Všichni Autoři a témata

Josef Krása (10)

Josef Krása byl český historik umění středověku a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia v Čáslavi v letech 1953–1958 vystudoval dějiny umění a dějiny na Filozofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem profesorů Jana Květa a Jaroslava Pešiny. Diplomovou práci o renesančních nástěnných malbách v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze obhájil roku 1956. Od počátku své vědecké kariéry se specializoval na českou a slovenskou gotickou knižní malbu, v níž dosáhl významných úspěchů a světového renomé. Od roku 1957 až do své smrti v roce 1985 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu dějin a teorie umění Československé akademie věd. O gotickém umění publikoval kolem stovky odborných statí, většinou v časopisu Umění, napsal tři monografie. Jako vědecký redaktor vedl například akademické Dějiny českého výtvarného umění , působil v ediční radě nakladatelství Odeon a v redakční radě časopisu Umění. Zastával také další vědecké funkce, byl například členem vědeckého kolegia věd o umění ČSAV a členem mezinárodního komitétu dějin umění CIHA. Externě přednášel o gotické knižní malbě na katedře dějin umění Filosofické fakulty UK v Praze. Patří k nejvýznamnějším českým historikům umění poválečné generace. Od nedokončené práce byl po krátké těžké nemoci odvolán ve věku 51 let. Od roku 1991 nese jeho jméno cena udělovaná mladým badatelům do 40 let za mimořádný přínos v oboru dějin umění.

Josef Kořán (10)

Josef Kořán, plným jménem Josef Jan Kořán , byl rakouský a český novinář a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu. Profesně působil jako politik, publicista, historik, redaktor. Vydával historické a zeměpisné publikace. Vystudoval na gymnáziu v Písku a od roku 1862 studoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze . V roce 1866 složil příslušné zkoušky a připravoval se k vyučování na středních školách, avšak činnost literární odvrátila ho od tohoto úmyslu. Místo pokračování v akademické dráze dal přednost novinářské a publicistické profesi. Již jako student se stal roku 1863 členem redakční rady Riegrova slovníku naučného, kde působil do roku 1867, kdy nastoupil do redakce listu Pokrok. Následujícího roku úřady vydávání Pokroku zastavily a Kořán proto se skupinou dalších žurnalistů přesídlil do Chrudimi, kde místo Pokroku začal vycházet list Koruna. V roce 1869 se po obnovení Pokroku se vrátil do jeho pražské redakce. V letech 1870–1876 navíc redigoval časopis Světozor. Když byla roku 1882 Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze rozdělena na dvě samostatné národní univerzity, byl Kořán jmenován kvestorem české univerzity. Po třech letech ale na tento post rezignoval a plně se opět věnoval novinářské práci pro list Pokrok. V roce 1887 se stal ředitelem redakční rady Ottova slovníku naučného , do kterého sám přispěl články z právní tematikou. V roce 1892 se stal ředitelem kanceláře České akademie věd a umění. Publikoval i v četných dalších periodikách a vydal několik odborných knih, například v roce 1866 zeměpisné pojednání o státech světa. Když zemřel historik Karel Vladislav Zap, ujal se Kořán pokračování v Zapově díle Českomoravská kronika . Byl aktivní v školských a menšinových otázkách. V roce 1880 se podíle...

Josef Kleibl (5)

Josef Kleibl je rozhlasový redaktor, autor, publicista, popularizátor vědy, zakladatel pořadu Meteor. Josef Kleibl je spojen zejména s rozhlasovým pořadem Meteor, jehož založení v šedesátých letech nejen inicioval, ale který později též dlouhodobě autorsky připravoval a moderoval. Krátce po ukončení studia na Filozoficko-historické fakultě UK v Praze v lednu 1955 nastoupil téhož roku, již 8. února, na umístěnku do Čs. rozhlasu, redakce vysílání pro školy a současně redakce vědy a techniky pro mládež , obě části redakce tehdy vedl spisovatel Václav Čtvrtek. Dostal zde na starost dějepis pro vysílání pro školy, a pro odpolední pořady pro starší školáky pak zeměpis, kulturní historii a dějiny civilizace. Po odchodu Václava Čtvrtka z rozhlasu „na volnou nohu“ byl v roce 1960 jmenován vedoucím této redakce. Ta se pod jeho vedením stala líhní řady programových nápadů. V té době v ní pracovali další rozhlasové osobnosti: Oldřich Unger, Bohumil Kolář, Rudolf Čechura, Vlasta Čtvrtková – Váňová, Kamil Horák, Otakar Ksandr a Milan Bauman. V sekretářské pozici působily Eva Půlpánová a Lea Hrbková. Kleibl inicioval vznik několika nových pořadů, mimo jiné večerníčku Dobrou noc, děti. U jeho zrodu v redakci VTM stáli redaktorka Vlasta Váňová , režisérka Helena Philippová, autor znělky J. Šidla a spisovatelka Olga Hejná, která skřítka Hajaju pojmenovala. První pohádku "Jak Hajaja procitl" napsal Václav Čtvrtek a zazněla z rozhlasových přijímačů v podání Vlastimila Brodského 2. ledna 1961. Pořad byl později přejmenován na Dobrý večer, děti a posléze na Hajaju. V letech 1964 až 1969 Kleibl působil jako zástupce Čs. rozhlasu v Mezinárodní rozhlasové univerzitě v Paříži. Zde byl autorem koncepce a pilotním ko-redaktorem mezinárodního seriálu o historii evropského zvonařství , který vysílalo přes třicet rozhlasových společností. V programech ...

Josef Froněk (16)

Josef Fronek, Prom. Ped., M.A., Ph.D., je český anglista, bohemista a lexikograf donedávna žijící ve Velké Británii. Působil na University of Glasgow, momentálně vyučuje na Ostravské univerzitě. Je také kritikem politické korektnosti.

John Morressy (11)

John Morressy byl americký spisovatel fantasy a sci-fi literatury a profesor anglické literatury na univerzitě v New Hampshire ve Spojených státech amerických. Napsal více než 25 románů a množství povídek. Na začátku své spisovatelské dráhy psal převážně sci-fi, později převážně fantasy. Vystudoval St John's University a New York University. První román ve stylu fantasy vydal v roce 1966. Až na cyklus o Kedrigernovi a výjimky nebyla Morressyho další díla přeložena do češtiny. Naopak v cyklu o Kedrigernovi vyšla kniha Kedrigern a drak Comme Il Faut dříve česky než anglicky, stejně jako později další příběhy o Kedrigernovi. Vydavatel Morressyho nechtěl v cyklu o Kedrigernovi pokračovat, přestože jiné knihy Morressymu v USA vycházely. Morressy tak několik let psal pouze pro české čtenáře. Po roce 2000 začalo tyto knihy vydávat nakladatelství Meisha Merlin Publishing v Atlantě pod souhrnným názvem Kedrigernovy kroniky . V květnu 2007 ovšem nakladatelství ukončilo svou činnost, některé Morressyho příběhy tedy zůstávají nevydány v jazyce originálu. Jedná se o poetickou a humornou fantasy. Kedrigern je mladý , ale poměrně úspěšný čaroděj specializující se na odeklínadla. Velmi nesnáší cestování, ale samozřejmě se mu nemůže vyhnout: musí putovat za klienty i za jinými čaroději. Jedná se o prequel, tedy knihy napsané po hlavní části série, ale odehrávající se před ní. Popisuje mládí Kedrigerna a jeho studia, ale také jeho snahu zjistit, kdo byli jeho rodiče. Je protkán několika vnořenými příběhy, které Kederigernovi vyprávějí jiné postavy, aby se z nich poučil. Zatím stále nebyly vydány v originále . Hlavní hrdina se na počátku série žení s půvabnou Princeznou, dříve proměněnou v ropuchu. Té však něco z žáby zůstalo - kv...

John Castle (9)

John Castle je společný pseudonym dvou autorů, jimiž jsou: Ronald Payne a John Garrod. Ronald Staveley Payne, alias Ronnie Payne byl britský novinář a válečný dopisovatel zaměřený na špionáž a terorismus.

Jodi Ellen Malpas (17)

Jodi Ellen Malpas se narodila a vyrůstala v Northamptonu ve Velké Británii, kde dodnes žije se svou rodinou. Hned po škole začala pracovat na plný úvazek pro svého otce ve stavební firmě s předpokladem, že firmu jednou převezme. Už tenkrát ale snila o tom, že se stane spisovatelkou. Svou prvotinu This Man psala dlouho potají, až jednoho dne sebrala odvahu a svůj sen uskutečnila. Kniha vyšla v říjnu 2012 v elektronické podobě. Kniha okamžitě získala ohlas a oblíbila si ji tisíce žen po celém světě. Stala se číslem jedna v New York Times a nejprodávanější autorkou podle žebříčku Sunday Times. Netrvalo dlouho a ke knize This Man vznikl druhý a třetí díl. Erotickou trilogii vydává v ČR nakladatelství XYZ:

Jiří Šetlík (12)

Jiří Šetlík je český historik a teoretik výtvarného umění, výtvarný kritik, diplomat a vysokoškolský pedagog. Je vnukem Karla Hoffmanna a bratrancem Adrieny Šimotové. Jeho manželkou byla herečka Zuzana Talpová . Pochází z rodiny Ing. Ivana Šetlíka, který po válce zakládal Spojené farmaceutické závody a když roku 1949 odmítl vstoupit do KSČ, byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dva a půl roku vězení za špionáž. Matka Dagmar Šetlíková byla dcerou proslulého prvního houslisty českého kvarteta Karla Hoffmanna, pracovala v České filharmonii na administrativním místě a díky znalosti mnoha jazyků zajišťovala podporu při pobytu mnoha zahraničním hudebním osobnostem. Jiří Šetlík studoval od roku 1940 na česko-ruském gymnáziu na Pankráci. Za okupace nemohl pokračovat a středoškolská studia ukončil roku 1948 na reálném gymnáziu v Michli. Jako člen Sociálně-demokratické mládeže obdržel po sloučení s KSČ stranickou legitimaci. V letech 1948–1953 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku . Po absolvování vysokoškolského studia sloužil tři roky jako osvětový pracovník u oddílů PTP. V letech 1955–1958 byl aspirantem v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, kde roku 1962 obhájil kandidátskou disertaci. V letech 1967–1968 absolvoval postgraduální studium na Institute of International Education v USA, díky stipendiu, které pro něj zařídil ředitel Guggenheimova muzea Thomas M. Messer. V letech 1949–1952 působil jako externí pracovník v nakladatelství SNKLHU v Praze a v Národní galerii. Od roku 1958 do roku 1964 byl vedoucím sbírky moderního umění Národní galerie v Praze, poté působil jako externí pedagog Na AVU a na Univerzitě 17. listopadu v Praze. V letech 1968–1970 byl ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a založil zde oddělení architektury a fotografie. Počátkem normalizace byl za své postoje během 60. let vyloučen...

Jiří Novák (13)

Narozen 1922, zemřel 21.3.1990 v Praze. Sportovní redaktor a publicista, spoluautor literatury faktu - reportáží a informačních brožur o zahraničních hercích a zpěvácích. Tvořil věsměs spolu s Miladou Taterovou.

Jiří Marold (10)

Autor detektivní literatury.

Jiří Margolius (12)

Narozen 9. 11. 1936, zemřel 2006. Publicista, autor detektivních povídek.

Jiří Macků (11)

Narozen 26. 5. 1940 v Brně. Novinář, redaktor sportovního týdeníku, sportovní publicista historik, majitel Nakladatelství C&K.

Jiří Běhounek (9)

Jiří Běhounek je český lékař a politik, od října 2013 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2008 až 2020 hejtman Kraje Vysočina, od roku 1998 zastupitel města Pelhřimov, od dubna 2021 místopředseda ČSSD. Vystudoval SVVŠ Přípotoční v Praze. Poté nastoupil na Univerzitu Karlovu v Praze – Fakulta všeobecného lékařství, postgraduální studium: Atestace ortopedie I. a II. stupně. Je ženatý, má syna a dceru. Po ukončení vysoké školy v roce 1976 nastoupil na Ortopedické oddělení Nemocnice Pelhřimov. V roce 1980 složil atestaci z ortopedie I. stupně a následně v roce 1986 atestaci II. stupně. Týž rok byl jmenován nástupcem primáře MUDr. Dýška na oddělení ortopedie Nemocnice Pelhřimov, kterým byl až do svého zvolení hejtmanem na podzim 2008. V letech 1996–2000 v Nemocnici Pelhřimov vykonával funkci náměstka HTS a od roku 2001 byl vědeckým sekretářem odborné České společnosti pro ortopedii a traumatologii – ČSOT. Následně se věnoval politické kariéře. Po odchodu z pozice hejtmana Kraje Vysočina se stal náměstkem ředitele Nemocnice Pelhřimov. V letech 1985–1989 byl členem KSČ. Jako nestraník je od roku 1998 členem Zastupitelstva města Pelhřimov a od roku 2002 do roku 2010 byl členem Rady města. V roce 2004 byl zvolen do Zastupitelstva kraje Vysočina, kde byl předsedou Zdravotní komise Rady kraje Vysočina. V říjnu 2008 byl v krajských volbách lídrem kandidátky ČSSD, která zvítězila se ziskem 39,87 % hlasů, a na ustavující schůzi krajského zastupitelstva 14. listopadu 2008 byl zvolen hejtmanem kraje Vysočina. V prosinci 2008 byl zvolen místopředsedou Asociace krajů České republiky a místopředsedou Regionální rady Jihovýchod. Od roku 2010 je předsedou Regionální rady Jihovýchod. V říjnu 2012 byl v krajských volbách opět lídrem kandidátky ČSSD, která zvítězila se ziskem 29,26 %. Jiří Běhounek získal 9866 preferenčních hlasů a na ustavující schůzi krajského zastupitelstva 9. listopadu 2012 byl opět zvolen hejtmanem Kraje Vysočina. Stal se tak ...

Jindřich Uher (17)

Jindřich Uher byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR a ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění; ministr několika vlád Československa. Pocházel z rodiny strojního zámečníka. Jeho otec byl zakládajícím členem KSČ. Jindřich již jako sedmiletý vstoupil do Jednoty proletářské tělovýchovy a již jako učeň byl aktivní v dělnickém hnutí. Členem KSČ se stal roku 1931. Původní profesí byl dělníkem v továrně na hudební nástroje v Hradci Králové. Už v první polovině 30. let byl ovšem převážně nezaměstnaný a živil se příležitostnou prací, například jako tesař. Za nacistické okupace byl aktivní v odboji. V červnu 1940 byl zatčen a odsouzen na osm let. Po druhé světové válce zastával vysoké stranické funkce. V listopadu 1945 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V této funkci ho pak potvrdil VIII. sjezd KSČ, IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ. V období leden 1952 – leden 1953 byl členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ a ve stejném období byl i tajemníkem ÚV KSČ. V roce 1951 se stal vedoucím tajemníkem KV KSČ v Gottwaldově. Byl členem několika vlád. V letech 1953-1954 byl místopředsedou vlády Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, v letech 1953-1954 rovněž v této vládě zastával post ministra zemědělství. V období let 1954-1961 zastával post ministra potravinářského průmyslu v druhé vládě Viliama Širokého a třetí vládě Viliama Širokého, pak byl v letech 1961-1968 ministrem vnitřního obchodu ve třetí vládě Viliama Širokého a ve vládě Jozefa Lenárta. Po desítky let rovněž zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku ...

Jennifer Rush (6)

Jennifer Rush je americká zpěvačka a skladatelka, která dosáhla úspěchu v polovině 80. let a stala se jednou z nejpopulárnějších umělkyň té doby v Evropě. Nejvíce ji proslavil její hit "The Power of Love", který se stal velmi úspěšným a v několika zemích se dostal na první příčku hitparád a nahrávali ho různí další umělci, včetně Celine Dion. Jennifer Rush Její kariéru definoval silný hlas a emotivní balady, v nichž se mísí vlivy popu a rocku. Její stejnojmenné album, které obsahovalo i píseň "The Power of Love", pomohlo upevnit její mezinárodní slávu. Během své kariéry vydala několik alb a udržela si pozici na evropské hudební scéně, přičemž obzvláště silnou fanouškovskou základnu měla v Německu. Ačkoli dnes již není v očích veřejnosti tak výrazná jako na vrcholu své kariéry, její přínos hudebnímu průmyslu, zejména v oblasti power balad, je stále uznáván a oceňován fanoušky po celém světě. Jennifer Rush .

Jaroslav Zýka (13)

Jaroslav Zýka byl český spisovatel žánru science fiction a profesor analytické chemie. Významný představitel české SF v 60. a 70. letech 20. století. Účastnil se schůzí sekce pro vědeckofantastickou literaturu při Svazu čs. spisovatelů vedené Josefem Nesvadbou, a právě Nesvadbovy povídky Zýkovy sbírky evokují. Zýkovy příspěvky lze nalézt též v antologiích Neviditelní zloději a Lidé ze souhvězdí Lva . V roce 1948 vystudoval chemii na Univerzitě Karlově, v letech 1953–70 byl vedoucím katedry analytické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1965–68 děkanem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Zabýval se výzkumem redoxních dějů pomocí elektroanalytických metod. Publikoval více než 300 publikací, např. dvoudílnou příručku Analytické metody , třetí díl monografie Chelates in Analytical Chemistry . Z popularizačních knih např. Prvky očima minulosti , Životní prostředí očima přírodovědce .

Jaroslav Pánek (19)

Jaroslav Pánek je český historik, odborník na české a středoevropské dějiny raného novověku. Poté, co v letech 1965–1970 absolvoval studium historie, pomocných věd historických a slavistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pracoval jako archivář a ředitel v Okresním archivu v Benešově. V roce 1976 nastoupil do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , kde působí dodnes. V letech 1998–2005 byl jeho ředitelem a dalších sedm let zastával post místopředsedy Akademie věd. Od roku 1990 působí také na FF UK a krátce přednášel i na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Habilitoval se v roce 1992 na FF UK v oboru raně novověkých dějin a v roce 1996 byl jmenován profesorem českých a slovenských dějin. V letech 1997–2000 byl prorektorem pro zahraniční styky Univerzity Karlovy. Kromě toho po několik let vedl Sdružení historiků České republiky a Český národní komitét historiků a hostoval na univerzitách v Německu a ve Francii. Momentálně je vedoucím redaktorem Českého časopisu historického, ředitelem Českého historického ústavu v Římě a členem celé řady tuzemských i zahraničních profesních sdružení, odborných komisí a vědeckých i redakčních rad. Překládá také ze slovinštiny a srbštiny. Je autorem kontroverzního posudku, v němž odmítá plagiátorství Martina Kováře, bývalého vedoucího Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jehož práce zabývající se Stuartovci a Walpolovou érou byly etickou komisí FF UK a Univerzity Karlovy v únoru 2019 jednoznačně označeny za plagiát. Pánek tehdy ve svém posudku uvedl, že „důvody pro obžalobu nesdílím a důvody pro ni odmítám, neboť podklady žalobců jsou nesprávné a zčásti přímo lživé“. Více než 60 českých historiků ve společném prohlášení jeho posudek označilo za problematický s tím, že představuje takovou relativizaci hodnotících kritérií etiky vědecké práce, která může mít "pro historickou vědu v našem prostředí dev...

Jaroslav Brož (14)

Narozen 13.1.1907 ve Vídni, zemřel 3.9.1977 v Praze. Ing., filmový pracovník a kritik, práce z oboru.

Jaromír Wolf (4)

Jaromír Wolf byl český horolezec, československý lodní a expediční lékař, sportovní funkcionář a publicista. Syn hudebního pedagoga Antonína Wolfa a Marie Wolfové rozené Náprstkové . Jako lodní lékař několikrát obeplul svět. V 70. letech byl vedoucím tělovýchovného lékařského oddělení Fakultní nemocnice II v Praze.

Jana Červenková (10)

Jana Červenková, za svobodna Jana Salačová , je česká spisovatelka. Vystudovala pedagogickou školu, ale učila jen krátce. Po roce 1989 pracovala jako redaktorka. Za knihu Kurs potápění získala v roce 1999 cenu Toma Stopparda.

Jan Hocek (16)

Mgr. Jan Hocek , absolvent Přírodovědecké fakulty a FTVS UK v Praze, původně VŠ učitel na katedře sportů v přírodě FTVS UK. Cestuje cca 20 let profesionálně - nejprve coby průvodce a skaut dobrodružné CK, později i jako fotograf na volné noze. V současnosti spolumajitel CK Inspira specializující se na zájezdy na míru a firemní akce. Publikuje řadu let - zejména autorské nástěnné kalendáře a v obrazových cestovatelských magazínech.

Jan Boněk (17)

Doc. Mgr. Jan Boněk studoval na filmové a televizní fakultě AMU a absolvoval na Vysoké škole múzických umění ve Finsku, V letech 1969 ? 2000 natočil téměř 800 dokumentárních projektů především pro Českou televizi, pro britskou televizi Channel Four, Rakouskou státní televizi a nadaci J. P. Gettyho v Los Angeles. V roce 1992 založil kulturní agenturu LA BON, v níž vyrobil převážně pro Českou televizi jako producent, autor scénářů a režisér víc než sto samostatných dokumentů. Od roku 1987 se věnuje výsledkům české egyptologie a výzkumům světoznámého egyptologa prof. Miroslava Vernera. V roce 2005 dokončil rozsáhlý projekt s českými archeology a historiky, netradiční pohled na historii Prahy od paleolitu až k třicetileté válce.

James Ramsey Ullman (4)

Americký spisovatel a horolezec, autor publikací o horolezeckých výpravách.

James Branam (19)

Autor učebnic a příruček angličtiny.

James Beardsley Hendryx (15)

Na pestrou sérii zaměstnání navázal neobvykle dlouhou kariérou spisovatele westernů.

Jakuba Katalpa (14)

Jakuba Katalpa, vlastním jménem Tereza Jandová je česká spisovatelka a výtvarnice. Vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii. Její manžel Jan Koubek je také spisovatelem. Autorka se ve svých knihách věnuje tématu vztahů mezi Čechy a Němci. Náměty pro svou tvorbu částečně čerpá například z příběhů, jež poslouchala během svého dětství, které strávila v Sudetech. Svůj pseudonym Jakuba si zvolila kvůli své oblibě mužského jména Jakub, příjmení Katalpa odkazuje na druh listnatého stromu.

Jadwiga Górnicka (12)

Polská lékařka a léčitelka.

Jack Slade (20)

Německý autor dobrodružných románů.

Jack Altman (20)

Anglický autor turistických průvodců a snáře.

Ivana Pecháčková (22)

Ivana Pecháčková po gymnáziu v Olomouci vystudovala výrobně ekonomickou fakultu VŠE a pět let pracovala jako komerční inženýrka v čerpadlářském oboru. Krátce pracovala také na FF UK. Přeložila ke dvěma desítkám knih, mimo jiné Ferlinghettiho prózy a divadelní hry Nefér argumenty života, Rutiny nebo Lásku ve dnech vášní. V roce 1995 založila nakladatelství Meander, v němž vydává knihy předních českých umělců. Píše pro děti, překládá, publikuje. Iva Pecháčková sesbírala a napsala čtyři knihy legend z edice Pražské legendy nakladatelství Meander a přeložila knížky Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku Johna Irvinga, Vrány z Hruškovic Aldouse Huxleyho a Kočku a čerta Jamese Joyce. Spolu s Lubošem Snížkem a Mirkem Vodrážkou sepsala exkluzivní rozhovor v knize S Ferlinghettim v Praze.

Ivan Dylevský (18)

Ivan Dylevský je přední český anatom, bývalý děkan Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a emeritní přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Před studiem na fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kde v roce 1965 promoval, studoval na gymnáziu. Po rigorózní zkoušce z anatomie ve 2. ročníku zastával místo asistenta anatomického ústavu. Současně pracoval jako na chirurgii a ortopedii. Po promoci byl přijat na místo aspiranta anatomického ústavu FVL UK . V roce 1969 předložil kandidátskou disertační práci jejímž předmětem byl vývoj svalů ruky a předloktí. Obhajoba práce se uskutečnila až v roce 1972. Titul kandidáta lékařských věd mu byl udělen pro obor anatomie, histologie a embryologie. Habilitační práci na téma vývoje a významu vazivových struktur lidské ruky a nohy obhájil Ivan Dylevský v roce 1975. A v témže roce obdržel cenu ministra zdravotnictví za příspěvek k etiologii a taktice chirurgické léčby Dupuytrenovy kontraktury. Během dalších deseti let se věnoval problematice růstu lidské embryonální ruky a jejich stavebních komponent. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu FVL UK pro studijní obor pediatrie. V roce 1986, kdy obhájil doktorát věd, bylo zahájeno s doc. Dylevským jmenovací řízení a v roce 1986 byl jmenován profesorem. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, později jako přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí katedry preklinických oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a vedoucí oddělení anatomie Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V současnosti je děkanem Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze a profesorem katedry zdravotnických a bezpečnostních oborů. Řadu let byl předsedou Akademického senátu této fakulty. Je předsedou její vědecké rady, místopředsedou oborové rady Biomedicínská a klin...

Ivan Bičík (13)

Ivan Bičík je český sociální geograf, docent Přírodovědecké fakulty UK. Narodil se v Praze, dětství prožil na pražské periferii v Motole a v poválečném Frýdlantu v Čechách, vylidněném odsunem. Po studiích nejprve učitelství zeměpisu a následně ekonomické geografie na Přírodovědecké fakultě UK a po základní vojenské službě se na fakultu vrátil jako pedagog. Zpočátku se zaměřil především na geografii socialistických států a měl možnost poznat reálné fungování tehdejšího systému na mnoha služebních cestách a expedicích v Rusku a ve střední Asii. Zde také prožil srpnovou okupaci roku 1968. V 70. letech také organizoval a zúčastnil se expedice studentů na Střední východ. O této cestě vydal spolu s M. Krůtou knihu Cílem je Zágros. Ivan Bičík je ženatý a s manželkou Helenou má tři děti: Marek je novinář, David je brankář a Karolína . Do 70. let hrál volejbal za tým Matematickofyzikální fakulty UK Praha a později do 90. let trénoval ženský volejbalový tým MFF UK Praha. V 80. letech zakládal spolu s prof. Václavem Gardavským nový obor geografie cestovního ruchu a od 90. let se intenzivně věnuje sledování a hodnocení využití zemědělského půdního fondu. Habilitace proběhla v roce 1990. Po celou dobu své akademické dráhy publikuje v předních českých a zahraničních časopisech . V rámci Mezinárodní geografické unie řídil pracovní komisi Land Use /Land Cover a v rámci této komise vydává ve spolupráci s dalšími zahraničními kolegy Atlas Land Use. V roce 1994 byl zvolen prezidentem České geografické společnosti a tuto funkci vykonával do roku 2006, v roce 2018 pracuje jako člen Hlavního výboru této společnosti a zástupce České geografické společnosti v Radě vědeckých společností. V 90. letech se zapojil i do řízení Univerzity Karlovy, v prvním porevolučním období pracoval jako proděkan Přírodovědecké fakulty ...

Helga Torsten (20)

Helga Torsten je pseudonym

Heiko Böck (8)

Heiko Böck získal magisterský titul z oboru Informatika na technické univerzitě v Mnichově v Německu. Je respektovaným členem vývojářské komunity kolem platformy NetBeans.

Hans Rosenfeldt (14)

Hans Rosenfeldt pracoval jako ošetřovatel lvounů, řidič, učitel a herec. V roce 1992 začal psát scénáře pro televizi. Napsal scénář pro 20 televizních seriálů a účastnil se radiových i televizních pořadů. Temná tajemství jsou jejich první knihou. Po vydání se udržela ve Švédsku 8 měsíců na žebříčku bestsellerů.

Hanáčková Pavla (23)

Günter Hofé (8)

17. März 1914 in Berlin; † 27. Dezember 1988 pracoval jako bankovní úředník, za války sloužil ve Wehrmachtu a stal se členem NSDAP, zúčastnil se i ofenzívy v Ardénách. Po válce pracoval jako učitel, spisovatel, šefredaktor, byl i vězněn pro podezdření ze špionáře, napsal válečnou trilogii

Gina Wilkins (15)

Jakmila mohla Gina Wilkins držet tužku, psala příběhy a snila o tom, že uvidí své jméno na obálce knihy. Dětství strávila v Arkansasu. Je vášnivá čtenářka, romantické, dobrodružství, klasiku, thrillery, sci-fi - miluje všechny, zejména ty, které obsahují rozsáhlý románek. Gina získala bakalářský titul v žurnalistice, pracovala v reklamě a rozvoje lidských zdrojů a zároveň sledovala svůj konečný cíl - psaní románů. Je spisovatelkou na plný úvazek, prodala nakladatelství Harlequin více než sto knih, první v roce 1987. Pravidelně se objevuje v kategorii romantických bestsellerů, a byla nominována na cenu za celoživotní dílo od redakce časopisu Romantic Times. Je čtyřnásobnou vítězkou váženého Maggie Award for Excellence sponzorované Gruzie Romance spisovatelů. Gina je vdaná má dvě dcery a syna, kteří rozvíjí kariéru v medicíně a lékařském výzkumu.

Gillian Flynn (12)

Gillian Schieber Flynn je americká spisovatelka, scenáristka a bývalá televizní kritička pro Entertainment Weekly. Vydala romány Ostré předměty, Temné kouty, Zmizelá a v antologii Darebáci povídku A čím se živíte? Po absolvování na Northwesternu pracovala na volné noze pro U.S. News & World Report, než v roce 1998 byla najata jako novinářka do Entertainment Weekly. Byla povýšena na televizní kritičku a psala filmové recenze, ale v prosinci 2008 byla propuštěna. Během práce v Entertainment Weekly také ve svém volném čase začala psát knihy. Napsala tři novely. Svůj úspěch v řemesle připisuje patnáctileté novinářské práci. Řekla: „Nemohla bych napsat knihu, kdybych předtím nebyla novinářka. Naučilo mě, že to není múza, kdo sestupuje a přináší vám náladu na psaní. Prostě to musíte udělat. Rozhodně nejsem drahocenná.“ Někteří kritici ji obvinili z misogynie díky častému nelichotivému zobrazení ženských postav v jejích knihách. Flynn sama sebe vidí jako feministku. Cítí, že feminismus dovoluje ženám být špatnými postavami v literatuře. Prohlásila: „jediná věc, která mě opravdu frustruje, je představa, že ženy jsou od přírody dobré a přirozeně pečující.“ Jako dítě byla vášnivou čtenářkou komiksů. Spolupracovala s ilustrátorem Davem Gibbonsem a napsala komiksovou knihu s názvem Masks. V únoru 2014 bylo oznámeno, že Flynn napíše scénáře pro připravovaný dramatický seriál Utopia z produkce HBO, který bude režírovat a produkovat David Fincher. V roce 2007 si vzala advokáta Bretta Nolana a mají spolu dvě děti. Seznámili se již na střední škole, ale začali spolu chodit, až když se Flynn ve svých třiceti letech přestěhovala z New Yorku zpět do Chicaga. Žijí společně v Chicagu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gillian Flynn na anglické Wikipedii....

Gerry Duggan (21)

Americký autor komiksů, režisér a fotograf žijící v Los Angeles. Mezi jeho největší úspěchy patří Deadpool, který vychází i u nás díky nakladatelství Crew.)

Frieda Birkner-Mahler (19)

Dcera známé spisovatelky píšící příběhy převážně romantické.

Franz Fühmann (3)

Franz Fühmann byl německý spisovatel. Žil a pracoval jako povídkář, esejista a autor dětských knih v bývalé NDR. V mládí byl značně ovlivnil nacistickou ideologií, snad proto se po válce stal velkým zastáncem socializmu , který jej však v pozdějších letech rovněž trpce zklamal. Rodák z Rokytnice nad Jizerou v Krkonoších pocházel ze středostavovské rodiny. Po ukončení základní školy studoval 4 roky ve Vídni v jezuitské škole, odkud ale utekl a dostudoval gymnázium v Liberci studium ukočil maturitou. Po anexi Sudet Německem vstoupil do SA, v roce 1941 byl povolán do wermachtu a účestnil se válečných operací v Řecku a Sovětském svazu. V roce 1945 byl zajat a přeškolen v Noginsku nedaleko Moskvy na přesvědčeného marxistu. Po propuštění ze zajetí se vrátil do východního Německa, kde žil až do své smrti 8.7.1984. V této etapě svého života byl aktivním členem východoněmecké NDPD, pracoval jako politický pracovník v aparátu strany, od roku 1952 byl spisovatelem na volné noze. V roce 1956 získal cenu Heinricha Manna, dále pak řadu dalších německých i mezinárodních ocenění, byl členem Akademie umění. Jako autor byl mnohostranný, napsal řadu básní, balet, psal eseje a překládal poezii a také řadu knih sestavil jako editor, těžiště jeho práce ale zůstává v psaní dětských knih a převyprávění klasické literatury a ság a mýtů. Z jeho korespondence z posledního období života vyplývá jeho hluboké rozčarování socialistickým režimem, rozčarování tak hluboké, že nemohl dokončit své plánované stěžejní dílo.

František Tichý (12)

Narozen 24.3.1896 v Praze, zemřel 7.10.1961 tamtéž. Akademický malíř, grafik, ilustrátor.

František Táborský (17)

Narozen 16. 1. 1858 v Bystřici pod Hostýnem, zemřel 21. 6. 1940 v Praze. Středoškolský profesor, básník, prozaik. Historické, literárně historické a uměleckohistorické spisy, redakční činnost, překlady z ruštiny.

František Sláma (10)

František Jílek (12)

Czech conductor, born 22 May 1913 and died 16 September 1993.

František Heřmánek (10)

František Heřmánek je bývalý český fotbalista, útočník. S fotbalem začínal v SK Vysočany, v roce 1932 nastupoval ve slovenském týmu ŠK Martin. Poté přestoupil na Letnou do sešívaného dresu. V československé lize hrál za SK Slavia Praha a SK Pardubice. Nastoupil ve 145 ligových utkáních a dal 38 gólů. Se Slavií v letech 1934 a 1935 získal dvakrát mistrovský titul. Ve Středoevropském poháru nastoupil ve 3 utkáních. Za reprezentační B-tým nastoupil ve 2 utkáních, v Litvě a v Lotyšsku. V létě roku 1936 přestoupil z SK Slavia do SK Pardubice a podílel se na postupu týmu z divize českého venkova do 1. ligy. V Pardubicích hrál 1. ligu do roku 1944, poté přestoupil do AFK Chrudim. V poválečných letech ještě nastupoval za SK Pardubičky. V padesátých letech působil jako trenér u týmu TJ Transporta Chrudim.

Francesco Petrarca (8)

Francesco Petrarca byl italský spisovatel a básník. Společně se svým vrstevníkem a přítelem Boccacciem je považován za jednoho z prvních autorů renesanční literatury. Bývá označován za největšího humanistu a nejvlivnějšího italského lyrického básníka. Tvořil v latině i v italštině a jeho nejproslulejším dílem je italsky psaný Zpěvník, popisující v 366 básních zejména platonickou lásku k idealizované Lauře. Petrarcova latinská tvorba zahrnuje smyšlený dialog básníka se svatým Augustinem známý jako Mé tajemství, filosofický traktát O lécích proti štěstí a neštěstí nebo polemické spisy proti lékařům či aristotelikům. Svým dílem navazoval jak na Vergilia, Ovidia, Cicerona, Senecu, svatého Augustina a další antické autory, tak na pozdně středověkého Danta Alighieriho. Také Petrarcův život je předmětem zájmu, zejména jeho kontakty s jinými učenci a spisovateli té doby, obsáhlá korespondence, politická a diplomatická činnost a také vztah k přírodě. Sám Petrarca se ke svému životu vracel ve svých básních, vzpomínkových textech a úvahách, a tím vnímání své osoby značně ovlivnil. Vzhledem ke své zálibě v cestování bývá někdy Petrarca označován za prvního turistu. Obzvláštní pozornost je věnována jeho popisu výstupu na Mont Ventoux. Petrarca tuto horu pravděpodobně skutečně zlezl v dubnu 1336. Podle dobových pramenů však byly výlety na vrchol hory v Petrarcově době běžnou záležitostí, a jeho důležitost tedy spočívá spíše ve skutečnosti, že o své cestě a prožitku podal literární zprávu. Čeština připouští skloňování jména jak se zachováním písmena -c- , tak v podobě vytvořené v souladu s výslovnosti, tedy -k- . V titulech knih i v odborné literatuře se lze setkat s oběma variantami. Francesco Petrarca se narodil roku 1304 v toskánském městě Arezzo. Jeho otec, florentský právník Ser Pietro di Parenzo byl z rodného města v...

Eva Semotanová (22)

Eva Semotanová je česká vysokoškolská pedagožka, historička zabývající se historickou geografií, dějinami kartografie a srovnávacími dějinami měst. V letech 1972–1977 vystudovala v oboru archivnictví - dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1984 nastoupila do Historického ústavu Akademie věd. Zde se nejprve věnovala jako vědecká pracovnice oddělení dějin středověku historické geografii, dějinám kartografie a srovnávacím dějinám měst. Od 1. června 2012 byla v Historické ústavu AV jmenována ředitelkou. Věnovala se zároveň přednáškám z historické geografie na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové a stala se členkou řady vědeckých a vědecko- správných rad a komisí. Je členkou ediční rady Historického atlasu měst České republiky. V letech 2005–2010 pracovala na koncepci vědeckého Akademického atlasu českých dějin. Je autorkou řady knih. 8. listopadu 2004 jí byla udělena „Cena ministryně školství, mládeže a tělovýchovy za výzkum“ za projekt Historický atlas měst České republiky a 13. prosince 2007 jí byla udělena na Jagellonské univerzitě v Krakově „Cena Waclawa Felczaka a Henryka Wereszyckého“ za výstup grantového projektu GA ČR: Kladsko. Proměny středoevropského regionu.

Eva Šašinková (23)

Narozena 2. 11. 1972 v Kyjově. Kontrabasistka a autorka hudebních publikací.

Eugenie Marlitt (19)

Eugenie Marlittová, rozená Henriette Christiane Friederieke Eugenie Johnová byla německá spisovatelka, autorka konvenčních ženských románů. Eugenie Marlittová se narodila v Arnstadtu v Durnysku. Měla velké hudební nadání, které její rodiče brzy rozpoznali. Požádali proto kněžnu Matyldu von Schwarzburg-Sondershausen , aby se stala její mecenáškou. Ta jí nejprve umožnila žít ve své rodině a získat tam základy hudebního vzdělání, a pak jí poslala studovat hudbu na vídeňskou konzervatoř Po skončení studia se Eugenie stala operní zpěvačkou, ale pro vadu sluchu musela roku 1853 svou pěveckou kariéru ukončit. Poté působila u své mecenášky jako společnice a začala zde také svou literární činnost. Když jí kněžna musela roku 1863 kvůli svým finančním problémům propustit, přestěhovala se ke svému bratrovi do Arnstadtu a zcela se věnovala psaní zábavných románů pro ženy, které lze pro jejich černobílost a nepropracovanou psychologii postav považovat za prototyp tzv. červené knihovny. Všechna autorčina díla jsou přeložena do češtiny. Její spisy vyšly v letech 1906-12 v pražském nakladatelství Alois Hynek celkem v jedenácti svazcích.

Etc… (11)

Vladimír Mišík je známý český rockový hudebník a písničkář, známý svým osobitým hlasem a poetickými texty. Svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století a stal se výraznou osobností československé hudební scény. Mišík byl členem různých kapel, například The Matadors, Blue Effect nebo Flamengo. V roce 1970 založil vlastní skupinu Etc..., která se stala důležitou součástí jeho hudební identity.

Eleanor H Porter (13)

Eleanor H. Porter se narodila v New Hampshire v roce 1868. Milovala hudbu. Po ukončení studia na New England Conservatory of Music v Bostonu, se stala sbormistryní, zpěvačkou a učitelkou. Když jí bylo 24 let vzala si Lymana Portera. Cestovali společně do Tennessee, a později se usadili v New Yorku. Eleanor začala vydávat knihy.Z prvu povídky a pak mnoho románů pro dospělé i děti. Někdy používala pseudonym Eleanor Stuart. Román Pollyanna, napsaný v roce 1913 byla její nejúspěšnější kniha a byla oblíbena v mnoha zemích po celém světě. Eleanor vydala i několik dalších knih o této malé dívce. V roce 1920 Eleanor Porter zemřela.

Edward Rutherfurd (13)

Edward Rutherfurd, vlastním jménem Francis Edward Wintle je anglický spisovatel, autor série románových ság, popisujících historii osidlování. Zajímavě přitom kombinuje smyšlené postavy, dokonce celé rody, a skutečné historické osobnosti a události. Tento způsob psaní byl propagován především Jamesem Michenerem. Vystudoval Univerzitu v Cambridgi a Obchodní školu ve Stanfordu. Nejdříve pracoval v nakladatelství. Na počátku 90. let se přestěhoval poblíž Dublinu v Irsku. Rutherfurd stvoří 4 až 6 fiktivních rodin a skrz ně a jejich potomky vypráví příběh. Knihy mají obvykle 500 až 1000 stránek a jsou rozděleny na několik částí. Ty pak popisují nějaké důležité období dějin. Pro snadnější orientaci je ke knize přidán rodinný strom a několik mapek místa, o které v knize jde.

Edmund Hillary (6)

Sir Edmund Percival Hillary byl novozélandský horolezec a průzkumník, proslulý tím, že jako první vystoupil na horu Mount Everest. Vrcholku této hory vysoké 8848 metrů dosáhl 29. května 1953 se Šerpou Tenzingem Norgayem.Byl držitelem následujících vyznamenání: Podvazkový řád, Řád Nového Zélandu, Řád britského impéria. Edmund Hillary až do svých 16 let neviděl hory ani sníh. Tvrdě dřel ve včelařském podniku svého otce a už v 10 letech z něho byl dokonalý včelař. Ale v zimě roku 1935, když byl v šesté třídě, se zúčastnil školního výletu do hor a od té doby nežil pro takřka nic jiného. V roce 1946 už měl značné zkušenosti a také měl slezeny všechny vysoké hory na Novém Zélandu. V té době také potkal horského průvodce Harryho Ayrese, s kterým po 3 sezóny zlézal horské vrcholy a který ho mnohému naučil. A v roce 1950 spolu s Georgem Lowem začali pomýšlet na Himálaj. V roce 1951 se zúčastnil britské výpravy na Mount Everest vedené velezkušeným Ericem Shiptonem. Cílem nebylo dobýt nejvyšší horu světa, ale najít cestu k ní přes Nepál, který čerstvě otevřel hranice. Výprava se nezdařila na 100 %, cesta však nalezena byla. Jelikož nepálská vláda na rok 1952 udělila povolení na Mount Everest jen švýcarské výpravě, rozhodla se Královská zeměpisná společnost a Klub alpinistů, že vypraví alespoň pokusnou výpravu na získání zkušeností. Výpravu vedl znovu Eric Shipton. Jelikož se Švýcarům pokus o výstup na Mount Everest nezdařil, tak se všechna píle, výstroj a lidé začali připravovat na pokus v roce 1953. Celá výprava do Indie dorazila v březnu 1953. Po aklimatizačním období se v květnu 1953 dostala až k úbočí Mount Everestu. Po zdlouhavém a velmi namáhavém postupu vzhůru se konečně vydala 1. skupina Charles Evans a Tom Bourdillon na 1. pokus o výstup na vrchol. Kvůli špatně fungujícímu kyslíkovému přístroji Charlese Evanse dostali se „jen“ do výšky 8 500 m n. m. Přesto to bylo výš, než kterýkoliv člověk před nimi. Vše...

Desmond Morris (7)

Desmond John Morris je anglický zoolog, etolog, surrealistický malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů sociobiologie. Celosvětovou slávu získal roku 1967 knihou The Naked Ape , kde zaútočil na klasický antropologický pohled na člověka a vyzval k tomu studovat člověka jako zvíře. Později proslul i televizními dokumentárními cykly pro BBC, z nichž nejznámějším a po celém světě vysílaným se stal cyklus The Human Animal z roku 1994. Od roku 1973 pracoval v týmu Nikolaase Tinbergena, nositele Nobelovy ceny. Proti tomu jeho dílo malířské a uměnovědné není tak známé, byť velký ohlas vyvolaly jeho výstavy obrazů namalovaných šimpanzi, které doplnil obrázky, jež malovaly děti, aby ukázal podobnosti.

Deborah Crombie (16)

Deborah Crombie se narodila v Texasu, dlouhou dobu žila v Anglii a ve Skotsku; tahle krajina ji inspirovala k napsání prvního románu Share in Death , který byl v roce 1993 nominován na cenu o nejlepší prvotinu roku. Všechny její romány spojují hlavní hrdinové, sympatická dvojice detektivů: superintendant Duncan Kincaid a seržant Gemma Jamesová.

Daniil Aleksandrovič Granin (16)

Ruský spisovatel.

Dalibor Janek (10)

Dalibor Janek , Novinář, bývalý automobilový závodních v závodech do vrchu, autokrosu a automobilových soutěžích, též autor motoristických knih. 1972 - 1991 Svět motorů, 1991 - 1997 volný novinář, autor 5 knih s motoristickou tématikou.

Daisy Meadows (18)

Daisy Meadows je pseudonym pěti britských autorek píšících pro malá děvčátka sérii knih Duhová kouzla. České děti znají Drahokamové víly, víly sedmi barev nebo víly počasí. Pod tímto pseudonymem najdeme autorky: Narinder Dhami, Sue Bentley, Linda Chapman, Sue Mongredien a Marilyn Kaye.