7021–7080 z 154653 Autoři
Alena Nevěčná (13)
Narozena 1.1.1980. DiS., autorka didaktických prací pro práci s předškoláky a nejmladší školáky, autorka prací pro rozvoj grafomotoriky, prostorového vnímání, postřehu, orientace a logického myšlení.
Více od autora
Alena Breuerová (13)
Narozena 1962. Překládá z anglického jazyka zejména práce s vojenskou tematikou.
Více od autora
Albius Tibullus (4)
Albius Tibullus byl římský básník. Pocházel z bohaté rytířské rodiny, ale o větší část majetku přišli v r. 41 př. n. l. při Octavianově přerozdělování půdy válečným vysloužilcům. Tibullovi přesto zůstal majetek umožňující mu nebýt závislý na podpoře sponzorů. Tibullus bývá považován za jednoho z nejlepších elektiků. Zachovaly se od něho 4 elegie . V prvních dvou popisuje své lásky Delii a Nemesis. Ve třetí je také popisována básníkova láska Lugdamus. Čtvrtá elegie obsahuje 14, většinou milostných , básní.
Více od autora
Alain Robbe-Grillet (5)
Alain Robbe-Grillet byl francouzský spisovatel a literární teoretik a filmový režisér, jeden ze zakladatelů nového románu. Robbe-Grillet střední školu vystudoval v Brestu. Během druhé světové války pracoval v německé továrně na tanky. Po válce studoval v Paříži vysokou zemědělskou školu se zaměřením na tropické a subtropické zemědělství, po jejím absolvování pracoval v národním statistickém a ekonomickém ústavu, kde se zabýval výzkumem hormonů. Působil rovněž na Martiniquu a v Západní Indii, kde se věnoval kultivaci banánu, čehož později využil ve své literární kariéře. Od roku 1955 působil jako poradce prestižní francouzské knižní edice Les Editions de Minuit. Od té doby se věnuje literatuře a filmu, při této činnosti ještě přednášel na několika vysokých školách nejen v Evropě, ale i v USA. Svůj první román, Un régiside, napsal Robbe-Grillet už na konce 40. let, ale kniha byla publikována až v roce 1949. Jeho první vydanou knihou byl detektivní román Les Gommes z roku 1953, který jej okamžitě zařadil mezi vůdčí osobnosti tzv. nového románu. Ve stejném duchu vznikly i jeho další práce, romány La Jalousie z roku 1957, který Vladimir Nabokov nazval nejlepším románem století, a Dans le Labyrinte z roku 1959. V roce 1963 vydal teoretickou stať o umění románu Pour un Nouveau Roman . Přestože La Jalousie znamenala pro francouzského nakladatele značný finanční neúspěch, byla v brzké době přeložena do řady cizích jazyků. Robbe-Grillet napsal několik filmových scénářů. Nejznámějším z nich je L'Année dernière à Marienbad natočený v roce 1961. V roce 1975 vytvořil spolu s malířem René Magrittem knihu La Belle captive, ve které se propojuje Robbe-Grilletův text a Magrittovy kresby. Poslední knihou Alaina Robbe-Grilleta je detektivní román se špionážní zápletkou La Reprise, odehrávající se v poválečném Berlín...
Více od autora
Adamo (14)
Salvatore Adamo , známý jednoduše jako Adamo , je belgicko-italský zpěvák a skladatel, který od 60. let 20. století prožívá plodnou kariéru. Narodil se 1. listopadu 1943 v Comisu na Sicílii v Itálii a v mládí se s rodinou přestěhoval do Belgie. Adamo se proslavil svými romantickými baladami ve stylu francouzského šansonu a stal se jedním z komerčně nejúspěšnějších zpěváků v Evropě i mimo ni.
Více od autora
Zikmund Skyba (12)
Pocházel z rodiny zedníka. Dětství a mládí prožil ve Slušovicích. 1924–25 pracoval na stavbách u Brna, Žiliny a jinde, pak studoval Stavební průmyslovou školu v Brně . 1929–37 byl stavitelským asistentem v projekční kanceláři v Praze. 1931–35 byl činný jako autor, herec i recitátor v Recidaku . Od 1938 byl redaktorem Práva lidu, za německé okupace kladenské filiálky Národní práce. 1945 se vrátil do Práva lidu, 1947–48 byl odpovědným redaktorem jeho Večerníku. 1948–52 pracoval v Lidových novinách, 1952–57 v měsíčníku Klub, vydávaným pro závodní kluby Ústřední radou odborů. Od roku 1931 přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Právo lidu, Večerník Práva lidu, České slovo, Národní práce, Kolo, Lidové noviny, Klub, Literární noviny, Kritický měsíčník, Nový život, Čti, Kulturní politika, Práce a Dikobraz. Spolupracoval s Československým rozhlasem, je autorem rozhlasových her Slunce v kaluži , Píšťalka , Radost z lásky , Krev a cyklu pásem Chléb náš vezdejší . Po roce 1945 často přispíval do rozhlasového pořadu Živá slova. Redigoval knižnice Sedmihran a Jihočeská lidová knihovna . Užíval pseudonymů a šifer Jan E. Baruch, Jiří Klaus; Z. S., zs, zsa. Pro Skybovu básnickou tvorbu, usilující ve svých počátcích o návaznost na básnickou dikci Františka Halase, je charakteristické silné sociální ladění a smysl pro přírodní krásy. Prožitek neradostného dětství ovlivnil jeho pohled na skutečnost, v němž je těžký sociální úděl člověka vyvažován jedině harmonizující mocí přírody. Básnicky nejživotnější jsou písňově prosté, krátké básně ze Skybovy válečné tvorby, oslavně tematizující práci i všední věci každodenního života . – Poválečná poezie Zikmunda Skyby vítá nový čas jako definitivní vítězství nad chudobou. Převažují v ní oslavné příležitostné verše symbolicky promítaj...
Více od autora
Zdeňka Krausová (13)
Pedagožka, didaktické materiály a učebnice k výuce českého jazyka na ZŠ a SŠ.
Více od autora
Zdeněk Žurman (7)
Autor knih mapujících sportovní mezníky, sportovních biografií a detektivek.
Více od autora
Zdeněk Kluzák (3)
Zdeněk Kluzák byl český pedagog, mykolog a spisovatel, který působil především v Českých Budějovicích. Během své profesní kariéry se mimo jiné od 70. let 20. století intenzivně věnoval studiu nových lokalit květnatce Archeova na území Československa, v roce 1971 publikoval v časopisu Živa vůbec první barevné fotografie této houby nalezené na území Čech. Byl objevitelem nového druhu hřibovité houby – než byl hřib platně popsán, autor zemřel a v jeho práci pokračovali mykologové Pavel Špinar a Josef Šutara, kteří tuto houbu na jeho počest pojmenovali hřib Kluzákův.
Více od autora
Zdeněk Horský (6)
Narozen 11.3.1929 v Praze, zemřel 8.5.1988 ve Dvoře Králové nad Labem. RNDr., PhDr., CSc., pracovník astronomického a historického ústavu, práce z oboru, studie o Keplerovi a o Komenském.
Více od autora
Zbyněk Vybíral (11)
Zbyněk Vybíral je českým psychologem a pedagogem Katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kterou v letech 2005–2017 rovněž vedl. Po vědecké stránce se zabývá psychoterapií, slovní komunikací a kritickou psychologií. Zbyněk Vybíral vyučuje zejména v oblastech psychoterapie, kritické psychologie, základní i aplikované sociální psychologie a poradenské psychologie . Kromě toho v letech 2002 až 2010 koordinoval českou část mezinárodního projektu e-learningového vzdělávání v teorii psychoterapie SEPTIMUS a zabýval se výzkumy v oblasti internetové komunikace. Zbyněk Vybíral kromě toho kriticky vystupuje proti porušování etického kodexu psychology a psychoterapeuty, je členem Society for Psychotherapy Research. Zasluhuje se také o popularizaci psychologie v České republice, kromě publikace popularizačních knih spolupracuje např. s nakladatelstvím Nová beseda, do jehož edice Co je nového přispěl svým titulem Co je nového v psychologii. Kromě toho působil mezi roky 1990–2006 jako šéfredaktor a později i jako vydavatel časopisu pro psychoterapii Konfrontace, v letech 2007–2010 byl šéfredaktorem časopisu Psychoterapie, nyní je v jeho redakční radě. Píše i prózu.
Více od autora
Yotam Ottolenghi (14)
Britský kuchař izraelského původu, majitel restaurace, spoluautor kuchařek.
Více od autora
Xavier Crement (7)
Autor, “původně urolog a nyní psychiatr” píšící pod pseudonymem Xavier Crement, s výraznou nadsázkou a ironií, mnohdy pomocí bonmotů a fiktivních citací odhaluje typické destruktivní chování sebestředných, sobeckých a plytkých individuí, které nazývá kokoty.
Více od autora
Wolfgang Hensel (10)
Biolog, spisovatel a překladatel. Studoval biologii a zeměpis na univerzitě v Bonnu. Rozhodl se nikoliv pro povolání učitele, které vystudoval, ale pro vědecký biologický výzkum. Po promoci, habilitaci a přednáškové činnosti na univerzitách v Bonnu, Münsteru a Kolíně n. Rýnem opět změnil povolání. Od té doby nahlíží v knihách, článcích a překladech na svůj obor ze širšího hlediska.
Více od autora
Wim Hof (8)
Wim Hof , známý jako the Iceman, je Nizozemec, který se věnuje extrémním sportům a je známý svou odolností na extrémní chlad, je držitelem několika rekordů v této oblasti. Pojednává o něm kniha Co tě nezabije: Jak ledová voda, extrémní nadmořská výška a okolní podmínky obnoví naši zašlou sílu od Scotta Carneye. Je vynálezcem tzv. Wim Hofovy metody , která spočívá převážně v dechových cvičeních, meditaci a otužování ledovou vodou a má vést mj. k zlepšení odolnosti na chlad a celkové imunity. Některá Wim Hofova tvrzení ohledně jeho metody jsou ovšem terčem kritiky a dle některých balancují na hranici šarlatánství. V České republice vzbudilo kontroverzi zejména jeho vystoupení na festivalu Colours of Ostrava 2022, kde zpochybnil moderní medicínské metody a naznačil, že jeho metoda může být efektivní např. i pro léčbu rakoviny. Wim Hof byl držitelem Guinnesova světového rekordu v nejrychleji zaběhnutém půlmaratonu bos na sněhu/ledu, který zaběhl s časem 02:16:34 v roce 2007 ve finském Oulu. Tento rekord překonal v roce v lednu 2021, padesátiletý otužilec a učitel duchovních nauk Josef Šálek z jihočeských Vodňan, který zaběhl půlmaraton na sněhu a v pětistupňovém mraze v čase jedna hodina, 36 minut a 21 vteřin. 11. září 2004 se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů v přímém styku celého těla s ledem s časem 1 hodina 8 minut, který získal při natáčení Guinness World Records: 50 let, 50 rekordů v Londýně. 4. února 2006 ho ale překonal Brazilec Gilberto da Silva Cruz s časem 1 hodina 9 minut při příležitosti natáčení Funniest Video Awards v Tokiu. K jeho nejznámějším činům patří například:
Více od autora
William Kent Krueger (6)
Toužil se stát spisovatelem od třetí třídy ZŠ. Prošel řadou nejrůznějších zaměstnání, ale nakonec se nevzdal. Stvořil Corka O'Connora a stal se spisovatelem na celý úvazek. Kruegerovy romány se často točí kolem nějakého sociálního tématu.
Více od autora
Whitney Gracia Williams (8)
Whitney G. se narodila 16.10.1988 v Memphisu v Tennessee. Říká o sobě, že je optimistka posedlá cestováním, má ráda sladkosti, miluje čaj a skvělou kávu. V roce 2014 jí vyšla erotická trilogie Reasonable Doubt, jež se vyšplhala na žebříčky bestsellerů New York Times a USA Today. Napsala new adult romanci Sincerely, Carter, romantickou sérii Steamy Coffee Collection a několik dalších románů ze současnosti. S Nicole London založila blog The Indie Tea pro nezávislé autorky romancí. Pokud si zrovna nepovídá se čtenáři na své facebookové stránce, můžete ji najít na instagramu nebo na její webové stránce, a když není ani tam, pravděpodobně je zamčená a pracuje na dalším šíleném příběhu.
Více od autora
Vojtěch Holeček (11)
Vojtěch Holeček byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Národní sjednocení. Angažoval se v Československých legiích v Rusku. Zde se setkal se svou pozdější manželkou Boženou Seidlovou, rovněž členkou legií. Měl hodnost majora. Profesí byl šéfredaktorem Národních listů. Spolu s Rudolfem Medkem sestavil, sepsal a vydal reprezentativní čtyřdílnou vekou obrázkovou kroniku československých legií, z níž jej proslavil zejména druhý díl nazvaný Pod vedením T. G. Masaryka, zachycující období bojů a budování československých legií na Rusi od Zborovské bitvy až do odjezdu profesora Masaryka transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. V roce 1918 patřil mezi významné politiky České státoprávní demokracie , v níž představoval elity českého kulturního a společenského života. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze. V parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen do Národního shromáždění za Národní sjednocení. Mandát si oficiálně podržel do zrušení parlamentu 1939, přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Strany národní jednoty.
Více od autora
Vlasta Blumentrittová (13)
Narozena 1941. Pedagožka, autorka prací k výuce českého jazyka a matematiky na prvním stupni základních škol.
Více od autora
Vladimír Zemánek (5)
Sportovní redaktor, dlouholetý reportér deníku Sport, v roce 2009 pracoval jako tiskový mluvčí MS v klasickém lyžování v liberci.
Více od autora
Vladimir Vysockij (3)
Vladimir Semjonovič Vysockij byl ruský písničkář, herec a básník. Po druhé světové válce, v letech 1947–1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta nebo Galilea . Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD. Oženil se s francouzskou herečkou ruského původu Marinou Vladyovou. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Podílel se na přípravě 11 rozhlasových relací a uskutečnil více než 1000 koncertů po celém SSSR a za hranicemi. Byl autorem více než 700 písní a básní. Jeho básnická tvorba představuje hlavně lyrickou poezii, v níž hojně používal ironii a sarkasmus. Největší popularitu získal zhudebněnými básněmi a písněmi, které interpretoval především s doprovodem akustické kytary, pomocí které udržoval rytmus. V textech vycházel hlavně z městského folklóru , slovní hry, parodie, parafráze a filozofických úvah. Do oběhu se po jeho smrti dostalo i mnoho falzifikátů vydávaných za jeho písně. V Česku a na Slovensku zpívali některé jeho přeložené písně Jaromír Nohavica či Radůza. Nejvýznamnějším překladatelem a také interpretem Vysockého díla je v Česku rusista Milan Dvořák, který převedl do češtiny několik desítek písní. Na Slovensku překládala jeho básně např. Lýdia Vadkerti-Gavorníková. Mnohé písně vystihovaly názory tehdejší ruské mládeže, velmi populární byly písně s vojenskou tematikou. Mnoho posluchačů jeho písní ne...
Více od autora
Vladimír Šmejkal (12)
Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc. LL.M. Univerzitní profesor, soudní znalec a odborník v oblasti ekonomie, managementu, práva a řízení rizik, včetně práva a bezpečnosti informačních systémů. Přes 20 let působí jako soudní znalec v oborech ekonomika, kybernetika, kriminalistika - ochrana dat a autorské právo. Podílel se na vyšetřování mnoha závažných trestných činů spáchaných v oblasti ekonomiky a financí a v souvislosti s moderními informačními technologiemi. Je členem vědeckých rad vysokých škol, autorem či spoluautorem řady knih a mnoha článků z oblasti informatiky, práva, organizace a řízení, veřejné správy a e-governmentu. Podílí se také na legislativních pracích v ČR a je členem Legislativní rady vlády. Působí na Fakultě podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a ve své kanceláři soudního znalce v Praze.
Více od autora
Vladimír Ruda (8)
Narozen 1.9.1922 v Sobotce, zemřel 15.12.1990 v Liberci. Historik, archivář, práce z oboru.
Více od autora
Vladimír Rejzek (11)
Odborný asistent na katedře romanistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Práce v oboru.
Více od autora
Vladimír Pelc (15)
PhDr. Vladimír Pelc je ekonomickým poradcem s daňovou specializací, renomovaným autorem daňových publikací. Absolvent Univerzity Karlovy v oborech filozofie a ekonomie, prošel profesemi publicista, ekonom; nyní je podnikatelem a ekonomickým poradcem s daňovou specializací. Publikoval pětašedesát odborných knih, převážně z oboru daní a účetnictví, množství článků v různých časopisech.
Více od autora
Vladimír Jochmann (11)
Narozen 13. 9. 1923 v Lovčicích, zemřel 12. 9. 2008 v Olomouci. Doc., PhDr., sociolog, zabýval se vzděláváním dospělých a distančním vzděláváním. Překladatel odborné literatury z francouzštiny a němčiny, překlady spisů teologa A. de Tocquevilla.
Více od autora
Vladimír Hynek (4)
Inženýr, autor článků a knih s vojenskohistorickou tématikou. Zemřel náhle 29. 9. 1985 ve věku 57 let.
Více od autora
Vladimír Hyhlík (8)
Vladimír Hyhlík, fotograf - nar. 12. 8. 1925 v Banské Bystrici. Přes čtyřicet let se profesionálně věnuje fotografické dokumentaci památek. Studoval fotografické oddělení Grafické školy v Praze u profesorů J. Ehma, .1. Funkeho a R. Skopce. Poté absolvoval mistrovskou školu fotografickou při Státní grafické škole u prof. Ehma a Drtikola. V roce 1946 nastoupil jako fotograf u Státního fotoměřického ústavu, který se v r. 1953 stal součásti Státní památkové správy a v r. 1958 Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, kde až do odchodu na důchod vedl fotografický ateliér Svými fotografiemi vybavil slovky odborných a populárních článků řady uménovedných časopisů, desítky brožur o hradech, zámcích a historických městech a pořídil tisíce snímků pro pohlednice. Podílel se jako spoluautor na řadě publikací.
Více od autora
Vilma Lesková (6)
Narozena 9.2.1917 v Brně, zemřela 31.12.2000 tamtéž. Malířka, kreslířka, grafička, působila ve výtvarných oborech jako pedagog.
Více od autora
Vilém Pospíšil (8)
Narozen 19.7.1911 v Praze, zemřel 19.9.1988 tamtéž. JUDr., hudební kritik, redaktor, muzikologická literatura.
Více od autora
Vilém Němec (13)
Narozen 18. 5. 1857 v Praze, zemřel 23. 2. 1942 v Praze. PhMr. Cestovatel, vůdce loveckých výprav, obchodník s africkými zvířaty, lékárník, preparátor, ředitel pštrosí farmy, projektant plicního sanatoria, lovec lebek, balzamátor nebožtíků, úředník v paláci egyptského panovníka, zvěrolékař, etnograf, autor odborných článků a úspěšných knih, majitel soukromé zoologické zahrady, dobrodruh a dobrý člověk. Jeho první cesta do zahraničí vedla do Sofie, kde vedl lékárnu vojenského lékaře Dr. Nádherného. Po návratu studoval zoologii na UK v Praze a arabštinu, aby získal odborné znalosti pro své další cestování. V l. 1886-1910 uskutečnil řadu loveckých výprav do východní Afriky a Přední Asie. Studoval africkou přírodu a sbíral národopisné doklady o životě obyvatel afrických pouští. Část jeho přírodovědeckých sbírek je dnes v Národním muzeu v Praze. Po návratu do vlasti žil v Benešově, ve vile nazvané "El Kahýra", která byla plná loveckých trofejí. - Autor řady cestopisných knih a pamfletu na poměry v konopišťském panství.
Více od autora
Vilém Bufka (4)
Pilot 311. čsl. bombardovací perutě RAF. Narodil se 11.8.1915 v nymburské kolonii. Absolvoval tříletou živnostenskou a dvouletou vojenskou průmyslovku v Mladé Boleslavi a poté, v říjnu 1935, narukoval do armády. V rámci prezenční služby absolvoval pilotní školu v Hradci Králové a v Piešťanech. Kvalifikaci létání v noci a podle přístrojů získal v období říjen 1938 - únor 1939... V roce 1939 odešel bojovat nejprve do Francie a poté do Anglie. V hodnosti Sergeant patřil k zakládajícím členům 311. bombardovací perutě. Po roce 1949 byl vyloučen z armády a následně ve vykonstruovaném procese odsouzen. Zemřel 20.11.1967 v Praze ve věku 52 let.
Více od autora
Viktor Viktorovič Koneckij (9)
Viktor Viktorovič Koněckij, rusky: Виктор Викторович Конецкий byl sovětský a ruský spsovatel, filmový scénárista a námořní kapitán. Narodil se v Leningradě, jeho otec pocházel z rodiny křesťanských Židů, matka byla ruská měšťanka. Vystudoval Leningradskou vejnskou námořní školu a navigátorskou fakultu Baltické vojenské mořské vysoké školy . Sloužil u záchranné služby Severní flotily. V březnu 1955 byl demobilizován a v květnu téhož roku se v hodnosti kapitána účastnil plavby po Severní mořské cestě z Petrozavodsku do Petropavlovsku-Čamčatskogo, což byla první linková plavba malých lodí v arktických podmínkách v historii. Pro své novely, povídky a romány těží látku z drsného prostředí Arktidy a života námořníků . Je autorem zápisků z cest Slaný led a Mezi útesy a mýty.
Více od autora
Viktor Nekrasov (11)
Viktor Platonovič Někrasov, rusky Виктор Платонович Некрасов byl ruský spisovatel, který se stal představitelem sovětské literatury po druhé světové válce. Narodil se v rodině kyjevského lékaře. V roce 1936 ukončil studia architektury. V letech 1937—1941 byl hercem a divadelním výtvarníkem v různých sovětských městech. Po napadení Sovětského svazu Německem byl od srpna 1941 nasazen jako plukovní inženýr a zástupce velitele ženijního praporu. Zúčastnil se bojů u Charkova a Stalingradu. Za obranu Stalingradu i během dalších bojů byl celkem třikrát vyznamenán. Na začátku roku 1945 byl v Polsku raněn a demobilizován. Do komunistické strany - VKS vstoupil v roce 1944, v roce 1973 z ní byl vyloučen. První slávu si získal dílem Ve stalingradských zákopech, které vyšlo v roce 1946 a bylo jednou z prvních knih popisujících válku, pokud to doba umožnila, pravdivě. V roce 1959 poprvé otiskl svůj nesouhlas s tím, že na místě hromadné vraždy Židů a dalších občanů SSSR v Babím Jaru u Kyjeva měl být vybudován fotbalový stadion. V roce 1966 vystoupil veřejně k 25. výročí těchto událostí. Někrasova poté začali obviňovat z organizace masových sionistických shromáždění. Nikita Sergejevič Chruščov měl prohlásit: To, že nakonec byl památník v Babím Jaru v roce 1976 vybudován, je též zásluha Viktora Někrasova. V letech 1957—1962 mu bylo umožněno navštívit několik kapitalistických států. Jeho cestopisné dojmy byly kritizovány za poklonkování Západu. V roce 1966 spolupodepsal Někrasov dopis pětadvaceti pracovníků vědy a kultury Brežněvovi, ve kterém podepsaní nesouhlasili se Stalinovou rehabilitací. Poslední kniha, která byla Někrasovovi v Sovětském svazu vydána byla v roce 1971 V životě a dopisech . Zákaz tisku dalších knih nebyl oficiálně vysloven, jeho dříve vydané knihy však začaly mizet z knihoven. Pro liberální postoje obdržel v roce 1969 stranickou důtku a v roce 1973 b...
Více od autora
Viktor Kotrba (10)
Viktor Kotrba byl historik architektury, pracovník památkové péče a výtvarný teoretik. Narodil se v Günzburgu jako syn řezbáře Viktora Kotrby a bratr českého malíře a restaurátora F. Kotrby, pozlacovače a restaurátora Karla Kotrby , řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby , malíře, pozlacovače a rámaře Josefa Kotrby a historičky umění M. A. Kotrbové . V letech 1926–1930 studoval technické vysoké školy v Mnichově a v Karslruhe, obory architektura a pozemní stavitelství a dějiny umění na univerzitě v Mnichově. V letech 1933–1935 působil v architektonické kanceláři J. Stockara-Bernkopfa v Brně. V letech 1935–1936 spolupracoval se svým otcem na inventarizaci sbírek v muzeu Thaulow v Kielu. V roce 1937 nastoupil do Státního fotoměřického ústavu. Současně studoval dějiny umění na Karlově univerzitě . Studium ukončil roku 1951 získáním titulu PhDr. V letech 1940–1958 byl zaměstnán ve Státní památkovém úřadu, poté do roku 1973 vedl oddělení architektury v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Byl členem redakční rady časopisu Umění a členem rady Klubu Za starou Prahu . Zemřel v Praze roku 1973 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky. Odborné články, většinou vycházející z památkářské praxe a aktuálních objevů, uveřejňoval ve Zprávách památkové péče. Z oboru středověké architektury se zabýval především dílem Petra Parléře, cihlovou gotickou architekturou a jagellonskou gotikou. Významně přispěl také k výzkumu barokní architektury, když vydal práce o Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi a zejména o barokní gotice Jana Blažeje Santiniho.
Více od autora
Věroslav Mertl (12)
Věroslav Mertl byl český spisovatel. V letech 1944–1945 byl totálně nasazen jako zemědělský dělník. Po válce, od roku 1945, studoval na obchodní akademii v Českých Budějovicích . Pak pracoval jako úředník, v letech 1968–1970 jako redaktor nakladatelství Růže. V letech 1971–1991 působil jako tajemník Okresního výboru Československé strany lidové v Českých Budějovicích.
Více od autora
Veronika Štroblová (11)
Mgr., autorka výukových listů z oblasti českého jazyka a literatury, vychází v rámci projektu "V lavici" .
Více od autora
Věra Soukupová (2)
Narozena 28. 12. 1927 v Hulíně, zemřela 7. 8. 2012 v Kladně. Výtvarná teoretička a historička, pedagožka, práce v oboru.
Více od autora
Václav Špaček (13)
Václav Špaček, též uváděn nesprávně jako Ferdinand byl český barokní architekt, stavitel a pražský měšťan. Byl žákem významného architekta Františka Maxmiliana Kaňky, který mu byl také za svědka na svatbě. V jeho pracích jsou zřejmé vlivy Kiliána Ignáce Dientzenhofera, Jana Blažeje Santiniho a vídeňské architektury. V letech 1718–1741 byl dvorním stavitelem Anny Marie Toskánské. Václav Špaček se narodil v rodině zednického mistra Martina Špačka, přesné datum není známo. Pokřtěn byl 28. srpna 1689. Vyučil se v otcově dílně a v roce 1717 se stal zednickým mistrem. Špačkovo autorství je přímo doloženo pouze v některých případech, jindy vyplývá z historických souvislostí či je podpořeno charakteristickým provedením některých stavebních prvků:
Více od autora
Václav Rodomil Kramerius (7)
Václav Rodomil Kramerius , syn vydavatele V. M. Krameria, redaktor, autor a překladatel stovky povídek a novel. Do křestního listu byl zapsán jako Václav Richard, později si dal vlastenecké jméno Rodomil. Byl prvorozeným synem významného českého vydavatele České expedice. V otcově podniku pracoval jako typograf, od roku 1813 jako redaktor Krameriových c.k.vlasteneckých novin. Pak pomáhal matce vést Českou expedici, ale neměli v podnikání úspěch, takže v roce 1823 vydavatelské právo na řadu českých novin a časopisů prodali. Nechával se zaměstnat jako korektor a typograf u různých tiskáren v Čechách a psal. Řadu povídek překládal z němčiny, angličtiny, ruštiny a francouzštiny. V roce 1836 se kvůli nedostatku peněz živil ve Vídni prodejem brakové literatury a voskových figurek. Po návratu se snažil vydávat další noviny: Českoslovanský vlastenecký deník, časopis Hacafírek v kacabajce s malým úspěchem. Pak už jen psal a živil se jako korektor. Zemřel v chudobinci U milosrdných na Karlově. Hrob má v Praze na Olšanech. Žánrově bylo velice rozmanité, jeho povídky a novely byly historické, pohádkové, sentimentální, psal cestopisy i rytířské i strašidelné románky. Některé z nich jsou zařazovány jako předchůdci dnešního žánru fantasy a horor.. Zajímavé jsou i jejich velmi dlouhé názvy. V roce 1988 byl vydán výbor z jeho tvorby vč.jeho životopisu s názvem Knížky lidového čtení.
Více od autora
Václav Richter (9)
Narozen 26. 8. 1940 v Babicích nad Svitavou, zemřel 29. 1. 1999. Mgr., učitel, básník, prozaik, redaktor, sběratel žákovských i kantorských perliček a lidových pověstí.
Více od autora
Václav Malina (12)
Mgr. Plzeńský rodák. Výtvarný umělec , ale i odborný pedagog a galerista . Publicista a příležitostný básník.
Více od autora
Václav Ledvinka (9)
Václav Ledvinka je český historik a archivář, někdejší ředitel Archivu hlavního města Prahy. Po absolutoriu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze nastoupil v roce 1976 do Archivu hl. m. Prahy, kde působí doposud a jehož byl ředitelem v letech 1987–2016. Zabývá se především dějinami Prahy, a to zejména v kontextu odborného zaměření na české dějiny 15.-17. století, hospodářské a sociální dějiny, dějiny každodennosti a životního stylu aristokracie a obecně dějiny měst. Po řadu let předsedal Vědecké archivní radě, spolupracuje s Filozofickou fakultou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem i FF UK, je členem řady odborných komisí a vědeckých rad i dalších orgánů. Podílel se na řadě odborných publikací a za svou činnost byl oceněn medailí Za zásluhy o české archivnictví.
Více od autora
Václav Krejčík (9)
Narozen 15.9.1971 v Chrudimi. Vystudoval VŠ obor francouzština/čeština, instruktor aerobiku a dalších stylů aerobního charakteru, lektor powerjógy. Instruktor powerjógy a jógy, jehož zájem o jógu je založen na svobodě a neomezenosti. Má rád powerjógu, hathajógu a jógovou terapii, a kdyby nemusel používat rozlišovací slovíčka před nebo za slovem jóga, byl by nejraději. Sportovní kariéru začal v roce 1993, kdy se stal mistrem republiky ve sportovním aerobiku. V roce 2003 otevřel jógové centrum...
Více od autora
Václav Králíček (10)
Václav Králíček byl český a československý politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1971 se profesně uvádí jako vedoucí provozu Státních lesů. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1976.
Více od autora
Václav Horyna (7)
Václav Horyna byl pedagog a sběratel regionálních pověstí. Vystudoval na učitelském ústavu v Jičíně. Od roku 1927 učil matematiku, češtinu a výtvarnou výchovu. Přitom spolupracoval s ochotnickým divadlem, organizoval festival Klicperův Chlumec, pořádal regionální výstavy a podobně. V letech 1945-9 vedl kulturní redakci královéhradeckého rozhlasového studia. Česká televize uvedla jeho příspěvky v cyklu Úsměvy mistrů. Důchodový věk strávil v Praze.
Více od autora
Václav Hollar (9)
Václav Hollar , známý pod latinizovanou formou jména Wenceslaus Hollar Bohemus či Wenceslas Hollar nebo poněmčenou podobou jména Wenzel Hollar, byl český barokní rytec a kreslíř. Od roku 1627 působil v dílnách ve Frankfurtu nad Mohanem u Matthäuse Meriana, ve Štrasburku, v Kolíně nad Rýnem a v Antverpách. Od roku 1636 působil ve službách hraběte Thomase Howarda z Arundelu, s nímž se dostal do Anglie. Za války z Anglie utekl, ale později se vrátil. Jeho syn zemřel při morové epidemii, dotkl se ho velký požár Londýna v roce 1666. I když většinu života prožil v cizině, zůstal Čechem a dával to najevo. Byl pohřben do společného hrobu pro zvláště nemajetnou chudinu na malém hřbitově při kostele sv. Markéty ve Westminsteru. Hollar je autor realistických barokních leptů, mezi jeho časté náměty patří přírodní motivy, krajiny, veduty, mapy, portréty, městské prospekty, kroje a zátiší na volných listech i v souborech. Vytvořil také pohled na Prahu podle svých kreseb z krátké návštěvy v roce 1636. Pocházel z významné a majetné pražské rodiny. Léta mládí Václava Hollara spadají na počátek třicetileté války. Otec Jan Hollar byl depozitorem českých zemských desek na Pražském hradě a člen nižší zemské šlechty. Od roku 1600 mohl z rozhodnutí Rudolfa II. používat erb a přídomek z Práchně . Jeho matka Markéta Löwová byla rodem z německé rytířské rodiny z Löwengrünu a Bareytu z Horní Falce. Švagr jeho strýce, Pavel Aretin, byl významným kartografem, autorem třetí nejstarší mapy Čech . S prvními uměleckými pokusy začínal Hollar již dříve, ale rytí začal praktikovat až ve svých osmnácti pod vedením Aegidia Sadelera, v Bruselu narozeného grafika, který se do Prahy dostal za dob rozkvětu Rudolfova dvora. Mladý Hollar měl také možnost se seznámit s Rudolfovou kunstkomorou, která již v této době byla z části rozprodána nebo odvezena do Vídně. Z této doby pocházejí jeho kopie podle Dürera, kterého si Holla...
Více od autora
Václav Hladík (11)
Václav Hladík je bývalý český fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působil ve Spartě jako sekretář a vedoucí mužstva a trénoval v nižších soutěžích a pracoval jako fotbalový agent. V československé lize hrál za Spartu Praha. Nastoupil v 8 ligových utkáních a dal 1 gól. V Poháru vítězů pohárů nastoupil za za Spartu v utkání proti AC Milán v sezóně 1972-1973.
Více od autora
Tracy Hickman (12)
Tracy Hickman se narodil 26. listopadu v Salt Lake City ve státě utah. Na střední škole se zajímal především o herectví, hudbu, a letecké síly. V roce 1975 Tracy začal svojí dvouletou službu misionáře pro Church of Jesus Christ of Latter Day Saints. Svoje první příspěvky napsal na Havaji během šesti měsíčního čekání na vízum. Po šesti měsících se přesunul do Indonésie, kde působiljako misionář v Jakartě, než byl v roce 1977 čestně uvolněn. Jako připomínku na toto období jeho života Tracy plynně hovoří Indonéštinou a příležitostně zakládá fráze pro kouzla ve svých knihách na tomto jazyku. Tracy se oženil se svou láskou ze střední Laura Curtis čtyři měsíce po jeho návratu do USA. Jejich manželství stále trvá a v současnosti jsou rodiči čtyř dětí. Než se dostal k psaní pracoval Tracy jako skladník v seupermarketu, promítač filmů, správce divadla, zasklívač, asistent režie v televizi a jako obsluha vrtačky v genealogickém centru.
Více od autora