Všichni Autoři a témata

Klapka Jerome (6)

Jerome Klapka Jerome se narodil roku 1859 ve Walsallu, Staffordshire. Jeho otec byl laický kazatel a jmenoval se Jerome Clapp Jerome. Jméno ovšem nemělo se jménem Klapka žádnou souvislost. V Anglii žil v té době v exilu maďarský revolucionář, generál vynikajících schopností vojevůdcovských, György Klapka , a s tím se rodina Jeromova do té míry spřátelila, že na jeho počest dala svému synovi toto neanglicky znějící jméno. Po několika letech se Maďarsko s generálem usmířilo a dovolilo mu návrat do vlasti. Jerome Klapka Jerome neměl bezstarostné mládí. Jeho otec vydělával pramálo a nedočkal se vysokého věku. V patnácti letech J. K. J. osiřel a živil se jako úředník na dráze, jako ochotnický herec a jako začínající spisovatel. To se však radikálně změnilo, když mu bylo třicet. V roce 1889 přinesl do redakce časopisu Home Chimes rukopis s titulem The Story of the Thames. Měl to být jakýsi průvodce po dolním toku Temže, připomínající historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis líbil, doporučil však autorovi, aby historické pasáže podstatně zkrátil a aby se mnohem více věnoval veselým příhodám, vzpomínkám a vyprávěním tří veslařů. Ten návrh se Jeromovi zamlouval, poslechl, a tak pod novým titulem Three Men in a Boat začal vycházet příběh, který autora okamžitě proslavil. Časopisecký seriál se brzy proměnil v knihu, která se jen v Anglii do dnešních dnů dočkala stovky vydání a byla přeložena snad do všech světových jazyků. A Temže se dlouho po prvních vydáních hemžila mladými muži, kteří se toužili opičit po Jeromovi, Harrisovi a Georgovi. Za nedlouho se Jerome Klapka Jerome ke svým třem postavám vrátil a vylíčil jejich cyklistický výlet do Německa. I toto pokračování slavné knihy se řídilo radou předvídavého redaktora časopisu Home Chimes, jen ke konci se autorův humor silně zabarvuje nelibostí a rozhořčením nad některými obyčeji. Jeromovo dílo čítá 29 titulů – povídek, novel, esejí,...

Keri Smith (8)

Keri Smith je autorkou a ilustrátorkou bestsellerů jako je například Destrukční deník a další její knihy, které v češtině zatím vyjít nemají.

Keri Arthur (9)

Australská autorka fantasy, hororových a romantických knih. Pochází z Malbourne, literární tvorbě se věnuje už od svých dvanácti let, přičemž do současné chvíle napsala na třicet románů, které získaly řadu žánrových ocenění.Keri Arthur je vdaná a má jednu dceru, jednoho psa a zarostlou zahradu. Pokud zrovna nepíše, ráda v televizi sleduje seriály jako jsou Akta X nebo Buffy.

Kennedy Elle (10)

Kelly Jamison (8)

Kelly Jamisonová považuje psaní za vzrušující zábavu i těžkou práci - už od doby, kdy začala psát humorné gratulace k nejrůznějším výročím. Pak přešla na osobní, autobiografické příběhy, které pohoršovaly její tchyni, a nakonec skončila u vášnivých romancí, které zpočátku publikovala pod pseudonymem Kelly Adamsová. Rovněž psala příspěvky do novin. Kelly Jamisonová žije spokojeně. Říká, že má všechno, co potřebuje ke šťastnému životu: manžela, počítač, knihkupectví hned za rohem a vydatné zásoby oblíbené čokolády. A vždy ji potěší dopisy čtenářek.

Kay Pollak (6)

Švédský filmový režisér a spisovatel. Po dlouhé přestávce se vrátil v roce 2004 filmem Jako v nebi. Měl ve Švédsku velký kasovní úspěch . Film byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Navíc Pollak je autorem psychologického průvodce s názvem "Žádná setkání nejsou náhodná".

Katrin Hecker (12)

Německá bioložka a žurnalistka.

Katja Brandis (10)

Německá novinářka a spisovatelka, vystudovala anglistiku, germanistiku a amerikanistiku.

Kateřina Černá (8)

Narozena 17. 2. 1937 v Praze. Malířka, kreslířka, grafička, ilustrátorka, dramatička a básnířka.

Kate Denton (8)

Kate Atkinson (11)

Kate Atkinson se narodila v Yorku. Studovala anglickou literaturu na Dundeeho univerzitě. Nyní žije v Edinburghu. Svoji spisovatelsvou dráhu zahájila psaním povídek do časopisů. Za románovou prvotinu V zákulisí muzea obdržela v roce 1996 Whitbreadovu cenu. Následovaly další romány Human Croquet a Emotionally Weird. V roce 2002 vyšla její sbírka povíden Not the End of the World. Román Case Histories přivádí na scénu detektiva Jacksona Brodieho. Ten se objevuje i v dalším románu One Good Turn i v zatím poslední knize When Will There Be Good News?, která byla nominována na prestižní britskou cenu Gold Dagger. Podle všech knih s Jacksonem Brodiem byla natočena v roce 2011 série v produkci BBC. Atkinson je i autorkou divadlení hry Abandonment.

Karsten Rinas (6)

Narozen 1969 v Leverkusenu . PhDr., germanista, filozof a jazykovědec, zabývá se komparativní lingvistikou, syntaxem, sémantikou, pragmatikou, lingvistikou chyb a korpusovou lingvistiou, autor cvičebnic němčiny.

Karol Vaculík (11)

Karol Vaculík sa narodil 11. januára 1921 ako prvé z piatich detí mladým novomanželom Vaculíkovcom. Detstvo a mladosť prežil v Trnave, kde v roku 1940 zmaturoval na miestnom gymnáziu. V tom istom roku sa zoznámil so svojou budúcou ženou, Emíliou Duchoňovou, ktorá svoj profesionálny život zasvätila medicíne. Vysokoškolské štúdium začal Karol Vaculík na Filozofickej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave, kde sa okrem dejín umenia, estetiky, filozofie venoval aj štúdiu francúzskeho jazyka. V týchto časoch sa Karol Vaculík zoznámil so svojimi celoživotnými priateľmi, maliarmi Milošom Alexandrom Bazovským a Vincentom Hložníkom. V štúdiu dejín umenia neskôr pokračoval vo Viedni, pričom ich ukončil v roku 1948 na Karlovej Univerzite v Prahe pod vedením A. Matějíčka, J. Květa a J. Mukařovského. Už na začiatku 40. rokov publikoval kritiky dobového výtvarného umenia a spolupracoval pri vydávaní výtvarných publikácií V. H. Kurthu a Spolku slovenských výtvarných umelcov. V roku 1944 mu vyšli prvé dve autorské publikácie - albumy reprodukcií Jána Koniareka a Gotických tabulí v Liptovskom svätom Mikuláši. O dva roky neskôr pripravil slovenskú časť výstavy mladého československého umenia v galérii v Rue La Boëtie v Paríži. Od roku 1952 bol poverený vedením Slovenskej národnej galérie. Svojím úsilím vybudoval z tejto inštitúcie moderný ústav, ktorý získal uznanie nielen v Československu, ale i v múzejných a galerijných kruhoch v zahraničí. V roku 1970 bol odvolaný z funkcie riaditeľa SNG. Dôvodom bola výstava k 25. výročiu oslobodenia, ktorú zorganizoval v Prahe. Predovšetkým u predstaviteľoch Sovietskeho veľvyslanectva vyvolala vlnu odporu, ako príliš \"formalistická\". V SNG ale zostáva pracovať až do svojho odchodu do dôchodku v roku 1989, pričom niekoľko rokov vedie Umenovedné oddelenie. Svoju druhú ženu, spolupracovníčku Ľudmilu Peterajovú, si berie v roku 1972. Posledné roky života mu znepríjemňuje cukrovka. Zomiera 5. júla 1992 na chate u...

Karlludwig Opitz (5)

Německý prozaik a dramatik. Celým svým dílem se obrací proti německému militarismu a pokusům o jeho znovuoživování, například v prózách Plechový cirkus, Můj generál, Neukázněná zpráva štábního rotmistra, v satirách V tornistře – maršálskou hůl a Muzikanti Třetí říše, v dramatu Jakýpak zázrak.

Karl Rahner (9)

Karl Rahner byl německý katolický kněz, jezuita a teolog, jeden z nejvýznamnějších teologů 20. století. Stal se jedním z nejvlivnějších teologů Druhého vatikánského koncilu, na němž působil jako oficiální teologický poradce vídeňského arcibiskupa Franze Königa. Po koncilu věnoval značné úsilí popularizaci a vysvětlování nových teologických a pastorálních důrazů koncilu a pro mnohé se stal takřka symbolem a ikonou teologických a institučních změn v pokoncilním katolicismu. Jeho Sebrané spisy mají 32 svazků. Karl Rahner se narodil jako čtvrté dítě ze sedmi. Po ukončení střední školy vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, noviciát zahájil v roce 1922, tři roky poté, co do téhož řádu vstoupil jeho starší bratr Hugo. Karl byl v úvodní fázi noviciátu hluboce ovlivněn spiritualitou Ignáce z Loyoly. V dalších letech se soustředil na katolickou scholastickou filozofii a moderní německé filozofy: silný zájem měl zejména o Immanuela Kanta a dva tehdejší tomisty, belgického jezuitu Josepha Maréchala a francouzského jezuitu Pierra Rousselota, kteří ovlivnili Rahnerovo chápání filozofie Tomáše Akvinského. Na kněze byl Rahner vysvěcen 26. července 1932. V roce 1934 se vrátil do Freiburgu, aby tam získal doktorát z filozofie. Ještě více se ponořil do prací Kanta a Maréchala, v téže době také navštěvoval semináře Martina Heideggera. Jeho dizertační práce Geist in Welt , interpretace epistemologie Tomáše Akvinského ovlivněná transcendentalizujícím tomismem Maréchala a také Heideggerem, byla nakonec v roce 1937 vedoucím jeho práce Martinem Honeckerem odmítnuta, údajně kvůli důrazu na Heideggerovu filozofii a nedostatečnému vyjádření katolické novoscholastické tradice. V červnu 1936 byl Rahner poslán do Innsbrucku, aby tam pokračoval ve studiu teologie. Zde dokončil svou doktorskou dizertační práci E latere Christi. Der Ursprung der Kirche als zweiter Eva aus der Seite Christi des zw...

Karel Zídek (6)

Karel Židek byl český varhaník, dlouholetý ředitel kůru v chrudimském arciděkanském kostele Nanebevzetí Panny Marie, hudební skladatel a dirigent. Zkomponoval ordinárium, které je zařazeno v dodatku jednotného kancionálu pro královéhradeckou diecézi.

Karel Šustr (7)

Publikace z oboru rozvodů elektřiny.

Karel Šourek (6)

Narozen 28.7.1909 v Praze, zemřel 29.3.1950 v Praze. Malíř, historik umění, redakční a publikační práce z oboru.

Karel Plíhal (5)

Karel Plíhal je český písničkář, básník a kytarista, známý svými vtipnými texty a osobitým přístupem k hudbě. Plíhal se narodil 23. srpna 1958 v Přerově v Československu a poprvé se prosadil na počátku 80. let 20. století jako součást české folkové a akustické hudební scény. V roce 1985 vyšlo jeho debutové album s vlastním názvem " Karel Plíhal ", na němž se projevil jeho talent kombinovat chytré hry se slovy a složitou kytarovou práci.

Karel Otto Hrubý (8)

Karel Otto Hrubý byl český fotograf, pedagog a teoretik fotografie. V mládí působil jako hudebník. Na sklonku života se věnoval malířství. Po studiu na gymnáziu ve Znojmě odešel v roce 1935 studovat práva na Karlovu univerzitu do Prahy, která však nedokončil z důvodu uzavření českých vysokých škol během německé okupace roku 1939. Po přestěhování rodiny do Brna si za okupace přivydělával jako jazzový hudebník do roku 1941, kdy byl totálně nasazen v rámci Moravy. Po válce se stal fotoreportérem v Rovnosti. V roce 1947 byl v Brně kameramanem dokumentárních a reklamních filmů a potom divadelním fotografem. Od roku 1951 pracoval v redakci Květů v Praze, spolupracoval též s časopisem Svět v obrazech. V letech 1952–1977 vyučoval fotografii na Škole uměleckých řemesel v Brně i jinde a vychoval řadu dalších fotografických osobností . V téže době se současně živil jako profesionální fotograf na volné noze – zabýval se novinářskou, reportážní a technickou fotografií pro tehdejší časopisy, noviny, podniky a instituce, podílel se na řadě obrazových publikací. Ve volné fotografii proslul zejména jako krajinář a tvůrce momentek zahrnovaných pod pojem tzv. poezie všedního dne. Obesílal fotografické salony a soutěže. Publikoval recenze fotografických výstav a odborné texty. V roce 1974 vydal teoretickou knihu Krajinářská fotografie . Po odchodu do důchodu žil na chalupě v Senotíně v jižních Čechách, kde se věnoval malířství.

Karel Naxera (12)

Narozen 19. 5. 1953 v Plzni. MUDr., lékař a komunální politik působící na jižním Plzeňsku, člen autorské dvojice Naxera-Benda, autor a spoluautor sci-fi románů a povídek.

Karel Krejčí (9)

Karel Krejčí byl český spisovatel, slavista, bohemista, významný polonista, literární historik, autor popularizačních knih o Praze a vysokoškolský pedagog. Maturoval na malostranském gymnáziu v roce 1923. Pak začal studovat bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Namísto germanistiky brzy začal studovat polonistiku. Jeho učiteli byli např. Marian Szyjkowski, Jan Máchal, Jan Jakubec a Otokar Fischer. V letech 1927–1928 absolvoval stáže na univerzitách v Krakově a ve Varšavě. V roce 1928 získal doktorský titul na základě práce Polské hnutí revoluční v letech 1830–1846 a české národní obrození. Od 1929 byl asistentem slovanského semináře na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1934 se habilitoval jako docent polonistiky prací Polská literatura ve vírech revoluce. V průběhu druhé světové války, v době uzavření českých vysokých škol, působil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Praze a dále pracoval ve Slovanském ústavu. V roce 1945 byl jmenován mimořádným a v roce 1948 řádným profesorem polského jazyka a literatury na filozofické fakultě UK. V roce 1955 byl jmenován členem korespondentem Československé akademie věd, doktorem věd pro obor filologických věd se pak stal o rok později. V roce 1956 se ve funkci prorektora postavil na stranu studentů, žádajících obnovení akademických svobod. Proto byl v roce 1958 propuštěn z fakulty. Poté pracoval ve Slovanském ústavu, v Ústavu jazyků a literatur a posléze v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. V roce 1975 odešel do důchodu. Působil rovněž v Klubu Za starou Prahu, byl 1977–1979 jeho předsedou.

Karel Koval (6)

Plzeňský rodák, český novinář se všestrannými zájmy v oblasti literatury, hudby, výtvarného umění. Jeho životním dílem, na jehož přípravě pracoval 15 let, se stal román Mozart v Praze - Hudební kronika let 1787 - 1791, který v prvním vydání vyšel k Mozartovu jubilejnímu roku 1956. Mimořádná oblíbenost díla si vyžádala 2. vydání již za rok.

Karel Koudelka (9)

Autor kuchařek.

Karel Klíma (9)

Karel Klíma je český právník a vysokoškolský pedagog. V letech 1975–1996 vyučoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1993 začal vyučovat a později se stal vedoucím Katedry ústavního práva a proděkanem Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Působil zde také na místě prorektora pro zahraniční vztahy a mobilitu. V současnosti je vedoucím Katedry právních disciplín a veřejné správy Metropolitní univerzity Praha a vyučuje na Katedře ústavního práva Univerzity Komenského v Bratislavě. Zároveň spolu se svou manželkou JUDr. Hanou Klímovou vykonává advokátní praxi.

Karel Kašparovský (9)

Narozen 13. 5. 1937 v Ivančicích. Středoškolský pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce zeměpisu.

Karel Kabeš (9)

Autor práce z oboru kybernetiky.

Karel Horálek (10)

Karel Horálek byl český jazykovědec, slavista, paleoslovenista, bulharista, literární vědec a historik, folklorista, textolog, lexikograf, versolog, vysokoškolský pedagog, člen korespondent ČSAV. Po maturitě na reálném gymnáziu několik let pracoval jako kreslič v grafickém závodě v Brně, v letech 1935–1939 studoval na FF MU češtinu, filozofii a slovanskou filologii, poté krátce zůstal v jejím svazku jako asistent. V rámci represí po 17. listopadu 1939 byl zatčen a šest měsíců vězněn v koncentračním táboře Oranienburg, od srpna 1940 do září 1945 byl zaměstnán v Kanceláři Slovníku jazyka českého. V roce 1945 získal na FF MU doktorát filozofie a nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1946 habilitoval, následně byl jmenován docentem a od 1947 profesorem slovanské jazykovědy. Na FF UK zastával různé pozice, byl proděkanem, ve čtyřech funkčních obdobích děkanem tehdejší filologické fakulty , vedoucím katedry slavistiky .V roce 1956 byl zvolen členem korespondentem ČSAV, od roku 1972 do 1978 působil ve funkci ředitele Ústavu pro jazyk český ČSAV, v dalších letech jako vědecký konzultant Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV.V květnu 1941 se stal členem Pražského lingvistického kroužku. Vedle plnění pedagogických povinností a s nimi spojeným výkonem akademických funkcí vyvíjel intenzivní organizátorskou domácí i zahraniční vědeckou činnost, byl členem Mezinárodní komise folkloristické, Komise pro dějiny slavistiky při Mezinárodním komitétu slavistů, působil v redakčních radách časopisů Slovo a slovesnost a Slavia. V letech 1940–1945 se podílel na přípravě Příručního slovníku jazyka českého, uspořádal, redigoval a vydal Velký rusko-český slovník a Česko-rus...

Karel Holešovský (7)

Narozen 1934 ve Vranově u Brna. Historik, pracovník v oboru užitého umění, spis z oboru a uměnovědné stati v časopisech.

Karel Hausenblas (9)

Karel Hausenblas byl český jazykovědec, bohemista, profesor českého jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zabýval se stylistikou.

Karel Galla (6)

◾19. 8. 1901, Nový Jičín – 1985, Praha ◾děkanem: 1970/1971, 1971/1972, 1972/1973 ◾sociolog, pedagog ◾Karel Galla studoval v letech 1918–1922 filozofii, dějepis a zeměpis na filozofické fakultě v Praze. V semináři profesora Foustky se věnoval sociologii, později se také stal Foustkovým asistentem. V roce 1931 se habilitoval docentem sociologie a začal jako soukromý docent přednášet. Zaměstnán byl také ve Státní knihovně v pražském Klementinu. V roce 1949 byl na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy jmenován profesorem pedagogiky, protože sociologie byla tehdy odmítána jako „buržoazní pavěda“. Od roku 1952 působil opět na filozofické fakultě a současně přednášel i na brněnské Masarykově univerzitě. Jeho názory prošly vývojem, když se před druhou světovou válkou se hlásil ke kritickému realismu, ale po válce přestoupil k marxistickému světovému názoru. Z Gallových prací je z filozofického hlediska nejzajímavější monografie Pokrok jako idea a společenská skutečnost. Jeho velký zájem o sociologii venkova se odráží především v práci Dolní Roveň, podávající všestrannou sociální analýzu obce u Pardubic.

Karel Funk (11)

Karel Funk také Carolus Borromeus Funck byl český kreslíř a mědirytec. Studoval gymnasium, roku 1800 vstoupil na novou Akademii pražskou a roku 1803 vystoupil a přijal místo úředníka. V roce 1808 byl zaměstnán v Královské státní účtárně jako ingrosista. Studoval v ateliéru Josefa Berglera novodobé malířství a rytectví. Na výstavě Pražské akademie v Klementině v roce 1826 vystavil kresbu Kristus modlící se na hoře Olivetské. V seznamu Všeobecné zemské výstavy roku 1891 v Praze byly zapsány pod čísly 993-994 miniatury podobizen Vojtěcha Novotného a jeho manželky z majetku Františka Adolfa Borovského. Namaloval portrét pražského arcibiskupa Wilhelma Florentina a po jeho smrti v roce 1810 zhotovil jeho rytinu. Byl prvním učitelem Karla Würbse. Citace z rodinné kroniky uvádí: Mistrně i barvami olejovými portréty prováděl, mnohá významná osoba seděla mu a on si tak na pěkný peníz přišel. Žil v Praze na Malé Straně. Jeho otec Andreas Thadeus Funck, absolvent přednášek montanistiky Jana Tadeáše Antonína Peithnera, byl v letech 1765–1775 úředníkem Pražské mincovny.

Karel Daněk (6)

Narozen 27. 5. 1928 v Brně, zemřel 17. 10. 2017 v Novém Městě na Moravě. MUDr., CSc., sportovní lékař, odborník na funkční diagnostiku, historik lékařství a Horácka, soudní tlumočník, autor zdravotnicko-osvětové literatury, sborníku překladů a výňatků z poezie, inspirované lyžováním.

Karel Chochola (10)

Karel Chochola byl český architekt. Chochola vystudoval Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze a posléze v Paříži a Římě. Patřil k významným představitelům funkcionalismu a konstruktivismu. Většina jeho architektonické činnosti je soustředěna do 20. a 30. let 20. století. Mezi jeho stavby patří obchodní dům firmy Brouk a Babka, administrativní budova jihočeských elektráren, kino Kotva, blok 5 obytných domů Tabáková režie v Havlíčkově kolonii a řada funkcionalistických vil , kromě toho pak hřbitovní kaple v Protivíně. Zpracoval architektonický koncept Jiráskova jezu a urbanistický návrh Sokolského stadiónu. Rou 1925 se stal jedním za zakládajících členů Sdružení jihočeských výtvarníků. Po vzniku Protektorátu se zapojil do protinacistického odboje, byl odhalen a v roce 1942 v Táboře popraven. V roce 1945 byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Na českobudějovickém sídlišti Máj po něm byla pojmenována ulice.

Karel Červinka (11)

Karel Červinka, křtěný Karel Antonín byl český básník a prozaik, starší bratr spisovatele Adolfa Červinky, autor psychologických románů a povídek a impresionistických básní. Byl synem lesníka, gymnázium absolvoval v Hradci Králové a poté vystudoval práva ve Štýrském Hradci a na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po vojenské službě nastoupil jako soudní adjunkt ve Veselí nad Lužnicí. Od roku 1907 byl okresním soudcem v Praze-Karlíně a pro roce 1918 se stal radou nejvyššího správního soudu v Brně. Později působil jako advokát v Praze. Byl členem Moravského kola spisovatelů.

Kamil Miketa (9)

Narozen 1969. Publicista, reportáže o lidech na okraji, knihy a scénáře o unesených dětech, autor knihy Vzestupy a pády českých milionářů.

K. R. G Browne (8)

Anglický spisovatel a dramatik.

Juraj Raýman (8)

Juraj Raýman sa narodil 12. júla 1972 v Spišskej Sobote. Po maturite na gymnáziu v Bytči študoval v rokoch 1990–1995 odbor dramaturgia a scenáristika na Filmovej a televíznej fakulte Vysokej školy múzických umení v Bratislave. Prvé básne a poviedky uverejnil v roku 1989 v literárnom mesačníku Dotyky a na začiatku 90. rokov 20. storočia bol jedným z jeho kľúčových autorov. Ďalšie prózy publikoval aj v časopisoch Romboid, Fragment a Slovenské pohľady. V súčasnosti pracuje ako reklamný textár a rozhlasový a televízny scenárista. Žije v Žiline.

Juliusz Słowacki (8)

Juliusz Słowacki byl polský dramatik, básník a filosof; vedle Adama Mickiewicze zřejmě nejznámější autor doby romantismu. Słowacki se narodil ve volyňském Kremenci . Otec byl profesorem literatury, matka byla polská Arménka. Roku 1830 se Słowacki zúčastnil protiruského povstání a od té doby žil v emigraci a cestoval po západní Evropě. Jeho díla charakterizuje výjimečný hrdina, exotické prostředí a děj odehrávající se ve velmi vzdálené minulosti. Słowacki je také spjatý s polským mesianismem. Do češtiny jeho díla překládal Otokar Mokrý.

Július Špaňár (10)

Prof. PhDr. Július Špaňár, CSc. bol slovenský klasický filológ, prekladateľ a vysokoškolský pedagóg. Od roku 1951 pôsobil na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V roku 1969 sa stal univerzitným profesorom. Venoval sa výskumu antickej filozofie a prekladom diel antických spisovateľov a filozofov . Je autorom Latinskej gramatiky a Latinsko-slovenského slovníka.

Julián Melgosa (8)

Španělský psycholog.

Julia London (9)

Julia London, vlastním jménem Dinah Dinwiddie je americká autorka a narodila se a vyrůstala na ranči v Texasu. Absolvovala univerzitu ve Washingtonu a poté hodně cestovala, jak po Spojených státech, tak i po Evropě. Původně pracovala jako úřednice na Ministerstvu průmyslu a obchodu v Bílém domě, než se rozhodla s konečnou platností věnovat spisovatelské činnosti. Nyní pracuje pro New York Times a je známou autorkou historických románů i románů ze současnosti. Svou první knihu publikovala v roce 1998, jednalo se o román The Devil’s Love, a v příštích dvou letech následovalo pět dalších historických romancí. V roce 2002 Julia zkusila své spisovatelské štěstí i na poli romancí ze současnosti, a tak vydala knihu Material Girl. Nyní má na kontě 13 historických romancí a 7 romancí ze současnosti. Třikrát byla nominovaná na nejlepší autorku romancí v soutěži RITA Awards. Jinak je Julia velkou milovnicí psů a dva psí miláčky má doma. Je vdaná a s manželem žijí v Texasu.

Jules Roy (6)

Jules Roy se narodil ve francouzské rodině v Alžírsku. V roce 1935 se stal letcem, když hitlerovské Německo přepadlo Francii, velel letecké průzkumné jednotce. Po porážce francouzské armády pokračoval v boji — mimo jiné ve Velké Británii jako příslušník francouzské bombardovací skupiny začleněné do RAF. Nějaký čas po válce sloužil ve štábu letectva, pak odešel jako dobrovolník do Indočíny. Své úvahy o smyslu vojenského povolání a odpovědnosti vojáka uložil v knize esejů Vojenské povolání , jejíž překlad vyšel v Našem vojsku. Jmenujme některá další díla: Za soubor povídek o letcích Šťastné údolí byl v roce 1947 vyznamenán Renaudotovou cenou. Svému příteli, letci a vynikajícímu francouzskému spisovateli, věnoval esej Vášeň Saint-Exupéryho . Letecká tematika má ve francouzské literatuře zvláštní místo a není určitě náhoda, že se jí věnovali takoví autoři jako Saint-Exupéry, Roy, Clostermann. Letci se považují za kavalíry, dědice rytířských ctností, za duchovní elitu nejen vojenskou, ale vůbec společenskou. Měli bychom se s touto literaturou lépe seznámit... Spojení letce a umělce u Roye vysvětluje filosofický podtext a vysoké mravní nároky, které prostupují i jeho publicistiku. Z ní před Bitvou u Dien Bien Pnu měla největší ohlas Alžírská válka , z hlediska čestného a pokrokového člověka, který ovšem nepatří mezi bojovnou francouzskou levi...

Jozef Ponec (6)

Jozef Ponec sa narodil 17. októbra 1918 v Bíňovciach. Vyštudoval kartografiu na odbornej škole kartografickej v Bratislave . Už počas štúdia pracoval ako kartograf vo Vojenskom zemskom ústave v Bratislave , neskôr bol redaktorom v nakladateľstve P. Gardelána , v nakladateľstve Obzor v Trnave , od roku 1950 technickým redaktorom máp v Slovenskej kartografii. Od roku 1976 pôsobil v slobodnom povolaní a venoval sa svojej záľube – fotografovaniu prírody a písaniu o nej. Na dôchodku žil v Bratislave. Zomrel 6. novembra 2006 v Bratislave. Jozef Ponec bol nestorom prírodovedeckej fotografie, priekopníkom populárno-náučných kníh o slovenskej prírode a naším prvým autorom literatúry faktu. Vo svojich knihách propagoval slovenskú prírodu a jej ochranu, pričom umelecké fotografie spájal s textom, sprvu poetizovaným, neskôr sa prepracoval k pútavému autentickému rozprávaniu o zážitkoch z potuliek prírodou. V prípade Ponca išlo totiž o výnimočnú osobnosť slovenskej prírodovednej fotografie, o človeka, ktorý za takmer päťdesiat rokov urobil pre prezentáciu našej fauny a flóry naozaj jedinečnú prácu. Dôkazom toho nie sú iba vysoké náklady jeho kníh, ktoré robili mnoho rokov propagáciu originálnej slovenskej prírody doma aj v zahraničí, ale aj tisíce unikátnych autorových fotografií, ktoré sú ich súčasťou. Výnimočnosť a veľkosť Poncovho posolstva spočíva v sile obrazového momentu. Jeho obrázky sú vytvorené s jasným zámerom dať vyniknúť nádhernej symbióze s prostredím. Sú vierohodné, a preto majstrovské. Vystáte čakaním a odmenené úľavou zo sebatrýzne úspešnej sekundy, tej pravej, ktorú si autor želá zo všetkých najviac. Dojem pokoja je vyjadrený v postoji autora. Napriek tomu je tu dynamika formy, v detailoch i v celku, dokazujúca Poncovu mnohoročnú skúsenosť. Je autorom kníh: Potulky lesom , Kde vtáky hniezdia, Naše motýle , Na ostrove kormoránov , V ríši plazo...

Jozef Hrušovský (2)

Jozef Hrušovský je slovenský hudební pedagog, etnomuzikolog, hudební skladatel a upravovatel zejména lidových písní a tanců východního Slovenska. Umělecká spolupráce a autorství folklórní hudby amatérských i profesionálních uměleckých těles ,

Josef Wenzig (8)

Josef Wenzig byl český pedagog a převážně německy píšící spisovatel a libretista, autor libret k operám Bedřicha Smetany Dalibor a Libuše. Po dokončení studií byl vychovatelem, např. v domě nejvyššího purkrabí hraběte Karla Chotka, kde se seznámil s řadou významných osobností českého kulturního a společenského života. V roce 1833 nastoupil jako profesor na pražskou reálku, kde setrval 16 let. V revolučním roce 1848 byl zvolen do Národního výboru. Od roku 1849 připravoval a posléze vedl První českou reálku v Praze. V roce 1853 ho jmenovali ředitelem českých škol reálných, tuto funkci udržel i po publikování svého Rozjímání rakouského občana o císařově dopisu z 9. září 1857 . Wenzig vyznění dopisu otevřeně vyložil jako obranu češtiny ve školství, což obhájil i před hrozícím disciplinárním řízením ve Vídni. V roce 1861 byl zvolen z okresů královéhradeckého a nechanického do Českého zemského sněmu, kde v roce 1864 s poslanci Braunerem, Tonnerem a Zeithammerem prosadil přijetí návrhu zákona o jazykové rovnoprávnosti na školách nižších a středních, ačkoli byl původně předložen v roce 1861 poslaneckou menšinou. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. Byl i členem pražského zastupitelstva a jeho školské komise. 10. prosince 1864 byl Wenzig náhle penzionován z funkcí v české reálce, našel ale nové působiště založením Československé akademie obchodní. Byl i prvním předsedou Umělecké besedy a Matice lidu. Závěr života strávil v Turnově, po smrti převezen do Prahy, kde byl slavně pohřben. Napsal řadu divadelních her a operních libret, z nichž jen některé byly provedeny či zhudebněny. Nejvýznamnější jso...

Josef Veselý (12)

Narozen 1953 v Praze. Autor a překladatel knih o magii a alchymii.

Josef Trejbal (13)

Josef Trejbal byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1986 se profesně uvádí jako předseda ústředního výboru odborového svazu. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na mandát v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. V rejstříku živnostníků je Ing. Josef Trejbal narozen 9. března 1935 evidován od roku 1992 jako podnikatel, bytem Hromnice.

Josef Stanislav Menšík (3)

Josef Stanislav Menšík byl moravský spisovatel, sběratel pohádek a pověstí a národní buditel. Kdy a kde se Menšík narodil, není známo. Jako rok jeho narození je uváděn rok 1811. Vychází se při tom z údajů uvedených ve sčítacích operátech Jemnice 1857 a matričního záznamu v matrice oddaných - při svatbě v roce 1851 měl věk 40 let. Do Jemnice se rodina Menšíkova přistěhovala před rokem 1814, kdy si ji za své působiště zvolil Josefův otec Jan, krejčovský mistr. Nebylo to náhodou. V té době tam již žili jeho příbuzní – sestra Josefa a bratr Václav . Josef Stanislav byl nejstarší syn krejčovského mistra Jana Menšíka a Marie, rozené Hronové. V Jemnici prožil své dětství a mládí. Zprvu rodina bydlela na domě č. 88, kde se narodil Josefův bratr Jan Nepomuk Ambrož a sestra Františka Mariana . Již v roce 1816 otec koupil dům č. 29 a stal se plnohodnotným měšťanem. Ke třem ratolestem rodičům přibyli další potomci: syn Jiří a dcera Marie Apolonie . Podle matričního záznamu o úmrtí a pohřbu zemřel Menšík v Brně dne 6. 2. 1862 ve věku 45 let; podle uvedeného věku by se měl narodit ale až v roce 1817. Také noviny Moravan dne 19. 2.1862 přinesly zprávu, že Josef Menšík zemřel 6. února toho roku. Moravské noviny začátkem dubna 1862 ze sezení moravského zemského výboru sdělovaly, že vdově po zemřelém ingrosistovi zemské účtárny Josefu Menšíkovi povolila se podpora 50 zlatých. Základní vzdělání Josef získal v Jemnici. Později studoval na gymnáziu ve Znojmě. Jaké vzdělání skutečně získal, nevíme. Za svého studia se seznámil s latinským spisem Mars Moravicus . Jeho autor, Tomáš Pešina z Čechorodu, viděl  počátky Jemnice už za římských časů. Dále v něm psal, že za knížete Svatopluka byla Jemnice velkou pevností, za jejímiž valy velkomoravská vojska odrážela útoky Franků. Tyto „s...

Josef Rubín (11)

Narozen 12.6.1926 v Praze. Nakladatelský redaktor, publikace z oboru přírodních věd, turistické průvodce.

Josef Rodr (8)

Josef Roder je publicista, učitel vlastivědných předmětů. Josef Rodr žil převážně v Hradci Králové. Po studiích na pedagogické fakultě v Praze vyučoval v severních Čechách vlastivědné předměty. V roce 1953 se Josef Rodr začal profesionálně věnovat kulturní publicistice a literatuře faktu. Věnoval se i rozhlasovým reportážím a fejetonům. Spolupracoval s kabaretem Vesele do žní, kde se jeho přáteli stali J. R. Picek, Ivan Klíma, M. Raichl a J. Valenta. Po vstupu Varšavských vojsk do Československa v roce 1968 byla veřejná publicistika Josefa Rodra přerušena. Jeho knihy začaly opět vycházet po roce 1989.

Josef Rank (9)

Josef Rank , byl český slovníkář, lexikograf a archivář. Josef Rank se narodil 22. října 1833 v obci Svatý Hubert. Jeho dětství i vzdělání ovlivnil strýc Josef Franta Šumavský, se kterým vyrůstal do sedmi let. V roce 1843 navštěvoval Amerlingovu školu Budeč na Novém Městě pražském. V letech 1852–1853 absolvoval Pražskou varhanickou školu. Na přelomu 50. a 60. let 19. století navštěvoval přednášky z historie Václava Vladivoje Tomka na pražské filozofické univerzitě. Studoval jazyky a dějepis. Stýkal se s českými obrozenci a buditeli, s J. Jungmannem, Š. Hněvkovským, J. Kalinou, V. Hankou, P. J. Šafaříkem, B. Němcovou, K. Havlíčkem Borovským a K. J. Erbenem. V roce 1857 získal Erbenovou zásluhou místo písaře v pražském městském archivu. Postupně zastával další funkce a postupně se stal adjunktem-úředníkem , přednostou spisovny , registrátorem a nakonec v roce 1896 ředitelem spisovny. Na postu ředitele spisovny setrval do konce dubna 1902, kdy na vlastní žádost odešel do výslužby. Kromě práce pro pražský městský archiv se věnoval tvorbě slovníků a psal odborné monografie. Jeho přičiněním se od roku 1871 úřadovalo ve spisovně pražského archivu česky. Byl spolupracovníkem a korektorem Riegrova slovníku naučného, Ottova slovníku naučného a byl autorem rejstříku ke třetímu dílu Palackého Dějin národa českého v Čechách a v Moravě. Za své zásluhy o česko-ruské přátelství byl roku 1889 poctěn briliantovým prstenem cara Alexandra. V dubnu 1908 byl postižen ochrnutím těla. Zemřel v Praze 12. ledna 1912. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Josef Rank byl ženatý s Marií, roz. Klatovskou . Měl čtyři dcery: Marii , Markétu , Olgu a Alexandru .

Josef Pacák (6)

Josef Pacák byl profesor organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde pracoval nejprve jako asistent , později jako docent . Hodnost doktora věd získal obhajobou práce z oboru fluorovaných sacharidů , profesorem byl jmenován roku 1990. Během svého působení na UK publikoval desítky původních vědeckých prací, napsal téměř 30 učebních textů. Je autorem nebo spoluautorem více než 12 knižních publikací, které se staly pro svou srozumitelnost a přehlednost oblíbenými zejména mezi středoškolskými a vysokoškolskými studenty; některé z nich byly vydány v zahraničí. Řadu let byl i autorem úloh z organické chemie pro účastníky Chemické olympiády, za což byl vyznamenán ministrem školství . V letech 1962-1963 přednášel na Universidad de Oriente v Santiago de Cuba, kde byl jmenován čestným profesorem. V roce 2004 byl vyznamenán kolumbijským řádem Al Merito za účast na založení celostátní soutěže Premio Iberoamericano, určenou studentům španělštiny a portugalštiny. Za významný podíl na vývoji pozitronové emisní tomografie , první syntézu fluorglukosy , mu bylo roku 2003 uděleno čestné členství České lékařské společnosti JEP, a to její Společností nukleární medicíny. Z téhož důvodu byl nominován na velmi prestižní cenu "Japan Price 2003", udělovanou samotným japonským císařem. Kromě organické chemie se zabýval také problematikou výuky chemie, a proto je dobře známý mezi středoškolskými pedagogy. Vedoucím katedry chemie na Pedagogické fakultě UK byl v letech 1965-1967, vedoucím katedry učitelství a didaktiky chemie na Přírodovědecké fakultě UK v letech 1990-1994. Vrcholem jeho řídící činnosti byla funkce prorektora Univerzity Karlovy . Za svou práci byl odměněn cenou Českého literárního fondu, zlatou medailí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a stříbrnou i zlatou medailí téže univerzity....

Josef Miroslav Pražák (9)

Narozen 10.11.1860 v Solnici, zemřel 6.2.1938 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, práce z klasické filologie.

Josef Maršálek (7)

Josef Maršálek je český pekař a cukrář. Vyrůstal v malé vesnici jako jeden ze čtyř sourozenců. Na přání rodičů vystudoval gymnázium, teprve poté se vyučil jako pekař a cukrář. Během dálkového studia vysoké školy hotelové začal pracovat v zahraničí, nejprve v Bathu, ke konci studií pak v londýnském obchodním domě Harrods. Tam pracoval sedm let, postupně získal ocenění pro kuchaře roku i manažera roku a jeho dezerty odebírala i britská královská rodina. Po roce stráveném v Indii se v roce 2018 vrátil do Prahy, kde provozoval CakeShop Prague a založil vlastní značku Fat Brothers. V roce 2020 účinkoval jako porotce v pořadu České televize Peče celá země. Provozuje kurzy pečení.

Josef Macek (9)

Narozen 13.9.1887 v Krumpachu u Zábřehu, zemřel 19.2.1972 ve Vancouveru . JUDr., profesor národního hospodářství, sociálně demokratický politik, národohospodářský spisovatel a publicista, emigrant po roce 1948 - profesor univerzity v Pittsburgu .

Josef Koudelka (8)

Josef Koudelka je český fotograf a člen agentury Magnum Photos. Josef Koudelka patří k nejvýznamnějším fotografům 20. století. Proslavil se svými fotografiemi invaze vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Je členem proslulé fotografické skupiny Magnum Photos. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří fotografické soubory Cikáni či Exily. V posledních letech se věnuje především fotografování scenérií. V roce 1961 promoval na ČVUT a později pracoval jako letecký inženýr, od té doby fotografoval divadelní představení starým aparátem Rolleiflex. Ještě před svou emigrací v roce 1968 dokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Snímky, které nejdřív publikoval anonymně, se staly symboly tehdejších událostí, později za ně dostal Zlatou medaili Roberta Capy. Roku 1970 získal azyl ve Velké Británii, kde žil následujících deset let. Cestoval po Evropě, v sedmdesátých a osmdesátých letech pokračoval ve fotografické tvorbě. Mezi jeho pilotní projekty patřily Gypsies a Exiles . Jeho dílo oceňovali zejména kunsthistorička Anna Fárová a známý francouzský fotograf Henri Cartier-Bresson. Roku 1987 se stal francouzským občanem. Ve Francii nadále žije a pokračuje v dokumentaci evropské krajiny. Narodil se roku 1938 v Boskovicích, vyrůstal v nedalekém Valchově. V mládí začal fotografovat svoji rodinu a okolí bakelitovým fotoaparátem formátu 6×6. V roce 1961 promoval na ČVUT. V letech 1961–1967 pak pracoval jako letecký inženýr a zároveň začal fotografovat divadelní představení na starý aparát Rolleiflex. V této době se seznámil s kunsthistoričkou Annou Fárovou. Také začal pracovat na detailní studii Slovenských cikánů, kteří se snažili přizpůsobit se životu v Československu a přispíval do časopisu Divadlo jako nezávislý fotograf. Potom co zanechal práce leteckého inženýra, se připojil ke svazu Československých umělců a rozšířil svou studii o Rumunské cikány. V roce 1968 zdokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. ...

Josef Košín z Radostova (7)

Josef Košín z Radostova byl český advokát a spisovatel. Od mládí sbíral a upravoval lidové pohádky . Ve vlastní tvorbě se zaměřil na původní pohádky, povídky pro mládež a epigramy. Vzhledem k autorským úpravám a nekritickému přístupu ke zdrojům nemají jeho práce význam pro vědecké studium lidové tvorby; jejich styl je těžkopádný, nepříliš umělecký. V 50. a 60. letech 19. století byl velmi oblíbený, ve 20. století řadu jeho pohádek přepracoval Jiří Horák. Dodnes je známý např. příběh o Bumbrlíčkovi. Narodil se 14. září 1832 v obci Libenice u Kolína. Pocházel ze starého vladyckého rodu z Freudenfeldu a tak se i podepisoval, ale jeho rodiče již nebyli zámožní, otec pracoval jako lesník. Vystudoval gymnázium a pražskou právnickou fakultu a po promoci r. 1860 vstoupil do advokacie. Asi po pěti letech byl nucen se ze zdravotních důvodů právnické praxe vzdát a věnoval se převážně literární činnosti. Trpěl přitom hmotným nedostatkem, pomoc mu poskytovala advokátní komora a spolek Svatobor. Zemřel po dlouhé nemoci 10. listopadu 1911 v Praze, pohřben byl na Olšanech. K literární tvorbě přivedla Košína náhoda. V říjnu 1854, kdy jako student bydlel na Malé Straně, nemohl jeho spolubydlící Josef Motejlek spát a aby si zlepšil náladu, vyprávěl Košínovi pohádku. Ten si ji zapamatoval, zapsal a pod názvem Jednou ranou devět zabil uveřejnil v Mikovcově Lumíru. Tento první úspěch ho podnítil k další tvorbě. Když přijel na vánoce 1854 domů , nechal si od okolních obyvatel vyprávět pohádky a zapsal i ty, které slýchal v dětství. Ve sbírání pokračoval i poté, co se roku 1856 jeho rodiče přestěhovali do Pardubic. Pohádky, mezi nimiž byl již i Bumbrlíček, publikoval především v časopisech Lumír a několik i jinde . Košínovy práce vyšly...

Josef Jelínek (6)

Josef Jelinek byl brněnský stavební podnikatel a politik německé národnosti, za Rakouska-Uherska poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady, po roce 1918 československý politik, senátor a poslanec Národního shromáždění za Německou demokratickou svobodomyslnou stranu, později za Německé pracovní a volební společenství . Byl synem stavebního mistra. Vystudoval gymnázium a vzdělání získal na technice v Brně a technice ve Vídni. Působil jako úředník a od roku 1894 jako samostatný stavbyvedoucí v brněnském podniku svého otce. Od počátku 90. let byl zapisovatelem a náměstkem předsedy německého spolku v Brně. Profesí byl stavebním podnikatelem. Od roku 1898 až do roku 1918 byl členem brněnské obchodní a živnostenské komory. Angažoval se i v politickém životě. Byl členem Německé pokrokové strany. V doplňovacích volbách roku 1899 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Zvolen byl 30. října 1899 v městské kurii, obvod Brno III. Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1902, zemských volbách roku 1906 a zemských volbách roku 1913. V letech 1902–1922 zastával funkci přísedícího moravského zemského výboru a od roku 1907 do roku 1922 byl navíc i náměstkem moravského zemského hejtmana. Byl také členem Zemské školní rady. V období let 1910–1918 působil jako předseda Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko. V letech 1923–1927 působil jako prezident Moravského živnostenského svazu a Říšského svazu německých živnostenských spolků. Od roku 1927 zastával post předsedy Svazu Němců Moravy. V roce 1905 se stal i poslancem Říšské rady za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno atd. Poslancem se stal v doplňovací volbě poté, co zemřel dosavadní poslanec Friedrich Singer. Slib složil 2. října 1905. V době nástupu do vídeňského parlamentu se profesně uvádí jako stavební mistr a přísedící zemského výboru. V Říšské radě setrval do konce jej...

Josef Ječmínek (9)

Narozen roku 1892 ve Vítonicích na Moravě, zemřel 25.10.1973 v Praze. Ing., profesor průmyslové školy, učebnice technické mechaniky.