Výpis všech autorů

Wolfgang Jünger

Volodymyr Javorivs'kij

Vojtěch Jasný

Vojtěch jasný se narodil 30. 11. 1925 v Kelči v učitelské rodině. S filmem se seznámil už jako čtyřletý, když jeho otec, činovník Sokola, zakoupil pro místní sokolskou jednotu za vlastní peníze promítací přístroj a začal promítat filmy. Film Vojtěchovi doslova učaroval a o jeho životní dráze bylo v podstatě rozhodnuto. V roce 1945 sice začal studovat ruštinu a filozofii, brzy se ale díky přímluvě profesora Mathesia dostal na FAMU na obor kamera. Tady potkal člověka, který ho ovlivnil nejvíce - profesora Karla Plicku. Tento pedagog dokázal nejen rychle poznat, jak velký talent v mladém filmovém nadšenci dřímá, ale dokázal ho i naprosto přesně pojmenovat - Jasný je lyrik. V dalších letech pak Vojtěch Jasný působil jako Plickův asistent a měl tak jedinečnou možnost se mnohému přiučit. Během studií začal Vojtěch Jasný spolupracovat s Karlem Kachyňou. Vytvořili spolu tandem, který je podepsán pod řadou dokumentárních filmů, a v této činnnosti pokračovali i po studiích , NEOBYČEJNÁ LÉTA , LIDÉ JEDNOHO SRDCE . A společně vykročili i k hrané tvorbě ). První samostatným Jasného filmem byly ZÁŘIJOVÉ NOCI podle divadelní hry Pavla Kohouta. Následovalo šest filmů, z nichž tři, spojené do volné trilogie, tvoří jeho největší vklad do historie české kinematografie. Všechny tři jsou charakteristické poeticko lyrickým způsobem vyprávění. Úspěšná byla první TOUHA , mezinárodně velmi úspěšný byl AŽ PŘIJDE KOCOUR a vrcholem Jasného domácí tvorby se stali VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI , film, na který se autor připravoval více než dvacet let. Po násilné změně poměrů se Jasný stal filmařem na odpis. Když už bylo naprosto zřejmé, že doma jeho kariéra skončila, nemá-li se stát přisluhovačem režimu, rozhodl se pro odchod do exilu. Sedmdesátá léta jsou pak v jeho tvorbě vyplněna především prací pro západoněmeckou televizi. Podařilo se mu ale realizovat i několik celovečer...

Vlasta Jindrová

Autorka obrazových publikací o Národním divadle, též editorka sborníků konferencí věnovaných J. A. Komenskému.

Vladislav Tomáš Jiroušek

Zoolog, fotograf, cestovatel, publicista, Emeritní ředitel Zoo Jihlava, 1967 - 2005 Prezident Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1997- 2011 Čestný člen Unie českých a slovenských zoologických zahrad - UCSZ Doživotní člen Světové organizace zoologických zahrad a akvárií - WAZA Za více něž 40 let práce, jsem asi v 70ti zemích a více než 250 zoologických zahradách celého světa, vyfotografoval více než 1.500 druhů, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Počty obrázku nikdy nespočítám. Vystavuji v tuzemsku i v zahraničí, prezentace fotografií v galerií World Webphoto Gallery Spolupracuji s vydavateli v Evropě i USA. U nás především s časopisy: Akvárium a terárium, Lidé a Země, Koktejl, Příroda a řadou knižních vydavatelství. Fotografie tvoří obrazové přílohy mnoha knih. Pokud jsem doma, tak každý den přidávám obrázky. Nová galerie Indonézie a orangutani z volné přírody V současné době pracuji již druhý rok na Kypru.

Vladimíra Jakouběová

Narozena 16.5.1956 v Turnově. PhDr., etnografka, historička umění, práce o lidové architektuře Pojizeří, katalogy k výstavám.

Vladimír Ježek

Vladimír Ježek, křtěný Vladimír Jan Jiří byl český architekt, známý především funkcionalistickými stavbami v Praze. Narodil se v Praze a Novém Městě do rodiny architekta a stavitele Karla Ježka a jeho ženy Marie roz. Bráfové. V letech 1905-1911 vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, kde byl žákem prof. Josefa Schulze. Od poloviny dvacátých let 20. století provozoval společný architektonický ateliér s architektem Oktávem Koutským. Navrhoval puristické a funkcionalistické stavby. Oženil se s Marií Bráfovou , s níž měl syna Vladimíra Ježka , který byl rovněž architektem. Bydleli ve Střešovicích. Jsou pohřbeni na Střešovickém hřbitově.

Vít Jón

Fotograf.

Viliam Judák

Mons. prof. ThDr. Viliam Judák, PhD. je diecézní biskup nitranské diecéze, profesor církevních dějin na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Dne 16. června 1985 v Nitře přijal kněžské svěcení. Svoji pastorační službu vykonával jako kaplan v Nitře - Dolním Městě a Drietomě, kde byl i správcem farnosti do roku 1990. V té době postgraduálně studoval na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1991 doktorát teologie. 1. srpna 1990 byl jmenován prefektem Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře a 18. října 1991 církevním soudcem. Je členem sboru konzultorů. Od roku 1990 přednáší církevní dějiny na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě UK v Bratislavě a na Teologickém institutu v Nitře. Od roku 1991 také působí i na Vysoké škole pedagogické v Nitře, na katedře katechetiky a etiky . 1. července 1993 byl jmenován docentem Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a v letech 1995 až 1998 byl proděkanem uvedené fakulty. V době od 1. července 1996 do l. července 2001 zastával funkci rektora Kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře. V roce 1997 se stal vedoucím Katedry církevních dějin Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty UK v Bratislavě a ve stejném roce byl prezidentem Slovenské republiky jmenován profesorem v oboru Katolická teologie. V letech 2001 až 2004 působil ve funkci děkana Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Zaobírá se obdobím křesťanského starověku a středověku se zřetelem na slovenské církevní dějiny. Je autorem více monografií z oblasti církevních dějin, mnoha knih, článků a publikací. Ovládá němčinu a italštinu. Papež Benedikt XVI. jej 9. června 2005 jmenoval diecézním biskupem Nitranské diecéze....

Viktor Justus

Editor dobrodružných historických knih, publikoval ve dvacátých letech 20. století.

Veronika Jonášová

VERONIKA JONÁŠOVÁ si během studia žurnalistiky a mediálních studií na Karlově univerzitě odbyla roční stáž na Pařížském institutu politických věd . V roce 2003 začínala jako reportérka Lidových novin pak v Mladé frontě a v rádiu Impuls . Řadu let pracovala ve zpravodajství České televize jako reportérka a moderátorka . Kromě toho byla průvodkyní pořadu 13. komnata a současně spolupracovala na pořadu Fokus ČT 24. Od roku 2017 je moderátorkou zpráv internetového portálu Seznam. Své sloupky z Lidových novin vydala knižně jako Deník matky . Dále je autorkou knih Berlíňanka a Příběh Berlín a přispívá do tištěných i internetových periodik . S manželem, novinářem a reportérem Martinem Jonášem má syna Kryštofa a dceru Lauru. Natočila krátký autorský dokument S mámou v base , který později rozšířila do celovečerní podoby pod názvem Máma z basy

Valentina Jermolov

Valentina Ivanovna Jermolova

Ukrajinská spisovatelka a scenáristka.

Udo Jürgens

Udo Jürgens byl slavný rakouský skladatel a zpěvák, který měl za sebou více než pět desetiletí plodné kariéry. Narodil se 30. září 1934 v rakouském Klagenfurtu, svou hudební kariéru zahájil již v mládí a široké slávy dosáhl v 60. letech 20. století po vítězství v písňové soutěži Eurovize v roce 1966 s písní "Merci, Chérie". Toto vítězství ho katapultovalo mezi mezinárodní hvězdy a upevnilo jeho postavení jedné z vůdčích osobností evropské populární hudby.

Tomáš Jacko

Narozen 7. 4. 1978 v Hradci Králové. Filolog, překladatel a tlumočník, odborné metodické a didaktické publikace ke studiu angličtiny a němčiny, též se věnuje problematice multikulturního vzdělávání. Také básník a fotograf.

Stevan Jakov Jakovljević

Stevan Jakov Jakovljević Srbský spisovatel, botanik z povolání, profesor a rektor Bělehradské univerzity v letech 1945-1950. Jako důstojník srbské armády, bojoval v první světové válce. Literární jméno a popularitu si získal především sepsáním „Srbské trilogie", skládající se z 3 částí , která popisuje skutečné události ve válečném krveprolití. Mezi jeho další známé knihy v originále patří: I izdanje 1934—1936 ; Smena generacija, 1939; Velika zabuna, 1954; Likovi u senci, 1956; Zemlja u plamenu, 1961; zatim knjigu pripovedaka Suze i osmesi, 1959, i veću novelu Krvava avlija, 1958.

Stanislav V. Jizera

Sotiris Joanidis

Sotiris Joanidis, původním povoláním lesník, se zabývá historií Rejvízu v Jeseníkách a sbíráním pověstí. Je původem Řek, který do Česka přišel po roce 1948 s dalšími 14ti tisíci krajany. O jeho osudu se dokonce píše v knize Děti neklidné Evropy historika Tomáše Knoppa.

Slušný Jaromír

Simon Jimenez

Shirley And Johnny

Shirley Bagnall a Johnny Wheeler bylo britské popové duo působící v 60. a 70. letech, které řídil Richard Bagnall, otec Shirley. Shirley se narodila 2. února 1947 ve Stockenchurchi, její první ambicí bylo stát se filmovou hvězdou. S Johnnym se seznámila v místním klubu, kde poslouchala hudbu zpívanou místními skupinami. Johnny byl členem jedné z těchto skupin. Jen tak pro zábavu se přidávala ke zpěvu skupiny, a když se Johnnyho skupina rozpadla, rozhodli se, že to zkusí sami. Johnny se narodil 21. února 1945 v Hayes Endu v Middlesexu. Po odchodu ze školy se stal po nocích stavitelem va dekoratérem a hrál v místní skupině.

Seddon Johnson

Sadie Jones

Britská spisovatelka.

Rychlík Jan

Rudolf Jirkovský

Český analytický a jaderný chemik . Profesor Vysoké školy báňské, autor řady vysokoškolských učebnic a odborných publikací, popularizátor chemie, spoluobjevitel minerálu Slavíkit. Dne 29. března 1902 se v Pavlíkově narodil ve statku, jehož zbylá část stojí za Kampeličkou, manželům Jirkovským jako jejich druhé dítě, syn Rudolf. Po vychození obecné školy v Pavlíkově začal v roce 1915 navštěvovat státní reálku v Rakovníku, kterou v roce 1921 absolvoval s vyznamenáním. Od raného mládí projevoval živý zájem o přírodu, a tak mu rodiče umožnili po maturitě zahájit vysokoškolské studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde se zaměřil především na přednášky z chemie, mineralogie a geologie. Svá vysokoškolská studia uzavřel v roce 1927, kdy byl na Karlově univerzitě promován na doktora přírodních věd. Na Přírodovědecké fakultě získal své první zaměstnání jako asistent na ústavu mineralogie vedeném zakladatelem české geochemie profesorem Slavíkem. V roce 1929 přijal nabídku Vysoké školy báňské v Příbrami a začal působit v jejím chemickém ústavu. Zde vypracoval svoji habilitační práci, kterou obhájil v roce 1931 a stal se tak na této škole docentem anorganické a analytické chemie a prubéřství. V roce 1935 byl ustanoven i docentem hornické chemie. Předmětem jeho vysokoškolských přednášek a hlavním vědeckým zájmem byla především chemická analýza v hornictví a hutnictví, zejména pak uplatnění radiochemických metod v této oblasti. Po uzavření českých vysokých škol nacisty v listopadu 1939 získal docent Jirkovský místo na příbramském gymnáziu, kde až do konce války vyučoval chemii a přírodopis. Když v roce 1945 zahájily české vysoké školy znovu svou činnost, byla Vysoká škola báňská rozhodnutím vlády přemístěna z Příbrami do Ostravy. Docent Jirkovský byl jmenován jejím mimořádným a brzy nato řádným profesorem. Byl ustanoven vedoucím ústavu analytické chemie, později zastával funkci proděkana a děkana hutnické...

Rudolf Janský

Roman Jedlička

Sportovní publicista.

Roman Jakobson

Roman Osipovič Jakobson byl ruský lingvista, představitel strukturalismu a jeden z nejvýraznějších představitelů lingvistiky 20. století vůbec. Před druhou světovou válkou žil v Československu a podílel se na založení Pražského lingvistického kroužku. Po válce přednášel ve Spojených státech amerických. Roman Osipovič Jakobson se narodil v Moskvě v zámožné židovské rodině a už v dětství objevil kouzlo jazyků. Jako student patřil k avantgardě a inspiroval se dílem švýcarského lingvisty Ferdinanda de Saussure, jednoho z otců strukturalismu. V protikladu k tehdy vládnoucí mladogramatické škole, která se věnovala historickému vývoji jazyka , zdůrazňoval Saussure sdělovací funkci jazyka a studium vzájemných vztahů mezi prvky jazyka, tedy synchronní perspektivu. Roku 1920 se přestěhoval do Prahy jako člen sovětské diplomatické delegace, brzy však toto místo opustil a věnoval se akademické dráze. Jeho studie o českém verši udělaly velký dojem na české lingvisty, zejména na Viléma Mathesia, René Wellka a Jana Mukařovského, kteří spolu s Jakobsonem a Nikolajem Sergejevičem Trubeckým roku 1926 založili Pražský lingvistický kroužek. Od roku 1933 byl profesorem univerzity v Brně. Jakobson se věnoval fonologii, kde vypracoval teorii příznakovosti a teorii verše, a české kultuře vůbec. Na začátku války se přes Německo, Dánsko a Norsko dramaticky dostal do Švédska a nakonec do New Yorku, kde spolu s Claude Lévi-Straussem a J. Maritainem zakládal svobodnou francouzskou univerzitu při New School for Social Research. Spřátelil se zde s americkými lingvisty a antropology, jako byl Franz Boas nebo Benjamin Lee Whorf, a významně ovlivnil zejména Lévi-Strausse. Od roku 1943 byl profesorem na Kolumbijské univerzitě, od roku 1949 na Harvardově univerzitě a později přednášel lingvistiku také na sousedním Massachusettském technologickém institutu (MIT...

Robert Jones

Americký vizážista, práce z oboru.

Richard Jura

Narozen 28.06.1909 Zastávka u Brna, okr. Brno-venkov, sběratel lidových pověstí.

Richard Jaroněk

Narozen 1969. Potápěč, fotograf a cestovatel. Publicista a dopisovatel časopisů s tematikou cestování.

Quintin Jardine

Matthew Quintin Jardine: Skotský spisovatel Quintin Jardine je autorem dvou řad velmi uznávaných a bestsellerových sérií detektivních románů. Sympatický, drsný, ale přesto uhlazený muž v nejlepších letech si přísně střeží své soukromí. O jeho životě proniklo na veřejnost jen minimum informací. Narodil se v Motherwellu v hrabství Lanarkshire ve Skotsku. Pracoval jako novinář, vládní informační zmocněnec, politický a mediální konzultant. Pak se rozhodl najít si zaměstnání, které by bylo v těsnějším kontaktu s realitou, a začal psát detektivní příběhy. Je podruhé ženatý s Eileen, která už si zvykla na bouřlivý život se spisovatelem a s úsměvem toleruje většinu jeho výstředností včetně nenasytné záliby ve sledování sportovních přenosů v televizi a přehrávání velmi hlasité hudby. Jeho první manželka Kate, s níž žil přes třicet let, od dob, kdy mu ještě nebylo ani dvacet, v roce 1997 zemřela. Má čtyři dospělé děti a do rodiny počítá i své dvě kočky a psa. S rodinou žije střídavě ve Skotsku a Španělsku. Dnes má na svém kontě téměř dvě desítky knih. Přízeň českých čtenářů si Quintin Jardine získal sérií se soukromým detektivem Ozem Blackstonem, které jsou příslibem jak napětí, tak i dobré zábavy. Pod drsnou slupkou hlavního hrdiny se skrývá vnímavý a citlivý chlápek. Série literárních mystery s Ozem Blackstonem je psána v první osobě a sleduje vypravěčovu kariéru nedobrovolného detektiva.

Pete Johnson

Anglický spisovatel, bývalý učitel a filmový kritik, autor knih pro děti a mládež.

Patterson James

Otakar Jeremiáš

Otakar Jeremiáš byl český hudební skladatel a dirigent. Narodil se v Písku v rodině regenschoriho Bohuslava Jeremiáše. Byl všestranným instrumentalistou . Základy k hudbě mu dala matka, později konzervatoř. Vystudoval hru na varhany u Josefa Kličky a teorii a skladbu u Karla Steckera. Soukromě studoval hru na violoncello u Jana Buriana. Pro nedovolené účinkování v klavírním triu v Písku byl v roce 1909 ze školy vyloučen a studoval skladbu u Vítězslava Nováka . V období 1910–1912 byl violoncellistou České filharmonie. V letech 1913–1928 působil na hudební škole v Českých Budějovicích a po smrti svého otce se stal jejím ředitelem. V roce 1920 založil pokrokové pěvecké sdružení Foerster, kde byl až do roku 1928 sbormistrem. Příležitostně řídil operní představení v Jihočeském divadle a uváděl zde velká kantátová díla a sborové koncerty. Velký úspěch měla jeho opera Bratři Karamazovi uvedená v roce 1928 v Národním divadle. V letech 1929–1945 byl dirigentem rozhlasového symfonického orchestru Radiojournalu v Praze.kde vyvíjel činnost také v programovém vedení. Z původně zábavní organizace se mu podařilo vytvořit přední symfonické těleso schopné dokonale reprodukovat díla všech slohů a směrů Od roku 1945 byl členem užšího vedení umělecké správy opery ND. V březnu roku 1946 byl jmenován šéfem opery Národního divadla v Praze. Později byl na krátkou dobu odvolán a znovu ve funkci pokračoval po únoru 1948. Z důvodu nemoci však v listopadu 1949 působení ve funkci šéfa opery přerušil, avšak v ND působil až do roku 1955 . V roce 1949 se stal předsedou Svazu čs.skladatelů, v roce 1950 byl předsedou hud. festivalu Pražské jaro. Pracoval rovněž ve Společnosti O.Ostrčila a Společnosti Z.Fibicha. Jeho manželkou byla od roku 1935 sólistka opery ND Marie Bu...

Navrátilová Jana

Miroslav Jelínek

Narozen 1943 v Písku. Spisovatel, publikuje časopisecky i knižně, reportáže, krátkou prózu, poezii.

Mirko Juna

Český spisovatel a ilustrátor.

Miranda Jarrett

Susan Holloway Scott je autorem více než čtyřiceti historických románů a novel. Psaní pod jejím vlastním jménem, její velmi úspěšné knihy získaly řadu ocenění a vyznamenání. S více než tři milióny kopií jejích knih v tisku, ona byla zveřejněna v devatenácti cizích zemích po celém světě. Její nejnovější historické romány byly stanoveny v 17. století v Anglii, v dekadentní, politicky nabité královském dvoře krále Karla II. Je absolventkou Brown University, a žije s rodinou v knižní naplněné domě mimo Philadelphie, PA.

Miloslav John

Historik, práce z československé vojenské historie.

Michal Jiříček

Autor prací z oboru výpočetní techniky.

Mandžuková Jarmila

M. T Jovčuk

Ludmila Jandová

Ludmila Jandová, rozená Kalibánová , byla česká malířka, kreslířka, grafička a ilustrátorka, žačka profesorů Vladimíra Silovského a Vojtěcha Tittelbacha. Specializovala se především na přírodní a církevní témata. Její díla zdobí mimo jiné katedrálu svatého Ducha či královéhradeckou biskupskou rezidenci, vytvořila též logo pro Diecézní eucharistický kongres, který proběhl v Hradci Králové v roce 2002. Za celoživotní dílo a přínos pro církev jí papež Jan Pavel II. udělil vyznamenání „pro ecclesia et pontifice“, Litomyšl jí udělila Zvláštní Cenu za přínos městu. Jejím manželem byl akademický sochař František Janda .

Lucie Jehličková

Ľuboš Jurík

Narodil sa 14. septembra 1947 v Nových Zámkoch. V rokoch 1962 – 1965 študoval na Strednej všeobecnovzdelávacej škole v Bratislave, po maturite pracoval ako robotník. V rokoch 1967 – 1972 študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte UK v Bratislave. V rokoch 1972 – 1988 bol redaktorom týždenníka Nové slovo, v rokoch 1988 – 1991 redaktor a šéfredaktor Literárneho týždenníka, neskôr v rokoch 1991 – 1992 šéfredaktor denníka Koridor. Od roku 1992 do roku 1997 bol hovorcom predsedu Národnej rady SR a zodpovedným redaktorom mesačníka Parlamentný kuriér. Od roku 1998 je šéfredaktorom mesačníka Euroreport. V 90. rokoch 20. storočia absolvoval množstvo zahraničných ciest a odborných stáží v Európe a USA, ktoré využil vo svojej esejistickej a publicistickej tvorbe. Žije v Bratislave. Tvorba:Na Poľnej ulici , Dlhá namáhavá cesta , Emigranti , Novinári , Už o tom nehovorme , Spravodliví , Keď sa raz nahnevám , Tri detektívne prípady reportéra AZ , 3 X reportér AZ , Mesto v pondelok ráno , Posledné kriminálne prípady reportéra AZ , Krimi prípady reportéra AZ , Bratislavské poviedky , Choď za svojím snom. Bratislavské krimi , Všetci sme potomkovia Kainovi

Lubomír Jaroš

Narozen 10. 7. 1956 v Liberci. Autor básnické sbírky, divadelních her, novely, knihy povídek, zpěvníku, knihy pohádek, historického románu a mnoha článků do novin a časopisů. Povoláním farmaceut.

Linda Jennings

Laura de Jong

Specialistka na sociální média a blogerka v oblasti módy, životního stylu a ekologické udržitelnosti.

Ladislav Jiroušek

Slovenský umělecký fotograf, autor obrazových publikací s tématikou Slovenského ráje, Spiše a Vysokých Tater, člen Horské služby Slovenský ráj.

Kateřina Jíšová

Narozena 1969 v Prostějově. PhDr., historička, zabývá se pozdně středověkými měšťanskými testamenty.

Kate Jacobs

Kate Jacobsová se narodila poblíž Vancouveru v Britské Kolumbii, přesněji v malinké obci s příznačným názvem Hope čili Naděje. Jako teenager se tam příšerně nudila a těšila se, až konečně vypadne, zatímco teď se tam samozřejmě s láskou navrací, kdykoliv může. Její první cesta z rodičovského domu vedla pochopitelně na studia, na jejichž konci byl bakalářský titul v oboru žurnalistika na Carletonově univerzitě v Ottavě. Studium později završila dalším titulem na Newyorské universitě a vrhla se do uskutečňování svého snu: prosadit se ve světě tištěného slova. Začala pracovat jako asistentka v redakci časopisu Redbook a nastěhovala se do tak velikánského obytného bloku, že by se do něj vešlo celé její rodné městečko. Později v sobě objevila zájem o ženské otázky, takže se stala redaktorkou Working Women a Family Life, a odtud byl už jen krůček k jejímu prvnímu románu - o čem jiném než o ženách. Po deseti letech na Manhattanu se Kate odstěhovala do jižní Kalifornie. Zjistila totiž, že ani velkoměstský život pro ni není úplně to pravé. Nemluvě o výhodě domácí pracovny, kde může "být v zaměstnání" klidně i o půlnoci a v pyžamu.

Karel Jizera

Autor tantrické literatury.

Karel Jech

Karel Jech byl český historik a novinář, znalec vývoje českého venkova. Byl synem učitele a vyrůstal v prostředí středočeského venkova, což mu později umožnilo autentický náhled na jeho proměnu. Po maturitě na Masarykově reálném gymnáziu v Kostelci nad Orlicí vstoupil do Českého svazu mládeže i KSČ. Studoval novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, promoval však na Fakultě společenských věd VŠPHV. Během studií působil jako redaktor časopisu Předvoj a představitel studentských organizací. Vědeckou aspiranturu absolvoval na moskevské Lomonosově univerzitě. Pobyt v Sovětském svazu jej zbavil mnoha iluzí, přesto po návratu nastoupil na katedru dějin KSČ Vysoké školy politické ÚV KSČ a roku 1962 se stal jejím vedoucím. V roce 1963 byl povolán do tzv. barnabitské komise, prošetřující procesy z 50. let. Protože se začal stavět kriticky k politice špiček KSČ, musel odejít na nově zřízenou Vysokou školu ekonomickou. Pro své sympatiel k reformnímu proudu československé historiografie byl pak po sovětské okupaci nucen opustit školu i stranu a stal se zaměstnancem Státního výzkumného ústavu ekonomiky ve spotřebním průmyslu. Zároveň udržoval styky s bývalými kolegy a podílel se na přípravě samizdatových Historických studií. Po roce 1989 pomáhal vybudovat obor soudobých dějin v Československu a stal se prvním předsedou vědecké rady Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Často spolupracoval se svým přítelem Karlem Kaplanem. Věnoval se hospodářským a sociálním dějinám, přičemž stěžejním tématem celé jeho vědecké dráhy byly dějiny českého venkova po druhé světové válce, zejména proces kolektivizace. Vývoj jeho studií přitom odráží jeho osobní vývoj v proměňující se společenské a politické realitě. Nutno zmínit též jeho organizační zásluhy na půdě ÚSD a spolupráci s Asociací soukromého zemědělství ČR. V roce 2007 obdržel Cenu Antonína Švehly Nadačního fondu angažovaných nestraníků za svůj přínos českému rolnictví....

Joseph Janish

Příručky o psech.

Josemaría Escrivá de Balaguer

Svatý Josemaria Escriva - španělský katolický kněz, zakladatel Opus Dei - celým jménem Jose María Julián Mariano Escrivá de Balaguer y Albas - se narodil v Barbastru ve Španělsku 9. ledna 1902 a zemřel v Římě 26. června 1975. Byl blahořečen 17. května 1992 a svatořečen 6. října 2002 papežem Janem Pavlem II.

Josef Jozífek

Josef Jíra

Josef Jíra byl český malíř, grafik a ilustrátor. Studoval na odborné šperkařské škole v Turnově , potom na Akademii výtvarných umění v Praze , nejdříve v přípravce u Karla Mináře, po roce byl přijat do školy Miloslava Holého. Akademii v roce 1949 dobrovolně opustil a odjel na roční brigádu do Krkonoš. Další dva roky studia byli jeho učiteli Otakar Nejedlý a Vlastimil Rada. Od mládí hodně maloval, zároveň se však věnoval sportu . Jeho sportovní kariéru ukončily až dva úrazy v letech 1950 a 1954. Vášnivě však lyžoval celý život, další dva úrazy vždy znamenaly zmenšenou pohyblivost, takže mohl malovat jen v ateliéru, hlavně portréty. Po roce 1954 už se plně věnoval výtvarnému umění. Zprvu se živil propagační grafikou, později přijímal zakázky na knižní ilustrace. Stále však maloval, a první úspěch se dostavil už v roce 1955, kdy za obraz Komedianti získal roční stipendium . Jíra byl jedním zakládajícím členem skupiny M 57 a zúčastnil se všech jejích výstav . Skupina vznikla už v roce 1954, pro neshody se Svazem čs.výtvarných umělců jí však byla první výstava povolena až v roce 1959. Jejími členy byli absolventi AVU, většinou žáci profesorů Holého a Rady – Ladislav Karoušek, Mojmír Preclík, Jaroslav Šerých ad. Letopočet v názvu skupiny znamená rok vzniku, písmeno M je zkratka slova Makarská, protože její členové se scházeli v malostranské vinárně Makarská. Josef Jíra využíval koncem 50. let a zvláště v letech 60. možnosti více cestovat. Zúčastnil se světové výstavy Expo 58 v Bruselu, v dalších letech navštívil Leningrad, Paříž, Egypt, Itálii, Řecko, Španělsko,Švédsko, Kubu, Arménii, Gruzii a řadu dalších zemí. Všechny tyto cesty měly výrazný vliv na jeho práci. Vznikla řada kreseb, grafických listů i obrazů ...

Josef Jílek

Prof. Ing. Josef Jílek, CSc. je vrchním expertem České národní banky. Externě přednáší na VŠE v Praze kurzy Finanční trhy a Měnová politika. Je špičkovým a uznávaným odborníkem v řízení finančních rizik, v teorii a praxi bankovnictví, ve finančních trzích a v měnové politice, a to v ČR i ve světě. Zastával řadu akademických funkcí. Je stálým přednášejícím na mnoha národních a zahraničních konferencích, zahraničních univerzitách a zahraničních centrálních bankách, členem vědecké rady národohospodářské fakulty VŠE v Praze, členem vědeckého grémia při České bankovní asociaci atd. Je také členem redakčních rad několika periodik. Má rozhodující podíl na aplikaci mezinárodních účetních standardů v českých účetních předpisech. Významně přispěl k formování legislativy českého finančního trhu podle světových standardů.

Josef Ježek

Středoškolský profesor. Prof. obchodní školy. Vyučoval matematiku a fyziku v Chrudimi od r. 1920. Od r. 1928 v Praze, pak řed. obchodní akademie v Mladé Boleslavi. Odborný publicista. Z díla Příručka kupecké aritmetiky , . Dále Protipojištění a pojištění s výhradou premie = Zpr. obch. akademie v Chrudimi, 1911-12 a řady dalších odborných knih..