Všichni Autoři a témata

Lea Divišová (3)

Narozena 23.3.1885 v Běruničkách, okres Poděbrady, zemřela 22.6.1951 v Praze. Učitelka, redaktorka, spisy pro mládež, kuchařské knihy.

Lazar Berman (3)

Lazar Berman byl sovětský klasický klavírista, proslulý svou virtuózní technikou a silnou interpretací romantického klavírního repertoáru. Berman se narodil 26. února 1930 v Leningradě v Sovětském svazu a již od útlého věku projevoval mimořádný talent. Studoval na moskevské konzervatoři pod vedením Alexandra Goldenweisera a později se stal významnou osobností sovětské klasické hudební scény.

Laurie Halse Anderson (2)

Laurie Halse Andersonová je americká spisovatelka známá dětskými a young adult romány. V roce 2010 obdržela od Americké asociace knihoven cenu Margaret A. Edwards Award za příspěvek k literatuře young adult. Poprvé byla uznána za svůj román Mluv, publikovaný v roce 1999. Laurie Beth Halse se narodila 23. října 1961. Ve škole projevila zájem o psaní, konkrétně během druhé třídy. Anderson si jako teenager užívala čtení, zejména sci-fi a fantasy, ale nikdy si nepředstavovala, že se stane spisovatelkou. Během Andersonova studia se ve věku šestnácti let odstěhovala z domu svých rodičů a žila třináct měsíců jako výměnná studentka na prasečí farmě v Dánsku. Po svých zkušenostech v Dánsku se Anderson přestěhovala domů a začala pracovat v obchodě s oděvy za minimální mzdu. To ji motivovalo ke studiu na vysoké škole. Po studiu na Onondaga Community College se v roce 1981 přešla na Georgetown University a v roce 1984 promovala na bakalářském studiu jazyků a lingvistiky. Anderson zahájila svou kariéru jako novinářka na volné noze a v raných letech své kariéry pracovala v The Philadelphia Inquirer. Během této doby, Anderson také začala psát dětské a young adult romány. Během své rané kariéry Anderson napsala několik kusů literatury faktu. Ocenění a vyznamenání: Anderson obdržela v roce 2009 Cenu "ALA Margaret A. Edwards Award", která oceňuje jednoho spisovatele a konkrétní soubor práce „za významný a trvalý přínos mladé literatuře pro dospělé“, a to za tři romány vydané v letech 1999 až 2002: Speak , Fever 1793 a Catalyst . ALA nazvala romány „poutavým a výjimečně dobře napsaným“ a předsedkyně panelu uvedla, že „Laurie Halse Andersonová mistrovsky zobrazuje mladé postavy. V roce 2017 obdržela cenu Anne V. Zarrow za literaturu mladých čtenářů "Tulsa City-County Library". Několik Andersonových dětských obrázkových knih bylo umístěno na doporučených seznamech a některé získaly ceny. Za román Mluv, Anderson získala cenu Golden Kite, cenu Edgara Allana Poea a Los Angeles Times Boo...

Laurie Gilmorová (6)

Laurent Binet (5)

Laurent Binet je francouzský spisovatel a překladatel. Narodil se v Paříži v rodině historika. Vystudoval literaturu na Pařížské univerzitě. Vyučoval literaturu na pařížském předměstí a také na univerzitě. Delší dobu pobýval v Česku a na Slovensku. Do francouzštiny překládá básně Vítězslava Nezvala. V roce 2010 obdržel prestižní Goncourtovu cenu za svou literární prvotinu, román HHhH, který pojednává o operaci Anthropoid a atentátu na zastupujícího říšského kancléře Reinharda Heydricha. Na motivy knihy vznikl roku 2017 britsko-francouzský film Smrtihlav.

Laurens Van der Post (2)

Sir Laurens Jan van der Post se narodil 13. prosince 1906 v malém městečku Philippolis ve Svobodném státě Oranžsko . Pocházel ze smíšené holandsko-německé rodiny a už z místa narození je zřejmé, že byl Bur . Dětství prožil na farmě rodičů, vzdělání získal jednak četbou otcovy rozsáhlé knihovny, navštěvoval základní a střední školu v Blomenfontein, V roce 1925 nastoupil své první zaměstnání jako reportér v novinách v Durbanu, o rok později s přáteli vydává satirický časopis Bič, zaměřený na rasové problémy – pro radikální názory byl časopis zakázán. V roce 1928 uzavírá v Anglii sňatek s Marjorie Edith Wendt, vrací se do Kapského Města pracuje jako novinář, udržuje styky se skupinou intelektuálů s protirasistickým smýšlením, opět se ale v r.1931 vrací do Anglie, kde navazuje přátelství s členy skupiny Bloomsbury, včetně Virginie Wolfové a její manžel vydává van der Postův první román, zabývající se rasovou problematikou. Koncem roku 1934 kupuje farmu v jižní Anglii a dělí svůj čas mezi práci na farmě a cestami do Londýna, kde pracuje jako korespondent pro jihoafrické noviny. Seznamuje se s anglickou herečkou Ingaret Giffard a tento fakt a předzvěst druhé světové války jej zřejmě přimějí k odeslání své rodiny zpátky do Jižní Afriky. Propadá depresím , začíná pít. V roce 1940 vstupuje do britské armády, působí jako zpravodajský důstojník ve východní Africe , prodělá malárii, je nasazen pro jazykové schopnosti na Jávě v Indonezii. Po japonské okupaci je v zajetí v zajateckém táboře v Bandungu, kde se proslaví organizováním táborového života, táborové univerzity a celkovým vlivem na udržení morálky zajatců různých národností. Své zkušenosti zúročil později ve dvou knihách. Po kapitulaci Japonska zůstává na Jávě a pomáhá při navazování kontaktu mezi nacionalisty a nizozemskou vládou. V roce 1947 se vrací do Jižní Afriky, ...

Lauren Elder (1)

Lauren Elderová je umělkyně a návrhářka, která se stala slavnou poté co přežila jako jediná havárii lehkého letadla v pohoří Sierra Nevada v roce 1976. O tomto incidentu napsala dobrodružnou knihu Já, jediná jsem přežila.

Laurel King (2)

Autor psychologické literatury.

Laura Pearson (1)

Laura Lippman (6)

Laura Lippman dnes patří k nejrenomovanějším autorkám detektivních příběhů, je držitelkou všech nejprestižnějších cen, které jako autorka tohoto žánru mohla získat. Pracovala dvanáct let jako reportérka pro baltimorský Sun. Za své příběhy s ústřední postavou Tess Monaghanovou získala cenu Edgara, Agathy, Shamuse, Anthonyho a Nero Wolfa. Žije v Baltimoru v Marylandu.

Laura Frantz (6)

Americká autorka beletrie.

Laura Day (4)

Americká autorka publikací a seminářů o intuici a jejím využití v praktickém životě.

Larry Stillman (1)

Larry Bond (4)

Larry Bond má 44 let a žije se svou ženou Jeanne a dcerami Katií a Julií ve Virginii poblíž Washingtonu, D.C. Je tvůrcem systému her Harpoon a Command at Sea několika dodatků k nim. V roce 1985 napsal spolu s Tomem Clancym knihu Red Storm Rising a poté vydal romány Red Phoenix, Vortex a Cauldron. Jeho nejnovější román The Enemy Wiíhin vyjde v roce 1996 v nakladatelství Warner Books. Hra Harpoon získala v letech 1981 a 1987 prestižní cenu H. G. Wellse jako nejlepší miniaturní hra roku. Je mezi hrami jediná, která toto ocenění získala dvakrát. Její počítačová verze se objevila roku 1990 a byla oceněna jako nejlepší válečná hra roku.

Laney Salisbury (2)

Americká spisovatelka.

Lambert Klabusay (5)

Narozen 1929 v Dřevohosticích, zemřel 1994. MUDr., CSc., docent vnitřního lékařství, spis z oboru farmakologie.

Lalita Ahmed (3)

Indická autorka kuchařek, píše anglicky.

Lajos Stegena (2)

Maďarský profesor geofyziky.

Laini Taylor (4)

Laini Taylorová je americká autorka fantasy pro dospívající mládež . Narodila se v Kalifornii, vyrostla jako vojenské dítě v Evropě a Kalifornii, vystudovala angličtinu na UC Berkeley. Nyní žije s manželem a dcerou v Portlandu v Oregonu. Vždycky chtěla být spisovatelkou, ale než dokončila svou první novelu, bylo jí 35. V roce 2004 napsala grafickou novelu ilustrovanou jejím manželem, kterým je Jim Di Bartolo. První novelka jí vyšla v roce 2007. V roce 2011 vydala knhu Dcera kostí a dýmu, kterou Amazon označil za Nejlepší Teen knihu roku 2011. Od té doby vydala řadu dalších knih.

Lafcadio Hearn (3)

Lafcadio Hearn, řecky Πατρίκιος Λευκάδιος Χερν, známý též jako Koizumi Yakumo, japonsky 小泉 八雲 byl řecko-irsko-japonský spisovatel a novinář píšící anglicky a japonsky, proslulý zejména sbírkami japonských legend a pověstí, z nichž nejznámější je sbírka Kwaidan , jež vyšla prvně roku 1904, krátce po autorově smrti. Jeho otec byl Ir ve službách britské armády , matka Řekyně. Oba Lafcadia brzy opustili. Z rodného Řecka byl poslán již ve dvou letech, roku 1852, do otcova rodiště v Irsku, kde se jeho výchovy ujala teta z otcovy strany. V roce 1861 ho teta, která vyznávala katolicismus, v obavě, že Lafcadio ztrácí katolickou víru, poslala na církevní školu ve francouzském Yvetotu. Lafcadio si zde katolicismus ještě více zošklivil, avšak naučil se výborně francouzsky, takže později přeložil z francouzštiny do angličtiny řadu děl, zejm. Guy de Maupassanta, Gérarda de Nervala, Anatola France a Pierra Lotiho . Roku 1863 přešel na katolickou St. Cuthbert's College na univerzitě v Durhamu. Zde si nešťastně zranil oko, na nějž nakonec zcela oslepl, navíc druhé oko bylo silně krátkozraké, takže měl s viděním do konce života velké potíže. Kvůli finančním problémům svých pěstounů studia ovšem nedokončil. V 19 letech byl tedy poslán do Spojených států. Finančně pomoci mu tam měli příbuzní manžela jeho tety, kteří žili v Cincinnati, avšak ti to odmítli a Lefcadio se ocitl zcela bez prostředků. Pracoval ve stájích a skladištích, později v tiskárně socialisty Henry Watkina, který ho vedl k četbě utopických socialistů , byť Hearn sám sebe později označoval spíše za liberála v duchu učení Herberta Spencera. V letech 1872–1875 pracoval jako novnář pro Cincinnati Daily Enquirer, kam psal hlavně zprávy o zločinech. V roce 1874 začal vydávat s přítelem a budoucím malíře...

Ladislav Vycpálek (5)

Ladislav Vycpálek byl český hudební skladatel. Pocházel z rodiny, která se po generace zabývala hudbou. Jeho strýc, Josef Vycpálek, byl významným sběratelem lidových písní a bratranec, Vratislav Vycpálek, se stal rovněž hudebním skladatelem. Od čtyř let hrál na housle a na klavír. Maturoval na gymnáziu na Vinohradech a poté studoval na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity češtinu a němčinu. To mu poskytlo i znalost literatury pro volbu vynikajících textů, které zhudebňoval, ale i pro vlastní literární tvorbu. Jeho texty byly zhudebněny nejen jím samým, ale i takovými skladateli, jako byli Vítězslav Novák nebo Josef Suk starší. Studia na Filozofické fakultě ukončil dizertační prací "Apokryfy o mladosti Mariině a Ježíšově v literatuře české, zvláště staročeské". Stal se odborným pracovníkem Univerzitní knihovny a vedle svého zaměstnání studoval soukromě skladbu u Vítězslava Nováka. V době svého působení v knihovně vybudoval její Hudební oddělení a až do roku 1942 jej vedl. Vedle toho dál provozoval hudbu prakticky. Jako violista účinkoval v několika komorních souborech a samozřejmě pilně komponoval. Jeho prvními veřejně provedenými skladbami byly Dvě písně v roce 1909. Věnoval se i organizační činnosti. Od roku 1924 byl členem České akademie věd a umění. Od roku 1930 byl členem poradního sboru Národního divadla. Byl také vedoucím hudebního odboru Umělecké besedy. Když byla činnost Besedy v padesátých letech komunistickým režimem utlumována, snažil se všemožně o její přežití. Likvidaci Umělecké besedy v roce 1960 se mu však zabránit nepodařilo. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Ladislav Votruba (5)

Ladislav Votruba , byl český stavební inženýr-vodohospodář, vyučující na ČVUT, Stavební fakultě, katedře hydrotechniky. Na Stavební fakultě ČVUT působil plných padesát roků. Po vynikajícím absolutoriu Vysoké školy inženýrského stavitelství při ČVUT působil na Ústavu vodních nádrží a využití vodní energie. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 za protektorátu pak na stavbě přečerpávací vodní elektrárny Štěchovice. Po skončení 2. světové války pokračoval na ČVUT v Praze v pedagogické a organizátorské práci i ve výzkumu. Zaměřoval se na řadu oblastí vodohospodářské a hydrologické vědy a inženýrských staveb. Byl ženatý. Na Fakultě inženýrského stavitelství byl v několika funkčních obdobích děkanem, popř. proděkanem Stavební fakulty pro vodní stavby a vodní hospodářství a členem vědeckých rad rektorátu ČVUT. V sedmdesátých letech byl vedoucím Katedry hydrotechniky Stavební fakulty ČVUT v Praze. Po dlouhá léta své pedagogické činnosti přednášel řadu profilových předmětů zaměřených na vodní stavby, soustavy a přehradní komplexy, z nichž mnohé vůbec jako první koncipoval a prosadil jejich zavedení do vědy a školství. Jeho výukou prošlo mnoho vědeckých pracovníků. Podílel se na práci Komise pro vodní hospodářství ČSAV. Hydrologické a vodohospodářské vědě přispěl zejména aplikací pravděpodobnostních metod a teorií spolehlivosti na vodohospodářská řešení, systémovým přístupem k vodohospodářským soustavám, teorií teplotního a ledového režimu na hydrotechnických dílech. V oboru hydrotechnických staveb se nejprve zabýval využitím vodní energie a vodními elektrárnami, ale později věnoval svůj zájem postupně otázkám nádrží a přehrad, ať již šlo o vodohospodářská řešení, betonové či sypané přehrady, moderní technologie a materiály pro výstavbu přehrad, odkaliště, technicko-bezpečnostní dohled na vodních dílech, zimní provoz vodních toků a vodních děl a další. Stal se předsedou Československého pře...

Ladislav Vlasák (6)

Narozen 7. 12. 1963 v Ústí nad Labem. Autor námětů ke kresleným vtipům. Spolupracuje s kreslířem Petrem Maděrou.

Ladislav Vašek (5)

Narozen 24.1.1871 v Opavě, zemřel 11.11.1949 v Ivančicích u Brna. Pedagog, archivář, památkář, správce muzea v Ivančicích. Práce v oboru, autor kroniky Bezručova rodu.

Ladislav Svoboda (4)

Generál Ladislav Svoboda byl český voják, hrdina protinacistického odboje a jedna z obětí komunistického teroru. Ladislav Svoboda vystudoval reálku a šest semestrů na Vysoké škole strojní. Za první světové války dosáhl v rakousko-uherské armádě hodnosti záložního poručíka a po krátké úřednické kariéře vstoupil v roce 1919 do řad Československé armády, kde získal hodnost dělostřeleckého poručíka. V armádě byl dále povyšován . V roce 1937 byl těžce zraněn při nehodě při zkouškách nových zbraní a lékaři mu museli amputovat levou nohu pod kolenem. Po návratu z léčení sloužil na vojenské střelnici Hluboká na Slovensku. Po německé okupaci odešel do výslužby, ale prakticky ihned se zapojil do protinacistického odboje. V dubnu 1944 byl i s manželkou zatčen a oba byli až do konce války vězněni. Major Svoboda byl podroben tvrdým výslechům, během kterých nic nevyzradil. Po osvobození Československa v roce 1945 se Svoboda vrátil k armádě, v letech 1945–1948 byl povýšen na plukovníka a obdržel řadu vyznamenání. Po únorovém převratu byl přeložen do výslužby. V roce 1951 byl plukovník Svoboda zatčen a ve vykonstruovaném procesu obžalován z vyzvědačství a velezrady. Státní soud v Praze jej společně s kpt. Ženíškem odsoudil k smrti. Žádosti jeho rodiny o milost prezident Gottwald nevyhověl. Ostatky Ladislava Svobody byly zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde byly také uskladněny. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici. Dne 5. května 1965 byla urna pohřbena do společného hrobu na motolském hřbitově. Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Svobodův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení. Dne 28. května 1992 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu ČSFR Ladislava Svobodu plně rehabilitovalo. Prezident Václav Havel mu in memoriam udělil hodnost gene...

Ladislav Slovák (6)

Ladislav Slovák byl slovenský dirigent, známý mimo jiné interpretací děl Antonína Dvořáka a Dmitrije Šostakoviče. Narodil se 11. listopadu 1919 na Slovensku a významně ovlivnil dění na scéně klasické hudby, zejména ve východní Evropě. Slovákova kariéra byla úzce spjata se Slovenskou filharmonií, kde v letech 1961-1981 působil jako její šéfdirigent. Jeho působení v orchestru vedlo k četným nahrávkám a mezinárodnímu uznání.

Ladislav Skříček (5)

Autor učebnic matematiky pro střední školy.

Ladislav Niklíček (2)

Ladislav Niklíček byl český historik. Vystudoval historii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Následně zůstal na fakultě a pracoval coby odborný asistent na katedře dělnického hnutí. Ve své odborné práci se zabýval nejnovějšími československými dějinami. Po srpnu 1968, během normalizace, musel fakultu opustit a nesměl ani přednášet, ani psát knihy či přispívat do časopisů. Mezi roky 1971 a 1983 však působil coby odborný pracovník na katedře sociálního lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Následně, v letech 1983 až 1993, byl zaměstnán v kabinetu dějin lékařství a zdravotnictví na pražském Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů. Pak pokračoval jako vědecký pracovník v archivu Akademie věd České republiky. Od roku 1990 navíc opětovně přednášel na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, na níž se roku 1991 i habilitoval. Koncem června 1995 však zahynul při železničním neštěstí u Krouny. Věnoval se soudobým československým dějinám a historii vědy, především lékařství. Byl autorem studií i článků v odborných časopisech a v periodiku Dějiny a současnost. Sepsal také medailonky osob z oblasti historie a lékařství do publikace Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století.

Ladislav Lukavský (5)

Práce z oboru řemeslnické práce v domácnosti.

Ladislav Lábek (5)

Ladislav Lábek byl český historik a muzeolog. Na přání rodičů se vyučil prodavačem v papírnictví. Rodiče Ladislava Lábka se po celý život zabývali kulturou a po nich zdědil zájem o starožitnosti a památky. Studoval odbornou literaturu a psal články o památkách Prahy. Snažil se získat zaměstnání v plzeňském uměleckoprůmyslovém muzeu. Po neúspěšném pokusu si v roce 1909 otevřel obchod s papírnickými potřebami, uměleckořemeslnými produkty a starožitnostmi, který později provozovaly zejména jeho sestry. V roce 1909 byl založen v Plzni Kroužek přátel starožitností, jehož byl Ladislav Lábek vůdčí osobností. Zájmem Kroužku byla záchrana a propagace památek v Plzni a okolí. V roce 1911 a 1912 vystavil Ladislav Lábek spolu se členy Kroužku bohatou kolekci národopisných a kulturně historických exponátů pod názvem Národopisná výstava Plzeňska. V roce 1915 vzniklo zásluhou Kroužku přátel starožitností Národopisné muzeum Plzeňska, jehož byl Lábek nejen zakladatelem, ale téměř celý život muzeum i řídil. Sídlem muzea se stal Gerlachovský dům v Dřevěné ulici. Ladislav Lábek byl velice významnou kulturní osobností, přátelil se například s historikem a majitelem tiskárny Josefem Schieblem, nebo architektem Hanušem Zápalem. Podařilo se mu neuvěřitelným způsobem rozšířit sbírkový fond Národopisného muzea, položil základy k evidenci sbírek a jejich třídění. Napsal také teoretickou stať o muzejnictví. Stanovil koncepci tohoto významného plzeňského muzea, které sleduje vývoj města i venkova a v roce 1920 začal sestavovat studijní knihovnu, sbírku fotonegativů, dokumenty o plzeňských rodinách a vybudoval místopisný archiv. Odbornou muzejní práci doplňoval vlastní publikační činností z oboru kulturní historie, národopisu a numismatiky. Z terénních výzkumů a archivního bádání uveřejnil část svých studií v Ročenkách Národopisného muzea Plzeňska. Pro veřejnost organizoval odborné přednášky a vlastivědné procházky, také uspořádal mnoho výstav neje...

Ladislav Kužela (4)

Slovenský lékař, kardiochirurg. V roce 1968 uskutečnil první transplantaci srdce ve střední a východní Evropě. Autor prací z oboru.

Ladislav Kupka (3)

Narozen 1899 v Dirné, zemřel 1984. Strojní inženýr, práce o jeřábech.

Ladislav Josef (3)

Ladislav Josef Čelakovský byl český botanik, profesor pražské univerzity a člen České akademie věd. Jím popsané rostlinné druhy mají autorskou zkratku ČELAK. Studoval gymnázium ve Vratislavi, kde jeho otec působil jako profesor slavistiky. Když otec zemřel, postaral se o něho Jan Evangelista Purkyně, který zde byl též profesorem, měl také velký vliv na jeho výchovu. Maturitu složil na Akademickém gymnáziu v Praze. Po maturitě učil na gymnáziu v Chomutově a roku 1860 se stal kustodem botanického oddělení Národního muzea. Roku 1866 se habilitoval na pražské technice , roku 1871 byl jmenován mimořádným a roku 1880 řádným profesorem botaniky na pražské Univerzitě Karlově. Stal se prvním ředitelem Katedry botaniky. Od roku 1869 byl členem Královské české společnosti nauk, od roku 1890 České akademie věd a umění a byl také členem řady učených společností v cizině. Jeho syn Ladislav František Čelakovský byl také botanikem a mykologem. Zabýval se hlavně morfologií rostlin, zejména květenství nahosemenných, systematikou, kde popsal řadu rostlinných druhů a kříženců. Navázal na své předchůdce, zejména na Karla Bořivoje Presla, a vytvořil první vědecký soupis květeny Českých zemí. Široce založenou „Fylogenetickou morfologii“ nedopsal a zůstala v rukopise. Byl u nás první, kdo roku 1877 referoval o Darwinově teorii a roku 1894 o ní vydal knihu nazvanou Rozpravy o Darwinově theorii. V roce 1899 prosadil zřízení botanické zahrady pro českou část pražské univerzity v Praze, Na Slupi, kde existuje dodnes. Přispíval do Riegrova slovníku a do Ottova slovníku naučného a napsal desítky článků do časopisů Vesmír, Živa, Osvěta a dalších. Kromě toho napsal několik učebnic a populárních knih o rostlinách a houbách. Je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. Secesní náhrobek ze švédské žuly je vyplněn kromě jeho jména i jménem jeho manželky Luisy. V horní části náhrobku je jeho podobizna, dílo sochaře Bohumila Kafky....

Ladislav Ježek (4)

Narozen 16.9.1947 v Českých Budějovicích, zemřel 28.2.2004. Sportovní novinář, publicista.

Ladislav Janský (2)

Narozen 1. 8. 1931 v Hradci Králové, zemřel 30. 7. 2007. Prof. RNDr. DrSc., zoolog, zakladatel oboru srovnávací a ekologické fyziologie, práce z oboru.

Ladislav Hanniker (4)

Narozen 1952. Slovenský prozaik a právník.

Ladislav Chalupský (3)

Narozen 1923 v Hradci Králové. Ing.arch., specialista na světelný urbanismus, práce z oboru.

Ladislav Čapek (4)

Narozen 2. 7. 1919, zemřel 17. 1. 1996. Výtvarník a animátor, režisér animovaných filmů, ilustrátor knih pro děti.

Kwan Lau (2)

Narozený a vychovaný v Hong Kongu, pochází ze starého rodu expertů feng shui. Vystudoval architekturu v New Yorku. Je budhistou a odborníkem v oboru klasické a moderní čínské literatury, historie a umění. Je autorem knihy Tajemství čínské astrologie.

Květoslav Růžička (3)

Narozen 25. 1. 1946 v Lubech. JUDr., CSc., právník, profesor mezinárodního práva soukromého, práva mezinárodního obchodu a rozhodčího řízení na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 2010-2011 děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni.

Květa Křížová (4)

Narozena 14. 4. 1950 v Benešově u Prahy. Historička umění. Historické práce z oboru výtvarného umění a historie architektonických památek.

Kurt Roubíček (3)

Narozen 6.6.1913 v České Lípě, zemřel 7.3.1944 v koncentračním táboře Osvětim . PhDr., anglista, učebnice a překlady z oboru. V době protektorátu vydané publikace nemohli obsahovat autorovo jméno.

Kurt Held (2)

Vlastním jménem Kurt Kläber byl německý spisovatel židovského původu. Vyučený zámečník, procestoval Evropu, bojoval v 1WW, po návratu se zapojil aktivně do komunistického hnutí , proto byl nucen emigrovat do Švýcarska. V roce 1938 na protest proti stalinizmu vystupuje z KPD. Píše pod pseudonymem Kurt Held, známé jsou především jeho knihy s dětskými hrdiny. Ve Švýcarsku také na následky nemocí z 1WW umírá.

Kundera Milan (5)

Ksaver Šandor Gjalski (5)

Chorvatský prozaik. Právník, soudní úředník a poslanec. Psal črty, povídky i romány, ve kterých rozvíjel své politické myšlenky.

Krystyna Żywulska (3)

Krystyna Zywulska, vlastně Sophia Landau je polská spisovatelka, publicistka, skladatelka a výtvarnice židovského původu. Manželka Leona Andrzejewski. Studovala práva na univerzitě ve Varšavě, byla přerušena vypuknutím druhé světové války. V roce 1941 byla její rodina deportována do varšavského ghetta. Po útěku pracovala v hnutí odporu pod falešným jménem Sophia Wisniewska. V roce 1943 byla zatčena gestapem. Na otázku v Szucha Avenue dala jméno Krystyna Zywulska. Během pochodu smrti, evakuace koncentračního tábora, unikla. Zemřela na leukémii . Pohřbena byla v Düsseldorfu . Debutovala v roce 1946, deník Přežil Osvětim. V knize je záznam trýznivých vzpomínek na život v táboře. Válečném období se vztahuje i na Osvětimské básně a román Vyprázdněte vodu .

Kristýna Dolejšová (2)

Narozena v Aši. Blogerka.

Kristína Falťanová (3)

Kristína Brestenská (4)

Kristin Loberg (4)

Americká editorka a spoluautorka prací z různých oblastí .

Krátká Jana (1)

Kramolišová Michaela (1)

Konrádyho Dudácká Muzika (5)

Česká folková skupina.

Konrad Paul Liessmann (6)

Konrad Paul Liessmann je rakouský literární vědec a filosof. Do širšího mezinárodního povědomí se zapsal především knihou Teorie nevzdělanosti . V roce 2006 získal v Rakousku titul Vědec roku. V roce 2010 mu byla udělena cena nadace Vize 97 Dagmar a Václava Havlových.

Konrad Heiden (5)

Americký publicista německého původu.

Komorní Harmonie (3)

Czech orchestra, founded in 1959 by conductor Libor Pešek.

Knud Gatzwiller (5)

Autor detektivních a scifi knih, např. Kamæleonen , Den Gule Markis .

Kliment Ondrejka (6)

Slovenský geograf, autor a redaktor publikací z oblasti kartografie, geografie a přírody. Spolupracuje s vydavatelstvími MAPA a DAJAMA. Také autor písňových textů, sci-fi povídek, poezie a turistických průvodců po slovenských chráněných územích.

Kliment Ondrejka (5)

Narodil sa 9.12.1929 na Liptove a zomrel 19.2.2011 v Bratislave. Po krátkom pôsobení v Ústredí národopisných a tanečných ochotníckych súborov Matice Slovenskej ho prijali na Karlovu univerzitu v Prahe , kde aj tancoval v Štátnom súbore ľudových piesní a tancov. Odtiaľ prestúpil do Bratislavy na Univerzitu Komenského, kde študoval národopis a dejepis a tancoval v Lúčnici. V rokoch 1956 - 1959 pracoval v Osvetovom ústave v Bratislave, v rokoch 1959 - 2005 pôsobil v Ústave hudobnej vedy Slovenskej akadémie vied v Bratislave. Špecializoval sa na tanečnú folkloristiku, venoval sa výskumu, zbieraniu a dokumentácii ľudových tancov, hier a zvykov.

Kleypas Lisa (5)