Výpis všech autorů

Alois Jirásek

Alois Jirásek byl český prozaik, dramatik a politik, autor řady historických románů a představitel realismu. Celý život pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu, nejprve v Litomyšli a poté v Praze. Přátelil se s mnoha vynikajícími osobnostmi českého národa – například s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem či Z. Nejedlým. Navštěvoval umělecký kroužek v Kavárně Union na Národní třídě čp. 524/I, kde se scházeli Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Antonín Wiehl a další. Působil jako redaktor časopisu Zvon. Byl zastáncem samostatnosti českého a slovenského národa a jako jeden z prvních podepsal Manifest českých spisovatelů. Alois Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek , původně tkadlec a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Prouzová . Před Aloisem Jiráskem se jeho rodičům narodily děti: Helena, Josef, Emílie; po něm Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín. Navštěvoval německé benediktinské gymnázium v Broumově , české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii . Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. Právě o životě studentů v Litomyšli pojednává jeho novela Filosofská historie. Publikovat začal již v době svých pražských studií, v Litomyšli vznikají jeho první významné práce . Dne 12. 8. 1879 se Jirásek oženil s Marií Podhajskou , dcerou zámožného soukromníka. Měli 8 dětí, sedm dcer a jednoho syna. Roku 1888 Jirásek přesídlil do Prahy. Dva první byty v Praze mu příliš nevyhovovaly a teprve za pět let získal prostorný byt v Resslově ulici č. 1, na nároží dnešního Jiráskova náměstí, kde je osazena jeho pamětní deska. V tomto bytě pak žil od roku 1903 až do své ...

Vladimír Jiránek

Vladimír Jiránek byl český karikaturista, ilustrátor, kreslíř, scenárista a režisér animovaných filmů. Charakteristickou je pro něj jednoduchá linka. Mezi jeho nejznámější díla patří Bob a Bobek – králíci z klobouku. Patří mezi první absolventy přeloučského gymnázia. Od roku 1956 žil v Praze. V roce 1962 absolvoval na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy žurnalistiku, ale po celý život působil jako kreslíř a ilustrátor na volné noze. Mezi časopisy, se kterými spolupracoval, patří: Dikobraz, Mladý svět, Melodie, Technický magazín, Literární noviny, Živa atd. Je také autorem obrázků v počítačové hře Expedice na divnou planetu pro počítače Sinclair ZX Spectrum. Od roku 1990 se věnoval zejména politické karikatuře. Jeho kreslené vtipy na aktuální témata bylo možno vidět v Lidových novinách, Mladé frontě DNES, v Hospodářských novinách, v časopise Reflex a na internetových stránkách Neviditelného psa. Jiránkovy kresby zdobí i rodný dům Sigmunda Freuda v Příboře, stylizovaná podoba Sigmunda Freuda se totiž často objevuje v jeho kresbách jako prototyp psychiatra či psychologa. Jméno „Jiránek“ nese planetka 1997 ET1 objevená v roce 1997. Zemřel v noci z 6. na 7. listopadu 2012.

Antonín Jirotka

*27.8.1946 Syn tvůrce populární postavy Saturnina – humoristy Zdeňka Jirotky . Aby se odlišil od svého slavného otce, začal používat pseudonym Antonín Jirotka. Spisovatel a novinář, působil jako redaktor v časopisech Signál, Policista ad. Jako autor se věnuje především detektivním příběhům. Další pseudonym: Antonín Karous.

Peter Jilemnický

Peter Jilemnický byl slovenský spisovatel, novinář, učitel a komunistický politik českého původu. Narodil se v Kyšperku , ve východních Čechách. Pocházel z rodiny strojvedoucího; měl dva sourozence, bratra Jindřicha a sestru Marii. Vzdělání získal v měšťanské škole škole v Kyšperku a v Červené Vodě, potom pokračoval na Střední zemědělské škole v Chrudimi, ale maturoval na učitelském ústavu v Levicích na jižním Slovensku. Po ukončení studií pracoval jako učitel na Slovensku. V roce 1922 vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1926–8 pobýval v Sovětském svazu. V roce 1927 byl přijat do sovětské komunistické strany a studoval na moskevském Státním institutu žurnalistiky. V roce 1928 se vrátil do ČSR a do r. 1929 působil spolu s E. Urxem v Moravské Ostravě v redakci Pravdy, ústředního orgánu KSČ pro Slovensko. Od roku 1936 učil ve městě Svätý Jur nedaleko Bratislavy, v roce 1939 se odstěhoval do Čech do vesnice Poříčí u Litomyšle. Do roku 1942 pak učil na vesnických školách. Jilemnický se za okupace zapojil do protifašistického boje. Byl členem ilegální komunistické odbojové organizace ve východních Čechách. Bratr Jilemnického byl v listopadu 1941 popraven. Jilemnický byl 27. října 1942 vyšetřován v Poříčí Gestapem a dalšího dne během výslechu v Pardubicích zatčen. V Pardubicích byl osm měsíců vězněn a v polovině června 1943 byl převezen do terezínské Malé pevnosti. Následně byl převezen do věznice v Litoměřicích a v říjnu odsouzen na osm let vězení. Vězení trávil v káznici Griebo u Coswigu poblíž Dessau. Na konci dubna 1945 se mu podařilo opustit tábor pod jménem jednoho polského vězně, který tam zemřel. Do Poříčí se vrátil 25. května 1945. V letech 1945–1946 byl zvolen poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Slovenska . V roce 1945 nastoupil...

Zdeněk Jirotka

Zdeněk Jirotka byl český spisovatel a fejetonista, autor humoristických románů, povídek, soudniček a rozhlasových hříček. Narodil se v Ostravě. Zde od roku 1925 studoval reálné gymnázium, avšak byl v kvintě vyloučen, načež se učil zedníkem. Nakonec v roce 1933 maturoval na Vyšší průmyslové škole stavitelské v Hradci Králové. Záhy vstoupil do armády, kde zůstal do roku 1939. Působil zde jako důstojník pěchoty, posléze jako stavební dozor u vojenských staveb. Sloužil v Košicích, Banské Bystrici, Olomouci, Vyškově a v Brně. Počátkem nacistické okupace pracoval na ministerstvu veřejných prací, ale už po roce 1942 se věnoval výhradně spisovatelské činnosti, což mu umožnil mimořádný ohlas na jeho prvotinu, humoristický román Saturnin. Jeho úspěch sice již nikdy nepřekonal, ale i kniha Muž se psem, v níž pro změnu parodoval detektivní žánr, se stala velmi oblíbenou. V letech 1945–1951 byl jejich redaktorem . Po roce 1951 pak byl dva roky redaktorem humoristického týdeníku Dikobraz. Mezi lety 1953 a 1962 působil v redakci Československého rozhlasu. Vedl zde nejprve redakci humoru a satiry, později redakci pro českou a slovenskou literaturu. V roce 1962 se opět vrátil do redakce Dikobrazu, stal se zde zástupcem šéfredaktora a na tomto postu setrval až do odchodu do důchodu v roce 1971. Kouzlo Jirotkova humoru tkví v inspiraci „suchým“ anglickým humorem. Za Jirotkův vzor jsou často označováni Jerome Klapka Jerome nebo Pelham Grenville Wodehouse. Od roku 1940 spolupracoval s Lidovými novinami. Po 2. světové válce byl redaktorem a zástupcem šéfredaktora humoristického časopisu Dikobraz . Krom uvedených tiskovin publikoval v periodikách Čs. novinář, Svět práce a Literární noviny. Humoristický román Saturnin vyšel roku 1942 a vypráví příběhy svérázného sluhy Saturnina, jeho pána a dalších postav, z nichž zejména Teta Kateřina se ...

František Jirásek

Narozen 1938. Doc. RNDr., DrSc., matematik, práce z oboru.

Eva Jiříčková

Středoškolská učitelka výtvarné přípravy a českého jazyka . Také básnířka, fotografka, malířka, grafička a zpěvačka.

Jaromír Jindra

Narozen 29. 10. 1949 v Českých Budějovicích. Novinář a redaktor, práce o sirkařství, práce z oboru astrologie a mimozemských civilizací, též autor divadelních her a historických románů.

Václav Jírů

Václav Jírů byl český fotograf a redaktor. Začínal fotografovat jako fotoamatér, od roku 1926 publikoval fotografie a články. Poprvé vystavoval v roce 1933. Spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana, fotografoval v Osvobozeném divadle, věnoval se reklamní fotografii, stal se známým rovněž v zahraničním tisku . V roce 1940 byl zatčen gestapem pro odbojovou činnost, odsouzen na doživotí a vězněn do konce války. V knize Šesté jaro, kde jsou i jeho snímky pořízené krátce po osvobození, popsal svou zkušenost z vězení a koncentračních táborů. Po válce se stal členem Svazu československých novinářů a v roce 1948 členem Svazu československých výtvarných umělců. Věnoval se nadále fotografování, ale rovněž hledání nových talentovaných fotografů. V roce 1957 založil a vedl čtyřjazyčnou fotografickou revui Fotografie. Po emigraci synovce Jiřího Jírů v roce 1968, jemuž byl fotografickým učitelem, byl nucen Václav Jírů opustit místo šéfredaktora Fotografie. Do konce života pak organizoval fotografické výstavy a působil v porotách fotografických soutěží. Záběr tvorby Václava Jírů, zejména v předválečné etapě, byl velmi široký: sportovní fotografie, divadelní portrét, krajina, akt, sociální témata, reportáž. Po válce se soustředil na cykly přírody, krajiny a města. Častým tématem jeho fotografií byla Praha, kterou na rozdíl od mnoha jiných fotografů snímal v její nesentimentální každodennosti . Zemřel roku 1980 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Darina Jirotková

Matematička a pedagožka. Práce z oblasti výuky matematiky.

Ivan Martin Jirous

Ivan Martin Jirous, známý též pod přezdívkou Magor, nebo Magor Jirous , byl český básník, publicista a výtvarný kritik, spiritus agens – vůdčí duch českého undergroundu. Je znám především spoluprací s nezávislou rockovou skupinou The Plastic People of the Universe. V době normalizace byl za své politické názory pětkrát vězněn. Stal se držitelem literární ceny Jaroslava Seiferta za celoživotní básnické dílo a ceny Toma Stopparda za dílo Magorovy labutí písně. Narodil se v rodině berního úředníka a učitelky v Humpolci, kde také složil maturitní zkoušku na SVVŠ . Původně chtěl studovat FAMU, ale jeho bratranec a redaktor časopisu Výtvarná práce Jiří Padrta ho nasměroval k dějinám umění. V roce 1962 složil přijímací zkoušky na obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Podle tehdejších pravidel musel před vysokoškolským studiem rok manuálně pracovat, v jeho případě jako stavební dělník a topič. Řádně studoval teprve v letech 1963 až 1968. Tématem jeho diplomové práce se stala vizuální poezie v díle Jiřího Koláře a Henriho Michauxe. O dva roky starší sestra Zora se rovněž věnovala výtvarnému umění. Poprvé se oženil s Věrou Vařilovou , básnířkou a historičkou umění. V roce 1972 se jí narodil syn Tobiáš Jirous, dnes herec, spisovatel a DJ. Podle rodného listu je Jirousovým synem, jeho biologickým otcem je však filosof Jiří Němec. V roce 1976 se Jirous oženil podruhé, tentokrát s malířkou Juliánou Stritzkovou , vnučkou Josefa Floriana. S Julianou měl dvě dcery, v roce 1980 Františku a v roce 1981 Martu. Velkou část dětství svých dcer prožil ve vězení, ale s rodinou udržoval korespondenci, krátce poté, co byl propuštěn, se ale toto manželství rozpadlo. Dcera Františka dodnes vydala dva romány. Je předsedkyn...

Miroslav Jindra

Miroslav Jindra je anglista, vysokoškolský pedagog a překladatel z angličtiny. Maturoval roku 1948 na reálném gymnáziu v Praze, v letech 1948–1952 vystudoval v učitelském studiu angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1953 získal titul doktora filozofie. V letech 1952–1964 pracoval jako asistent a pak jako odborný asistent angličtiny na několika vysokoškolských katedrách jazyků a následně do roku 1976 jako lingvistický specialista na anglickou gramatiku v ČSAV. Poté až do odchodu do důchodu v roce 2000 působil jako odborný asistent v Ústavu anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. V důchodu pak ještě několik let pokračoval externě v práci jednak v Ústavu a jednak na Katedře anglistiky Pedagogické fakulty Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Odborně se nejprve orientoval na dějiny anglické literatury, brzy se však soustředil na moderní americkou a kanadskou literaturu. Věnoval se také problematice literárního překladu. Kromě překladů anglicky psané beletrie a poezie spolupracoval na učebnicích angličtiny a je rovněž autorem několika desítek doslovů a předmluv k překladům anglicky psané literatury. Řadu let byl členem výboru Obce překladatelů a předsedou poroty Soutěže Jiřího Levého pro začínající překladatele. Je členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Kruhu moderních filologů, Jazykovědného sdružení a České a Slovenské asociace amerikanistů. Jeho manželkou byla překladatelka Alena Jindrová-Špilarová a jejich syn Štěpán je také překladatelem.

Jiří Jilík

Jiří Jilík je český novinář, publicista, spisovatel a folklorista zabývající se Slováckem. Narodil se v Praze, dětství prožil na Slovácku, odkud pocházel jeho otec Fanek Jilík, umělecký knihvazač a autor knížek o slováckých dětech. Vystudoval učitelství na Pedagogické fakultě a muzeologii na Filozofické fakultě v Brně. Působil jako učitel ve Vlčnově , poté v regionálním tisku, filmové tvorbě a muzejnictví . Žije v Uherském Hradišti. Ve Vlčnově byl předsedou pořadatelské organizace Jízdy králů, dosud autor a moderátor pořadů Vlčnovských slavností s jízdou králů a MFF ve Strážnici . Spoluzakladatel Historické společnosti Starý Velehrad a Expedice Chřiby. Vydavatel regionální literatury . Člen Syndikátu novinářů ČR a Klubu autorů literatury faktu. Čestný občan Vlčnova . Poznámka: ⃰ autorství v kolektivu

Miloš Jiránek

Miloš Jiránek byl český malíř, výtvarný kritik, literát a překladatel. Používal i pseudonym Václav Zedník. V malířském díle byl ovlivněn impresionismem. Otec byl protestantský statkář a mlynář a matka pocházela z bohatého selského rodu Kratochvílů. Při studiích na akademickém gymnáziu v Praze bydlel v rodině Jaroslava Vrchlického, kde jeho osobnost formovala také knihovna. Zvládal skvěle cizí jazyky a mnohé knihy četl v originále. Od roku 1894 studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity a od roku 1895 na pražské Akademii výtvarných umění , nejdříve u Maxmiliána Pirnera a po roce přešel do ateliéru Vojtěcha Hynaise. Roku 1897 vstoupil do SVU Mánes. Od roku 1899 přispíval do Volných směrů. V únoru 1900 cestoval do Mnichova, dále do Benátek a Terstu, na podzim odjel s přítelem Arnoštem Hofbauerem na Světovou výstavu do Paříže. Potkal se zde se sochařem Augustem Rodinem. Nemalou měrou se podílel na zrealizování výstav géniů tehdejšího moderního umění Augusta Rodina v roce 1902 a Edvarda Muncha v roce 1905 v Praze. Od roku 1903 zajížděl po tři roky na Slovensko, kde se pokusil o realizaci zbojnického cyklu. Pro Jiránkovu tvorbu po roce 1905 bylo důležité seznámení s Antonínou Zedníkovou, která se stala umělcovou manželkou. Jeden čas bydlel na Hradčanech v Lumbeho vile, odkud pak také maloval netradiční pohledy na blízký Pražský hrad. Mezi nejslavnější obrazy se řadí "Sprchy v pražském Sokole" a "Pískaři" . V roce 1910 se v Topičově salonu konala Jiránkova první samostatná výstava. Roku 1911 se mu narodila dcera Milada. Na sklonku podzimu 1910 se nervově zhroutil a zemřel na tuberkulózní zánět mozkových blan 2. listopadu 1911 v Praze v 35 letech. Byl pochován na Olšanských hřbitovech ....

Adam Jist

Vlastním jménem Stiblík Jindřich. Narodil se 10.11.1907 v Kladně, zemřel 18.12.1995 v Praze. Básník, beletrista.

Otto Jírovec

Otto Jírovec byl český akademik a parazitolog. V roce 1929 získal doktorát na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také následně působil jako nehonorovaný asistent . V roce 1933 se zde habilitoval v oboru všeobecné zoologie a parazitologie a v roce 1948 získal titul profesora. Během druhé světové války pracoval jako vedoucí laboratoře parazitologie ve Státním zdravotním ústavu, po osvobození se vrátil na Přírodovědeckou fakultu. V letech 1949–1952 vedl katedru zoologie, později řídil na UK zoologický ústav. V letech 1954–1961 vedl Parazitologickou laboratoř ČSAV a v letech 1954–1965 i časopis Československá parazitologie. V roce 1964 stál u založení Protozoologické sekce České parazitologické společnosti. Studoval hlavně parazitické prvoky a z onemocnění převážně trichomoniázu a toxoplazmózu. Odhalil původce intersticiální pneumonie kojenců Pneumocystis carinii . Za své vědecké kariéry publikoval cca 280 odborných článků 250 popularizačních článků a 11 knih. Výběr nejznámějších knih:

Josef Jirsík

RNDr. Josef Jirsík byl český zoolog a ornitolog. Je považován za zakladatele seriózní a syntetizující faunistické ornitologie v Československu. Byl zakladatelem Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze.

František Jílek

Czech conductor, born 22 May 1913 and died 16 September 1993.

Friederike Jin

Autorka učebnic němčiny.

Ludmila Jiřincová

Ludmila Jiřincová byla významná česká malířka, ilustrátorka a grafička. Narodila se jako nejmladší ze tří dětí pražského stavebního podnikatele a majitele krejčovské firmy Stanislava Jiřince a jeho ženy Emilie Kremserové, v Praze - Karlíně, na dnešním Lyčkově nám. , v domě č. p. 462, který nechal postavit její otec. Dům dosud zdobí nad vchodem monogram „J“ v dekorativní pásce s nápisem „Vlastní střecha nejlíp kryje“. Otec, který měl vliv na stavební rozvoj Prahy , měl také smysl pro umění a duchovní hodnoty. Matka, výborná klavíristka a malířka, vštěpovala dětem lásku k hudbě a umění. Rodiče podporovali snahy svých dětí, Emílii v zájmu o hudbu, u Ludmily podporovali její výtvarné vlohy. „Byla jsem posedlá prostě vidět čistou čtvrtku a tužky… Já jsem neznala panenky. Neznala jsem nic. Jenom pořád kreslit a kreslit. Byla jsem úplně jiná než moji dva starší sourozenci.“ Často malovala venku křídou na silnici a déšť chápala jako pomocníka, který smazal její kresby a připravil „podklad“ pro další... „Domnívala jsem se, že lidé vynalezli asfalt proto, aby se na něj mohlo malovat.“ Stále kreslila. Jako první "opravdový" model jí sloužila trpělivá babička. Ludmila jí malovala z nejrůznějších stran a často se zaměřovala na detail rukou. Přes babičku Karolínu, rozenou Engelmüllerovou, byla spřízněna s významným malířem a také pedagogem - krajinářem Ferdinandem Engelmüllerem. Druhým jejím prastrýcem byl divadelní kritik Karel Engelmüller, který celou rodinu často vodil do Národního divadla. Pozitivní vztah k přírodě si Ludmila Jiřincová vybudovala již jako dítě, také díky výletům do okolí Prahy, hlavně do Úval. Se staršími sourozenci si často hrála na školu, díky tomu...

Václav Jirásek

Narozen 8.12.1906 v Mělníku, zemřel 8.3.1991 v Praze. RNDr., docent systematické botaniky, práce v oboru.

Miloš Jirko

Miloš Jirko byl český redaktor, básník, knihovník a překladatel. Byl synem učitele, dětství prožil v rodných Němeticích. Po studiích na gymnáziu ve Valašském Meziříčí , která byla v roce 1918 přerušena vojenskou službou v I. světové válce, studoval moderní filologii na Karlově univerzitě v Praze a na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Studia v roce 1923 ukončil, doktorát získal v roce 1924 prací Románové dílo Jiřího Karáska ze Lvovic. Do roku 1925 žil v Praze, kde byl do roku 1930 redaktorem Českého slova; 1930–1940 byl zaměstnán jako knihovník Ústřední knihovny hlavního města Prahy. V roce 1940 byl zatčen a až do konce války vězněn jako člen domácího odboje. V pražské knihovně pracoval i v letech 1945–1948. Po osvobození se vrátil do pražské Městské knihovny, kde pracoval do roku 1948. Poté žil jako spisovatel z povolání. Přispíval do časopisů a deníků Cesty, Června, Kmene, Hosta, Severu a východu, Lumíru, Lidových novin a Pestrý týden . Byl znám především jako básník, ovlivněny verši Fráni Šrámka, Karla Tomana a Stanislava Kostky Neumanna. Jeho poezie je poznamenána senzualismem. Překládal také z němčiny : Čas žít, čas umírat.

Michaela Jindráčková

Mgr. Spoluautorka pracovního sešitu z dějepisu po 2. stupeň základních škol.

Jiřina Jirásková

Jiřina Jirásková byla česká herečka, ředitelka Divadla na Vinohradech a partnerka českého filmového a televizního režiséra Zdeňka Podskalského. Vystudovala DAMU, kam přešla z řádového gymnázia v Kutné Hoře. Po absolvování konzervatoře hrála nejprve rok v Hradci Králové. V roce 1951 se stala členkou pražského Divadla na Vinohradech, kde poté stále působila. Od 30. května 1990 do 30. června 2000 zde také zastávala funkci ředitelky. V padesátých letech jako členka vinohradské scény odsoudila spolu s dalšími v rámci vykonstruovaného procesu svoji kolegyni Jiřinu Štěpničkovou, která byla následně vězněna po 10 let. Herečka se za tento čin několikrát omluvila: z mladické nerozvážnosti věřila komunistické propagandě všechna obvinění tehdy odsouzené populární herečky. Členkou KSČ byla od svých 16 let až do roku 1970. Sama pak čelila komunistickým represím. Před kamerou dostala první velkou příležitost ve špionážním dramatu Smyk, které v roce 1960 natočil režisér Zbyněk Brynych. V 60. letech objevil její komediální talent režisér Zdeněk Podskalský. V 70. letech pro ni však nastala nucená přestávka před kamerou a na filmové plátno se ve větší roli vrátila až v roce 1980 ve filmu Trhák. Během své kariéry ztvárnila přes 140 filmových a televizních rolí. Přestože se vyznačovala zajímavým hlasem, dabingu se téměř nevěnovala. Za pozornost však stojí dabing Elizabeth Taylor ve filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové?. V letech 1990–2000 byla ředitelkou Divadla na Vinohradech. Jejím manželem byl herec Jiří Pleskot, za kterého byla vdaná jen dva roky. Později žila dvacet sedm let se svým životním partnerem Zdeňkem Podskalským. Neměla žádné děti. Byla kmotrou mladšího syna herečky Simony Stašové Vojtěcha Staše. Její rodiče byli rozvedení. Otec se podruhé oženil a měl její nevlastní sestru Petru , se kterou se ale nestýkala. Zemřela po dlouhé nemoci ve věku 81 let ve svém bytě v Praze v Kouřimské ulici na Vin...

Karel Jindra

Autor detektivní a špionážní literatury.

Vojtěch Jirát

Vojtěch Jirát byl český literární historik a kritik, překladatel z němčiny a docent germanistiky na Univerzitě Karlově. Během opakovaného působení na smíchovském gymnáziu se habilitoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako docent pro obor německá literatura. Od vysokoškolského působení byla odvozena i jeho široká publikační a vědecká činnost. Zaměřoval se hlavně na českou a německou literaturu 19. století a české překlady děl z němčiny. Byl také redakčním tajemníkem časopisu Germanoslavica. Zemřel roku 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Jaroslav Jiránek

Český hudební vědec. Narozen 21. 8. 1922 v Praze, zemřel 19. 7. 2001 tamtéž. PhDr., CSc., hudební vědec a kulturně politický pracovník, lektor marxismu-leninismu na pražských vysokých školách, docent dějin a teorie novodobé hudby, autor muzikologických publikací a publikací z oblasti marxistické filosofie a estetiky.

Martina Jirčíková

Narozena 12. 6. 1976 v Pardubicích. Mgr., pedagožka, ilustrátorka, autorka učebnic českého jazyka a literatury pro střední školy. Věnuje se též výrobě šperků, užité i volné grafice a textilní tvorbě. V roce 2015 změna jména na Jirčíková Martina.

Eva Jílková

Narozena 22.6.1923 v Praze. Beletristka, překladatelka z němčiny a polštiny.

Jaroslava Jílková

Narozena 23. 10. 1939. Historička, autorka historického soupisu časopisů z oboru dopravy v Čechách, bibliografií a publikací z oboru dějin techniky. Též spoluautorka biografického románu.

Miroslav Jiránek

Narozen 27.11.1951 v Kolíně. Akademický malíř, ilustrátor a typograf, plakáty.

František Jiránek

František Jiránek byl český hudební skladatel pozdního baroka, nejspíše žák Antonia Vivaldiho. František Jiránek se narodil 24. července v Lomnici nad Popelkou do rodiny zaměstnanců hrabat z Morzinu, hofmistra Františka Michaela Jiránka a jeho manželky Anny Kateřiny. Měl dva starší bratry, Jiřího Františka a Jana Václava . O Františkově vzdělání nejsou žádné záznamy Sám František byl později zaměstnán u hraběte Václava z Morzinu. Hrabě si cenil hudebních schopností Františka Jiránka a roku 1724 jej vyslal na tříletý studijní pobyt do Benátek, kde se měl zdokonalit ve svém hudebním umění pod vlivem hudby Antonia Vivaldiho. Jeho učitelem se během italského pobytu stal nejspíše samotný Vivaldi, což dokresluje skutečnost, že hrabě Morzin patřil mezi jeho největší mecenáše . Navíc se Jiránkovo jméno objevuje u dvou koncertů v evidenci Vivaldiho skladeb . Roku 1726 se Jiránek vrátil do Prahy, kde opět působil jako houslista v malostranské kapele hraběte Morzina. V této kapele působil mimo jiné také Antonín Reichenauer a krátce též německý skladatel Johann Friedrich Fasch. V té době pobýval u kolegy fagotisty Antonína Mösera. Po smrti Václava Morzina roku 1737 Jiránek opustil Prahu a našel si místo v kapele saského prvního ministra Heinricha von Brühl ve Varšavě a Drážďanech, kde měl nejvyšší plat z celé kapely. Jeho tvorba zde pak byla formována nastupujícím klasicismem. Po Brühlově smrti roku 1763 odešel do penze a dožil v Drážďanech. Měl nejméně tři děti, syny Jana Antonína Václava Františka a Antonína Václava Františka Štěpána Jana a Františka Pavla . V některýc...

Jana Jiroušková

Mgr. Jana Jiroušková, CSc. je historička a afrikanistka. V letech 1990 až 1996 studovala na Filozofické fakultě Karlovy univerzity obor historie a v letech 1992 až 1998 se věnovala studiu afrikanistiky rovněž na Filozofické fakultě. V průběhu studia získala stipendijní pobyt na univerzitě v Basileji , kde se zabývala studiem působení misií na území Kamerunu. V roce 2001 obhájila disertační práci na téma Působení Portugalců v Africe od r. 1415 až do konce 18. století. Od roku 2004 pracuje jako kurátorka africké sbírky v Národním muzeu – Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur v Praze. Podnikla několik studijních cest do Afriky .

Otakar Jiráni

Narozen 10.1.1879 v Havlíčkově Brodě, zemřel 24.1.1934 v Praze. PhDr.,univerzitní profesor, práce v oboru antické filologie a literatury, překladatel z řečtiny a latiny.

Ladislav Jiroušek

Slovenský umělecký fotograf, autor obrazových publikací s tématikou Slovenského ráje, Spiše a Vysokých Tater, člen Horské služby Slovenský ráj.

Josef Jíra

Josef Jíra byl český malíř, grafik a ilustrátor. Studoval na odborné šperkařské škole v Turnově , potom na Akademii výtvarných umění v Praze , nejdříve v přípravce u Karla Mináře, po roce byl přijat do školy Miloslava Holého. Akademii v roce 1949 dobrovolně opustil a odjel na roční brigádu do Krkonoš. Další dva roky studia byli jeho učiteli Otakar Nejedlý a Vlastimil Rada. Od mládí hodně maloval, zároveň se však věnoval sportu . Jeho sportovní kariéru ukončily až dva úrazy v letech 1950 a 1954. Vášnivě však lyžoval celý život, další dva úrazy vždy znamenaly zmenšenou pohyblivost, takže mohl malovat jen v ateliéru, hlavně portréty. Po roce 1954 už se plně věnoval výtvarnému umění. Zprvu se živil propagační grafikou, později přijímal zakázky na knižní ilustrace. Stále však maloval, a první úspěch se dostavil už v roce 1955, kdy za obraz Komedianti získal roční stipendium . Jíra byl jedním zakládajícím členem skupiny M 57 a zúčastnil se všech jejích výstav . Skupina vznikla už v roce 1954, pro neshody se Svazem čs.výtvarných umělců jí však byla první výstava povolena až v roce 1959. Jejími členy byli absolventi AVU, většinou žáci profesorů Holého a Rady – Ladislav Karoušek, Mojmír Preclík, Jaroslav Šerých ad. Letopočet v názvu skupiny znamená rok vzniku, písmeno M je zkratka slova Makarská, protože její členové se scházeli v malostranské vinárně Makarská. Josef Jíra využíval koncem 50. let a zvláště v letech 60. možnosti více cestovat. Zúčastnil se světové výstavy Expo 58 v Bruselu, v dalších letech navštívil Leningrad, Paříž, Egypt, Itálii, Řecko, Španělsko,Švédsko, Kubu, Arménii, Gruzii a řadu dalších zemí. Všechny tyto cesty měly výrazný vliv na jeho práci. Vznikla řada kreseb, grafických listů i obrazů ...

Alexander Jiroušek

Alexander Jiroušek sa narodil v roku 1934. Fotografickej tvorbe sa začal venovať už počas gymnaziálneho štúdia, prešiel viacerými žánrovými etapami, venoval sa dokumentárnej, reportážnej, technickej i výtvarnej fotografii, až nakoniec dominantnou sa stala fotografia prírody a architektúry. Od roku 1975, kedy sa stal členom Zväzu slovenských výtvarných umelcov, pôsobí ako výtvarník v slobodnom povolaní. S fotoaparátom precestoval nielen Slovensko, ale aj viaceré krajiny sveta – Rusko, najmä horstvo Kaukazu, Španielsko, Japonsko, Grécko, Nemecko, Švajčiarsko, Holandsko, Maďarsko, Poľsko, Juhosláviu, Írsko, USA,, Juhoafrickú republiku... Ich výsledkom je bohatý fotografický archív, sústavne využívaný pri publikačnej i výstavnej tvorbe. Doposiaľ usporiadal viac ako 180 samostatných výstav a zúčastnil sa viacerých kolektívnych výstav doma i v zahraničí. V roku 2004 vošiel do povedomia Ministerstva zahraničných vecí, ktoré si objednalo reprezentačný súbor fotografií o Slovensku, na predstavenie Slovenska ako novej krajiny v Európskej únii. Kolekcie pod názvom „Od Tatier k Dunaju“ boli prezentované v Lisabone, Madride, v Taliansku , Budapešti, Viedni, Grazi, Krakove, Varšave, Miskolci, Sárospataku, La Valette, Bruseli, Írsku , Montreale, Washingtone a niekoľkých ďalších mestách v USA, ale aj v Juhoafrickej republike v Kapskom Meste a Pretorii. V roku 2009 mu pri príležitosti životného jubilea – 75. narodenín udelili Cenu predsedu Košického samosprávneho kraja za úspešnú dlhoročnú dokumentáciu a prezentáciu Košického kraja na Slovensku i v zahraničí formou umeleckej, dokumentárnej, fotografickej a publikačnej činnosti. Autor žije a tvorí v Košiciach.

Irena Jindřichovská

Ing. Irena Jindřichovská, CSc. absolvovala Systémové inženýrství na VŠE, kde v r. 1993 získala titul CSc. Působila jako odborný asistent na FSV UK, University of Wales a University of Buckingham, kde vytvořila a vedla akreditovaný postgraduální kurs MSc. a v r. 2007 získala titul Senior Lecturer in Finance & Accounting. V současnosti přednáší na Vysoké škole ekonomie a managentu finanční management a finanční strategii. Účastní se různých vědeckých projektů se zaměřením na finance, inovace a etiku. Aktivně se účastní mezinárodních konferencí, publikuje v domácích i zahraničních recenzovaných a impaktovaných časopisech, působí v edičních radách mezinárodních odborných časopisů.

František Jílek

Narozen 9.8.1890 v Růžově u Trocnova, zemřel 6.3.1973 v Praze. PhDr., lingvista a literární vědec, bohemista, vysokoškolský pedagog, spoluredaktor časopisu Naše řeč, práce v oboru.

Abby Jimenez

Americká spisovatelka románů pro ženy. Zakladatelka a majitelka cukrářství a pekařství Nadia Cakes.

Petra Š. Jirglová

Boris Jirků

Významný současný malíř a grafik, prof. Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze, kde vyučuje figurální kresbu.

Jan Jícha

Narodil jsem se jedné bouřlivé dusné noci 3. února 1980 v nuzné starobylé osadě Praha. Krátký pobyt v porodnici pro mne byl otřesným zážitkem. Zdi byly bílé jako v prádelně, všechny sestřičky zadané a na žádném z přítomných strojů se nedalo naladit Country rádio. Proto jsem si tehdy přísahal, že budu-li někdy sám čekat dítě, nikdy mu nedovolím narodit se v porodnici, leda až bude starší. První léta mého života byla šťastná, protože jsme bydleli v jednom bytě s babičkou, která mě rozmazlovala o sto péro, zpívala mi Hašlerovy dojáky i vypalovačky R. A. Dvorského, a když se moje matka nekoukala, strouhala mi do sunaru perník. Takto jsem vyrůstal v malého tlustého hajzlíka, a při představě všech těch výdajů, které by stála moje pozdější převýchova, rodiče raději zakoupili vlastní dům v Jenči u Prahy, živé, dynamické a nesmírně pokrokové vesnici, kde dokonce ještě dnes vyhrávají všechny volby komunisti, přestože už se může volit i někoho jiného. Zde jsem strávil v internaci přinejmenším dvacet let, takže když mě potom pustili, ocitl jsem se v úplně jiném světě. Nejprve jsem opustil Jeneč, která tím značně pozbyla na významu a pozemky tam teď seženete za babku. Pak jsem se postavil na vlastní nohy, k čemuž mi dopomohla jedna krásná dívka, jež o své vlastní nohy dočasně přišla, a uprostřed brdských lesů jsem se dobral smyslu života. Mezitím jsem však bohužel vystudoval vysokou školu, s čímž už se nedalo nic dělat. Co se týká mé kvalifikace, tak ta je všestranná. Už jako malý chlapec jsem dokázal rozeznat všechna osobní auta podle zvuku, ale to už mi dneska nejde, mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem jsem zase dovedl poznat kolem patnácti druhů piva podle chuti a dnes už mi zbyla jen schopnost rozlišit od sebe několik dívek po hmatu, ale to mojí ženě neříkejte. Dále se o mně traduje, že hovořím mnoha jazyky, což je sprostá pomluva. Hovořím vždy jen jedním. Kromě toho dovedu na jediné říznutí poznat tupou pilu, na jediné seknutí odhadnout svou krevní skupinu, hrát poslepu na ...

Vladislav Tomáš Jiroušek

Zoolog, fotograf, cestovatel, publicista, Emeritní ředitel Zoo Jihlava, 1967 - 2005 Prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1997- 2011 Čestný člen Unie českých a slovenských zoologických zahrad - UCSZ Doživotní člen Světové organizace zoologických zahrad a akvárií - WAZA Za více něž 40 let práce, jsem asi v 70ti zemích a více než 250 zoologických zahradách celého světa, vyfotografoval více než 1.500 druhů, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Počty obrázku nikdy nespočítám. Vystavuji v tuzemsku i v zahraničí, prezentace fotografií v galerií World Webphoto Gallery Spolupracuji s vydavateli v Evropě i USA. U nás především s časopisy: Akvárium a terárium, Lidé a Země, Koktejl, Příroda a řadou knižních vydavatelství. Fotografie tvoří obrazové přílohy mnoha knih. Pokud jsem doma, tak každý den přidávám obrázky. Nová galerie Indonézie a orangutani z volné přírody V současné době pracuji již druhý rok na Kypru.

Pavel Jiras

Narodil se 17. června 1940 v Rakovníku. Jeho estetické cítění se utvářelo především spoluprací s Jiřím Trnkou, grafikem Zdeňkem Seydlem a hercem a režisérem Václavem Špidlou. Vybaven touto zkušeností působil do poloviny sedmdesátých let jako divadelní herec a pomocný režisér. Po životních peripetiích, které ho donutily milovaný svět divadla opustit, přilnul definitivně k filmu a zejména k filmovému studiu Barrandov, kde působí již od roku 1976. Několikrát se také objevil v menších rolích na filmovém plátně, výraznější příležitost získal například v trezorovém snímku Evalda Schorma a Jana Kačera DEN SEDMÝ - OSMÁ NOC . Kromě tří básnických sbírek je autorem i několika významných filmových publikací a fotografických výstav . Nejprve spolupracoval s prozaikem Josefem Fraisem na sérii memoárových Obrazových životopisů Adiny Mandlové, Lídy Baarové, Oldřicha Nového a Vlasty Buriana, které vyšly v letech 2000 a 2001. Krátce poté uskutečnil jeden ze svých velkých snů: uspořádat obrazové dějiny barrandovských ateliérů do podoby výpravné encyklopedie. Postupně tak vznikaly jednotlivé díly pod názvy Vzestup k výšinám , Zlatý věk a Oáza uprostřed běsů , které pomocí několika stovek unikátních a mnohdy dosud nepublikovaných fotografií mapují vývoj českého hraného filmu od prvních němých snímků do roku 1945. Jiras v posledních letech také častěji vystupuje na televizních obrazovkách a v rozhlase, kde se podílí na vzpomínkových medailonech slavných osobností . Můžeme se s ním setkat i na několika DVD nosičích, kde se jako filmový historik pokouší přiblížit osud a význam daného filmu.

Jaroslava Jindrova

PhDr. Jaroslava Jindrová, Ph.D. je česká vysokoškolská učitelka a portugalistka . V roce 2012 obhájila pod vedením romanisty prof. PhDr. Bohumila Zavadila, CSc. na FF UK v Praze doktorskou disertační práci na téma „Fázové perifráze v portugalštině“. Zdroje: is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/101894/ is.cuni.cz urs.ff.cuni.cz

Jaroslav Jindra

Narozený 28.dubna 1967 ve Valašském Meziříčí, svobodný , bezdětný . V současné době se živí jako odborný překladatel a tlumočník v automobilovém průmyslu a jako asistent gen. řed. španělské strojírenské firmy CIE. V minulosti pracoval dlouhá léta ve Španělsku a Norsku pro tiskové a sportovní agentury. Svou publikační činnost zaměřil na extrémní sporty, válečné konflikty, cestopisy a divokou přírodu. V ČR mu vyšla řada knih, například specializovaný průvodce pro paragliding a závěsné létání Letová místa , průvodce pro nezávislé cestovatele Backacker , kniha o zákulisí Rallye Dakar Písek, prach a kamení , kniha 30 let Rallye Dakar – Dobrodružství s cejchem smrti , spolupracoval na knižní podobě Cestománie nebo pořadu Na cestě . Spolupracoval s Českou televizí na natáčení několika dílů pořadu Na cestě nebo dokumetrárního filmu Sám proti horám. V současné době stříhá ve vlastní produkci dokumentární film Dobrodružství jménem Dakar ze světoznámé dálkové pouštní soutěže, která se poprvé v historii konala v Argentině a Chile. Za kameru na filmu Red Bull X-Alps získal první místo. Navštívil více než sto zemí světa. Dodnes je považován za pionýra paragliding v ČR, létá od roku 1988 a je držitelem licence č. 1, má za sebou většinu prvosletů v ČR a SR, ale i řadu dalších ve světě, například z vrcholu vulkánu Cayambe v Ecuadoru. Prototyp dobrodruha, který nikdy nebyl na dovolené s cestovní kanceláří a pojem „cestovatel“ nesnáší, protože posledním českým cestovatelem byl podle něj Dr. Emil Holub. Miluje adrenalinové sporty ale zejména jízdub terénním automobilem v poušti, zcela sám napříč přejel Saharu.

Jiří Jirmal

Jiří Jirmal, vlastním jménem Jiří Novák , byl přední český kytarista, hudební skladatel, publicista a pedagog. Ve své praxi se hodně věnoval jak jazzové hudbě, tak i interpretaci vážné hudby. Absolvoval státní konzervatoř, kde studoval u profesora Štěpána Urbana. V padesátých a šedesátých letech byl vyhledávaným kytaristou a spolupracoval například s Orchestrem Karla Vlacha, orchestrem Karla Krautgartnera, klarinetistou Ferdinandem Havlíkem, kontrabasistou Antonínem Gondolánem, vystoupil s Janem Werichem a s dalšími umělci a hudebními tělesy. V roce 1963 spolupracoval v Německu s předním kytaristou Siegfriedem Behrendem a vyučoval na Vysoké hudební škole v Saarbrückenu. Zde také studoval renesanční a barokní kytarovou a loutnovou literaturu. Krátce na to se také stal profesorem na Pražské konzervatoři, kde pomohl vychovat řadu českých kytaristů . Ve finále největší a nejprestižnější světové kytarové soutěže, pořádané francouzským rozhlasem v Paříži, se umístilo 11 jeho žáků z celého světa. Tři získali první ceny , dva druhé a šest třetí ceny. Tím se stal nejúspěšnějším pedagogem této soutěže. Jiří Jirmal je oceňován jakožto skvělý improvizátor a interpret vážné, jazzové i taneční hudby, přestože musel díky úrazu ruky při autonehodě koncertní činnost na čas přerušit a věnovat se především pedagogické, publicistické a skladatelské činnosti. Asi od roku 2000 spolupracoval s Miloslavem Klausem, se kterým také pravidelně koncertoval. Od roku 2005 opět sám koncertoval. Je, mimo jiné, také autorem řady skladeb vycházejících z brazilské a latinskoamerické hudební tradice v rytmu samby, rumby, bossa novy apod. Také je autorem dvou učebnic hry na kytaru – Škola hry na kytaru a Základy kytarové techniky . V roce 2008 vydal autorské album Classical Guitar Jazz ...

Jiří Jírů

Narozen 30.7.1942 v Praze. Fotograf; umělecká, reportážní a portrétní fotografie. Žije v ČR a Belgii.

František Xaver Jiřík

František Xaver Jiřík byl český historik umění, publicista a ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Narodil se v rodině Josefa Jiříka, kováře v Třebejicích a jeho manželky Marie, rozené Houdkové. František X. Jiřík maturoval na gymnasiu v Jindřichově Hradci a před rokem 1889 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Emanuela Krescense Lišky a Otakara Hostinského. Vystudoval dějiny umění a filozofie dějin umění na pražské Karlo Ferdinandově Univerzitě a estetiku u Otakara Hostinského a získal zde roku 1894 doktorát filozofie. Kromě toho studoval malířství na vídeňské Akademii. Od roku 1897 byl asistentem a od roku 1915 do roku 1933 ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho asistentem byl Josef Pečírka, adjunktem muzea byl Zdeněk Wirth. Krátce rovněž vyučoval dějiny umění jako externista na Uměleckoprůmyslové škole . Publikoval v časopisech Květy, Rozhledy a Umění, v letech 1904-08 redigoval časopis Dílo, 1908-11 byl autorem výtvarné rubriky v Národní Politice. Od roku 1895 se podílel na tvorbě hesel Ottova slovníku naučného. Spolupracoval s JUV a byl aktivním členem Kruhu pro pěstování dějin umění. Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 79 let. Dne 1. října 1894 se na Královských Vinohradech oženil se Zuzanou Hájkovou . Manželé Jiříkovi žili na Královských Vinohradech, měli syna a dceru. Jiříkovo uměleckohistorické bádání je publikováno v řadě časopiseckých článků z let 1895 – 1914. Byl generačním druhem Karla Chytila a Karla Boromejského Mádla a podobně jako oni se musel vyrovnat s nástupem modernismu. Ve svých studiích o dějinách malířství 19. století se vymezil proti starším teoriím o determinaci rasou, prostředím a dobou a zdůraznil úlohu silného lidského individua pro rozvoj nové epochy umění. Podrobně se zabýval Rubenovou malířskou školou na pražské Akademii, japonskými vlivy na evropské umění nebo malíři Josefem Navrátilem, Josefem Mánesem, Karl...

Jiřina Jiřičková

Narozena 1977 v Mladé Boleslavi. Odborná asistentka Katedry hudební výchovy Univerzity Karlovy, práce z oboru.

Alois Jilemnický

Alois Jilemnický byl český regionální historik, středoškolský profesor, novinář a spisovatel. Studoval nejprve v Hořicích a poté na pražské Vysoké škole obchodní. Vyučoval na obchodních akademiích, ale také dějiny výtvarné kultury na hořické sochařské škole, a napsal řadu publikací o Hořicku. Přátelil se s grafikem Karlem Vikem. Obě jeho děti – Ivan Jilemnický a Ellen Jilemnická – se věnovali sochařství.

Sláva Jílek

Narozen 6. 4. 1928 v Nižném Medzeve, zemřel 18. 3. 2004 v Praze. Grafik a ilustrátor.

Blanka Jirásková

Autorka divadelní hry.

Jiří Jirka

Narozen 7.11.1953 v Praze. Výtvarník, malba, kresba, knižní ilustrace.

Jan Jirák

Narozen 16. 4. 1958 v Praze. Vysokoškolský pedagog se zaměřením na mediální výchovu a teorii mediální komunikace, publicista, fejetonista, autor prácí z oboru bohemistiky, anglistiky, překladatel z angličtiny.

Jan Jiskra

MUDr. Jan Jiskra, Ph.D. , internista, endokrinolog . Publikace z oboru vnitřního lékařství.

Zdeněk Jirků

Autor televizní hry.

Michal Jiříček

Autor prací z oboru výpočetní techniky.

Jaroslav Jiskra

Vedoucí výroby Sokolovské uhelné Jaroslav Jiskra se svými knihami i aktivitou v oblasti popularizace hornictví vypsal až k prestižnímu titulu Občan města Sokolov. Cenu Občan roku města Sokolov 2008 získal Jaroslav Jiskra. Báňský historik, milovník piva, dobrých vtipů a všeho, co souvisí se slavnou havířskou minulostí, který paradoxně dokonce ani není občanem Sokolova, ale nedalekých Bukovan. Muž, který má na svém kontě za pouhých čtrnáct let 24 knih, mezi kterými nechybí ani respektované učebnice pro vysokou školu báňskou v Ostravě.