Všichni Autoři a témata

Otakar Antoň Funda (8)

Otakar Antoň Funda je český filosof, religionista, překladatel, vysokoškolský učitel a bývalý evangelický farář. Roku 1965 vystudoval protestantskou teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Externě poté studoval na Filozofické fakultě UK v Praze. Na postgraduální studium odešel do Basileje, kde studoval na Filozofické a Teologické fakultě. Jeho disertační práce nesla název T. G. Masaryk, sein philosophisches, religiöses und politisches Denken u prof. M. Geigera. Komunistické úřady však nechtěly nostrifikovat Fundův basilejský doktorát, tudíž byl nucen, i přes značné obtíže, promovat znovu roku 1981 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě , tentokrát prací Eirenaiovo učení o recapitulatio. V roce 1975 „podal Funda habilitační práci na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, pod názvem Myšlení o víře a myšlenky víry“. Avšak nebyl teologicky a politicky poplatný tehdejšímu směru českého protestantismu J. L. Hromádky „a svou koncepcí demytologizace a existenciální interpretace křesťanské víry vyvolal řadu polemik v českém protestantismu“. Jeho habilitační práce byla komunistickým režimem odmítnuta. V roce 1990, když již nebylo školství v područí komunistického režimu, mohl být habilitován na Husitské teologické fakultě UK v oboru filosofie náboženství. Předsedou habilitační komise byl prof. dr. Zdeněk Kučera, děkan fakulty. Na návrh Filosofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně byl 5. června 2003 prezidentem republiky V. Klausem jmenován profesorem pro obor filosofie. Od roku 1995 působí také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde vyučuje předměty z etiky, filozofie a religionistiky jako Dějiny náboženství, Etické problémy či Antická a středověká filozofie. Od roku 2003 působil na dnes již neexistující Literární akademii Josefa Škvoreckého. ...

Ota Kars (4)

Ota Kars je český spisovatel a básník, autor úspěšných prozaických i básnických knih, držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018. Býval přezdíván Iggy Pop české poezie. Sám se označuje za samozvaného veršotepce a prozorytce. Narodil se v Praze v porodnici na Štvanici. Absolvoval základní školu a nedokončil gymnázium v Nuslích. Za komunismu pracoval na vlakové překládce Nádraží Střed v Praze, jako závozník v Brně a také jako nekvalifikovaný učitel na základní škole na druhém stupni. Ota Kars je bývalý performer v rámci různých aktivit v akčním básnickém seskupení Ota Kars und Karpeles a organizátor a aktivní účastník akcí Poetické Oko, HuLiDi a festivalu Kadeřábek. Nyní opět žije a někdy píše v bytě na Letný, stejně jako dříve ve Strašnicích, Nuslích, v Líšni, Karlíně, Velvarech, Roudnici, Teplicích, Berlíně, Dejvicích, New Yorku a na Břevnově. Ve svém textu, básni Ro_zmlácená krajina napsané v roce 2007, která vyšla ve sbírce Má láska je kurva, píše o svém životě, rodině a vztahu k malíři Georgesu Karsovi. Obdržel několik ocenění za biografickou knihu o filmování a celém životě Tomáše Holého Jmenuju se Tomáš. Např. Magnesia Litera – Kosmas Cenu čtenářů a ocenění Český Bestseller . Trojsbírka Smrtelná hodina, Patetická utrpení lásky, Obscénní pohyby básní byla Knihou týdne časopisu Týden .

Ota Gregor (7)

Ota Gregor, vlastním jménem Ota Gans , byl český lékař působící v oblasti vnitřního lékařství, oboru patologie, gastroenterologie a psychosomatiky. Ota Gregor se narodil v Praze v židovské rodině. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze. Po okupaci v roce 1939 odešel ilegálně přes Polsko do Anglie. Byl tehdy medikem ve čtvrtém ročníku na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Za druhé světové války vstoupil v Anglii do zahraničního odboje, kde v roce 1944 jako příslušník Československé samostatné obrněné brigády bojoval u Dunkerque. Při postupu své jednotky přes Německo se dostal zpátky až do ČSR. Zde rychle dokončil studium medicíny a promoval v roce 1948. Byl internista, působil na IV. interní a pak na I. interní klinice v Praze, potom působil v letech 1969–1976 v Nemocnici pod Petřínem , kde se stal přednostou kliniky. Docentem se stal v roce 1961, profesorem patologie a terapie vnitřních nemocí se poté stal v roce 1967. Ota Gregor byl původně hlavně gastroenterolog, později se však z něho stal odborník na psychosomatickou medicínu. Výrazným způsobem se také přičinil o vznik české psychosomatické školy. V roce 2004 byl pasován na Rytíře českého lékařského stavu. Napsal memoáry, z nichž asi nejvýznamnější jsou Moje návraty aneb kudy jsem chodil . Kromě toho napsal i několik knih esejů, známé jsou:

Ondrej Zizlavsky (5)

Narozen 1. 12. 1981. Ing., Ph.D., ekonom, vysokoškolský pedagog, specializace na průmyslový management a teorie řízení podniku, též práce z oboru veřejných financí.

Ondřej Šefců (8)

Absolvent fakulty architektury ČVUT Praha, obor architektura a územní plánování. Od roku 1983 zaměstnán jako odborný pracovník Státního ústavu památkové péče . V 80. letech pracoval na regeneraci městských památkových rezervací . V 90. letech působil jako památkových dohled na obnově paláců pro Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, Valdštejnského paláce pro Senát ČR, na obnově Staronové synagógy, Klementina, paláce Kinských pro Národní galerii a dalších objektů. V současné době pověřen odbornou garancí při obnově Karlova mostu, zámku Kratochvíle, hradu Křivoklát, hradu ve Strakonicích atd. Je členem vědecké rady Národního památkového ústavu v Pardubicích. Od roku 1996 je místopředsedou Společnosti pro technologie obnovy památek, kde pořádá odborné semináře. Publikuje odborné články a zabývá se kresbou historických památek a městskou vedutou.

Ondřej Havelka (9)

Ondřej Havelka je český režisér, herec, zpěvák, tanečník a scenárista. Je čestným občanem městské části Praha 5. Jako všestranný umělec je uměleckým ředitelem a zároveň frontmanem orchestru Ondřej Havelka a jeho Melody Makers, zaměřeného na autentickou interpretaci historického jazzu a swingu meziválečného období 20. století. Při produkcích se svým orchestrem si pohrává s rolí klasického swingového entertainera se všemi typickými atributy této profese: zpěv, mluvené slovo, tanec, step. Je synem české herečky Libuše Havelkové a hudebního skladatele a profesora Akademie múzických umění Svatopluka Havelky. Po absolvování herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze v roce 1980 studoval operní režii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně . Po studiích na DAMU působil šest let v pražském divadle Ypsilon. V letech 1976 až 1995 vystupoval jako frontman Originálního Pražského Synkopického Orchestru. Po odchodu z něho si založil vlastní jazz-band , se kterým působí dodnes. Po roce 1989 začal pracovat i jako scenárista a režisér v televizi. V roce 1999 režíroval celovečerní filmový portrét Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský, pro který také napsal scénář a ve kterém si zahrál sám sebe. V roce 1990 napsal scénář a režíroval hudební dokument Originální pražský synkopický orchestr, který získal cenu "Stříbrná růže" na festivalu televizní zábavy v Montreux v roce 1991. V roce 1995 byl autorem scénáře a režie televizního dokumentu Mezzosoprano Magdalena Kožená a v roce 2008 režisérem dokumentárního filmu Magdalena, opět o Magdaleně Kožené. V roce 2012 natočil dokumentární film Perla baroka o zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově. Od roku 1988 se věnuje také divadelní režii. V roce 2014 dosáhl mezinárodního uznání se svou režijní prací na zfilmování opery Orfeo ed Euridice od Christopha Willibalda Glucka v Zámeckém divadle v Českém Krumlov...

Olly Richards (11)

Olga Velíšková (6)

Narozena 28.11.1929 v Uherském Brodě. PhDr., autorka učebnic francouzštiny, překladatelka.

Olga Knoblochová (5)

První česká vizážistka, kosmetička, pracovala v Ústavu kosmetiky od jeho založení roku 1958.

Oldřich S Kostelecký (8)

Oldřich Seykora byl český novinář a spisovatel, publikující též pod pseudonymy Oldřich S. Kostelecký a Cunctator. Vystudoval filozofii a práva v Praze, působil jako profesor na obchodní akademii v Prostějově. Roku 1886 vydal publikaci Ad Rukopis Králové-dvorský namířenou proti Gebauerovým námitkám.

Oldřich Nečas (8)

Prof. MUDr. Oldřich Nečas, DrSc., vystudoval Lékařskou fakultu MU v Brně. V Biologickém ústavu Lékařské fakulty MU se zabývá buněčou a teoretickou biologií.

Nitya Lacroix (7)

Nita Prose (9)

Kanadská spisovatelka. Viceprezidentka a redakční ředitelka ve společnosti Simon & Schuster v Torontu.

Nina Vladimirovna Gernet (5)

Ruská dramatička a spisovatelka, autorka knih pro děti.

Nikolaj Ivanovič Leonov (7)

Ruský spisovatel.

Nikolaj Georgijevič Garin-Michajlovskij (8)

Ruský spisovatel, autor literatury pro děti, sestavitel sbírky korejských pohádek, také autor historických a cestopisních esejí a memoárů.

Nigella Lawson (5)

Nigella Lucy Lawson je známá britská novinářka, autorka řady kuchařek, moderátorka několika televizních pořadů o vaření. Její rodiče Nigel Lawson a Vanessa Lawson patří mezi známé osobnosti Velké Británie. Otec působil v politice a rodina její matky vlastnila potravinářskou společnost Lyons Coffee House. Proslavila se především svými televizními pořady, které z ní udělaly celosvětově známou a oblíbenou kuchařku a v současné době se vysílají v mnoha zemích světa. Mezi její nejznámější televizní kuchařské show patří Nigella Bites, Nigella Christmas Kitchen a Nigella’s kitchen. První kuchařku vydala v roce 1998 a do roku 2013 vydala už deset knih. Obdržela řadu ocenění, mezi něž patří například British Book Award nebo WH Smith Book Awards za lifestylovou knihu roku. Je vdova a má dvě děti. Nigella Lawson se narodila 6. ledna 1960 v Londýně. Její otec Nigel Lawson byl ministrem financí v době vlády Margaret Thatcherové, kdy vystupoval za konzervativní stranu. Působil také jako novinář. Její matka Vanessa Lawson, rozená Salmon, která zemřela na rakovinu v roce 1985 byla známou dědičkou řetězce restauraci a hotelů Lyons Coffee House. Nigella pochází ze čtyř dětí, měla jednoho bratra a dvě sestry. Jedna z jejích sester, Thomasina, zemřela v roce 1993 na rakovinu prsu. V dětství se Nigella potýkala s řadou problémů, což mnozí přičítají jejímu komplikovanému vztahu s matkou, o kterém se několikrát zmínila v rozhovorech pro britská média. Zároveň byla ale také značně introvertní. V době základní školní docházky vystřídala během devíti let devět různých škol. Podařilo se jí ale nakonec vystudovat univerzitu v Oxfordu, obor středověké a moderní jazyky. Po vysoké škole působila v řadě médií jako novinářka. Při práci žurnalistiky v The Sunday Times se sblížila se svým kolegou Johnem Diamondem a vzala si ho v roce 1992 v Benátkách. Mají spolu dvě děti – dceru Cosimu Thomasinu a syna Bruna Paula. Její manžel onemo...

Nigel Hawkes (5)

Britský autor vědeckých knih pro děti, mládež i dospělé.

Nicola Yoon (9)

Nicola Yoon vyrostla na Jamajce a v Brooklynu. Nyní žije v Los Angeles s dcerou a manželem, romanopiscem a designerem Davidem Yoonem, korejským Američanem, který se podílel na grafické úpravě jejího debutového románu „Všechno, úplně všechno“. Vystudovala obor elektrický inženýr jako nižší vysokoškolský stupeň vzdělání na Cornell University a magisterské studium tvůrčího psaní na Emerson College, 20 let pracovala v oblasti investování. Pak se jí narodila dcera , a mateřství ji inspirovalo k napsání románu - jako novopečená maminka prožívala přirozený strach o dítě a sklony ochránit jej před vnějším světem. První verzi románu psala v ruce na papír. Předtím vyráběla šperky u firmy Nicola Yoon Design.

Nicki (11)

Newyjou (2)

Neubauerová Zuzana (8)

Napoleon Hitla (11)

Nancy Taylor Rosenberg (5)

Nancy Camille Taylor-Rosenberg navštěvovala školu v Gulf Park College v Gulf Portu, Mississippi.Má 3 děti a žije v Dallasu v Texasu. První román Mitigating Circumstances, vydala v roce 1993, a práva na film získal držitel Academy Award Jonathan Demme.Romány Rosenbergové byly přeloženy do mnoha jazyků. Většina z nich se stala bestselery. Rosenbergová je rovněž známa svou filantropií. Dílo: Probation Officer Carolyn Sullivan Revenge of Innocents Sullivan's Evidence Sullivan's Justice Sullivan's Law Lily Forrester My Lost Daughter The Cheater Buried Evidence Mitigating Circumstances Standalones Conflict of Interest Abuse of Power Trial by Fire California Angel Interest of Justice First Offense

Nancy Baker Jacobs (8)

Je autorkou sedmi detektivek a šesti knih z oblasti literatury faktu. Pracovala jako žurnalistka, soukromá vyšetřovatelka, učila na koleji. Nyní je spisovatelkou na plný úvazek. Žije na pobřeží střední Kalifornie.

Nalini Singh (8)

Nalini Singh je novozélandská spisovatelka, kterou si vždy přála být. Než se však k tomuto cíli dobrala, stačila vystudovat práva, protože ji, jak sama vzpomíná, nijak nelákala dráha chudého, trpícího umělce. Po krátkém čase, kdy pracovala jako právnička, vydala svou první romantickou novelu a od toho okamžiku už nebylo cesty zpátky. V současné době se jí právě psaní a cestování stalo únikem z povrchního a spotřebního životního stylu. Na svém kontě má už řadu knížek, které si svým humorem a porozuměním pro ženské problémy získaly přízeň čtenářek po celém světě.

Nahlas (6)

Ivan Hlas je významný český písničkář a kytarista, známý svým přínosem české hudební scéně zejména v 90. letech. Je uznáván pro svůj výrazný hlas a schopnost kombinovat různé hudební styly, včetně rocku, blues a folku. Hlas koncem 80. let založil skupinu Nahlas , která se stala jedním z prostředků jeho hudebního vyjádření. Název kapely v překladu do angličtiny znamená "Aloud", což odráží její přímočarý a slyšitelný přístup k hudbě.

Naděžda Filaretovna Melniková-Papoušková (7)

Naděžda Filaretovna Melniková-Papoušková , rusky: Надежда Филаретовна Мельникова-Папоушкова byla ruská sovětská kulturní historička, folkloristka, autorka publikací z oboru výtvarného umění, etnografie, ruské literatury, překládala z/do ruštiny. Po VŘSR emigrovala, zabývala se hlavně českou historií, historií Prahy a jejím uměním. Byla autorkou historických knih a odborných pojednání. Naděžda Filaretovna Melniková-Papoušková , rusky: Надежда Филаретовна Мельникова-Папоушкова byla ruská sovětská kulturní historička, folkloristka, autorka publikací z oboru výtvarného umění, etnografie, ruské literatury, překládala z/do ruštiny. Po VŘSR emigrovala, zabývala se hlavně českou historií, historií Prahy a jejím uměním. Byla autorkou historických knih a odborných pojednání. Pocházela z gruzínského knížecího rodu. Po ukončení serpuchovského gymnázia absolvovala Vyšší ženské kursy – to již byla provdaná za prvního muže . V Moskvě se seznámila se svým druhým mužem – českým diplomatem Jaroslavem Papouškem, který zde pracoval jako sekretář T. G. Masaryka koncem 1. světové války. V roce 1919 spolu odjeli do Prahy, kde Naděžda pokračovala ve vzdělání studiem slavistiky na umělecké fakultě Univerzity Karlovy . V letech 1922—1925 studovala v Paříži na École du Louvre. Jaroslav Papoušek byl jedním ze zakladatelů protiněmeckého odporu v protektoráru Čechy-Morava, do něhož byla vtažena i Naděžda. Během 2. světové války se účastnila hnutí odporu českých novinářů v čelem s novinářem a historikem Františkem Bauerem. Jaroslav Papoušek byl uvězněn v prosinci 1941 a v lednu 1945 zemřel v koncentračním táboře. Po jeho uvěznění byla zatčena i Naděžda, která byla umístěna v koncentračním táboře Ravensbrück. Přežila a v roce 1945 se vrátila do osvobozeného Československa, kde se dozvěděla o...

Muriel Spark (7)

Dame Muriel Sarah Sparková byla skotská spisovatelka. Věnovala se psaní románů, povídek, básní a esejí. Muriel Spark označil v roce 2008 britský deník The Times 8. místem z '50 nejlepších britských spisovatelů od roku 1945'. Muriel Cambergová se narodila v městské části Bruntsfield v Edinburghu jako dcera Bernarda Camberga, inženýra, a Sarah Elizabeth Maudové. Otec byl židovského vyznání, matka vychovávala Muriel v presbyteriánské víře. Vzdělání získala ve škole pro dívky , v letech 1934-35 absolvovala kurz 'komerční korespondence a precizního psaní' na Heriot-Watt College. Krátký čas učila anglický jazyk a poté pracovala jako sekretářka v obchodním domě. Muriel se vdala za Sidneyho Oswalda Sparka 3. září 1937. Zanedlouho jej následovala do Jižní Rhodésie . Jejich syn Samuel Robin se narodil v červenci 1938. Během pár měsíců spisovatelka zjistila, že její muž trpí maniodepresivní psychózou se sklony k násilným výbuchům. Muriel opustila svého manžela i syna v roce 1940. Do Británie se vrátila na počátku roku 1944, pracovala ve vojenské zpravodajské službě po zbytek druhé světové války. Z vydělaných peněz podporovala svého syna. Spisovatelka trvala na vytvoření domova pro svou rodinu v Anglii, Robin se ovšem později vrátil se svým otcem do Skotska, kde byl vychováván matčinými rodiči. Muriel Sparková se naplno začala věnovat psaní až po válce. Mezi první žánry, kterým se oddala patří poezie a literární kritika. V roce 1947 se stala editorkou Poetry Revue. Muriel Sparková se nechala pokřtít Anglikánskou církví v roce 1953, avšak v následujícím roce konvertovala ke Katolické církvi, což považovala ve své kariéře za stěžejní. Zvláště ve svém vývoji v autorku románů. Penelope Fitzgeraldová, přítelkyně Muriel a také romanopiskyně, o Sparkové napsala, že 'dokáže vidět lidskou existenci jako celek, presně jak spisovatelé musí na svět nahlížet . . ., a také že tato vlastnost byla Sparkov...

Moreland Melanie (9)

Monika Wurm (9)

Monika Wurmová je přechýlená podoba jména slovenské spisovatelky Moniky Wurm, žijící ve Vídni. Vystudovala střední průmyslovou školu se zaměřením na technicko-informatické služby. Před několika lety odešla do rakouské metropole, kde se usadila. V první knize s názvem Slzy prodaných dívek popisuje příběh mladé filipínské dívky, která se v katastrofálních podmínkách dostane do Dubaje, kterému říkají město snů. Tam ji prodají jako luxusní společnici. Právě tato kniha získala oblibu nejen na Slovensku, ale taky v České republice, kde ji dodalo na trh nakladatelství Brána, jehož je exkluzívní autorkou. V říjnu 2015 byl román Slzy prodaných dívek vydán v němčině pod titulem Die Tränen der verkauften Mädchen. O sérii románů Rockové tango, Pákistánská princezna a její pokračování Pákistánská mstase zajímají zahraniční filmaři. V říjnu 2015 v Londýně bude slavnostní podpis smlouvy k filmovému zpracování knížky Pákistánská princezna i projednání překladu tohoto románu do urdštiny a hindštiny.

Monika Hauff & Klaus-Dieter Henkler (9)

Monika Hauff & Klaus-Dieter Henkler je německé pěvecké duo, které je známé svými vystoupeními se šlágrovou hudbou a lidovými písněmi. Svou kariéru zahájili v 60. letech 20. století v bývalé Německé demokratické republice a rychle si získali popularitu díky svým harmonickým duetům a okouzlujícímu vystupování na pódiu. V průběhu let vydali řadu alb a stali se známými osobnostmi východoněmecké zábavy. Jejich repertoár zahrnoval směs tradičních lidových písní, popových melodií a původních skladeb, které našly odezvu u širokého publika. Úspěch dua pokračoval i po znovusjednocení Německa a za svůj přínos německé hudbě byli oceněni různými cenami. Absolvovali rozsáhlá domácí i mezinárodní turné, na kterých svou hudbu představili fanouškům po celém světě.

Mojmír Stojan (6)

doc. RNDr. PhDr. Mojmír Stojan, CSc. - absolvent přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci - obor přístrojová technika, rigorózní zkouška, RNDr. - odborný asistent Ústavu přístrojové techniky ČSAV v Brně - absolvent filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně – obor vysokoškolská pedagogika, rigorózní zkouška, PhDr., CSc. - 1968 – 1990 odborný asistent na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity 1990 – 2011 docent dtto, obory: přístrojová technika, didaktické technologie, dopravní pedagogika - 1991 - 2011 vedoucí katedry didaktických technologií, spolupráce s Besipem, Ministerstvem dopravy, Centrem dopravního výzkumu - od 2012 emeritní docent pro obor pedagogika, zaměření dopravní pedagogika.

Miroslav Sígl (7)

Miroslav Sígl byl český publicista a spisovatel. Vystudoval měšťanskou školu T. G. Masaryka v Neratovicích a Jubilejní měšťanskou školu Svatopluka Čecha v Obříství, dále Obchodní akademii Praha-Karlín a Vysokou školu politickou v Praze. Stal se redaktorem Mladé fronty , Hospodářských novin , Televizních novin Československé televize, Mediažurnálu, Inovačního podnikání, Času a dalších periodik. Přispíval do mnoha dalších periodik. Jeho tématy byly hlavně ekonomika, žurnalistika a regionální historie. Jako pracovník redakce Televizních novin se v srpnu 1968 podílel na vzniku a provozu rozhlasového Svobodného vysílače, proto byl následně z ČST propuštěn. V době normalizace nemohl publikovat. Do roku 1988 pracoval jako rešeršér ve Strojírenském informačním ústavu, odkud musel odejít kvůli šíření samizdatových Lidových novin. Po sametové revoluci byl zakládajícím členem Syndikátu novinářů České republiky a spoluzakladatelem Klubu novinářů Pražského jara 68. Byl dlouholetým kronikářem rodného Obříství. Spolupracoval s kronikáři několika obcí na Mělnicku a Prahy 10. Město Mělník ocenilo jeho dlouholetý přínos pro Mělník a celý region, starosta města mu při příležitosti jeho 85. narozenin předal Denár kněžny Emmy. Byl ženatý, měl tři děti, šest vnoučat, čtyři pravnučky. Napsal mnoho knih, například

Miroslav Randa (11)

Narozen v roce 1959. Matematik a fyzik, zaměřen na astrofyziku a astronomii. Učebnice pro ZŠ.

Miroslav Rafaj (8)

Miroslav Rafaj – 5. prosince 1987, Opava) byl český lesní inženýr, redaktor a prozaik, bratr literárního kritika a básníka Oldřicha Rafaje. Vyrůstal v rodině krejčího. Po maturitě na reálném gymnáziu v Novém Jičíně roku 1953 vystudoval na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně obor inženýrské stavby lesnické a roku 1958 získal titul inženýr. Od roku 1960 žil v Opavě, kde do roku 1968 působil jako stavbyvedoucí a projektant v podniku zemědělských meliorací. Pak řídil opavskou Okresní správu silnic a v letech 1971–1972 byl vedoucím odboru výstavby Městského národního výboru ve Vítkově. Roku 1973 se stal šéfredaktorem nakladatelství Profil v Ostravě a tuto funkci vykonával až do své smrti. Zároveň se roku 1977 stal tajemníkem severomoravské pobočky normalizačního Svazu českých spisovatelů. Náměty pro své prózy čerpal především z pracovních prostředí, které osobně poznal. Jeho hrdinové v nich překonávají pracovní těžkosti a vzájemná nedorozumění a nacházejí k sobě cestu tím, že zapomínají na osobní zájmy ve prospěch společného díla, čímž demonstrují zrání nového socialistického člověka. V letech tzv. normalizace byly proto jeho knihy vyzvedány jako vzor tzv. angažované literatury. Jeho prozaické dílo doplňuje několik divadelních, televizních a rozhlasových her.

Miroslav Pospíšil (4)

Miroslav Pospíšil byl český fotbalista, obránce, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1920–1922 pět utkání. Nastoupil v historickém prvním oficiálním reprezentačním zápase - s Jugoslávií na olympijských hrách v Antverpách roku 1920. Byl členem takzvané „železné Sparty“, mužstva pražské Sparty z první poloviny 20. let 20. století. Ve Spartě hrál v letech 1912–1927, stal se s ní českým mistrem – i v letech 1920 a 1921, kdy šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi.

Miroslav Macháček (2)

Narozen 8.5.1922 v Nymburce, zemřel 17.2.1991 v Praze. Herec a režisér.

Miroslav Irra (11)

Ing. Miroslav Irra je s určitostí český nejfundovanější amatérský badatel v historii česko-slovenského vojenského letectva. Ve své práci se opírá o archivní materiály např. z fondů Vojenského ústředního archivu .

Miroslav Hladký (5)

Narodil se v roce 1919 v Praze.Absolvoval filosofickou fakultu Karlovy university . V roce 1945 byl spoluzakladatelem Mladé fronty , kde se stal odpovědným redaktorem a vedl sportovní rubriku. Od roku 1956 pracoval v televizi jako režisér přímých přenosů. V roce 1961 začal přednášet na novinářské fakultě KU a později se stal vedoucím katedry publicistiky.

Miroslav Dudáček (4)

Český zpěvák, kytarista. Narodil se 6. prosince 1946 v Praze .

Miroslav Donutil (5)

Miroslav Donutil je český herec, moderátor, bavič a zpěvák. Je bývalým členem činohry Národního divadla v Praze. Narodil se v Třebíči a vyrůstal ve Znojmě, většinu svého dětství ale nakonec prožil v Brně. Jeho rodiče byli ochotníky, sám vystudoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Již za studií hrál v Divadle Husa na provázku v Brně, kde působil od roku 1973 až do roku 1990. Poté se stal členem souboru Činohry Národního divadla, kde působil do roku 2013. Miroslav Donutil je od svých osmnácti let epileptik. S manželkou Zuzanou mají dva syny. Starší syn Tomáš pracuje jako informatik a mladší syn Martin je hercem. I s manželkou se jezdí již několik desítek let v létě rekreovat do obce Bobrová na Vysočině, kde mají chatu. V roce 2016 mu byla městem Třebíč udělena Cena města Třebíče. V únoru 2019 byla v třebíčském divadle Pasáž odhalena Miroslavu Donutilovi bronzová busta mladého akademického sochaře Sebastiana Wojnara, stejně tak ve foyer divadla vystaven kostým ze hry Sluha dvou pánů, kterou Donutil hrál v Národním divadle. Busta byla financována místními společnostmi a přáteli Miroslava Donutila. Je ceněn zejména jako nadaný komik a vypravěč. Jiří Suchý jej nazval klaunem z Boží milosti a prohlásil, že Donutilův Truffaldino v Goldoniho Sluhovi dvou pánů způsobil, že se v Národním divadle i se vším publikem opravdu nekontrolovaně řehtal, což se mu stává opravdu málokdy. Nedělní šálek kávy s Miroslavem Donutilem

Miroslav Barvík (7)

Miroslav Barvík byl český hudební skladatel a kritik. Po maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu a klavír. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu. Konzervatoř absolvoval u Václava Kaprála Symfoniettou pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo. V letech 1942–1944 byl soukromým žákem Vítězslava Nováka a studium dokončil mistrovským kurzem Pražské konzervatoře u Jaroslava Řídkého. Pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování na Masarykově ústavu hudby F. M. Hradila v Ostravě . Po osvobození se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. V roce 1949 se stal profesorem dějin hudby a teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách. Přes nepopiratelné zásluhy na poli hudební vědy a popularizace vážné hudby byl jednatelem Syndikátu českých skladatelů, stavovské organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od 20. února 1946. V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně . Po roce 1968, tedy po příchodu sovětských vojsk na naše území, byl vyloučen z komunistické strany, protože se proti okupaci vysílalo veřejně z divadelního rozhlasu a byl z funkce ředitele odvolán. V roce 1979 odešel do důchodu. Zemřel 2. března 1998 v Brně. Po jeho smrti, kdy byla v nekrologu v Lidových novinách zdůrazněna jeho angažovanost pro komunistický režim , vystoupil na obranu jeho lidských vlastností Václav Žilka ....

Miroslav Adamec (8)

Je ženatý , manželka Martina Gerbilská, děti: Štěpán , Adéla . Když byly ještě malé, vyprávěl jim před spaním pohádky, které si z hlavy vymýšlel a měl s tím velký úspěch. Děti skoro nikdy nechtěly spát! V současnosti na volné noze. V roce 1982 vystudoval FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Mezi jeho zájmy patří práce, záhady. Publikoval povídky v Mladém světě, píše hry pro televizi i rozhlas, jako scenárista debutoval na poli celovečerního hraného filmu pro kina v roce 1989 snímkem Uf-oni jsou tady. Ve stádiu příprav je filmový muzikál podle jeho scénáře pojmenovaný V peřině. V současnosti je předsedou Asociace režisérů a scenáristů. Česká televize

Mirka Manáková (11)

Slovenská autorka románů pro ženy.

Mira Holzbachová (5)

Miroslava Holzbachová, používala varianty jména Míra a Mira byla česká tanečnice, choreografka a novinářka. Odmaturovala na státní reálce v Kroměříži a v 17 letech se s rodiči odstěhovala do Prahy. V letech 1919–1923 studovala herectví na dramatickém oddělení pražské konzervatoře , studovala také v Německu a Francii. Již během studia působila v Národním divadle. Ve 20. a 30. letech 20. století se řadila mezi čelní představitelky výrazového tance. Byla členkou Devětsilu, spoluzakládala Osvobozené divadlo. Založila moderní tělovýchovnou školu. V roce 1928 založila vlastní taneční skupinu Umělecké studio, kde vystupovala spolu se svými žačkami z tělovýchovné školy. Skupinu vedla až do roku 1937. Ráda tančila na rytmy tanga a charlestonu, ale i na drobná lyrická témata, tvořila také veselé obrazy, do nichž aranžovala zmechanizované úkony každodenního života. V roce 1933 spoluzakládala první profesionální dělnickou scénu Nové avantgardní divadlo, kde Holzbachová působila jako režisérka, choreografka a scénografka. Během španělské občanské války byla členkou Interbrigád a přispívala jako dopisovatelka do Haló novin. V letech 1939–1946 působila v USA, kde studovala tance a kulturu indiánských kmenů, tančila pod pseudonymem Miss Slavonica a učila na taneční škole Free School. V roce 1946 se vrátila do Československa, do roku 1948 pracovala na ministerstvu kultury, poté řídla organizaci Umění lidu. Od roku 1948 pracovala jako choreografka Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Poté pořádala kurzy lidové tvořivosti. Zemřela v roce 1982 v Praze.

Miloslav Valouch (7)

Narozen 20.8.1878 v Lazcích u Olomouce, zemřel 11.6.1952 v Praze. PhDr., státní úředník v Praze, matematik. Práce v oboru.

Miloslav Holman (5)

Miloslav Holman byl český fotbalista, sportovní redaktor a reportér. Vyučil se zámečníkem, poté studoval na Střední průmyslové škole strojnické a v letech 1940–1945 pracoval ve Škodových závodech Plzeň. Od roku 1942 působil jako zpravodaj-externista v plzeňském deníku Nová doba. Po druhé světové válce pracoval jako konstruktér ve strojírenských závodech v Teplicích a spolupracoval s Krušnohorským rozhlasem. Poté byl redaktorem v Mladé frontě a k 16. lednu 1950 nastoupil do Československého rozhlasu. Začínal v rozhlasové stanici v Ústí nad Labem, kde se věnoval také reportérské tvorbě a vypomáhal i jako hlasatel. V roce 1951 přešel na vlastní žádost do Plzně. Pro svou všestrannost byl vybrán jako zpravodaj Československého rozhlasu v Moskvě . Po návratu ze Sovětského svazu zamířil do pražské redakce Československého rozhlasu. Ve sportovní redakci, kterou krátce také vedl, reportoval především cyklistiku , krasobruslení, kopanou a menší sporty. Po reorganizaci Hlavní redakce zpravodajství přešel na vedoucí místo reportážního oddělení. Byl spoluautorem sedmi rozhlasových publikací společně s Karlem Malinou, které popisovaly zákulisí domácího i světového sportu a věnovaly se i zajímavostem kolem společenského a kulturního života. Sportovní redakci vedl do roku 1984 a jako redaktor-komentátor v ní setrval až do roku 1990. V československé lize nastoupil za Technomat Teplice v jednom zápase, aniž by skóroval . Za Teplice nastupoval také v první sezoně klubu .

Miloslav Hnátek (10)

Narozen 1965. Mgr., matematik a ing. ekonomie, práce z daňového poradenství.

Miloš Vacík (8)

Miloš Vacík byl český básník, publicista a redaktor. Po maturitě v roce 1941 pracoval jako úředník. V roce 1944 byl pro svou odbojovou činnost zatčen a až do konce války vězněn v Praze, v Terezíně, Gollnowu a v Hamburku. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor bohemistika, filozofie a estetika. Poté pracoval jako nakladatelský a časopisecký redaktor. V letech 1958-1968 byl vedoucím kulturní rubriky Rudého práva, pak v roce 1969 přešel do časopisu Svět práce, odkud byl v roce 1970 z politických důvodů propuštěn. Až do svého odchodu do důchodu v roce 1979 se živil lektorováním rukopisů pro pražská nakladatelství a příležitostnými pracemi . V letech 1990-1994 zastával funkci předsedy redakční rady časopisu Nové knihy, kde pracoval též jako redaktor. Je otcem mj. Miloše Vacíka ml., který je známým hudebníkem a výtvarníkem, a Alexandry Pflimpflové, roz. Vacíkové, novinářky, nakladatelské redaktorky a překladatelky z francouzské literatury.

Miloš Novák (4)

Narozen 16.1.1909 v Praze, zemřel 29.9.1988 tamtéž. Akademický malíř, ilustrátor, knižní vazby.

Miloš Matula (10)

Duchovní učitel, terapeut, spisovatel, žurnalista, filmový a hudební producent, ale také reklamní a PR specialista... "Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla" „Odmalička jsem při pohledu na noční oblohu plnou hvězd tušil, že všechno je nám jinak předkládáno. První silný impuls přišel během spolupráce s Barbrou Streisandovou na filmu Yentl, který se tady u nás v roce 1982 natáčel. Když jsem poprvé slyšel při natáčení její píseň „Where is it written?", bylo to, jako kdyby se uvnitř mne samého něco otevřelo. Docenil jsem to a pochopil ale až mnohem později, neboť jsem ještě musel ujít pěkný kus cesty… Dalším impulsem bylo v polovině osmdesátých let setkání s postavou české šlechtičny a léčitelky 13. století Zdislavou z Lemberka v románu Aleny Vrbové, na základě něhož jsem po revoluci vyprodukoval stejnojmenný film a věřím, se stal jedním z podkladů pro Zdislavinu kanonizaci. A posledním, třetím a velkým impulsem bylo, když jsem se v roce 1988 dostal pod dojmem jistého vztahu na zásadní životní křižovatku s otázkou: pokračovat nebo nepokračovat? Tehdy jsem pocítil NĚCO, co se nedá slovy vyjádřit. Absolutní LÁSKA. A to změnilo běh mého života…"

Miloš Forman (6)

Miloš Forman, původně Jan Tomáš Forman , byl česko-americký režisér, scenárista a herec. Byl držitelem dvou Oscarů za nejlepší režii, tří Zlatých glóbů a ceny BAFTA ve stejné kategorii. Narodil se v protestantské rodině Anny Formanové a Rudolfa Formana, který působil jako středoškolský učitel. Matka provozovala hotel u Máchova jezera. Jeho pravým otcem však byl pražský architekt židovského původu Otto Kohn, o čemž se však dozvěděl až po válce. Mládí prožil Forman v rodné Čáslavi a zčásti také v penzionu Rut ve Starých Splavech. Hotel a penzion fungovaly jen v létě, na zimu se rodina vracela do Čáslavi. Jako dítě přišel o rodiče; otec byl zatčen pro své členství v odbojové skupině, matka pro falešné udání ve spojitosti s protinacistickými letáky. Než byla matka zatčena, odstěhovala se s dětmi do Starých Splavů, kde Miloš musel chodit do německé školy, protože tam česká škola tehdy nebyla. Neuměl dobře německy a spolužáci mu to dávali natolik znát, že se matka a její dva synové raději vrátili do Čáslavi. Oba rodiče byli po několik roků vězněni. Se svou matkou se setkal pouze jednou krátce v Petschkově paláci v Praze. Matka 1. března 1943 zemřela na tyfus v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Otec zemřel v koncentračním táboře Mittelbau-Dora 10. května 1944. Miloš Forman poté vyrůstal u příbuzných a v Poděbradech v internátní škole Středočeské koleje krále Jiřího, kde jeho spolužáky byli Václav Havel, bratři Mašínové a Zbyněk Janata. Po válce se osiřelí Miloš a jeho bratr Pavel, jenž byl o dvanáct let starší, vrátili do penzionu Rut a začali jej opravovat. Po znárodnění v roce 1948 o něj přišli. On sám měl možnost dále bydlet v jedné z jeho místností, ale když roku 1953 dosáhl plnoletosti, musel se odstěhovat. Jejich nejstarší bratr Blahoslav zahynul v roce 1960 v Nízkých Tatrách během výpravy turistického oddílu ZŠ v Čáslav...

Milena Zbranková (9)

Učebnice němčiny.

Milan Togner (6)

Milan Togner byl český historik umění, zakladatel a vedoucí Katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde také od roku 1990 dvacet let vyučoval. Byl autorem četných výstav, katalogů, odborných publikací a popularizátorem olomoucké výtvarné scény v době baroka. Zabýval se středoevropskou a italskou malbou a kresbou 17.–18. století, středověkou nástěnnou malbou na Slovensku a teorií restaurování. Milan Togner byl duchovním otcem výstavy Olomoucké baroko, největší muzejní akce v dějinách města Olomouc. Profesor Milan Togner se narodil 29. listopadu 1938 ve Zlíně na Moravě. Vyrůstal v rodině olomouckého notáře známého svým intenzivním vztahem k výtvarnému umění. Tognerův vrozený smysl pro praktickou realitu ho sice ze začátku přivedl na chemickou průmyslovku, ale po jejím absolvování zvítězil zájem o výtvarné umění, který si přinesl z rodinného prostředí. Jako 24letý v roce 1962 zahájil externí studium dějin umění na Masarykové univerzitě v Brně, kde pod vedením profesora Václava Richtera a Alberta Kutala získal v roce 1969 doktorát. Již od roku 1966 pracoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Kroměříži, kde připravoval řadu výstav jako Pozdněgotické sochařství z moravských sbírek , Umění restaurátorské nebo Barokní scénografie v díle L. O. Burnaciniho a G. Galli Bibieny . Slibný start odborné kariéry Milana Tognera byl násilně přerušen v době normalizace, když se podepsal pod známou výzvu pražského jara s názvem „Dva tisíce slov“, v roce 1970 byl z muzea propuštěn. Následujících 7 roků se nemohl v oboru uplatnit a byl nucen se živit jako dělník Pozemních staveb v Olomouci. Z této špatné životní situace ho v 80. letech vysvobodilo pozvání Slovenského národného múzea v Bratislavě, které mu nabídlo místo odborného pracovníka na detašovaném pracovišti na hradě Červený kameň. Zde zpracovával červenokamenské uměleckohistorické sbírky, z kterých se v roce 1982 zrodil...

Milan Schelinger (7)

Milan Schelinger je český kytarista, zpěvák a bratr zesnulého zpěváka Jiřího Schelingera. V první polovině 80 let účinkoval a vzkřísil skupinu Projektil. V letech 1986 a 1987 spolupracoval s undergroundovou skupinou The Plastic People of the Universe, se kterou se zúčastnil nahrávání jejich alba Hovězí porážka na chalupě Václava Havla na Hrádečku. Narodil se ve vesničce Bousov, ležící na samé hranici Českomoravské vrchoviny nedaleko Čáslavi. Záhy se rodina přestěhovala do Nuslí v Praze. Jeho otec byl učitelem hudby, matka modistka, později floristka, on sám brzy propadl muzice, v dětství začal hrát na housle a později kytaru. Milan Schelinger je monarchista a v letech 1999–2003 působil jako předseda Koruny České .

Milan Rajský (8)

Slovenský publicista. Reportáže, knihy o přírodě a lovectví.

Milan Polák (6)

Milan Polák byl slovenský a československý voják, účastník slovenského národního povstání, politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Slovenské národní rady a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po roce 1948 poslanec Národního shromáždění ČSR a funkcionář Strany slovenské obrody coby loajální součásti komunistického režimu. V letech 1948-1951 pověřenec zdravotnictví. Absolvoval obecnou a měšťanskou školu v Žilině a učitelský ústav Ostřihomi. Působil jako učitel, později jako vládní úředník. V meziválečném Československu se angažoval v Republikánské straně zemědělského a malorolnického lidu . Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za slovenské agrárníky na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze. Za druhé světové války působil v odboji, podílel se na přípravě slovenského národního povstání. Ještě před vypuknutí povstání se stal členem Slovenské národní rady, která sdružovala komunistické a nekomunistické špičky odboje. Působil jako kapitán na velitelství pozemních vojsk v povstaleckém centru v Banské Bystrici. Byl pobočníkem Jána Goliana. Zastával post pověřence pro zdravotnictví. Byl mu udělen roku 1945 Řád Slovenského národního povstání a roku 1969 in memoriam Řád Rudé hvězdy. Patřil mezi zakladatele Demokratické strany jako hlavní politické síly nesocialistického odboje. Na sjezdu DS v dubnu 1945 byl zvolen jedním z jejích místopředsedů. Ve funkci ho potvrdil sjezd v červenci 1945. Předsedal vlivnému Svazu vojáků Slovenského národního povstání. Účastnil se v delegaci Slovenské národní rady, která 1. června 1945 jednala s prezidentem Edvardem Benešem a řešila mimo jiné postavení Slovenska v obnovené republice. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních vo...

Milan Korejs (5)

Český spisovatel a překladatel. Narozen 24.9.1924 v Praze. Prozaik, překladatel z ruštiny, němčiny a francouzštiny.

Milan Kameník (5)

Narozen 22. 4. 1958 v Jihlavě. RNDr., vysokoškolský pedagog, klimatolog, geograf, redaktor časopisu 100+1 ZZ, překladatel z němčiny a francouzštiny, též autor biografie o Alain-Fournierovi.