Všichni Autoři a témata

David John Cawdell Irving (14)

Anglický spisovatel a historik.

Ctibor Rybár (15)

Ctibor Rybár byl dlouholetý šéfredaktor Nakladatelství Olympia a autor řady průvodců po Československu a především pak knih, zabývajících se Prahou. Narodil se do židovské rodiny, otci Zigmundovi Fischerovi a matce Stefanii Ecksteinové. V březnu 1941 nastoupil vojenskou službu u VI. pracovného práporu jako robotník-Žid, po půl roce však byl na základě falešné lékařské zprávy propuštěn do civilu. Následně ilegálně překročil hranice do Maďarska, kde zůstal žít s falešnou identitou. Koncem roku 1942 byl zatčen, na poslední chvíli se mu však podařilo uniknout z transportu. S novou falešnou identitou žil nadále v Budapešti až do konce roku 1943, kdy byl opět zatčen. V budapešťské věznici Markó zůstal do prosince roku 1944, kdy byl na rozkaz falešného důstojníka SS propuštěn. Konec války ho pak zastihl v jednom z chráněných domů Raoula Wallenberga. Po válce si změnil jméno z Fischera na Rybára a přestěhoval se do Prahy. Tam vystudoval práva a začal pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí, později působil jako legační tajemník na československé ambasádě v Ankaře a jako generální konzul v Istanbulu. Konec diplomatické kariéry přišel v roce 1953, kdy byl zatčen jako člen sionisticko-trockistické skupiny kolem Artura Londona a obžalován z velezrady. Vězněn byl dva měsíce a i když nakonec odsouzen nebyl, na své původní místo na ministerstvu se vrátit již nesměl. Zaměstnání našel až ve Státním výboru pro tělovýchovu a sport, odkud odešel do Nakladatelství Olympia, kde byl od 60. let až do roku 1984 šéfredaktorem. Z tohoto místa se zasloužil o vydávání knih Jana Wericha, Miroslava Horníčka, Waldemara Matušky, Oty Pavla a dalších. Pro českého čtenáře pak objevil knihy Dicka Francise. Během svého působení v Olympii napsal několik průvodců po Praze a Československu. V publikační činnosti pokračoval i po odchodu do důchodu. V roce 1991 vydal své asi nejdů...

Cilla Börjlind (12)

Švédská scenáristka a spisovatelka. Autorka kriminálních románů.

Carlos Castaneda (21)

Carlos Castaneda, dříve Castañeda, byl autor kontroverzních knih, které popisují jeho učednictví u tradičního amerického čaroděje z tradice Toltéckých zřeců z kmene Yaqui. Castaneda tvrdí, že se v roce 1960, kdy byl studentem antropologie, seznámil s čarodějem kmene Yaqui, kterého nazýval Don Juan Matus. Castanedův původní zájem studia halucinogenních rostlin v oblasti Sonorské pouště se během setkávání s čarodějem změnil v jeho učednictví. Aniž to sám zprvu tušil, začal se učit čarodějnému popisu světa, aby posléze od dona Juana zdědil pozici naguala, tedy vůdce skupiny zřeců. Tento termín používá Castaneda pro šamana či čaroděje, který dokáže proměnit svůj tvar nebo se proměnit ve zvíře. Castanedova tvorba obsahuje mnoho popisů paranormálních a magických zážitků, psychologické techniky, toltécké magické rituály, experimenty s psychotropními rostlinami . Z jeho učení vychází také cvičení tzv. „magických gest“ – tensegrita. Prodalo se více než 8 milionů výtisků jeho díla v 17 jazycích včetně češtiny. Carlos Castaneda , se narodil 25. prosince 1925 v Cajamarca, Peru. Imigrační záznamy také ukazují, že příjmení převzal po matce Susana Castañeda Navoa, jeho otec se jmenoval Cesar Arana Burungaray. Odstěhoval do Spojených států na počátku roku 1950 a dostal občanství v roce 1957. V roce 1960 se oženil s Margaret Runyan. Žili spolu jen šest měsíců, ale jejich rozvod trval dlouho do roku 1973. Studoval na University of California, Los Angeles. Castaneda napsal dvanáct knih a několik odborných článků podrobně popisující jeho zážitky s šamanem z indiánského kmene Yaqui ze severního Mexika. Jeho první tři knihy, Učení dona Juana: cesta poznání Yaqui, Oddělená skutečnost a Cesta do Ixtlanu, Castaneda napsal během studií na Univerzitě. Castaneda psal knihy, kde psal o sobě a co zažíval, jak ho u...

Bohumil Bauše (21)

Bohumil Bauše byl český učitel, přírodovědec, spisovatel a překladatel. Pocházel z rodiny středoškolského profesora Václava Baušeho a jeho manželky Eleonory, rozené Bartákové. Po absolvování gymnasia v Hradci Králové pokračoval studiem na filozofické fakultě Karlovy-Ferdinandovy univerzity v Praze. Po jejím ukončení, povinné praxi suplenta a složení pedagogické zkoušky nastoupil jako středoškolský učitel, postupně na gymnasiích v Jindřichově Hradci, Německém Brodě a Táboře. Po smrti první ženy Zdenky roku 1876 zakotvil v Praze, kde od školního roku 1876/77 vyučoval na c. k. vyšším reálném gymnasiu v Truhlářské ulici. Roku 1880 se podruhé oženil, s Hermínou Stiebitzovou , s níž měl syny Prokopa, Ivana a dceru Marii, které patřila k prvním posluchačkám filozofie na Karlově univerzitě. V roce 1905 odešel do důchodu s titulem školního rady. Jako veliký propagátor přírodních věd napsal mnoho článků do školních programů a výročních zpráv škol, v nichž působil, a mnoho odborných fejetonů do různých časopisů přírodovědeckých i beletristických. Některé pak vyšly knižně. Byl autorem několika odborných knížek a spoluautorem Ottova slovníku, Brehmova Života zvířat. Překládal různé články z cizích jazyků a k překladům jiných kolegů psal úvodníky či doslovy. a mnoho dalších a další

Bianca Iosivoni (12)

Německá spisovatelka románů pro mládež, redaktorka a spolupracovnice online magazínu Schreibwahnsinn.

Bernhard Schlink (18)

Bernhard Schlink je německý spisovatel. V roce 1988 se stal soudcem ústavního soudu spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a dnes je profesorem historie práva na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Narodil se jako syn profesora teologie. Studoval právo na univerzitě v Heidelbergu a na Svobodné univerzitě v Berlíně. Ve světovou známost vešel díky svému dílu Předčítač , který byl přeložen do více než padesáti jazyků.

Benedikt Štirský (12)

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Benedikt (25)

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Bedřich Fučík (9)

Bedřich Fučík užívající v období normalizace pro svoje překlady pseudonymy Václav Horák nebo Bedřich Dvořák, byl český literární kritik, historik, editor a překladatel, manžel překladatelky Jitky Fučíkové. Patří mezi katolicky orientované literární kritiky. Bedřich Fučík maturoval roku 1920 na gymnáziu v Třebíči, poté studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK, kde v roce 1927 získal doktorát. Poté byl až do r. 1931 redaktorem literárního měsíčníku Tvar. Roku 1928 byl tajemníkem a od 1929 ředitelem nakladatelství Melantrich, kterým zůstal až do r. 1939. Poté se stal šéfredaktorem nakladatelství Josef Richard Vilímek, kde působil až do roku 1943. Roku 1945 se stal vrchním ředitelem nakladatelských a knihkupeckých podniku Československé strany lidové . Po roce 1948 byl korektorem v nakladatelství Vyšehrad až do svého zatčení v roce 1951. Roku 1952 byl ve vykonstruovaném procesu s tzv. „klerofašistickou odnoží zelené internacionály“ odsouzen k 15 letům vězení. Propuštěn byl na základě amnestie v roce 1960, roku 1967 byl rehabilitován. Vždy se snažil o vydávání dobré a kvalitní literatury bez ohledů na politické konotace nebo biografii jejich autorů, a proto především v Melantrichu v jeho éře vycházely knihy katolíků i komunistů . Jako editor uspořádal mj. dílo F. X. Šaldy a řadu výborů české katolické skupiny, především Jakuba Demla, Jana Zahradníčka a Jana Čepa. Editorské činnosti se věnoval i v samizdatu . Nejpřehlednějším životopisem Fučíka je monografie Roberta Saka nazvaná Život na vidrholci . Mimo této tvorby je autorem mnoha článků, esejí a kritik, které uveřejňoval v časopisech Listy pro umění a kritiku, Tvar, Akord Vyšehrad. Dále je autorem celé řady překladů. Kompletní bibliografii obsahuje doplňkový svazek Díla Bedřicha Fučíka Paralipomena (autorka Zuzana Jürgensová, Praha, Tri...

Arnošt Tabášek (16)

Dr. Arnošt Tabášek po studiích žurnalistiky v ukrajinském Lvově celá desetiletí pracoval jako novinář. Býval reportérem a prošel různorodá prostředí, kde ho zajímali lidé, jejich osudy i krajina, ve které žijí. Čtenáři jej však nyní znají také jako autora úspěšných knih. Jejich tematický záběr je široký, od literatury faktu až po niterné prózy, které nacházejí příznivý ohlas literární kritiky. Ocenění se dostalo především jeho pozorovacímu a vypravěčskému talentu. Zážitky z lesů a strání Arnoštu Tabáškovi nejsou jen podnětem k prvoplánovém vyprávění lovce. Zůstává především myslivcem, milovníkem a znalcem přírody. Volná trilogie Revír mého srdce, Moře plné srnců a Země černých rytířů je ilustrovaná mistrovskými barevnými akvarely Mirko Hanáka. V letech 2001 až 2006 ji vydalo pražské nakladatelství Euromedia Group k. s. v edici Knižní klub.

Arkady Fiedler (12)

Arkady Fiedler byl polský spisovatel, novinář, zoolog a cestovatel. Arkady Fiedler vystudoval reálné gymnázium v Poznani a pak studoval filosofii a přírodní vědy na Jagellonské univerzitě v Krakově. Studium bylo přerušeno vypuknutím světové války. Byl povolán do německé armády a bojoval v oblastech Velkopolska. V letech 1918–1919 se podílel na Velkopolském povstání, díky kterému bylo Velkopolsko připojeno k nově vzniklé Polské republice. Stal se nadporučíkem četnictva a byl jmenován vedoucím organizačního oddělení Národního policejního ředitelství. Po skončení války pokračoval ve studiu na univerzitě v Poznani a v letech 1922–1923 vystudoval Akademii grafických umění v Lipsku. Od roku 1927 procestoval jako zoolog řadu zemí, kde sbíral exponáty pro polská muzea a poznával tamější život a kulturu. O svých cestách pak psal cestopisy a reportáže oblíbené zejména mezi mládeží, protože v nich spojoval poznatky s dobrodružným syžetem. Za druhé světové války byl důstojníkem polských ozbrojených sil ve Francii a Anglii. Roku 1946 se vrátil zpět do Polska a usadil se v Puszczykówu u Poznaně, kde v roce 1974 založil ve svém domě muzeum věnované jeho literární činnosti. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Seznamuje v nich čtenáře se zážitky ze svých cest , se zajímavou přírodou, neznámými domorodými kmeny i zaniklými civilizacemi. Za své dílo obdržel mimo jiné roku 1974 Cenu předsedy vlády za tvorbu pro děti a mládež, roku 1978 Státní cenu 1. stupně za celoživotní dílo a roku 1979 Řád budovatelů lidového Polska.

Antonín Trýb (19)

Antonín Trýb , byl český lékař, básník a spisovatel. V roce 1903 vystudoval gymnázium v Příbrami, roku 1909 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a roku 1912 se habilitoval pro dermatovenerologii. Od roku 1923 byl řádným profesorem dermatovenerologie. V Brně založil Dermatovenerologickou kliniku Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a v letech 1921–1956 byl jejím přednostou. Na fakultě je po něm dnes pojmenován Klub Antonína Trýba. Zabýval se pohlavními nemocemi, je průkopníkem histopatologie kůže u nás. Byl asistentem v Histologickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze, působil na Kožní klinice České lékařské fakulty v Praze pod vedením profesora Vítězslava Janovského, během 1. světové války vedl vojenskou nemocnici pro veneriky v Pardubicích, v letech 1919–1920 pracoval na Sibiři při misi Československých legií mezi Vladivostokem a Tomskem, poblíž Vladivostoku také řídil nemocnici pro veneriky. V letech 1927–1928 a 1952–1953 byl děkanem Lékařské fakulty MU. Původně byl sociálním demokratem, po sloučení části sociálních demokratů s komunistickou stranou se stal členem KSČ. Byl vyznamenán Řádem 25. února a v roce 1954 obdržel Řád práce. Byl šéfredaktorem Lékařských listů, členem redakce České dermatologie a Encyklopedie praktického lékaře, psal do Lidových novin. Byl badatelem, básníkem a prozaikem.

Antonín Matěj Píša (19)

Narozen 10. 5. 1902 ve Volyni, zemřel 27. 2. 1966 v Praze. PhDr., novinář, kulturní a nakladatelský redaktor, literární a divadelní kritik, dramaturg Národního divadla, básník, literárněvědné a literárněhistorické práce, monografie.

Antonín Jenne (20)

Narozen 2.12.1881 v Oseku u Milevska, zemřel 17.2.1935 v Praze. Pedagog, státní úředník. Beletrista, autor divadelních her, překladatel z ruštiny.

Annemarie Selinko (6)

Annemarie Selinko byla rakouská spisovatelka, autorka řady knih, které se v německojazyčném prostoru staly bestsellery. Narodila se ve Vídni, ale poté dlouho žila v Německu. V roce 1939 uprchla před nacisty do Dánska, spolu se svým dánským manželem, ale v roce 1943 museli oba uprchnout znovu a usadili se pak ve Švédsku. Později žila v Paříži, Londýně, aby se nakonec vrátila do Kodaně, kde dožila. Její sestru Liselotte nacisté zavraždili, Annemarie jí pak dedikovala svůj poslední román Désirée , který se stal jejím zdaleka nejslavnějším. Pojednává o skutečné události – lásce a krátkodobém zasnoubení Désirée Clary a francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Kniha byla přeložena do 25 jazyků a prodalo se jí přes milion výtisků. V roce 1954 podle ní byl natočen stejnojmenný hollywoodský film s Marlonem Brandem a Jean Simmonsovou v hlavních rolích. V anketě České televize Kniha mého srdce, která v roce 2009 hledala nejoblíbenější knižní dílo českých čtenářů, se román Desirée umístil na 85. místě. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Annemarie Selinko na anglické Wikipedii.

Anna Jánská (19)

Angličtinářka, podílela se na učebnici "moderní učebnici angličtiny".

Amy Newmark (17)

Americká spisovatelka, editorka a vydavatelka.

Alois Dostál (28)

Narozen 2.7.1858 v Kvasinách u Solnice, zemřel 13.6.1934 v Českém Brodě. Působil jako římskokatolický kněz na faře v Úvalech. Byl autorem povídek, románů a divadelních her pro mládež. Věnoval se i místní historii – je autorem monografie s názvem Ouvaly, která jako první shrnuje historii Úval.

Alistair MacLean (19)

Alistair MacLean byl britský spisovatel. Narodil se v Glasgow roku 1922 jako syn ministra, který se učil angličtinu jako druhý jazyk, jeho mateřštinou byla totiž skotská galština. Velkou část svého dětství strávil v Daviotu, nedaleko Inverness. Připojil se ke Královskému loďstvu v roce 1941, válčil v druhé světové válce jako torpédový střelec, byl Japonci zajat a mučen. Po válce, studoval angličtinu na univerzitě v Glasgow, promoval v roce 1953, a stal se učitelem. Ve volných chvílích MacLean psal povídky. Vyhrál soutěž v roce 1954 s námořním příběhem Dileas. Nakladatelství Collins žádalo o román a on odpověděl s H.M.S. Ulysses, založeném na jeho vlastních válečných zážitcích. Byl to velký úspěch a MacLean se zanedlouho mohl věnovat pouze psaní. Na začátku šedesátých let Alistair MacLean vydal dva romány pod pseudonymem „Ian Stuart“ aby dokázal, že popularita jeho knih byla způsobená jejich obsahem a ne jménem na obalu. Knihy se prodávaly velmi dobře. Stal se natolik úspěšným, že se musel odstěhovat do Švýcarska jako daňový exulant. Řídil také hotel v Anglii. MacLeanovy pozdější knihy nebyly příliš úspěšné. Také se stále potýkal s alkoholismem, který nakonec způsobil jeho smrt v Mnichově v roce 1987. Byl dvakrát ženatý a měl tři syny se svou první manželkou. Jeho nejznámější díla, například Kam orli nelétají , byla i zfilmována.

Alexandra David-Neel (8)

Alexandra David-Néelová, rozená Louise Eugénie Alexandrine Marie Davidová, byla belgicko-francouzská cestovatelka, průzkumnice, spiritualistka, buddhistka a spisovatelka. Ve známost vešla především díky své návštěvě tibetské Lhasy v roce 1924, kdy byl cizincům vstup do města zakázán. David-Néelová napsala přes třicet knih o východních náboženstvích, filosofii i o svých cestách. Měla vliv na beatnické spisovatele jako Jack Kerouac a Allen Ginsberg či filosofa Alana Wattse. Její knihu o Tibetu čte také Karel Kopfrkingl v románu a filmu Spalovač mrtvol. Narodila se v Paříži, v šesti letech se její rodina přestěhovala do Elsene v Belgii. Již v mládí se seznámila s učením Heleny Petrovny Blavatské a Teosofické společnosti. V Paříži studovala filosofii a důkladněji se začala zajímat o buddhismus. V letech 1890 a 1891 cestovala do Indie. V Tunisu se setkala s inženýrem Philippem Francoisem Néelem, za kterého se v roce 1904 provdala. Manžel financoval všechny její další cesty a stal se jejím manažerem a literárním agentem. I když spolu nežili, nikdy se nerozvedli. P. F. Néel zemřel v roce 1941. V roce 1911 David-Néelová podruhé cestovala do Indie, aby tam dále prohlubovala své znalosti o buddhismu. V této době se dvakrát setkala s 13. dalajlámou Thubtänem Gjamcchem. V letech 1914–1916 žila v jedné ze sikkimských jeskyní nedaleko tibetských hranic a společně s mladým mnichem lamou Jongdänem se věnovala studiu. Jongdän se později stal jejím adoptivním synem. V roce 1916 se vydala do Tibetu. V Žikace se v srpnu 1916 setkala s tehdejším pančhenlámou. Když se chtěla vrátit do Evropy, zrovna probíhala první světová válka, rozhodla se proto vydat do Japonska. V Japonsku se setkala s Ekaiem Kawagučim, který v roce 1901 navštívil Lhasu v převlečení za čínského lékaře. To inspirovalo A. David-Néelovou, která se rozhodla zkusit navštívit Lhasu. Na tuto cestu, která trvala tři roky, se připravovala dvouletým pobytem v jeskyní...

Alena Šloufová (14)

Novinářka a spisovatelka, spolupracuje s časopisem Vlasta a Blesk magazin.

Zoja Turková (19)

Narozena 30. 5. 1954. Novinářka a editorka, autorka detektivních povídek.

Zdeněk Václav Tobolka (18)

Zdeněk Václav Tobolka byl český historik, politik a knihovník, otec české knihovědy. Narodil se v rodině hostinského, otec však brzy zemřel a matka se přestěhovala do Kolína. V letech 1892–1896 studoval historii a bohemistiku na Karlově univerzitě, kde ho ovlivnili Jaroslav Goll, Josef Emler a zejména Tomáš Garrigue Masaryk. V letech 1897–1918 byl knihovníkem C. k. veřejné a univerzitní knihovny v Praze . Na přelomu století s Masarykem zakládal Českou stranu lidovou a podílel se na vypracování jejího programu. V rámci realistického tábora bývá řazen k takzvaným mladorealistům, kteří nebyli spokojeni s vedením listu Čas Janem Herbenem. Vynutili si pak vznik paralelní realistické revue nazvané Přehled. V roce 1905 realistickou stranou otřásla aféra, v níž byl Jan Herben svými rivaly obviněn z defraudace peněz z veřejné sbírky. Celé mladorealistické křídlo pak reagovalo odchodem k mladočechům. Od roku 1906 byl aktivním politikem mladočeské strany. Šlo o součást širší vlny, kdy do mladočeské strany vstoupili mladí aktivisté z řad původních masarykových realistů. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal za mladočechy poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 21. Usedl do poslanecké frakce Český klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Poté, co byla v počátečních letech světové války paralyzována česká politická scéna raziemi a mladočeská strana přišla o vězněné předáky Karla Kramáře a Aloise Rašína, reprezentoval Tobolka dočasně aktivistický, prorakouský proud v oslabené straně. Poté, co byly zastaveny Národní listy, vydávali Tobolka a Jindřich Maštálka jako tiskový orgán aktivistického křídla mladočechů list Česká svoboda. Od podzimu 1915 se za mladočechy podílel na organizování schůzek v rámci zamýšleného vzniku Národního souručenství (nezaměňovat se stejnojmennou organizací v Protektorátu ...

Zdeněk Třešňák (14)

Prozaik, autor odborné literatury. Dílo: a) próza: Chvíle před smrtí, Siréna 1968; Borisek , Středočeské nakladatelství 1968; Smůla jednoho dne, Práce 1969; Promiňte, Margareto, Středočeské nakladatelství 1970; Dvacet dní špiónem, Naše vojsko 1975; Příběh podivného života, Naše vojsko 1981; Paměti kata Mydláře , AB 1990; Synové kata Mydláře , AB 1991; Případ dívky se šesti P, Magnet 1991; Konečně umřít, Moba 1992; pod pseud. Kenneth Westley: Třikrát vraždy z nenávisti, Nirvana 1993; Smrt vysněného idolu, Granos 1994; Smrt útlocitného gangstera, Granos 1994; Smrt mstivého hypnotizéra, Granos 1994; Smrt oklamaného Pierota, Granos 1994; Smrt nedočkavého potomka, Granos 1995; Smrt okázalého dobrodince, Granos 1995; účast ve sbornících: Nejlepší detektivní povídky roku, Pražská vydavatelská společnost 1995, 1998, 1999, 2000; Vražda v Mariánských Lázních, Moba 2003; Na vlky železa, Moba 2004 b) odborná literatura: Mládež v Československu, Orbis 1986; Otakar Borůvka , Universitas Masarykiana 1996

Zdeněk Sklenář (12)

Zdeněk Sklenář – 19. dubna 1986 Praha) byl český malíř, grafik a ilustrátor. Studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze, studium dokončil u prof. Zdeňka Kratochvíla roku 1939. Roku 1943 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes a v letech 1945–1950 byl asistentem na UMPRUM, kde byl pak v roce 1968 jmenován profesorem. Jako grafik byl ovlivněn Janem Zrzavým a Amedeo Modiglianim, později zejména surrealismem, na jeho tvorbu měla velký vliv jeho cesta do Číny v roce 1955 a seznámení s čínskou kaligrafií. Písmo se pak často objevuje v jeho grafikách. Sklenář významně ovlivnil celou generaci svých žáků, k nimž patřili například Ladislav Kuklík, Karel Demel nebo Eva Hašková. Vedle množství ilustrací, knižních obálek atd. vytvořil například obrazy: Ilustrace ke knihám : Obálky knih : ‎

Zbyněk Malinský (13)

Zbyněk Malinský byl spisovatel, autor pohádek, scenárista a textař, skaut. Zbyněk Malinský prožil svá klukovská léta ve skautském oddíle Dvojka, který vedl Jaroslav Foglar. Malinský do oddílu přišel v roce 1934, měl skautskou přezdívku Zbynda. Po válce vystudoval právnickou fakultu, poté pracoval v různých profesích, od roku 1960 jako scenárista a textař. V textech z pozůstalosti vzpomíná na dědečka, soudce v Jičíně, který měl s babičkou 14 dětí. Jeho dva synové též vystudovali práva.

Wolf-Dieter Storl (23)

Wolf-Dieter Storl je německý etnobotanik, antropolog a spisovatel, který se zabývá především využitím léčivých bylin a zkoumáním šamanismu v tradičních společnostech. Ve svých dílech se věnuje úloze rostlin v životě člověka, včetně sakrální symboliky, magie, léčitelství a stravování. Narodil se v roce 1942 v Sasku. Ve věku 11 let se celá rodina odstěhovala do Ohia, kde vyrostl a vystudoval. V roce 1966 nejdříve získal titul BA antropologie na Ohio State University a následně titul MA sociologie na Kent State University. V roce 1974 pak získal titul Ph.D. na univerzitě v Bernu, s dizertací na téma šamanismu mezi Američany evropského původu. Vedl řadu terénních výzkumů mezi spiritualisty ve Spojených státech amerických, dále v antroposofické komunitě poblíž Ženevy, mezi tradičními farmáři v oblasti Emmental ve Švýcarsku a mezi vinaři ve Francii. Pobýval s tradičními léčiteli kmene Šajenů. Vyučoval na univerzitách ve Vídni, v Bernu, v Oregonu a v indickém Váránasí. V roce 1984 se vrátil do Německa, kde se svou rodinou žije v podhůří Alp, píše knihy a vede semináře v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Česku. Je častým hostem televizních pořadů především v Německu.

Vratislav Mazák (8)

Vratislav Mazák byl český biolog. Specializoval se na paleoantropologii, zoologii savců a taxonomii. Byl také kreslířem, který často ilustroval své knihy. Narodil se v Kutné Hoře, v roce 1955 nastoupil vysokoškolská studia biologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, později zde zůstal a stal se profesorem. Také pracoval jako zoolog pro pražské Národní muzeum. Vynikal všestranností. Objekty jeho vědeckého zájmu byly kočkovité a kunovité šelmy, kopytníci, hmyzožravci, netopýři a fosilní savci, včetně člověka. Později se věnoval i kytovcům. Popsal poddruh tygra Panthera tigris corbetti a divokého osla Equus hemionus kulan . Spolu s dr. Colinem Grovesem popsal prehistorického hominida Homo ergaster, který je v současnosti považován za jeden z klíčových druhů lidské evoluce. Jeho spolupracovníkem na knihách o genezi člověka byl Zdeněk Burian. Mazák se zabýval katalogizací Burianova díla a mj. byl autorem katalogu stálé expozice Burianových obrazů v ZOO Dvůr Králové nad Labem. Vratislav Mazák se netajil svému obdivu ke zvířatům, především pak k tygrovi a vorvaňovi. Byl velkým ctitelem Hermana Melvilla, jehož popis života kytovců považoval za nadčasový jak svou poetikou, tak faktografickou přesností. Dále obdivoval Jima Corbetta. Často citoval jeho postřehy ze života indických tygrů a k jeho knize o lidožroutech z Kumáonu napsal doslov. Mazákův bratr Miroslav zahynul jako student za okupace v době 2. světové války. Vratislav Mazák zemřel na rakovinu v roce 1987.

Vlastimil Fiala (9)

Vlastimil Fiala byl český historik umění, výtvarný kritik, malíř a překladatel z francouzštiny. Věnoval se také psaní poesie. Absolvoval gymnázium v Zábřehu na Moravě a Školu uměleckých řemesel v Brně a do roku 1945 byl malíř a grafik ve svobodném povolání. V letech 1945–1949 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a zároveň působil jako asistent na tamní Pedagogické fakultě. 1949–1950 byl pracovníkem Čs. státního filmu, pak ve svobodném povolání. Od roku 1952 byl vedoucím redaktorem měsíčníku Výtvarné umění, od roku 1955 do roku 1965 šéfredaktorem a ředitelem nakladatelství SŠSVU , 1966–1967 redaktorem časopisu Kulturní tvorba. Byl členem SVU Aleš v Brně a tvůrčí skupiny Radar. Od roku 1967 pracoval na Ministerstvu kultury ČR, 1968 jako ředitel odboru umění na MKI, po srpnu 1968 propuštěn. V letech 1975–1979 pracoval v propagaci podniku Restaurace a jídelny Praha 4. Za normalizace se živil překlady z francouzštiny, které vydával pod cizími jmény nebo pod jménem manželky. Je autorem katalogových textů k výstavám Ludvíka Kuby, Arnošta Paderlíka, Arnošta Folprechta, Františka Jiroudka. Jako historik umění se specializoval na francouzské umění druhé poloviny devatenáctého století, například tvorbu impresionistů nebo Henriho de Toulouse-Laurec. Jako překladatel je podepsán mj. pod překlady děl Alexandra Dumase staršího.

Vlasta Štáflová (19)

Vlasta Štáflová, rozená Košková , byla česká spisovatelka pohádek a dívčích románů, publicistka, horolezkyně a manželka Otakara Štáfla. S manželem jezdili často na horské túry do Vysokých Tater, kde její manžel namaloval mnoho obrazů a ona sama se věnovala horolezeckým výstupům v tatranských stěnách. Byla členkou slovenského horolezeckého spolku JAMES. Na Hrubé Skále lezla za druhé světové války s Joskou Smítkou. Od 1. dubna 1929 byli manželé Štáflovi nájemci chaty u Popradského plesa. Iniciovali vznik Symbolického cintorína u Popradského plesa pod západní stěnou Ostrvy, kde mají také od roku 1947 pamětní tabuli. Oba zahynuli 14. února 1945, kdy byl ateliér v Mánesově ulici 20 na Vinohradech při leteckém útoku spojeneckých letadel zasažen bombou. Je po ní pojmenována Vlastina stěna v lezecké oblasti Srbsko u Berouna a Věž Vlasty Štáflové v Příhrazských skalách v Českém ráji. Několik desetiletí se také udržel název skalní jehly Věž Vlasty ve Vysokých Tatrách, ale poté se autoři průvodců vrátili k pojmenování Ihla v Patrii. Pamětní deska manželům Štáflovým je také na domě čp. 20 v Mánesově ulici . Vlasta byla pohřbená na Olšanských hřbitovech, Otakar v rodinném hrobě v Havlíčkově Brodě. Nejvýznamnějším výstupem jejího života je cesta Štáflovka na Volí věž ve Vysokých Tatrách, kterou vylezla s Karlem Čabelkou a Ladislavem Šabatou 9. července 1935. Cesta je dodnes jedna z nejoblíbenějších v celém pohoří. Na pískovcích vylezla jako nejtěžší prvovýstup cestu Východní spára na Strubichovu věž v Hruboskalském skalním městě spolu s Vladimírem Procházkou starším 10. května 1940.

Vladislav Dudák (19)

Narozen 7.8.1958 v Řevnicích . Práce z oboru filosofie, občanská nauka, dějiny, architektura, památky.

Vladimíra Kolocová (20)

Lektorka němčiny a autorka učebnic.

Vladimír Šindelář (21)

Narozen v Písku 2. května 1959, v současné době žije a pracuje v Milevsku. Původně vyučený typograf, po skončení základní vojenské služby a krátkém působení v milevské tiskárně se pak znovu do vojenského sukna ještě na nějaký čas vrátil – působil jako praporčík v další službě v Táboře, kde řídil jedno z oddělení vojenské tiskárny. Po odsloužení vojenského závazku pracoval v letech 1987 – 97 v oddělení propagace píseckého Jitexu a od roku 2000 působí v Milevském muzeu, nejprve jako správce fondu militárií, od července 2004 jako ředitel muzea. Odborné znalosti si prohloubil studiem Střední knihovnické školy v Brně, kterou ukončil roku 1991. Už od mládí se živě zajímal o staré zbraně a šerm. Jeho šermířské začátky se datují od roku 1974, kdy začal šermovat v píseckém oddíle sportovního šermu. Už krátce poté se však stal zakládajícím členem skupiny historického šermu Kavalír z Týna nad Vltavou a roku 1977 jej nacházíme v řadách písecké šermířské skupiny rival, kde působil do roku 1989. Ukázkám starého renesančního šermu se při občasných vystoupeních svého souboru Collegium 1570 věnuje až dodnes. Kromě těchto aktivit působil zejména v osmdesátých a devadesátých letech minulého století v brněnském klubu vojenské historie. Zde se v uniformě příslušníka rakouského granátnického pluku č. 1 Kaiser účastnil celé řady rekonstrukcí napoleonských bitev doma i v zahraničí . V osmdesátých letech se rovněž začal zabývat dějinami katů a poprav, hrdelního práva a staré justice. V rámci své muzejní činnosti koná po celém jihočeském regionu přednášky na historická témata: dějiny katů a poprav, staré válečnictví, ale třeba i dějiny odívání nebo historii stolování a vaření. Publikovat začal počátkem osmdesátých let, nejprve v regionálním tisku . Jeho články o zbraních se záhy začaly objevovat např. v časopise ABC vědy a techniky mládeže, ve Střelecké revui, ve St...

Vladimír Müller (16)

Vladimír Müller byl český publicista a spisovatel. Vladimír Müller se narodil 8. srpna 1904 v Praze. Vystudoval dějiny moderních literatur na Filozofické fakultě Karlovy university. Přátelil se s Voskovcem a Werichem, v premiéře jejich Vest Pocket Revue 19. dubna 1927 hrál fotografa Blažeje Josseka. V letech 1930–1931 byl odpovědným redaktorem časopisu Jas , 1930–1935 přispíval do kulturní rubriky Národních listů. V období 1936–1943 zaměstnancem Čs. Rozhlasu . Svůj první román Žebrák s erbem vydal v roce 1941. Historickým románům z doby Rudolfa II. a životopisům osobností se věnoval zhruba do roku 1949, opět se k nim vrací v závěru života. Po osvobození prochází různými funkcemi a v letech 1948–58 se stává vedoucím dokumentačního oddělení kulturního nakladatelství Dilia. Svobodné povolání vykonával od roku 1958. Vladimír Müller zemřel 2. října 1977 v Praze. Vladimír Müller je též autorem překladů, doslovů, rozhlasových her a úprav textů pro rozhlas a pro knižní vydání. Opera Maxmiliána Hájka Rožmberští rybníkáři z roku 1956 je zhudebněním divadelní hry Rybníkář Kuba.

Viola Larsen (27)

Autorka románů pro ženy.

Václav Tajovský (13)

Architekt, publikace z oboru.

Tomáš Sláma (6)

born 16. April 1940 in Rychnov nad Kněžnou – died 15. June 2004 in Prague Czech actor, writer, entertainer, editor, playwright, radio journalist and television presenter.

Taťjana Hašková 1922 - 1985 (28)

Susan Crosby (21)

žije se svým manželem a dvěma syny ve slunné Kalifornii. Při psaní romantických příběhů čerpá ze svých vlastních bohatých zkušeností, které získala v nejrůznějších profesích. Byla instruktorkou synchronizovaného plavání, vedoucí personálního oddělení v továrně na hračky, manažerkou automobilky a působila také v místním amatérském divadle. Nezapírá, že ji neustále uchvacuje téma vzájemné komunikace v milostných vztazích. Hrdinové jejích příbehů jsou silné osobnosti s vřelým srdcem a důvěrou ve vlastní schopnosti, které bojují za svou lásku a proměňují své sny o láskyplných vztazích ve skutečnost.

Steve Jackson (21)

Steve Jackson , anglický spisovatel, herní kritik a autor počítačových her. Spolu s přítelem Ianem Livingstonem založil v roce 1975 společnost Games Workshop a spolupracoval na sérii gamebooků Fighting Fantasy. Steve Jackson pracuje pro Lionhead Studios založené Peterem Molyneuxem na vývoji počítačových her a působí jako profesor na Brunel University v Londýně, kde přednáší teorii digitálních her.

Songling Pu (4)

Čínský prozaik a básník. Psal naučnou prózu, divadelní hry, fantastické povídky a výpravné básně.

Soňa Thomová (14)

Narozena 1947. Publicistka, cestovatelka, spolupracuje s časopisy cestovního ruchu.

Scott Snyder (28)

Scott Snyder je americký komiksový scenárista. Svou první příležitost získal u Marvel Comics, ale brzy přesídlil k vydavatelství DC Comics a tamnímu imprintu Vertigo. Proslul především svou originální sérií American Vampire a prací na sériích Batman a Swamp Thing. Mimo tvorby komiksů se věnoval či stále věnuje i výuce tvůrčího psaní na New York University, Columbia University a Sarah Lawrence College. V České republice vydaly komiksy Scotta Snydera nakladatelství BB/art a CREW. Vertigo: DC Comics:

Sabrina Jeffries (22)

Sabrina Jeffries je americká autorka románů pro ženy. Říká o sobě, že ji k psaní romantických příběhů nejspíš přivedl pestrý život v mládí. Když jí bylo sedm let, rodiče se stali misionáři v Thajsku. Sabrina tam odjela s nimi a zažila tam bezpočet dobrodružství. Domů se vrátila až kvůli studiu na vysoké škole. Od mládí četla s oblibou romantické příběhy, například romány Barbary Cartland, a sama si jiné příběhy vymýšlela, takže to nemohlo skončit jinak, než že je nyní spisovatelkou na plný úvazek. V současnosti žije s manželem a synem v Severní Karolíně.

Robin Král (27)

Narozen 1981. Absolvent oboru estetika na Filozofické fakultě UK a oboru tvorba textu a scénáře na VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka. Autor básní pro děti i dospělé, písňových textů, filozoficko-historického pexesa a překladu z angličtiny, lektor tvůrčích a literárně teoretických předmětů na Konzervatoři Jaroslava Ježka.

Robert Chester Ruark (12)

Americký spisovatel, novinář a cestovatel.

Raymond A Moody - ml (1)

Rattlesnake Annie (3)

Rattlesnake Annie , vlastním jménem Rosan Gallimore, je americká country zpěvačka a skladatelka známá svou osobitou směsí country hudby s westernovým nádechem. Narodila se 26. prosince 1941 v Missouri a svou přezdívku získala díky své fascinaci hady v dětství. Annie zahájila svou hudební kariéru v 70. letech 20. století a získala si uznání díky své schopnosti hrát na různé nástroje a díky svým skladatelským schopnostem.

Pyotr Ilyich Tchaikovsky (18)

Pyotr Ilyich Tchaikovsky byl ruský skladatel období romantismu, jehož díla patří k nejoblíbenějším skladbám klasického repertoáru. Narodil se 7. května 1840 v ruském Votkinsku a již v raném věku projevoval široké hudební zájmy. Čajkovského vzdělání na petrohradské konzervatoři dále zdokonalilo jeho schopnosti, což ho přivedlo na místo profesora moskevské konzervatoře. Během své kariéry složil řadu děl, která prošla zkouškou času, včetně symfonií, oper, baletů, instrumentální a komorní hudby.

Pro-Rock (5)

Czech rock group, led by Ota Petřina.

Poul Anderson (15)

Poul William Anderson byl americký spisovatel science fiction, jehož dílo přesahovalo do fantasy. Řadí se k autorům tzv. Zlatého věku sci-fi. Mezi jeho nejznámější díla patří Strážci času , Kosmičtí křižáci a Tři srdce, tři lvi. Narodil se roku 1926 v Bristolu v USA. Mládí strávil v Minnesotě a Texasu. Vystudoval fyziku na Minnesotské universitě. Roku 1953 se oženil s Karen Kurseovou, která byla často spoluautorkou jeho děl . Měli spolu jedinou dceru Astrid, ta se později stala ženou jiného SF spisovatele Grega Beara. V roce 1972 se stal šestým prezidentem Science Fiction and Fantasy Writers of America. Díky svým románům Zlomený meč a Tři srdce a tři lvi se stal členem Swordsmen and Sorcerers' Guild of America , sdružení spisovatelů píšících fantasy, konkrétně její odnož sword and sorcery. Debutoval již během svých vysokoškolských studií v roce 1947 povídkami Tomorrow's Children a Chain of Logic. První povídky publikoval ještě pod pseudonymy „A. A. Craig“, „Michael Karageorge“ a „Winston P. Sanders“. Během více než padesáti let tvůrčího života vytvořil úctyhodnou řadu děl – stovku knih včetně sbírek povídek a několik set povídek a téměř sto článků na různá témata. Vytvořil několik cyklů románů, ve kterých kromě své ženy spolupracoval s dalšími SF autory – cyklus Hoka vytvořil s Gordonem R. Dicksonem. Mezi jeho nejrozsáhlejší cykly patří Psychotechnic League a sága Technical History - Nicolas van Rijn a Technical History - Dominic Flandry . Tento cyklus popisuje padesát století historie vzestupů a pádů tří impérií galaktické federace, s dlouhodobými vlivy různých myšlenkových postojů a technologií na společnost, její utváření a strukturu. Do cyklu Time Patrol patří pět povídkových knih (česky vyšly Strážci času, Horizont 1970, nové a doplněné vydání...

Peter Karvaš (22)

Peter Karvaš byl slovenský dramatik, prozaik a divadelní teoretik. Narodil se v rodině lékaře Ferdinanda Karvaše a akademické malířky Karoly Skutecké-Karvašové. Vzdělání získával v Banské Bystrici , později začal studovat v Praze na ČVUT a současně na uměleckoprůmyslové škole , ale studium dokončil na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě . Pracovat začal již v roce 1939 a vystřídal několik zaměstnání – od práce ve stavební firmě až po práci v Neografii v Martině. Během 2. světové války byl rasově pronásledován a internován v pracovním táboře, během Slovenského národního povstání pracoval v Svobodném slovenském vysílači a publikoval v povstaleckém tisku. Po skončení války 1945–1948 dramaturg Československého rozhlasu, lektor a dramaturg Nové scény a SND v Bratislavě, 1949–1950 kulturní atašé na československé ambasádě v Bukurešti, později pracoval na pověřenectvu školství , byl redaktorem Kulturního života a také tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V letech 1968–1974 byl docentem divadelní vědy, po roce 1974 vědeckým pracovníkem Výzkumného ústavu kultury v Bratislavě, od roku 1980 v důchodu. K jeho životu se vrací i dokumentární film natočený v roce 2002 . Jeden z nejvýznamnějších a plodných slovenských prozaiků a dramatiků 20. století, věnoval se i divadelní vědě a publicistice, v období normalizace perzekvován a diskriminován. Literární činný byl od roku 1937, kdy začal publikovat své první díla v Studentském časopise, ve Svojeti a Mladé kultuře. Zejména během války publikoval pod několika pseudonymy, první kniha mu vyšla až po skončení války (soubor report...

Pete Moore & His Orchestra (2)

Pete Moore byl britský skladatel, aranžér, dirigent a vedoucí orchestru, známý svou tvorbou v žánru easy listening. Uznání si získal díky své schopnosti vytvářet svěží orchestrální aranžmá, která byla populární v 60. a 70. letech 20. století. Pete Moore & His Orchestra vydal řadu alb, na nichž se projevil jeho charakteristický styl, v němž se mísil tradiční orchestrální zvuk se současným popovým cítěním. Jeho dílo se často objevovalo v rozhlase a televizi a přispíval do knihoven náladové hudby, které se používaly pro vysílání a filmovou hudbu. Vliv Petea Moora přesahoval rámec jeho vlastních nahrávek, protože aranžoval hudbu i pro jiné umělce, čímž pomáhal utvářet zvuk populární hudby ve své éře.

Pavel Rajský (6)

Narozen 27. 6. 1944. Ilustrátor, grafik, typograf.

Pavel Dolejší (18)

Pavel Dolejší je pedagog, píše učebnice a metodické materiály pro výuku na ZŠ; se svou manželkou Evou Dolejší pak píší křesťansky orientovanou literaturu pro děti: \"Naše touha vždycky byla napsat příběhy, které by obsahovaly evangelium v natolik poutavé formě, aby český nevěřící čtenář knihu neodložil hned, jakmile narazí na slovo „Bůh“. Netroufáme si posuzovat, nakolik se nám to podařilo, ale vždycky jsme měli velikou radost, když jsme slyšeli, že se knihy dostaly do sekulárního prostředí.\\\"

Otfried Preußler (15)

Otfried Preußler rozený jako Otfried Syrowatka byl německý spisovatel, jenž proslul dětskou literaturou. Mezi jeho nejznámější díla patří knihy Die kleine Hexe , Der Räuber Hotzenplotz a Krabat . Náplně svých knih a povídek čerpal hlavně z lidových vypravování a pověstí blízkého okolí po obou stranách hranice dělící Čechy a Slezsko. Narodil se v Liberci. Jeho předkové pocházeli z Jizerských hor a z Krkonoš. Byli skláři, malozemědělci a řemeslníci. Jeho rodiče byli učiteli. Jako dítě trávil mnoho času v obsažné knihovně svého otce. Ten se věnoval vlastivědě a sbíral lidové povídky, kvůli čemuž putoval českou vlastí. Syn Otfried jej na cestách často doprovázel. Dalším inspiračním zdrojem ke spisovatelské činnosti byla babička Dora, která ho značnou měrou ovlivnila a usměrnila svým bohatým vypravováním. Otfried vyrůstal v době růstu nacismu v Německu, který se snažil mladým lidem vnutit , že pravé hodnoty najdou v oddílech Hitlerjugend. Jako dospívající člověk propagandě uvěřil, proto jeho prvním spisovatelským počinem, které napsal v pouhých sedmnácti letech, je příběh o partě chlapců v Sudetech. Příběh prolezlý nacistickou propagandou nazvaný Erntelager Geyer propojuje romantiku letního tábora s nacistickým Hitlerjugend. Po válce byl román zakázán a úplně se na něj zapomnělo. V roce 1942 byl z gymnázia povolán do války a poslán na východní frontu, kde roku 1944 padl do sovětského válečného zajetí a pět let přežíval v zajateckých lágrech v Tatarstánu, odkud se do Německa vrátil v roce 1949. V bavorském městě Rosenheim našel svou rodinu, která byla mezitím vysídlena z Československa a také svou nevěstu Annelies Kind, s níž se v témže roce oženil. Narodily se jim tři dcery. Stal se učitelem prvního stupně. Kromě toho pracoval jako místní novinář a začínal psát povídky pro dětský rozhlas. Jako učitel pracoval až do roku 1970. Pak se v...

Oldřich Matoušek (17)

Oldřich Matoušek byl český psycholog specializovaný na problematiku práce a ergonomie. Rozhodujícím přínosem jeho práce byla podpora rozvoje psychické části ergonomie, která byla dlouho v praktických aplikacích zanedbávána. Oldřich Matoušek vystudoval psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.  Od roku 1945 pracoval v Ústavu lidské práce, kde se věnoval především problematice psychologie práce, psychologickým aspektům bezpečnosti práce a později též v oblasti inženýrské psychologie, zejména při navrhování a projektování řídících center. V roce 1951 byl tento ústav zrušen a dr. Matoušek pokračoval v této činnosti ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce. Od roku 1961 do roku 2001 pracoval ve Státním zdravotním ústavu, jeho hlavním pracovištěm bylo oddělení hygieny práce a chorob z povolání. Podílel se na řešení úkolů ergonomie, hygieny a psychologie práce, například při přípravě legislativy, harmonizaci našich předpisů a norem s legislativou EU, stanovení ukazatelů a limitů pro hodnocení fyzické, senzorické a psychické zátěže a dále i na kategorizaci prací a posuzování projektů různých technických zařízení z pohledu ergonomie apod. Byl spoluzakladatelem České ergonomické společnosti a řadu let byl i jejím předsedou. Bohatá je i jeho publikační činnost. Publikoval přes 300 odborných a popularizačních článků a 7 odborných publikací. K nejvýznamnějším patřily v roce 1972 „Člověk a práce“ , v roce 1979 „Metody studia práce v průmyslu“, v roce 1988 „ABC ergonomie pro vedoucí pracovníky“, v roce 1998 „Pracovní místo a zdraví“ . Poslední publikací byla v roce 2002 „Ergonomie – optimalizace lidské činnosti . Pravidelně publikoval v časopise Průmyslový design, čím výrazně obohatil kvalitu a komplexnost práce jeho vydavatele – Institutu průmyslového designu Praha. Byl lektorem nejen na řadě konferencí a sympozií, ale velmi často též při osvětové a vzd...

Musica Bohemica (16)

Musica Bohemica je český soubor, který se specializuje na interpretaci tradiční české lidové hudby, barokní a renesanční hudby. Soubor byl založen v roce 1975 Jaroslavem Krčkem, skladatelem a dirigentem, který se zasloužil o oživení a interpretaci české historické hudby. Musica Bohemica je známý svými autentickými vystoupeními, do nichž často zapojuje historické nástroje a tradiční pěvecké techniky a oživuje tak bohaté kulturní dědictví České republiky.

Miloš Deyl (9)

RNDr. Miloš Deyl, DrSc. byl český botanik. Pro širší veřejnost je známa zejména jeho kniha Naše květiny. Tento systematicky uspořádaný atlas ilustrovaný Květoslavem Hískem představuje na sedm set nejvýznačnějších druhů květeny České republiky. Od prvního vydání v roce 1973 se atlas dočkal již 3. reedice v roce 2001. Narodil se jako prostřední ze tří synů v rodině řídícího učitele školy ve Smidarech. V letech 1925–1929 studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1931 zde dosáhl doktorské hodnosti . V roce 1933 byl jmenován odborným úředníkem Národního muzea v Praze, v roce 1946 dosáhl hodnosti zemského muzejního rady. V botanickém oddělení Národního muzea v Průhonicích pak pracoval do roku 1976. Během okupace se podílel na šifrování zpráv v odbojové skupině ÚVOD , v roce 1944 byl totálně nasazen v cihelně v Novém Bydžově. V manželství s Blaženou, roz. Straširybkovou, se mu narodila dcera Blanka a syn Vladimír. Vedle floristiky se zabýval taxonomií rostlin, v monografii rodu “Sesleria, pěchava” , vydané v roce 1946. Mnoha botaniky je pokládán za otce české ekologie díky rozsáhlému dílu o rostlinách, půdě a klimatu masivu hory Pop Ivan v Karpatech . Na tuto studii, která vyšla v roce 1940, navazují i současné výzkumy v pohoří Karpat . Důležitá je práce Plevele polí a zahrad, ilustrovaná Otto Ušákem a vydaná v roce 1956. Podílel se na práci Historický vývoj organismů . Každoročně podnikal více cest po českých zemích, Slovensku a bývalé Podkarpatské Rusi, aby si dokonale osvojil znalost místní květeny. N...