Všichni Autoři a témata

Simon Baron-Cohen (1)

Britský klinický psycholog, profesor vývojové psychopatologie na University of Cambridge, ředitel Univerzitního centra pro výzkum autismu. V roce 1985 formuloval The mindblindness Theory of Autism .

Ján Gatial (1)

Slovenský matematik.

Karel Cacek (1)

Autor slovníků.

Mojmír Strouhal (1)

Narozen 1929. Fotograf.

Zdeněk Sternberg (1)

Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg byl potomek starobylého šlechtického rodu Šternberků a vlastník hradu Český Šternberk a zámku Březina na Rokycansku. Narodil se 15. srpna 1923 v Praze jako druhé dítě a nejstarší syn Jiřího hraběte ze Sternbergu a jeho manželky Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly . Měl osm sourozenců . Do jeho 14 let ho na hradě Český Šternberk vyučoval domácí učitel, zkoušky skládal na obecní škole v Českém Šternberku, později na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Ve školním roce 1938/1939 nastoupil do kvarty na smíchovském Vančurově gymnáziu, kde za války odmaturoval. Bydlel v bytě na Malé Straně. Přátelil se tehdy s Josefem Czerninem , který bydlel v Thunovské ulici. Po maturitě nastoupil jako referent v Ústředním svazu řemesel v Paláci Koruna na Václavském náměstí. Tam bylo jeho úkolem organizovat odstraňování škod po náletech Spojenců. Po 2. světové válce se přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval do roku 1949, ale nebyl z politických důvodů připuštěn k promoci. Ve středu 25. února 1948 se zúčastnil pochodu studentů na Pražský hrad k prezidentovi Edvardu Benešovi, kteří protestovali proti komunistickému postupu. Aktivně se účastnil nejen druhého, ale i třetího odboje. Pomáhal při organizování nelegálního překračování hranic a odchodu svých sourozenců a přátel na Západ. Na vojnu nastoupil 1. října 1950. Základní výcvik u dělostřeleckého pluku v Litoměřicích trval pouze několik týdnů, poté byl přeřazen k Pomocnému technickému praporu . Pět let, nejdříve v rámci PTP a později jako civilista pracoval jako horník na Dole Prezident Gottwald v Hrdlovce u Duchcova a později na...

Jaroslav Ambrož (1)

Narozen 4.3.1921. Ing. CSc., docent strojírenské fakulty Českého vysokého učení technického, práce z oboru .

Stefan Gross (1)

Narozen 28.8.1949. Šachista, autor publikace z oboru.

Máňa Klouchová (1)

Lev Petrovič Šuvalov (1)

Autor knihy o automobilech.

Jan Lanc (1)

Narozen 1897. Ing., automobilový konstruktér zaměřený především na užitkové automobily.

Jaroslav Frei (1)

Narozen 16. 11. 1904 v Praze, zemřel 16. 1. 1981. JUDr., technický ředitel Jawy, vývojář v oblasti nových automobilů a motocyklů.

Zdeněk Vorlíček (1)

Zdeněk Vorlíček je český politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za KSČM, později za Levý blok, pak člen ČSSD a na přelomu století náměstek ministra průmyslu a obchodu. V roce 1959 absolvoval SPŠS v Praze-Smíchově a v roce 1964 Fakultu strojní ČVUT, obor výrobní stroje a zařízení. Do roku 1989 pracoval jako konstruktér a vysokoškolský učitel. Byl vedoucím katedry. Po roce 1989 se stal zastupitelem hlavního města Prahy. Nadále byl vysokoškolským učitelem. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za koalici Levý blok, kterou tvořila KSČM a menší levicové skupiny . Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Během volebního období 1992-1996 přešel do strany Levý blok . V březnu 1994 byl kvůli tomu vyloučen z Ústředního výboru KSČM. Zasedal v hospodářském výboru sněmovny, v letech 1995-1996 navíc ve výboru organizačním. V sněmovních volbách roku 1996 kandidoval za Levý blok, ale strana neuspěla. Následně v červnu 1996 rezignoval na členství v politické radě a republikovém výboru Levého bloku. V komunálních volbách roku 1994 kandidoval neúspěšně za Levý blok do zastupitelstva města Praha. V komunálních volbách roku 1998 kandidoval do zastupitelstva hlavního města Praha, nyní za ČSSD, ale opětovně nebyl zvolen. Ve stejné době kandidoval neúspěšně i do zastupitelstva městské části Praha 17. Koncem 90. let 20. století působil v republikové radě Sdružení na ochranu nájemníků a angažoval se v debatách okolo deregulace nájmů. V roce 1997 přestoupil do ČSSD a uvádí se jako předseda bytové komise pražských sociálních demokratů. Působil jako asistent poslance ČSSD Miroslava Grégra. Poté, co se Grégr stal roku 1998 m...

Karel Stoll (1)

Autor je umělecký fotograf, věnující se svým dílem baletu, filmu a uměleckým dílům

Jeffrey Quilter (1)

Americký profesor antropologie a sociologie, práce o andské civilizaci.

Jaromír Indra (1)

Autor spisu o naftových motorech.

Antonín Bělohoubek (1)

Antonín Bělohoubek byl český chemik. Věnoval se především kvasné chemii. Narodil se v rodině správce knížecího velkostatku v Hořicích. Měl mladšího bratra Augusta , který se později rovněž stal chemikem. V roce 1849 se rodina přestěhovala do Nové Paky, kde otec dostal úřednické místo berního. Oba bratři záhy osiřeli a přestěhovali se do Prahy. Přes těžkou hmotnou situaci Antonín vystudoval německou reálku a od roku 1861 studoval na německé polytechnice, kde byl žákem Karla Ballinga. V roce 1868 se stal asistentem profesora Wilhelma Gintla. Ve stejném roce se habilitoval jako soukromý docent pivovarnictví. V roce 1880 byl jmenován mimořádným a v roce 1888 řádným profesorem chemie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze. Dále přednášel zemědělskou chemii a technickou mikroskopii. Po roztržce se studenty odešel a přijal místo přednosty chemického oddělení na Patentním úřadu ve Vídni. V roce 1906 odešel do penze a vrátil do Prahy, kde v roce 1910 zemřel. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově. Byl zakladatelem nebo spoluzakladatelem těchto spolků a institucí: V roce 1885 byl Antonín Bělohoubek pověřen spolu s Vojtěchem Šafaříkem podrobným chemickým a mikroskopickým průzkumem Rukopisu královédvorského a zelenohorského. Oba vědci stanovili sérii pěti testů, kterými zkoušeli zkoumané rukopisy, původní rukopisy ze 14. století a podobné materiály z let 1780–1820. Testy probíhaly nezávisle v letech 1886–1887 a bylo zjištěno, že převážná většina reakcí zkoumaných rukopisů odpovídá reakcím skutečných středověkých materiálů. Bělohoubkův závěr zní: "Rukopis Kralodvorský se chová po stránce mikroskopické a mikrochemické v podstatě tak, jako nepochybně starobylé rukopisy z věku, do něhož se klade." V jedné iniciále byla ale nalezena berlínská modř, která je známa až od 18. století. Tato skutečnost se pak stala jedním z hlavních argumentů odpůrců pravosti RKZ....

Karel Šilháček (1)

Narozen 19.10.1882 v Českých Budějovicích, zemřel 1957. PhDr., středoškolský profesor, učebnice matematiky a filosofické propedeutiky.

Drahomíra Houbová (1)

JUDr. Drahomíra Houbová,CSc. . Praxe: • od 1989: odborný asistent Katedra právní teorie Právnické fakulty MU Brno • 1977-1989: odborný asistent Katedra teorie práva a ústavního práva Právnické fakulty UJEP Brno • 1974-1977 asistent Katedra teorie práva a ústavního práva PrF UJEP Brno. • 1992: asistent soudce Ústavního soudu ČSFR • 1993-1999: asistent soudce Ústavního soudu ČR. Pedagogická činnost: Teorie práva v celém rozsahu; Psychologie pro právníky v celém rozsahu , vedení diplomových prací v oboru teorie práva a psychologie pro právníky, vedení doktorandů v oboru teorie práva

Correlli Barnett (1)

Correlli Douglas Barnett CBE FRSL je anglický vojenský historik, který se věnuje i historii ekonomiky, především úpadku Anglie jako průmyslové velmoci po druhé světové válce. Vzdělání získal na Trinity School of John Whitgift v Croydonu a pak na Exeter College v Oxfordu, kde se věnoval moderním dějinám se zaměřením na vojenskou historii a teorii války. Mezi lety 1948 - 1950 sloužil jako seržant britské armády v Palestině. V roce 1950 se oženil s Ruth Murbyovou, s níž má dvě dcery.

Dagmar Novotná (1)

Narozena 14.7.1922. Básnířka, scenáristka, dramatička.

Miroslav Opravil (1)

Publicista.

Hana Řeháková (1)

Narozena 29. 6. 1961. PhDr, historička umění, autorka katalogů a kurátorka výstav.

Iosif Aleksandrovič Brodskij (1)

Rusko-americký básník, prozaik, esejista, dramatik, překladatel z angličtiny, španělštiny, polštiny a srbochorvatštiny. R. 1987 získal Nobelovu cenu za literaturu.

M. I Ozernoj (1)

D. Zálezly (1)

Jaroslav Řezáč (1)

JUDr. Jaroslav Řezáč byl český hokejový brankář a svazový funkcionář. Jako hráč získal dva tituly mistra Evropy a jako funkcionář působil dlouhodobě i v tehdejší LIHG. Řezáč se věnoval různým sportům od mládí. Hrál bandy hokej a závodně vesloval za ČSK Vyšehrad 1907. Brzy ovšem přešel k lednímu hokeji . Na začátku první světové války narukoval a po ní sloužil na východním Slovensku. Zde společně s tehdy již dvojnásobným mistrem Evropy Janem Fleischmannem založili první hokejový klub v Košicích. V roce 1921 se stal předsedou hokejového vedení pro pozemní hokejisty. O rok později v 36 letech debutoval v reprezentačním dresu Československa na Mistrovství Evropy v ledním hokeji 1922. V rozhodujícím zápase se Švédy vystřídal během hry Wälzera a podílel se tak přímo na zisku titulu. Stejného brankáře nahradil na jednu sezónu i v ČSS Praha. Jako náhradní brankář cestoval i na další dva velké mezinárodní turnaje, kde však především plnil roli vedoucího výpravy. Od roku 1923 navíc zastupoval až do roku 1946 Československo v Mezinárodní hokejové federaci. Na první zimní olympijských hry odjel již jako hráč a funkcionář Sparty Praha. Dostalo se mu velké cti, když nesl při slavnostním zahájení a slibu československou vlajku. Přes špatný výsledek týmu se mu také podařilo dojednat pořadatelství mistrovství Evropy v ledním hokeji 1925 pro Československo. Řezáč se ještě jako náhradník zúčastnil mistrovství Evropy v ledním hokeji 1929 a mistrovství světa v roce 1931. Především zde ale působil v roli jakéhosi předchůdce trenéra. V roce 1931 také jako rozhodčí řídil první zápas, který se odehrál na umělém ledě na novém stadiónu na Štvanici. Jako funkcionář působil též ve Slavii Praha. Hokejové stadióny navštěvoval do konce života a o hokejové dění se neustále zajímal, což dával najevo svými postřehy a komentáři. V roce 1959 mu byl udělen titul zasloužilého mistra sport...

Kateřina Skořepová (1)

Narozena 18. 3. 1967 v Praze. Ilustrátorka.

Carl Heinigkes (1)

Vladimír Fiřt (1)

Spisy z oboru statiky.

John Littleford (1)

Tenosový hráč a trenér, autor prací o tenisu.

Ali Sparkes (1)

Anglická novinářka, autorka knih pro děti.

Ernest Dupuy (1)

Plukovník R. Ernest Dupuy bol americký spisovateľ, novinár, vojenský historik a armádny dôstojník. Počas 2. svetovej vojny slúžil ako šéf tlačového oddelenia a oddelenia pre styk s verejnosťou pri najvyššom spojeneckom veliteľstve v Európe. Je autorom viac ako 20 kníh o vojenských dejinách, ale napríklad aj fantastickej poviedky "The Edge of the Shadow", ktorá vyšla v roku 1927 v slávnom časopise Weird Tales.

Vladimír Ženatý (1)

Narozen 16.12.1913 v Krakově , zemřel 12.1.1968 v Hradci Králové. PhDr., CSc., středoškolský profesor, publikace z oboru rétoriky.

Michael A DiSpezio (1)

August Rohling (1)

August Rohling byl poslancem na říšské radě ve Vídni, katolickým teologem, vysokoškolským profesorem, jedním z předních antisemitů v habsburském Rakousku. Rohling se narodil v městě Neunkirchen ve Vestfálsku, které bylo tehdy součástí pruského Hannoverska. Teologii vystudoval v Münsteru, poté absolvoval studijní pobyty v Paříži a Bruselu. Na kněze byl vysvěcen v roce 1863. V roce 1867 se v saské Jeně habilitoval pro obor Starý a Nový zákon. Poté vyučoval na univerzitě v domovském Münsteru a v roce 1871 vydal první zásadní antisemitský spis Židé podle talmudu, kterým si získal respekt v antižidovsky naladěných evropských kruzích. V roce 1874 pak obdržel profesuru na univerzitě v Milwaukee ve Wisconsinu v USA. Po návratu ze Spojených států nalezl od roku 1877 nové působiště v habsburském mocnářství v Praze. Na pražské německé univerzitě působil jako profesor biblistiky a semitské filologie. Stal se kanovníkem kolegiální kapituly Všech svatých na Hradě pražském. V Rakousku vedl řadu soudních, veřejných i akademických sporů včetně jeho aktivní úlohy v Tiszaeslarzském procesu či v tzv. Hilsnerově aféře. V roce 1902 byl Rohling penzionován a odešel do Gorice v dnešním Slovinsku. Po rozpadu starého Rakouska odešel z Vídně do Salcburku, kde v roce 1931 v 92 letech zemřel. K nejznámějším dílům Rohlinga patří „Talmudjude“ vydal i práce „Katechismus 19. století pro židy a protestanty“, „Franz Delitsch a židovská otázka“, „Pět dopisů o talmudismu a židovském krevním rituálu“ apod. Vedle spisovatelské práce zasahoval do řady veřejně známých kauz, vedl spory se známými osobnostmi např. protestantským teologem Franzem Delitzschem, s rabínem a poslancem na říšské radě Josefem Samuelem Blochem, který jej usvědčoval z faktografických chyb, úmyslných i neúmyslných omylů apod. Byl jedním z těch, kteří nejvíce šířili mýtus o krevní pověře a rituálních vraždách apod. Velice často útočil proti vídeňským libe...

Marie Erbenová (1)

Narozena 1934. Ing., odbornice v oboru ovocnářství a ochrany ovocných plodin.

M. Fiala (1)

Jarmila Mulačová (1)

Pedagožka, autorka učebnic matematiky.

Eva Pešková (1)

Narozena 5. 3. 1940 v Mladé Boleslavi. PhDr., pedagožka, autorka přehledů středoškolského učiva z matematiky a fyziky, učebnic, metodických textů, projektů a prací zaměřených na historii a propagaci Mladé Boleslavi.

Manuela Heider de Jahnsen (1)

Německá autorka prací o čínském léčitelství.

Jindřich Vocelka (1)

Narozen 1938. PhDr., pedagog, autor učebnic matematiky, autor a moderátor počtářských pořadů rozhlasového vysílání pro školy.

Mikuláš Koperník (1)

Mikuláš Koperník byl astronom, matematik, právník, stratég a lékař, římskokatolický duchovní a tvůrce heliocentrické teorie. Jsou po něm pojmenovány krátery na Měsíci a na Marsu a také prvek kopernicium s protonovým číslem 112. Rod pocházel z obce Koperniki u města Nysa. Mikuláš se narodil v Toruni v rodině kupce Mikuláše a Barbary rozené Watzenrode . Jeho rodným jazykem byla němčina. Po smrti otce se jej ujal strýc Lukáš Watzenrode, který byl v roce 1489 zvolen biskupem warminským. Díky úsilí strýce ukončil v roce 1491 farní školu sv. Jana v Toruni a zahájil studia na krakovské univerzitě, kterou zakončil v roce 1495. V roce 1496 začal studovat právo na univerzitě v Boloni, v roce 1500 absolvoval právnickou praxi v papežské kanceláři v Římě a v následujícím roce získal souhlas k zahájení studií medicíny v Padově spolu s pokračováním studia práva. V roce 1503 se ve Ferraře stal doktorem kanonického práva a v Padově ukončil lékařská studia a získal právo provádět lékařskou praxi. Na návrh fromborské kapituly se stal v roce 1507 osobním lékařem varmiňského biskupa. V témže roce zpracoval komentář k teorii pohybu nebeských těles, první náčrt heliocentrické teorie a rozšířil ho v četných dopisech. V roce 1510 přesídlil do Fromborku a sestavil mapu Warmie. Spolu s fromborskou kapitulou složil v roce 1512 přísahu věrnosti polskému králi Zikmundovi I. V roce 1513 na výzvu lateránského koncilu vypracoval a poslal do Říma vlastní projekt reformy kalendáře. Ve Fromborku si opatřil dům v místě příznivém k astronomickým pozorováním, kde vybudoval pozorovatelnu a shromáždil astronomické přístroje. V roce 1514 začal psát první knihu De Revolutionibus Orbium Coelestium. V letech 1516 ...

Martina Bečvářová (1)

Prof. RNDr. Martina Bečvářová, Ph.D., je pedagožkou Fakulty dopravní ČVUT v Praze a Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze. Zabývá se hlavně dějinami české matematiky, vydala několik knih.

Bernard Frankel (1)

Americký psychiatr, zabývá se skupinovou psychoterapií a problematikou sebevražd.

A. U Ramakrishnan (1)

Indický homeopat.

Wolfgang Janke (1)

Německý filozof.

Galopin Arnould (1)

Narodil se v Marbeuf v Normandii. Autor více než 50 dobrodružných, detektivních a sci-fi románů, převážně pro mládež. Roku 1918 získal za své dílo cenu Francouzské akademie. Jeho detektivní postava inspektor Allan Dickson si získal ve své době mnoho čtenářů a byl prototypem pro postavu Harry Dicksona belgického spisovatele Johna Raye .

Ivo Laval (1)

Uspořadatel knihy citátů.

Siegfried Sorge (1)

Německý autor naučné příručky o přírodě.

Zdenka Pludilová (1)

John Crace (1)

Wu Ťing-c´ (1)

Wu Ťing-c’ byl čínský spisovatel tvořící za vlády Dynastie Čching, autor románu Neoficiální historie konfuciánů , v němž podal kritický obraz čínské společnosti 18. století . Pocházel ze vzdělanecké rodiny, jejíž hmotná situace nebyla příliš dobrá kvůli neúspěšné úřednické kariéře jeho otce. Jemu samotnému se nepodařilo složit vyšší státní zkoušky, které by mu otevřely cestu k úřední kariéře, a celá rodina postupně zchudla. Po prodeji zbytku nemovitostí se proto odstěhoval do Nankingu, který byl tehdejším kulturním centrem, a zde se živil literárními pracemi. Svůj román Neoficiální historie konfuciánů napsal asi v letech 1747–1749. Zbytek života prožil v bídě uznáván jen hrstkou svých přátel. Zemřel zcela neznám během přechodného pobytu v Jang-čou. Ačkoliv jeho román nepatří mezi čtyři klasické čínské romány, je považován společně se Snem v červeném domě za vrchol čínské klasické prózy. Kromě tohoto románu napsal ještě komentáře ke klasické Knize písní a řadu osobních lyrických básní tvořících jakýsi spisovatelův deník Sebrané básně z poustevny pana Wen-mu .

J. V Thomson (1)

Anglická spisovatelka.

David Labus (1)

Jmenuji se David LABUS a působím na Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývám se především japonskými dějinami 19. století, kromě toho vyučuji i některé jazykové předměty. Japonská kultura, příroda i několik tamnějších přátel můj život zásadně obohacuje. Živím se také jako překladatel a tlumočník. Rozmanitost takovýchto pracovních příležítostí zpestřuje můj profesní i osobní život a pomáhá udržovat si širší než jen akademický rozhled. Klopotné pachtění pod sluncem mi ulehčuje fungující rodina a několik koníčků. Ustájenou mám lásku k hudbě - hraji na klávesy s pedály, a lásku k pohybu. S každým uplynulým létem mě to táhne víc a víc do hor.

Kateřina Maďarková (1)

Kateřina Pantovič se narodila ve Vrchlabí, ale dětství strávila v Karlových Varech. Po gymnáziu si pořídila dceru Justýnu, syna Eliáše, manžela Nikolu, dceru Salominu a úklidového robota Alfréda . Studium medicíny, práv, syntézy léčiv a filozofie předčasně ukončila ještě před přijímacím řízením. Pracovala jako moderátorka zpravodajství v rádiu i televizi. Její prvotinou je knížka pro děti Justýnka a asistenční jednorožec  a psaní by se ráda věnovala i v příštích letech. Až ji přestane bavit, nevylučuje, že se konečně něco opravdu naučí a začne se živit slušně. Není veganka.

Ondřej Lážnovský (1)

Narozen 10. 8. 1975 v Kladně. Divadelní herec, režisér a loutkoherec, autor básní.

Petr Styx (1)

Psychiatr. Knihy z oboru.

Kaspar Colling Nielsen (1)

Kaspar Colling Nielsen je považován za jednoho z nejoriginálnějších současných dánských spisovatelů. Jeho styl se vyznačuje nápaditými příběhy s tragikomickým nádechem. Často popisuje život v existenciálně těžkých podmínkách nebo složitá dilemata. Narodil se v Kodani, kde také vyrůstal. Na Syddansk Universitet v Odense získal titul z filozofie a ve studiu pokračoval v Kodani na Copenhagen Business School. V roce 2010 vydal svoji prvotinu Mount København , která mu okamžitě vynesla cenu za nejlepší debutový román roku Årets Debutantpris spolu s oceněním Statens Kunstfond . Jeho druhý román Den danske borgerkrig 2018-24 vyšel v roce 2013 a dočkal se nadšených kritik, velkými dánskými deníky Berlingske a Politiken byl označen za jednu z nejlepších knih roku. Vedle psaní knih vyučuje Nielsen na Copenhagen Business School a pracuje jako scénárista pro film a televizi. V současné době připravuje režisér Janus Metz zfilmování jeho druhého románu, Dánské občanské války 2018-24

Bohumila Čermáková-Elicerová (1)

Antonio Luis Moyano (1)

Španělský publicista, zabývá se okultními jevy.