Všichni Autoři a témata

Vlasta Hovorková (3)

Přehled světové školní četby.

Vlasta Fabianová (1)

Vlasta Fabianová byla česká herečka. Narodila se ve Lvově, v rodině prokuristy místní filiálky Ústřední banky českých spořitelen. Do Prahy se přestěhovala s matkou v roce 1914, otec se za nimi vrátil z první světové války v roce 1917. Absolvovala dramatické oddělení pražské konzervatoře , krátce působila ve Švandově divadle a žižkovském divadle Akropolis. V letech 1932–1941 působila ve Státním divadle v Brně, odkud byla k 1. srpnu 1941 angažována jako členka činohry Národního divadla v Praze. Zde působila pod vedením řady režisérů až do nuceného odchodu do  důchodu v roce 1977. Byla herečkou aristokratického zjevu se sametovým podmanivým hlasem a vytříbenou řečovou kulturou. Poměrně brzy začala vyučovat adepty herectví, nejdříve na Pražské konzervatoři , poté na pražské DAMU, kde byla roku 1964 jmenována docentkou a později profesorkou. Byla i vyhledávanou recitátorkou, pro své hlasové přednosti často pracovala v rozhlase a v dabingu. Hrála rovněž v televizních inscenacích a ve filmu. Jejím manželem byl rozhlasový režisér Josef Bezdíček , po jeho smrti se provdala v roce 1971 za herce Národního divadla Bohuše Záhorského . Je pochována na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě označovaném jako „Pomník českým hercům“, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce.

Vlasta Bayerová-Větvičková (4)

Narozena 1902. Učitelka, autorka knih receptů z medu.

Vlado Štancel (4)

Vlado Štancel se narodil 3.9.1964 v Bratislavě. Vystudovaný loutkoherec začal profesionálně spolupracovat s divadlem a televizí v roce 1990. Dnes jako režisér spolupracuje s pražským divadlem Minor. V letech 1997 - 1999 byl jeho uměleckým šéfem. Ve filmu se objevil v roce 1993 jako psycholog ve snímku Kanárská spojka a především v hlavní roli snímku Mezi námi přáteli, který rovněž režíroval a napsal. Reportáže Černých ovcí natáčí od roku 1993. Po celou dobu existence magazínu Testoviny byl jejich spoluautorem a moderátorem. Nyní moderuje pořad Černé ovce. Vlado Štancel je mužem mnoha profesí - herec, režisér, scénárista, spisovatel, reportér, dramaturg a moderátor. Jako scenárista spolupracoval na filmu Rekvalifikace.

Vlado Malec (3)

Bývalý hokejista a úspešný žurnalista Vladimír Malec. Dlhé roky pôsobil ako aktívny hokejista Slovana Bratislava a neskôr ako športový redaktor. Bol autorom niekoľkých úspešných publikácií o hokeji a nositeľom Zlatej medaily IIHF.

Vlaďka Dobešová (3)

Narozena 2. 5. 1973 v Duchcově. Spisovatelka dětské literatury. Koordinátorka vzdělávacích a kulturních aktivit a lektorka jazykových kurzů, též autorka prací o hudebníkovi P. Dobešovi.

Vladislav Trávniček (5)

Autor populárně naučných knih.

Vladislav Petrovič Kudrjavcev (3)

Ruský spisovatel, autor románu z období 2. světové války.

Vladislav Klička (5)

Narozen 1963. Ing. ekonomie, autor středoškolských učebnic účetnictví.

Vladislav David (6)

Vladislav David byl český právník, profesor mezinárodního práva. Po maturitě v roce 1946 se stal studentem brněnské právnické fakulty, kde se při studiu setkal s velikány právní vědy jako byli profesoři František Weyr či Hynek Bulín. Rozhodl se zůstat na fakultě jako asistent u profesora Bulína, avšak Právnická fakulta Masarykovy univerzity byla v roce 1950 zrušena. Vladislav David pak odešel do Prahy s cílem učit právo, avšak to se nenaplnilo. Rezignoval na profesi právníka a snažil se uplatnit jako novinář. Po uvolnění politických poměrů v 60. letech se podílel na znovuotevření brněnské právnické fakulty. Nastoupil jako odborný asistent na katedru mezinárodního práva a později se stal jejím vedoucím. V únoru 1975 obhájil dizertaci na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1981 se stal doktorem právních věd a profesorem mezinárodního práva. V tomto období rovněž přednášel na Právnických fakultách Univerzity v Košicích, Praze, Kyjevu, Lipsku, Kodani a Vratislavi. V 65 letech přestal vyučovat a začal se na plno věnovat advokacii. Po nějaké době se však vrátil do akademického prostředí přednášením mezinárodního práva veřejného na Právnické fakultě Univerzity Palackého. Přitom pokračoval v intenzivní vědecké činnosti, soustředíc se na otázky válečných konfliktů, mezinárodního terorismu a evropského práva. Spolu s P. Sladkým a F. Zbořilem napsal učebnici Mezinárodní právo veřejné, které se dočkalo několika vydání, a ze které se vyučuje nejen na českých právnických fakultách, ale i na Slovensku. V souvislosti se svou vědeckou činností obdržel v roce 2007 čestný doktorát Univerzity Palackého v Olomouci.

Vladimír Vlček (1)

Narozen 1933. Doc., RNDr., CSc., matematik, vysokoškolský učitel Přírodovědecké fakulty UP Olomouc.

Vladimir Vladimirovič Jermilov (5)

Jermilov Vladimír Vladimirovič, *29.10.1904 – †19.11.1965, ruský literarní vědec .

Vladimír Stupka (4)

Narozen 13.1.1906 v Brně, zemřel 26.5.1980 v Brně. PhDr., CSc., docent filologie, romanista, literární historik a kritik, prozaik, esejista, literárněvědné práce.

Vladimír Štefko (2)

Slovenksý divadelní kritik, pedagog a publicista. Pedagog katedry divadelní vědy Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, redaktor, autor teatrologických knih a statí.

Vladimír Štefanič (5)

Slovenský spisovatel, básník a katolický kněz.

Vladimír Staněk (3)

Narozen 1.4.1879 v Dubči u Uhříněvsi, zemřel 23.10.1940 v Praze. Chemik, stati z oboru.

Vladimír Šrámek (5)

Vladimír Spousta (3)

Narozen 29.3.1930 v Lesonicích u Moravských Budějovic, pedagog, hudebník, výtvarník a fotograf, pedagogické a hudebněvědné práce.

Vladimír Slouka (3)

Český horolezec a autor publikací z oboru oblasti hor českých i zahraničních.

Vladimír Skokan (2)

Narozen 17. 2. 1927, zemřel 22. 12. 2011. Prof. Ing. Arch., DrSc., autor publikací v oboru stavebnictví.

Vladimír Ševela (3)

Vladimír Ševela je český novinář a spisovatel. Vladimír Ševela se narodil v roce 1965 v Pardubicích a po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi učil několik předmětů na zvláštní škole ve Mšeně u Mělníka. Poté absolvoval vysokoškolské studium češtiny a němčiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studií na FF UK pracoval jako jazykový redaktor v Lidových novinách. Během svého jednoročního pobytu v New Yorku posílal svoje články do různých českých novin. Po návratu z USA se začal živit jako novinář „na plný úvazek“. Nejprve působil jako reportér v redakci Mladé fronty DNES, poté psal pro Pátek Lidových novin. Pracoval v týdeníku Respekt odkud v lednu roku 2008 přešel do časopisu Týden. Od roku 2014 působil v Týdeníku Echo a zpravodajském serveru Echo 24. Od roku 2016 pracuje v Hospodářských novinách. V roce 2020 získal Česko–německou novinářskou cenu. Během cest do Indie dostal Vladimír Ševela roli mlčícího Evropana ve dvou bollywoodských filmech. V roce 1998 vydal knihu rozhovorů s českou prozaičkou, publicistkou a překladatelkou Ivou Pekárkovou a v roce 2015 mu vyšla v nakladatelství Prostor biografická kniha faktu mapující podrobně životní příběh československého vyzvědače Karla Köchera a jeho manželky Hany Köcherové .

Vladimír Scheufler (5)

Vladimír Scheufler byl český etnograf a hudební skladatel. Maturoval na gymnáziu v Praze v roce 1941. V letech 1942–1943 studoval soukromě skladbu u Felixe Petyrka v Lipsku a po návratu do Prahy pokračoval u K. B. Jiráka. Současně navštěvoval lektorské kurzy Metoda Doležila a zdokonaloval se ve hře na klavír u J. Sborníka. Po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze hudební vědu a národopis. Studia dokončil již v roce 1948 obhajobou dizertační práce Problém vzniku a původu českých a německých lidových tanců s proměnlivým rytmem. V roce 1958 získal titul kandidáta historických věd. Po skončení studia byl zaměstnán v Městském muzeu v Ostravě. Zabýval se zejména etnografií a své výzkumy a sběry prováděl na Jablunkovsku, Hlučínsku a Těšínsku. Od roku 1953 pracoval v Ústavu pro etnografii a folkloristiku v Praze. Byl členem poradního sboru pro lidovou výrobu a umělecká řemesla Ministerstva školství a kultury. Rozsáhlá byl jeho publikační činnost. Napsal stovky monografií, odborných statí i popularizačních článků. Byl členem redakčních rad Slezského sborníku a časopisů Radostná země, Český lid, Umění a řemesla. Od roku 1956 také přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Vedle toho komponoval, ale jeho skladby nebyly často na koncertních pódiích uváděny. Jeho bratrem je spisovatel Jiří Scheufler. Jeho synem je historik fotografie Pavel Scheufler.

Vladimír Roskovec (2)

RNDr., CSc., matematik a fyzik, též vysokoškolský pedagog.

Vladimír Rohlena (2)

Vladimír Rohlena . Nakladatelský a rozhlasový redaktor, novinář a publicista, autor kabaretních pásem a rozhlasových her.

Vladimír Rimbala (6)

Narozen 26. 11. 1978 v Levoči, dlouhodobě žije a působí v Česku. Ilustrátor populárně-naučných článků i publikací, spolupracuje s paleontology, zoology a kryptozoology. Své práce též vystavuje .

Vladimír Raffel (5)

Vladimír Raffel byl spisovatel a psychiatr, jeden z průkopníků žánru science fiction v české literatuře. Publikoval také pod pseudonymem Karel Nešeda. Studoval medicínu v Praze a Montpellieru. Působil jako literární kritik, politický komentátor a překladatel z francouzštiny, přispíval do Června, Hosta a Rudého práva. Vydal povídkové sbírky Elektrické povídky , Taneční povídky, Tělové povídky, Pathetické povídky a Prapovídky a psychologický román Obchodník sympatiemi . Jeho tvorba byla ovlivněna poetismem a expresionismem, prolíná se v ní okouzlení možnostmi moderní techniky se skeptickým a ironickým pozorováním lidských povah, častý je motiv zneužití převratného vynálezu. Počátkem třicátých let ukončil literární činnost z důvodu velkého pracovního vytížení; pracoval v pražském Zemském ústavu pro choromyslné, po válce vedl psychiatrické léčebny ve Šternberku a Opavě.

Vladimír Příhoda (4)

Autor kuchařských předpisů.

Vladimír Poš (5)

Vladimír Poštulka , absolvent FAMU . Kromě scénářů byly jeho hlavním oborem texty k písním . Po roce 1990 stál u zrodu časopisů Story a Xantypa, byl šéfredaktorem časopisu Labužník. Byl také několik let předsedou Rady Českého rozhlasu. Kulinářství se stalo jeho novou hlavní profesí, na rozhlasové stanici Praha vysílal každý týden pořad Labužníkův lexikon a nyní má každý týden pravidelnou rubriku v časopisu Instinkt. Je autorem několika knih na toto téma

Vladimír Pistorius (4)

.Vladimír Pistorius vystudoval teoretickou fyziku na MFF UK , v letech 1978 – 1989 byl programátorem ve VÚMS, následně ředitelem nakladatelství Mladá fronta , od roku 2000 ředitelem nakladatelství Paseka. Řídil vydávání samizdatových knih v rámci takzvané edice KE.78 , organizoval, knihy přepisoval, přenášel, občas vázal, připravoval obálky a v pozdější době zkoušel i sítotisk. V roce 2006 založil se svou ženou knihkupkyní Márií Olšanskou nakladatelství PISTORIUS & OLŠANSKÁ. Nakladatelství se orientuje na českou i překladovou beletrii, poezii a literaturu faktu. Vydává rovněž studentskou edici Scholares, která vzniká v rámci semináře nakladatelské praxe vedeného Vladimírem Pistoriem a pořádaného Ústavem české literatury a literární teorie FF UK v Praze.

Vladimír Pfeifer (3)

Autor detektivek, krimipovídek.

Vladimír Petrů (6)

Vladimír Nekuda (4)

Vladimír Nekuda byl český archeolog věnující se slovanské a středověké archeologii a specializující se na problematiku zaniklých středověkých vsí. Pod jeho vedením byly prozkoumány zaniklé vesnice Mstěnice u Hrotovic a Pfaffenschlag, věnoval se i problematice slovanského osídlení Berlína . Dlouhodobě redigoval sborník Archaeologia Historica a předsedal brněnské Muzejní a vlastivědné společnosti .

Vladimír Motejl (4)

Mgr., práce o strojních zařízeních v textilním průmyslu a u motorových vozidel.

Vladimír Mohr (3)

Autor turistických průvodců Československem.

Vladimír Mikule (2)

Vladimír Mikule byl český právník, odborník na správní právo, vysokoškolský pedagog, bývalý československý politik za Občanské fórum, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění po sametové revoluci. Profesně je k roku 1990 uváděn jako právník ČSP, bytem Praha. V prosinci 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do české části Sněmovny národů jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Za OF obhájil mandát ve volbách roku 1990. Státní bezpečnost ho evidovala jako agenta . Poté, co tuto skutečnost zjistila komise pro vyšetřování 17. listopadu, rezignoval v dubnu 1991 na svůj poslanecký mandát. V červenci 1993 ale Obvodní soud pro Prahu 7 vynesl rozsudek, podle kterého pro komunistickou kontrarozvědku nepracoval. Působil jako docent na Právnické fakultě UK v Praze. Náležel mezi odborníky na správní a ústavní právo, byl autorem řady vědeckých a odborných prací, včetně odborných posudků. Po jistou dobu též zastával funkci místopředsedy legislativní rady vlády. Zemřel po dlouhé nemoci v prosinci 2013. V roce 1998 byl spolu s Vladimírem Kindlem uveden jako spoluautor nedatovaného dokumentu, který byl s názvem Právně historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv. katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20. století na území dnešní ČR lživě prezentován jako stanovisko Univerzity Karlovy a spisovatelka Lenka Procházková nebo politik Jiří Paroubek jej neúspěšně používali jako argument proti restitucím církevního majetku. Jak uvádí analýza Parlamentního institutu, posudek byl sice nadepsán jako posudek Univerzity Karlovy, avšak žádné průvodní dokumenty k němu nebyly dodány, podle ústního sdělení dr. Mikuleho kanceláři Poslanecké sněmovny bylo zpracování posudku zadáno Úřadem vlády ČR Univerzitě Karlově, která pověřila jeho vypraco...

Vladimír Michálek (5)

Vladimír Michálek je český scenárista a filmový režisér. Zpočátku vystřídal několik různých povolání a studoval dokonce i medicínu, teprve ve věku 28 let byl přijat na FAMU, kde studoval dokumentární tvorbu. Jakožto úspěšný tvůrce hraných filmů se prosadil teprve v 90. letech 20. století po sametové revoluci. Natáčí především filmy se silným příběhem a s výrazným hereckým obsazením. Debutoval filmem Amerika volně natočeným na motivy stejnojmenného románu Franze Kafky. Více na sebe ale upozornil dalším filmem Zapomenuté světlo o těžkém životě faráře, který se snaží v době komunismu zachránit venkovský kostel. V hlavní roli zde zazářil do té doby spíše komediální herec Boleslav Polívka. Poté natočil další výrazný film Je třeba zabít Sekala , jednalo se o drama z české vesnice v době druhé světové války dle scénáře Jiřího Křižana, tento film obdržel posléze deset Českých lvů. K jeho dalším známějším režijním dílům patří též film Babí léto vyprávějící o starších lidech, kteří si stále chtějí ještě užívat radosti života a také film O rodičích a dětech probírající mezigenerační vztahy. Působí rovněž jako televizní režisér, zde na sebe nejvíce upozornil televizním seriálem Záchranáři pojednávajícím o životě a práci příslušníků horské služby, tento seriál vznikl ve spolupráci mezi Českou televizi a Slovenskou televizi.

Vladimír Machaj (6)

Narozen 8. 12. 1929 v Martině, zemřel 25. 11. 2016. Slovenský malíř, grafik a ilustrátor.

Vladimír Lánik (5)

Slovenský lékař, specialista v oblasti rehabilitace.

Vladimír Krupka (6)

Práce z oboru trestního práva.

Vladimír Kroupa (3)

Narodil se v Praze, kde stále žije. Je zaměstnaný u jedné česko-americké společnosti. O svém soukromí mluví jen velmi nerad a už vůbec se nechce svěřovat se svou minulostí.

Vladimír Korda (2)

Korda je pseudonym, jméno autora je Vladimír Krychtálek, novinář, šéfredaktor deníku Večer, který byl spolu s deníkem Venkov periodikem agrární strany.

Vladimír Kolář (4)

Narozen 22.10.1928. Ing., geodet.

Vladimír Klečka (1)

Ing., autor metodické příručky k periodickým revizím hospodaření.

Vladimír Klecanda (2)

Narozen 15.11.1888 v Praze, zemřel 22.4.1947 tamtéž. Generál, legionář, spisy z oboru vojenství a z pobytu v Kolumbii. Před První světovou válkou pracoval u pobočky firmy Laurin & Klement v Charkově na Ukrajině. Hned v roce 1914 se přihlásil do České družiny a vyznamenal se jako vyzvědač a organizátor odporu v rakouské armádě. Působil ve štábu ruské armády jako velitel výzvědného oddílu a tlumočník a přičinil se o zřízení československého oddělení v zajateckém táboře u Kyjeva, odkud se pak rekrutovali čeští legionáři. Po ruské revoluci 1917 bojoval na Kavkaze, na Uralu a na Sibiři a byl generálním ubytovatelem československého armádního sboru v Rusku. Po návratu se stal zástupcem náčelníka Generálního štábu a v letech 1920–1922 studoval na Vysoké škole válečné v Paříži. Pak byl jmenován velitelem 1. brigády v Praze a v letech 1924–1929 působil jako vojenský přidělenec na vyslanectví v Paříži. Po návratu byl velitelem 2. divize v Plzni a od roku 1931 1. divize v Praze. Působil také jako významný funkcionář Svazu skautů RČS a dalších sportovních i mezinárodních organizací. Později cestoval po Severní Africe a Jižní Americe a psal cestopisné vzpomínky. Dílo: Účelná armáda Marocké vzpomínky Synové dobyvatelů: dojmy z Kolumbie

Vladimír Karlický (3)

Narozen 29.5.1927 v Plzni, zemřel 28.6.2007. PhDr., vojenský historik, literatura z oboru, překlad z ruštiny.

Vladimír Kadlec (3)

Prof., JUDr., DrSc., vystudoval právnickou fakultu UK, zabýval se národohospodářstvím, v r. 1966 byl zvolen rektorem Vysoké školy ekonomické a poté členem ÚV KSČ, v r. 1968 působil jako ministr školství, v r. 1969 rezignoval, r. 1970 byl vyloučen z KSČ. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Vydal 14 odborných ekonomických publikací o měnových problémech a o použití matematických metod v ekonomii,

Vladimír Ježek (4)

Vladimír Ježek, křtěný Vladimír Jan Jiří byl český architekt, známý především funkcionalistickými stavbami v Praze. Narodil se v Praze a Novém Městě do rodiny architekta a stavitele Karla Ježka a jeho ženy Marie roz. Bráfové. V letech 1905-1911 vystudoval architekturu na ČVUT v Praze, kde byl žákem prof. Josefa Schulze. Od poloviny dvacátých let 20. století provozoval společný architektonický ateliér s architektem Oktávem Koutským. Navrhoval puristické a funkcionalistické stavby. Oženil se s Marií Bráfovou , s níž měl syna Vladimíra Ježka , který byl rovněž architektem. Bydleli ve Střešovicích. Jsou pohřbeni na Střešovickém hřbitově.

Vladimír Janský (4)

Práce z oboru stavitelství.

Vladimír Hůna (3)

Narozen 1957, zemřel 20. 8. 2010 v Protivíně. Ing., práce o přírodě, zahrádkářství a kuchařství, encyklopedická publikace.

Vladimír Hříbal (3)

Narozen 3. 1. 1938. Středoškolský učitel češtiny a angličtiny, odborník na zakládání umělých vodních ploch.

Vladimír Horpeniak (5)

Studoval v letech 1967 až 1972 historii, ukrajinštinu a dějiny umění na FFUK v Praze. Od roku 1976 pracuje jako historik v Muzeu Šumavy v Sušici - Kašperských Horách. Věnuje se regionálním dějinám, historii kultury a umění.

Vladimír Horecký (3)

Slovenský fotograf, žije v ČR, ilustrační fotografie knih kuchařských předpisů a knih o pokojových rostlinách.

Vladimír Hajko (5)

Vladimír Hajko byl slovenský a československý fyzik, vysokoškolský učitel, člen Slovenské akademie věd a Československé akademie věd, politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Dětství prožil v Tisovci, kde maturoval a pak studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě . Pak vyučoval na katedře fyziky Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě. Roku 1953 odešel učit do Košic, nejdřív na tamní Vysokou školu technickou, jejímž byl prorektorem, od roku 1963 se podílel na vzniku Přírodovědecké fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika Košicích, kde vyučoval až do roku 1974, kdy se začal naplno věnovat práci v SAV. Od roku 1966 byl členem-korespondentem Slovenské akademie věd, od roku 1972 akademikem . V roce 1965 se stal i členem-korespondentem Československé akademie věd a v roce 1973 akademikem ČSAV. Od roku 1980 byl ředitelem Ústavu experimentální fyziky SAV. V SAV setrval do odchodu na penzi v roce 1989. Publikoval desítky odborných studií. Zastával i stranické a státní posty. V letech 1958-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Členem ÚV KSČ ho pak zvolil XIV. sjezd KSČ a ve funkci potvrdil XV. sjezd KSČ, XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ. K roku 1971 se profesně uvádí jako člen SAV a ČSAV a rektor Univerzity Pavla Jozefa Šafárika. Ve volbách roku 1971 tehdy zasedl do Sněmovny lidu . Mandát obhájil ve volbách v roce 1976 , volbách v roce 1981 a volbách v roce 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[10...

Vladimir Grigor'jevič Truchanovskij (2)

Ruský historik, autor životopisů významných politiků a publikací o britsko-sovětských vztazích.

Vladimír Gračka (6)

Narozen 17.12.1943 v Olomouci. Práce z oboru historie a památkářství, práce o Olomouci.

Vladimír Fořt (5)

Narozen 5.2.1904 ve Vetlé u Litoměřic, zemřel 27.12.1982 v Praze. Hudební skladatel, textař písní, prozaik.

Vladimír Fiala (4)

Narozen 13. 9. 1922 v Praze, zemřel 10. 8. 1997 v Ládví . Docent dějin umění, literatura z oboru.

Vladimír Cisár (5)

Vladimír Cisár je český regionální historik a politik, v letech 1996 až 2002 poslanec Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD, v letech 2009 až 2019 člen Rady ČTK. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do poslanecké sněmovny za ČSSD . Mandát obhájil ve volbách v roce 1998. Zasedal v letech 1996–1998 v petičním výboru a v období let 1996–2002 ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Angažuje se v komunální politice. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen do zastupitelstva města Bystřice nad Pernštejnem za ČSSD. Kandidoval i v komunálních volbách roku 1998, ale nebyl zvolen. Opětovně do tamního zastupitelstva pronikl v komunálních volbách roku 2002 a mandát obhájil v komunálních volbách roku 2006 a komunálních volbách roku 2010. Profesně se k roku 2002 uvádí jako historik a archeolog, k roku 2006 a 2010 jako ředitel městského muzea. V roce 2007 neuspěl při kandidatuře do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V roce 2009 ovšem uspěl s kandidaturou do Rady ČTK, pozici zastával do května 2019.

Vladimír Chaloupecký (2)

Práce z fyziky.

Vladimír Černík (6)

Narozen 1.3.1950 v Hradci Králové. PaedDr., botanik, pedagog, učebnice přírodopisu.