Všichni Autoři a témata

Josef Urban (4)

Josef Urban byl československý zápasník české národnosti. Jeho největším úspěchem byl zisk stříbrné medaie v zápase řecko-římském v těžké váze na olympijských hrách v Los Angeles, 1932. V rozmezí 23 let jedenáctkrát získal titul mistra republiky, v roce 1926 překvapil jako nováček druhým místem na ME v Rize, v Budapešti a Dortmundu vybojoval evropský bronz. Po ukončení aktivní kariéry se až do své smrti věnoval trenérské práci. Josef Urban pracoval jako policista, dopravní strážník a na olympijské hry do Los Angeles se dostal jen díky finanční sbírce mezi svými kolegy. V prvním kole nastoupil proti úřadujícímu mistru světa a největšímu favoritovi turnaje, Švédovi Westergreenovi. Po boji prohrál jen těsně na body. Ve druhém kole se pak utkal s vicemistrem Evropy, německým zápasníkem Gehringem, kterého porazil. K boji o stříbro nastoupil proti druhému favoritovi turnaje, Rakušanovi Hirschlovi. Ve čtrnácté minutě, v době kdy už měl Urban zajištěné slibné vedení na body, vzdal Hirschl pro únavu. V těžké váze tak v Los Angeles zvítězil Westergreen před Urbanem a Hirschlem.

Josef Teige (5)

Josef Teige byl český právník, historik a dlouholetý pracovník Archivu města Prahy. Zabýval se hlavně českými dějinami ve středověku, dějinami a topografií Prahy i jednotlivých objektů ve městě, genealogií a diplomatikou. Byl také jedním z prvních obránců pražských památek, včetně tehdy bořeného židovského ghetta. Po maturitě na malostranském gymnáziu studoval práva na pražské české univerzitě, kde roku 1889 obhájil doktorát. Dva roky studoval pomocné vědy historické na univerzitě v Mnichově a od roku 1890 studoval v Ústavu pro rakouský dějezpyt ve Vídni. Roku 1893 tam složil státní zkoušky a v Praze získal doktorát filosofie. Dva roky pracoval jako stipendista v Instituto austriaco di studi storici ve vatikánských archivech, kde se zabýval hlavně papežskou korespondencí s českými panovníky. Roku 1896 nastoupil do Archivu města Prahy, kde pracoval až do smrti. Od roku 1907 byl ředitelem Archivu s titulem archivář hlavního města Prahy, od téhož roku dopisující člen 1. třídy České akademie věd a umění. Přispíval do Ottova slovníku, vydával Sborník příspěvků k dějinám Prahy a roku 1902 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk.

Josef Strouhal (3)

Josef Strouhal byl český herec, režisér a divadelní ředitel. Pocházel z rodiny tkalce, byl nejstarším ze třech dětí. Po přestěhování do Brna se učil na německé škole. Brněnský vlastenec, úředník banky Jan Rublecký mu umožnil další studium na slovanském gymnáziu . Láska k veršům jej přivedla k divadlu. Začínal v roce 1874 jako ochotník u Zöllnerovy společnosti v brněnském Besedním domě. Ve škole mu však bylo ochotničení zakázáno a proto se rozhodl pokračovat ve studiu v Praze. Hrál s divadelním spolkem Jana Postla a v listopadu 1881 odešel se společností Františka Ludvíka do Berouna. Ještě v tomtéž roce pokračoval s F. Ludvíkem do Kladna, kde soubor působil v sále „U Plecitých“. Zde zůstal až do roku 1883, pak odešel na vojenskou službu. Po návratu působil v souborech ředitele Košnera, Václava Svobody, Václava Chuděry , Jana Kozlanského a Františka Josefa Čížka . V roce 1885 získal ředitel František Pokorný působiště v Brně a angažoval i Josefa Strouhala. Po roce, když Pokorný odešel, ujal se řízení souboru Pavel Švanda ze Semčic. V souboru působil rovněž Eduard Vojan a po jeho odchodu do ND převzal Strouhal mnoho jeho rolí. V létě 1887 přešel Strouhal k nově založenému souboru Vendelína Budila, po dvou letech se však vrátil ke Švandovi na Smíchov a po jeho smrti zpět k Františku Ludvíkovi. V listopadu 1893 odjel Strouhal se ženou a čtyřletou dcerou za Ludvíkovým souborem do USA, který tam již v tu dobu 8 měsíců působil. Divadlo cestovalo po USA za Čechy–krajany a nakonec se usídlilo v Thalia–Hall v Chicagu. Po představeních byly organizovány kulturní programy a Josef Strouhal zde recitoval české básníky. V divadle hrál např. i František Kovářík . V květnu roku 1898 se celá společnost rozloučila Strouhalovou beneficií s Chicagem a vrátila se domů do Evropy. Již v červnu 1898 společnost vystoupila pohostinsky v Pištěkově aréně v Praze. Úspěšné vystoupení mělo za následek, že Pištěk nabídl ...

Josef Sekal (4)

Narozen 17.10.1936. Fotograf.

Josef Schrötter (5)

Narozen 26. 2. 1949 ve Šternberku. Ing., profesně se zabývá zabezpečovací technikou v železniční dopravě, psychotronik, záhadolog.

Josef Růžička (4)

Práce o slovanské mytologii, román.

Josef Röhrich (2)

Autor publikací o sportu.

Josef Ročák (4)

Upravovatel klasických světových děl pro děti, činný v letech 1935-1948.

Josef Rezler (3)

Narozen 24.10.1855 v Košťálově u Jilemnice, zemřel 13.2.1925 v Semilech. Dělník, spoluzakladatel sociální demokracie, autor vzpomínkové knihy.

Josef Prokop (3)

Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.

Josef Prokeš (1)

Narozen 12. 9. 1980 v Rudolfově. Kněz českobudějovické diecéze, věnuje se pastorizaci mládeže, duchovní rádce skautů.

Josef Prokes (6)

Narozen 1947 v Brně, působí jako vysokoškolský učitel. Je členem Obce spisovatelů a Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním. Jeho povídky a recenze vycházejí zejména v Hostu, Literárních novinách a Tvaru. Režíruje studentské divadlo a jeho autorská čtení jsou divácky oblíbeným programem ve sklepní scéně CED Divadla Husa na provázku, v klubu Leitnerova, v jazzovém klubu Stará Pekárna i jinde.

Josef Polák (1)

Narozen 6.2.1841 v Nebovidech u Kolína, zemřel 12.12.1928 v Kutné Hoře. Učebnice českého jazyka, uspořádal výbor mravoučných povídek pro mládež.

Josef Petrů (5)

Narodil se 13.12. 1965 v Červeném Kostelci. Je novinářem. Po půlročním studijním pobytu v USA se stal v letech 1996 - 2000 moderátorem České televize. Žije v Hradci Králové.

Josef Pecák (2)

Narozen 11.1.1941 v Praze. CSc., docent, kameraman, práce z oboru fotografování, vidění a snímání obrazu, překlad odborné publikace z maďarštiny.

Josef Pavlovský (1)

Narozen roku 1939, zemřel 1994. Ing., projektant, spoluautor průmyslových vzorů saun, publikace z oboru.

Josef Panáček (3)

Narozen 5. 12. 1900 v Jičíněvsi, zemřel 3. 1. 1973 v Doksech. Železniční úředník, redaktor Dopravního nakladatelství v Praze, autor publikace K.H.Mácha v kraji svého Máje.

Josef Otto Novotný (3)

Narozen 1.2.1894 v Hořovicích, zemřel 22.9.1971 v Praze. Novinář, redaktor, autor historické literatury, fejetonů, editor spisů Viktora Dyka, překladatel z angličtiny, francouzštiny, řečtiny.

Josef Novák (3)

Narozen 7. 11. 1902 v Praze, zemřel 2. 7. 1987 tamtéž. Malíř, grafik, karikaturista, ilustrátor, profesor VŠUP. Autor ilustrací k dobrodružným románům.

Josef Molín (3)

Josef Molín byl český politik, v 90. letech 20. století poslanec Poslanecké sněmovny za ODS. Vystudoval Univerzitu J. E. Purkyně v Brně . Do roku 1990 pracoval jako učitel na základní škole. V letech 1990-2007 vyučoval na Gymnáziu Dr. Karla Polesného ve Znojmě, z toho v prvních sedmi letech jako ředitel tohoto ústavu. Ve volbách v roce 1996 kandidoval do poslanecké sněmovny za ODS , ale nebyl zvolen. Do parlamentu se dostal až dodatečně srpnu 1997 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Michal Frankl. Ve sněmovně setrval do voleb v roce 1998. Byl členem sněmovního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Dlouhodobě byl aktivní v komunální politice. Po sametové revoluci byl kooptován do Městského národního výboru ve Znojmě jako jeho místopředseda. Po komunálních volbách roku 1990 byl navržen do funkce starosty Znojma, ale ve volbě prohrál s Janem Hartem. Ten mu nabídl post místostarosty, ale Molín to odmítl. V komunálních volbách roku 1994 a komunálních volbách roku 1998 byl zvolen za ODS do zastupitelstva města Znojmo. Byl předsedou ODS ve Znojmě, ale v roce 1999 zbaven členství ve straně kvůli spolupráci s KSČM na komunální úrovni. Přestoupil pak do formace SNK-ED. Mezitím byl opětovně zvolen do znojemského zastupitelstva v komunálních volbách roku 2002 a komunálních volbách roku 2006 . V letech 2003-2006 zastával funkci místostarosty Znojma. V senátních volbách roku 2008 neúspěšně kandidoval za senátní obvod č. 54 - Znojmo. Získal necelá 2 % hlasů a nepostoupil do 2. kola. K roku 2008 se uvádí jako důchodce. Je ženatý, má dvě děti.

Josef Mašek (5)

Josef Mašek byl český a československý politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Působil jako vrchní inspektor a dlouholetý přednosta pozemkového katastru na Moravě . V roce 1900 se stal prvním docentem nauky o katastru a pozemkových knihách na české technice v Brně. V roce 1928 publikoval své poznatky v Zeměměřickém věstníku. Byl také velmi aktivním žurnalistou. Psal do moravských katolických listů Hlas, Našinec a Den. Tiskem vydal několik odborných i politických publikací: Od kolébky Riegrovy, Chceme všeobecné rovné či poměrné právo? nebo Styk katastru s knihou pozemkovou. Roku 1908 spoluzakládal Moravskou agrární a průmyslovou banku, byl jednatelem moravského odboru Národní rady české, téměř dvacet let člen výboru Družstva Národního divadla v Brně. Na sklonku života mu byl udělen titul vládního rady. Zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu lidovou. Na mandát rezignoval na 35. schůzi v březnu 1919. Byl uváděn jako penzista.

Josef Mařatka (2)

Josef Mařatka byl český sochař. Josef Mařatka se narodil v rodině obuvníka Viléma Mařatky a jeho manželky Anny, rozené Metznerové, jako starší ze dvou synů . Rod Mařatků pocházel z Vysokého nad Jizerou v Podkrkonoší, ale rodiče Josefa Mařatky se přestěhovali do Prahy a jejich syn se narodil v ulici Žitná 564/14 v Praze, kde bydlel také Antonín Dvořák nebo malíř Jaroslav Věšín. V letech 1889–1896 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Celdy Kloučka, následně pak, do roku 1899, u Josefa Václava Myslbeka, se kterým přešel do nově zřízeného ateliéru sochařství na Akademii výtvarných umění. V roce 1900 získal za sochu Ledaři na Vltavě Hlávkovo stipendium a odjel do Paříže, kde do roku 1904 pracoval v ateliéru Auguste Rodina jako jeho asistent. V roce 1902 uspořádal v Praze výstavu jeho díla. V letech 1908–1909 opět pobýval v Paříži a se Stanislavem Suchardou podnikl studijní cestu po francouzských katedrálách. V roce 1909 zorganizoval v Praze výstavu Antoina Bourdella, která významně ovlivnila vývoj sochařství v Čechách. V roce 1912 byl na studijní cestě v Itálii. Za 1. světové války během vojenské služby zhotovil několik portrétů generálů. Další studijní cesty do Francie a Itálie podnikl v letech 1924, 1926, 1930. Od roku 1920 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl členem SVU Mánes, České akademie věd a umění a roku 1920 jmenován řádným členem Société des Beaux Arts v Paříži. Byl pochován na Olšanských hřbitovech . Dne 23. června 1912 se na Královských Vinohradech oženil se Zdeňkou Procházkovou . Jeho synem byl lékař, internista a gastroenterolog, univerzitní profesor Prof. MUDr. Zdeněk Mařatka, DrSc. a vnuky jsou MUDr. Tomáš Mařatka, lékař kardiolog, Dora M. Brodie M.D., lékařka gastroenteroložka žijící v USA, Apolena Mařatková, MUDr. Irena Závadová, lékařka internistka a hudební skladate...

Josef Macháček (6)

Sestavitel zemědělských adresářů.

Josef Kunc (3)

Ing. elektrotechnik, publikace z oboru.

Josef Kozák (2)

Josef Kozák byl československý volejbalista, úspěšný reprezentační trenér. Byl vyhlášen nejlepším volejbalovým trenérem 20. století. S volejbalem se seznámil v rodném Zvolenu. Po přestěhování do Prahy začal hrát trampskou ligu v týmu AFC Waldes. V roce 1941 byl zatčen gestapem Jindřich Waldes, zakladatel týmu a celý tým přešel pod SK Slavia Praha. Za reprezentaci hrál v roce 1947 a stal se akademickým mistrem světa na Světových akademických letních hrách v Paříži. Jeho hlavní přínos našemu volejbalu spočíval právě v jeho trenérské práci. Stal se tvůrcem nových tréninkových metod. Kladl důraz na rychlost a obratnost, založenou na výborné fyzické kondici hráčů. Hra byla založena na kolektivním pojetí. Reprezentačním trenérem byl v roce 1953-1960 a dosáhl s týmem mimořádných úspěchů ve světovém měřítku. Tyto výsledky vzbudily velký zájem v zahraničí a doc.Kozák se stal vyhledávaným odborníkem v celém volejbalovém světě. Pomáhal vytvořit koncepci přípravy reprezentace Francie, Itálie, Rakouska, Jugoslávie. Přednášel na mezinárodních školení trenérů FIVB. Nejvíce pomohl rozvoji italského volejbalu a zprostředkoval řadě našich hráčů angažmá v italské lize A1. Prvním byl Zdeněk Humhal a po něm následoval Josef Musil, Petr Kop, Bohumil Golián, Ladislav Toman a další.

Josef Kotrč (5)

Narozen 15.1.1892 v Táboře, zemřel 1952 v Písku. Středoškolský profesor, kulturní pracovník, publikace z oboru české a slovenské literatury.

Josef Kotalík (5)

Narozen 2.1.1896 v Klukách u Písku, zemřel 19.10.1987 v Písku.Středoškolský profesor, literární historik, publikace z oboru a literatura o Písku.

Josef Konstantin Miklík (5)

Narozen 21. 3. 1895 v Žopech u Holešova, zemřel 31. 12. 1966 v Riu de Janeiru. PhDr., redemptorista, teolog, filozof, překladatel a historik, zaměřený na české a církevní dějiny.

Josef Kodada (5)

Autor učebnice elektrotechnologie pro střední průmyslové školy. Činný v letech 1957-1972.

Josef Klapetek (3)

Učebnice kouzelnictví.

Josef Kebza (3)

Josef Kebza - †2.12.1990 v Olomouci), důstojník, básník, prozaik a překladatel. Vyrůstal na Slovensku, kde jeho otec působil jako voják z povolání. Matka byla původem Maďarka. Roku 1939 se rodina přestěhovala do Čáslavi, kde se otec stal obecním úředníkem, po válce do České Lípy. Kebza se tu vyučil příručím v textilním obchodě a vystudoval vyšší hospodářskou školu . 1954–65 sloužil v armádě: po ukončení vojenského leteckého učiliště se stal vojenským pilotem. 1958–59 byl tlumočníkem ve štábu vojenského přidělence čs. velvyslanectví v Káhiře, 1963–64 leteckým instruktorem v Indonésii, krátce služebně působil i v Sýrii, Indii a Číně. 1961–66 absolvoval deset semestrů dálkového studia češtiny a angličtiny na FF v Olomouci. Po odchodu z armády žil převážně v Přerově. Pracoval většinou jako tlumočník a exportní referent v různých organizacích a výrobních podnicích: nejprve v Přerově a 1967–73 souběžně i v Praze, poté v Olomouci , Novém Boru a opět v Přerově. 1978–79 byl překladatelem technické literatury ve svobodném povolání pro Videopress. První básně publikoval v Obraně lidu 1955, dále přispíval povídkami do Čs. vojáka, Křídel vlasti, Rudého práva, Nové svobody , Literárního měsíčníku, Kmene aj. Je autorem rozhlasových her Rozhodování a Zadní brána , podle románu Odchod bez řádu byla natočena dvoudílná televizní hra Agras 01 . Kebza se jako prozaik i básník opíral především o osobní zážitky letce v cizích zemích. Básnická prvotina A co by řekla Kendedés shrnuje autorovy dojmy z cest a v jednoduchých melodických verších s bieblovskými ohlasy vypovídá o jeho vztahu ke krásám i sociální tragice života v rozvojovém světě. Akční prózy Výška a Letka Sarangan jsou založeny na prověrce lidských ch...

Josef Káďa Kadeřábek (5)

Narozen 1954. Motocyklový nadšenec, organizátor motocyklových akcí a motorkářských srazů, též charitativních akcí pomáhajících nemocným se svalovou dystrofií, autor motocylového průvodce.

Josef Josten (5)

Narozen 25.3.1913 v Praze, zemřel 29.11.1985 v Londýně . Redaktor Lidových novin, státní úředník, po roce 1948 v emigraci, redaktor časopisu Čechoslovák. Publicista, práce v oboru moderních československých dějin, vydány též.

Josef Ježek (6)

Středoškolský profesor. Prof. obchodní školy. Vyučoval matematiku a fyziku v Chrudimi od r. 1920. Od r. 1928 v Praze, pak řed. obchodní akademie v Mladé Boleslavi. Odborný publicista. Z díla Příručka kupecké aritmetiky , . Dále Protipojištění a pojištění s výhradou premie = Zpr. obch. akademie v Chrudimi, 1911-12 a řady dalších odborných knih..

Josef Jenčík (3)

Joe Jenčík, vlastním jménem Josef Jenčík, křtěný Josef Jan byl český tanečník, publicista, pedagog, choreograf a herec. Podílel se na choreografii více než 70 českých filmů . Vyučil se strojním zámečníkem. Tanec začal studovat až v sedmnáct letech soukromě u Achilla Viscusiho, a v roce 1912 odjel s jeho taneční skupinou do Londýna, kde vystupoval v divadle Hippodrom. Po návratu jej v roce 1913 angažoval Augustin Berger do baletního sboru Národního divadla. Od roku 1914 byl sólistou Městského divadla na Královských Vinohradech . Po návratu z fronty 1. světové války působil v mnoha pražských kabaretech jako tanečník a choreograf. V letech 1928–1929 byl choreografem a uměleckým ředitelem kabaretu Lucerna. Pak získal angažmá v Osvobozeném divadle. Připravil choreografie pro celou řadu revue Voskovce a Wericha. Od roku 1932 byl hostujícím choreografem pražského Národního divadla a v roce 1937 se stal řádným členem baletu Národního divadla. Zde působil jako choreograf a baletní mistr až do roku 1943. V letech 1941–1943 učil na konzervatoři v Praze. Věnoval se také tzv. davové choreografii a připravil řadu masových vystoupení . Zemřel 10. května 1945 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze. Ostatky byly později přemístěny na Bubenečský hřbitov.

Josef Jan Svátek (4)

Narozen 23.5.1870 v Praze, zemřel 1.9.1948 v Praze. JUDr., PhDr., novinář, prozaik, cestopisy, práce z oboru mezinárodního a volebního práva, překladatel z francouzštiny a angličtiny. 1. září 1948 zemřel v Praze český novinář, prozaik a překladatel JUDr., PhDr. Josef Jan SVÁTEK. Josef Svátek se narodil 23. května 1870 v Praze. Jeho otec Adolf Svátek byl bratrem novináře a autora historických románů, z nichž snad nejznámější jsou Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, Josefa Svátka. Po maturitě na gymnáziu vystudoval práva. V letech 1893-94 pak studoval na École des sciences politiques v Paříži a pobýval v Londýně a v Berlíně. V roce 1895 přijal místo redaktora v „Pražských novinách“ a po smrti svého strýce Josefa Svátka převzal vedení těchto novin. Právě, aby se odlišil od svého strýce, začal používat druhé křestní jméno Jan. V roce 1919 se stal prvním redaktorem „Úředního listu Čsl. republiky“ a krátce nato byl jmenován ministerským radou. Své první literární pokusy vydával v časopise „Zlatá Praha“. Samostatně, kromě prozaických děl, vydal řadu cestopisů. Pro náš region je významný cestopis „Za ocean !“, ve kterém popisuje cestu do New Yorku, kdy jako právní zástupce doprovázel Jaroslava Kociana, svého vzdáleného příbuzného. Jeli vrátit „odcizené“ vzácné housle Quarnerky americkému sběrateli, milionáři Cloptonovi. Od něho si je pro Kociana vypůjčil impresario Arronson. Nezkušený Kocian si je na radu přátel ponechal jako zástavu za nevyplacený honorář. Josef Jan Svátek překládal z francouzštiny a angličtiny. Přeložil např. velice známé dílo Julia Verna „Sever proti jihu“, který v jeho překladu znovu vyšel v roce 2007. Pod pseudonymem Josef Jánský přeložil např. román Alexandra Dumase „Hraběnka de Charny“ nebo „Královnin náhrdelník“. Josef Jan Svátek měl úzký vztah s naším městem. Do Ústí nad Orlicí přišla jako mladá učitelka jeho sestra Marie. Ta se zde provdala za Petra Kociana. Za ní se do Ústí přistěhovali jejich rodiče. Po předčasné smrti Marie Kocianové zab...

Josef Istler (3)

Josef Istler byl jedním z nejvýznamnějších českých malířů, hlásících se k surrealismu. Koncem 30. let 20. století soukromě studoval v Jugoslávii malbu u německého malíře Waltra Höffnera. Po druhé světové válce se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V letech 1945-47 se účastnil akcí Skupiny Ra. V letech 1947-48 spolupracoval s Vratislavem Effenbergerem na filmu Nástin studie o zlomku skutečnosti . V roce se podílel na surrealistických sbornících Znamení zvěrokruhu, v letech 1953-62 na pracovních albech Objekty 1-5. V letech 1950-52 výtvarně spolupracoval na „černých fraškách“ Vratislava Effenbergera a Karla Hynka. Samostatně vystavoval v r. 1945 v brněnské Mansardě, v r. 1946 v Praze v Topičově salonu a grafiku v Mazáčově grafickém kabinetu, v r. 1947 v Topičově salonu, v r. 1965 cyklus litografií Hlavy v Ústí nad Orlicí, v r. 1966 soubor monotypů Insinuace v Galerii na Karlově náměstí v Praze a grafiku z let 1942-65 v Domě pánů z Kunštátu v Brně. Po roce 1990 měl řadu samostatných výstav a pravidelně se účastnil také výstav Spolku výtvarných umělců Mánes. Dílo Josefa Istlera je dnes zastoupeno v mnoha soukromých i státních sbírkách nejen v České republice, ale i v cizině .

Josef Holý (6)

Vystudoval stavebnictví na průmyslové škole a před první světovou válkou se usadil v Kolíně, kde založil stavební kancelář Holý a Pechar. Válku strávil na bojištích. Autor patentů na několik technických vynálezů. Nezaměňujte se spisovatelem Josefem Holým nar. 1874. Je autorem svérázného, vlastnoručně ilustrovaného románu Zkáza lidství , kombinujícího SF a mystiku. Líčí působení českého inženýra Kalisty, jenž přijal nové jméno Verus a prohlásil se za proroka, který lidstvu osvětlí cestu k duchovním výšinám. Verus vybuduje sídlo své nauky na Bílé hoře a je schopen odtamtud odrazit i útok dobře vyzbrojené armády. Napjatá situace ve světě vyvrcholí vypuknutím nové války, při níž lidstvo zaniká a přechází do vyššího, duchovního stadia. Kniha má antisemitské rysy a je zjevně koncipována jako pokus o agitaci s cílem „otevřít čtenářům oči“. Je pravděpodobné, že Holý je také autorem mystického spisu Světla a stíny záhrobí podepsaného jménem Verus. Psal pod pseudonymem J. Akana

Josef Holubář (5)

Narozen 24. 1. 1895 ve Skutči, zemřel 5. 1. 1970 v Praze. Matematik, vysokoškolský pedagog, redaktor, školní inspektor a vědecký pracovník Československé akademie věd. Autor učebnic a dalších odborných prací z oboru.

Josef Hlouch (5)

Josef Hlouch byl římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog a v letech 1947–1972 devátý biskup českobudějovický. Podrobný životopis Josefa Hloucha zpracoval historik František Kolouch v knize Milion duší. Narodil se v chudé rolnické rodině v Lipníku v okrese Třebíč. Základní školu navštěvoval v Hrotovicích. Středoškolská studia absolvoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V kněžském semináři v Olomouci se připravoval na službu duchovního a kněžské svěcení přijal 5. července 1926. Mezi lety 1926 a 1928 působil jako kaplan postupně ve farnostech: Spálov, Kladky u Prostějova, Jesenec u Konice, Brantice u Krnova. V září 1928 byl ustanoven správcem farnosti Hodolany na olomouckém předměstí. Mladý schopný kněz měl pomoci s dostavbou zdejšího kostela. V místech svého působení se projevoval jako dobrý kazatel. Zároveň pokračoval ve studiu teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. V roce 1934 zde habilitoval, v roce 1945 se stal profesorem pastorální teologie. 25. června 1947 byl jmenován v pořadí devátým biskupem českobudějovickým. . Po komunistickém puči v únoru 1948 byla novým režimem zahájená proticírkevní kampaň s cílem oddělit Katolickou církev v Československu od Svatého stolce. Biskup Hlouch proti této politice veřejně vystoupil. Dne 19. června 1949 o Slavnosti Božího Těla u katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích před shromážděnými v eucharistickém průvodu odsoudil postup státu. Od toho okamžiku Státní bezpečnost monitorovala každý jeho krok. Na biskupskou konzistoř byl dosazen vládní zmocněnec, čímž byl de facto biskupovi znemožněn výkon jeho úřadu. Od konce dubna 1950 se ocitl v úplné izolaci. Konzistoř vedl komunisty dosazený generální vikář. Vrátnici biskupství střežili dva příslušníci StB a znemožnili biskupovi jakýkoliv kontakt s veřejností. Všechny návštěvy b...

Josef Hlobil (3)

Josef Hlaváček (3)

Narozen 13. 5. 1934 v Lounech, zemřel 2008. Prof., PhDr., CSc., estetik a výtvarný kritik, práce z oboru.

Josef Heřman (3)

Josef Heřman byl český akademický malíř, grafik, ilustrátor, karikaturista, malíř a keramik. Narodil se v rodině Karla Heřmana , úředníka lihovaru a matky Františky, rozené Musilové. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a Státní odbornou keramickou školu v Bechyni. V roce 1930 se v Hradci Králové oženil s Františkou Hullovou. Za okupace byl zapojen do protinacistického odboje. Za ilegální činnost byl v roce 1940 zatčen a vězněn v Hradci Králové, Drážďanech a v Litoměřicích, později v Golnowě a v Hamburku. Byl levicově orientovaným umělcem. V roce 1954 byl např. oceněn uznáním v oboru malířství v soutěži o výzdobu Muzea Klementa Gottwalda v Praze. V užité grafice byl tvůrcem plakátů, věnoval se úpravě písma, návrhům knižních vazeb. Též se zabýval výstavnictvím a interiérovou tvorbou.

Josef Heller (4)

Autor je analytik odborného zázemí ÚV KSČM, člen teoretických institucí ÚV KSČM. Publikoval ve Filosofickém a Sociologickém časopise a v interních tiscích ČSAV, v samizdatech a na webových stránkách KSČM, v Haló novinách a Alternativách. Spoluautor publikací Heller, Neužil a kol. – Kdopak by se Marxe bál, Bojíte se socialismu? a sborníku Socialismus pro 21. století.

Josef Hejl (1)

Josef Florián Babor (2)

Josef Florián Babor byl slovenský filozof, biolog, lékař, univerzitní profesor, malakolog, botanik a entomolog, filozofující biolog, novoscholastický filozof českého původu. Snažil se sjednotit nejnovější poznatky z biologie s katolickým učením. Narodil se v rodině Josefa Babora, učitele na farní škole na Malé Straně a matky Anny, rozené Liršové. Předkové rodičů pocházeli z Čech. Po skončení základní školy pokračoval ve studiu na akademickém gymnáziu, kde maturoval v roce 1891. V roce 1897 ukončil studium na Lékařské fakultě KU v Praze. Po absolvování univerzity provedl studijní cestu, během níž navštívil Rakousko-Uhersko, Německo, Francie, Itálie, Velkou Británii, Nizozemí a Švýcarsko. Po promoci začíná zpočátku pracovat jako soukromý neurolog a psychiatr v Praze. Dne 17. srpna 1915 se v Praze oženil s třiadvacetiletou Marií Rejžkovou. V té době byl lékařem pro nemoci nervové v Praze II. Asi od roku 1915 pracoval jako vojenský lékař v Jindřichovice, od roku 1919 v Praze, Košicích, později v Užhorodě a Trnavě. V roce 1922 pracoval jako soukromý lékař a smluvní přednosta vojenské psychiatrické léčebny v Trnavě. V letech 1924 až 1943 působil na LFUK V Bratislavě jako profesor obecné biologie v letech 1924 - 1947. Od roku 1939 působil zároveň i na Přírodovědecké fakultě této univerzity. Od roku 1928, kdy získal řádnou profesuru, přednášel systematickou zoologii. V 40. letech 20. století působil na čtyřech bratislavských fakultách. Jako lékař se vedle neurologii zabýval i problémy hematologie, sarkolyzy a otázkami zánětů a účinky radioaktivity. Byl také průkopníkem radiobiologie na Slovensku. Zabýval se i archeologií a paleontologii. Byl autorem více než 250 odborných vědeckých a popularizačních prací z různých oborů. Spolupracoval i na Jandově Velkém přírodopisu a Ottova slovníku naučném. Přispěl i do České vlastivědy o fauně Slovenska. Profesor Babor se stal průkopníkem české malak...

Josef Dvořák (5)

Narozen 13. 10. 1901 v Táboře, zemřel 4. 4. 1958 v Praze. Novinář, redaktor, básník, prozaik, editor, autor literatury pro mládež, literatury o slovenské politice, cestopisů po severských zemích, propagátor česko-slovenských kulturních styků.

Josef Drmota (4)

Narozen 5.3. 1969 v Třebíči, Mgr., vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, publikuje odborné články i povídky o myslivosti a přírodě, zejména z Českomoravské vysočiny. Povoláním se poněkud vymyká z palety ostatních autorů, poněvadž není profesionálním publicistou, ani nemá žádný profesní vztah k lesnickým oborům. V současnosti pracuje jako profesor Gymnázia Otokara Březiny a Střední odborné školy v Telči, kde vyučuje matematiku a geografii. Právě odlišná profesní orientace poskytuje Josefu Drmotovi, narozdíl od ostatních autorů klasické myslivecké literatury, poněkud odlišný úhel pohledu na celou problematiku myslivosti a dodává tak jeho tvorbě částečně odlišný charakter. Nesnaží se psát žádnou vědu, ale spíše příspěvky pokud možno lehce „stravitelné“ a srozumitelné řadovým čtenářům. Rozhodně se v nich ale v plné míře uplatňují letité zkušenosti pedagoga, schopnost vysvětlovat, barvitě líčit a v rámci možností jednoduše argumentovat. Z jeho zkušeností však kromě pedagogické kariéry stojí za zmínku také několikaleté působení v oblasti státní správy na pozici správce geografických informačních systémů. A byly to právě zkušenosti z tohoto období, kdy se významným způsobem podílel na zpracování a vyhodnocování výsledků myslivecké statistiky, stanovení chovatelských zásad spárkaté zvěře na okrese Třebíč, studiu migračních tras zvěře či vytváření někdejších oblastí chovu černé zvěře apod., které jej ve skutečnosti přivedly k odborné myslivecké tvorbě a potažmo k dlouhodobé spolupráci s redakcí časopisu Myslivost. Jak bylo naznačeno, je Josef Drmota aktivním myslivcem. Již téměř dvacet let působí ve funkci mysliveckého hospodáře a myslivecké stráže MS Horky, je členem Myslivecké komise, lektorem a zkušebním komisařem OMS Třebíč, kde rovněž jedno volební období pracoval jako člen Okresní myslivecké rady a předseda uvedené komise. Již dvě volební období je členem Kulturně propagační komise ČMMJ v Praze a členem Redakční rady časopisu Myslivost. V ...

Josef Doubrava (6)

Josef Doubrava byl český katolický duchovní, který se stal 20. královéhradeckým biskupem. Po teologických studiích v Římě a vysvěcení na kněze působil jako kaplan v Petrovicích u Sedlčan, v roce 1877 byl administrátorem v Dublovicích. V roce 1880 se stal adjunktem pražské teologické fakulty, v roce 1883 vicerektorem a později rektorem arcibiskupského semináře. V témže roce získal doktorát teologie a byl činný jako profesor církevního práva. Byl znamenitým znalcem svého oboru, z něhož uveřejnil řadu důležitých článků a studií v odborných časopisech. V devadesátých letech byl kanovníkem u sv. Víta, předsedou manželského soudu, ale i předsedou Archeologického sboru muzea království českého a jednatelem Křesťanské akademie. Dne 9. února 1903 byl jmenován královéhradeckým biskupem a potvrzení svého úřadu získal od papeže Lva XIII. 22. června téhož roku. Biskupské svěcení přijal 29. června a vzápětí se ujal správy diecéze. Za zmínku stojí, že od prosince 1918 působil i jako apoštolský administrátor pražské arcidiecéze. Zemřel ve svém sídle 20. února 1921 a byl pohřben na pouchovském hřbitově. V dolní modré polovině znaku je zlatý kříž, na levém rameni kříže zlatá hvězda.

Josef Cink (3)

Narozen 29. 6. 1933 v Dolních Heřmanicích, zemřel 11. 2. 2011. Středoškolský učitel, autor učebnic esperanta a překladů do esperanta. Také autor průvodce po obci Červená Voda a okolí.

Josef Chmelař (6)

Narozen 23.12.1885 ve Vrchovinách u Nového Města nad Metují, zemřel 11.12.1969 v Praze. Beletrista, autor sociálně zabarvených povídek a románů, politický publicista, specialista na zahraniční politiku a problematiku národnostních menšin, redaktor sborníků a příruček z oboru.

Josef Bosáček (2)

Narozen 17.2.1857 v Příbrami, zemřel 5.9.1934 v Příbrami. Malíř.

Josef Borotský (2)

Autor populárně naučné literatury.

Josef Blažek (4)

Josef Blažek, alias choze, brněnský knihovník, filmový a komiksový scénárista a režisér. Duchovní otec filmové společnosti LudovicoFilm, pod jejíž hlavičkou napsal a režíroval celkem 5 krátkometrážních akčních a hororových filmů a několik reklamních spotů, znělek a videoklipů. Z jeho pera vyšly komiksy Třída smrti , Zámek hrůzy a Tanečnice. K publicistické a literární práci se, ke škodě všech, odhodlává jen ojediněle . V roce 2013 se, společně se svou snoubenkou a spolutvůrkyní Adelou "Shirley" Hrivnákovou, stal hlavním motorem ojedinělého projektu antologie krátkých hororových filmů Pionýři hororu. Knižně debutoval v antologii 66+6 hororů ve sto slovech.

José Feliciano (6)

José Feliciano je portorický kytarista, zpěvák a skladatel, který se proslavil svým přínosem latinskoamerické a americké populární hudbě. Feliciano se narodil 10. září 1945 v portorickém Laresu a v mládí se s rodinou přestěhoval do New Yorku. Od narození byl slepý v důsledku vrozeného glaukomu, přesto však již od útlého věku projevoval mimořádný hudební talent a nejdříve se naučil hrát na akordeon a teprve poté začal hrát na kytaru.

Joni Eareckson Tada (5)

Joni Eareckson Tada je americká křesťanská spisovatelka a umělkyně, zakladatelka organizace Joni and friends, která se zaměřuje na křesťanskou pomoc postiženým. Před sametovou revolucí vyšla v češtině v samizdatu její autobiografická kniha Joni, kde popisuje, jak se vyrovnávala s ochrnutím, které si přivodila skokem do vody. Životní příběh Joni Eareckson Tada zpracoval do opery-melodramu o prologu a čtyřech jednáních český skladatel Ivan Kurz.

Jonathan Littell (3)

Jonathan Littel je francouzsky píšící americký spisovatel v současnosti žijící v Barceloně. Jeho nejznámějším dílem je román Laskavé bohyně. Narodil se v židovské rodině , která emigrovala z Polska do Spojených států na konci 19. století, jeho otcem je spisovatel Robert Littell. Vystudoval pařížské lycée Fenelon a odjel do Ameriky studovat na Yale. Po třech letech na Yale odjel na tehdy válčící Balkán. V průběhu sedmi let se účastnil humanitárních akcí neziskové organizaceAction contre la faim, hlavně v Bosně a Hercegovině, ale také na různých místech po celém světě jako např. v Čečensku, Afghánistánu, Kongu nebo dokonce v Moskvě. V roce 2001 se rozhodl ukončit humanitární činnost a začal psát svůj nejznámější román Laskavé bohyně, rozsáhlou fresku vykreslující pomocí fiktivních vzpomínek vzdělaného důstojníka SS Maxmiliana Aue druhou světovou válku a východní frontu. Laskavé bohyně získaly v roce 2006 Goncourtovu cenu a Velkou cenu Francouzské akademie za román. Jorge Semprún tuto knihu označil za „událost století“. Jediné jeho předchozí vydané dílo, kyberpunkový román Bad Voltage, vyšlo v roce 1989 ve vydavatelství Signet Book. Kniha sice neobsahuje žádné zmínky o autorovi, ale časté odkazy na Francii a autory jako Jean Genet a Charles Baudelaire a na Paříž bezpochyby ukazují na téhož autora. Několikrát zde ostatně zmiňuje pařížské podzemí, kde se děj odehrává pařížského podzemí). V roce 2006 zveřejnil obsáhlou a podrobnou zprávu o ruských tajných službách v letech 1991–2005 The Security Organs of the Russian Federation - A Brief History 1991–2005 V současnosti žije s manželkou, synem a dcerou v Barceloně....

Jonathan Bousfield (5)

Jonathan Bousfield je spisovatel na volné noze. Zaměřuje se především na kulturu a společnost střední Evropy a je pravidelným přispěvatelem do chorvatských novin Jutarnji list.

Jonáš Zbořil (4)

Narozen 1988. Anglista a bohemista, rozhlasový moderátor, básník a hudebník.

Jonáš Záborský (3)

Jonáš Záborský byl slovenský duchovní, básník, spisovatel-prozaik, dramatik, novinář a historik. Narodil se v rodině drobného zemana. Základní školu navštěvoval v Záboří, Horném Jaseni a Záturčí v letech 1818–1821, v roce 1821 nastoupil na nižší gymnázium v Necpalech, v roce 1823 pokračoval na gymnáziu v Gemeru, v letech 1829-1832 navštěvoval evangelické lyceum v Kežmarku a nakonec své vzdělání ukončil v roce 1834 na evangelickém teologickém kolegiu v Prešově. Působil jako kaplan v Pozdišovcích, v letech 1839–1840 studoval na univerzitě v Halle, v roce 1840 byl krátkou dobu kaplanem u M. M. Hodži v Liptovském Mikuláši, nicméně ještě koncem roku přijal místo faráře v Rankovcích. Po požáru jeho fary i kostela přestoupil k římskokatolické církvi a v roce 1843 byl vysvěcen knězem. Dostal se do sporu s Ľudovítem Štúrem a jeho kodifikací spisovné slovenštiny ; odmítl také jeho národní program jako nerealistický. V letech 1843–1850 působil jako německý kaplan v Košicích. V roce 1848 byl uvězněn za přechovávání Žiadosti slovenského národa, v roce 1850 získal místo profesora řečtiny na Právnické fakultě v Košicích a v letech 1850–1853 též působil jako redaktor vládních Slovenských novin ve Vídni. Po konfliktech s bachovskou cenzurou se v roce 1853 stal farářem v Župčanech, okres Prešov. Nakonec přijal novou podobu slovenštiny a věnoval se hlavně literární činnosti. Poslední roky života prožil osamocen , zatrpklý, plný rozporů v sobě samém i vůči okolnímu světu. Je autorem klasicistických básnických skladeb , satirických próz , didaktických humoresek , historických povídek a 34 dramat. Napsal rozsáhlou historickou práci Dejiny uhorského kráľovstva od počiatku do časov Žigmundových a mnoho dějep...