Všichni Autoři a témata

Henri Lemoine (1)

Henri Lavedan (1)

Francouzský novinář, dramatik a spisovatel.

Henri J.M. Nouwen (1)

Henri Halévy (1)

Henri Guerlin (1)

Francouzský spisovatel.

Henri Ghéon (1)

Francouzský dramatik, prozaik a básník. Povoláním lékař.

Henri Focillon (1)

Francouzský historik a výtvarný kritik.

Henri F Ellenberger (1)

Kandaský psychiatr a psychoanalytik, prácez oboru.

Henri de Romèges (1)

Francouzský spisovatel, zaměřený na dějiny.

Henri de Lubac (1)

Henri-Marie kardinál de Lubac SJ byl francouzský jezuita, kněz a kardinál římskokatolické církve. Je považován za jednoho z nejvlivnějších teologů 20. století. Jeho spisy a studie sehrály klíčovou roli při utváření učení Druhého vatikánského koncilu. Henri de Lubac se narodil v Cambrai do starobylé a vznešené rodiny z Ardèche. Jeho otec byl bankéř. Ve svých 17 letech, 9. října 1913, de Lubac vstupuje do noviciátu k Tovaryšstvu Ježíšovu v Lyonu. Vzhledem k politické situaci v tehdejší Francii se škola, kde de Lubac studoval než byl povolán do armády v roce 1914, nacházela v St. Leonard’s on Sea ve východním Sussexu. Ve Verdunu během I. světové války utrpěl těžké zranění hlavy a vrátil se zpět k jezuitům a pokračoval ve studiích filosofie, nejprve v Canterbury a poté v roce 1920 v St. Heliem v Persey. V roce 1924, po roce vyučování na jezuitské universitě v Mongré, Nord-Pas-de-Calais, se de Lubac vrátil do Anglie a započal svá teologická studia v Hastingsu ve východním Sussexu. V roce 1926 se vyučování vrátilo zpátky do Fourviere v Lyonu, kde de Lubac dokončil zbývající 2 roky svých studií teologie, než v roce 1929 začal sám přednášet na teologické fakultě v Lyonu. Jeho dlouhá doba studia byla dána především jeho chatrným zdravím, které mu ve studiu bránilo. Na kněze byl vysvěcen 22. srpna 1927 a v tomtéž roce získal doktorát z teologie na Papežské universitě Gregoriana v Římě. De Lubac působil jako profesor fundamentální teologie na katolické universitě v Lyonu od roku 1929 do roku 1961, s výjimkou II. světové války, kdy byl zatlačen do podzemí kvůli jeho aktivitám v hnutí résistance, odporu proti německým okupantům. Jeho první kniha byla publikována v roce 1938 a byla následována řadou dalších, než mu bylo v roce 1950, po věroučných námitkách k jeho dílu Nadpřirozeno , další vydávání a vyučování jeho jezuitským superiorem zakázáno. Jeho pravověrnost byla zpochybňována poté, co ukáza...

Henri De Bessé (1)

Henri Dancer (1)

Francouzský lékař, psychoanalytik, homeopat.

Henri Cartier-Bresson (1)

Henri Cartier-Bresson byl francouzský fotograf považovaný za zakladatele moderní fotožurnalistiky. Jeho přístup k zachycení „rozhodujícího okamžiku“ ovlivnil mnoho následujících generací fotografů. Tak jako Willy Ronis a Robert Doisneau se řadí k francouzskému hnutí tzv. fotografického humanismu. Henri Cartier-Bresson se narodil 22. srpna 1908 ve městě Chanteloup-en-Brie, nedaleko Paříže, jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec vlastnil textilní továrnu, matčina rodina obchodovala s bavlnou a vlastnila pozemky v Normandii, kde mladý Bresson strávil i část dětství. Později jeho rodina žila v prominentní rezidenční čtvrti v Paříži a podporovala ho v jeho zájmu o umění a fotografii. Jako malý chlapec vlastnil fotoaparát Box Brownie, používal ho k fotografování prázdninových snímků, později experimentoval s 3×4 palcovým formátem. Vystudoval École Fénelon a katolickou školu v Paříži. Postupně se u něj probouzel velký zájem o malířství, ve kterém ho podporoval jeho strýc Louis. Zasvětil ho do základů olejomalby, jeho lekce však netrvaly dlouho, protože umřel v první světové válce. V roce 1927 jako 19letý získal Bresson stipendium na soukromé umělecké škole Lhote Academy pařížského kubistického malíře a sochaře, uměleckého kritika a velkého propagátora moderního umění Andrého Lhote. Bresson také studoval malířství u portrétisty Jacquese Emile Blanche. V této době četl Dostojevského, Schopenhauera, Rimbauda, Nietzscheho, Freuda, Prousta, Hegela, Engelse, Marxe a další. André Lhote často bral své žáky do galerie Louvre a dalších pařížských galerií, aby studovali díla klasických i moderních umělců. Ačkoliv Bresson postupně začínal nesouhlasit s Lhoteho přístupem k umění, jeho precizní teoretické znalosti mu později pomohly s kompozičními a formálními problémy ve fotografii. Ve dvacátých letech minulého století přišlo surrealistické hnutí a s ním i nové pojetí v umění a také fotografii, pro Henri Cartier-Bressona byl surrealismus fascinující. ...

Henri Caldélari (1)

Francouzský misionář ze Sacré-Cœur.

Henri Caffarel (1)

Henri Bremond (1)

Narozen 31.7.1865 v Aix-en-Provence, zemřel r. 1933 v Orthez. Esejista, kritik, literární historik.

Henri Bénac (1)

Francouzský filolog, zaměřený na srovnávací literatury.

Henri Beissel (1)

Henning Haslund (1)

Hennessyová Claire (1)

Henner Ertel (1)

Německý autor publikace o chiromantii.

Hennelore Traugott, (1)

Hénková Ludmila (1)

Henk van Woerden (1)

Malíř a spisovatel, působící v Jižní Africe.

Henk C. van der Plas (1)

Henk Borgdorff (1)

Nizozemský filozof a teoretik hudby.

Hendrych Robin (1)

Hendry R. (1)

Hendrik Winter (1)

Německý spisovatel, dříve voják, sportovní učitel, redaktor na volné noze nebo taxikář. Autor thrillerů.

Hendrik Urban (1)

Hendricks & Ross Lambert (1)

Lambert, Hendricks & Ross byla průkopnická vokální jazzová skupina založená v roce 1957 ve složení Dave Lambert, Jon Hendricks a Annie Ross. Jsou všeobecně považováni za tvůrce "vocalese", hudebního stylu, v němž jsou texty písní zasazeny do existujících instrumentálních skladeb a vokalisté napodobují původní sóla zpěvem scat. Trio si získalo značný ohlas díky své schopnosti napodobit svými hlasy více hudebních nástrojů, precizně prolínat harmonie a vnášet do jazzových standardů hravou lyriku.

Henci Goer (1)

Autorka populárně naučných prací s medicínskou tematikou, specializuje se na otázky porodu a porodnictví.

Henar Iñigo (1)

Španělská psycholožka se specializací na děti a dospívající, zaměřuje se na terapii emocí. Spoluautorka knihy pro děti.

Hemming John (1)

Hemendra Kumāra Rāẏa (1)

Indický bengálský spisovatel, autor detektivního, hororového a sci-fi žánru a literatury pro děti.

Hemanta Mukherjee (1)

Helmuth von Glasenapp (1)

Helmuth Vetter (1)

Filozof.

Helmuth Theodor Bossert (1)

Německý historik umění, prácez oboru.

Helmuth Schwarz (1)

Autor učebnic zbožíznalství.

Helmuth Plessner (1)

Německý filozof a sociolog.

Helmut-Whitey Kritzinger (1)

Helmut Zacharias And His Orchestra (1)

Helmut Wildner (1)

Helmut Werner (1)

Autor publikace z oboru paleontologie.

Helmut Weigel (1)

Helmut Weber (1)

Výtvarník, fotograf.

Helmut W Müller (1)

Helmut Vogt (1)

Helmut Thomä (1)

Německý psycholog.

Helmut Swoboda (1)

Publikuje v oblastech: sociologie; statistiky

Helmut Sündermann (1)

Helmut Sterz, (1)

Helmut Sorge (1)

Německý publicista.

Helmut Seidel (1)

Helmut Schümann (1)

Německý novinář a sportovní publicista.

Helmut Schneider (1)

Německý filosof, specializace na německou klasickou filosofii.

Helmut Schmidt (1)

Helmut Heinrich Waldemar Schmidt byl německý politik , ministr obrany, financí a v letech 1974–1982 spolkový kancléř Západního Německa. Po maturitě 1937 v Hamburku byl odveden a sloužil u protiletadlového dělostřelectva, v letech 1941 na východní a v letech 1944–1945 na západní frontě. Pro kritické výroky o Göringovi a NSDAP měl být postaven před soud, jeho vojenští nadřízení tomu ale zabránili tím, že ho stále přemísťovali. Na jaře 1945 byl zajat, po propuštění vystudoval ekonomii a v letech 1949–1953 vedl dopravní oddělení hamburského magistrátu. Roku 1942 se oženil s Hannelore Glaser, s níž měl dvě děti. Schmidt byl náruživý kuřák, kouřit začal v deseti letech a kouřil více než 40 cigaret denně. Roku 1945 vstoupil Schmidt do sociálně demokratické strany , v letech 1948/9 byl předsedou její studentské mládeže a v letech 1968–1984 místopředsedou strany. V letech 1953–1967 byl poslancem Spolkového sněmu a v letech 1958–1961 poslancem Evropského parlamentu. V letech 1961–1965 byl členem rady města Hamburku a získal si velkou popularitu při záplavách 1962. V první vládě Willyho Brandta působil postupně ve funkcích ministra obrany, financí a hospodářství, V jeho druhé vládě pak ve funkci ministra financí. Po rezignaci Willyho Brandta 1974 byl zvolen pátým kancléřem SRN. Během jeho vlády postihla i Německo vleklá naftová a hospodářská krize i řada teroristických atentátů tzv. Frakce Rudé armády. Jako kancléř se velmi spřátelil s francouzským prezidentem Giscardem d'Estaing a společně prosazovali další kroky evropské integrace i zřízení skupiny G7. Když roku 1977 Sovětský svaz rozmístil v Evropě rakety SS-20, snažil se Schmidt prosadit, aby je buď opět stáhl, anebo aby zde odpovídající rakety umístily i USA. Tím se rozešel s většinou své strany a ze sporů vznikla Strana zelených. Záměr přesto následující pravicové vlády prosadily. Roku 1982 ztratil Schmidt parlamentní větši...

Helmut Rotthauwe (1)

Helmut Ricke (1)