13321–13380 z 153302 Autoři
Jules Renard (6)
Jules Renard , celým jménem Pierre-Jules Renard, byl francouzský spisovatel. Narodil se ve francouzském Mayenne. Roku 1889 patřil k spoluzakladatelům prestižní literární revue Mercure de France. Byl blízkým přítelem Edmonda Rostanda, autora Cyrana. Po vypuknutí Dreyfusovy aféry se Renard postavil na stranu Émila Zoly a patřil k bojovníkům za Dreyfusovu rehabilitaci. Byl pacifistou a antiklerikálem. Jeho nejslavnějším dílem se stal Deník, který byl publikován až posmrtně, roku 1925.
Více od autora
Judith L Powell (1)
Autorka publikací z oblasti osobního rozvoje, ovládnutí mysli, tzv. Silvově metodě, dosáhnutí úspěchu a bohatství.
Více od autora
Judith Ansell (6)
sice pracuje jako lékařka, vždycky ji však zajímalo psaní. Za svou kariéru pracovala v mnoha různých a někdy i vzrušujících oborech medicíny, a tak má skvělé zázemí pro psaní lékařských romancí. V současnosti se věnuje lékařské praxi jen na částečný úvazek a zbytek času píše a stará se o svou rozpustilou dcerku. Její muž je chirurg a Judith dosvědčuje, že lékaři jsou vynikající a trpěliví manželé.
Více od autora
Juan Goytisolo (5)
Juan Goytisolo byl jeden z nejvýznamnějších španělských spisovatelů druhé poloviny 20. století, laureát Cervantesovy ceny za rok 2014. V roce 2008 byl španělským deníkem Tiempo de hoy zařazen mezi 20 nejvlivnějších španělských homosexuálů. V roce 1968 veřejně odsoudil invazi sovětských vojsk do tehdejšího Československa. Po exilovém pobytu ve Francii se usazuje v Marakéši a konvertuje k islámu. Velice obdivoval ruskou literaturu 19. století, avšak ruštinu neovládal.
Více od autora
Juan Eslava Galán (3)
Španělský historik, esejista a překladatel, autor románů, životopisů a naučných publikací zejména z období starého Egypta, Řecka a Říma.
Více od autora
Jozef Mikloško (5)
Jozef Mikloško je slovenský matematik, kybernetik, diplomat a politik , po sametové revoluci spoluzakladatel Křesťanskodemokratického hnutí, místopředseda československé vlády, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, starší bratr politika Františka Mikloška. Je ženatý, má čtyři děti a 11 vnuků. V roce 1960 absolvoval Vysokou školu pedagogickou v Bratislavě, obor matematika-chemie. V letech 1963-1990 pak byl vedoucím vědeckým pracovníkem v Ústavu technické kybernetiky při Slovenské akademii věd. V období let 1965-1968 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského . V letech 1985-1990 byl vedoucím mezinárodní laboratoře pro umělou inteligenci. Je autorem 65 vědeckých studií a desítek populárně-naučných článků. Koncem roku 1989 patřil mezi zakladatele KDH na Slovensku . Ve volbách roku 1990 se stal poslancem Slovenské národní rady a zároveň v letech 1990-1992 působil na postu místopředsedy vlády ČSFR . V roce 1991 se angažoval v kontroverzní kauze Martina Kasardy. Ve volbách roku 1992 byl za KDH zvolen do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V letech 1993-1995 byl poradcem prezidenta a působil v Kanceláři prezidenta SR. V letech 1995-2000 působil coby tajemník komise Konference biskupů Slovenska: Iustitia et Pax. V období let 1994-2000 zasedal v zastupitelstvu bratislavské městské části Petržalka, kde zastával funkci předsedy komise pro mládež, sport a vzdělání. V letech 1996-2000 přednášel na Katecheticko-pedagogické fakultě Katolické univerzity v Ružomberku. Zároveň byl v letech 1997-2000 prorektorem pro vědu, výzkum a zahraniční vztahy na Trnavské univerzitě a členem Slovenského syndikátu novinářů. V letech 2000-2005 působil jako velvyslanec Sloven...
Více od autora
Jozef Mihalik (4)
Jozef Mihálik byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Byl účastníkem Slovenského národního povstání. Pracoval jako brusič kamene v n. p. Slovenský průmysl kamene v Levicích. Členem KSS byl od roku 1952. Působil na různých stranických postech, po 17 let zasedal jako poslanec v ONV. Od roku 1964 do své smrti zastával post předsedy dopravní komise ONV v Levicích. V roce 1967 mu bylo uděleno vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. K roku 1971 se profesně uvádí jako brusič kamene. Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do své smrti roku 1974, kdy ho nahradil Juraj Hlinka. V oficiální posmrtné vzpomínce se uvádí, že „v krizových letech 1968 – 1969 stál poslanec Mihálik pevně na pozicích marxismu-leninismu a obhajoval leninskou linii KSČ“.
Více od autora
Jozef Kuric (4)
Prof. dr. Jozef Kuric. Spoluautor učebnice - Ontogenetická psychologie.
Více od autora
Jozef Kočiš (5)
Jozef Kočiš byl slovenský historik a archivář. Patří mezi uznávané teoretiky archivistiky jako vědy. Rozpracoval metodiku zpracování a zpřístupňování archivních fondů historických žup od 16. do 20. století. Vystudoval historii a archivnictví na Filozofické fakultě v Bratislavě. Vybudoval archív v Bytči. Začátkem května 1955 se stal ředitelem Štátneho archívu v Bytči, který byl jeho celoživotním působištěm až do odchodu do důchodu v roce 1990. Mimo Státní archív v Bytči, působil také v centrálních archívních orgánech, které existovaly v rámci Slovenské archivní správy. V letech 1971 – 1992 byl členem Vědecké archivní rady v Bratislavě a od roku 1978 také členem redakční rady časopisu Slovenská archivistika. Akademický titul doktor filozofie získal v roce 1970. V roce 1977 po obhájení kandidátské práce na téma „Stoličná správa na Orave a v období feudalizmu“ mu udělilo Vědecké kolégium Slovenské akademie věd pro vědu o společnosti titul kandidát historických věd. J. Kočiš pracoval v poradních orgánech a komisích Historického ústavu SAV v Bratislavě, byl členem Slovenské historické společnosti . Působil jako člen Vlastivědného sborníku Považí, v redakční radě sborníku Střední Slovensko a v hodnotící komisi odboru archivnictví. Po ukončení vysokoškolského studia pracoval jako vědecký pracovník v Slovenském ústředním archívu v Bratislavě. O rok později bylo publikované vládní nařízení o vzniku státních archívů v jednotlivých krajích. Slovenská archivní správa, jako nový celoslovenský řídící orgán pro archívy v rámci Povereníctva vnútra, získala pro účely Státního archívu v Žilinském kraji zámek v Bytči s velkými prostory. Tady se v roce 1955 stal ředitelem nově založeného státního archívu, který byl jeho celoživotním působištěm až do odchodu do důchodu v roce 1990 a přivedl jej mezi přední slovenské archivní instituce. Jozef Kočiš je autorem několika syntetických a analytických archivních pomůcek – průvodců,...
Více od autora
Jozef Gargulák (5)
Jozef Gargulák je bývalý slovenský fotbalový obránce. V československé lize hrál za ZVL Žilina. Nastoupil ve 143 utkáních a dal 5 gólů.
Více od autora
Jozef Alexander Tallo (6)
Slovenský prozaik a filmový scenárista, humorista, satirik, autor historických románů.
Více od autora
Jova Patočková (6)
Narozena 29.3.1890 v České Skalici. Beletristka, autorka knih pro mládež, milostné a detektivní četby, činná též v oblasti kalendářové publicistiky. Při bombardování koncem války přišla o dům a majetek, po květnu 1945 se pokoušela o angažovanou tvorbu, s níž se však uchytila pouze v periferním Šupkově nakladatelství v Hradci Králové. Po únoru 1948 se z literárního života vytratila.
Více od autora
Joseph Gelinek (3)
Josef Jelínek byl český hudební skladatel, klavírista a varhaník. Josef Jelínek se narodil v rodině mistra krejčího. V mládí navštěvoval jezuitskou kolej na Svaté Hoře u Příbrami a studoval teologii v Praze. Při studiu teologie se vzdělával i v hudbě. V Praze byl žákem mistra ve hře na varhany Josefa Segera. V roce 1786 byl vysvěcen na kněze. V Praze se pravděpodobně setkal již v roce 1787 s Mozartem. Ten jej doporučil jako učitele hudby na dvůr hraběte Filipa Kinského do Vídně. Zde se Jelínek setkal s Josefem Haydnem a Ludwigem van Beethovenem. Zároveň se stal žákem Johanna Georga Albrechtsbergera. Později byl ve službách knížete Josefa Kinského a byl jmenován učitelem hudby na císařském dvoře. Od roku 1818 působil jako učitel klavíru v paláci knížete Esterházyho. Ve Vídni byl pro své kněžské svěcení přezdíván "Abbé Gelinek". Zkomponoval více než sto skladeb pro piano a varhany. Z toho jich bylo nejméně 25 vydáno tiskem v Paříži, ve Vídni, Berlíně, Mohuči a Hamburku. Jsou to hlavně fantazie a variace na Mozartovo téma. Jeho pracím tleskali takoví velikáni, jako byl Haydn, Mozart a Beethoven. Skladby byly tak populární, že je jiní skladatelé publikovali pod svým jménem.
Více od autora
Josef Zíka (5)
Narozen 12.7.1934 ve Věžné. Ing., elektrotechnik, práce z oboru výkonové elektroniky.
Více od autora
Josef Wenig (7)
Josef Wenig byl český malíř, ilustrátor, jevištní a kostýmní výtvarník. Pocházel z učitelské rodiny ze Staňkova, kde jeho otec a předtím i děd působili jako řídící učitelé. Jeho bratr Adolf byl spisovatelem a i další členové širší rodiny byli aktivní v oblasti kultury. Byl synovcem divadelního ředitele a dramatika Františka Adolfa Šuberta a strýcem výtvarníka Adolfa Weniga. Osudnou ránou, nejen pro Josefa, ale celou rodinu, byl otcův dobrovolný odchod ze světa v květnu 1888 . Matka Marie Wenigová spolu s dětmi opustila po smrti manžela Staňkov a přestěhovala se k bratrovi Františku Adolfu Šubertovi do Prahy. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Emanuela Lišky a na Akademii výtvarných umění, kterou ukončil v roce 1905. V roce 1907 jej přivedl F. A. Šubert do nově založeného Divadla na Král.Vinohradech jako jevištního výtvarníka. Zde působil s dvojím přerušením až do své smrti. V letech 1922 až 1939 byl i šéfem výpravy. Jen za prvních deset měsíců působení v Divadle na Král. Vinohradech vypravil pětačtyřicet her. Spolupracoval však i s dalšími pražskými a mimopražskými divadly a kabarety a rovněž s Národním divadlem, jehož byl členem v letech 1918–1922. Za třicet let své činnosti jako jevištní výtvarník vypravil přes 620 inscenací. Výtvarný projev Josefa Weniga směřoval k náladové jevištní stylizaci a vyhovoval proto inscenačnímu způsobu Jaroslava Kvapila. Jejich první společnou prací byla inscenace Tylova Strakonického dudáka. Společně pracovali i na mnoha inscenacích her Williama Shakespeara a zdokonalili tzv. shakespearovské jeviště, které s využitím hloubky členěného prostoru dovolovalo bez složitých přestaveb inscenovat hru s mnoha obrazy tak, že pro důležité scény bylo využíváno vyvýšeného jeviště s dekorovaným pozadím, a prostor před oponou,...
Více od autora
Josef Veselka (7)
Narozen 23. 3. 1965 v Praze. Prof. MUDr. CSc., FESC, FSCAI, kardiolog. Primářem Kardiovaskulárního centra pro dospělé, Kardiologické oddělení FN Motol Praha. Věnuje se především intervenční kardiologii a echokardiografii. Publikace z oboru.
Více od autora
Josef Velčovský (6)
Narozen 7. 10. 1945 ve Václavovicích. Akademický malíř, grafik, ilustrátor a výtvarný redaktor.
Více od autora
Josef Václav Rozmara (7)
Narozen 16.9.1872 ve Skořici u Mirošova, zemřel 4.6.1951 v Praze. Lesník, myslivecká a lesnická literatura, redakční a ediční činnost v oboru, též hudební skladatel, překladatel z francouzštiny a němčiny.
Více od autora
Josef Vachek (6)
Prof. PhDr. Josef Vachek, DrSc., byl český lingvista, anglista a bohemista, jeden z významných představitelů Pražského lingvistického kroužku. Josef Vachek se zabýval fonologií, fonetikou a mluvnicí angličtiny i češtiny, obecnou lingvistikou a teorií překladu a psaného jazyka. Působil kromě jiného jako vědecký pracovník Ústavu pro jazyk český tehdejší Československé akademie věd.
Více od autora
Josef Trtílek (6)
Josef Trtílek byl český vysokoškolský pedagog a bývalý děkan Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Zabýval se zejména analytickou chemií a didaktikou chemie. Josef Trtílek vystudoval chemii, matematiku a fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a v roce 1932 zde získal titul RNDr. Během studia absolvoval studijní cesty do Paříže a do Vídně. V letech 1933–1935 působil jako asistent v Ústavu analytické chemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity u profesora Jana Václava Dubského a v letech 1935–1938 byl zaměstnán jako asistent na Ústavu experimentální patologie Lékařské fakulty Univerzity Komenského, kde se také v roce 1938 habilitoval. Během války byl nasazen na nucené práce v táboře v Račicích. Od roku 1945 působil opět na Přírodovědecké fakulta Masarykovy univerzity a v roce 1948 zde byl jmenován profesorem. Po roce 1948 přešel na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity a v letech 1948–1950, 1952–1953 a 1964–1965 byl jejím děkanem. Je autorem 150 odborných publikací. Jeho vědecká činnost se soustředila zejména na analytickou chemii a především na využitím organických činidel. Sestavit metodu ke stanovení množství stopového jódu, která se nazývá jako Trtílkova metoda. Tato metoda se využívala při léčení endemických poruch funkce štítné žlázy. Byl také autorem několika učebnic chemie pro základní školy a učebnic chemie pro studenty učitelství. Medaile Za zásluhy o výstavbu Hanušova medaile Stříbrná medaile UJEP Zlatá medaile UJEP Byl členem Moravské přírodovědecké společnosti a Československé společnosti chemické.
Více od autora
Josef Stocký (8)
Narozen 20.10.1890 v Březnici u Písku, zemřel 27.10.1938 v Praze. Ing., Dr. techn., vodohospodář, práce z oboru, též beletrie, redaktor Březnické knihovničky a Březnických vzpomínek.
Více od autora
Josef Staněk (5)
Narozen 15.2.1887 v Měrovicích, zemřel 9.7.1947 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, literární referent a historik, publikace z oboru dějin české literatury, literární výbory, překlady z angličtiny.
Více od autora
Josef Sadílek (5)
Od 12 let studoval reálku ve Šternberku. V roce 1938 přešel na Slovanské gymnázium do Olomouce. V letech 1942 – 1944 studoval Vyšší hospodářskou školu a poté až do konce války pracoval jako zemědělský dělník. Na podzim 1945 maturoval na gymnáziu v Zábřehu. Pak působil jako kulturní referent na Okresním národním výboru ve Šternberku. Od roku 1946 studoval Masarykovu univerzitu v Brně, obor sociologie, estetika a filozofie. V roce 1948 přešel na univerzitu do Olomouce, kde promoval v roce 1949. Po presenční vojenské službě působil v letech 1951 – 1952 v Litovli jako knihovnický inspektor a 1953 – 1955 pracoval na Ministerstvu školství a kultury v Praze. Poté v letech 1956 – 1959 byl odpovědným redaktorem v nakladatelství Orbis. Koncem roku 1959 se stal vedoucím tiskového oddělení Čs. akademie zemědělských věd, kde byl až do roku 1972 a poté se stal vedoucím odboru knihovnictví a vědeckotechnických informací na ministerstvu kultury, kde působil až do odchodu na odpočinek v roce 1984. Hojně publikoval odborné články s kulturní a zemědělskou tématikou. Jeho texty najdeme v denním tisku i v časopisech: Květy, Literární noviny, Tvar aj. Napsal také několik studií o Petru Bezručovi a to: Haná v díle Petra Bezruče a Antická filozofie v díle P. Bezruče . Dvou vydání se dočkala také jeho kniha Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů . Posledním jeho prozaickým dílem byla kniha Nezapomenutelná setkání , kde vzpomíná na významné české osobnosti: J.Ladu, K.Svolinského, J. Seiferta, F. Halase, M. Švabinského, J. Zrzavého, G. Frištenského a P. Bezruče. Knižně debutoval v roce 1946, kdy vyšla jeho první básnická sbírka Zátiší s jablky. Na svém kontě má osmnáct básnických knih, z nichž ve třech jsou převážně básně věnované rodnému kraji. Jde o sbírky Ranní koncert , Hrozen světla a Život v jablku . Výběr veršů z let 1946–1949 vyšel pod názvem Zelené housle a k období 1949–1952 se váže sbírka Čisté víno . Nejví...
Více od autora
Josef Šach (7)
Spisovatel a lit. historik.Narozen 27.8.1886 v Radošovicích, zemřel 16.6.1974 v Hradci Králové. JUDr., úředník, beletrista, autor literárních studií a vzpomínkových knih o českých klasicích, publicista.
Více od autora
Josef Ryšavý (5)
Josef Ryšavý byl profesor nižší a vyšší geodezie na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1947–1948 byl jeho rektorem. Narodil se v rodině Josefa Ryšavého, hospodářského příručího na velkostatku ve Stráži nad Nežárkou, a jeho manželky Antonie, rozené Lintnerové. Z církve římskokatolické přestoupil k církvi československé v roce 1921. V matrice narozených dále dohledáni sourozenci Adolf a Františka . V roce 1910 byl Josef Ryšavý, tehdejší asistent na ČVUT v Praze, prohlášen doktorem věd technických. Pro školní rok 1930/1931 byl zvolen děkanem na vysoké škole speciálních nauk při ČVUT.
Více od autora
Josef Rumler (5)
Josef Rumler byl básník české krajiny a domova, literární kritik, historik, editor a překladatel z polštiny a do esperanta. Po studiu polonistiky a slavistiky , lektoroval u Obchodní akademie a v letech 1952-1974 pracoval jako redaktor vydavatelství Československý spisovatel. Pro vydání připravoval autory jako Michail Isakovskij, Vojtěch Rakous, Karel Hynek Mácha, Jan Čarek, Karel Havlíček Borovský, Rainer Maria Rilke, Jindřich Šimon Baar, Jaroslav Havlíček, mnohé knihy doprovodil předmluvou, doslovem nebo komentářem. Do esperanta přeložil básně celé řady autorů, jako byli , také méně známí básníci . Většina těchto překladů vyšla v esperantském literárním časopise Fonto vydávaném v Brazílii. Do češtiny naopak převedl sbírku Těžké víno esperantské básnířky Eli Urbanové.
Více od autora
Josef Rudolf Winkler (2)
Josef Rudolf Winkler byl český zoolog – entomolog, koleopterolog a akarolog, muzejní pracovník a publicista. Po skončení základní školní docházky studoval na gymnáziu v Praze. Po maturitě nastoupil na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zde byl žákem Júlia Komárka a Jana Obenbergera. Na katedře systematické zoologie se zaobíral studiem mikrofauny lesních půd. Po skončení studií se začal zaobírat hlavně akarologií a entomologií. V rámci akarologie se zaobíral především půdními roztoči . Ve své entomologické práci se věnoval zejména řádu brouků, z nich pak čeledi Cleridae v rámci jejího celosvětového rozšíření a čeledí Lycidae v rámci palearktické zoogeografické oblasti. Pro začínající entomology a sběratele napsal příručku: Sbíráme hmyz a zakládáme entomologickou sbírku, která měla vícero vydání a používali ji entomologové v celém Československu. Byl také autorem mnoha dalších významných entomologických prací. Jeho sbírka brouků , hlavně z čeledí Cleridae a Lycidae se dnes nachází v Moravském muzeu v Brně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Rudolf Winkler na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Josef Richard Marek (6)
Josef Richard Marek byl český kreslíř, grafik, překladatel a spisovatel. Významně zasáhl do vývoje české knižní grafiky. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Dále napsal úvodní statě k řadě výstavních katalogů.
Více od autora
Josef Pospíchal (8)
Narozen 16. 6. 1963 v Turnově. Malíř, knižní ilustrátor, básník, autor komiksů.
Více od autora
Josef Meisner (7)
Narozen 5.3.1904 ve Valdicích u Jičína, zemřel 16.2.1978 v Praze. RNDr., CSc., docent, práce v oboru psychologie, sociologie, pedagogiky a biologie člověka, překladatel.
Více od autora
Josef Ladislav Turnovský (6)
Josef Ladislav Turnovský byl český herec, novinář, spisovatel, překladatel a veřejný činitel. V mládí hrál nepříliš úspěšně divadlo s kočovnými společnostmi. Roku 1860 se oženil s Annou Forchheimovou-Rajskou, švagrovou Josefa Kajetána Tyla, a společně vychovávali Tylovy děti. Od roku 1866 žil v Praze a od 70. let působil jako novinář, zejména ve staročeských listech, a účastnil se zakládání a vedení vlasteneckých spolků. V letech 1887–99 vykonával funkci ředitele kanceláře Ústřední matice školské. Byl autorem Tylova životopisu, divadelních her, povídek a pamětí. Současníci ho oceňovali pro rozsáhlou nezištnou činnost ve prospěch českého školství a kultury. Narodil se v Sobotce 9. února 1838. Podle přání rodičů se měl stát obchodníkem, ale jako osmnáctiletý vstoupil do Prokopovy kočovné herecké společnosti, s níž cestoval po Čechách. Dne 27. dubna 1861 se v Jindřichově Hradci oženil s o šestnáct let starší Annou Forchheimovou-Rajskou , švagrovou a milenkou Josefa Kajetána Tyla. Manželé převzali do výchovy šest Tylových dětí, jejichž matkou byla sice Anna Forchheimová-Rajská, ale předtím je primárně vychovával Josef Kajetán Tyl s manželkou Magdalenou . V 60. letech pracoval v pražském Kobrově knihkupectví. Roku 1866 se vrátil k divadlu a s manželkou založil vlastní hereckou společnost; nebyla však úspěšná a pokus znamenal pro Turnovského finanční ztráty. Potom určitou dobu hrál u Muškovy společnosti, se kterou cestoval převážně po Moravě. Již od 60. let se věnoval žurnalistice. Roku 1872 se stal redaktorem časopisu Slovan, o rok později vstoupil do redakce staročeského listu Pokrok. V roce 1880 se stal jeho redaktorem. Přátelil se s Josefem Barákem a psal fejetony do Národních listů. Aktivně se účastnil českých vlasteneckých aktivit – pořádal přednášky, psal brožury. Byl zakládajícím členem Ústřední matice školské, Národní jednoty severočeské a Národní ...
Více od autora
Josef Kotík (7)
Narozen 5.3.1905 v Uhřicích u Hodonína. Hudební skladatel, hudební veselohry, školy hry na kytaru a harmoniku.
Více od autora
Josef Koritta (3)
Narozen 31.10.1903 ve Vodňanech,zemřel 5.2.1995. Ing., dr., vysokoškolský profesor, publikace z oboru strojírenských materiálů.
Více od autora
Josef Klimeš (1)
Josef Klimeš byl český sochař. V roce 1947 maturoval na reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí. Poté pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě, obor Dějiny umění a estetika. Soukromě modeloval u profesora Karla Lidického. V letech 1949 až 1954 pracoval na Akademii výtvarného umění v ateliéru Jana Laudy. V letech 1954–6 absolvoval vojenskou službu. Po skončení základní vojenské služby pracoval pro zavedené sochaře a následně se stal jedním z autorů realizace českého pavilonu na výstavě Expo 58. Mezi lety 1960 a 1970 působil ve skupině Etapa. V roce 1991 se stal členem spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1994 do roku 1997 působil jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT.
Více od autora
Josef Klíma (7)
Narozen 8. 3. 1887 ve Vranově na Plzeňsku, zemřel 30. 9. 1943 v Brně. Matematik, pedagog a autor skript a učebnic. Publikace zejména v oboru deskriptivní geometrie a jejích aplikací.
Více od autora
Josef Kejha (5)
Spisovatel a novinář, člen Českého centra mezinárodního P.E.N. klubu, žije v Plzni.
Více od autora
Josef Káninský (4)
Novinář, absolvent Fakulty žurnalistiky UK, začínal ve sportovních časopisech, v současné době je vedoucím editorem deníku Sport. Je autorem nebo spoluautorem publikací o sportu.
Více od autora
Josef Kandert (2)
Josef Kandert je český orientalista, religionista, etnolog, muzejník a vysokoškolský pedagog. Po maturitě vystudoval orientalistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nastoupil jako kurátor afrických sbírek do Náprstkova muzea a především se věnoval přednáškám a psaní odborných i populárních knih z orientalistiky a religionistiky. Jako dlouholetý zaměstnanec Náprstkova muzea vícekrát cestoval do Afriky. Podílel na mnoha výstavách a publikacích muzea, společně s Věrou Šťovíčovou psal cestopisy a v době kdy byla chartistkou, dělal jejím publikacím svým jménem pokrývače. Překládá oborové publikace z angličtiny Vyučuje na katedře sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, obhájil kandidátskou disertační práci, habilitoval se a byl jmenován profesorem sociologie. Manželka Olga Kandertová je amerikanistka. Napsal přes 90 publikací, nejcennější jsou jeho monografie o Africe, jejích obyvatelích a umění, o mytologii a náboženských systémech, také sociologické a etnologické studie o českých zemích a Slovensku ve 2. polovině 20. století.
Více od autora
Josef Jinoch (2)
Josef Jinoch je bývalý fotbalista, záložník. Po skončení aktivní kariéry působí jako fotbalový funkcionář. Má 3 děti, dceru Terezu a syny Josefa a Jana. Hrál za Slavia Praha, SK Dynamo České Budějovice, SK Hradec Králové, FC Slovan Liberec, v Japonsku za Consadole Sapporo, 1. FK Příbram, ve druhé lize za SK Dynamo České Budějovice a v lize končil v Bohemians Praha. V lize odehrál 180 utkání a dal 22 gólů. Působil jako sportovní ředitel SK Slavia Praha, FC Slovan Liberec a FC Vysočina Jihlava. Jako trenér vedl mládež SK Slavia Praha.
Více od autora
Josef Horčička (8)
Učitel a sběratel lidových písní. Ředitel školy na Parníku - Česká Třebová. Spolupracoval na mnoha metodických publikacích a učebnicích hudební výchovy. Spolu s K. Plickou vydal vzorný výběr lidových písní pro školní mládež Kytice českých národních písní a Lidový zpěvník. Autor učebnic a pedagogických spisů, editor zpěvníků, autor turistického průvodce.
Více od autora
Josef Hanzal (7)
Josef Hanzal byl český historik, archivář a zabýval se též publicistickou činností. Ve své badatelské činnosti se specializoval především na české dějiny od 17. do 20. století. Josef Hanzal se narodil v Radhosticích na Prachaticku v rodině drobného zemědělce. Vystudoval gymnázium v Plané u Mariánských Lázní, kde maturoval v roce 1953. Po absolvování filosofické fakulty UK nastoupil do Libochovic jako archivář do zemědělsko-lesnického oddělení Státního archivu v Litoměřicích, kde pracoval zde do roku 1962. Poté přešel do Archivu Univerzity Karlovy v Praze. V tomto archivu a v Historickém klubu, jehož jednatelem byl od roku 1965, pracoval až do jeho úřední likvidace na počátku 70. let. Na počátku 70. let 20. století přišel Josef Hanzal vlivem nastupující normalizace o zaměstnání, a pracoval poté v Kabinetu Zdeňka Nejedlého při Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Tam setrval až do roku 1986, kdy byl po zásahu tehdejších orgánů zbaven místa. Jeho dalším působištěm se stal archiv Národní galerie v Praze, odkud po listopadové revoluci přešel v roce do Historického ústavu ČSAV , kde působil jako vědecký pracovník až do své náhlé smrti v roce 2002. V mladších letech se zabýval především dějinami 17.-18. století, v pozdějších letech to byla problematika 19.-20. století, zvláště otázky historiografie. Podílel se na činnosti řady organizací sdružujících historiky. Byl členem historického klubu a dalších historických spolků jako Matice česká, Masarykova společnost a Pekařova společnost – Český Ráj.
Více od autora
Josef Glivický (5)
Narozen 15. 5. 1903 v Bojkovicích u Uherského Brodu, zemřel 4. 7. 1991 v Prostějově. Matematik, středoškolský a vysokoškolský pedagog, také redaktor, editor bibliofilií.
Více od autora
Josef Emler (8)
Josef Emler byl český historik, archivář a nejvýznamnější vydavatel edic. V letech 1856–1859 studoval historii a filologii na univerzitě ve Vídni, poté následovalo studium na Ústavu pro rakouský dějezpyt v letech 1859–1861, kde byl žákem předních vědců té doby jako byli např. Theodor von Sickel, Albert Jägr, Josef Aschbach a další. V roce 1860 získal stipendium pro studium v jihoněmeckých archivech, kde zpracovával kancelářské listiny Konráda II. a Jindřicha III. Krátce učil na gymnáziu v Ječné . V roce 1869 obhájil na pražské univerzitě doktorát a v roce 1872 získal habilitaci na základě spisu O zbytcích desk zemských v r. 1541 pohořelých. V 70.–80. letech 19. století vykonával funkci jednatele Národního muzea a člena redakční rady časopisu Památky archeologické. Z titulu této funkce také přednesl jeden ze zahajovacích projevů při otevření nové budovy muzea v roce 1891. V roce 1886 vytvořil na žádost městské rady vlajku Prahy. Barvy vlajky jsou odvozeny ze znaku města . Dne 21. února 1865 se v Nymburku oženil Manželé Emlerovi měli tři dcery a jednoho syna.
Více od autora
Josef Ehrenberger (8)
Josef Ehrenberger , byl český vlastenecký kněz a spisovatel historické prózy. Narodil se v rodině sedláka. Rodiče původně nepředpokládali, že by v budoucnu studoval, neposlali ho proto do školy a až do dvanácti let se učil jen doma. Ve volném čase si četl české knihy z bohaté domácí knihovny. Teprve když se mu narodil mladší bratr, dostali rodiče obavy z odvodu jednoho z nich na vojnu a poslali jej na studie. Na gymnáziu a filozofii v Litomyšli si získal oblibu učitelů svými znalostmi Hájkovy kroniky a prací historika Beckovského, které si přinesl z domova. Studium ukončil absolvováním kněžského semináře v Hradci Králové, na kněze byl vysvěcen 25. července 1841. Až do roku 1868 pak působil jako kaplan a farář ve Skuhrově nad Bělou a v Solnici na Rychnovsku. U obyvatel obou farností měl velký respekt. Byl známý svými působivými kázáními, z nichž některá poslouchal i kralovéhradecký biskup. Měl i hluboké znalosti zemědělství, díky čemuž byl zvolen za předsedu rychnovského odboru hradecké hospodářské společnosti. Na jeho přednášky občas chodil i hrabě Kolovrat. Za zásluhy o rozvoj regionu jej město Solnice jmenovalo čestným občanem. Roku 1868 se stal sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly a čestným konsistorním radou u kardinála. Literární práce začal uveřejňovat roku 1838 v časopisech Květy, Musejník, Lumír a České perly i v kalendářích; později je vydával vlastním nákladem, případně v nakladatelstvích Dědictví maličkých a Dědictví svatojánské. Těžištěm jeho tvorby byly historické povídky, tehdy velmi populární jako lidová četba. Vyprávěl českou historii s vlasteneckým patosem a snažil se morálně ovlivňovat čtenáře. K jeho dílům patřily např. Ostruhy krále Jana nebo Boj a vítězství pravdy Boží v Čechách. Ke konci života napsal román o výminkářích – Lidé dle starého a nového rázu, čili jak bývá na výminku. Jeho kázání vyšla souborně v letech 1852 – 53 a 1874 – 75. Charakter většiny Eh...
Více od autora
Josef Dušátko (2)
Josef Dušátko je bývalý československý atlet českého původu, který se specializoval na hod oštěpem. Začínal ve Slavoji Podmokly a poté byl členem oddílu Slavoj Čáslav , RH Praha , Spartak Stalingrad – Bohemians , RH Praha , Start Karlovy Vary .. V roce 1966 se zúčastnil mistrovství Evropy, ale nepostoupil do finále.
Více od autora
Josef Dobeš (6)
Narozen 23. 2. 1885 v Praze, zemřel 13. 11. 1957 tamtéž. Hudební skladatel.
Více od autora
Josef Dědič (3)
Josef Dědič byl český krasobruslař, rozhodčí krasobruslení a sportovní funkcionář. V roce 1938 se stal juniorským mistrem Československa, v letech 1941 až 1944 byl mistrem Protektorátu Čechy a Morava a v roce 1947 zvítězil na mistrovství Československa. Získal bronz na Světové zimní univerziádě 1947. Na mistrovství Evropy v krasobruslení v roce 1948 skončil devátý a následně opustil soutěžní sport. Následně se stal krasobruslařským rozhodčím a získal si značné renomé i v mezinárodním měřítku. V roce 1957 vstoupil do technického výboru krasobruslení Mezinárodní bruslařské unie , v letech 1959 až 1967 byl jeho předsedou. V letech 1967 až 1984 byl členem rady ISU za sekci krasobruslení. V roce 1984 byl zvolen místopředsedou ISU a zůstal jím až do své smrti v roce 1993. V letech 1990 až 1993 působil také jako předseda Českého krasobruslařského svazu. Významně se zasloužil o přidělení i o následný organizační úspěch velkých soutěží na československém území a měl důležité slovo také v organizaci tradičních závodů Pražská brusle. Věnoval se také metodice krasobruslení a byl autorem několika zásadních knih, jeho publikace Krasobruslení z roku 1972 se stala oficiální příručkou ISU. Významně se podílel na propagaci krasobruslení také svým komentováním televizních přenosů, kde spolupracoval zejména s Karlem Mikyskou. Vystudoval Karlovu univerzitu v Praze a stal se středoškolským učitelem. Po celou svou pedagogickou dráhu vyučoval na gymnáziu ve Voděradské ulici v Praze 10. V roce 1998 byl posmrtně uveden do Světové krasobruslařské síně slávy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Dědič na anglické Wikipedii.
Více od autora
Josef Černý (7)
Narozen 4. 5. 1863 ve Vinarech u Nového Bydžova, zemřel 19. 12. 1942 v Praze. Pedagog, autor prací na téma reformy učitelského vzdělání, překladatel díla L. N. Tolstého, redaktor a publicista, též politik a poslanec.
Více od autora
Josef Čermák (5)
Narozen 6.6.1929 v Praze. MUDr., asistent katedry anatomie a biomechaniky, literatura z oboru.
Více od autora
Josef Burgr (4)
Narozen 1926 v Dřetovicích. Kriminalista a grafolog, práce z oboru grafologie, též autor autobiografických vzpomínek.
Více od autora