Všichni Autoři a témata

Marcus Chown (9)

Marcus Chown je vědecký spisovatel, novinář a komentátor, v současné době konzultant na poli kosmologie pro časopis New Scientist. Vystudoval Londýnskou univerzitu v roce 1980, získal titul první třídy ve fyzice a později obdržel titul Master of Science in astrophysics z California Institute of Technology. Jeho knihy o astronomii a fyzice jsou určeny hlavně pro populární trh, včetně knihy Kvantová teorie nikoho nezabije, za kterou byl chválen díky „dokonale srozumitelným vysvětlení nejasných pojmů“. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcus Chown na anglické Wikipedii.

Marcia Willett (7)

Marcia Willettová začala psát v roce 1982, kdy se svým druhým manželem strávila rok na plachetnici. Dodnes vydala 13 románů a už její první díla si svým kultivovaným stylem a hlubokým porozuměním pro lidské slabosti získala srdce britských i zahraničních čtenářů.

Marcella Marboe (10)

Provdaná Marboe, narozená 12.2. 1946 v Řečanech nad Labem. Mgr., středoškolská profesorka, prozaička, dramatička, publicistka, knihy pro děti. Díla Marcelly Marboe kritizují společnost, která funguje díky povrchním vztahům, založeným pouze na vzájemné prospěšnosti, její snobský a utilitaristický přístup k životu. Odhalují překroucené chápání morálky, stejně jako mezilidských, ale i mezidruhových vztahů / člověk versus zvíře/. Autorka ukazuje, že zázrak, který dělá člověka člověkem, je lidské nitro – duše.

Manuela Martini (6)

Manuela Martini , studovala medicínu, historii, literární vědu a romanistiku v Mohuči, Mnichově, Paříži a Římě. Pracovala jako asistentka režie, natáčela reklamní, průmyslové a dokumentární filmy a psala scénáře. Žije v Německu a Austrálii.

Mahátma Gándhí (10)

Mahátma Gándhí, celým jménem Móhandás Karamčand Gándhí , byl jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost. Prosazoval filosofii aktivního, ale nenásilného odporu satjágraha , založeného na jogínském principu ahimsá , který nakonec dovedl Indii k vyhlášení nezávislosti 15. srpna 1947. Gándhí je znám ve světě pod přízviskem mahátma , „Velký duch“, které mu dal indický básník Rabíndranáth Thákur a v Indii také pod přízviskem bápú, „otec“. V Indii se neformálně nazývá „Otec národa“ a 2. říjen, den jeho narozenin, je každoročně vzpomínán jako Gándhí džajanti . 15. května 2007 přijala Organizace spojených národů rezoluci, která prohlašuje 2. říjen za „Mezinárodní den nenásilí“. Gándhí se narodil jako občan anglické kolonie a z původně loajálního občana Britského impéria se postupně stal vůdcem indického boje za nezávislost. Narodil se v Pórbandaru, malém přístavu v dnešním Gudžarátu, jako čtvrtý syn obchodníka z poměrně vysoké kasty banijá. Jeho otec, Karamčand Gándhí, stejně jako jeho děd, už nepracoval jako obchodník, nýbrž byl v Pórbandaru dívánem a pracoval tedy ve státní správě. V rodinném domě žilo i pět otcových bratří s rodinami. Gándhiové se hlásili k višnuismu, což je spíše monoteistická forma hinduismu, která zdůrazňuje modlitbu a zbožnost. Do domu však přicházeli i věřící jiných forem hinduismu, stejně jako muslimové, pársové a přívrženci džainismu. Toto staré náboženství bylo v Gudžarátu velmi rozšířeno a trvalo na přísném nenásilí a na spojení duše a těla. Matka Putlíbáí byla v domácnosti, byla velmi zbožná a měla na Gándhího veliký vliv. Roku 1876 se rodina přestěhovala do města Rádžkót, politického střediska státu Gudžarát, kde byl otec smírčím soudcem a m...

Magdaléna Hajóssyová (10)

Magdaléna Hajóssyová je známá slovenská sopránová operní pěvkyně, která se významně prosadila v oblasti klasické hudby. Narodila se 2. dubna 1946 v Banské Bystrici a prosadila se zejména v oblasti operního a koncertního zpěvu. Hajóssyová studovala na bratislavské konzervatoři a Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Její repertoár zahrnuje širokou škálu operních rolí a vystupovala na různých prestižních scénách po celé Evropě. Je známá mimo jiné interpretací děl Mozarta, Strausse a Janáčka. Během své kariéry spolupracovala Hajóssyová s řadou orchestrů a dirigentů a předvedla své pěvecké umění na živých vystoupeních i nahrávkách. Její přínos klasické hudbě byl oceněn řadou cen a vyznamenání, což odráží její status uznávané umělkyně ve světě opery a klasického zpěvu.

Magdalena Beranová (7)

Magdalena Beranová byla česká archeoložka. Magdalena Beranová studovala v letech 1949–1953 historii a archeologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . V letech 1953–1963 pracovala ve Slovenském ústavu ČSAV. Od roku 1963 do roku 1990 pracovala v Archeologickém ústavu ČSAV jako vedoucí vědecká pracovnice, v letech 1973–1987 jako vedoucí časně historického oddělení. Věnovala se dějinám pravěkého a středověkého zemědělství včetně experimentální archeologie, dějinám výživy, archeologii Slovanů na českém území i v celé slovanské oblasti, obecně sídlištní archeologii či dějinám sklářství.

Máci (3)

M. K Hardy (9)

Autorka především romantických knih zaměřených zejména na ženské čtenářky.

Lytton Strachey (5)

Anglický prozaik, životopisec a esejista, člen skupiny Bloomsbury. Klasik anglické biografie. Českému čtenáři je patrně nejznámější jeho Královna Viktorie , jejíž úspěch mu umožnil koupit dům, v němž bydlel až do smrti. Jeho první knihou byl titul Landmarks in French Literature, vydaný roku 1912, rok poté, co strávil nějaký čas ve Švédsku a co si nechal narůst plnovous. Z jeho první slavné knihy, skandálního bestselleru Eminent Victorians u nás vyšla poslední z jejích čtyř kapitol, Konec generála Gordona, v edici Symposion v roce 1934. Malířka Dora Carringtonová milovala Stracheyho tak, že po jeho smrti spáchala sebevraždu; žili spolu, i přesto, že Strachey jako homosexuál její lásku nemohl fyzicky opětovat. Jejich korespondence je neobyčejně dojímavá.

Lynn Sholes (5)

Lynn Sholesová vede semináře pro autory beletrie a věnuje se výuce učitelů tvůrčího psaní. Často spolupracuje s archeology. Žije na Floridě.

Lukáš Borovička (13)

PHDr., Ph.D., bohemista, historik a pedagog. Též se zabývá podporou talentovaných dětí.

Ludvík Mühlstein (5)

Narozen 16. 6. 1932 v Českých Budějovicích, zemřel 21. 8. 2019 tamtéž. Rozhlasový redaktor, autor prózy a článků z oboru ornitologie.

Ludvík Mühlstein (5)

Ludvík Mühlstein byl český rozhlasový redaktor, dramaturg a moderátor, ornitolog, spisovatel. Žil v Českých Budějovicích. Jeho otec napsal knižku pro děti s názvem Vláďa hlásí finále, v kterém je popsán příběh českobudějovického chlapce, který shodou náhod reportoval důležitý mezinárodní fotbalový zápas. Tento příběh se stal předznamenáním jeho dalšího působení. Od roku 1951 působil v Československém rozhlasu, kde mj. působil též v oblasti sportovních reportáží, případně jako režisér a moderátor. Od roku 1962 byl členem České ornitologické společnosti. Od roku 1991 byl členem Obce spisovatelů. Byl milovníkem přírody, ornitologem a autorem knih s přírodní tematikou. V terénu pořizoval nahrávky ptačích hlasů. Sportovní tematice se věnoval v knize Hvězdy z rybníků. Pohřben byl na českobudějovickém hřbitově u sv. Otýlie .

Ludmila Schönová (5)

Narozena 29.8.1915 v Břežanech. Publikace z oboru němčiny.

Ľudmila Peterajová (9)

Prof. Ľudmila Peterajová je historičkou umenia, ktorá sa podieľala na formovaní povojnového slovenského dejepisu umenia. Vyštudovala romanistiku a spočiatku sa venovala výtvarnej publicistike, orientujúc sa na problematiku slovenskej umeleckej moderny. Od roku 1953 pracovala v SNG najprv ako knihovníčka, potom až do roku 1973 ako vedúca oddelenia súčasného umenia. Od roku 1965 pôsobila na VŠVU, kde prednášala dejiny umenia, V roku 1970 bola kurátorkou národnej expozície na Benátskom bienále. Slovensko reprezentoval Jozef Jankovič, ktorý vystavil osem plastík, medzi inými aj dielo Biela modrá červená. Pavilón bol z politických príčin otvorený s dvojmesačným oneskorením. V roku 1964 na pôde SNG spolu s Karolom Vaculíkom pripravila monumentálny expozičný projekt Generácia 1909. Svedomie doby. V slovenskom dejepise umenia došlo prvýkrát k syntetickému umeleckohistorickému zhodnoteniu výtvarnej tvorby vtedy strednej generácie slovenských výtvarníkov, zväčša pražských absolventov umeleckých škôl . Je autorkou mnohých výstav, katalógov a knižných monografií . Čítajte viac: http://kultura.sme.sk/c/6321168/umenie-vystupit-z-tiena-svojich-textov.html#ixzz2nC1AHwpo

Luděk Navara (8)

Luděk Navara , je český spisovatel literatury faktu, publicista, scenárista a historik. Vystudoval Stavební fakultu VUT v Brně a později dálkově historii na FF MU. Od roku 1995 byl redaktorem MF Dnes, později začal spolupracovat s Aktuálně.cz. Spolupracuje též s ČT Brno a ČT Ostrava. Jeho hlavní specializací v oblasti historie a publicistiky jsou zločiny komunismu a nacismu a odsun sudetských Němců. V roce 2009 založil společně s Miroslavem Kasáčkem Občanské sdružení Paměť, které mapuje komunistickou totalitu v Česku, především v regionu jižní Moravy. Občanské sdružení Paměť iniciovalo vznik Stezky svobody a památník železné opony Brána ke svobodě u Mikulova. Na útěku – neuvěřitelný příběh Josefa Brykse, načetl David Novotný, vydala Audiotéka, 2017 Příběhy železné opony, načetla Bára Štěpánová, vydal OneHotBook, 2019 Od Nadace Český literární fond obdržel Výroční novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2007. Od Nadačního fondu angažovaných nestraníků obdržel 8.12.2010 Cenu Antonína Švehly. Dne 5. července 2018 byl spolu s Miroslavem Kasáčkem oceněn Pamětní medailí České biskupské konference. Oceněna byla jejich dlouholetá aktivní práce v oblasti odkrývání a mapování zvůle totalitního režimu. Již v roce 2016 je ocenil medailí sv. Cyrila a Metoděje brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Poděkoval jim tím za dlouhodobé úsilí věnované studiu a prezentování osudů obětí totality s přihlédnutím k tehdy vydané publikaci „A přece budu blízko“.

Lucy Monroe (11)

Autorka románů pro ženy. Jako autorka ráda vytváří postavy vyznačující se silou,miluje tedy silné ženy i silné muže,o nichž ráda píše. Pokud se nevěnuje romantické literatuře,ráda cestuje,pořádá čajové dýchánky pro sousedy ,věnuje se zahrádce a navštěvuje rozsáhlé příbuzenstvo. Lucy Monroeová čte a čte a čte, a to už od svých čtyř let. Začala sice s dětskými knížkami, brzy si ale oblíbila i tituly s lákavými obálkami, které kradla z nejvrchnějších polic knihovny. A o devět let později se jí do rukou dostaly i romance z nakladatelství Mills & Boon, které se jí měly stát osudem…

Lucie Peštuková (11)

Luca Di Fulvio (7)

Luca Di Fulvio je italský spisovatel, pracující na volné noze. Vystudoval dramaturgii na Accademia Nazionale d´Arte Drammatica Silvio D´Amico v Římě pod Andreou Camilleri. Poté byl půl roku členem The Living Theatre, kde mohl pracovat se známými osobnostmi jako je například Paola Bourbonů, Sergio Graziani, Mario Maranzana, Andrzej Wajda a Julian Beck. V rámci své kariéry založil divadelní společnost “La Festa Mobile”. Napsal divadelní adaptaci Thomase Manna Tonio Kröger, poté spolupracoval v několika vydavatelstvích jako redakční poradce. V 90. letech 20. století se rozhodl vydávat své vlastní romány, které jsou v současnosti vydávány v 16 zemích světa, avšak popularitu si získaly zejména v Itálii a také v Německu. Jeho nejznámějším dílem, které bylo přeloženo do několika světových jazyků je “Dívka, která se dotkla nebe”. Je autorem dvou světových bestsellerů. První z nich byl publikován v roce 2014, jedná se o historický román s názvem “Dívka, která se dotkla nebe”, který vydala Euromedia Group. Kniha je nabyta emocemi a hlavně krásnými příběhy. Druhý byl publikován v roce 2015 s názvem “Chlapec, který rozdával sny”. V tomto románu Luca di Fulvio píše o mladé matce s malým synem, kteří přijíždějí do Ameriky, aby si splnili svůj sen o lepším životě a zaměřuje se nejen na násilí na ženách, ale také zpracovává životy imigrantů v New Yorku v roce 1920. V roce 2016 bylo vydáno v českém překladu další z jeho děl, a to Dítě, které v noci našlo slunce.

Luboš Rafaj (8)

Narozen 12.5.1964 v Pelhřimově. Básník, autor písňových textů, též práce o kuriozitách a rekordech, nakladatelský redaktor a editor.

Ľuboš Jurík (11)

Narodil sa 14. septembra 1947 v Nových Zámkoch. V rokoch 1962 – 1965 študoval na Strednej všeobecnovzdelávacej škole v Bratislave, po maturite pracoval ako robotník. V rokoch 1967 – 1972 študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. V rokoch 1972 – 1988 bol redaktorom týždenníka Nové slovo, v rokoch 1988 – 1991 redaktor a šéfredaktor Literárneho týždenníka, neskôr v rokoch 1991 – 1992 šéfredaktor denníka Koridor. Od roku 1992 do roku 1997 bol hovorcom predsedu Národnej rady SR a zodpovedným redaktorom mesačníka Parlamentný kuriér. Od roku 1998 je šéfredaktorom mesačníka Euroreport. V 90. rokoch 20. storočia absolvoval množstvo zahraničných ciest a odborných stáží v Európe a USA, ktoré využil vo svojej esejistickej a publicistickej tvorbe. Žije v Bratislave. Tvorba:Na Poľnej ulici , Dlhá namáhavá cesta , Emigranti , Novinári , Už o tom nehovorme , Spravodliví , Keď sa raz nahnevám , Tri detektívne prípady reportéra AZ , 3 X reportér AZ , Mesto v pondelok ráno , Posledné kriminálne prípady reportéra AZ , Krimi prípady reportéra AZ , Bratislavské poviedky , Choď za svojím snom. Bratislavské krimi , Všetci sme potomkovia Kainovi

Luboš Fišer (10)

Luboš Fišer byl významný český hudební skladatel, který se narodil 30. září 1935 v Praze a zemřel 22. června 1999. Byl významnou osobností světové vážné hudby a filmové hudby v České republice ve 20. století. Fišerova tvorba zahrnovala celou řadu žánrů, včetně komorní hudby, symfonických děl a vokálních skladeb. Asi nejznámější je jeho filmová hudba, k níž patří soundtrack k surrealistickému hororu "Valerie a týden divů" režiséra Jaromila Jireše. Právě tato hudba si během let získala kultovní status a je oslavována pro své strašidelně krásné a éterické kvality.

Lubomíra Rudolfová (10)

Narozena 27.8.1924 v Praze. PhDr., CSc., ruštinářka, práce z oboru.

Love Unlimited Orchestra (9)

The Love Unlimited Orchestra byl čtyřicetičlenný smyčcový orchestr, který založil americký soulový hudebník Barry White a který sloužil jako doprovodný soubor Whitea a ženského vokálního tria Love Unlimited. Od počátku 70. let byl orchestr významnou součástí soulové a diskotékové scény a poskytoval svěží, romantické a filmové aranže, které se staly synonymem Whiteova charakteristického zvuku. Orchestr je nejznámější díky instrumentálnímu hitu "Love's Theme", který se v roce 1974 dostal na první místo žebříčku Billboard Hot 100. Tato skladba je často považována za jednu z prvních diskotékových písní, které se na tuto pozici dostaly. Práce skupiny Love Unlimited Orchestra zahrnovala nejen doprovod Whitea a tria, ale také několik úspěšných vlastních instrumentálních alb. Jejich hudba byla hojně samplována a nadále ovlivňuje zvuk soulové a R&B hudby.

Lope de Vega (8)

Lope de Vega byl španělský dramatik, básník a prozaik. Studoval teologii a filozofii. Je mu připisováno přibližně 2000 her, z nichž se dochovalo 425. Mezi nejlepší se řadí zejména jeho historická dramata, která mají složité zápletky a rušný děj, s častým motivem cti. Vytvářel dramata „pláště a kordu“ a je zakladatelem nového dramatu jménem španělská komedie, což je veršované drama, kde se mísí tragické a komické prvky, rozdělené do tří částí. Studoval na jezuitské koleji v Madridu, ale ve dvanácti letech utekl z domova a vstoupil do služeb ávilského biskupa. Ve třinácti letech napsal svoji první divadelní hru. Po krátký čas studoval na univerzitě, prošel i armádou, v níž se účastnil invaze do Anglie, poté žil ve Valencii. Prožíval mnoho milostných vztahů . Byl dvakrát ženatý, ale k hlavní událostí v jeho životě došlo v roce 1634, kdy mu královský komorník unesl dceru. O rok později Lope de Vega zemřel. Za jeho rakví šel celý Madrid. Lopemu de Vegovi se připisuje až 2 000 prací, z nichž se dochovalo asi 470. Jeho autorství je však potvrzeno jen u 314 z nich. Psal mimo jiné náboženské hry , pastýřské hry , národní komedie s náměty antické a jiné historie , mravoličné komedie , komedie pláště a dýky , pastýřské romány a sonety . Lope de Vega je považován za tvůrce tzv. komedie pláště a dýky, která čerpá náměty ze šlechtické společnosti, přináší témata, jako jsou láska, čest, žárlivost. Nezajímá se o prostředí a okolnosti, ale plně se soustřeďuje na zápletku. Prostřednictvím těchto...

Longos (5)

Longos, řecky Λόγγος , byl starověký řecký spisovatel známý svým milostným románem z pastýřského prostředí Dafnis a Chloé . O jeho životě není prakticky nic známo. To, že žil pravděpodobně ve druhém století, bylo určeno na základě lingvistického rozboru románu. Má se za to, že pocházel z ostrova Lesbos, protože se tam jeho román odehrává. Existuje dokonce hypotéza, že jeho jméno vzniklo na základě chyby písaře, který slovo "λογου" z názvu románu chybně naspal jako "λογγου" a z toho pak vznikl nominativ "λογγος", který byl interpretován jako jméno autora. Pokud se opravdu jmenoval Longos, byl pravděpodobně osvobozeným římským otrokem. Longos byl stoupencem atticismu, směru v řecké próze, který vznikl již ve 2. století př. n. l. jako reakce na květnatost a patetičnost. Tomu také odpovídá klidný a jednoduchý styl vyprávění jeho románu, jehož hlavním tématem je rozvíjení lásky mezi mladým pastýřem a krásnou mladou pastýřkou na pozadí různých dobrodružství. Román byl oblíben hlavně v období renesance a rokoka, stal se námětem mnoha výtvarných děl, Jean Jacques Offenbach podle něj napsal operetu a Maurice Ravel balet.

Lojzo (7)

Lojzo je slovenská hudební skupina známá svými humornými a satirickými písněmi, které často obsahují chytré slovní hříčky a společenské komentáře. Skupina vznikla v roce 1982 v Bratislavě na Slovensku a v 80. a 90. letech 20. století se stala jednou z nejpopulárnějších skupin v zemi. Jejich hudební styl je směsicí rockových, popových a folkových prvků, často doprovázených akustickými nástroji. Lojzo 's lineup zaznamenal v průběhu let změny, ale skupina si trvale zachovala svůj osobitý zvuk a přístup k hudbě. Během své kariéry vydali několik alb, jejichž tituly jako " Lojzo ," "My Nič, My Muzikanti" a "Ticho Po Plešine" přispěly k jejich odkazu na slovenské hudební scéně. Díky své schopnosti spojit humor s muzikantstvím si skupina získala oddané fanoušky a trvalé místo ve slovenské kulturní historii.

Ljudevit Pivko (10)

Slovinský politik a spisovatel, básník a publicista. Autor memoárového cyklu "Proti Rakousku". Profesor na učitelském ústavě v Marbiboru. Propagátor vzájemnosti česko-jihoslovanské, sokolský pracovník, jihoslovanský poslanec a legionář v Itálii, nositel vyznamenání Řádu bílého lva.

Little Richard (10)

Little Richard , narozený 5. prosince 1932 jako Richard Wayne Penniman, byl vlivnou osobností ve vývoji populární hudby a architektem rock and rollu. Jeho dynamická hudba, která se vyznačovala frenetickou hrou na klavír, chraplavým křiklavým vokálním stylem a okázalým vystupováním, položila základy mnoha hudebních žánrů. Little Richard Jeho kariéra začala v 50. letech a rychle se proslavil hity jako "Tutti Frutti", "Long Tall Sally" a "Good Golly Miss Molly". Tyto písně nejenže vytyčily nové zvukové hranice, ale také prolomily rasové bariéry v segregované Americe.

Lisa Miles (10)

Anglická autorka naučné historické literatury.

Lionel Richie (12)

Lionel Richie, rodným jménem Lionel Brockman Richie, Jr. je americký zpěvák, skladatel i herec. Byl frontmanem kapely Commodores. Má adoptovanou dceru Nicole Richie. V roce 1984 získal dvě Grammy Award ocenění v kategorii The Album of the Year 1984 za album Can't Slow Down. Společně s Michaelem Jacksonem zkomponoval píseň We Are the World, kterou nahrála superskupina USA for Africa, která chtěla pomoct Africe. Jeho nejnovějším hitem je slow jam "Just Go" z alba Just Go. Videoklip běží pravidelně na VH1. Píseň se zatím umístila v Hot Adult Contemporary Tracks na příčce #11.

Liniers (11)

Argentinský kreslíř a autor komiksů.

Linda Gamlin (8)

Britská biochemička se zaměřením na alergie, imunitu, evoluci, zdravý životní styl. Autorka publikací z oboru.

Lída Merlínová (10)

Ludmila Pecháčková, rozená Skokanová byla česká subreta, tanečnice, žurnalistka a spisovatelka, autorka nenáročné, zejména milostné četby, dívčích románů, knih pro mládež a životopisů významných osobností. Publikovala pod pseudonymem Lída Merlínová. V roce 1925 absolvovala dramatickou konzervatoř, poté krátce působila jako elévka v Národním divadle v Praze a pak v operetním souboru olomouckého divadla. Zde poznala skladatele, dirigenta a pedagoga Cyrila Pecháčka, za něhož se provdala. Vedla zde také soukromou taneční školu a působila jako žurnalistka. V roce 1940 se manželé přestěhovali do Dvora Králové a po válce zpět do Prahy. Tam Pecháčková působila jako učitelka tance. Po manželově předčasném skonu v roce 1949 navázala vztah s partnerkou , s níž zůstala patrně do konce života. V roce 1929 vydala román s homoerotickou tematikou Vyhnanci lásky, jako první svazek nové erotické edice Faun pražského nakladatele A. Krále. V roce 1934 následoval v nakladatelství Šolc a Šimáček román Lásky nevyslyšené a v roce 1937 dvoudílný román Dobrodruzi sexu, oba ve stylu červené knihovny. Když byl v roce 1931 založen časopis Hlas sexuální menšiny, začala do něj přispívat beletristickými texty a esejemi. Ve spolupráci s manželem napsala parodickou operetu Alfa a Omega s podtitulem moderní Robinsonky. V roce 1939 byl podle jednoho z jejích mnoha románů natočen film Zlatý člověk.

Libuše Macáková (12)

Doc. PhDr. Libuše Macáková, CSc. působí na katedře mikroekonomie VŠE v Praze. Narozena 11.2.1955 v Turnově. Je autorkou prací z oboru makro a mikroekonomie.

Libor Vykoupil (11)

Libor Vykoupil je český historik a vysokoškolský učitel. V letech 1975 až 1980 vystudoval historii a ruský jazyk na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a od roku 1979 je zaměstnán na Historickém ústavu této fakulty. V roce 1982 získal titul PhDr. a v roce 1999 Ph.D. V minulosti byl členem Komise pro zkoumání událostí roku 1968. Spolupracuje též s Českým rozhlasem Brno, kde má svůj vlastní pořad Ecce homo, v němž uvádí výročí dne. Ve svých dílech i ve své pedagogické činnosti se specializuje na moderní české dějiny, období první republiky a vzájemné vztahy Čechů a Němců. Vyučuje však i dějiny Nizozemí do 17. století a dějiny Spojených států amerických v 18. století.

Lev Romanovič Šejnin (7)

Lev Romanovič Šejnin byl sovětský židovský právník, spisovatel, dramatik, filmový scénárista. Narodil se v obci Brusovanka ve Vitebské gubernii v Carském Rusku v židovské rodině, která se v roce 1908 přestěhovala do Toropets. Vystudoval práva na Moskevské státní univerzitě. Od roku 1923 pracoval na Prokuratuře SSSR jako zvláštní vyšetřovatel pro mimořádně těžké případy. V roce 1936 byl odsouzen v politickém procesu a odeslán na Kolymu. V letech 1945 - 46 se podílel na práci Norimberského tribunálu. V roce 1951 byl opět odsouzen, tentokrát pro podezření z organizování buržoazní židovské nacionalistické skupiny. O dva roky později byl propuštěn, ale již se věnoval výhradně literarní činnosti. V 60. letech byl filmovým redaktorem Mosfilmu, podílel se na deseti scénářích, převážně vlastních knih. Obdržel mnoho nejvyšších sovětských státních vyznamenání. Zemřel 11. května 1967 v Moskvě, kde byl pohřben na hřbitově Novoděvičí.

Lev Davidovič Landau (8)

Lev Davidovič Landau byl sovětský fyzik židovského původu, který přispěl k rozvoji mnoha oblastí teoretické fyziky. Mezi jeho úspěchy patří podíl na formulování matice hustoty – metodě kvantové mechaniky, kvantově mechanické teorie diamagnetismu, teorie supratekutosti, teorie fázových přechodů druhého druhu, Ginzburgovy-Landauovy teorie supravodivosti, vysvětlení Landauova tlumení ve fyzice plazmatu, Landauova pólu v kvantové elektrodynamice, a dvousložkové teorie neutrin. V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu za fyziku za svou práci v oboru supratekutosti. Narodil se roku 1908 v Baku v židovské rodině. Otec byl inženýr-naftař, matka lékařka v oboru fyziologie. Landau byl velice matematicky nadán a sám o sobě říkal, že integrovat se naučil ve 13 letech a derivovat uměl od nepaměti. Po maturitě na židovském gymnáziu studoval jeden rok na obchodní škole. V roce 1922 začal studovat na Univerzitě v Baku dva obory současně – fyzikálně matematický a chemický. V roce 1924 přešel na fyzikální oddělení Leningradské univerzity, kterou absolvoval v roce 1927. Nastoupil jako vědecký aspirant do Leningradského fyzikálně-technického institutu, který vedl A. F. Ioffe. V letech 1926–1927 publikoval své první práce z teoretické fyziky. Od roku 1929 strávil půldruhého roku v zahraničí, v Dánsku, Anglii a Švýcarsku, kde pracoval s předními teoretickými fyziky, především s Nielsem Bohrem, kterého od té doby pokládal za svého jediného učitele. Po konfliktu s Ioffem opustil Leningradský institut a od roku 1932 působil Landau v Charkově, na Ukrajinském fyzikálně-technickém institutu. Pracoviště se brzy stalo centrem teoretické fyziky v Sovětském svazu. Zde také začal spolu s Lifšicem i dalšími spolupracovníky psát svůj kurs teoretické fyziky . Pobývalo zde na stážích též několik mladých a významných zahraničních fyziků, jako maďarský fyzik Laszlo Tisza a československý fyzik Georg Pl...

Lesley Pearse (9)

Lesley Pearse patří mezi nejoblíbenější britské autorky. Fanoušky si získala po celém světě. Na svém kontě má již sedm milionů prodaných knih. Čtenáře dokáže do svých příběhů, působících velice pravdivě, vtáhnout a udržet v napětí od začátku až do konce. S postavami vás seznámí takovým způsobem, že na ně ještě dlouho nezapomenete. Nepíše podle žádného vzorce, ani nemá vyhraněný žánr. Dokáže psát o nemilovaných dětech, strachu, odmítání, chudobě, pomstě, stejně tak o bolesti první lásky, o přátelství, protože to všechno sama prožila. Ve svých třech letech přišla v důsledku tragických okolností o matku. Část dětství tedy Lesley a její starší bratr strávili odděleně v dětském domově. Otec sloužil u Royal Marines. Nepříjemné zážitky z tohoto období se také promítají v autorčině tvorbě. Nyní má tři dcery, dvě vnoučata, psy i spoustu milujících přátel. Je rovněž nadšenou zahradnicí

Leoš Karel Žižka (7)

Leoš Karel Žižka se narodil 29. října 1866 v Klimentské ulici na Novém Městě pražském v rodině peněžního listonoše. Otec záhy zemřel a on s matkou a sourozenci se těžko probíjeli životem. Ale dosáhl přece svého cíle: Miloval knížky a stal se knihkupeckým příručím. Záhy ve svém oboru vynikl, pracoval ve spolku knihkupeckých účetních, prošel předními nakladatelskými podniky své doby a stal se později učitelem i ředitelem školy knihkupeckého dorostu. Dožil se vysokého věku. Kromě knih měl ještě další velkou lásku: Prahu. Před jeho očima se dlouhá desítiletí vyvíjela z provinciálního města rakouské monarchie v centrum samostatného státu. Měnili se lidé, poměry i vzhled ulic. O svých zkušenostech porůznu psával... Zemřel 3. 8. 1969 v Praze

Leo Sayer (12)

British pop singer, born on May 21, 1948 in Shoreham-by-Sea, Sussex, England. Australian citizen since 2009.

le (12)

Laura Martin (9)

Žije v oblasti Indianapolis se svou rodinou.

Lasica + Satinský (7)

Milan Lasica a Július Satinský byli známou slovenskou uměleckou dvojicí, která se proslavila divadlem, komedií a hudbou. Oba byli výraznými osobnostmi kulturní scény bývalého Československa a později Slovenska. Jejich spolupráce trvala několik desetiletí, začala v 60. letech a pokračovala až do Satinského smrti v roce 2002. Společně vytvořili jedinečnou směs humoru, satiry a hudebních vystoupení, která rezonovala u diváků napříč generacemi.

Ladislava Pechová (10)

Ilustrátorka a grafička.

Ladislav Tunys (11)

Český filmový publicista. Narozen 10.10.1925 v Olomouci. Práce a časopisecké články z oboru filmu, redaktor, překlad z ruštiny.

Ladislav Rejman (6)

JUDr. Ladislav Rejman , právník a publicista. Absolvent právnické fakulty UK Praha; do roku 1938 koncipient v advokátní kanceláři JUDr. J.Tašnera v Duchcově, po roce 1945 mj. místopředseda Krajského národního výboru v Liberci, kulturní rada československého velvyslanectví v ČLR, ředitel pražského Divadla hudby, čs. velvyslanec v Řecku. Spolupracovník a odborný překladatel Ústavu práva Československé akademie věd.

Ladislav Langpaul (3)

Narozen 14.6.1916 ve Světlé n. Sázavou, zemřel 3.6.1978 v Praze. Novinář, vzpomínky na J. Zrzavého.

Ladislav Jirásko (7)

Narozen 9.6.1944. Vedoucí sekce Vysokohorské turistiky Klubu českých turistů, protagonista hnutí Alpenvereinu v ČR, zakladatel firmy Alpy, autor průvodců.

Ladislav Hájek (11)

Ladislav Hájek byl český archeolog, původním povoláním úředník. Vedl výzkumy zejména na jižní Moravě a východním Slovensku a specializoval se na výzkum přelomu eneolitu a starší doby bronzové. Po vystudování obchodní akademie v roce 1928 začal pracovat jakou účetní v Praze na Žižkově. Od studentského mládí se věnoval amatérské archeologické činnosti s přáteli v okolí Prahy, například u Srbska, jako spolupracovník Národního muzea se účastnil výzkumu pohřebiště únětické kultury v Praze Dolních Počernicích. Roku 1939 byl do Národního muzea přijat jako pracovník. Prováděl další výzkumy na lokalitách Křepenice , Hluboké Mašůvky a další na jižní Moravě . Od roku 1951 do roku 1954 vedl výzkumnou expedici na východní Slovensko, při které byla mimo jiné prozkoumána významná lokalita Barca u Košic. Během působení na Slovensku přestoupil z Národního muzea do Státního archeologického ústavu. Zde zůstal až do roku 1969, kdy odešel na odpočinek do Karlových Varů. I potom nadále pokračoval v archeologické činnosti formou spolupráce s místními muzei a s pobočkami archeologického ústavu v Plzni a Mostě. Významný je jeho přínos ke zpracování východoslovenské lineární keramiky a středočeských nálezů středodunajské mohylové kultury a vymezení těchto skupin. Postupně se jeho specialitu stala Kultura se zvoncovitými poháry a kultury navazujícího období starší doby bronzové.

Ladislav Chmel (8)

Narozen 11. 7. 1941 ve Vlašimi. Publicistické práce, kuchařky, slušné chování, politika, divadlo..., fotografické ilustrace. kameraman a fotoreportér.

L. Frank Baum (9)

Lyman Frank Baum byl americký spisovatel. Jeho otec v Pensylvánii vlastnil ropná pole, se svojí rodinou žil v rodinném sídle Rose Lawnu. V roce 1882 se oženil s Maudou Gege. Pracoval na různých místech, třeba v divadle, psal pro noviny a časopisy, krátce pracoval i na drůbeží farmě. Jeho první publikovaná kniha pojednává o chovu slepic . Roku 1891 se rodina přestěhovala do Chicaga a začal psát dětskou literaturu. Stvořil imaginární zemi Oz, ale vydával i jiné příběhy pro děti, pod pseudonymem Edith Van Dyne.

Květoslav Chvatík (8)

Květoslav Chvatík byl český filozof, estetik, historik umění a literární teoretik, který se věnoval zejména teorii a dějinám moderní české literatury a výtvarného umění. Pocházel z rodiny venkovského zahradníka. Vystudoval reálné gymnázium v Holešově. Na přelomu let 1949/1950 tamtéž působil jako první předseda okresní rady Pionýra-Junáka. Dále od roku 1950 studoval na Vysoké škole politických a hospodářských věd v Praze, ve druhém ročníku přestoupil na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, na obor marxistická filozofie – estetika. Vstoupil do KSČ. Absolvoval v roce 1954 diplomovou prací Estetické názory Jiřího Wolkra. V letech 1958–1970 působil jako vědecký pracovník Filozofického ústavu ČSAV, kde jej ovlivnili zejména Robert Kalivoda, Karel Kosík a Jan Patočka. Po habilitaci publikoval svou kandidátskou práci. Od roku 1964 přednášel externě estetiku na FF UK. V letech 1968–1969 byl na stipendiu na univerzitě v Mnichově. Po vyloučení z KSČ byl propuštěn z Filozofického ústavu a v letech 1970–1979 byl knihovníkem v knihovně Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Haštalské ulici v Praze. Roku 1979 s manželkou a nevlastním synem Viktorem Koženým emigroval do Mnichova. Roku 1980 získali politický azyl ve Spolkové republice Německo, později také německé státní občanství. Dále žil v Kostnici, kde byl v letech 1982–1989 hostujícím profesorem v rámci Fachgruppe Literaturwissenschaft na Univerzitě v Kostnici. V letech 1990–1991 byl hostujícím profesorem na univerzitě v Mnichově. V roce 1991 byl penzionován. Přednášel a účastnil se konferencí na řadě univerzit , Po listopadu 1989 žil střídavě v České republice, ve Švýcarsku, ve Francii a na Bahamách u Viktora Koženého. Květoslav Chvatík je autorem řady studií, z nich nejznámější a opakovaně vydávané jsou Smysl moderního umění a Svět románů Milana Kund...

Kurt Masur (9)

Kurt Masur byl vynikající německý dirigent, proslulý interpretací německého romantického repertoáru i svým hudebním vedením v Evropě i ve Spojených státech. Masur se narodil 18. července 1927 v Briegu ve Slezsku , studoval klavír, skladbu a dirigování v Lipsku.

Kurt Jeni (7)

Krolupperová Daniela (12)

Kristýna Ostratická (8)

Výživová poradkyně, vystudovala obchodní akademii, má výuční list v oboru kuchař. Redaktorka časopisu Dieta, televizního pořad Tescoma s chutí, výživová a nutriční poradce, články z oboru zdravé výživy a zdravého životního stylu.

Klement Borový (9)

Klement Borový byl český katolický kněz, profesor církevního práva a fundamentální teologie na pražské univerzitě, kanovník Svatovítské kapituly a odborný spisovatel. Knižně a časopisecky publikoval teologické, historické a biografické studie. Prosazoval práva českého jazyka na univerzitě. Třicet let vedl Časopis katolického duchovenstva. Byl zvolen do pražské rady obecních starších a českého zemského sněmu. Aktivně se účastnil veřejného a spolkového života v Praze. Byl oceňovaný pro odborné znalosti, humanismus a vlastenectví. Narodil se 12. ledna 1838 v Riegersburgu , ale již v dětství se s rodiči odstěhoval do Čech, na Komorní Hrádek u Benešova, kde jeho otec pracoval jako zahradník u knížete Khevenhüllera. Roku 1847 začal navštěvovat piaristické gymnázium v Benešově, středoškolská studia dokončil na pražském novoměstském gymnáziu roku 1855. Téhož roku nastoupil do arcibiskupského semináře. 22. července 1859 jej arcibiskup Bedřich Schwarzenberg vysvětil na jáhna a 13. května 1860 na kněze. Po svěcení se stal adjunktem bohoslovecké fakulty a představeným arcibiskupského konviktu. Roku 1862 získal titul ThDr. a podnikl studijní cestu do Německa. V roce 1863 se habilitoval na docenta v oboru církevního práva. O čtyři roky později byl jmenován mimořádným a roku 1871 řádným profesorem církevního práva a fundamentální teologie. V letech 1867–71 pracoval jako zástupce ředitele arcibiskupského semináře. Roku 1868 se stal zkušebním komisařem pro farní zkoušky, v roce 1874 radou církevního soudu a obhájcem manželství. V letech 1875 a 1880 zastával úřad děkana bohoslovecké fakulty; během druhého funkčního období aktivně prosazoval osamostatnění české univerzity. Jeho zásluhy ve vědním oboru církevní právo byly oceněny volbou do Královské české společnosti nauk , řádným členem České akademie věd a umění ...

Klapka Jerome (6)

Jerome Klapka Jerome se narodil roku 1859 ve Walsallu, Staffordshire. Jeho otec byl laický kazatel a jmenoval se Jerome Clapp Jerome. Jméno ovšem nemělo se jménem Klapka žádnou souvislost. V Anglii žil v té době v exilu maďarský revolucionář, generál vynikajících schopností vojevůdcovských, György Klapka , a s tím se rodina Jeromova do té míry spřátelila, že na jeho počest dala svému synovi toto neanglicky znějící jméno. Po několika letech se Maďarsko s generálem usmířilo a dovolilo mu návrat do vlasti. Jerome Klapka Jerome neměl bezstarostné mládí. Jeho otec vydělával pramálo a nedočkal se vysokého věku. V patnácti letech J. K. J. osiřel a živil se jako úředník na dráze, jako ochotnický herec a jako začínající spisovatel. To se však radikálně změnilo, když mu bylo třicet. V roce 1889 přinesl do redakce časopisu Home Chimes rukopis s titulem The Story of the Thames. Měl to být jakýsi průvodce po dolním toku Temže, připomínající historické události na jejích březích. Redaktorovi se rukopis líbil, doporučil však autorovi, aby historické pasáže podstatně zkrátil a aby se mnohem více věnoval veselým příhodám, vzpomínkám a vyprávěním tří veslařů. Ten návrh se Jeromovi zamlouval, poslechl, a tak pod novým titulem Three Men in a Boat začal vycházet příběh, který autora okamžitě proslavil. Časopisecký seriál se brzy proměnil v knihu, která se jen v Anglii do dnešních dnů dočkala stovky vydání a byla přeložena snad do všech světových jazyků. A Temže se dlouho po prvních vydáních hemžila mladými muži, kteří se toužili opičit po Jeromovi, Harrisovi a Georgovi. Za nedlouho se Jerome Klapka Jerome ke svým třem postavám vrátil a vylíčil jejich cyklistický výlet do Německa. I toto pokračování slavné knihy se řídilo radou předvídavého redaktora časopisu Home Chimes, jen ke konci se autorův humor silně zabarvuje nelibostí a rozhořčením nad některými obyčeji. Jeromovo dílo čítá 29 titulů – povídek, novel, esejí,...