Všichni Autoři a témata

František Xaver Harlas (11)

František Xaver Harlas byl historik umění, malíř, publicista a ředitel Muzea hlavního města Prahy. F.X. Harlas maturoval na gymnasiu v Praze a v letech 1890–1894 studoval dějiny umění na pražské německé univerzitě . Roku 1898 zde získal doktorát filozofie. Kromě studia teorie umění absolvoval také malířské vzdělání na Uměleckoprůmyslové škole a soukromě u Charlotty Mohr-Piepenhagenové. Od roku 1897 byl asistentem a v letech 1913–30 ředitelem Muzea hlavního města Prahy. Byl zakládajícím členem a v letech 1915–1933 místopředsedou Kruhu pro pěstování dějin umění. Od roku 1911 byl výtvarným referentem Národní politiky a přispíval i do dalších tiskovin . Byl redaktorem edice reprodukcí Obrazárna Zvonu . Spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného . Zemřel v Praze roku 1947 ve věku 82 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Jako malíř se věnoval krajinářství. Filozofické kořeny Harlasovy názorové orientace tkví spíše v romantické "naturfilozofii" než v přírodních vědách 19. století, sdílí však pozitivistickou víru v postupné a stále dokonalejší poznávání přírody uměním a umění vědou. Ve svých článcích se věnoval především pragensiím, ale uchování starobylého rázu Prahy chápal relativisticky a pokladům minulosti vykázal místo v muzeu. Pro zachování svědectví o zanikajících památkách přisuzoval zásadní význam fotografii. V hodnocení umění 19. a 20. století bylo pro něj hlavním kriteriem rozvíjení již dosaženého formálního a technického mistrovství. Jako akademickou normu vnímal umění, které se blíží ideálu přirozenosti. Počátkem moderny v malířství pro něj byl Karel Purkyně, podporoval myslbekovskou tradici českého sochařství, reprezentovanou Štursou. ...

František Tenčík (10)

Doc. PaedDr. František Tenčík, CSc. Pedagog, literární teoretik, historik, kritik, a spisovatel. Přední badatel a teoretik v oblasti literatury pro děti a mládež.

František Šupka (15)

Narozen 17.5.1877 v Říčanech u Brna. zemřel 1.2.1951 tamtéž. Učitel, katolický spisovatel, redaktor a nakladatel. Autor založil a provozoval nakladatelství v Hradci Králové v 1. polovině 20. století. Specializoval se na tzv. lidovou četbu, část vydaných knih v této edici sám napsal.

František Parkan (9)

PaedDr. František Parkan Pracoviště: Katedra dějin a didaktiky dějepisu - tajemník, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze.

František Lazecký (13)

František Lazecký byl český spisovatel a básník katolické orientace. Narodil se v rodině slezského rolníka, od roku 1921 studoval na hospodářské škole v Opavě, kde mezi jeho učiteli byl i regionální spisovatel Vojtěch Martínek. Po maturitě 1925 studoval na Vysoké škole zemědělského inženýrství a roku 1930 získal titul inženýra. Souběžně studoval knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, roku 1929 složil státní knihovnickou zkoušku na Státní knihovnické škole v Praze a od roku 1930 byl knihovníkem Ústřední zemědělské a lesnické knihovny Československé akademie zemědělských věd v Praze. V letech 1946–1952 a 1956–1959 byl jejím ředitelem a v letech 1959–1962 externě přednášel knihovnictví na Filozofické fakultě UK. Přispíval do několika katolických literárních časopisů Roku 1969 odešel do důchodu a věnoval se pouze psaní a literatuře, zejména pro děti. Byl členem Umělecké besedy v Praze a Moravského kola spisovatelů. Do literatury vstoupil lyrikou, která až barokně emfaticky představovala spor duše s tělem . Koncem 30. let zjednodušil formu veršů, až k písňovému rytmu, a také témata: začal psát především o domově. Překládal například písně L. v. Beethovena, F. Schuberta nebo M. P. Musorgského, podílel se na překladu Starého zákona a katolického breviáře. Po roce 1945 se začal zabývat tvorbou pro děti, přičemž čerpal z folklorní tradice rodného Slezska . Básně ze 70. let jsou považovány za vrchol jeho tvorby . Psal i eseje, v předválečných letech hlavně s historickou tematikou.

František Krupka (11)

Narozen 25.11.1920 ve Vídni, zemřel 24.4.1988. Prof., Ing., dr., CSc., profesor katedry fyziky, publikace z oboru, práce z oboru strojního inženýrství.

František Janouch (10)

František Janouch je český a švédský jaderný fyzik, autor populárních vědeckých děl, disident a zakladatel Nadace Charty 77, jíž je také předsedou. Ještě jako středoškolský student vstoupil v roce 1948 do KSČ, odkud byl v době normalizace vyloučen a zbaven státního občanství. Na vysokoškolská studia odešel do SSSR, Vystudoval fyzikální fakultu Leningradské univerzity. Následovala aspirantura a kandidátská disertace na Lomonosově univerzitě v Moskvě. Po návratu do Československa byl vedoucím oddělení teoretické jaderné fyziky v ÚJF v Řeži, předsedou organizace KSČ tamtéž a docentem na MFF UK v Praze. Byl zakládajícím členem Evropské fyzikální společnosti a zástupcem jejího výkonného tajemníka. V roce 1970 byl z politických důvodů vyhozen ze zaměstnání a bylo mu zakázáno přednášet na Karlově universitě. Po četných mezinárodních protestech mu bylo v roce 1974 umožněno odjet do zahraničí. Pracoval nejdříve v Niels Bohrově Institutu v Kodani, potom přijal hostující profesuru, kterou mu nabídla Švédská Královská akademie věd. Po skončení této profesury pro něj zřídila švédská vláda zvláštní místo vědeckého pracovníka ve Stockholmu. Přednášel na desítkách universit v mnoha zemích Evropy, USA a Asie; v roce 1985 byl povolán jako profesor, a členem řady vědeckých rad aby přednášel na Goetheho universitě ve Frankfurtu. V roce 1975 byl zbaven československého občanství, od roku 1979 je poddaným Švédské koruny, v roce 1990 mu bylo československé občanství navráceno. V roce 1978 ve Stockholmu spolu s dalšími založil Nadaci Charty 77, kterou vede až do současné doby. V roce 1992 byl velvyslancem Československa a vedoucí československé delegace na Helsinské následné konferenci. V letech 1996–2000 zastupoval EU v Kyjevě jako evropský zástupce ředitele projektu Science and Technology Center in Ukraine. V současné době je předsedou Nadace Charty 77, voleným členem sněmu AV ČR a členem vědeckých rad řady institucí. Vystupuje na veřejnosti, ...

František Holec (5)

Narozen 26. 10. 1925 v Krahulčí u Jihlavy, zemřel 1. 4. 2011. PhDr., CSc., archivář, ředitel Archivu hlavního města Prahy, práce v oboru, redaktor Pražského historického sborníku.

František Bělohlávek (11)

PhDr. František Bělohlávek, Ph.D. se zabývá řízením lidí a psychologií práce. Absolvoval univerzitu Palackého v Olomouci v roce 1974 a vědeckou aspiranturu v roce 1994 . Pracoval řadu let jako podnikový psycholog a manažer ve velké stavební firmě. Od roku 2004 přednáší Organizaci práce a řízení lidských zdrojů v programu MBA na Masarykově universitě v Brně. Zúčastnil se řady manažerských programů ve Velké Británii a Irsku. Je vedoucím trenérem Britského know-how fondu, členem Chartered Institute for Personnel and Development , členem European Assocation of Work and Organisational Psychology . Byl vedoucím britsko-francouzsko-českého týmu projektu PHARE a NVF Rozvoj manažerů a lidských zdrojů v českých stavebních firmách a členem týmu, zpracovávajícího Strategii lidských zdrojů ČR . Působí jako vedoucí projektů, trenér a konzultant pro řadu českých i zahraničních firem, zejména Aisan-Bitron, Continental Teves, České dráhy, INA, Osram, Strabag, Siemens, Škoda Auto, TRW, atd. i pro instituce státní a veřejné správy. Je autorem knih „Osobní kariéra“ , „Organizační chování“ , „Jak vést a řídit lidi“ a spoluautorem knihy „Management“ , autorem Desatero manažera .

Fraňo Kráľ (14)

Fraňo Kráľ byl slovenský meziválečný básník, spisovatel-prozaik socialistického realismu a poválečný politik. Narodil se v rodině slovenského vystěhovalce v USA, ale jako dvouletý se spolu s matkou vrátil zpět na Slovensko, ačkoliv finanční situace rodiny byla velmi špatná. Vzdělání získal v Smrečanech, kde bydleli po návratu z USA, později pokračoval ve studiu v Liptovském Mikuláši a odmaturoval na učitelském ústavu ve Spišské Nové Vsi. Už v době studia musel těžce pracovat a kvůli špatné stravě onemocněl tyfem, který ho velmi zdravotně poznamenal na celý život, nemoc zanechala trvalé stopy a pozdější plicní onemocnění bylo jeho přímým následkem. Narukoval na vojenskou službu, ale onemocněl tuberkulózou. Léčil se pak v Tatranských Matliarech, kde se utužil v sociálních otázkách a ve svém politickém přesvědčení. Později byl převezen do sanatoria v Prosečnici na Sázavě. Ještě ne zcela doléčený byl ze sanatoria propuštěn a začal pracovat jako učitel v Okoličném, později byl přeložen do malé vesničky Kováčovce v okrese Modrý Kameň a na další místa. V roce 1931 se dostal do Bratislavy, ale pro svoji komunistickou ideologii byl předčasně penzionován. Po válce pracoval na Pověřenictvu školství, byl členem ÚV KSS a členem předsednictva Svazu československých spisovatelů. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady. Opětovně do ní byl zvolen ve volbách roku 1954 a zasedal zde až do své smrti. V roce 1953 byl jmenován národním umělcem. Počátky jeho literární činnosti spadají do období jeho léčení v Tatranských Matliarech, kde napsal a publikoval svoje první verše . Na jeho tvorbu měla velký vliv i setkání s českými avantgardními spisovateli, se kterými se setkal v době svého léčení v Česku – Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Josef Hora a Stanislav Kostka Neumann a jiní. Zpočátku byl ovlivněn proletářskou poezií, později poetismem a symbolismem, ale také válečným utrpením. V...

Ferdynand Antoni Ossendowski (10)

Antoni Ferdynand Ossendowski , Rusko, nyní Lotyšsko – zemřel 3. ledna 1945, Żółwin) byl polský spisovatel, novinář, cestovatel, světoběžník, výzkumník a univerzitní profesor. Nejznámější je pro své romány o Leninovi a ruské občanské válce, jíž se zúčastnil. Napsal více než 70 knih, které vyšly 150krát v překladu do dvaceti jazyků – byl druhým nejznámějším polským spisovatelem po Sienkiewiczovi. Během vlády komunistické strany byly jeho práce zakázany; znovu se začaly vydávat až po revoluci. U nás vyšla například jeho slavná kniha Zemí zvířat, lidí a bohů. Ve svých spisech zmiňuje Shambalu a Aghartu.

Ferdinand Herčík (12)

MUDr., RNDr., vynikající badatel v oboru radiobiologie a biofyziky. Byl synem akademického malíře Ferdinanda Herčíka Po maturitě se zapsal na Přírodovědeckou Fakultu MU . Již jako septimán začal pracovat v ústavu rostlinné fyziologie PřF pod vedením V. Úlehly; ten ho uvedl do biofyzikálního výzkumu na rostlinných modelech. Z této problematiky již v r. 1925 vytěžil svou první samostatnou publikaci. Doktorátu na LF MU dosáhl r. 1932. V l. 1928–31 působil jako asistent zmíněného ústavu na PřF MU, kde se r. 1932 habilitoval z obecné fyziologie. R. 1931 přešel na radiologickou stanici LF MU, kde pak působil v oboru radiační biofyziky do r. 1937. R. 1935 se na LF MU habilitoval z právě vzniknuvší lékařské biofyziky monografií Die Oberflächenspannung in der Biologie und Medizin. Své znalosti biofyziky prohloubil studijním pobytem na biologické stanici ve Villefranche , v Pasteurově ústavu v Paříži, v oddělení pro molekulární biofyziku Lecomta du Noüy , a v Rockefellerově ústavu v New Yorku, v biofyzikální laboratoři R. W. G. Wyckoffa . Od studia změn povrchového napětí, které vznikají v biologických soustavách vlivem světla , od r. 1932 postupně přešel k širokému spektru experimentálních studií radiobiologických. Studoval biologické účinky všech druhů krátkovlnného záření, zejména pronikavého elektromagnetického i korpuskulárního , na živé buňky. Doklady pro zásahovou teorii, jež získal, ho postupně vedly k teorii kvantové biologie. Stal se průkopníkem čs. biofyziky a zakladatelem čs. radiobiologie. R. 1937 byl jmenován mimořádným profesorem obecné biologie a byl povolán do čela biologického ústavu LF MU, do jehož rámce převedl i radiologickou stanici. Řádným profesorem obecné biologie byl jmenován r. 1946, se zpětnou účinností od r. 1941. Mezitím byl zaměstnán v Zemském radioléčebném ústavu v Brně, kde se věnoval radioterapii a potají p...

Fay Weldon (12)

Fay Weldonová, CBE, je anglická spisovatelka, esejistka a dramatička. Její dílo je spojováno zejména s otázkou feminismu. Hlavními hrdinkami její tvorby bývají současné ženy, které se nemohou vymanit z tíživých situací vyvolaných patriarchální strukturou západní, zejména pak britské, společnosti. Fay Weldon se narodila v anglické vesnici Alvechurch ve Worcestershiru jako Franklin Birkinshaw. Již odmalička měla literární zázemí, neboť dědeček z matčiny strany, Edgar Jepson , i její matka byli spisovatelé. První roky života strávila Fay v Aucklandu na Novém Zélandu, kde pracoval její otec jako doktor. Ve 14 letech, po rozvodu svých rodičů, se s matkou a sestrou Jane přestěhovaly do Anglie a Fay pak svého otce už nikdy neviděla. V Anglii navštěvovala školu South Hampstead High School. Následně se rozhodla pro studium psychologie a ekonomie na univerzitě St Andrews ve Skotsku, ovšem po svém prvním porodu se přestěhovala do Londýna. Krátce nato začala žít v londýnském Actonu a vzala si svého prvního manžela, o dvacet let staršího Ronalda Batemana, který však nebyl otcem jejího dítěte. Rozvedli se za pouhé dva roky. Fay začala pracovat v reklamní agentuře, aby zajistila dost prostředků pro svého syna, který už v té době začal chodil do školy. Chvíli pracovala jako ředitelka copywritingu a tehdy se stala promotérkou slavného sloganu „Do práce na vajíčkový pohon “. Navrhla také „Vodka tě opije rychleji “. V rozhovoru pro Guardian jednou řekla: „Je přece logické, že lidé, kteří se chtějí rychle opít tuto informaci uvítají.“ Její nadřízení ovšem nesouhlasili a návrh zamítli. Ve věku 29 let potkala Ronalda Weldona, obchodníka se starožitnostmi. Vzali se a od roku 1963 mají tři syny. V průběhu druhého těhotenství začala Fay psát pro rádio a televizi. O ně...

Eva Mrázková (14)

Autorka knih pro děti. Její cvičebnice pro začínající čtenáře mají vždy něco navíc, než jenom velká písmenka a jednoduché věty. Dětem usnadňuje čtenářské začátky a umožňuje jim procvičit a obohatit slovní zásobu a napomoci rozvoji čtení s porozuměním textu. Rodičům zase poskytuje pomocníka, jak co dítěti vysvětlit a k čemu přirovnat. Zpracování knih je doprovázeno líbivými ilustracemi a je přehledné, hravé a různorodé, čímž se dítě hned neunudí. Vysvětlování je jasné, stručné a názorné. Vystudovala ekonomii a žurnalistiku. Věnovala se oběma profesím, ale nakonec zvítězila láska ke knížkám, které rediguje v nakladatelství Edika. Žije s rodinou v malém městečku nedaleko Brna, velkou inspirací jsou pro ni dcery. Píše knížky pro děti, zaměřuje se především na procvičování českého pravopisu a jazykových schopností. Snaží se předat dětem znalosti zábavnou a nenásilnou formou.

Etc… (10)

Vladimír Mišík je známý český rockový hudebník a písničkář, známý svým osobitým hlasem a poetickými texty. Svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století a stal se výraznou osobností československé hudební scény. Mišík byl členem různých kapel, například The Matadors, Blue Effect nebo Flamengo. V roce 1970 založil vlastní skupinu Etc..., která se stala důležitou součástí jeho hudební identity.

Emilijan Stanev (10)

Emilian Stanev byl bulharský prozaik a autor literatury pro děti a mládež. Bulharský prozaik Nikola Stojanov Stanev vystupoval pod pseudonymem Emilian Stanev. Pocházel z jednoho z nejstarších měst Bulharska – Veliko Tarnovo, které se nachází na severu Bulharska. Emilian Stanev se narodil 28. února 1907 v již zmíněném městě. Jeho otec Staneva brával na lovecké výpravy do okolní krajiny Trnova. Byl to pravděpodobně právě jeho otec, který v něm vznítil lásku k přírodě, která se nadále promítla do jeho literární tvorby. Jeho matka mu zase předala lásku k literatuře a k bulharskému jazyku. V roce 1922 se Stanev se svými rodiči i sestrou přestěhoval do Eleny. Stanov se začal věnovat četbě, zpěvu i hře na housle. Mimo jiné v něm vzplál zájem o filozofii. Jelikož Stanev upřednostňoval své zájmy před studiem, byl posléze vyloučen ze školy v Eleně. Své vzdělání nakonec završil jako soukromý student ve Vrace. Zájem o kulturu přivedl Stanova ke studiu malířství na Akademii výtvarných umění v Sofii. Již po několika měsících ale z Akademie odešel, neboť si nebyl jist svými malířskými vlohy. Poté se zapsal na Svobodnou univerzitu v Sofii na obor finance a úvěr. I zde již po několika semestrech studium ukončil. Stanev za svůj život vystřídal několik zaměstnání. Pracoval například jako kontrolor na Ministerstvu financí, či jako úředník Sofijské obecní rady. V roce 1946 se opět vrátil do Sofie. Zde se stal redaktorem časopisu Ловец. Poté působil v rámci periodika Литературен фронт a nakladatelství Народна младеж. Práce redaktora jej poměrně omezovala v jeho vlastní prozaické tvorbě, ale i přesto se věnoval redigování cizích textů zodpovědně. Roku 1956 redaktorskou činnost opustil. A začalo období, kdy se naplno věnoval tvorbě svého nejrozsáhlejšího románu Иван Кондарев. Věnoval se mu celých 14 let svého života. Věnoval se tvorbě románů, ale především literatuře pro děti a mládež. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitel...

Emil Filla (14)

Emil František Josef Filla byl český kubistický malíř, grafik a sochař. Narodil se 4. dubna 1882, do rodiny železničního úředníka Františka Filly a Žofie, roz. Kotoučkové, v Chropyni č. p. 146. Dětství prožil v Brně, kde také absolvoval obchodní školu, a poté pracoval jako úředník pojišťovny. Práce úředníka jej však vůbec nenaplňovala, a proto po několika měsících odešel do Prahy. V letech 1903 - 1906 studoval v Praze na Akademii výtvarných umění monumentální malbu, v ateliéru Vlaho Bukovace. Školu však opustil po třech letech, kvůli konvenčním metodám a náplni výuky, a spolu s několika svými spolužáky se rozhodl hledat novou cestu. V prvním období tvorby jej výrazně ovlivnilo především dílo malíře Edvarda Muncha, který měl v roce 1905 v Praze výstavu. Filla se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. Z této doby pochází jeho expresionistické dílo . V roce 1909 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, jehož byl nepřetržitě členem – s přestávkou působení ve Skupině výtvarných umělců – až do své smrti. V roce 1910 se v jeho tvorbě poprvé začaly objevovat prvky kubismu, nejprve jako kuboexpresionismus , který byl mj. ovlivněn dílem raně barokního malíře El Greca, postupně však vytvářel i díla vysloveně kubistická, silně ovlivněná kubistickými obrazy Pabla Picassa a Georgesa Braqua. V té době maloval především zátiší . Zabýval se však také sochařskou tvorbou , figurální malbou . V zátiší se objevují i prvky koláže , protože do nich vlepuje části novinového textu, etikety atp. Dne 27. března 1912 se v Praze, na Královských Vinohradech, oženil s dcerou profesora filozofie na praž...

Elizabeth M Harbison (14)

Americká spisovatelka romantické literatury a kuchařek.

Elise Title (11)

Klinická sociální pracovnice, autorka romantických příběhů.

Elie Wiesel (11)

Elie Wiesel, KBE byl židovský prozaik, esejista, dramatik, filozof, humanista, politický aktivista, náboženský myslitel a nositel Nobelovy ceny za mír. Narodil se v Sighetu ležícím v dnešním Rumunsku v ortodoxním a chasidském prostředí. Během druhé světové války se město Sighet stalo součástí Maďarska. Roku 1944 Německo okupovalo Maďarsko, čímž se Holocaust rozšířil i na tuto, před tím pro Židy relativně bezpečnou, zemi. V roce 1944 úřady deportovaly celou židovskou komunitu do koncentračního tábora Auschwitz II – Birkenau, který se nacházel na území Polska. Wiesel prošel také koncentračním táborem Buchenwald a z celé rodiny přežil jen on a dvě jeho sestry. Po válce odjel do Francie, kde studoval na Sorbonně a poté se živil jako novinář. Posléze žil v USA a přednášel humanitní vědy na univerzitě v Bostonu. V roce 1987 založil, společně se svojí ženou Marion, Nadaci Elieho Wiesela pro humanitu . V roce 1996, společně s Václavem Havlem a Yoheiem Sasakawou, založil „brainstormingovou“ konferenci Forum 2000. Angažoval se v propagování odkazu holokaustu. V roce 1958 vydal svoji první knihu – Noc – novelu, která popisuje jeho zážitky a zkušenosti z koncentračních táborů. Celkově napsal přes čtyřicet románů, povídkových sbírek a esejů, z nichž se většina věnovala holocaustu. Jako novinář s instinktem po jasném pojmenování událostí byl první, kdo začal systém nacistické perzekuce a koncentračních táborů označovat anglickým termínem holokaust . V roce 1986 mu byla udělena Nobelova cena míru za dlouholetou aktivitu v boji na obranu lidských práv a za uměleckou tvorbu. Kromě té získal za svoji práci řadu ocenění, např.: Byl i držitelem maďarského státního vyznamenání, které se však v červnu 2012 rozhodl Maďarsku vrátit, protože se mu nelíbilo, že se členové maďarské vlády účastnili obnoveného pohřbu nacisty Jozsef...

Eileen Goudge (9)

Eileen Goudgeová o sobě říká, že prožila život popelky - z osamělé matky, která pobírala sociální podporu, se vypracovala na autorku bestsellerů - a proto i ve svých románech píše o ženách popelkách.

Eiičiró Oda, (11)

Eduard Němec (6)

Autor kuchařských knih a předpisů o konzervování ovoce a zeleniny.

Ed Brubaker (13)

Americký komiksový ilustrátor a scénárista. Zástupce komiksové drsné školy .

Earl Derr Biggers (14)

Earl Derr Biggers byl americký spisovatel detektivních románů. Narodil se ve městě Warren v Ohiu. Absolvoval Harvardovu univerzitu a začal pracovat v Bostonu jako novinář a divadelní kritik. Publikoval dva romány, ale bez valného ohlasu. Upozornil na sebe až dílem Sedm klíčů k Baldpatu . Román byl zpracován do formy dramatu, hrál se na Broadwayi, a byl dvakrát zfilmován. Další tři romány sice kladou důraz na záhadu a momenty napětí, ale nebyly zvlášť úspěšné. Inspiraci našel v detektivkách. Stvořil postavu tělnatého Cahralie Chana, s buclatými tvářemi a šikmýma očima, který slouží jako detektivní seržant v Honolulu. Kromě toho, že je Chan policistou, je také velkým znalcem lidské psychologie. Biggers napsal celkem šest románů s Charlie Chanem, potom však předčasně zemřel. Charlie Chan vystupuje celkem více než v 50 filmech, ale většina z nich nevychází z Biggersových románů, ale pouze z úspěšné postavy.

Dušan Dušek (14)

Dušan Dušek je slovenský básník, prozaik, filmový scenárista, pedagog, autor rozhlasových her a literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině lesního dělníka a své vzdělání získával v Piešťanech a Bratislavě, kde vystudoval geologii a chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského. Pracoval jako redaktor v časopisech Smena, Tip, Kamarát a Slovenské pohľady. Od roku 1979 se profesionálně věnuje literární tvorbě a v současnosti vyučuje v Ateliéru scenáristické tvorby na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě. Svoje první literární díla publikoval od roku 1964 v časopisech . Knižní debut mu vyšel v roce 1972. Věnuje se psaní literatury pro dospělé, ale i pro děti a mládež. V dílech se vrací k tématům dětství, domova, vesnice, příbuzenských či mezilidských vztahů, často využívá motiv smrti, kterou považuje za součást života, ale také erotiky a dospívání. Krom samotného děje se věnuje množství detailů, které se neustále opakují a vzájemně prolínají, proniká pod povrch vztahů, situací a problémů, které neřeší, jen evokuje. Svůj postoj naznačuje využitím nečekaného úhlu pohledu, který se často mění a přechází až do světa neskutečna a fantazie. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dušan Dušek na slovenské Wikipedii.

Dominik Pecka (17)

Dominik Pecka byl český římskokatolický kněz , od roku 1926 gymnaziální profesor, autor řady studií z oblasti sociologie, antropologie a teologie. Byl také činný v oblasti krásné literatury a působil jako redaktor časopisů Úsvit a Jitro. Byl perzekvován komunistickým režimem . Studoval nejprve na gymnáziu v Kyjově , poté v kněžském semináři v Brně . Maturoval v roce 1914 na gymnáziu na Starém Brně. Po maturitě pokračoval ve studiu v kněžském semináři v Brně. Kněžské svěcení přijal 5. července 1918. Po svěcení působil v letech 1918 až 1926 postupně jako kaplan v Tuřanech, Loděnicích a Zábrdovicích. Na doporučení představených se rozhodl pro pedagogickou službu. V roce 1926 získal po složení předepsaných zkoušek profesorskou způsobilost pro gymnázia. Vyučoval náboženství, filosofii, němčinu a francouzštinu. Jeho působištěm bylo v letech 1926 až 1941 české gymnázium v Jihlavě. Po jeho zrušení učil na gymnáziu v Brně – Králově Poli a v Brně-Husovicích . V letech 1949–1950 působil také jako docent sociologie na Teologickém ústavu v Brně. V květnu 1954 byl zatčen a odsouzen na dva a půl roku odnětí svobody. Po propuštění na amnestii v květnu 1955 se vrátil do Brna, kde pak působil jako zpovědník Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka. V roce 1958 byl však znovu zatčen a pro „maření dozoru nad církvemi“ odsouzen na čtrnáct měsíců vězení. Po propuštění v únoru 1960 odešel do brněnského kapucínského kláštera. V roce 1969 byl částečně rehabilitován; téhož roku mu Cyrilometodějská teologická fakulta udělila čestný doktorát. Poslední rok života prožil v kněžském domově v Moravci.

Dirk Husemann (10)

Jako vědecký žurnalista a archeolog provádí archeologický průzkum dějin. Studoval dějiny pravěku a starověku, klasickou archeologii a etnologii v Münsteru. Píše reportáže a literaturu faktu, například o nejstarším městě na světě v Sýrii, posledních záhadách Stonehenge nebo o stravovacích návycích ve vazbě na doping na antických olympijských hrách.

Delphine de Vigan (11)

Delphine de Vigan je francouzská spisovatelka. Delphine de Vigan psala své první čtyři romány po nocích, protože ve dne pracovala pro společnost v Alfortville, která se zabývala průzkumem veřejného mínění. Její první publikovaná práce Jours sans faim vyšla pod pseudonymem Lou Delvig, ale od té doby psala pod svým vlastním jménem. Její průlomovou prací byla No et moi , která v roce 2009 získala Mezinárodní cenu Rotary a prestižní francouzskou cenu Prix des libraires. Román byl přeložen do dvaceti jazyků a v roce 2010 byl zfilmován režisérem Zabou Breitmanem . Po úspěchu této knihy se začala věnovat pouze literatuře. V roce 2011 vydala román Rien ne s'oppose à la nuit , který pojednává o rodině vyrovnávající se s bipolární poruchou ženy. Tato kniha získala několik francouzských literárních cen, včetně ceny Prix du roman Fnac, ceny Roman France Télévisions, Grand prix des lectrices de Elle a Prix Renaudot des lycéens. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Delphine de Vigan na anglické Wikipedii.

David Vávra (13)

David Vávra je český architekt, herec a spisovatel. Společně s Milanem Šteindlerem v 70. letech 20. století v Praze spoluzakládal divadlo Sklep. Pochází z Prahy-Braníku, kde vyrůstal a kde dodnes bydlí. K tomuto místu se vztahuje celý jeho život. Absolvoval stavební fakultu ČVUT a Akademii výtvarných umění v Praze. Jako architekt působil především v Praze a okolí. Je znám též jako spoluautor a zasvěcený průvodce úspěšného televizního seriálu Šumná města. Působí též jako příležitostný básník, obzvláště při slavnostních příležitostech. Měl blízko k monarchismu a v roce 1999 byl jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia spisovatele Petra Placáka. V roce 2013 podpořil též založení LES , kterou zakládal Martin Bursík. Naopak v rozhovoru z roku 2020 se proti označení za monarchistu ohradil a řekl, že je „typický sociální demokrat první republiky.“ Jako architekt se věnuje především obnovám budov, v menší míře i navrhování nových budov, a to budov pro bydlení. Vítězný návrh nové budovy Národní knihovny od Jana Kaplického označil za vizionářskou stavbu s velkým potenciálem pro význam české architektury. Podle Davida Vávry je kvalitní architektura hodna být v kontextu se starší architekturou. Moderní může koexistovat se starým. V jeho dílech je v pozadí cítit inspiraci z období moderních proudů architektury ze začátku dvacátého století. Nenásilně a harmonicky působí například prvky kubistické prvky osvětlení ve vstupním foyer Švandovo divadla a interiér baru kulturního domu Dobeška navržen v decentním retro-stylu. Založil vlastní alternativní divadlo Sklep. Jako herec účinkoval v desítkách filmů. V televizi ho proslavila role Egona v rámci jazykových kurzů Alles Gute satirického pořadu Česká soda. Oblibu si získal také jako průvodce v populárně-naučném televizním seriálu Šumná města o moderní české a moravské architektuře. Netradičním, spíše poetickým než odborným pří...

David Urban (12)

David Urban se narodil v roce 1973 v Praze, kde žije dodnes. Je šťastně ženatý, má dvě dospělé děti a pár koček. Více než polovinu života pracuje u kriminálky. Mezi jeho zájmy patří četba knih, komiksů i hraní počítačových her. Rád zdolává lezecké stěny a věnuje se lukostřelbě. Od podzimu roku 2016 začal psát povídky a účastnit se literárních soutěží. Mezi jeho úspěchy patří vítězství v soutěžích kriminálních příběhů Česká lupa 2017 a 2019, finálové umístění v soutěži O cenu havrana 2018 a 2019, Cena České společnosti Sherlocka Holmese pro rok 2019 a Cena společnosti Agáty Christie 2020. Patří mu také vítězství v soutěži scifi povídek O stříbřitělesklý halmochron 2019 a druhé místo v ročníku 2017 a druhé místo v soutěži s hororovou tématikou Rokle šeré smrti 2017. Rovněž vyhrál soutěž o historickou povídku na téma římských legií pořádanou Archeologickým institutem v Mušově.

Danielle Dušková (8)

Danielle Dušková je prozaička střední generace. Danielle Dušková je dcera melantrišského sportovního novináře, autora detektivního románu a povídek ze sportovního prostředí. Když její otec nesměl publikovat, pracoval jako frézař. Matka Danielle Duškové Hana Golová byla literárně činná. Po ní zvolila Dušková pseudonym Danuše Golová pro svou druhou knihu. Používala také pseudonym Marcela Adamová. Danielle Dušková maturovala na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze, na univezitu však nebyla přijata. Pracovala v několika továrnách. V letech 1964 - 72 byla zaměstnána v projektovém ústavu, od roku 1972 se věnuje vlastní literární tvorbě. Přispěla též do sborníků Konfrontace v roce 1967 a Cesta v roce 1974.

Daniel Kovář (14)

Daniel Kovář je jihočeský archivář a spisovatel. Působí jako vedoucí českobudějovické pobočky státního oblastního archivu v Třeboni. Od roku 1998 napsal nebo se podílel na množství článků i knih o Českobudějovicku i o jednotlivých vesnicích

Dana Winklerová (15)

Autorka knížek pro nejmenší čtenáře.

Dalibor Janek (8)

Dalibor Janek , Novinář, bývalý automobilový závodních v závodech do vrchu, autokrosu a automobilových soutěžích, též autor motoristických knih. 1972 - 1991 Svět motorů, 1991 - 1997 volný novinář, autor 5 knih s motoristickou tématikou.

Curzio Malaparte (7)

Curzio Malaparte, vlastním jménem Curt Erich Suckert byl italský spisovatel a novinář. Curzio Malaparte se narodil jako Curt Erich Suckert v italském Pratu do smíšené rodiny, jeho otec byl Němec, matka Italka. Svůj pseudonym důmyslně zvolil podle následujícího klíče: Curzio Malaparte . V první světové válce bojoval v Ardenách, roku 1918 získal francouzský Válečný kříž a medaili za chrabrost. Poté se věnoval novinařině, od roku 1921 řídil časopis La Stampa. Literatuře se začal plně věnovat až po roce 1927, za svůj román Technika státního převratu byl italskými úřady vypovězen na ostrov Lipari. Od roku 1922 byl aktivním členem fašistické strany. Za druhé světové války působil jako frontový zpravodaj na Severní a Východní frontě , poté emigroval do Švédska a stal se styčným důstojníkem mezi Spojenci a italským odbojem. Za tuto činnost byl zatčen a převezen do Říma, odkud se mu však podařilo uprchnout do Neapole. Po vstupu americké armády do Itálie působil jako styčný důstojník s americkou armádou. Po skončení války podporoval komunistickou stranu.

Christina Laurenová, (7)

China Miéville (10)

China Tom Miéville je úspěšný britský autor fantasy, sci-fi a hororu. Rád označuje své dílo jako „weird fiction“ , respektive New Weird, a je předním představitelem takto nazývané volné skupiny autorů, kteří se snaží o oživení žánru, odklon od zavedených komerčních klišé i narušení hranic se science fiction a hororem, které pokládají za umělý výsledek téhož komerčního škatulkování. Od raného dětství žije v Londýně. V osmnácti letech učil angličtinu v Egyptě, kde vznikl jeho zájem o arabskou kulturu a politiku Blízkého Východu. Vystudoval antropologii na univerzitě v Cambridge a mezinárodní vztahy v Londýně. Strávil také jeden rok na Harvardu. Je členem největší z britských revolučně-levicových stran, trockistické Socialistické dělnické strany ; ve volbách do britského parlamentu v roce 2001 kandidoval za její koalici Socialist Alliance v tradičně labouristickém obvodě a získal 459 hlasů . Jeho politické názory se odrážejí v jeho díle i teoretických statích o literatuře – proslulá kritika J. R. R. Tolkiena a jeho díla jako reakcionářského); na řadě conů se účastnil bouřlivých panelových diskusí o politice. Děj trojice jeho románů Nádraží Perdido, Jizva a Železná rada se odehrává ve světě Bas-Lag a zejména ve městě Nový Krobuzon, kde hlavní hrdinové žijí nebo z něj pocházejí. Svět je plný inteligentních druhů. Kromě lidí je obýván kaktusíky, cheprijkami, strupobijci, upíry a mnoha dalšími druhy, z nichž některé jsou lidskému myšlení zcela cizí a nepřátelské. V tomto světě je běžně kombinována věda většinou příliš nepřesahující úroveň parních strojů s „thaumaturgickou“ magií. Lidé mohou být pomocí těchto technik upravováni pro specifické úkoly na tzv. „přetvory“, tedy jakési steampunkové kyborgy. Tato procedura se nejčastěji používá jako trest. Do češtiny jeho díla tradičně překládá Milan Žá...

Čeněk Charous (11)

Čeněk Charous byl český učitel a spisovatel, autor řady dobrodružných a vědeckofantastických knih pro mládež. Po maturitě na učitelském ústavu v Praze roku 1917 učil do roku 1927 na několika obecných školách a do roku 1931 na měšťanských školách v Uhříněvsi a v Běchovicích. Pak působil v Praze, nejprve v Podolí a od roku 1932 na chlapecké škole Na pražačce. Je autorem řady dobrodružných, didaktických románů pro mládež, knih se sportovní a brannou tematikou a publikací o zvířatech. Po válce napsal společně s Rudolfem Fauknerem pod pseudonymem R. V. Fauchar několik vědeckofantastických románů, čímž se stal jedním z prvních českých autorů sci-fi. Jeho manželkou byla od roku 1921 Marie Charousová-Gardavská, rovněž spisovatelka. Jedná se o jedny z prvních českých vědeckofantastických románů. Vyznačují se však přemírou do děje neústrojně zařazovaných technických detailů, nepravděpodobností zápletek, absencí psychologie hrdinů a vírou v komunistickou budoucnost lidstva.

Cecily Von Ziegesar (17)

Cecily von Ziegesarová sama navštěvovala jednu z elitních středních škol na newyorském Manhattanu, a tak má mnoho příhod z knih řady Gossip Girl a To je ona reálný základ v jejích zážitcích. Po maturitě nastoupila na vysokou školu Colby College ve státě Maine, kde se věnovala umění. Po dokončení studia odešla pracovat do rozhlasu v Budapešti, odkud se po roce vrátila do Spojených států a nastoupila na Arizonskou univerzitu ke studiu uměleckého psaní. Poté se přestěhovala do Londýna, kde pracovala ve vydavatelství. Když se i odtud vrátila domů, našla práci ve společnosti zabývající se balením knih a právě zde ji napadla myšlenka začít se psaním první knížky nesoucí titul Gossip Girl. V současné době se plně věnuje psaní dalších dílů této úspěšné řady, kterou rozšířila o další úspěšnou sérii To je ona. Americká společnost CW natočila televizní seriál Gossip Girl a v Americe se vysílá od poloviny září 2007.

Casalis Anna (18)

Caroline Cross (16)

Narodila se a vyrůstala ve státě Washington. Na vysoké škole studovala obor politické vědy. Nepraktičnost tohoto studia se projevila záhy, když nemohla najít pořádnou práci. Až jednou byla nucena zůstat doma, protože dcery onemocněly neštovicemi a Caroline neměla doma nic ke čtení , soused jí přinesl hromadu romantických příběhů, do kterých se zamilovala. Rozhodla se, že zkusí sama jeden napsat a za tři roky nato vydala svou první knihu. Našla své místo. Nyní spolu se svým manželem a dcerami žijí v Seattlu.

Carola von Kessel (17)

Carola von Kesselová dlouho pracovala jako redaktorka odborných publikací o koních a knih pro děti a až posléze začala sama psát. Od té doby píše jako nezávislá autorka pro různá nakladatelství a časopisy. S manželem žije na malém statku v Niederrheinu, kde chová i několik vlastních koní.

Carl Maria von Weber (13)

Carl Maria von Weber byl klíčovou postavou ve vývoji německé romantické opery a často bývá označován za jednoho z prvních významných skladatelů romantické školy. Narodil se 18. listopadu 1786 v holštýnském Eutinu a byl všestranným umělcem, jehož nadání přesahovalo rámec skladatelského umění a týkalo se i dirigování, hry na klavír a hudební kritiky. Weberovy opery výrazně ovlivnily vývoj romantické opery v Německu a významně určily směřování německé hudby po Beethovenovi.

Břicháč Tom (6)

Brenda Apsley (15)

Spisovatelka a editorka, autorka knih pro děti s velmi širokým záběrem - od knih pro nejmenší přes knížky do vody, magnetové a samolepkové sešity až po naučné série pro malé čtenáře a romány pro náctileté. Sestavuje také zábavené kalendáře a diáře pod různými licencemi .

Brandon Mull (16)

Americký spisovatel.

Bořivoj Borecký (5)

Narozen 26.3.1922 v Praze, zemřel 1995. PhDr. CSc., docent katedry antického starověku, překlady a výbory z oboru.

Bohumír Kotlík (10)

Autor učebnic chemie.

Bohumír Hlava (10)

Narozen 2.3.1927, zemřel 13.5.1997. Český zemědělský odborník v oblasti tropického a subtropického zemědělství, spoluautor spisu o vitamínech.

Bohumila Grögerová (12)

Autorka próz, rozhlasových her a překladatelka. Jedna z nejvýznamnějších osobností současné české literatury. Ve spolupráci s Josefem Hiršalem vytvořila více než 180 překladových titulů. Bohumila Grögerová je publicistka, překladatelka a především autorka poezie, od padesátých let dlouholetá spoluautorka s Josefem Hiršalem. V dubnu roku 2009 při udílení cen Magnesia Litera v pražském Stavovském divadle se její básnická sbírka Rukopis stala knihou roku. Její rukopis dokončila téměř nevidomá. Zároveň se stala absolutní vítězkou. Bohumila Grögerová maturovala v roce 1940 a po odborné nástavbě pracovala jako sekretářka. Na pražské Filozofické fakultě studovala češtinu a ruštinu, studia ale nedokončila. Jako dokumentaristka pracovala několik let v nakladatelství Naše vojsko. Z politických důvodů musela z místa odejít a byla zařazena mezi ineditní autory. Působila jako redaktorka Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací. Přispívala časopisecky do Plamene, Literárních novin, Tváře, Sešitů aj.

Bernard Clavel (7)

Bernard Charles Henri Clavel byl francouzský spisovatel. Pocházel z chudé rodiny, která mu neumožnila vysněné studium malířství, vyučil se cukrářem, pracoval v různých manuálních profesích a první román "Noční dělník" vydal až v roce 1956. Jeho nejvýznamnějším dílem je románová tetralogie Velká trpělivost, popisující život v jeho rodném kraji Jura ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Za závěrečný díl Plody zimy obdržel Goncourtovu cenu. Cestoval po světě, žil také v Československu. Vydal okolo devadesáti knih: kromě beletrie také svazek společensko-kritických esejů Klid zbraní, životopisy Paula Gauguina a Leonarda da Vinci, sbírky lidových pověstí nebo dětskou knížku O černém beránku a bílém vlkovi. Jeho tvorba se vyznačuje čtivým realistickým stylem a citlivým zobrazením osudů obyčejných lidí . Angažoval se v sociálním a protiválečném hnutí, byl členem Académie Goncourt a Sdružení pro výchovu k nenásilí a míru. V roce 2002 mu byl udělen Národní řád Québecu. Podle jeho předloh natočil Denys de La Patellière filmy Hrom do toho a Otec a dcera .

Benedikt (16)

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Åsa Larsson (12)

Åsa Larssonová, plným jménem Åsa Elena Larsson, je švédská autorka kriminálních románů. Narodila se v Uppsale, vyrůstala avšak ve městě Kiruna na severu Švédska. Pracovala jako daňová poradkyně, tuto profesi má i hlavní hrdinka jejích knih Rebecka Martinssonová. V češtině vydává její knihy nakladatelství Host. Její první román Sluneční bouře obdržel roku 2003 ocenění "Nejlepší švédská krimi prvotina" a druhý román Prolitá krev dostal roku 2004 cenu za "Nejlepší švédský kriminální román". V roce 2012 obdržela "Svenska Bibelsällskapets Bibelpris". PAX - série 10 knih

Arto Paasilinna (9)

Arto Paasilinna byl finský spisovatel, autor převážně humoristických románů. V současnosti je nejprodávanějším finským autorem. Jeho knihy se překládají do řady cizích jazyků. Narodil se v obci Kittilä za severním polárním kruhem. Jeho rodiče byli Väinö Paasilinna, původním jménem Gullstén, a Hilda-Maria Paasilinna . Měl čtyři bratry a dvě sestry, z nichž někteří byli také významnými osobnostmi finské kultury. Erno Paasilinna byl novinář a spisovatel, který za sbírku esejů Yksinäisyys ja uhma získal několik literárních cen. Reino Paasilinna byl mezi lety 1996 a 2009 poslancem Evropského parlamentu. Mauri Paasilinna je také spisovatelem a pracuje ve státní správě. Arto Paasilinna pracoval pro noviny Nuoren Voiman Liitto, Nuori Voima-lehti a pro týdeník Apu. V roce 1975 začal být nespokojen s prací novináře. Prodal svou loď, aby byl finančně zajištěn a mohl napsat svou první knihu Jäniksen vuosi . Kniha měla dobrý čtenářský ohlas a Paasilinna se stal nezávislým spisovatelem. Knihy Zajícův rok a Vlčí léto laponského mlynáře byly zfilmovány. V roce 2006 navštívil Podzimní knižní veletrh v Havlíčkově Brodě, kam jej pozvala ředitelka veletrhu, překladatelka z finštiny a bývalá kulturní atašé v Helsinkách Markéta Hejkalová. V říjnu 2009 prodělal mozkovou mrtvici, částečně ztratil paměť a od dubna 2010 žil v domě s pečovatelskou službou. Zde také v roce 2018 zemřel.

Antonín Doležal (12)

Antonín Doležal je český porodník. Nastoupil lékařskou praxi v době po únorové revoluci v roce 1953 na Kladně u ikonického primáře Chmelíka, a od roku 1954 pracoval na bývalé 2. gynekologicko-porodnické klinice, kde byl také svědkem jejího sloučení s 1. gynekologicko-porodnickou klinikou v jeden ústav. Potom odešel, již jako emeritní profesor, pracovat na Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, katedru anatomie a biomechaniky, kde působí dosud. Narodil se a vyrůstal v Praze, na samém začátku druhé světové války mu bylo 10 let. Jeho matka byla sochařka, otec překladatel slovanských jazyků. Pro povolání lékaře se rozhodl jako student gymnázia, inspirován mikrobiologem profesorem RNDr. J. Kořínkem a dalšími pedagogy v té době Němci zavřené přírodovědecké fakulty. Studium na lékařské fakultě začal v roce 1948, na níž jej myšlenkově ovlivnil vývojovým pojetím anatom profesor Ladislav Borovanský. Od prvého semestru se stal demonstrátorem ve fyziologickém ústavu, kde v té době působil pedagog profesor F. Karásek a profesor Vilém Laufberger. Ještě jako studenti tam pracovali – pozdější endokrinolog prof. Vratislav Schreiber, neurofyziologové prof. J. Bureš a doc. Š. Figar. Pod vedením profesorky D. Benešové působil Antonín Doležal také jako dobrovolník na I. patologii v dětské pitevně. Jako student od roku 1951 vedl v pražském ÚPMD v Podolí fyziologickou laboratoř. Na morčatech vypracoval subserózní reliéfovou hysterografii , která dovolovala na rentgenu sledovat děložní motilitu u nenarkotizovaného zvířete. Po aplikaci pituitrinu popsal při kontrakci ascensus partis indivisae, při nocicepčním dráždění kontrakce směřovaly naopak směrem kaudálním, nalezl i inkoordinaci děložních rohů . Montevidejská škola prokázala existenci ascendentního, descendentního gradientu a různé stupně inkoordinace děložní i u člověka. V té době zde také asistoval dr. D. Brucháčovi při experimentech o interocepci na zvířeti. Po promoci v roce 1953 ...

Anna Świderkówna (4)

Anna Świderkówna byla významná polská historička, klasická filoložka, papyroložka a biblistka, profesorka Varšavské univerzity. Zabývala se zejména obdobím helénismu a studiem antických papyrů. Za svou práci obdržela v roce 2007 literární ocenění polského PEN klubu a v roce 2008 in memoriam důstojnický kříž Řádu Polonia Restituta.

Anna Kadlecová (7)

Narozena 1931 v Javorince. Doc. Ing., CSc., architektka, práce z pozemního stavitelství.

Anna Andrejevna Achmatova (9)

Ruská básnířka a překladatelka, vlastním jménem A. A. Gorenková.

Andrej Štiavnický (7)

Andrej Štiavnický sa už skoro tridsať rokov venuje štúdiu historických dokumentov o Alžbete Bátoryovej. Výsledkom jeho dlhoročnej práce je úspešná pentalógia o živote tejto kontroverznej osobnosti našich dejín a jej nasledovníčky Anny Rosiny Listhiusovej. Interview: Pred knihami o Alžbete Bátoryovej ste napísali dve iné. O čom boli a čím ste sa v tej dobe zaoberali? Prvá kniha Milovať bez lásky a sexu? vyšla v roku 1996 a obsahovala 111 otázok biskupovi Rudolfovi Balážovi, ktoré sa týkali sexu a morálky. Bolo to vysielané aj v rádiu a kniha mala vynikajúci ohlas. Ďalšia sa volala Európan na križovatke dejín a života a išlo o filozofické otázky o zmysle života. Tieto knihy boli mojimi prvotinami, no už v tom období som sa venoval historickému výskumu. Kedy vás očarila história Čachtického hradu a život Alžbety Bátoryovej? Štúdiu historických dokumentov sa venujem už 28 rokov. Je to náročné a obsiahle štúdium, každý, kto si prečíta moje knihy, pochopí to. Špecializujem sa na obdobie 16. a 17. storočia a život Alžbety Bátoryovej ma veľmi zaujal. Ako osemročný chlapec som si prečítal Čachtickú pani od Joža Nižňanského a chcel som sa dozvedieť, aká je pravda o tejto historickej postave. Zaujímalo ma, či sa skutočne kúpala v krvi a či vraždila mladé dievčatá. To bol prvotný impulz a neskôr aj záujem môjho srdca. Počas štúdia som sa dostal k materiálom doktora Kočiša, ktorý je v tomto smere mojím veľkým vzorom. Je to celoživotné štúdium a stále sa venujem tejto téme, lebo sa zdá, že je nevyčerpateľná. Život Alžbety Bátoryovej študujete už dlhé roky. Čo pre vás táto postava, ako súčasť slovenskej histórie, znamená? Vzhľadom na to, že ide o veľmi negatívnu osobu a vzhľadom k rozsahu jej trestnej činnosti, preniká oveľa vyššie, ako hovoria historici. V dvadsiatom storočí ju spôsobom mučenia prevýšil len Hitler s koncentračnými tábormi a Stalin s gulagmi. Nikto iný pred týmito diktátormi a vrahmi miliónov ľudí nedokázal urobiť s ľudskou dôstojnosťou to, čo urobila Al...