Všichni Autoři a témata

Stephen Fry (12)

Stephen John Fry je britský herec, komik, spisovatel, televizní moderátor a filmový režisér. Poprvé se kulturně zviditelnil televizní produkcí herecké skupiny Cambridge Footlights Review jménem The Cellar Tapes, jež se uskutečnila roku 1982. Známým se stal převážně svou tvorbou s Hughem Lauriem v komickém duu známém jako Fry and Laurie. Nejznámějším televizním počinem této dvojice byl šestadvacetiepizodový televizní komediální seriál A Bit of Fry and Laurie sestávající z krátkých skečů. S Hughem Lauriem také hrál v televizním seriálu Jeeves and Wooster inspirovaném knihami P. G. Wodehouse a v seriálu Černá zmije. Fry je také úspěšným spisovatelem. Na tomto poli debutoval roku 1991 románem The Liar. Další z jeho populárních knih byla například autobiografie pokrývající jeho prvních dvacet let života Moab is my Washpot, vydaná roku 1997. V roce 2010 se rozešel po 14letém partnerském vztahu s Danielem Cohenem. Fry trpí bipolární poruchou a v roce 2012 se pokusil o sebevraždu. Na přelomu let 2014 a 2015 ohlásil zasnoubení s 27letým partnerem Elliottem Spencerem.

Stephen Crane (5)

Stephen Crane byl americký romanopisec, povídkář, básník a novinář. Během svého krátkého života psal dílo v realistické tradici s některými znaky raného amerického naturalismu a expresionismu. Moderními kritiky je označován za jednoho z nejinovativnějších spisovatelů své generace. Crane se narodil jako osmé přeživší dítě v rodině metodistického pastora. Vyrostl v několika městech ve státech New Jersey a New York. Po otcově smrti v roce 1879 se rodina usadila ve městě Asbury Park ve státě New Jersey. O vysokoškolské studium nejevil Crane velký zájem. Nejprve se zapsal na Lafayette College v Pensylvánii na obor báňské inženýrství, pak na Syracuse University zkoušel studovat literaturu. Na obou školách vydržel sotva rok. Daleko víc ho zajímalo psaní: už v šestnácti se pokoušel publikovat v novinách. V roce 1891 opustil vysokoškolská studia a začal v New Yorku pracovat jako reportér a spisovatel. Zprvu s podporou staršího bratra, který měl zpravodajskou kancelář, která tamním listům dodávala zprávy. První větší próza s názvem Maggie, a Girl of the Streets vyšla v roce 1893. V době vydání se nesetkala s ohlasem, až později byla označena za první román amerického naturalismu. Mezinárodního věhlasu dobyl románem Rudý odznak odvahy na motivy americké občanské války, který vyšel v roce 1895. Tento román napsal bez válečných zkušeností. Novinářská práce ho v polovině 90. let zavedla do Mexika, na Kubu a na americký západ. Později přijal nabídku na místo vojenského dopisovatele ve španělsko-americké válce. Během plavby na Kubu v roce 1896 jeho loď Commodore ztroskotala a Crane strávil mnoho hodin v záchranném člunu. To se jednak podepsalo na jeho zdraví, jednak mu zážitek poskytl inspiraci k povídce The open Boat . Ještě před tím, když čekal ve floridském Jacksonville na loď na Commodore, se tam setkal s Corou Stewartovou , která se stala jeh...

Stephen Clarke (11)

Stephen Clarke je britský spisovatel a novinář žijící ve Francii, který se proslavil především sérií humoristických románů s postavou Paula Westa. Ve svém díle se zaměřuje hlavně na francouzskou kulturu.

Stéphane Mallarmé (7)

Stéphane Mallarmé byl francouzský básník a esejista. Bývá řazen mezi prokleté básníky a považován za nejvýraznějšího představitele symbolismu. Ve svém bytě pořádal od roku 1880 literární salony . Jeho tvorba je symbiózou hudby, malířství a poezie – verše mají navodit hudebnost, grafické členění celé básně i jednotlivých veršů pak výtvarný dojem. Báseň má bez ohledu na obsah či formu vyvolávat dojmy. Za důležitou považuje inspiraci – sen, který vsugeruje dojmy. „Báseň je tajemství, k němuž čtenář musí hledat klíč.“„Účinek básně není daný obsahem, formou, ale dojmem, který vzbudí.“ Mallarmého dílo je dílem cizeléra - neprodukoval básnické sbírky, ale spíše jednotlivé básně. Mnohá díla nedokončil , jiná přepracovával a posléze opustil . Existuje řada Mallarmého básní, které sám nazýval popěvky, a které se výrazněji neliší od produkce generace Parnasistů. Mallarmé vycházel stylově z Baudelaira, jeho celoživotním vzorem bylo ale dílo Edgara Allana Poea, které překládal do francouzštiny. Oběma autorům se postupně vzdálil důrazem na maximální prokomponovanost relativně krátkých veršových útvarů. Mezi vrcholná Mallarmého díla pak patří jednotlivé sonety, které nesou prostě jména svých úvodních strof . Mallarmé je koncipoval jako hermetická, do sebe se zavíjející sdělení, často ve formě jediné, bohatě rozvinuté věty, dokonale propracované, psané širokodechým vázaným veršem. Pro pochopení Mallarmého díla je dobré znát jeho zájem o filosofii a lingvistiku, o to, jak se liší jazyk hovoru a básně. Většina Mallarmého díla se dotýká toho nejpodstatnějšího s čím se lidská existence v životě potkává: metafyzické zkušenosti. Proto bývá Mallarmé považován za nejvýznamnějšího francouzského symbolistního básníka první generace tohoto směru. Mallarmé sám svou metodu přiro...

Štěpán Neubauer (7)

Narozen 1922. Ing., CSc., publikace o rostlinných škůdcích.

Stanley Coren (9)

Nar. 14.6.1942. Americký psycholog, autor prací o psychologii psů.

Stanislav Minářík (5)

Stanislav Minařík byl český nakladatel a překladatel z polštiny a ruštiny. Narodil se v rodině řídícího učitele v Bítouchově Františka Minaříka a jeho manželky Anny Kateřiny, rozené Pfeifrové. V roce 1904 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Byl ženat, s manželkou Bohumilou, rozenou Tulachovou měl syna Vladimíra a dceru Jarmilu . Bohumila Minaříková je uváděna jako nakladatelka u řady vydání Minaříkových překladů. Nakladatelská činnost manželů Minaříkových, která měla veliký vliv na šíření slovanské literatury, nebyla ale ekonomicky příliš úspěšná. Jejich sklad vykoupilo v roce 1924 nakladatelství Kvasnička a Hampl. V dubnu 1926 byl Stanislav Minařík jedním ze zakládajících členů Klubu moderních nakladatelů Kmen. Z klubu ale ještě během dvacátých let vystoupil. V povídkách z Podkrkonošska, zveřejněných v denících a časopisech, vzpomínal Mařík na rodný Bítouchov ; v některých obec přímo jmenoval.

Stanislav Budín (7)

Stanislav Budín, rodným jménem Bencion Bať, byl český levicový novinář a spisovatel, signatář Charty 77. Pocházel z početné židovské rodiny . V roce 1922 ilegálně odešel ze Sovětského svazu do Polska, ve Varšavě složil maturitu a začal v Polsku pracovat – jako účetní ve Lvově. V roce 1923 odešel do Československa. Vystudoval zde ČVUT a postupně se zapojil do činnosti Komunistické strany Československa. Byl politickým pracovníkem Komsomolu a propagačního oddělení ÚV KSČ . Přispíval do stranického tisku a v letech 1934 až 1936 vykonával funkci šéfredaktora Rudého práva. Této funkce byl zbaven a pro „pravicovou úchylku“ vyloučen z KSČ. Rok byl bez zaměstnání, poté v letech 1937 až 1939 pracoval jako redaktor časopisu Radiojournal. Těsně před začátkem druhé světové války emigroval do USA, kde byl až do konce války redaktorem Newyorských listů, poté kratší dobu redaktorem časopisu Overseas News Agency v New Yorku. Po sedmi letech emigrace se vrátil do Československa. Pokračoval v novinářské práci. Byl redaktorem Kulturní politiky, v letech 1947 až 1949 řídil tiskovou agenturu Pragopress . Od 1950 nemohl pracovat přímo v redakci, působil nejdříve ve výstřižkovém archivu ČTK, od roku 1953 v Novinářském studijním ústavu. Od roku 1966 se stal členem redakce nově vzniklého časopisu Reportér, od března 1968 do května 1969 byl jeho šéfredaktorem. Poté přestal veřejně působit a jako důchodce pracoval na svých pamětech. Mezi prvními podepsal v prosinci 1976 Chartu 77.

Stanislav Balík (12)

Působí jako vedoucí Katedry politologie FSS MU a jako výkonný ředitel Centra pro studium demokracie a kultury. V roce 2001 úspěšně ukončil studium historie a politologie na FF a FSS MU a v roce 2004 úspěšně ukončil doktorské studium politologie na FSS MU. V roce 2008 se habilitoval s prací "Česká komunální politika v obcích s rozšířenou působností". Koalice, voličské vzorce a politické strany na místní úrovni v letech 1994-2006". Vědecky se specializuje na moderní českou politiku, na komunální politiku a na teorii nedemokratických režimů.

Stacy Green (7)

Soňa Štroblová (7)

Novinářka, scenáristka, spisovatelka, dramaturgyně České televize. Překladatelka z angličtiny. Soňa Štroblová vystudovala obor televize na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Řadu let pracovala v ČsT v redakci zábavy, kde v její dramaturgii vznikl například pořad Možná přijde i kouzelník, Zajíc v pytli, Pět přání a řada dalších. Pro ČT napsala mj. scénáře o životě Franze Kafky a Alfonse Muchy. Pravidelně přispívá do novin a časopisů svými cestopisy a rozhovory se známými osobnostmi. Knižně vydala spolu s MUDr. Karlem Fahounem knihu o plastické chirurgii Tvář. V roce 2000 jí nakladatelství Eroika společně s Knižním klubem uvedlo na trh debut Hra o muže, v němž prokázala beletristické nadání. Hra o peníze je volným pokračováním autorčina prvního románu, ve kterém se věnuje v lehkém, ale čtivém stylu aktuálním otázkám dnešní doby, v níž jsou peníze „až na prvním místě“.

Small Lily (13)

Sławomir Mrożek (6)

Sławomir Mrożek byl polský spisovatel, dramatik, publicista a kreslíř. Po ukončení gymnasia v Krakově začal studovat výtvarné umění, architekturu a orientalistiku. Počátkem padesátých let začal publikovat své práce v novinách. Krátce koketoval s komunistickým režimem, kdy jako dvacetiletý mladík, který přežil válku, napsal oslavné texty na Stalina a kolektivizaci vesnice. Později se zaměřil na krátké satirické povídky. První výbor satirických próz Praktické kyrysy mu vyšel v roce 1953. První divadelní hru Policajti napsal v roce 1958. V roce 1959 se přestěhoval do Varšavy. Zde pracoval pro časopis Nowa Kultura. Začátkem 60. let pociťuje Mrożek sílící tlak systému, který ho nutí přizpůsobovat hry. V roce 1963 se i s manželkou Marií Obrembovou-Mrożkovou usazuje v Itálii v Chiavari nedaleko Janova. V roce 1967 se Mrożkovi opět stěhují, tentokrát do Paříže. Ráno 21. srpna 1968 se Mrożek dozvěděl ze zpravodajství francouzského rozhlasu o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do té doby striktně apolitický Mrożek mění svůj postoj a sepisuje známe politické prohlášení odsuzující agresi, které hned další den otiskly mnohé významné světové deníky a některé exilové časopisy. Hned poté je jeho dílo v zemích socialistického bloku zakázáno. Jeho díla se často vyznačují překvapující pointou, neočekávaným vtipem či absurditou, takže se v polštině ještě za časů komunistické PLR vžilo rčení komentující něco absudrního a odporujícího zdravému rozumu: „Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek“ .

Slovak Philharmonic Chorus (8)

Slovak Philharmonic Chorus je renomované pěvecké těleso, které je součástí Slovenské filharmonie, jedné z nejprestižnějších hudebních institucí na Slovensku. Sbor byl založen v roce 1946, krátce po vzniku Slovenské filharmonie, a od té doby se stal nedílnou součástí slovenského kulturního dědictví. Pod vedením různých vynikajících dirigentů si sbor vytvořil široký repertoár, který sahá od renesance až po současnou hudbu, včetně skladeb a cappella i velkých orchestrálních děl.

Simply Red (10)

Simply Red je britská soulová a popová skupina, která vznikla v Manchesteru v roce 1985. O úspěch skupiny se po celou dobu její kariéry zasloužil její zpěvák Mick Hucknall, který je její oporou a výrazným pěveckým talentem. Simply Red Hudební styl skupiny lze popsat jako fúzi soulu, popu, reggae a jazzových vlivů. Koncem osmdesátých a v devadesátých letech dosáhli významného komerčního úspěchu s hity jako "Holding Back the Years" a "If You Don't Know Me by Now", které se oba dostaly na první místo v žebříčku Billboard Hot 100. V roce 1990 se kapela stala nejúspěšnější skupinou na světě.

Silver RavenWolf (7)

Narozena 11. 9. 1956, zabývá se magií, publikace z oboru.

Silke Hilpert (12)

Autorka učebnic němčiny.

Sergej Nikolajevič Lazarev (12)

Sergej Nikolajevič Lazarev je praktický filozof, parapsycholog a badatel. Zabývá se zkoumáním zákonů duchovního života člověka a jejich vlivu na zdraví a osud. Narodil se 4. září 1952 v ruském městě Jejsk. Vystudoval Ruskou státní pedagogickou univerzitu A. I. Gercena a zároveň absolvoval 11měsíční rekvalifikační kurz na Petrohradské státní univerzitě, kde získal kvalifikaci jako praktický psycholog. Věnuje se zkoumání informačních a energetických polí člověka od začátku 80. let. Od roku 1993 pořádá semináře, prezentace a přednášky v Moskvě, Petrohradě a dalších ruských městech, ale také v Německu, Izraeli, Polsku, Česku a na Ukrajině. Od začátku 90. let vyšlo 25 knih Sergeje Lazareva z knižní řady „Diagnostika Karmy" a „Člověk budoucnosti". Sergej Lazarev se zajímá o spojitost mezi vnitřním stavem duše člověka a jeho zdravím a osudem a mezi náboženským a morálním stavem lidstva a perspektivami jeho existence v moderním světě. V této oblasti objevil Sergej Lazarev empirickou metodou řadu posloupných zákonů, díky kterým dokázal vytvořit ucelený filozofický systém vnímání světa. Výzkumu informačních a energetických polí člověka se Sergej Lazarev začal věnovat v letech 1980–1981 a koncem 80. let se začal profesionálně zabývat léčitelstvím. Po osvojení diagnostiky člověka na dálku v laboratoři Vadima Poljakova u sebe Sergej Lazarev objevil schopnost získávat informace o zdravotním stavu v poli člověka, a to nejen ve vztahu k jeho přítomnosti, ale i minulosti a budoucnosti. Na počátku své léčitelské praxe pracoval Sergej Lazarev s energetickými poli, které lidské tělo vyzařuje. Pole tedy bylo ve vztahu k tělu druhotným. Tělo bylo příčinou a pole následkem. Ve své badatelské práci nicméně S. Lazarev rozvíjel také hypotézu o existenci jiného druhu polí. Polí, která by byla ve vztahu k tělu a jeho orgánům prvotní. Poté, co se Sergej Lazarev přesvědčil, že veškeré informace o povaze, osudu, minulosti i budoucnosti čl...

Seamark (9)

Seamark , vlastním jménem James Austin Small byl anglický novinář a spisovatel, autor především detektivních románů. Někdy je u jeho jména uváděno také Major, ale zřejmě jde o jeho vojenskou hodnost. Nejprve psal vojenské povídky do londýnských The Star. a poté vydal několik romantických románů . Těžištěm jeho tvorby jsou však romány detektivní, plné ošklivých padouchů, krásných žen. neznámých jedů, šílených vynálezců a divokých honiček. Zemřel ve věku třiceti čtyř let. Většina jeho díla vyšla česky.

Sbor Carmen (4)

Czech vocal ensemble of Jiří Zmožek.

Sara Blædel (4)

Dánská novinářka a televizní programová pracovnice, spisovatelka, zejména detektivních příběhů.

Santa Montefiore (7)

Narozena 1970 v Anglii. Velkou část 90tých let žila v Argentině. Nyní žije s manželem a dvěma dětmi v Londýně. Do češtiny byly přeloženy dva její romány. Rodinné tajemství a Skříňka s motýlem. Je manželkou britského spisovatele a historika Simona Sebag-Montefiore .

Sam McBratney (13)

Severoirský spisovatel knih pro děti a učitel dějepisu.

Růžena Nasková (6)

Národní umělkyně Růžena Nasková, dívčím jménem Růžena Nosková byla významná česká herečka, sestra spisovatelky Heleny Malířové. Provdala se za malíře Františka X. Naskeho. Narodila se v Praze na Královských Vinohradech v dobře situované měšťanské rodině jako druhá ze dvou dcer. Otec Josef Nosek byl žurnalistou a fejetonistou, spolupracovníkem Jana Nerudy. Z existenčních důvodů se však stal magistrátním úředníkem. Od mládí toužila hrát divadlo, ale rodiče si to nepřáli. Tajně si sama pro sebe recitovala poezii, a také hodně četla. podporu našla při studiu na Vyšší dívčí škole. Až po otcově smrti začala studovat zpěv a brala hodiny herectví u Otilie Sklenářové–Malé. Od mládí však měla potíže kvůli své tělesné výšce i své robustní postavě. Již na počátku století vystupovala jako ochotnice v Pištěkově aréně na Vinohradech v roli Amálie v Schillerových Loupežnících. V letech 1904 až 1907 vystupovala ve slovinském národním divadle v Lublani, přičemž v létě v době divadelních prázdnin hrála v Praze na periferních scénách a v literárních kabaretech. Jejím manželem byl malíř František Xaver Naske, za kterého se provdala nejdříve civilně v roce 1910 na Staroměstské radnici a poté i církevně 25. června 1940 na Smíchově. Od roku 1907 až do roku 1948 byla členkou souboru Národního divadla v Praze, pohostinsky však stále vystupovala i s ochotníky, kde hrála až do roku 1944. V roce 1948 kvůli onemocnění přestala hrát úplně, do důchodu odešla definitivně v roce 1955. Zpočátku byla značně ovlivněna dobovými trendy tzv. realistického herectví, kdy rozvíjela především kulturu herecké řeči. Hrála role tragické i komické, především jí vyhovovaly role aristokratických žen, kde vynikla její mohutná postava, efektní zjev i přirozená noblesa. Postupně si vytvořila image hrdinských matek a velice moudrých žen. Ve filmu se poprvé objevila už v roce 1915 , ale její systematická práce v kinem...

Rundfunkchor Leipzig (9)

Rundfunkchor Leipzig , známý také jako Lipský rozhlasový sbor, je renomovaný německý sbor, který je nedílnou součástí klasické hudební scény v zemi. Byl založen v roce 1946 a od té doby si získal pověst všestranného a vynikajícího sbormistra v širokém spektru sborové hudby, od staré hudby až po současná díla. Sbor se podílel na mnoha nahrávkách a vystoupeních, často spolupracuje se Symfonickým orchestrem MDR a dalšími prestižními tělesy. Vystupoval pod taktovkou mnoha významných dirigentů a přispěl k úspěchu různých operních a symfonických projektů. Orchestr Rundfunkchor Leipzig je známý svým bohatým zvukem a disciplinovaným uměním, díky nimž si získal uznání kritiky a věrné příznivce mezi milovníky klasické hudby.

Rudolf Zahradník (9)

Rudolf Zahradník byl český fyzikální chemik, v letech 1993–2001 předseda Akademie věd ČR. Byl členem skauta a obdržel junácký bronzový kříž . V roce 1952 vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a od roku 1961 byl pracovníkem Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského. Zabýval se zejména teoretickou kvantovou chemií konkrétněji teorií molekulových orbitalů, teorií chemické reaktivity, slabými mezimolekulovými interakcemi, molekulovou spektroskopií, teorií relativity aj. Je autorem více než 300 odborných článků a asi desítky odborných knih. 24. února 1993 byl zvolen předsedou Akademie věd České republiky a v této funkci působil do roku 2001. Byl zakládajícím členem a v letech 1994 až 1997 předsedou Učené společnosti ČR. Po roce 1993 nesl jako předseda AV ČR hlavní tíhu snahy o likvidaci AV ČR a základního výzkumu, vedoucí k rozsáhlé a kontroverzní redukci Akademie věd v roce 1993 na polovinu. Ve funkci předsedy Akademie věd se zasazoval proti snahám o byrokraticko-politická a jednostranně tržní hodnocení vědeckých výsledků, neberoucím v úvahu zásadní rozdíly mezi vědními obory a nesouměřitelnost různých typů badatelských výsledků. Na Akademickém sněmu roku 2000 shrnul svou sedmiletou aktivitu ve funkci předsedy AV ČR jako „usilování o náležitou pozici vědy a vzdělanosti ve společnosti a úsilí spojené s náležitým legislativním postavením badatelství a vzdělávání“. Současně však konstatoval, že dvě třetiny aktivit v tomto směru byly „zbytečné, iracionální a dílem trapné“, a pokračoval: Během své kariéry získal řadu cen a dalších ocenění, mimo jiné získal čestné doktoráty na univerzitách v Pardubicích, v Drážďanech, ve Fribourgu a Washingtonu. V roce 1999 mu papež Jan Pavel II. udělil vyznamenání Pro ecclesia et pontifice. V roce 2003 obdržel z rukou francouzského premiéra vyznamenání Chevalier dans l'Ordre des Palmes Académiques, apod. Je laureátem Ceny Neuro...

Rudolf Veselý (6)

Rudolf Veselý byl pedagog, botanik-mykolog a publicista. Absolvent učitelského ústavu v Soběslavi po učitelské praxi v Praze a dálkovém studiu Přírodovědecké fakulty UK se zabýval systematikou a taxonomií hub. Spolu s Františkem Smotlachou založil v roce 1921 Československou mykologickou společnost. Zpracovaná díla o houbách a atlasy většinou sám ilustroval. Daroval soběslavskému a táborskému muzeu sbírku hub a lišejníků.

Rudolf Urbanec (7)

Český hudební skladatel, aranžér, dirigent vojenských a dechových orchestrů, vedoucí nahrávek Supraphonu. Narozen 3. prosince 1907 v Dačicích , zemřel 28. prosince 1976 v Praze .

Rudolf Kremlička (6)

Rudolf Kremlička byl český malíř, který patří k velkým osobnostem českého moderního malířství a krajinomalby 20. století. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde byl ovlivněn díly malířů Slavíčka a Schwaigera. Navštívil Paříž, kde měl možnost zhlédnout díla významných impresionistů . Byl také silně ovlivněn Ingresem. V roce 1924 vydal Malířské konfese ve kterých formou deníku vysvětloval svůj přístup k modernímu umění, aktům i krajinomalbě. Zemřel ve věku 45 let a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Kremlička byl jedním z hlavních členů Tvrdošíjných, skupiny malířů, kteří tvořili v naivistickém primitivismu. Skupina se po pěti uskutečněných výstavách rozpadla. Zpočátku tvořil Kremlička ve spojení s krajinnými náměty. Jeho tvorba se s časem měnila, avšak nikdy se nepřikláněl k žádnému uměleckému směru, snad kromě neoklasicismu. Sám svým myšlením a syntézou skutečnosti rozvíjel svůj styl. Po krajinných motivech maloval častěji ženy a ženský akt, s postupem času postavy mnohem stylizovanější a osobitější.

Rudolf Friml (4)

Rudolf Friml byl český skladatel a klavírista, který se významně podílel na rozvoji amerického hudebního divadla na počátku 20. století. Friml se narodil 7. prosince 1879 v Praze, v roce 1906 se přestěhoval do Spojených států a rychle se zapojil do hudebního průmyslu. Nejvíce se proslavil svými operetami, které často obsahovaly romantická témata a byly populární ve 20. a 30. letech 20. století.

Rudolf Fabry (9)

Rudolf Fabry byl slovenský básník, prozaik, novinář, redaktor, scenárista, publicista, překladatel a grafik, představitel nadrealismu. Narodil se v rodině strojníka a vzdělání získával v Trnavě a Praze. V roce 1938 se natrvalo usadil v Bratislavě. V letech 1939-1945 pracoval jako úředník, v letech 1945-1946 v Československém státním filmu, později v roce 1946 na Pověřenictví pro informace. V následujících letech střídal povolání téměř každý rok nebo dva. V letech 1947-1948 byl redaktorem deníku Práca, v letech 1948-1950 působil jako šéfredaktor časopisu Nedeľa, v letech 1950-1956 šéfredaktorem časopisu Život, v letech 1956-1957 týdeníku Svět socializmu, v letech 1957-1958 časopisu Film a divadlo a nakonec v letech 1958-1960 týdeníku Kultúrny život. V letech 1960-1965 se věnoval výhradně literatuře, nicméně v letech 1966-1968 pracoval ve slovenském Ústředí knižní kultury. V letech 1969-1971 se stal šéfredaktorem časopisu Expres, v letech 1973-1975 revue Výtvarný život. V roce 1975 se konečně rozhodl odejít do důchodu. Začátky jeho básnické tvorby sahají do období jeho středoškolských studií, kdy v roce 1933 uveřejnil první báseň ve studentském časopisu Svojeť, přispíval i do časopisu Postup. První básnická sbírka mu vyšla knižně jen o dva roky později v roce 1935 a nesla silné znaky nadrealismu. Kromě poezie psal prózy s válečnou tematikou, reportáže a cestopisy . Kromě poézie a prózy psal také libreta, scénáře a komentáře k filmům a spolupracoval při sestavování výtvarných a reprezentačních obrazových publikací a příležitostně se věnoval i překladům. Mimo literatury sa věnoval také výtvarnému umění - vytvářel koláže a věnoval sa knižní grafice. Jako grafik ilustroval obálky ke knihám svých současníků, jako byli Valentín Beniak, Rudolf Dilong, Vladimír Reisel, Janko Silan a další. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ru...

Rudolf Bubík (11)

Rudolf Bubik byl křesťanský kazatel a biskup Apoštolské církve, původním povoláním soustružník. V průběhu života se musel potýkat se zdravotní slabostí. Jeho bratr zemřel ještě v dětském věku. Měl také dvě sestry. V jeho 11 letech mu zemřela matka. V roce 1983 byl také okresním soudem v Karviné odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“ na jeden rok. Byl vůdčí osobností letničního hnutí v ČR; v letech 1989-2008 byl biskupem české Apoštolské církve, je též označován jako bratr Rudek. Původním povoláním byl soustružník v hornictví. Oženil se s Marií Gattnarovou. Narodili se jim čtyři synové a dcera. Zemřel po dlouhodobé nemoci 12. dubna 2016.

Rosemary Hammond (7)

Anglická autorka milostných románů.

Roman Pihan (9)

Narozen 20.5.1963 v Praze. Manažer v soukromé firmě, fotograf a publicista, věnuje se zejména digitální a reklamní fotografii. Publikace z oboru.Ing. Roman Pihan vystudoval ČVUT Fakultu elektrotechnickou. Záhy však začal působit v reklamě, marketingu a využití fotografie při propagaci. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Jeho fotografie jsou využívány v řadě reklam, propagačních projektů, kalendářích atp. i pravidelně zveřejňovány v různých časopisech. Pravidelně přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů, lektoruje a přednáší fotografii na konferencích. Provozuje vlastní fotografický server www.fotoroman.cz. Vydal úspěšné knihy „Mistrovství práce s DSLR“ a „Mistrovství práce se světlem“.

Robin Hobb (13)

Robin Hobb, vlastním jménem Margaret Astrid Lindholm Ogden , je americká spisovatelka, která se nejvíce proslavila příběhy z Říše Elderlingů , které uvedla knihou Assassin's Apprentice z trilogie Farseer . Narodila se v roce 1952 v Berkeley v Kalifornii. Od deseti let vyrůstala ve Fairbanksu na Aljašce. Vystudovala střední školu Austin E. Lathrop a po roce studia na univerzitě v Denveru se vrátila na Aljašku. V osmnácti letech se provdala za Freda Odgena z Kodiaku, kam se po svatbě také přestěhovali. Na začátku své kariéry psala hlavně pro děti, a tak svou první povídku prodala dětskému časopisu. Její díla se objevila například v časopisech Humpty Dumpty, Jack and Jill a Highlights for Children. Sestavila také krátké povídky využívající specializovaného slovníku, které byly použity v edukačních materiálech Science Research Associates. V 70. letech začala psát krátké fantasy povídky vydané např. v časopise Space and time . První prodanou fantasy povídkou byla „Bones for Dulath“, publikována v antalogii Amazons!, ve které se poprvé objevily postavy Ki a Vandien, které se objevily i v dalších pracích. Amazons! vyhrála cenu World Fantasy Award pro nejlepší antalogii roku. Druhý příběh s Ki a Vandienem „The Small One“ byl publikován v Fanastic Stories v roce 1980. Do roku 1995 publikovala pouze pod jménem Megan Lingholm. Její fantasy přechází mezi několika subžánry, od dobrodružné až po urban fantasy . Její první román, Harpys Flight, byl publikován nakladatelstvím Ace v roce 1983. Byl prvním ze čtyř o Ki a Vandienovi, poslední z nich byl publikován v roce 1989. V letech 1985–1988 psala také povídky do světové antalogie Liavek. Spolu se Stevenem Brustem napsala román The Gypsy, který byl uveden nejen jako klasická kniha, ale také na CD spolu s albem skladeb Songs Fr...

Robert James Waller (8)

Robert James Waller se narodil 1.srpna 1939. Americký spisovatel známý také pro svou práci fotografa a hudebníka. Jeho kniha Madisonské mosty byla v top-nejlepší prodejce r. 1993 a byla úspěšně zfilmovaná. Získal Ph.D v podnikání, na univerzitě začal výuku managementu a ekonomiky a v r.1977 se stal řádným profesorem. V r. 1980 se stal děkanem na College of Business, z této pozice odešel r. 1986. V současné době žije v Texasu.

Robert Feldhoff (11)

Narodil se roku 1962, žil a pracoval v severoněmeckém Oldenburgu a kolegové autoři ho charakterizovali jako „Velkého, tichého seveřana“. Většinou se držel stranou a nechával za sebe mluvit své barvité romány. Patřil do týmu, který připravuje exposé dalších příběhů Perryho Rhodana. Jeho specialitou bylo vymýšlení fantastických kulis a prostředí. „Čtenáři musíme dát svět, který má svou vnitřní logiku. Když nechybí napětí a pointa, pak nic nemůže selhat.“ O Robertu Felhoffovi se dalo říci, že se v tomto seriálu vypsal. S každým novým svazkem doplňoval rhodanovskou kosmologii o další stavební kámen a řadil se do čela autorského týmu. Pro psaní se rozhodl náhle jako student ekonomie: „V roce 1984 mě už studia přestala bavit a řekl jsem si, že bych měl také něco napsat.“ Tak vznikla povídka, kterou odložil stranou, po roce se na ni podíval znovu, přepracoval ji a podařilo se mu ji uveřejnit. Když mu na jaře 1987 vyšel rhodanovský román Asteroid Alfa, přizval ho tehdejší redaktor Horst Hoffmann do autorského týmu seriálu, kde debutoval svazkem Harmonie smrti . Od té doby napsal přes sedmdesát svazků a devět dalších románů. Psal povídky pro antologie a rozhlasové hry. Spolu s kreslířem Dirkem Schulzem rovněž dělal comiksový seriál Indigo, který na německou produkci v tomto žánru dosáhl neobvyklého úspěchu - vychází i v Belgii a ve Francii. Zemřel na rakovinu v roce 2009.

Richard Pitman (6)

Vysloužilý britský žokej, který vyhrál 470 dostihů za svou kariéru.

Richard Erml (9)

Richard Erml se narodil 1. června 1961 v Praze, roku 1984 absolvoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Do listopadu '89 byl zaměstnán jako topič v nemocnici na Vinohradech, poté jako redaktor Zemědělských novin a kulturního čtrnáctideníku Scéna. Od znovuzaložení Divadelních novin v roce 1992 zde pracuje jako divadelní kritik a publicista. Přispívá do týdeníku Reflex a do Mladé fronty Dnes, externě spolupracuje s Českou televizí jako dramaturg dokumentů. Roku 2002 vydal v nakladatelství Petrov prozaickou prvotinu Zuzanka a tibetské velehory . Richard Erml je podruhé ženatý, z prvního manželství má dceru Marianu a syna Matyáše. S tibetoložkou Zuzanou Ondomišiovou mají syna Tašiho a plánují společný návrat do Tibetu.

Raymond Aron (11)

Raymond Aron , celým jménem Raymond-Claude-Ferdinand Aron byl francouzský filosof, sociolog a politolog, obhájce liberalismu. Věnoval se hlavně dějinám sociologie, filosofii dějin, kritice totalitarismu a analýze moderní společnosti. Narodil se v pařížské židovské rodině, v letech 1924-1928 studoval na École normale supérieure a v letech 1930 až 1933 v Německu, v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně. Roku 1938 promoval pracemi o filosofii dějin a o současné teorii dějin v Německu. Po pádu Francie odešel za de Gaullem do Velké Británie, kde redigoval časopis „Svobodná Francie“. Po válce se vrátil do Paříže a psal politické komentáře pro Combat, Le Figaro a L´Express a přednášel na École nationale de l´administration a Institut d´études politiques. Pro svůj kritický postoj k marxismu byl teprve roku 1955 jmenován profesorem na Sorbonně. Roku 1968 přešel na École des hautes études en sciences sociales , kde byl jeho asistentem Pierre Bourdieu. Roku 1970 byl povolán na College de France. Roku 1978 byl vyznamenán Goethovou cenou ve Frankfurtu nad Mohanem. Aron napsal přes 40 knih a množství esejů a článků. Mezi nejdůležitější patří:

Radko Kejzlar (6)

Radko Kejzlar byl český filolog, literární vědec, prozaik a překladatel z dánštiny, norštiny a švédštiny. Roku 1953 ukončil studia angličtiny a švédštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pak do roku 1970 pracoval v Kabinetu pro moderní filologii při Československé akademii věd a současně přednášel severské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1980 se stal profesorem novějších severských literatur na Mnichovské univerzitě. V době normalizace propůjčil své jméno Josefu Vohryzkovi pro některé překlady ze švédštiny. Ve svých překladech z dánštiny, norštiny a švédštiny se zaměřoval především na moderní literaturu. Napsal dvousvazkové Dějiny norské literatury, monografii o Henrikovi Ibsenovi a Ludvigovi Holbergovi a byl spoluautorem Slovníku spisovatelů. Dánsko-Finsko-Norsko-Švédsko-Island-Nizozemí-Belgie a Švédsko-českého slovníku. Je rovněž autorem vzpomínkové trilogie psané formou humoristického románu.

Radek Mikuláš (10)

Narozen 1964 v Praze. RNDr., paleontolog, práce z oboru. Též autor publikací o geologii, turistice, bruslení. Autor horolezeckých průvodců i oddechových textů.

Rachel Cohn (9)

Vystudovala Barnardovu kolej a žije na Manhattanu. Její první román Perníková panenka se dostala do výběru nejlepších publikací roku 2002, uveřejňovaného v časopisech Publisher Weekly, School library, Barnes & Noble a ve věstníku Centra literatury pro mládež. Rachel Cohnová je rovněž autorkou knihy Pop princezna a Prcek, která navazuje na knihu Perníková panenka a nakladatelství ji připravuje k vydání koncem roku 2006.

Prince (12)

Prince byl kultovní americký hudebník známý svou eklektickou tvorbou, okázalým vystupováním na pódiu, extravagantním smyslem pro módu a širokým hlasovým rozsahem. Prince Jeho kariéra trvala více než čtyři desetiletí, během nichž vydal 39 studiových alb a získal sedm cen Grammy. Byl mistrem mnoha nástrojů a proslul jako kytarista, klávesista a baskytarista. Prince Dvojalbum "1999" z roku 1982 ho katapultovalo ke slávě díky hitům jako titulní skladba "1999" a "Little Red Corvette". Jeho album "Sign 'O' The Times" z roku 1987 je často označováno za jeho mistrovské dílo a ukazuje jeho schopnost překračovat hranice žánrů s písněmi od funku přes rock až po soul. V roce 1991 vydal Prince album "Diamonds and Pearls", které obsahovalo úspěšnou titulní skladbu a hit "Cream". Prince byl v roce 2004 uveden do Rock and Rollové síně slávy, což byl první rok, kdy na to měl nárok. Jeho vliv na hudbu je hluboký, nespočet umělců ho uvádí jako svou inspiraci. Prince zemřel 21. dubna 2016 a zanechal po sobě odkaz, který nadále ovlivňuje hudební průmysl a umělce po celém světě.

Prague Wind Quintet (8)

Prague Wind Quintet , v češtině známý jako Pražské dechové kvinteto, je renomovaný komorní soubor, který působí od svého vzniku v roce 1959. Kvinteto je složeno z vynikajících hudebníků, kteří jsou často sólisty, členy České filharmonie nebo pedagogy na konzervatořích a hudebních akademiích. Specializují se na interpretaci klasického repertoáru dechového kvinteta, který zahrnuje díla skladatelů, jako jsou Mozart, Beethoven a Reicha, ale i skladby současné. Soubor je známý svou technickou precizností, vřelým zvukem a schopností zprostředkovat složitou souhru dechových nástrojů. V průběhu let natočili řadu nahrávek a absolvovali rozsáhlá turné, na kterých představili svou hudbu posluchačům po celém světě.

Plinius (4)

Římský státní úředník, řečník a spisovatel.

Placido Domingo (11)

Plácido Domingo je světoznámý španělský operní pěvec, dirigent a umělecký manažer. Je jedním z nejvšestrannějších a nejuznávanějších tenorů v historii opery, jeho repertoár zahrnuje více než 150 rolí. Domingo se narodil 21. ledna 1941 v Madridu ve Španělsku, poté se s rodinou přestěhoval do Mexika, kde vystudoval hudbu a začal svou pěveckou kariéru. Na operním jevišti debutoval v roce 1961 v malé roli v Národní opeře v Mexico City.

Pierre Dukan (6)

Pierre Dukan, francouzský lékař a autor celkem 19 knih o hubnutí a zdravém životním stylu , se narodil v roce 1941 v Alžíru. V mládí Dukan působí jako praktický lékař v Paříži, později vystuduje neurologii. V sedmdesátých létech přichází Pierre Dukan s převratným systémem hubnutí – Dukanova dieta je na světě. Brzy se stala hitem ve Francii a celé západní Evropě, postupně dobyla i Spojené státy americké, jídelníček Dukanovy diety dodržují i takové celebrity jako celebrity Gisele Bündchen a Jennifer Lopez. Podle vlastních slov se Pierre Dukan rozhodl věnovat se dietologii a zdravé výživě v okamžiku, kdy na základě jeho rad jedna z jeho pacientek snížila svoji hmotnost za necelý týden o pět kilogramů. Celých třicet let je systém Dukanovy diety rozvíjen, základní myšlenkou je přitom ta, která říká, že každý člověk má svoji ideální váhu a té by se měl snažit dosáhnout. Doktor Dukan je nepřítelem počítání kalorií a omezování se v jídle, které vede velmi často k jo-jo efektu. Svoji dietu Pierre Dukan postupně úspěšně aplikuje na více než 40 000 pacientech své klinické praxe. Knihy o hubnutí Pierra Dukana byly přeloženy do dvaceti jazyků, velmi kladně je Dukanova dieta přijímána i v tak západní Evropě odlišných kulturách jako je korejská či ruská.

Pierre de Lasenic (9)

Pierre de Lasenic alias Petr z Lásenice či Milan, vlastním jménem Petr Pavel Kohout byl nejvýraznější postavou českého hermetismu v období mezi oběma světovými válkami. Petr Kohout se narodil v Brně, ale rodina se brzy přesunula do Prahy, takže obchodní akademii vystudoval již v Praze. Po maturitě narukoval k leteckému pluku do Kbel a dosáhl během své vojenské služby u letectva hodnosti četaře. Počátkem druhé poloviny 20. let žil v Chrasti u Chrudimi. V listopadu 1929 se přestěhoval k Josefu Adamírovi do Prahy na Vinohradech, který stál u počátků českého hermetického hnutí na přelomu 19. a 20. století a udržoval úzké kontakty s pařížskými martinisty. Po pobytech ve Francii, Alžíru, Egyptě, Indii, na Madagaskaru a jinde se roku 1937 vrací do Prahy. Během svých zahraničních pobytů se Lasenic mimo jiné podílel na rekonstrukci skulptur chrámu Angkor Vat, v Paříži založil pobočku české společnosti Universalia . Zdá se, že Lasenicův zájem o hermetismus vznikl velmi brzy, prokazatelně již roku 1920 . Z roku 1926 je známa jeho přihláška do martinistické lóže Simeon v Praze . Poté se zabýval oborem, který můžeme nazvat experimentální magií. Roku 1937 zakládá v Praze hermetickou společnost Horev-klub a martinistickou lóži Paragawa. Lasenicův zájem se však vždy soustředil na esoterismus starého Egypta. K této tematice vydal několik spisů, mimo jiné o egyptském bohu Hermu Trismegistovi . Pierre de Lasenic napsal velmi rozsáhlé literární dílo, jehož značná část je dnes ztracena. Pierre de Lasenic publikoval také celou řadu odborných článků v časopisech Horev, Logos a Medium. Do bibliografie nejsou zahrnuty články a kromě jedné výjimky ani ztracené spisy. ...

Pierre Corneille (10)

Pierre Corneille byl francouzský dramatik, básník a lyrik. Jeho otec, taktéž Pierre Corneille, byl královským advokátem pro Normandii a správce lesů a vod rouenského vikomství. Matka, Marthe Le Pesant de Bois-Guilbert, rovněž pocházela ze vznešené rodiny. Ze sedmi dětí byl Pierre nejstarší. Kromě něj se proslavil i mladší bratr Thomas Corneille a jejich synovec, slavný Bernard le Bovier de Fontenelle. Vzdělání získal na jezuitské koleji v Rouenu a advokátem se stal jen, aby nezklamal svého otce. Přísahu složil v roce 1624. První hru, Mélite, napsal Corneille jako poctu své první tajné lásce Madame du Pont. Jednalo se o jistou vysoce postavenou dámu města Rouen, manželku účetního správce. Corneille zapomněl na právnickou kariéru a rozvíjel svou vášeň k poezii. V roce 1634 měl za sebou již vydání tří her, když jej rouenský arcibiskup pověřil sepsáním oslavné básně pro krále Ludvíka XIII. a kardinála Richelieu. Po úspěšném uvedení her následovala další spolupráce s kardinálem. V roce 1636 potkal v Rouenu paní De Chalon, která mu vnukla myšlenku inspirovat se španělským divadlem. Tak v roce 1637 vzniklo jeho vrcholné dílo Cid. Hru čekalo vřelé přijetí jak od krále, tak od královny. U kardinála vzbuzovala spíše žárlivost, což se projevilo na celkové kritice, které se tomuto dílu dostalo od Akademie. Ta jej pod tlakem kardinála označila jako nepravou klasicistní tragédii, která plně nevyhovuje daným pravidlům. Nakonec ale uznala její bohatost a přijala Corneillovy kvality. V roce 1640 potkal Pierre Corneille svou osudovou lásku, mladou dívku Marii, ale protože byl přesvědčen, že se s ní nikdy nebude moci oženit, upadl do smutku. Kardinál proto pozval Mariina otce, Mathieu de Lamperière, do Paříže a sňatek nařídil. Sňatek spisovateli přinesl šest dětí , z nichž dva chlapci předčasně zemřeli. Ve stejném roce napsal Corneille své hry Horatius, Cinna a Polyeucte. Od roku 1647 byl členem Francouzské a...

Phaedra Patrick (7)

Phaedra Patricková původně studovala umění a marketing. Živila se tvorbou vitráží, pracovala jako organizátorka festivalu nebo jako manažerka pro komunikaci. Získala několik ocenění za psaní povídek a nyní se psaní věnuje na plný úvazek. Žije v Saddleworthu ve Velké Británii se svým manželem a synem.

Petr Syrový (8)

Mgr. Petr Syrový je finanční analytik a dále má ve společnosti na starosti vývoj nových produktů . Zároveň působí jako lektor. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor učitelství a finanční a pojistná matematika. Od ukončení studií se pohybuje v oblasti finančního poradenství. Nejdříve pracoval ve společnosti SOPHIA FINANCE, kde zastával funkci hlavního analytika a tvůrce softwaru s odpovědností za služby související s financováním bydlení a investičním poradenstvím. Dále působil v České spořitelně, kde měl na starosti analytickou podporu projektu osobního finančního poradenství. Dlouhodobě se věnuje publikační a přednáškové činnosti. Je autorem 3 publikací, které vyšly v nakladatelství GRADA. Dále je autorem cca 100 článků, publikovaných v tištěných i internetových periodikách. Jako lektor má za sebou několik set školicích dnů. Přednáší na témata finančních produktů, finančního plánování, financování bydlení a investičního poradenství. K jeho zálibám patří hlavně cestování .

Petr Sikula (9)

Petr Šikula je český římskokatolický kněz, od roku 2020 farář ve farnosti Brno-Líšeň a od roku 2021 rovněž administrátor farnosti Brno-Nová Líšeň. V letech 2013–2018 byl rektorem Papežské koleje Nepomucenum. Vystudoval teologii na Papežské lateránské univerzitě v Římě a po ukončení studia působil ve farnosti u katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, a to postupně jako pastorační asistent , jáhen , farní vikář , administrátor farnosti a farář . V brněnské katedrále také přijal obě svěcení . Od 7. prosince 2011 je také kanovníkem Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně . Na návrh České biskupské konference byl k 1. srpnu 2013 jmenován rektorem Papežské koleje Nepomucenum. Tuto funkci vykonával do roku 2018. Od 15. června 2018 byl farářem ve farnosti Klobouky u Brna. K 1. září 2020 byl jmenován farářem ve farnosti Brno-Líšeň a k 1. lednu 2021 se stal také administrátorem nově zřízené farnosti Brno-Nová Líšeň.

Petr Kotvald (6)

Petr Kotvald je český zpěvák a herec, který se stal známým v bývalém Československu zejména v 80. letech 20. století. Zpočátku se proslavil jako člen popového dua Stanislav Hložek & Petr Kotvald , které bylo v zemi velmi populární. Po rozpadu dua se Kotvald věnoval sólové kariéře a nadále sklízel úspěchy. Jeho hudba zahrnuje různé žánry, včetně popu a adult contemporary, a během své kariéry vydal řadu alb. Kromě hudebních aktivit se Kotvald objevuje také v České televizi a v divadelních představeních, čímž ukazuje svou všestrannost jako bavič...

Petr Hulinský (8)

Petr Hulinský je český politik, bývalý náměstek ministryně školství a později ministra vnitra, v letech 1996 až 1998 a pak 2010 až 2013 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2002-2006 náměstek primátora hlavního města Prahy, člen ČSSD. Vystudoval Policejní akademii v Praze, kde získal i tituly doktora práv a Ph.D. Podle vlastních slov se při studiu zaměřil na boj s korupcí. Je ženatý a má 2 děti. Ze sportů se věnuje taekwondu, kde dosáhl již 5. danu. Spoluzakládal také Český svaz Taekwondo WTF. Dále je členem Výkonného výboru Olympijského výboru a čestným předsedou Paralympijského výboru. Kromě toho publikuje, např. Aktuální otázky trestně právní ochrany společnosti před korupcí, Právní minimum o bydlení , Průvodce úředním bludištěm nebo Z dějin pražské prostituce. Ve své straně se vypracoval náborem mrtvých duší až na předsedu pražského krajského výkonného výboru a člena předsednictva ČSSD. V roce 1996 mu ke třetímu místu na kandidátce pomohli zaměstnanci jeho bezpečnostní agentury. K primárkám si Hulinský své lidi dovezl hromadně autobusy. „Zajištění kyvadlové dopravy je to nejmenší, čím jsem mohl ke svému zvolení přispět,“ řekl tehdy. Ve volbách v roce 1996 byl pak zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD . Ve sněmovně setrval do voleb v roce 1998. Zasedal ve výboru pro obranu a bezpečnost. Byl také stínovým ministrem obrany. V letech 2002 až 2006 byl zastupitelem městské části Praha 10 a zároveň náměstkem primátora hl. m. Prahy. V letech 2010-2011 byl předsedou finančního výboru zastupitelstva hl. m. Prahy. V letech 1999-2007 byl místopředsedou představenstva Dopravního podniku hlavního města Prahy, kde spoluinicioval objednávku 250 tramvají Škoda 15T. Působil také jako předseda dozorčí rady Pražské energetiky, předseda představenstva Pražské teplárenské, člen dozorčí rady PRE distribuce ...

Petr Hajn (10)

Petr Hajn je český právník a vysokoškolský pedagog, který je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1954 až 1959. Po dokončení svých studií pracoval ve Škodě Plzeň jako podnikový právník. V roce 1967 získal titul doktor práv. Od roku 1972 je vyučujícím na Právnické fakultě Masarykovy univerzity a v letech 1975–2001 vedl tamní katedru hospodářského práva, která byla později přejmenována na katedru práva obchodního. V roce 1974 získal titul docent, v roce 1982 byl pak jmenován profesorem. V roce 2008 se stal Právníkem roku v oboru právo duševního vlastnictví. Napsal řadu vysokoškolských učebnic i jiných odborných textů, které se věnují zejména problematice nekalé soutěže a reklamy, ale též sbírky svých esejí, např. Jak se píší knihy aneb lehkovážná vyprávění o vážné literatuře. Profesor Hajn též působí jako advokát a člen Etického panelu České televize.

Petr Frank (8)

Narozen 1947. Psycholog, autor populárně-naučných publikací z oboru psychologie a parapychologie.

Petr Dorňák (5)

Narozen 1. 3. 1955 v Brně. Kulturní a reklamní redaktor, recenzent, jazykový korektor, překladatel, hudební novinář a publicista, historik rocku, hudebník. Autor dobrodružné beletrie z prostředí Divokého západu.

Petr Dejmek (11)

Narozen 14.7.1870 ve Svojku u Nové Paky, zemřel 20.2.1945 v Praze. Učitel, prozaik, dramatik, autor povídek pro mládež, autor učebnic dějepisu, zeměpisu a občanské nauky.

Petr Chotěbor (9)

Ing. arch. Petr Chotěbor, CSc. , pracovník v oboru památkové péče Pražského hradu. Petr Chotěbor historii a architektuře doslova propadl už v dětství. Na fakultě architektury ČVUT promoval v roce 1975. V současné době pracuje v odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky, kde se věnuje památkové péči v areálu Pražského hradu, spolupracuje na výzkumech, podílí se na zpracování sbírek i přípravách výstav a publikací. Kromě toho v posledních letech pracoval nebo se podílel na stavebně-historických průzkumech historických staveb, na terénních průzkumech tvrzí, dokumentacích kamenických značek nebo dokumentacích středověkých stavebních technologií.