16261–16320 z 153367 Autoři
František Weber (4)
František Weber byl český letec, generálmajor letectva a nositel hodnosti RAF Wing Commander. Po maturitě na hodonínském reálném gymnáziu absolvoval v letech 1928 - 1930, na vlastní žádost, Školu pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově s kvalifikací leteckého pozorovatele a následně byl zařazen k Leteckému pluku č. 3 v Piešťanech. K 1. prosinci 1929 dosáhl hodnosti podporučík presenční služby. V letech 1930 - 1932 absolvoval studium na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Vyřazen byl v hodnosti poručík pěchoty. Poté byl převelen k Pěšímu pluku 7 v Nitře. V roce 1933 převelen k Leteckému pluku 4, 14. pozorovací letka, na letiště v Hradci Králové a dále pak k Leteckému pluku 5, 82. bombardovací letka, Praha - Kbely. V Praze absolvoval kurz létání v noci, v Olomouci mechanický kurz a v Prostějově na vlastní žádost prodělal pilotní výcvik. V roce 1935 byl, jako novopečený pilot, převelen k Leteckému pluku 4, 40. stíhací letka, do Hradce Králové. zařazen jako stíhač na letounech Avia BH-33 a Avia B-534. Od 1. září 1936 působil na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě jako velitel čety vojenských akademiků a cvičitel vojenského výcviku v hodnosti nadporučík. K 1. srpnu 1938 je převelen k Leteckému pluku 1 „T. G. Masaryka“ do Pardubic. Od 28. září 1938 zařazen k peruti III/4 "Kazatel" do funkce velitele 47. stíhací letky "Dobyvatel". 15. října 1938 převelen na Slovensko k 3. armádě. Poté byl odvelen zpět do Pardubic. 14. ledna 1940 odešel tajně z Prahy, kde v té době bydlel, s úmyslem dostat se do zahraničí. Po překročení hranice mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenskem se přes Maďarsko, Rumunsko a Jugoslávii dostal až do Bejrútu. Dále pokračoval v cestě přes Alexandrii a Alžír až do Francie. Do Anglie se dostal 7. července 1940 a přes sběrný tábor Cosford se dostal k 310. čs. stíhací peruti. Prodělal výcvik u 6.OTU a byl zařazen k 145. stíhací peruti. V lednu 1940 se vrátil zpět k 310. a od 10. prosince...
Více od autora
František Vydra (4)
František Vydra byl továrník a výzkumník. Pocházel z rolnické rodiny, vystudoval Pražkou školu pivovarskou. V roce 1893 převzal pivovar v Dobrovízi u Prahy. Pivovar uzavřel a změnil na továrnu na výrobu cikorky. Později přestěhoval továrnu do Prahy, do Libně na Rokosce, po bývalém cukrovaru. Vydrova továrna poživatin zaměstnávala v letech 1909–1912 250–300 dělníků. Provoz výrazně omezila první světová válka z důvodu nedostatku surovin. Zpočátku vyráběl žitnou kávu, později rozšířil výrobu i na další potraviny. Za války a po ní prováděl pokusy s karamelizací sladu k výrobě tmavých piv. Snažil se odstranit hořké a trpké látky. Výsledkem jeho úsilí byl sladový preparát Maltorin. Preparát prošel testování v laboratořích i v praxi v pivovarech. Preparát byl patentován až po smrti Františka Vydry. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově, hrobka byla vyzdobena sochařem Frantou Úprkou.
Více od autora
Frantisek Vitek (6)
František Vítek je bývalý československý, resp. český dostihový jezdec, dvojnásobný vítěz Velké pardubické a dostihový trenér. Mládí Mladí strávil v rodných Puchlovicich. Jeho rodiče vlastnili 14 ha půdy. Přezdívalo se jim Vítek chalupský, protože v obci bylo Vítků povíce. Na měšťanku chodil do Libčan. Zde často hrávali fotbal. 20.10.1946 poprvé viděl na vlastní oči Velkou Pardubickou. Ten rok vyhral Miloš Svoboda s Titanem. V roce 1953, kdy František chodil do 9.třídy, se doma rozhodovalo, kam půjde dál. Nakonec nastoupil na nově otevřenou Učňovskou školu zemědělskou. V letech 1953–1955 se učil u trenéra Karla Truhláře na Učňovské škole zemědělské obor ošetřovatel dostihových koní a jezdec z povolání. Účni byli ubytováni v Trnové. Zde také probíhala zejména výuka teorie. Praktická část výuky se konala převážně ve Velké Chuchli. V letech 1963–1965 dálkově studoval střední zemědělskou technickou školu v Poděbradech. Vojna Narukoval 1.11.1957. Ke stejnému útvaru byl přidělen i jeho nejlepší kamarád Miroslav Janáček. Sloužil 2 roky na tzv. Čaře, což byla hranice mezi Československem a Rakouskem. Mimo jiné tu měli za úkol ošetřovat koně. Dotáhl to na desátníka. U roty měl funkci velitele jezdeckého roje. Kromě vojáků svého družstva měl pod sebou i 4 jezdecké a 2 tažné koně. František Vítek startoval ve Velké pardubické šestkrát, z toho dvakrát tento dostih vyhrál, a to 74. ročník 13. října 1963 s 12letým hnědákem Koran a 76. ročník 10. října 1965 se sedmiletou hnědkou Mocná . Trenérem se stal ve 30 letech. Na trenéry už se žádná hmotnostní omezení nevztahují a tak se mohl věnovat rovinovým dostihům, když už v jezdecké části své kariéry to nebylo možné. V letech 1974–1991 spolupracoval s Vlastimilem Smolíkem. Trenérství „pověsil na hřebík“ v roce 2006....
Více od autora
František Vincenc Kramář - Krommer (7)
František Vincenc Kramář, známý spíše jako Franz Krommer, byl český hudební skladatel a houslista, který se narodil 27. listopadu 1759 v Kamenici nad Lipou v Čechách a zemřel 8. ledna 1831 ve Vídni. Byl významnou osobností přechodu od klasicismu k romantismu. Krommerova kariéra vzkvétala ve Vídni, kde od roku 1818 až do své smrti zastával váženou funkci dvorního hudebního ředitele .
Více od autora
František Veselka (4)
Narozen 12. 8. 1953 v Novém Jičíné. Doc. Ing., CSc., elektroinženýr, vysokoškolský pedagog, projektant elektrických zařízení.
Více od autora
František Václav Kříž (6)
Narozen 26.2.1900 v Šumicích u Brna, zemřel 24.12.1982 v Brně. Učitel, básník a prozaik, esejista, pedagogický publicista, spoluautor čítanek.
Více od autora
František Tomáš (5)
F. T. Bratránek se narodil 3. 11. 1815 v Jedovnici nedaleko Blanska. Studoval na gymnáziu v Brně a na univerzitě v Olomouci a Vídni. To už byl členem augustiánského kláštera na Starém Brně, druhem F. M. Klácela, Ř. Mendela a P. Křižkovského. Ve Vídni se seznámil s Heglovou filozofií, měl přístup do salónu Goethovy snachy Ottilie a stal se důvěrníkem jejích synů. Plodem jeho duchovních zkušeností byla řada filozoficko-estetických studií o Geothových dílech a první velké edice z Goethovy korespondence, např. se zakladatelem Národního muzea v Praze Kašparem, s hrabě Šternberkem, bratry Humboldtovými a d. Po dosažení doktorátu z filozofie se Bratránek stal asistentem profesora Ignáce J. Hanuše na univerzitě ve Lvově. V roce 1844 byl povolán do Brna na místo sesazeného Klácela. Udržoval kontakty s B. Němcovou a utopickým Česko-moravským bratrstvem. V letech 1851 - 1881 působil jako profesor německé literatury na univerzitě v Krakově. Překládal do němčiny, zejména polskou literaturu. Zemřel 2. 8. 1884 v Brně.
Více od autora
František Svejkovský (4)
Narozen 3.11.1923 v Suchdole nad Lužnicí, prof., PhDr., CSc., literární historik, editor, působil v Ústavu pro českou literaturu ČSAV , na Pedagogické fakultě UK , na Filozofické fakultě UK; od roku 1969 žil v USA, kde působil jako profesor starší literatury, východodevropských jazyků, literatury a literární teorie na University of Chicago ; specializoval se na dějiny starší české literatury; manžel editorky a knihovnice Olgy Svejkovské .
Více od autora
František Šusta (5)
RNDr. František Šusta, PhD. je autorem desítek odborných, vědeckých i popularizačních článků. V letech 2008 až 2017 pracoval jako specialista tréninku zvířat v Zoo Praha a po odchodu ze zoo pokračuje v této práci jako profesionální trenér zvířat \"na volné noze\". Je členem České a slovenské etologické společnosti a několika odborných organizací sdružujících trenéry zvířat – jako první Čech se stal členem Animal Behavior Management Alliance a International Marine Animal Trainers’ Association. V roce 2014 se jako držitel čtyř různých ocenění ABMA stal nositelem historicky největší sbírky cen udělovaných touto celosvětovou asociací profesionálních trenérů zvířat . Další award přidal i v roce 2016, takže v současné době jich je pět. Od roku 2012 vede semináře i praktické lekce především pro majitele psů a koní se zájmem o trénink pozitivním posilováním.
Více od autora
František Smolík (7)
František Smolík byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze. Pocházel z rodiny se třemi dětmi, otec Ladislav byl vyučený krejčí, spolu se svou manželkou Marií však vedli malé hokynářství s mandlem. František Smolík chodil do měšťanky a později se vyučil elektrotechnikem . Od mládí miloval loutkové divadlo. S rodiči navštěvoval občas i pražská divadla . Krátce navštěvoval soukromou školu Karla Želenského . Sám začínal hrát již před první světovou válkou v různých kočovných a venkovských hereckých společnostech , kde žil dosti nuzným způsobem života. Od roku 1914 působil na scéně smíchovského Intimního divadla a smíchovské Arény. Po první světové válce, kdy bojoval v řadách rakouské armády v Rusku a v Itálii, hrál opět ve Švandově divadle, v pražské Uranii a v sezóně 1921/1922 v divadelním souboru Revoluční scéna E. A. Longena, působícím v Adrii na Václavském náměstí. V roce 1921 jej angažoval nově jmenovaný umělecký šéf Jaroslav Kvapil do činohry Městského divadla na Královských Vinohradech, kde působil až do roku 1934, odkud pak přešel hrát na naši první scénu do Národního divadla, kde působil až do roku 1965. K jeho největším úspěchům na této scéně patřilo účinkování v Čapkově Bílé nemoci koncem 30. let. V roli dr. Galéna se znovu představil v r. 1957. Další výraznou postavou byl Argan v Molièrově hře Zdravý nemocný v r. 1960. Byl velmi známý i oblíbený především pro svoji neobyčejnou skromnost, charakter, slušnost, noblesu, ohleduplnost, laskavost, zdvořilost i kavalírství. Tyto své pozitivní osobní vlastnosti velice často přenášel i do svých četných divadelních a filmových postav, kdy často hrál jemné, kultivované, oduševnělé a charakterní postavy. Fr...
Více od autora
František Šamalík (5)
František Šamalík byl český a československý ústavní právník a politolog, v 50. a 60. letech člen KSČ, za normalizace signatář Charty 77, po sametové revoluci politik a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum a klub Obroda, pak za Klub poslanců sociálně demokratické orientace, od 90. let člen ČSSD. V 50. letech 20. století byl politickým pracovníkem Krajského výboru KSČ v Olomouci. Patřil tehdy k přesvědčeným komunistům, kritizoval sociáldemokratismus a podporoval kolektivizaci zemědělství. Působil jako ústavní právník, politolog, historik a sociolog. Byl docentem na Katedře obecné teorie státu a práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikoval práce z oboru sociologie práva a politologie. V roce 1968 patřil k reformnímu křídlu KSČ. V letech 1968-1969 se podílel na vydávání teoretického týdeníku ÚV KSČ nazvaného Politika. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a nástupu normalizace ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděn jako vědecký pracovník v oblasti sociologie. Za normalizace patřil k prvním signatářům Charty 77. V 80. letech 20. století zasedal v redakční radě samizdatových Lidových novin. Ve volbách roku 1990 kandidoval do české části Sněmovny národů za OF, respektive za klub Obroda. Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 přešel do poslanecké frakce Klubu poslanců sociálně demokratické orientace. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Pak byl členem ČSSD. V roce 1999 prohlásil, že „komunisté budou doopravdy reformovaní teprve tehdy, až pro ně listopad bude i jejich vítězstvím“. V roce 2005 přispěl do sborníku ČSSD a patřil mezi autority, které se zabývaly formulací dlouhodobého programu sociální demokracie....
Více od autora
František Rudolf Čebiš (4)
Znalec vinařství. Syn krejčího Františka Čebiše, sokolského pracovníka z Uhlířských Janovic. Pracoval jako prokurista velkoobchodu s vínem firmy Josef Oppelt a synovec v Praze. Vybudoval jedinečnou odbornou knihovnu, byl známým znalcem a uznávaným koštéřem. Společně s výtvarníky , básníky a spisovateli uspořádal několik publikací o víně. V letech 1923-1933 otiskl přes šedesát článků o víně a stolničení. Vydal: Causerie o víně , Brevíř o víně , Umění koštéřské . Patřil ke společnosti Kolářova stolu v pražské kavárně Slávia.
Více od autora
František Prošek (4)
Narozen 16. 10. 1918 v Praze, zemřel 7. 11. 2000 tamtéž. PhDr., CSc., profesor marxismu, práce z oboru.
Více od autora
František Pražák (4)
Studoval gymnázium ve Vysokém Mýtě, potom učitelský ústav v Hradci Králové. Po studiích působil jako učitel v Brně, od r. 1933 v Praze. V Brně se zasloužil o vznik České pedagogické společnosti a Ústřední pedagogické knihovny , kde pracoval jako knihovník do r. 1933. V r. 1921 dal podnět k založení Pedagogické školy, z níž vznikla pozdější Škola vysokých studií pedagogických. S profesorem Babákem založil Společnost pro výzkum dítěte. Ve své publikační činnosti se věnoval odborné pedagogické tvorbě, dále je autorem knih věnovaných významným postavám naší kultury. Publikoval v odborných pedagogických časopisech, působil v řadě redakcí pedagogických a dětských časopisů .
Více od autora
František Ochrana (7)
prof. PhDr. František Ochrana, DrSc. . Absolvent Vojenské akademie v Bratislavě , postgraduálního studia v oboru filozofie-historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze , M. A. manažerského studia na European Business School v německém jazyce . Po absolvování Vojenské akademie následovalo studium vědecké aspirantury . Poté se stal učitelem na katedře filozofie. Postupně získal tituly docent v oboru filozofie ; doktor věd v oboru filozofie , docent v oboru finance a profesor v oboru finance na Vysoké škole ekonomické v Praze. V letech 1991–1996 působil na ekonomickém úseku ministerstva obrany. V letech 1996–2016 pracoval jako učitel na katedře veřejných financí Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze. Od roku 2005 až dosud působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy jako vědecko-výzkumný pracovník Centra pro sociální a ekonomické strategie a profesor katedry veřejné a sociální politiky. Zabývá se metodologií vědy, veřejnými financemi, rozhodováním ve veřejné správě a veřejnými zakázkami. Je autorem dvou desítek monografií a řady vědeckých článků, spoluautorem několika desítek knih a řešitelem a spoluřešitelem několika desítek vědeckých projektů. Je vysokoškolským učitelem a vědecko-výzkumným pracovníkem. Je autorem více samostatných monografií se zaměřením na veřejnou správu, veřejné finance a metodologii vědy. V rámci svého odborného působení se zaměřuje na problematiku optimalizované alokace zdrojů a efektivnosti ve veřejném sektoru. Trvale spolupracuje jako expert s četnými orgány ústřední státní správy . Je členem mezinárodní organizace International Institute of Public Finance.
Více od autora
František Obrtel (5)
Narozen 31.3.1873 v Henčlově u Přerova, zemřel 13.2.1962 v Praze. Redaktor, historik selství a zemědělského družstevnictví, publikace z oboru.
Více od autora
František Obhlídal (3)
Narozen 29.4.1911 v Šaraticích , zemřel 4.12.2000 v Pardubicích. Ornitolog, ochranář přírody, publicista.
Více od autora
František Mareš (6)
František Mareš byl český fyziolog, filozof, nacionalistický politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii, později senátor Národního shromáždění RČS. Byl dvojnásobným rektorem Univerzity Karlovy.
Více od autora
František Mainuš (4)
Narozen 18. 7. 1925 ve Vršovicích u Opavy, zemřel 31. 1. 1991 v Brně. Prof., PhDr., DrSc., historik a archivář. Zabýval se hospodářskými, sociálními a moderními českými dějinami.
Více od autora
František Lukeš (5)
Narozen 27.2.1921 v Hořicích v Podkrkonoší, zemřel 11.7.1998 v Hradci Králové.Katolický kněz, básník, prozaik, fejetonista, esejista, pedagog, memoárová literatura.
Více od autora
František Kříž (3)
František Křižík byl významný český technik, průmyslník a vynálezce. Jeho nejznámějším vynálezem byla oblouková lampa se samočinnou regulací. Vynalezl světelnou fontánu, zdokonalil elektrické tramvaje a mnoho dalších zařízení.
Více od autora
František Kreuz (5)
Byl šéfredaktorem časopisu Tenis, významným žurnalistou a sportovním publicistou. Pracoval v Československém sportu a týdeníku Stadión, spolu se Stanislavem Chvátalem napsal publikace Velcí bílí muži, Královny a princezny kolem poháru, rukopis knihy o Jaroslavu Drobném a je autorem čtyřdílného televizního seriálu z tenisového prostředí Počkej si na bílé štěstí.
Více od autora
František Kozák (6)
Narozen 14. 11. 1857 v Lísku u Jimramova, zemřel 24. 2. 1926 v Praze, ThLic., ThDr.h.c., farář reformované církve / Českobratrské církve evangelické, působil ve Vanovicích , ve Velké Lhotě u Dačic , v Čáslavi ; spoluvydavatel osvětového časopisu Hus , spoluzakladatel sociálních organizací Husův asyl, Marta; otec architekta Bohumíra Kozáka , filozofa Jana B. Kozáka a architekta Ladislava Kozáka .
Více od autora
František Kadleček (3)
Autor učebnic o údržbě a opravách nábytku a dřevařství pro střední průmyslové školy.
Více od autora
František Janura (5)
Narozen 3.2.1914 v Praze, zemřel 20.12.1986 v Praze. Televizní redaktor a dramaturg, hry, soudničky, práce pro děti.
Více od autora
František Hyhlík (4)
Narozen 20.10.1905 v Loukonosech u Kolína, zemřel 21.4.1981 v Praze. RNDr., profesor psychologie, práce z oboru.
Více od autora
František Hradecký (6)
Narozen 17. 2. 1906 v Bystré, zemřel 2. 11. 1979. Matematik, středoškolský a vysokoškolský pedagog a redaktor. Autor učebnic, metodických příruček a dalších publikací z oboru.
Více od autora
František Hovorka (4)
František Ladislav Hovorka, také Ferenc, byl český varhaník, sbormistr, hudební skladatel a pedagog. Po absolvování obecné školy studoval na gymnáziu v Praze a soukromě hudbu u Zdeňka Fibicha. Vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na varhany u Josefa Kličky a skladbu u Karla Steckera). Působil jako varhaník v Karlíně a na Smíchově a jako ředitel kůru a sbormistr v Radnicích. V roce 1908 složil státní zkoušky ze zpěvu a hudby a odešel do Rokycan, kde prožil prakticky celý život. Nejprve působil jako varhaník a ředitel kůru v děkanském chrámu Panny Marie Sněžné. Současně byl sbormistrem rokycanských pěveckých spolků Záboj a Pěvecké sdružení. V době první světové války musel narukovat do armády a stal se kapelníkem a varhaníkem u 88. pěšího pluku v Szolnoku. I za války se věnoval koncertní činnosti. Pořádal varhanní koncerty, na kterých uváděl díla světové klasické varhanní hudby. Po skončení války se vrátil do Rokycan, založil zde vlastní hudební školu a učil zpěv na místních středních školách. Řídil pěvecký sbor Ozvěny a místní Orchestrálního sdružení. S těmito tělesy nastudoval i velká oratorní díla . Stále veřejně vystupoval i jako varhaník a klavírista. Chrámové skladby tvoří těžiště tvorby. Napsal na tři sta skladeb pro církevní potřeby. Zkomponoval řadu sborů. Vynikají zejména mužské smuteční sbory a velké sbory smíšené: Složil i mnoho skladeb pro komorní obsazení. Nejčastěji pro klavír, housle či varhany. Smyčcový kvartet zůstal nedokončen. Z větších kompozic stojí za pozornost melodramy a písňové cykly především na slova Vítězslava Hálka a Fráni Šrámka. Psal i příležitostnou hudbu k sokolským a hasičským cvičením a úpravy lidových písní pro školy a sbory, které řídil. Nezanedbatelná je i jeho publicistická činnost. Přispíval do řady hudebních časopisů...
Více od autora
František Holec (3)
PhDr. František Holec, CSc. V letech 1949 až 1986 pracoval v Archivu hlavního města Prahy . Byl zakladatelem a dlouholetým redaktorem sborníku Documenta Pregensia, v letech 1966 - 1986 redaktorem Pražského sborníku historického, v období let 1975 - 1990 členem redakční rady Sborníku archivních prací. Dále byl aktivním členem komise památkové péče rady NVP v letech 1975 - 1990 a členem muzejní rady Muzea hl. m. Prahy ve stejném období.
Více od autora
František Frýdecký (7)
Narozen 11.11.1891 ve Slaném, zemřel 4.10.1943. Středoškolský profesor, literární historik, literatura z oboru, editor literárních textů, překladatel z francouzštiny.
Více od autora
František Frýda (5)
Narozen 19.1.1914 v Hořovicích, zemřel 6.10.1999. Autor próz a divadelních her, pod psudonymem Frank Farrady psal rodokapsy.
Více od autora
František Dražan (4)
František Dražan byl český strojní inženýr, profesor a děkan Fakulty strojní ČVUT Českého vysokého učení technického v Praze. Dražan se narodil v Michli v rodině železničního zřízence. Roku 1930 maturoval na české reálce v Praze 12 a poté nastoupil na strojní odbor Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Studium dokončil roku 1936 složením II. státní zkoušky. Poté nastoupil jako konstruktér do Škodových závodů. V letech 1938 – 1939 pracoval v podniku Ferrovia v Radotíně a poté se opět vrátil do Škodových závodů, kde zůstal do konce roku 1952. V následujících letech působil na Ministerstvu těžkého strojírenství jako hlavní inženýr. V roce 1958 byl jmenován profesorem pro obor strojů pro práce zemní a stavební. Od roku 1960 vyučoval na Fakultě strojní ČVUT. Od roku 1961 se stal vedoucím katedry transportních zařízení, v letech 1962 – 1964 byl děkanem fakulty. Byl také proděkanem pro vědecko-výzkumnou činnost a prorektorem pro vědecko-výzkumnou činnost. Je autorem několika publikací.
Více od autora
František Drašner (4)
František Drašner se celý svůj život zajímal o regionální dějiny. Od mládí chtěl být archivářem či muzejníkem. Ke studiu archivářství mu však byl zamezen přístup, jako syn živnostníka - pekaře neměl patřičný třídní původ. A tak se přes dělníka, archivního praktikanta, požárního statika stal nakonec po své matce učitelem, několik let i školním inspektorem. Po vystudování Pedagogické fakulty v Hradci Králové přišel na Vysočinu. Působil na základních školách v Lipnici nad Sázavou, Krásné Hoře, Okrouhlici, ve Světlé nad Sázavou a Svinném u Chotěboře. Stěžejními předměty v jeho povolání mu byl dějepis, zeměpis a výtvarná výchova. Svoji mimoškolní činnost obohacoval prací s dětmi, vedl je v turistických, vlastivědných a šachových kroužcích. Jeho zálibami bylo cestování a šachy, dříve orientační běh. Své celoživotní lásce, regionální historii, se naplno začal věnovat až poté, co ze zdravotních důvodů odešel do důchodu. Od roku 1967 se zajímal o události v Číhošti. V roce 1990 a 2002 vydal dvě knížky "Číhošťský zázrak", z níž druhá dopodrobna a pravdivě vysvětluje příčiny mučednické smrti P.Josefa Toufara i jí předcházející pohyby křížku. Během roku 2003 vydal další knihy: "Ohně na Vysočině" - popisují násilnou kolektivizaci v obci Olešná na Havlíčkobrodsku, "Karel Havlíček Borovský na Vysočině" - v níž velmi detailně seznamuje čtenáře s osudy jednoho z největších Čechů v našem regionu. Při své práci důsledně uplatňuje použití archivních pramenů, které doplňuje významným svědectvím pamětníků. František Drašner zemřel dne 13.6.2006. Knihu "Havlíčkobrodský poutník" však již autor neviděl v konečné knižní podobě. Poslední publikaci "Partyzánský výsadek Mistr Jan Hus" vydala po autorově smrti jeho dcera Martina Krejčiříková, která cítila povinnost zveřejnit již zpracovaný text o problematice partyzánského odboje u Leškovic na Vysočině, k níž František Drašner sbíral materiály již od 60. let minulého století. František Drašner tak ...
Více od autora
František Dostál (4)
Narozen 21. 7. 1938 v Praze, zemřel 5. 12. 2022. Fotograf, reportér. Pracoval jako konstruktér obráběcích strojů.
Více od autora
František Dlouhý (6)
Prof. František Dlouhý – bol menej známy, ale z hľadiska koleopterologického významný český prírodovedec, pedagóg – stredoškolský profesor, spisovateľ, hudobník – skladateľ a entomológ – hlavne koleopterológ, ktorý má význam predovšetkým ako autor niektorých významných entomologických prác, ktoré používali pri svojej práci i naši – slovenskí entomológovia.
Více od autora
František Čuřík (6)
František Čuřík byl český matematik. Od roku 1921 byl mimořádným a od roku 1922 řádným profesorem na Vysoké škole báňské v Příbrami. V letech 1924-1926 a 1927-1929 působil ve funkci rektora a prosazoval stěhování Vysoké školy báňské do Prahy. Je autorem několika vysokoškolských učebnic matematiky, odborně se zabýval také balistikou. Za druhé světové války mu Němci nabízeli spolupráci při konstrukci balistických raket, což však odmítl a než by se nechal donutit ke spolupráci, raději spáchal sebevraždu. Původně pochován na hřbitově na Panské louce v Příbrami, později byl exhumován a převezen do Prahy.
Více od autora
František Cinek (4)
František Cinek byl katolický kněz, profesor dogmatiky na teologické fakultě v Olomouci a jedna z nejvýznamnějších osobností katolického prostředí. Spolu s olomouckým arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem patří k největším kněžským osobnostem na Moravě první poloviny 20. století. Narodil se do chudé věřící rodiny. Jeho otec František Cinek obdělával asi 10 měřic pole a pracoval jako domácí krejčí. František Cinek ml. navštěvoval prostějovské gymnázium kam docházel pěšky. Po gymnáziu vstoupil do kněžského semináře v Olomouci, kde na něj silně zapůsobila osobnost dr. Stojana. V mládí byl ovlivněn uměleckým okruhem Karla Dostála-Lutinova a Josefem Florianem. Na velehradských unionistických kongresech se výrazně sblížil s Antonínem Cyrilem Stojanem a stal se jeho předním spolupracovníkem, přítelem a později i životopiscem. Po kněžském svěcení roku 1912 krátce pracoval v duchovní správě a posléze působil jako studijní prefekt na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Roku 1917 získal doktorát z teologie a byl promován na teologické fakultě v Olomouci. Po Stojanově nástupu na olomoucké arcibiskupství se stal spirituálem v olomouckém kněžském semináři a profesorem dogmatiky na fakultě. Za nacistické okupace, 17. 2. 1942, byl zatčen gestapem a odsouzen ke čtyřem letům káznice a třem letům ztráty občanské cti. Prošel káznicemi v Německu a Polsku. Počátkem roku 1945 byl poslán do koncentračního tábora Osterode v Sasku a následně do solných dolů ve Walbecku. Těžká práce a nepřetržitý pobyt v solné šachtě v nepředstavitelných hygienických podmínkách těžce podlomily jeho zdraví, takže po osvobození americkou armádou se dva měsíce léčil v nemocnici v Helmstedtu. 8. 7. 1945 navštívil svého bratra v Domamyslicích. Ještě v červenci 1945 se vrátil do kněžského semináře v Olomouci, dal se do práce a byl zvolen děkanem fakulty. Byl jedním z iniciátorů vzniku Univerzit...
Více od autora
František Chorvát (5)
Autor publikací z oboru výchovy a etiky, chování ve společnosti a v rodině.
Více od autora
František Čech (7)
Narozen 28.3.1875 v Dlouhé Lhotě u Kunštátu, zemřel 31.1.1952 v Praze. Prozaik, autor lidových románů, povídek a fejetonů.
Více od autora
František Beneš (6)
Narozen 15. 4. 1955. Filatelistický znalec a publicista. Soudní znalec v oboru filatelie, znalec Filatelistické zkušebny, předseda komise znalců SČF a zkušební znalec pro obor ČSR, ČR a pČaM; člen AIEP a AIJP. JUDr, Ing., CSc. Syn ing. Františka Beneše 1931-2007.
Více od autora
František Bareš (4)
František Bareš byl český středoškolský pedagog, historik a muzejní pracovník. Absolvoval reálné gymnázium v Táboře a poté vystudoval zeměpis a dějepis na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandově univerzity v Praze. V letech 1876–1908 byl profesorem na mladoboleslavském gymnáziu. Současně byl zakladatelem a správcem mladoboleslavského muzea od roku 1863. Založil „Krajinský muzejní spolek“ a měl podíl na otevření první městské muzejní expozice. Od roku 1886 byl správcem městského archivu a jednatelem Muzejního spolku v Mladé Boleslavi.
Více od autora
František Alois Soukup (7)
Pedagog, filozofující publicista, veřejný pracovník. V l. 1910–15 ve Vídni redigoval Vídeňský deník. Podílel se na založení Svazu českého studentstva. Svou životní dráhu končil jako profesor Státní průmyslové školy v Praze-Smíchově. Jako publicista se rozběhl do několika směrů: V Úvodu do etiky vykládal převážně historicky pojem, metody, hlavní problémy i směry etiky; k tomu připojil kapitoly o umění, vlastnictví a výchově ze stanoviska etiky. Spis O náboženství vydal pod pseudonymem F. S. Nežárecký. Zabýval se rovněž problematikou rodinné výchovy a sociologie dítěte. Několik prací věnoval metodice výuky cizím jazykům, dějepisu, zeměpisu, občanské, mravní a branné výchovy.
Více od autora
François Hinard (3)
Fancouzský filolog a historik, vysokoškolský pedagog, zabývá se starověkem.
Více od autora
Francis Stuart (4)
Henry Francis Montgomery Stuart byl irský spisovatel. Před svou smrtí obdržel nejvyšší literární ocenění v Irsku, avšak mnohem více diskusí dodnes vyvolává jeho pobyt v nacistickém Německu.
Více od autora
Francis Poulenc (5)
Francis Poulenc byl významný francouzský skladatel a klavírista, člen skupiny skladatelů známé jako Les Six. Narodil se 7. ledna 1899 v Paříži a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností klasické hudby 20. století. Jeho kompoziční styl je známý melodickou invencí a jedinečnou směsí hravosti a vážnosti, v níž se často snoubí vtip a ironie s hlubokým citem.
Více od autora