Všichni Autoři a témata

Gerald Hüther (5)

Německý neurobiolog, vysokoškolský pedagog a autor publikací z oboru.

Gerald Drews (4)

Německý žurnalista a literát publikující v řadě oborů .

Georgij Vital'jevič Semenov (6)

Ruský prozaik.

Georgij Valentinovič Plechanov (6)

Georgij Valentinovič Plechanov byl ruský politik, marxistický filozof a menševik. Georgij Plechanov se narodil ve šlechtické rodině vysloužilého kapitána Valentina Petroviče Plechanova. V roce 1876 vstoupil do organizace Zemlja i volja. Účastnil se demonstrace v Kazani v roce 1876, za což byl odsouzen na čtyři roky vězení. Roku 1880 roku se Plechanov odstěhoval z Ruska do Švýcarska, kde se plně věnoval studiu. V roce 1882 roce přeložil do ruštiny Marxův Manifest komunistické strany, vydal knihu o francouzských materialistech 18. století a materialistické teorii dějin a poprvé zformuloval Marxovy a Engelsovy myšlenky tak, aby byly použitelné v Rusku. Plechanov především tvrdil, že podle klasické marxistické teorie je dělnictvo v Rusku ještě slabé a jako důsledný ekonomický determinista trval na tom, že přechod k socialismu nemůže přeskočit vybudování průmyslové kapitalistické společnosti. Roku 1883 založil v Ženevě klub "Osvobození práce", k níž postupně přistoupili i Věra Zasuličová, Peter Struve, Vladimír Uljanov . Jeho kniha "O vývoji materialistického názoru na dějiny" mohla vyjít roku 1895 v Rusku a vzbudila pozornost mladých revolucionářů. Podle Lenina "pomohla vychovat celou první generaci ruských marxistů". Na druhém sjezdu RSDDS roku 1903 Plechanov řekl: „Kdyby kvůli úspěchu revoluce bylo třeba dočasně omezit fungování toho nebo onoho demokratického principu, bylo by zločinem se před takovým omezením zastavit“ . Po tomto sjezdu se strana rozdělila na menševiky vedené Martovem, a na bolševiky, v jejichž čele stál Lenin. Ten se poté s Plechanovem, který se stal menševikem, rozešel, i když je zřejmé, že na něho měl velký vliv. Během revoluce roku 1905 se stále nemohl Plechanov vrátit do Ruska. To mohl udělat až roku 1917, kdy se pod dojmem revolučních událostí vrátil po 37 letech z vyhnanství. Plechanov podporova...

Georgij Semjonov (5)

Georgi Karaslavov (6)

Bulharský prozaik, dramatik, autor děl pro děti a mládež, literární kritik, cestopisec, publicista a překladatel.

Georges Ribemont-Dessaignes (6)

Francouzský básník, spisovatel, dramaturg a malíř, překladatel z němčiny a italštiny do francouzštiny.

Georges Perrier (7)

Georges Bataille (2)

Georges Bataille byl originální francouzský myslitel, esejista a spisovatel, který výrazně ovlivnil současnou filosofii. Narodil se v malé obci ve střední Francii v rodině slepého otce, která se roku 1901 přestěhovala do Champagne, kde navštěvoval gymnázium v Remeši a v Épernay. Roku 1914 odešla matka s dětmi před blížící se válečnou frontou ke svým rodičům v Auvergne, kde roku 1915 maturoval. 1916 byl mobilizován, ale pro nemoc brzy propuštěn. Ačkoli byl vychován ateisticky, začal studovat teologii, od roku 1917 studoval na École des chartes v Paříži pomocné vědy historické a promoval roku 1922 prací o středověkém rukopisu. Roku 1920 se v Londýně setkal s Henri Bergsonem, po návratu pokračoval studiem španělštiny v Madridu a pak pracoval jako správce sbírky mincí francouzské Národní knihovny. Silně ho ovlivnila četba F. Nietzscheho a S. Freuda, stejně jako dlouholeté přátelství s ruským existencialistou L. Šestovem. Účastnil se počátků surrealismu, ale brzy se s ním rozešel. Roku 1942 onemocněl tuberkulosou a musel svou práci opustit. Roku 1946 se oženil a od roku 1949 byl opět knihovníkem v Carpentras v Provenci v jižní Francii. Zde se setkal s mnoha významnými umělci a spřátelil se s Albertem Camusem a zejména s René Charem. Od roku 1951 byl knihovníkem v Orléans, kde publikoval ještě řadu knih a roku 1961 se vrátil do Paříže, začal však trpět sklerózou, na niž roku 1962 zemřel. Bataille byl od mládí zaujat temnými či „podvratnými“ stránkami života, vášní, násilím a smrtí, jejichž setkání nacházel například v býčích zápasech . Země i život se podle něho vyznačují přebytkem „energie“ a lidé se jen rozhodují, jakým způsobem jej vyplýtvají nebo zničí. Vydal řadu románů, které vzbudily pohoršení, a i ve svých esejích se zabýval „mystickou“ stránkou ekonomie, „přestoupeními“ , vzpourami, zločinci a lidmi na...

George Washington Ogden (5)

George Steiner (7)

Americký filozof kultury, literární kritik, spisovatel, esejista a pedagog francouzského původu.

George R Knight (7)

Americký církevní historik.

George P. Walker (4)

George Forty (4)

Narozen v Londýně, absolvent Oxfordské univerzity, důstojník britské armády, světově známý autor knih s vojenskou tématikou se zaměřením na pozemní techniku a pozemní bitvy.

George Derwent Thomson (5)

George Derwent Thomson byl britský klasický filolog, marxistický historik a filozof, profesor staré řečtiny na Birminghamské univerzitě, zahraniční člen Československé akademie věd. Narodil se 19. srpna 1903 v rodině úředníka ve čtvrti West Dulwich na jižním okraji Londýna. Vystudoval klasickou filologii na King's College v Cambridgi a pak odjel na studijní pobyt na univerzitu v Dublinu . Po krátkém působení v Cambridgi se vrátil do Irska a vyučoval na univerzitách v Dublinu a v Galwayi. Z této doby pocházejí jeho práce o řecké metrice , dále vydání Euripidovy Alkestidy a Aischylova Spoutaného Prométhea s irskými předmluvami a komentáři. Ve 30. letech se Thomson přiklonil k marxismu a vstoupil do komunistické strany. V letech 1934–1936 vyučoval opět v Cambridgi a v roce 1937 se stal profesorem staré řečtiny na Birminghamské univerzitě. Těžištěm jeho badatelské činnosti byl výzkum řeckého dramatu, zejména tvorby Aischylovy. V roce 1938 publikoval v Cambridgi komentované vydání Aischylovy tragédie Oresteia . Jeho nejproslulejší dílo Aeschylus and Athens bylo po skončení druhé světové války přeloženo do řady jazyků . Na tento spis navazovala rozsáhlá práce o vývoji staré řecké společnosti Studies in Ancient Greek Society I. The Prehistoric Aegean a její druhý díl Studies in Ancient Greek Society II. The First Philosophers . Také tato díla se záhy objevila v cizojazyčných překladech . V uvedených monografiích shromáždil Thomson rozsáhlý materiál mnohostranně osvětlující formování rané řecké společnosti, analyzoval řeckou mytologii, básnickou tradici, filozofické představy atd. Některé jeho názory vyvolaly polemiku. Např. oproti převládajícímu mínění, dle kterého byli pythagorejci aristokraté, Thomson...

Georg Trakl (5)

Georg Trakl byl rakouský expresionistický lyrický básník. Narodil se v Salcburku v rodině obchodníka se železářským zbožím. Jeho česká matka Marie byla umělecky založená a měla na budoucího básníka velký vliv. Vystudoval katolickou základní školu, byť jeho rodiče byli protestanti, pokračoval na místním klasickém gymnáziu. Poezii začal psát kolem roku 1904. V roce 1905 začal ve Vídni studovat farmacii, dostudoval v roce 1910. Na vysoké škole se spřátelil s místní uměleckou bohémou a také publikoval několik básní. Poté absolvoval roční vojenskou službu, po ní se po krátkém a nepříliš šťastném období v Salcburku živil jako farmaceut v nemocnici v Innsbrucku, kde se stýkal s místními umělci, například s redaktorem místního literárního časopisu Ludwigem von Fickerem. Tehdy vydal svou sbírku Básně. Za první světové války byl Trakl vyslán jako zdravotník do města Gródek na polsko-ukrajinských hranicích. Hrůzy války ještě prohloubily jeho depresivní povahu, pokusil se zastřelit. Byl ale zachráněn a umístěn do nemocnice v Krakově, kde 3. listopadu 1914 spáchal sebevraždu předávkováním se kokainem . Pochován byl 6. listopadu 1914 v polském Krakově, avšak 7. října 1925 byl na přání Ludwiga von Fickera, svého přítele, převezen do Innsbrucku . Jeho lyrická díla, konkrétně sbírky Básně , Šebestián ve snu , Podzimní duše a Píseň zesnulých jsou ovlivněna dekadencí, jsou velmi depresivní, vynikají ale bohatou symboličností obrazů a tvoří základ rakouské poezie 20. století. Věnoval se také dramatické tvorbě, jeho dvě krátké komedie ale neměly úspěch. Poprvé Traklovy básně přeložil z němčiny Bohuslav Reynek. Následující překlad, rovněž Reynkův, knihu Šebestian v snu, vydal v roce 1924 nakladatel František Obzina.. Kompletní Traklovo dílo přeložil...

Georg Markus (4)

Georg Markus, známý novinář-kolumnista a spisovatel, žije ve Vídni, proslavil se jako autor obsáhlých monografií - mj. o Sigmundu Freudovi. Kromě toho publikoval práce o významných umělcích jako Hansi Moserovi, Paulu Hörbigerovi, Karlu Farkasovi. Velkou pozornost vzbudily jeho knihy "Případ Redl" a "Katharina Schrattová, tajná manželka císařova". Díla George Markuse byla přeložena do francouzštiny, italštiny, španělštiny, polštiny, češtiny, maďarštiny a japonštiny. Je také autorem řady televizních seriálů a dokumentárních pořadů a píše každý týden svůj sloupek "Mezi dneškem a zítřkem" do rakouského listu "Kronen Zeitung" na současná témata.

Geoffrey Hindley (3)

Britský historik, zabývá se obdobím středověku. Přednášel na univerzitách v Evropě i Americe o dějinách evropské kultury a v letech 1994 až 2000 vyučoval o anglických civilizacích na univerzitě v Le Havre.

Geoffrey Giuliano (3)

Americký filmový herec žijící v Kanadě, pracovník rozhlasu, autor publikací o hudebních skupinách, indických náboženstvích.

Gennadi Rozhdestvensky (7)

Gennadi Rozhdestvensky byl uznávaným ruským dirigentem, který se vyznačoval širokým repertoárem a zejména znalostmi ruské hudby. Narodil se 4. května 1931 v Moskvě a po celou druhou polovinu 20. století a v 21. století byl významnou osobností světa klasické hudby. Rožděstvenskij pocházel z hudební rodiny; jeho otec byl dirigent a matka zpěvačka. Studoval na moskevské konzervatoři, kde se zdokonaloval v dirigování a kompozici.

Gene Brewer (3)

Gene Brewer vystudoval chemii na DePauw University a biochemii na University of Wisconsin-Madison, kde se seznámil se svou manželkou Karen. Poté co se na několika odborných pracovištích věnoval výzkumu replikace DNA a buněčného dělení, rozhodl se pro spisovatelské povolání. Svůj první román – inspirovaný knihou Olivera Sackse Muž, který si pletl svou ženu s kloboukem, v níž tento věhlasný americký neurolog britského původu popisuje své nejzajímavější psychiatrické případy – začal psát už v roce 1989, pod titulem K-PAX však vyšel až o šest let později. Za dalších šest let se příběh dočkal jak filmové verze – česky pod titulem Svět podle Prota , tak pokračování v podobě románu Na světelném paprsku. Trilogii o protovi, nevšedním bláznu uprostřed bláznivého světa, završily Protovy světy, vydané ve Velké Británii v roce 2002; po nich následovala kniha vyprávění o tom, jak trilogie vznikla, tištěná podoba scénáře k filmu a titul K-PAX IV: Nový návštěvník ze souhvězdí Lyry. Gene Brewer, rovněž mj. autor knih pro mládež, pobývá se svou ženou a dalmatinkou Kytkou střídavě ve Vermountu a v New York City.

Gemma Liviero (2)

Gemma Liviero psala ráda už jako dítě. Nejprve se jednalo o povídky s fantaskními náměty, na které navázala i dvěma gotickými romány. Postupně si ale její zájem získala druhá světová válka a to, jaké rány zanechala na srdcích těch, kteří jí prošli. Stejně jako mnoho členů její vlastní rodiny. Gemma Liviero získala diplom z tvůrčího psaní a živila se jako reklamní textařka i editorka v časopisech.

Gazdíková Vlasta (7)

Gavin Thomas (6)

Gavin Thomas strávil většinu svého života snahou být někde jinde. Srí Lanku poprvé navštívil v roce 2001 a od té doby se sem pravidelně vrací. Navštívil také dalších asi padesát zemí celého světa, od Argentiny po Nový Zéland. Nyní pracuje jako autor cestopisů a průvodců s nadšením, které nezkalí ani různé nebezpečné situace, jež dosud na cestách prožil. Honili ho divocí sloni, postřelili ho mexičtí banditi, a navíc je nucen jíst riskantně velké množství letištní stravy. Je také autorem Rough Guide to Dubai and Oman, spoluautorem Rough Guide to Myanmar a Rough Guide to Rajasthan, Delhi and Agra, a pravidelným přispěvatelem do Rough Guide to India.

Gary Wright (7)

Gary Wright je americký hudebník, známý především díky své tvorbě v 70. letech, zejména díky hitům "Dream Weaver" a "Love Is Alive". Wright se narodil 26. dubna 1943 v Cresskillu ve státě New Jersey a jeho kariéra se rozjela poté, co se koncem 60. let přestěhoval do Velké Británie a založil skupinu Spooky Tooth. Po počátečním rozpadu Spooky Tooth se věnoval sólové kariéře a v roce 1975 vydal album "The Dream Weaver", které se stalo značným komerčním úspěchem díky průkopnickému využití syntezátorů jako hlavního doprovodného nástroje. Album obsahovalo výše zmíněné hitové singly, které se od té doby staly klasickými rockovými stálicemi. Během své kariéry vydal Wright několik alb a spolupracoval s významnými umělci včetně George Harrisona. Jeho tvorba je charakteristická směsí rocku a popu s prvky progresivního rocku a spirituality. Wrightův vliv na rockovou hudbu založenou na syntezátorech v 70. letech 20. století upevnil jeho místo jako důležité postavy ve vývoji elektronické hudby v rámci rockového žánru.

Gary Smalley (4)

Dr. Gary Smalley je rodinný poradce, prezident a zakladatel Centra Relationship Smalley, která se věnuje poradenství a pomoci manželským párům a rodinám a autor knih o rodinných vztazích z křesťanské perspektivy.

Gary John Bishop (6)

Motivační řečník, práce z oblasti osobního rozvoje.

Garth Stein (4)

Spisovateli a filmovému dokumentaristovi Garthu Steinovi koluje v žilách židovská, irská a indiánská krev. Vyrůstal v Seattlu, studoval na Columbia University v New Yorku filmové umění a nyní žije se svou rodinou – manželkou a třemi syny – opět ve městě svého dětství. Námět ke knize Jak závodit v dešti ho napadl – jak jinak u filmaře – při sledování televizního dokumentu s názvem Psí stát o mongolské víře ve znovuzrození psů jako lidí. Ta představa ho zaujala. Když se posléze dostal k jejímu zpracování na stránkách knihy, nebyl jeho agent právě nadšen. Příběh, který vypráví pes? vrtěl hlavou. Jak Stein zareagoval? Našel si nového agenta, kterého kniha uchvátila a našel pro ni nakladatele. Zbytek příběhu už známe.

Garguláková Magda (7)

Garáž (4)

Galina Jevgen'jevna Nikolajeva (6)

Ruská spisovatelka.

Galina Borisovna Šeremeteva (3)

Ruská psycholožka, léčitelka.

Gabrielle Zevin (4)

Gabrielle Zevinová se narodila v New Yorku roku 1977. Po studiích na Harvardské univerzitě začala pracovat jako scenáristka. Za svou práci pro film byla v roce 2007 nominována na cenu Independent Spirit Award. Doposud napsala tři romány – Margarettown , Elsewhere a Memoirs of a Teenage Amnesiac .

Gabrielle Charbonnet (2)

Rodačka z New Orleans vyrostle společně s bratrem v rodinném prostředí, avšak "připravená na excentričnost života a jeho temnější stránky". Na New York University studovala slavistiku, avšak promovala až po návratu do rodného města na Loyola University. Nejprve pracovala jako asistentka v New Yorku, načež napsala první knihu pro děti, dle svých slov ovlivněná "lidmi, kteří milují čtení stejně tak jako ona sama". Po osmi letech strávených ve "Velkém jablku" se společně s manželem vrátila do New Orleans a založila rodinu. Jenže se neusadila ani zde a po dalších pěti letech se s rodinou přemístila do Durhamu v Nové Karolíně, kde žije dosud. S maželem Paulem, dvěmi dcerami, dvěma nevlastními syny a "nešťastně vysokým počtem koček."

Gabrielle Bernstein (5)

Autorka tří úspěšných knih a vůdčí osobností nového duchovního hnutí. Pořádá přednáškové cykly i semináře a vystupuje v médiích. Je zakladatelkou sociální sítě HerFuture.com a její videoblogy naleznete na www.Gabbyb.tv.

Gabriele Amorth (3)

Gabriele Amorth, SSP byl italský římskokatolický kněz a jeden z nejznámějších exorcistů své doby. Z pověření vikáře Uga Polettiho vykonával službu exorcisty v římské diecézi. Vystudoval práva a byl členem Společnosti svatého Pavla. Jako žurnalista byl známý četnými články ve Famiglia Cristiana a řízením měsíčníku Madre di Dio. Byl členem Mezinárodní papežské mariánské akademie a zakladatelem Mezinárodní asociace exorcistů. Vydání jeho knih o exorcismu bylo významným milníkem jak pro literární historii, tak pro vnímání exorcismu veřejností, šlo totiž o první literární díla věnující se exorcismu hlouběji určená pro veřejnost vůbec. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriele Amorth na anglické Wikipedii.

Gabriela V Šarochová (2)

Česká historička. Vystudovala obor historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se zaměřením na období vrcholného středověku. Pracovala v oddělení holocaustu Židovského muzea v Praze a nyní je doktorandka Katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Gabriela Peacock (2)

Narozena 10. 8. 1979 v Pardubicích, žije v Londýně . Kvalifikovaná nutriční terapeutka, dříve modelka.

Gabriela Kesnerová (6)

Narozena 1928, zemřela 13.2.2002. PhDr., historička umění.

Gabriel Hocman (3)

Slovenský genetik, zabývá se lékařskou genetikou, prevencí nádorových onemocnění. Autor publikací z oboru, o stárnutí a zdravé výživě.

G. M Gilbert (3)

Americký psycholog a člen zpravodajských služeb, který zastával funkci vězeňského psychologa při norimberském procesu.

Fynn (3)

Britský spisovatel.

Friedrich Wilhelm Foerster (4)

Friedrich Wilhelm Foerster ) byl německý filosof a vysokoškolský pedagog. Pocházel z rodiny astronoma Wilhelma Julia Foerstera . Friedrich Wilhelm Foerster byl především filosofem a vysokoškolským pedagogem, který se zabýval otázkami morálky a etiky. Byl významným protiprušáckým disidentem a a nesmiřitelným kritikem německého nacionalismu a fašismu. Z těchto důvodů musel většinu svého života strávit v emigraci, kdy postupně žil a pracoval ve Švýcarsku, Rakousku, Francii a Spojených státech amerických. Byl nositelem myšlenky evropské federalizace německy mluvících zemí, o což se zasazoval i za svého působení ve Vídni u dvora císaře Františka Josefa I. v létech 1913–1914. V českých zemích je znám především z českého překladu své knihy Europa und die Deutsche frage , která vyšla v Praze v nakladatelství Vyšehrad v roce 1938, ještě těsně před mnichovskou dohodou. Kniha rozebírá kořeny křesťanskogermánské civilizace a její význam v historii Evropy a poukazuje na nebezpečí pruské kasárenské politiky.

Friedrich Heer (3)

Friedrich Heer byl rakouský kulturní historik, univerzitní profesor, spisovatel a katolický publicista, teoretik „dialogu mezi nepřáteli“. Heer vystudoval humanitní vědy na vídeňské univerzitě a promoval prací o kulturních dějinách středověku, jež zůstaly jeho oblíbeným tématem. Jako mladý katolík a zároveň přesvědčený humanista patřil mezi odhodlané odpůrce nacismu a byl za to různě pronásledován. Po válce přednášel historii ve Vídni a od roku 1962 byl profesorem, zároveň redigoval časopis otevřených katolíků Die Furche a od roku 1961 byl i hlavním dramaturgem vídeňského činoherního divadla Burgtheater. Ústředním tématem Heerova neobvykle rozsáhlého díla jsou evropské duchovní dějiny, jejich hlavní proudy a postavy i jejich význam pro současné lidstvo. Jeho zájem se soustřeďoval na velká myšlenková hnutí, jež Evropu utvářela a provázela v celých jejích dějinách. Pod vlivem německo-amerického filosofa a historika E. Rosenstock-Huessyho viděl evropské dějiny jako posloupnost velkých duchovních revolucí, počínaje „papežskou revolucí“ 11. století přes humanismus a reformaci až po osvícenství, nástup demokracie a válečné konflikty 20. století. Zajímaly ho především nekonformní postavy, heretikové a buřiči, z jejichž dědictví pak západní civilizace dlouho žila. Heer byl ale zároveň angažovaný občan své doby a staral se o to, jak naše doba se svým dědictvím nakládá. Jako věřící křesťan a katolík ostře kritizoval různé formy klerikalismu, svazků katolické církve a jejích představitelů s mocí, a naopak se zasazoval o překonávání sporů diskusí, dialogem. Dnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších rakouských intelektuálů 20. století. Úctyhodná řada Heerových – většinou velmi rozsáhlých – historických spisů začíná knihou s příznačným a programovým názvem Rozhovor mezi nepřáteli , po níž následoval Vzestup Evropy a Tragédie Svaté říše . Roku 1953 vyšly rozsáhlé Duchovní dějiny Evropy , 1...

Friedrich Hebbel (7)

Christian Friedrich Hebbel byl německý básník a dramatik. Narodil se v Holštýnsku v rodině zedníka. Ač pocházel z chudé rodiny, posílal už své rané básně do časopisů. Jeho talent ocenil ve své době oblíbený pohádkář a novinář Arnalie Schoppe, který mu také umožnil studovat práva. Na studiích se zabýval také filozofií, historií a literaturou. V roce 1839 napsal své první a nejvýznamnější dílo, tragédii Judita, který byla s velkým úspěchem hrána v roce 1840 a publikovaná v roce 1841. V roce 1840 napsal tragédii Genoveva, o rok později komedii Diamand . V letech 1842 – 1846 cestoval po Dánsku, Francii a Itálii. V roce 1844 napsal „tragédii všedního života“, nazvanou Marie Magdalena . Stal se jednou z nejvýznamnějších postav ve vídeňské intelektuální společnosti. V roce 1846 si vzal krásnou a bohatou herečku Christine Enghausovou, jeho inspirací byla ale dále jeho milenka Elise Lensingová. Už za svého života byl slavný a oblíbený, byl pokládán za největšího žijícího německého dramatika. Zemřel ve Vídni, kde několik let před smrtí žil. Jeho nejvýznamnějším dílem je tragédie Judita na biblický námět. Klíčovou součástí jeho díla jsou tragédie, především na historické či mytologické náměty . Jeho díla ukazují velký cit pro charakterizaci postavy, vášeň, dramatickou situaci, přestože jejich poetičnost je mnohdy oslabena podivínskými, až groteskními postavami. Napsal také básnická díla jako Matka a dítě , která ukazují, že jeho básnické nadání není svázáno dramatickou formou. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian Friedrich Hebbel na anglické Wikipedii.

Friedrich Gulda (7)

Friedrich Gulda byl rakouský klavírista a skladatel, který proslul interpretací klasické hudby, zejména děl Mozarta a Beethovena, a také jazzovými improvizacemi. Jeho kariéra se vyznačovala jedinečným spojením klasických a jazzových vlivů, což ho často vedlo k nekonvenčním vystoupením, která zpochybňovala tradiční koncertní etiketu.

Friedrich Bohlmann (5)

Dietolog, poradce v oblasti výživy, specializovaný novinář.

Frida Skybäck (4)

Švédská spisovatelka. Středoškolská učitelka jazyků a dějepisu. Autorka románů pro ženy.

Frederick Myatt (3)

Autor publikací o střelných zbraních.

Fred Roberts (5)

Německý spisovatel lidové četby, kriminálních i dobrodružných románů a westernů.

Fred Mustard Stewart (3)

americký spisovatel historické beletrie. Jeho román Mephisto Waltz z roku 1969 byl zfilmován a hlavní roli si zahrál Alan Alda.

Fred Milson (2)

Anglický autor prací o cyklistice a typech, vybavení, údržbě a opravách kol.

Fred Coster (3)

Franz Grothe (6)

Německý skladatel, narozen 17. září 1908 v Berlíně, Německé císařství, zemřel 12. září 1982 v Kolíně nad Rýnem, Spolková republika Německo.

Franz Grassler (3)

Autor publikací z oboru horolezectví.

František Zýbal (5)

Umělecké srdce Františka Zýbala se stále vracelo do rodného kraje, vinorodého, rozezpívaného Slovácka, kde pevně tkvěl svými kořeny a kde se do jeho nitra nesmazatelně vtiskly dojmy z mládí, prožitého v městečku Vnorovy u Veselí nad Moravou. Mnohé ze vzpomínek se uchovaly ve vnímavém sredci nadaného chlapce a ožilo po letech v literární tvorbě ponejvíce v drobných povídkách humoristického zabarvení. Sám autor se o svých pracích vyjádřil, že je "podává jako dokument slováckého lidového humoru a rázovitých postav, které vymírají, a klidných idylických dob, které se nevrátí". Zýbalovy humoresky nejsou však pouhými dokumenty idylických dob, neboť autor v nich ukazuje všední život prostého lidu, který v těch časech představoval často těžkou práci chudého člověka, zápas o holou existenci. Navíc pak je tu celkem věrně zachyceno ovzduší života na moravsko-slovenské vesnici před první světovou válkou a v tomto smyslu slova jde opravdu o dokument nenávratných časů a typů.

František Wolf (5)

Překlady z polštiny.

František Weber (4)

František Weber byl český letec, generálmajor letectva a nositel hodnosti RAF Wing Commander. Po maturitě na hodonínském reálném gymnáziu absolvoval v letech 1928 - 1930, na vlastní žádost, Školu pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově s kvalifikací leteckého pozorovatele a následně byl zařazen k Leteckému pluku č. 3 v Piešťanech. K 1. prosinci 1929 dosáhl hodnosti podporučík presenční služby. V letech 1930 - 1932 absolvoval studium na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Vyřazen byl v hodnosti poručík pěchoty. Poté byl převelen k Pěšímu pluku 7 v Nitře. V roce 1933 převelen k Leteckému pluku 4, 14. pozorovací letka, na letiště v Hradci Králové a dále pak k Leteckému pluku 5, 82. bombardovací letka, Praha - Kbely. V Praze absolvoval kurz létání v noci, v Olomouci mechanický kurz a v Prostějově na vlastní žádost prodělal pilotní výcvik. V roce 1935 byl, jako novopečený pilot, převelen k Leteckému pluku 4, 40. stíhací letka, do Hradce Králové. zařazen jako stíhač na letounech Avia BH-33 a Avia B-534. Od 1. září 1936 působil na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě jako velitel čety vojenských akademiků a cvičitel vojenského výcviku v hodnosti nadporučík. K 1. srpnu 1938 je převelen k Leteckému pluku 1 „T. G. Masaryka“ do Pardubic. Od 28. září 1938 zařazen k peruti III/4 "Kazatel" do funkce velitele 47. stíhací letky "Dobyvatel". 15. října 1938 převelen na Slovensko k 3. armádě. Poté byl odvelen zpět do Pardubic. 14. ledna 1940 odešel tajně z Prahy, kde v té době bydlel, s úmyslem dostat se do zahraničí. Po překročení hranice mezi Protektorátem Čechy a Morava a Slovenskem se přes Maďarsko, Rumunsko a Jugoslávii dostal až do Bejrútu. Dále pokračoval v cestě přes Alexandrii a Alžír až do Francie. Do Anglie se dostal 7. července 1940 a přes sběrný tábor Cosford se dostal k 310. čs. stíhací peruti. Prodělal výcvik u 6.OTU a byl zařazen k 145. stíhací peruti. V lednu 1940 se vrátil zpět k 310. a od 10. prosince...

František Vydra (4)

František Vydra byl továrník a výzkumník. Pocházel z rolnické rodiny, vystudoval Pražkou školu pivovarskou. V roce 1893 převzal pivovar v Dobrovízi u Prahy. Pivovar uzavřel a změnil na továrnu na výrobu cikorky. Později přestěhoval továrnu do Prahy, do Libně na Rokosce, po bývalém cukrovaru. Vydrova továrna poživatin zaměstnávala v letech 1909–1912 250–300 dělníků. Provoz výrazně omezila první světová válka z důvodu nedostatku surovin. Zpočátku vyráběl žitnou kávu, později rozšířil výrobu i na další potraviny. Za války a po ní prováděl pokusy s karamelizací sladu k výrobě tmavých piv. Snažil se odstranit hořké a trpké látky. Výsledkem jeho úsilí byl sladový preparát Maltorin. Preparát prošel testování v laboratořích i v praxi v pivovarech. Preparát byl patentován až po smrti Františka Vydry. Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově, hrobka byla vyzdobena sochařem Frantou Úprkou.

Frantisek Vitek (6)

František Vítek je bývalý československý, resp. český dostihový jezdec, dvojnásobný vítěz Velké pardubické a dostihový trenér. Mládí Mladí strávil v rodných Puchlovicich. Jeho rodiče vlastnili 14 ha půdy. Přezdívalo se jim Vítek chalupský, protože v obci bylo Vítků povíce. Na měšťanku chodil do Libčan. Zde často hrávali fotbal. 20.10.1946 poprvé viděl na vlastní oči Velkou Pardubickou. Ten rok vyhral Miloš Svoboda s Titanem. V roce 1953, kdy František chodil do 9.třídy, se doma rozhodovalo, kam půjde dál. Nakonec nastoupil na nově otevřenou Učňovskou školu zemědělskou. V letech 1953–1955 se učil u trenéra Karla Truhláře na Učňovské škole zemědělské obor ošetřovatel dostihových koní a jezdec z povolání. Účni byli ubytováni v Trnové. Zde také probíhala zejména výuka teorie. Praktická část výuky se konala převážně ve Velké Chuchli. V letech 1963–1965 dálkově studoval střední zemědělskou technickou školu v Poděbradech. Vojna Narukoval 1.11.1957. Ke stejnému útvaru byl přidělen i jeho nejlepší kamarád Miroslav Janáček. Sloužil 2 roky na tzv. Čaře, což byla hranice mezi Československem a Rakouskem. Mimo jiné tu měli za úkol ošetřovat koně. Dotáhl to na desátníka. U roty měl funkci velitele jezdeckého roje. Kromě vojáků svého družstva měl pod sebou i 4 jezdecké a 2 tažné koně. František Vítek startoval ve Velké pardubické šestkrát, z toho dvakrát tento dostih vyhrál, a to 74. ročník 13. října 1963 s 12letým hnědákem Koran a 76. ročník 10. října 1965 se sedmiletou hnědkou Mocná . Trenérem se stal ve 30 letech. Na trenéry už se žádná hmotnostní omezení nevztahují a tak se mohl věnovat rovinovým dostihům, když už v jezdecké části své kariéry to nebylo možné. V letech 1974–1991 spolupracoval s Vlastimilem Smolíkem. Trenérství „pověsil na hřebík“ v roce 2006....