Všichni Autoři a témata

Martin Weimar (1)

zahradník a florista, účastník četných výtvarných výstav, pořádá již mnoho let kursy o uměleckém ztvárnění rostlin. Je autorem několika úspěšných publikací.

Derek Lin (1)

Taiwansko-americký autor knih o taoismu.

S. P Orlov (1)

Agnie Barto (1)

Guido Moonsbrugger (1)

Jaroslav Čižmář (1)

Narozen 15.1.1886 ve Veselí u Vizovic, zemřel 21.11.1947 u Semil. Inspektor vinných sklepů, legionář, literatura z oboru vinařství a o legiích.

Antonín Vorel (2)

Narozen 10.4.1843 ve Velkém Meziříčí, zemřel 26.3.1925 tamtéž. Středoškolský profesor, vydavatel národních písní, memoáry, stati v pedagogickém tisku.

Zdenka Vorlová-Vlčková (1)

Zdenka Vorlová-Vlčková byla sběratelka národopisu a první moravská malířka. Narodila se 3. dubna 1872 do rodiny profesora Antonína Vorla, který podporoval její umělecký talent. Zdenka Vlčková se v šestnácti letech stala žačkou umělecko-průmyslové školy ve Vídni. Po šesti letech odešla do Mnichova, kde pokračovala čtyřletým studiem na Dámské akademii umění. Pobývala i v Římě a Paříži. Po dlouhém čekání jí byla povolena státní zkouška a roku 1898 získala jako vůbec první žena v Rakousku-Uhersku státní povolení pro vyučování kreslení na školách. Ze zdravotních důvodů začala učit až v roce 1900. Působila jako profesorka v brněnské Vesně. Stala se iniciátorkou různých společenských akcí a plně uplatňovala své nadání. Učitelské dráhy se vzdala pravděpodobně kvůli chatrnému zdraví a začala se věnovat etnografii. Roku 1905 se přestěhovala do Vyškova, kde se seznámila s profesorem Vlčkem, svým budoucím manželem. Dva roky po svatbě odešli manželé do nedalekého Prostějova a v roce 1908 bydleli v Brně, kde mohla Zdenka Vorlová-Vlčková pokračovat ve společenském životě. Během první světové války trpěla depresemi, které se promítly do její tvorby. Po válce začala cestovat. Navštívila Slovensko, Itálii, Bosnu a Hercegovinu, Holandsko, Dalmácii, Anglii a další země. Při svých cestách studovala lidovou architekturu a jiná umělecká díla. V meziválečném období žili manželé Vlčkovi v Praze a ve Velkém Meziříčí, kde si Zdenka zřídila ateliér v domě po rodičích. Její uměleckou tvorbu nepřerušila ani okupace, po válce vystavovala v Jihlavě a Brně. Velkou část svých děl věnovala Zdenka Vorlová-Vlčková rodnému kraji. Zemřela v Praze 28. září 1954.

Dominic Streatfeild (1)

Britský scénárista, televizní dokumentarista zaměřený na vojenskou a bezpečnostní tématiku, autor literatury faktu, též autor turistických průvodců.

Peter Veres (2)

Péter Veres bol maďarský politik a spisovateľ. Pracoval ako minister obrany v rokoch 1947 a 1948. Napísal 26 diel, niektoré neboli publikované: 1. Számadás – Révai, Budapest, 1937. 2. Gyepsor , Budapest, 1940. 3. Mit ér az ember, ha magyar? – levelek egy parasztfiúhoz – Magyar Élet, Budapest, 1940. 4. Ember és írás , Budapest, 1941. 5. Népiség és szocializmus 194? 6. Szocializmus, nacionalizmus 1943. 7. A válság éveiből. Szabad ország, szabad munka, Budapest, 1945. 8. Paraszti jövendő, Budapest, 1948. 9. Próbatétel , Budapest, 1950. 10. Szolgaság , Budapest, 1950. 11. Ukrajna földjén , Budapest, 1951. 12. Szegények szerelme, , Budapest, 1952. 13. Asszonyhűség , Budapest, 1957. 14. János és Julcsa , Budapest, 1957. 15. A kelletlen leány , Budapest, 1960. 16. A Balogh család története , Budapest, 1961. 17. Olvasónapló, Budapest, 1962. 18. Tiszántúli történetek, Budapest, 1962. 19. Bölcs és balgatag őseink, Budapest, 1968. 20.Napforduló , Budapest, 1970. 21. Történelmi jelenlét , Budapest, 1970. 22. Szárszó , Budapest, 1971. 23. Számadás . 24. Napszámosénekek , Budapest, 1972. 25. Pályamunkások . 26. Almáskert .

Jan Dušánek (1)

Autor vlastivědných publikací o Podkarpatské Rusi.

Von Hardesty (1)

Dan Verton (1)

Spisovatel a investigativní novinář pro nakladatelství Computerworld ve Washingtonu, zabývá se technologiemi.

Ladislav Janeček (1)

Autor disertace z oboru betonu.

Dáďa Farářová (1)

Narozen 26.11.1892 v Praze, zemřel 15.10.1951 v Praze. Autor knih pro mládež, konvenčních románků pro ženy a dívky a textové části cyklu o Marbulínkovi, překladatel z francouzštiny. Vystudoval učitelský ústav, ke konci života byl ředitelem obecné školy v Dejvicích.

Alexandra Robbins (1)

Narozena 1976. Americká novinářka, publikuje v oboru elitářské psychologie.

Gabriele Franay (1)

Dore Gold (1)

Dore Gold je izraelský diplomat a od května 2015 generální ředitel na izraelském ministerstvu zahraničních věcí. Od roku 2000 je rovněž prezidentem think tanku Jerusalem Center for Public Affairs. Účastnil se řady jednání v rámci izraelsko-palestinského mírového procesu a byl poradcem izraelských premiérů Benjamina Netanjahua a Ariela Šarona. V letech 1996 až 1999 působil jako izraelský velvyslanec při Organizaci spojených národů. Narodil se v Hartfordu ve státě Connecticut ve Spojených státech amerických a vyrůstal v konzervativní židovské rodině. Studoval na ortodoxní ješivě v Hartfordu, V 70. letech na Northfield Mount Hermon School a univerzitní studia absolvoval na Kolumbijské univerzitě, kde získal nejprve bakalářský a magisterský titul z politologie, a následně doktorát z politologie a blízkovýchodních studií. Během studií se věnoval arabštině a specializoval se na mezinárodní právo. V dizertační práci se věnoval Saúdské Arábii. Jeho bádání mu poskytlo podklad k jeho knize Hatred's Kingdom: How Saudi Arabia Supports the New Global Terrorism, vydané v roce 2003, jež se stala bestsellerem. V roce 1980 přesídlil do Izraele, kde žije v Jeruzalémě s manželkou Ofrou a dvěma dětmi. Po příchodu do Izraele působil na Telavivské univerzitě a v letech 1987 až 1996 působil jako ředitel U.S. Foreign and Defense Policy Project na Jaffee Center for Strategic Studies. V roce 1991 byl poradcem izraelské delegace na Madridské mírové konferenci a poté i během následujících izraelsko-palestinských a arabsko-izraelských mírových jednání. Mezi červnem 1996 a červnem 1997 působil jako zahraničněpolitický poradce izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, měl na starosti jednání s Palestinskou samosprávou, Egyptem, Jordánskem a dalšími zeměmi arabského světa, a osobně se podílel na jednáních, která vyústila k uzavření tzv. Hebronského protokolu. V letech 1996 až 1999 byl Dore Gold izraelským velvyslancem při Organizaci spojený...

Eduard Hlávka (1)

Myslivec, člen OV Českého Mysliveckého Svazu v Kolíně, autor publikace z oboru myslivectví.

Eva Kosáková (1)

Eva Kosáková je malířka a historička umění , která se specializuje na historii textilního výtvarnictví a odívání. Eva Medková se narodila 1. dubna 1952 manželům Medkovým. Její matkou byla umělecká fotografka Emila Medková . Jejím otcem byl malíř Mikuláš Medek. Jejím strýcem byl novinář, hudební publicista, teoretik a kritik Ivan Medek a jejím dědečkem byl generál, legionář a spisovatel Rudolf Medek. Jako malá bydlela do šesti let u své babičky v pražské Libni a k rodičům jezdila jen na víkendy. Babička se narodila ještě před první světovou válkou, pocházela z venkova, v Praze pracovala doma jako švadlena a naučila Iviš šít. Od první třídy ale Iviš už nebydlela u babičky, ale doma u svých rodičů na Smíchově na Janáčkově nábřeží. Staral se o ni převážně její otec, neboť obživu rodiny zajišťovala její matka. Rodina Medkových bydlela v malém rozděleném bytě, druhou část bytu obýval bratr Mikuláše Medka – Ivan Medek. Po ukončení základní devítileté školy nedostala doporučení ke studiu na střední škole, a tak studovala jeden rok na jazykové škole angličtinu, italštinu a ruštinu a poté byla přijata na žižkovskou Střední uměleckoprůmyslovou školu . Po neúspěšném pokusu o studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kam se nedostala vinou svého špatného kádrového profilu, začala Eva Kosáková pracovat ve „Státním židovském muzeu“. Při zaměstnání absolvovala konzervátorský kurz v Brně a pomaturitní studium muzeologie. Po nástupu do „Státního židovského muzea“ začala navštěvovat Státní jazykovou školu, kde studovala hebrejštinu. Tato studia navštěvovala i řada členů Židovské obce pražské a tam se také seznámila se svým budoucím manželem Petrem Kosákem. V roce 197...

Jan Petráň (1)

Jan Petráň byl český fotbalový brankář a reprezentant Československa. Za československou reprezentaci odehrál 7. prosince 1952 jedno utkání proti Albánii, ve kterém byl reprezentací pověřen tehdy druholigový tým Spartak Stalingrad . Chytal za druholigové mužstvo ZSJ Chemik Semtín a na toto utkání byl zapůjčen.

Hiëronymus Bosch (1)

Hieronymus Bosch , vlastním jménem Jheronimus Anthonissoen van Aken , byl přední nizozemský malíř 15. a 16. století. Tvořil v rané nizozemské renesanci. Většina jeho prací znázorňuje hříchy a morální úpadek lidstva. Bosch na svých obrazech zobrazoval člověka z vnitřní stránky racionálně pojaté jako démony, části lidského těla, zvířat a strojů. Jeho díla jsou komplexně pojatá, originální, vyznačují se vysokou mírou fantazie a hluboce promyšlenou symbolikou postav a ikonografie. Některá z nich byla v tehdejší době dokonce označována za kacířská. V polovině 20. století přišel německý historik Wilhelm Fraenger s teorií, že Bosch patřil mezi členy heretické skupiny Bratři volného ducha, rozšířené v Evropě od 14. století. Moderní dějepis umění však tuto tezi nepřijal. Boschovo dílo je mimo jiné také považováno za jeden z hlavních inspiračních zdrojů pro surrealismus ve 20. století. Hieronymus Bosch se narodil jako Jheronimus van Aken, což vypovídá o tom, že jeho rodina pocházela z německých Cách . Velký počet svých obrazů ovšem podepisoval jako Jheronimus Bosch, tedy jménem, které odvozoval od místa svého narození ’s-Hertogenbosch . O Boschově životě a vzdělání je známo velmi málo. Jediné písemné doklady se nacházejí v městském archivu v městě ’s-Hertogenbosch, zejména v účetních knihách Bratrstva Notre-Dame, jehož byl členem. Žádné informace proto neexistují ani o charakteru jeho osobnosti. Datum jeho narození nelze určit. Existuje kresba tužkou a hlinkou, která je považována za jeho autoportrét. Nejedná se však o originál, nýbrž o kopii. Pokud originál kresby vznikl těsně před Boschovou smrtí roku 1516, narodil se malíř kolem roku 1450. Portrét totiž ukazuje umělce v pokročilém věku, pravděpodobně v pozdních šedesáti letech. Bosch se narodil a celý svůj život strávil poblíž ’s-Hertogenbosche, hlavního města nizozemské provincie Brabantsko. Je...

Eva Fantová (1)

Autorka dětské literatury.

Jiří Vitula (1)

Narozen 8. 9. 1925 v Kamenici u Jihlavy, zemřel 17. 2. 2012 v Brně. PhDr., historik umění, hudební publicista, novinář, kulturní redaktor.

Patrick Delaroche (1)

Psychoanalytik a dětský psychiatr.

Miluše Kalábová (1)

Narozena 1946. Autorka učebnic španělštiny.

Peter Martin Lampel (1)

Německý dramatik.

Jürg Willi (1)

Jürg Willi se specializuje na psychiatrii a psychoterapii a psychoanalýzu . Až do roku 1999 byl ředitelem psychiatrické kliniky ve Fakultní nemocnici v Curychu a profesorem ambulantní psychiatrie, psychoterapie a psychosomatické nemoci. V současné době se věnuje školení, které založil pro ústav ekologickou a systémovou terapii v Curychu. V roce 1999 se stal čestný doktorantem na univerzitě Fribourg a v r. 2002 mu byla udělena cena Otto Mainzer v New Yorku za vědu. Jeho kniha Die Zweierbeziehung byla zařazena do seznamu 100 děl o psychoterapii. Jeho knihy jsou překládány do několika jazyků.

Patrick Mouratoglou (1)

Francouzský tenisový trenér.

C. Harry Brooks (1)

Anglický autor příručky grafologie.

Israël Shahak (1)

Israel Shahak se narodil roku 1933 ve Varšavě rodině vzdělaných ortodoxních sionistů. Dětství strávil ve varšavském ghettu a na počátku druhé světové války se začal skrývat. Chytili jej a spolu s matkou převezli do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde strávil dva roky. Ty se na něm nesmazatelně podepsaly do konce života. Jeho i matku osvobodili v dubnu 1945 Američané, do Izraele emigroval koncem roku 1945 ve věku 12 let. Roku 1961 obdržel doktorát na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Začal přednášet na univerzitě jako lektor a později se stal profesorem organické chemie. Po mnohá léta byl Shahak nejoblíbenějším profesorem ve studentském hlasování. Profesor Shahak obdržel mnoho projevů mezinárodního uznání za výzkum a léčbu rakoviny, ale nejvíce jej proslavily jeho kontroverzní politické názory. Velmi dlouho jej označovali za „toho, který nenávidí Izrael“. Shahak se v šedesátých letech aktivně zapojil do politiky a hnutí na obranu lidských práv a proslul svými nezávislými a originálními názory. Veřejně odsuzoval veškeré formy a projevy nacionalismu a vysloužil si tím nenávist jak Izraelců, tak Palestinců. V roce 1968 předsedal jedné z prvních politických organizací, jež projevovala nesouhlas s izraelským obsazením okupovaných území – Council against House Destruction. Shahak se v polovině sedmdesátých let stal předsedou Izraelské ligy pro lidská práva a v té funkci setrval do roku 1990, kdy organizace zanikla. Účast profesora Shahaka na početných mezinárodních fórech, kde odsuzoval izraelskou okupaci, vyvolávala v domovské zemi veřejnou nenávist a na počátku sedmdesátých let se začaly ozývat hlasy, které požadovaly jeho vyloučení z Hebrejské univerzity a odsouzení za zradu. Postavili se za něj intelektuálové z celého světa, například jeho přátelé Jean-Paul Satre a Noam Chomsky, ale z Izraelců jej podporovala jen malá část. Jeho přednášky a publikace přiváděly k šílenství izraelské levičáky ještě více než pravičáky. Shahak velmi často napa...

Jiří Vebr (1)

Autor příručky o šicích strojích.

Jiří Havelka (1)

Divadelní režisér, dramatik, herec, moderátor různých TV pořadů, byl také u zakládání Stanice O, dnes televize Óčko. Je jedním ze zakladatelů JSAF, občanského sdružení, které pořádá nyní významný Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava a založil tradici Festivalu Cute dramatiky. Vystudoval jihlavské gymnázium, režii alternativního a loutkového divadla na DAMU. Již během studií na gymnáziu se podílel na založení divadelního spolku HOBIT, později, během studií na DAMU začal hrát a režírovat na malé scéně Ypsilonky. Také je jedním z členů kabaretního divadla VOSTO5, které proslulo otevřenými tvary vlastních autorských inscenací, jejichž základním stavebním kamenem je improvizace. V roce 2007 získal Cenu Alfréda Radoka jako talent roku.

Houston Stewart Chamberlain (1)

Houston Stewart Chamberlain byl myslitel a spisovatel britského původu, proslulý germanofilií, který později žil v Německu a přijal německé občanství. Byl to autor populárně naučných knih , ale především propagátor nacionalistických, pangermánských, rasových a antisemitských teorií a myšlenek. Byl rovněž propagátorem myšlenek eugeniky. Jeho kniha Základy devatenáctého století se stala ideovou základnou rasistických teorií v Německu na začátku 20. století. Narodil se v přímořské části Portsmouthu. Jeho matka Eliza Jane Hall zemřela, když mu nebyl ještě ani rok a Chamberlain vyrůstal u své babičky ve Francii. Jeho otec, kontradmirál William Charles Chamberlain, plánoval pro syna vojenskou kariéru, a proto byl v jedenácti letech poslán do školy pro budoucí námořní důstojníky. Avšak mladý Chamberlain se zajímal více o studia hudby, literatury a astronomie a vyhlídka na službu důstojníka v Indii nebo na jiných místech Britského impéria jej vůbec nelákala. Jeho chatrné zdraví přispělo k tomu, že se tomuto osudu vyhnul. Ve čtrnácti letech se jeho zdraví stále zhoršovalo, a tak byl nucen navštěvovat různá evropská lázeňská střediska, kde ho doprovázel jeho pruský poručník, který na něj měl veliký vliv. Pod tímto vlivem začal Chamberlain studovat německou kulturu a historii. Stal se z něj zapálený germanofil. Později se přestěhoval do Německa, kde se stal členem Bavorského kroužku německých nacionalistických intelektuálů, kteří byli ovlivněni ideami Richarda Wagnera. Vzal si Evu Wagnerovou, dceru slavného skladatele. V roce 1899 napsal své nejdůležitější dílo Die Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts . V tomto díle se snaží vyvodit, že západní civilizace za svou vyspělost vděčí germánským kmenům. Árijská rasa je vybudována na základech protoindoevropské kultury a tuto rasu tvoří Keltové, Germán...

Ferdinand Kahánek (1)

Narozen 13. 10. 1896 ve Vítkovicích, zemřel v květnu 1940 v Bukurešti. JUDr., novinář, politik Národní ligy, práce v oboru politické publicistiky.

Zita Kostrová (1)

Slovenská historička a kritička výtvarného umění.

Jaromír Jermář (1)

Jaromír Jermář je český historik a politik žijící v obci Klášter Hradiště nad Jizerou, v letech 2006 až 2018 senátor za obvod č. 38 – Mladá Boleslav. V letech 1975–1980 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1983 získal titul PhDr. Od roku 1980 pracoval jako historik a etnograf v mladoboleslavském muzeu. V roce 2005 byl uvolněn pro funkci krajského zastupitele. V říjnu 2006 se stal senátorem za obvod Mladoboleslavska a Turnovska za Českou stranu sociálně demokratickou. V listopadu 2006 se stal místopředsedou senátního Výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a zároveň místopředsedou senátorského klubu ČSSD. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 již svůj mandát senátora neobhajoval. Na tato témata publikoval řadu článků v různých periodikách. Známý byl jeho rozhlasový pořad „Boty toulavý“ se kterým seznamoval posluchače s podrobnou historií jednotlivých obcí na Mladoboleslavsku.

Klára Hofbauerová-Heyrovská (1)

Nejstarší z šesti dětí právníka Leopolda Heyrovského, prvního profesora římského práva a v letech 1908-1909 rektora c. k. české university Karlo-Ferdinandovy. Sestra fyzikálního chemika Jaroslava Heyrovského, nositele Nobelovy ceny, a také entomologa Leopolda Heyrovského ml. Studovala na pražské Vyšší dívčí škole a v dámské třídě Umělecko-průmyslové školy , vdala se za malíře Arnošta Hofbauera, vychovala dvě děti. Za 2. světové války byla vyšetřována gestapem.

David Iosifovič Ortenberg (1)

Generálmajor a žurnalista, autor vzpomínek z války.

Jiří Muška (1)

Narozen 28.2.1930 v Olomouci. Promovaný historik, asistent katedry dějin dělnického hnutí, litertura z oboru.

Daniel Okáli (1)

Daniel Okáli byl slovenský a československý literární kritik, básník, publicista a politik za Komunistickou stranu Slovenska , poúnorový poslanec Slovenské národní rady a pověřenec vnitra. V 50. letech pronásledovaný v rámci procesu s buržoazními nacionalisty. Pocházel z dvojčat. V dětství oba sourozenci brzy ztratili matku i otce a od věku pěti let vyrůstali v evangelickém sirotčinci v Modre. Studoval na lyceu v Bratislavě a gymnáziu v Trenčíně. V letech 1921–1926 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde se zapojil do studentských levicových organizací. V roce 1922 založil Okáli, Vladimír Clementis a Ján Poničan Voľné združenie študentov-socialistov zo Slovenska, které se pak v roce 1924 přetvořilo v skupinu DAV se stejnojmenným časopisem. Ve 30. letech patřil mezi významné představitele mladých komunistických intelektuálů ze Slovenska podobně jako Gustáv Husák nebo Laco Novomeský, kteří akcentovali slovenskou svébytnost, oproti jiným funkcionářům KSČ, kteří byli orientováni centralisticky a zcela odmítali slovenské autonomistické aspirace. Mnohem později, v 50. letech, se tento rozdíl v názorech na státoprávní uspořádání projevil i ve vnitrostranickém boji v KSČ, jehož obětí se stal. Byl aktivní jako literární kritik, publicista a básník. V roce 1932 vydal sbírku proletářské poezie Ozvena krvi a zápasov. V roce 1932 odešel z okruhu davistů a po zbytek éry před rokem 1945 působil jako advokátní koncipient v Nových Zámcích a Bratislavě, pak jako advokát v Skalici. V roce 1945 vstoupil do KSČ. V letech 1945–1946 pracoval na postu prezidiálního šéfa Slovenské národní rady pro vnitřní otázky. Následné dva roky zastával pozici vládního zplnomocněnce pro výměnu obyvatelstva s Maďarskem a předseda Československé přesídlovací komise. Byl tehdy aktivní i při slovakizaci regionů na jihu Slovenska, kde prosazoval masivní přejmenovávání ...

C. Lewis Broad (1)

Autor biografií, historických prací a literatury faktu.

Josefina Regálová (1)

Narozena 17.3.1854 v Domažlicích, zemřela 23.10.1933 tamtéž. Kulturní pracovnice, autorka publikace Rodinná kronika.

Klaus Dona (1)

Rakouský amatérský archeolog a historik.

Christopher Hale (1)

Anglický spisovatel a filmový režisér, žije střídavě v Anglii a Americe.

Šárka Adámková (1)

Šárka Adámková se narodila v Ostravě. Po střední škole vystřídala nejedno zaměstnání, pracovala například jako instruktorka plavání kojenců a batolat nebo manažerka provozu, posledních devět let se živí volnou novinářskou tvorbou. V současné době působí jako stálá redaktorka v časopise pro ženy a vedle toho intenzivně pěstuje fejetonistický žánr. Vystudovala také soukromou vysokou školu Josefa Škvoreckého, Literární akademii, kde úspěšně absolvovala v roce 2005. Novela Svítání zde vznikla jako její diplomová práce. Autorka vášnivě ráda fotografuje a mezi místa jejímu srdci nejbližší patří kromě Moravy také jižní Čechy. Se svými dvěma syny, Mirkem a Oliverem, žije v Praze.

Darcie Chan (1)

DARCIE CHAN pochází z wisconsinského Fond du Lacu, v dětství se pak s rodiči často stěhovala a vyrůstala povětšinou v menších městech ve Wisconsinu, Indianě a Coloradu. Odtud také plyne její inspirace, zalíbení v rodinném prostředí malých měst a schopnost zachytit místní poměry a složitost rozvětvených vztahů. Ač byla vždy zapálená do přírodních věd, nakonec vystudovala práva. Obě oblasti zájmu později zúročila v rámci své práce v Senátu Spojených států amerických, kdy se věnovala právu a legislativě spjatých s životním prostředím. Debutová kniha Samotářka z Mill River , kterou v roce 2011 vydala v elektronické verzi na vlastní náklady, záhy zaznamenala neuvěřitelný ohlas a držela se více než půl roku na bestsellerových žebříčcích New York Times a USA Today.

Suki Cunningham (1)

Autorka erotických románů pro ženy.

Ludvík Lažanský (1)

Narozen 26. 1. 1865 ve Strakonicích, zemřel 1. 12. 1928 v Plzni.. MUDr., závodní lékař Škodovky v Plzni, autor prací z oboru.

Zdeňka Skořepová (1)

Narozena 10. 6. 1954. Výtvarnice, malířka, sochařka a restaurátorka.

Soňa Dorotíková (1)

Doc. PhDr. Soňa Dorotíková DRSC. je povoláním vysokoškolská učitelka. Vystudovala filosofii a historii na FF UK v Praze. Vedle monografii Filozofia a problémové hodnoty , Filosofie hodnot , etika publikova četné odborné a vědecké statě k axiologické tématice, která je její základní specializací. Je rovněž autorkou několika učebních textů. V současné době působí na VŠKV.

Luigi Da Porto (1)

Jeden z menších italských vypravěčů 16. století, který má ale největší význam. Narodil se ve Vicenzi a byl v rodném městě velitelem setniny benátské jízdy, s níž bojoval ve Furlandsku a jinde a byv zraněn, byl nucen vystoupit z vojska a věnovat se literatuře. Proslul dlouhou milostnou novelou La Historia novellamente ritrovata di due nobili amanti nebo Giulietta e Romeo, jež vyšla v Benátkách ve dvou verzích nepatrně odlišných v r. 1524 a 1535.

Edgar K Geffroy (1)

Úspěšný německý autor a odborník - pracoval v posledních 20 letech jako osobní poradce mnoha firem, z nichž většina dosáhla mimořádných zvýšení obratu. Například v letech 1996-1999 zvýšil obrat firmy Rothmann & Cie AG, kde působí jako člen dozorčí rady, z 18 na 180 milionů DM - a to díky své koncepci clientingu, založené na zkušenosti, že o zákazníky není třeba jen pečovat, je nutné se snažit je nadchnout či ohromit např. novými nápady a co nejvíce je k sobě přitáhnout. Je autorem mnoha úspěšných knih o prodeji, které vyšly ve 25 zemích světa, mimo jiné např. "Klíč k prodejním úspěchům" a "Zákazník - náš protivník, nebo partner?".

Josef Gočár (3)

Josef Ludvík Gočár byl český architekt. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové a Pardubic. Narodil se v roce 1880 v Semíně do katolické rodiny pivovarského sládka Aloise Gočára a manželky Anny, rozené Hüttlové. V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studoval na nižší reálce v Pardubicích; v letech 1902–1905 pak na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy. V roce 1911 zakládá Skupinu výtvarných umělců. V období 1916–1919 sloužil v armádě. Byl ženat s Marií Chladovou , dcerou pardubického sládka a primátora. Manželé Gočárovi měli syna Jiřího, pozdějšího architekta. V roce 1923 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1931. Na škole působil jako pedagog až do svého penzionování v r. 1939. Pracoval jako architekt pro firmu Baťa ve Zlíně. Roku 1925 získal za návrh čs. pavilónu pro mezinárodní výstavu v Paříži Velkou cenu, r. 1926 řád francouzské Čestné legie, v tom samém roce se stává členem České akademie věd a umění. Josef Gočár zemřel v Jičíně, je pochován na vyšehradském Slavíně. Od roku 1905 začal s prvními projekty . Po ukončení studia pracoval v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 z něj vystoupil a osamostatnil se. Stal se také členem Sdružení architektů. Jako jeho první samostatné dílo je označována Červená vila Josefa Binka v Krucemburku . V letech 1909–1910 realizoval první větší projekty: schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Z roku 1910 je ro...

Jaromíra Trunečková (1)

Básnířka a publicistka.

Franco Cardini (1)

Franco Cardini je italský historik a profesor středověkých dějin na univerzitě ve Florencii. Po studiu historie na univerzitách ve Florencii, Poitiers a Moskvě, pracoval a učil v Paříži, Göttingenu, Vídni, Madridu, Bostonu, Turku, Sao Paulu, Jeruzalému, Damašku a Bari. Od roku 1989 působí na univerzitě ve Florencii. Je autorem velkého množství knih věnovaných středověkým dějinám, vztahu křesťanství a islámu, Jeruzalému a křížovým výpravám, které byly přeloženy do mnoha jazyků Pracoval také pro různé noviny a televizi RAI a je také autorem několika historických románů z prostředí křížových výprav. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franco Cardini na německé Wikipedii.

Bohumil Hnízdo (1)

Autor publikace o válce, míru a křesťanství.

Gabriella Wollenhaupt (1)

Německá spisovatelka.

Zdeněk Zelinka (1)

RNDr. Zdeněk Zelinka, hydrogeolog, zabývá se hlavně problematikou budování studní a jímání podzemní vody. Provádí hydrogeologické posudky všeho druhu, projektování, řízení a vyhodnocování hg. průzkumů, projekty studní pro územní řízení, vodoprávní řízení a povolení k nakládání s podzemními vodami a práce související.

Greg Cheetham (1)

Praktické příručky pro kutily.