem o historii měl akademik Václav Vojtíšek. V roce 1948 nastoupil jako archivář do právě vznikajícího samostatného Archivu města Plzně, kde pracoval do 30. dubna 1984, kdy odešel do penze. Z Archivu města Plzně vybudoval moderní instituci s archivem a historickým pracovištěm. V badatelně archivu se setkávali plzeňští dějepisci a vlastivědní pracovníci – Fridolín Macháček, Adolf Zeman, Václav Čepelák, Václav Jílek a další. Tak vznikla Plzeňská historická škola, za jejíž vůdčí osobnost byl považován Miloslav Bělohlávek. V roce 1958 založil historický sborník Minulost Plzně a Plzeňska, od roku 1962 s názvem Minulostí Západočeského kraje, který vychází dosud. Většina Bělohlávkových publikací se věnuje městu Plzni a blízkému okolí. Napsal téměř 700 samostatných studií, statí, monografií, stovky recenzí zpráv, jubilejních článků, nekrologů. Byl popularizátorem historie Plzně. Plzeňskému dějepisectví zasvětil celý svůj život. Přehled celého díla obsahují přílohy sborníků Minulostí Západočeského kraje, sv. 29 a 38....
Více od autora
Miloslav A Valouch (12)
Narozen: 4. srpna 1903 Pavlovičky Zemřel: 13. března 1976 Praha Miloslav A. Valouch byl český a československý fyzik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. V letech 1934-1952 byl docentem a asistentem teoretické fyziky na ČVUT Praha, od roku 1952 působil na Univerzitě Karlově. Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát získal až dodatečně v červnu 1948 poté, co se poslanec Klement Gottwald stal prezidentem republiky. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1954.)
Více od autora
Miloš Táborský (10)
Narozen 1962. Doc. MUDr., CSc., FESC, kardiolog . Publikace z oboru.
Více od autora
Miloš Sádlo (12)
Miloš Sádlo byl významný český violoncellista, uznávaný pro svůj výjimečný talent a přínos klasické hudbě. Narodil se 13. listopadu 1912 v Praze, o hudbu se začal zajímat již v raném věku a své vášni se věnoval s velkým nasazením. Sádlo studoval na Pražské konzervatoři a později na Mistrovské škole Pražské konzervatoře pod vedením svého otce Karla Pravoslava Sádla, který byl rovněž významným violoncellistou.
Více od autora
Milena Štráfeldová (7)
Milena Štráfeldová se narodila v roce 1956 v Praze, vystudovala obor teorie a dějiny kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vystřídala řadu zaměstnání v muzeích, knihovnách, na ministerstvu kultury a mnoho let pracovala jako redaktorka v České televizi či různých rozhlasových stanicích. Od roku 2001 působí v zahraničním vysílání Českého rozhlasu, kde se věnuje především českým krajanům a exilu.
Více od autora
Milan Zelenka (12)
Milan Zelenka je uznávaný český klasický kytarista, známý svým přínosem světové kytarové hudbě. Narodil se 25. července 1939 v Praze a má za sebou bohatou kariéru interpreta, pedagoga a nahrávacího umělce. Zelenka studoval na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze, kde se zdokonalil ve hře na klasickou kytaru a získal hluboké znalosti klasického kytarového repertoáru.
Více od autora
Milan Vašíček (7)
Narozen v roce 1935, zemřel v srpnu 2007 v Lipníku nad Bečvou. Ornitolog, specialista na papoušky, práce z oboru.
Více od autora
Mihail Sadoveanu (12)
Mihail Sadoveanu byl rumunský spisovatel, novinář a politický činitel, který dvakrát působil jako hlava státu v komunistickém Rumunsku . Byl jedním z nejplodnějších rumunských spisovatelů, bývá připomínán především pro své historické a dobrodružné romány. V počátcích své dráhy byl spolupracovníkem tradicionalistického časopisu Sămănătorul. Poté se přiklonil k realismu a poporanistům kolem časopisu Viața Românească. Děj jeho knih je obvykle zasazen do oblasti Moldávie a zpracovává témata z rumunských středověkých a raně novověkých dějin. K nejznámějším patří historické romány Neamul Șoimăreștilor, Frații Jderi a Zodia Cancerului. Posléze vyzkoušel i psychologický román a zvolil žánr naturalismu. Mezi světovými válkami se politicky pohyboval mezi nacionalistickou pravicí a levicí , patřil rovněž k zednářům. Po druhé světové válce uzavřel kompromis s komunistickým režimem a stal jedním z nejpreferovanějších režimních spisovatelů a představitelů oficiálně vyžadovaného socialistického realismu. Mnoho z jeho textů a projevů, včetně politického románu Mitrea Cocor či známého sloganu Lumina vine de la Răsărit , je považováno spíše za propagandu. Sadoveanu se stal i předsedou Svazu rumunských spisovatelů. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mihail Sadoveanu na anglické Wikipedii.
Více od autora
Michel Quoist (12)
Michel Quoist byl francouzský teolog a spisovatel. Pro předčasné úmrtí svého otce začal Michel pracovat ještě jako dítě. Knězem se stal roku 1947. Pak dále studoval na Katolickém institutu v Paříži kde získal doktorát v oblasti sociálních věd. Ve vědecké oblasti napsal sociologickou práci týkající se města Rouenu. Svou činnost profesní a spisovatelskou zaměřil na mladé lidi. Z díla Michela Quoista lze uvést tyto knihy: V tomto článku byly použity překlady textů z článků Michel Quoist na anglické Wikipedii a Michel Quoist na polské Wikipedii.
Více od autora
Michal Stehlík (7)
Michal Stehlík je český historik a slovakista, působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl v letech 2006 až 2014 děkanem. Zabývá se především českými dějinami 20. století. V letech 2014 až 2015 byl předsedou Rady Českého rozhlasu. Je pedagogem na FF UK a náměstkem generálního ředitele Národního muzea. Michal Stehlík se narodil v Třebíči, ale od roku 1977 žije v Dačicích. V roce 1994 maturoval na Gymnáziu v Dačicích. Magisterské studium absolvoval na Filozofické fakultě UK v Praze v oboru historie – slovakistika, kde také v roce 2005 získal titul Ph.D. z oboru české dějiny. Roku 2001 získal v rigorózním řízení na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně titul PhDr. V roce 2010 se z českých dějin habilitoval na docenta na Univerzitě Palackého v Olomouci. V prosinci 2020 ho prezident republiky jmenoval profesorem pro české dějiny na návrh Univerzity Karlovy. Michal Stehlík začínal v Dačicích, kde byl členem zastupitelstva a pracoval v Městském muzeu a galerii . V letech 2001–2002 působil v referátu centrální evidence sbírek Ministerstva kultury ČR. V roce 2002 nastoupil do Národního muzea, kde v dalším roce stal náměstkem generálního ředitele Michala Lukeše. V roce 2005 byl Akademickým senátem Filozofické fakulty UK zvolen děkanem fakulty. Ve funkci byl v listopadu 2009 potvrzen i na další čtyři roky. Podílel se na celé řadě festivalových, výstavních i vzdělávacích projektů. V roce 1999 založil o.s. Krasohled, které pořádalo 2000–2017 např. Dačické barokní dny. V roce 2003 v Dačicích prosadil umístění pamětní desky obětem holocaustu a v roce 2014 se podílel na umístění pamětní desky politickému vězni JUDr. Valenovi také v Dačicích. Koordinoval také první a druhou Pražskou muzejní noc v letech 2004 a 2005. Mezi významné kurátorské počiny patří mj. tyto výstavy: „FOTBAL 1934–2004. 70 let od římského finále“, „Svobodně! 60 let vysílá...
Více od autora
Michal Šanda (15)
Michal Šanda je český básník, prozaik a dramatik. Narodil se u sv. Apolináře, dětství prožil na pražském Smíchově. Po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy vystřídal řadu zaměstnání, od roku 1991 je zaměstnán jako archivář v Institutu umění – Divadelním ústavu. Věnuje se i ediční práci a kulturní publicistice, byl šéfredaktorem časopisu Dobrá adresa. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. Před vánočními svátky 2012 jako jeden z prvních na svých webových stránkách zveřejnil veškerou svou tvorbu k volnému stažení jak ve formátu PDF, tak jako Ebooky. V prosinci 2013 získal ocenění Zlaté pero Ondřeje Pavelky za divadelní hru Sorento. Povídková kniha Hemingwayův býk byla nominována na cenu Magnesia Litera 2019.
Více od autora
Michal Čagánek (11)
Michal Čagánek je český básník a prozaik, autor aforismů, povídek, novel, románů, písní a pohádek. Po absolvování střední průmyslové školy stavební ve Zlíně zahájil studium na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, odkud po roce odešel pro nedostatek motivace. Po absolvování náhradní vojenské služby nastoupil k Policii České republiky, poté několik let pracoval v knihkupectví a učil v mateřské škole. V současné době se věnuje vlastní tvorbě. Je organizátorem pravidelných literárně-hudebních pořadů a tvůrčího semináře názvem Pramen inspirace. Pravidelně publikuje v časopise Malovaný kraj a v Deníku Slovácko. Jeho básně se objevily na stránkách Mladé fronty DNES, Salonu Práva nebo Dílně Hostu a opakovaně zněly na vlnách Českého rozhlasu Praha v pořadu věnovanému mladým básníkům Zelené peří. Střídavě žije v Praze a v Nezdenicích na Moravském Slovácku.
Více od autora
Michael Tilson Thomas (2)
Michael Tilson Thomas je uznávaný americký dirigent, klavírista a skladatel. Narodil se 21. prosince 1944 v Los Angeles v Kalifornii a jeho kariéra trvá již více než pět desetiletí. Tilson Thomas je známý zejména díky svému působení ve funkci hudebního ředitele Sanfranciského symfonického orchestru, kterou zastával od roku 1995 až do svého odchodu do důchodu v roce 2020. Pod jeho vedením se orchestr proslavil inovativním programováním a angažovaností v oblasti soudobé hudby. Působil také jako šéfdirigent Londýnského symfonického orchestru a založil New World Symphony v Miami, orchestrální akademii zaměřenou na přípravu mladých hudebníků pro profesionální kariéru.
Více od autora
Michael Moore (12)
Michael Francis Moore je americký filmový a televizní režisér, scenárista, producent a spisovatel. Ve svých filmových esejích se zabývá problémy moderní společnosti. Jeho tvorba je zaměřená proti současné podobě amerického zdravotního systému, ozbrojenému násilí, destruktivním zásahům člověka a průmyslových korporací do přírody a v poslední době ve velké míře proti bývalému americkému prezidentovi Georgi W. Bushovi a jeho administrativě. Ve společnosti šokované a následně stmelené zářijovými útoky na New York a Pentagon a ve svém názorovém vytrvání, doznala jeho oblíbenost a věrohodnost značného propadu - s velmi pozvolným obratem veřejného mínění a stanovisku k vedení amerických válečných kampaní dosáhla Mooreova práce určité rehabilitace. V současnosti je jedním z nejznámějších dokumentaristů na světě a je považován za symbol nesouhlasu k tzv. Bushově Americe. V roce 2005 byl podle časopisu Time označen za jednoho ze stovky nejvlivnějších lidí na světě. Michael Moore je liberálně-socialisticky orientovaný, má tendenci volit buď demokraty nebo zelené podle toho, který kandidát má větší šance na vítězství proti republikánskému kandidátovi v daném volební okrese nebo kraji. Svými spolupracovníky je charakterizován jako rebel s velkou vůlí k prosazením vlastního názoru, pro jehož prosazení však nepřekračuje zákon. Miliony Američanů, kteří četli jeho knihy, se většinou shodují na tom, že je vychytralý, vtipný, bystrý, trefný a má „čuch“ na témata, která do povědomí veřejnosti přijdou až za nějaký čas. Spíš než útočně, vzkazy v jeho dílech působí smířlivě, pragmaticky, vtipně i přesvědčivě. Moore je pro pozitivní diskriminaci , větší podíl žen, černochů nebo etnik ve společensky vyšších pozicích a politice , snížení počtu zbraní, dodržování ekologických kvót, snížení závislosti na ropě, ukončení vojensk...
Více od autora
Michael Duckworth (15)
Anglický učitel a spisovatel. Detektivní povídky, horory, fantasy
Více od autora
Michael Dobbs (10)
Britský autor Michael Dobbs píše své politické thrillery už dvanáct let a vysloužil si za ně obecně větší oblibu u veřejnosti než v roli konzervativního politika, pravé ruky Margaret Thatcherové a místopředsedy toryovské strany. Tato průprava mu však dává neocenitelnou výhodu před konkurencí: vše, o čem píše, dokonale zná. Prokázal to už ve volné románové trilogii s Francisem Urquhartem v hlavní roli, známé i z českého překladu. Jeho nový hrdina poslanec Goodfellowe už pro kariéru nezabijí ministerské předsedy a krále jako Urquhart. Jako realističtější postava má šanci přežít i v 21. století ve více než prozatímních dvou románech a svému duchovnímu otci tak potvrdit čelní místo mezi současnými britskými autory politických thrillerů.
Více od autora
Mia Sheridan (9)
Mia Sheridan žije v Cincinnati v Ohiu se svým manželem, policejním důstojníkem, a čtyřmi dětmi. Její literární tvorbu výrazně ovlivnila ztráta pátého dítěte, malé dcerky. Vášnivě ráda čte a ještě raději sama splétá milostné příběhy těch, jimž je předurčeno kráčet životem bok po boku.
Více od autora
