781–840 z 156743 Autoři
Rudolf Steiner (104)
Rudolf Steiner – 30. března 1925, Dornach u Basileje, Švýcarsko) byl rakouský filosof, literární kritik, pedagog, umělec, dramatik, sociální myslitel, esoterik. Byl zakladatelem antroposofie, waldorfského školství, biodynamického zemědělství, antroposofického lékařství a nové umělecké formy – eurytmie. Rudolf Steiner se narodil jako syn železničního úředníka, dostalo se mu římskokatolického křtu a jako chlapec ministroval v katolickém kostele v Neudörflu. Od 11 let studoval na vídeňském reálném gymnáziu ve Wiener Neustadtu, kde v roce 1879 maturoval. Zajímala ho hlavně matematika a deskriptivní geometrie, soukromě studoval latinu a řečtinu a četl Kanta. Roku 1879 se zapsal na Vysoké učení technické ve Vídni s úmyslem stát se inženýrem. Již v osmi letech se u něho, podle jeho slov, objevily jasnovidné schopnosti. Tím se mu prý otevřela možnost "žít od toho okamžiku s duchovními bytostmi přírody". Na cestách do Vídně se seznámil s Felixem Koguzkim, formálně nevzdělaným, ale duchovně založeným bylinkářem, který Steinerovi ukázal "instinktivní vědění pravěku". Také se tehdy setkal s osobou, jejíž jméno nikdy nezveřejnil, nazýval ji Mistr, a ten Steinera zasvěcoval do spirituálního obrazu světa. Zároveň ho tento Mistr přivedl na myšlenku prosadit tento způsob nazírání na svět v západním světě. Ve Vídni docházel mezi umělce a vzdělance a diskutoval zde s představiteli kultivovaného katolicismu o reinkarnaci a christologii. S argumentací katolických teologů byl nespokojen, nesouhlasil s jejich popíráním možnosti reinkarnace. Jeho učitel, literární historik Karl Julius Schröer ho seznámil s pracemi Johanna Wolfganga von Goetha a Steiner se podílel na vydávání jeho spisů. Goethe zavedl do botaniky pojem metamorfóza. Vysvětloval tímto pojmem skutečnost, že v přírodě se vše živé vyvíjí, nic nezůstává tak jak to Bůh kdysi stvořil. Nevědomky na tuto ideu navazoval svou prací Charles Darwin. Profesor Schröer dopo...
Více od autora
Oldřich Mikulášek (50)
Oldřich Mikulášek byl moravský básník, autor lyrických a lyricko-epických sbírek básní s charakteristickým rytmizováním a vnitřní dynamikou verše. Oldřich Mikulášek se narodil v Přerově 26. května 1910 jako syn železničáře. Po měšťanské škole v Přerově absolvoval roku 1927 gremiální obchodní školu. Na živobytí si nejprve vydělával jako dělník a zaměstnanec, do roku 1930 měl jen krátkodobá zaměstnání např. v továrně na cukrovinky, v cihelně, jako vozopísař u drah či jako akvizitér v inzerci. V letech 1930–1933 pracoval jako tiskárenský leptač a litograf ve Zlíně. Od roku 1933 pracoval jako sportovní redaktor přerovského časopisu Obzor a mj. také v Československém rozhlase. Roku 1937 se oženil a natrvalo přestěhoval do Brna, kde se stal redaktorem Lidových novin. Po válce působil v redakci deníku Rovnost , dále v tehdejších Svobodných novinách, později přejmenovaných opět na Lidové noviny , v literárním oddělení Československého rozhlasu a v redakci časopisu Host do domu . Mezitím se v roce 1952 podruhé oženil, a to s redaktorkou Československého rozhlasu Věrou , která se později stala dramaturgyní a ředitelkou brněnského studia České televize. Roku 1953 se jim narodil syn Ondřej, divadelní herec. Roku 1965 nastoupil Oldřich Mikulášek pětiletou tvůrčí dovolenou . O dva roky později se těžce zranil, se zlomeninou nohy ležel 20 měsíců v nemocnici a následky nehody ho sužovaly až do konce života. Po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem, když jej v letech 1971–1980 postihl zákaz publikování. Byl členem skupiny Q. K jeho nejbližším přátelům mezi spisovateli patřili Jan Skácel, Klement Bochořák, Adolf Kroupa, Josef Kainar, Ludvík Kundera a Milan Uhde a další. Po smrti v roce 1985 byla urna s Mikuláškovým popelem uložena na Ústředním hřbitově v Brně. ...
Více od autora
Joseph Conrad (58)
Joseph Conrad, vlastním jménem Józef Teodor Konrad Nałęcz Korzeniowski, , byl anglický spisovatel polského původu, považovaný za jednoho ze zakladatelů modernismu. Narodil se 3. prosince roku 1857 v dnes ukrajinském městě Berdyčiv . Pocházel z polské zemanské rodiny s hrdou tradicí vlasteneckého odboje proti carskému panství. Jeho otec, Apollo Korzeniowski, byl romantický básník a vlastenec, který byl za přípravu národního povstání vězněn a poté poslán do vyhnanství do Vologdy na severu Ruska. V sedmnácti letech se po smrti svých rodičů vydal Conrad do Marseille a stal se námořníkem na francouzských obchodních lodí plavících se do Karibiku. Ke konci sedmdesátých let přešel k britskému obchodnímu loďstvu, roku 1886 dosáhl postavení kapitána a získal britské státní občanství. V letech 1888–1889 byl kapitánem na barku Otago. Roku 1890 při plavbě po řece Kongo vážně onemocněl malárií a musel se postupně vzdát své námořnické kariéry. Roku 1894 se proto natrvalo usadil v Anglii a začal se věnovat literární činnosti. Značné zkušenosti z námořních plaveb a života v exotických končinách mu poskytly bohatou látku pro jeho tvorbu. Přestože si angličtinu osvojil až v dospělosti, napsal všechny své romány, novely a povídky anglicky, a to s takovou propracovaností a jazykovou bohatostí, že se stal jedním z největších mistrů anglické prózy. Ve svých knihách se snažil ukázat život člověka jako sled neustálých vnitřních bojů, v nichž jediná chvilka slabosti, mající za následek zakolísání v odpovědnosti vůči druhým, vede často k neodčinitelné pohromě. Pro pochopení i těch nejmenších detailů v motivaci svých hrdinů a pro nastínění nových ještě hlubších souvislostí a významů, podává své příběhy z několika úhlů pohledu, objektivní zobrazení doplňuje subjektivními hodnoceními různých vypravěčů téhož děje a narušuje jeho chronologickou linii častými návraty k různým det...
Více od autora
Josef Hochman (20)
Narozen 3. 11. 1929 v Brně-Tuřanech. JUDr., právník. Člen legislativní rady vlády ČR. Specializace na pracovní právo.
Více od autora
Franz Werfel (53)
Franz Viktor Werfel byl rakousko-český německy píšící spisovatel. Stejně jako Franz Kafka či Max Brod patřil k nejvýraznější generaci pražských německých spisovatelů a podobně jako oni byl členem spolku spisovatelů, Pražského kruhu. Z hlediska uměleckých směrů bývá Werfel považován za jednoho z čelných představitelů expresionismu. Franz Victor Werfel byl synem zámožného pražského židovského rukavičkáře Rudolfa Werfela a jeho ženy Albiny Werfelové , roz. Kussiové, dcery mlynáře z Plzeňska. Pár se vzal v prosinci 1889 a syn Franz se jim narodil už o devět měsíců později. Manželé Werfelovi měli ještě dcery Hannu , která měla později pletky s rakouským skladatelem Albanem Bergem, a Mariannu Amalii . Blíže měl Werfel jednoznačně ke své starší sestře Hanně, které dokonce předčítal ze svých raných rukopisů. Naopak jeho mladší sestra Mizzi neměla pro bratrovu zálibu v literatuře a „útěk před každodenní realitou“, jak mu napsala v dopise z 26. června 1942, příliš pochopení. Werfel vyrůstal se svými sestrami v Praze, kde jeho rodiče vlastnili dům v dnešní Opletalově ulici. Navštěvoval soukromou obecnou školu piaristů v Panské ulici , později pak c. k. německé gymnázium na Novém Městě v ulici Na příkopě a c. k. Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici , kde v té době studovali také Willy Haas a Paul Kornfeld. Coby žák nebyl Werfel nikterak nadaný a tercii musel dokonce opakovat, přesto roku 1909 složil maturitní zkoušku. Werfelova rodina sice pravidelně navštěvovala Maiselovu synagogu, kde Werfel v září 1903 podstoupil obřad bar micva, nepatřila však k ortodoxním vyznavačům židovského náboženství. Werfel sám byl prostřednictvím své chůvy, české katoličky Barbory „Babí“ Šimůnkové, též silně konfrontován s tradicemi a zvyky křesťanstv...
Více od autora
Cassandra Clare (88)
Judith Rumeltová, nepřechýleně Judith Rumelt je americká spisovatelka. Knihy vydává pod pseudonymem Cassandra Clare. Proslavila se fantasy hexalogií Nástroje smrti. Judith se narodila v Teheránu. Její rodiče Elizabeth a Richard Rumeltovi ale byli Američané. V současné době žije v Amherst, Massachusetts, se svým manželem a třemi kočkami. Nejdříve začala psát pod pseudonymem Cassandra Clairová Fanfiction na Harryho Pottera a Pána prstenů. Jmenují se The Draco Trilogy a The Very Secret Diaries. Později začala psát trilogii Nástroje smrti už pod upraveným pseudonym Cassandra Clareová. Tato trilogie se pak rozrostla celkem na 6 dílů. Ve svém vytvořeném světě zůstala a přišla s trilogií Pekelné stroje a vydala první dva díly trilogie Dark Artifices. Jedna z věcí typických pro Cassandru Clareovou je boření tabu. Ve světě, který zahrnuje Kroniky lovců stínů a k nim přidružené knihy, existují určitá pravidla a věci, které Spolek netoleruje nebo velice špatně snáší. Jedná se například o vztahy mezi lovci stínů a podsvěťany nebo homosexualitu. Dalo by se říci, že to, co Spolek toleruje a netoleruje, má být jakási alegorie na chování společnosti ve skutečném světě. Připravovaná trilogie. Připravovaná trilogie. Připravovaná trilogie. V roce 2012 byl vydán první díl série Nástroje smrti. Hlavními hrdiny jsou Lily Collins , Jamie Campbell Bower a Robert Sheehan . Film vešel do kin v roce 2013. Bylo oznámeno, že druhý dil bude natočený pod taktovkou stejného režiséra Heralda Zwarta. Produkce měl začít v roce 2013, poté byla odložena na rok 2014. Natáčení bylo zrušeno kvůli vysokému rozpočtu. 12. dubna 2014 bylo oznámeno, že kniha bude adaptována do televizního seriálu. Epizody budou jednu hodinu dlouhé. V únoru 2015 bylo oznámeno, že seriál se bude jmenovat Shadowhunters a ne The Mortal Instruments . Seriál bude vysílán stanicí ABC Family. Katherine McNamara byla obsazena do hlavní rol...
Více od autora
Václav Neumann (75)
Václav Neumann byl významný český dirigent, houslista a violista, známý především jako šéfdirigent České filharmonie, kterou zastával v letech 1968-1990. Narodil se 29. září 1920 v Praze a po celou druhou polovinu 20. století byl výraznou osobností české klasické hudební scény. Neumann byl také jedním ze zakládajících členů Smetanova kvarteta, s nímž hrál v letech 1945 až 1956.
Více od autora
Pavel Kaas (72)
Narozen 20.8.1969 v Plzni. Překladatel z angličtiny, francouzštiny, němčiny, ruštiny a polštiny.
Více od autora
Miloš Noll (48)
Miloš Noll byl malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a filmový scenárista. Miloš Noll studoval na Státní grafické škole v Praze, ve Škole umění ve Zlíně, v letech 1945 – 1950 na UMPRUM v Praze . Už na zlínské škole se dostal do kontaktu se surrealismem, později v Praze se připojil ke spořilovské surrealistické skupině a hlásil se k tomuto odkazu trvale ve své volné tvorbě. Po studiu se začal uplatňovat v různých oborech užitého umění: novinová kresba, karikatura, kreslený humor, scénografie, typografie, plakáty a ilustrace. Byl výtvarným redaktorem World Student News , přispíval do Literárních novin , začal soustavně pracovat jako výtvarník, scénograf, později i scenárista pro Čs. televizi. Setkání a přátelství s režisérem Evaldem Schormem zahájilo jeho trvalejší spolupráci s filmem. Po několika krátkých televizních filmech natočili v roce 1966 podle společného scénáře v režii E. Schorma film „Gramo Von balet“, kombinující baletní projev s výtvarnou animací . Z podobné spolupráce s režisérem Ladislavem Rychmanem vznikl pro Laternu magiku filmově-scénický balet „Rondo“ . Řada scénářů k animovaným i hraným filmům pro Čs. televizi, Laternu magiku a Krátký film byla výsledkem blízké spolupráce s režisérem Pavlem Hoblem. V tehdejší době se podařilo realizovat jen některé scénáře: kupř. 26 dílů animovaného filmu „Jedna plus jedna“ a celovečerní film „Třicet panen a Pythagoras“ . Jako scenárista a výtvarník připravil animovaný seriál „Jak se chytají rusalky“ . Z jeho posledních prací pro animovaný film lze uvést „O vodníkovi Čepečkovi“...
Více od autora
Ludvík Aškenazy (47)
Ludvík Aškenazy byl český spisovatel, reportér a rozhlasový pracovník, který polovinu svého života prožil v emigraci. Pocházel z česko-židovské rodiny v Českém Těšíně a jeho tvorbu to později významně ovlivnilo. Zaměstnání Ludvíkova otce celou rodinu přivedlo do Polska. Maturitu Ludvík složil roku 1939 v haličské Stanislavi , , tehdy právě zabrané SSSR. Pak studoval v polském Lvově slovanskou filologii. Počátkem druhé světové války byl Aškenázy evakuován do Kazachstánu, kde učil na střední škole dějepis do doby, než v Sovětském svazu v roce 1942 vstoupil do 1. československého armádního sboru v SSSR vedeném Ludvíkem Svobodou. Bojoval i u Sokolova. Za svoji statečnost v boji dostal po válce sovětské i československé vyznamenání. S československým vojskem se vrátil do vlasti a hned po návratu, v květnu 1945, se seznámil a poté oženil s Carlu Henriettou Mariou Leonií Mann, dcerou německého spisovatele Heinricha Manna. Carla Henrietta Maria Leonie Mann, manželka Ludvíka Aškenazyho, byla jediné dítě, které vzešlo z čtrnáctiletého manželství pražské herečky Marie Khan a Heinricha Manna. Heinrich Mann a Leonina matka "Mimi" se v roce 1928 rozvedli. Marie Khan s dcerou Leonií zůstaly v Praze, neboť nestačily utéct před nacisty, ale válku přežily. Matka Leonie Marie Khan však zemřela necelé dva roky po válce na následky pobytu v terezínském táboře, Ludvíkovi Aškenazymu a Leonii Mannové se narodili dva synové: ještě před svatbou Jindřich Mann ; po svatbě pak Ludwig Mann . Oba synové se v dospělosti stali režiséry. Po druhé světové válce, po roce 1945, Ludvík Aškenázy pracoval až do začátku 50. let v pražském rozhlase jako reportér a zahraničně polit...
Více od autora
Ladislav Zadražil (52)
Maturoval na reálném gymnáziu, 1952-56 studoval obor ruština - čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1951-52 byl redaktorem v nakladatelství Naše vojsko, 1956-61 odborný asistent v literárněvědném oddělení Československo-sovětského institutu Československé akademie věd, 1961-76 odborný asistent ruské literatury , 1976-90 katedry překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, učitel uměleckého a publicistického překladu a dějin překladu; 1990 navrácen na katedru rusistiky, 1991 docent ruské literatury, 1993-2000 ředitel Ústavu východoslovanských studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Je spoluautorem skript k dějinám ruské literatury 19. století a nevydaných Dějin ruské literatury nové doby a spolupracovníkem nakladatelství Naše vojsko, Odeon, Lidové nakladatelství, Svoboda, Vyšehrad, Torst a Karolinum v oborech umělecká próza, literatura faktu, literární věda a filozofie. Je autorem doslovů k edicím F. M. Dostojevského, N. V. Gogola, L. N. Tolstého, P. Čaadajeva, a A. S. Gribojedova a pořadatelem řady tematických souborů klasických novel. Autorsky a redakčně se podílel na Slovníku ruských spisovatelů od počátku ruské literatury do roku 1917 a Slovníku spisovatelů SSSR . Překládal ve spolupráci s manželkou Miluší Zadražilovou , překlady podepisovali společně L. a M. Zadražilovi; v 70. a 80. letech vycházely jejich společné překlady pouze pod jeho jménem.
Více od autora
Jan Černý (48)
Narozen 10. 9. 1919 v Praze, zemřel 19. 3. 1997 tamtéž. Malíř, grafik, ilustrátor, karikaturista.
Více od autora
Eduard Hodoušek (52)
Eduard Hodoušek byl český hispanista a překladatel ze španělštiny, portugalštiny, francouzštiny a angličtiny. Po maturitě na gymnáziu v Plzni v roce 1940 pracoval do konce války jako úředník. Od roku 1945 studoval srovnávací dějiny literatury a estetiku na filosofické fakultě University Karlovy a studium zakončil v roce 1950 doktorátem. Byl mimo jiné žákem Václava Černého a Jana Mukařovského. Po absolutoriu pracoval jako nakladatelský redaktor v Melantrichu , později v Státním nakladatelství krásné literatury . V letech 1963–1971 pracoval v Ústavu literatury Československé akademie věd. Pak se vrátil do nakladatelství Odeon, kde pracoval až do roku 1982, kdy odešel do důchodu. Svůj první překlad – Jolán Földes: Zlaté náušnice – otiskl v roce 1948 tajně pod pseudonymem v Plzákově nakladatelství v Praze. Oficiálně publikoval poprvé překlad Fernanda de Rojase Celestina v roce 1956. Nejznámějšími Hodouškovými překlady jsou díla Alejo Carpentiera, Carlose Fuentese a Gabriela Garcíi Márqueze. Jeho překlad knihy Leopoldo Alas: Regentka byl oceněn Cenou Josefa Jungmanna Obce překladatelů za rok 2001.
Více od autora
Dana Melanová (57)
Narozena 18. 3. 1950. Filoložka, anglistka a romanistka. Překladatelka z angličtiny a francouzštiny.
Více od autora
Zdeněk Urbánek (40)
Zdeněk Urbánek byl český spisovatel, překladatel, vysokoškolský pedagog a disident-signatář Charty 77. Po maturitě studoval na filosofické fakultě UK. Po uzavření vysokých škol se stal redaktorem nakladatelství Evropský literární klub. V roce 1945 se stal redaktorem ve Svobodném slově, a poté pracoval na ministerstvu informací. Od roku 1949 pracoval v Československém státním filmu jako lektor a brzy jako dramaturgický tajemník umělecké rady. Od roku 1957 se zabýval především překlady a přispíval do různých časopisů o divadle, po roce 1968 se stal zakázaným spisovatelem. Z toho důvodu jeho překlady v této době vycházely pod jmény jeho přátel. Po roce 1972 přispíval do samizdatových a exilových literárně zaměřených periodik. Po roce 1989 psal do několika novin a byl krátce rektorem AMU. Zdeněk Urbánek již od konce 30. let sbíral umění a od počátky války se pohyboval v okruhu Jiřího Koláře, skupiny Sedm v říjnu a Skupiny 42. Základ jeho sbírky tvořila díla Jiřího Fuky a Libora Fáry , dále díla Jiřího Koláře, Václava Hejny a Kamila Lhotáka. Počátkem normalizace odprodal díla politických oportunistů Arnošta Paderlíka a Františka Jiroudka. Byl dlouholetým přítelem bývalého českého prezidenta Václava Havla. Ten mu v jedné své politické úvaze vysekl poklonu: „Po desetiletí jsem své texty dával před jejich zveřejněním k posouzení svému celoživotnímu příteli spisovateli Zdeňku Urbánkovi. Zdeněk před časem umřel. Bude-li vám to, co jsem tu napsal, připadat naivní, ne-li přímo hloupé, pak vězte, že za to může ten, kdo Zdeňka povolal do ráje a mne nechal ve světě bez Zdeňka.“ Stát Izrael mu v listopadu 1992 udělil titul Spravedlivý mezi národy. Překládal především klasická díla britských a amerických autorů ....
Více od autora
William Saroyan (49)
William Saroyan byl americký prozaik, básník a dramatik arménského původu. Saroyan se narodil v Kalifornii emigrantům z Arménie. Po smrti otce byla jeho matka nucena kvůli špatné situaci dát své čtyři děti do sirotčince. Saroyan se domů vrátil až v roce 1916. Zde Saroyan absolvoval základní školu a dále již nestudoval. Své první literární pokusy začal mladý Saroyan posílat do anglické přílohy bostonského časopisu Arménů Hairenik . Podepisuje se tehdy jako Sirak Goryan – Sirak bylo tehdy častým jménem v jeho příbuzenstvu a Goryan je jméno arménského spisovatele. William Saroyan se, stejně jako jeho hrdinové, celý život potýkal s finančními problémy, které byly způsobeny jeho účastí v různých hazardních hrách, ale i dobročinných akcích. Roku 1940 odmítl Pulitzerovu cenu – údajně proto, že měl nedůvěru v umělecká ocenění. Saroyan byl dvakrát ženatý a měl dvě děti.
Více od autora
Svatopluk Kadlec (53)
Svatopluk Kadlec byl český básník a překladatel z francouzštiny. Studoval na středních školách v Roudnici nad Labem a v Praze. Po maturitě byl roku 1916 odveden a dva roky prožil na východní frontě a pak až do roku 1919 na jižní frontě v Albánii. Poté začal studovat strojní inženýrství na Vysoké škole technické v Praze, ale po dvou semestrech odešel k divadlu a působil jako herec v kočovných společnostech a v některých pražských divadlech . Od roku 1928 se již věnoval jen literární a překladatelské činnosti. Byl členem sdružení moravských autorů Literární skupina. V letech 1929–1930 žil v Paříži a v Marseille a živil se příspěvky, zasílanými do různých českých časopisů, zvláště do časopisu Trn. Ve své básnické tvorbě vycházel nejprve z poetismu . Milostnou tematiku obsahuje sbírka Objetí. Ve své pozdější spirituálně laděné poezií, ve které se vrátil ke klasické formě, zpracovává vážné, až tragické pojetí života . Jeho překladatelské dílo je bohaté rozsahem i tematickým záběrem. Je autorem překladů francouzských dramatiků a prozaiků . Největším přínosem do dějin českého překladu z francouzštiny jsou však jeho překlady básnické a z nich především první kompletní český překlad Baudelaireových Květů zla. Ve svých překladech usiloval o adekvátnost vůči originálu nejen v obsahu, ale také v jazykové formě.
Více od autora
Oldřich Jelínek (47)
Oldřich Jelínek je český malíř, grafik, ilustrátor a spolupracovník filmu. Je autorem několika filmových plakátů. Spolupracoval a také byl s Adolfem Bornem žákem prof. Antonína Pelce na AVU. Profesor Pelc ho označil za jednoho ze svých nejnadanějších studentů. Má podobný styl jako Born, se kterým tvořili společné ilustrace. Spolu ilustrovali například dílo Andreje Sergejeviče Někrasova Dobrodružství kapitána Žvanilkina. Na začátku kariéry přispívali s Bornem do řady časopisů – mj. ABC, Dikobraz, Pionýr atd., od konce 50. let 20. století i do Rudého práva. Dostal celou řadu cen z mezinárodních knižních festivalů. Jeho styl je precizní a zejména náměty žen, automobilů a letadel patří opravdu ke světové špičce. Počátkem 80. let emigroval do SRN , kde dodnes tvoří a žije. V Československu mu komunistický režim nebyl nakloněn, protože jeho karikatury a vtipy byly kritické ke komunismu. Režim se dokonce snažil ovlivnit vydavatele v SRN, aby Oldřichu Jelínkovi nedávali žádné zakázky – v případě opaku by zakázali všem svým autorům u nás spolupracovat s konkrétním vydavatelem, který by toto porušil. Proslavil se ilustracemi knih a karikaturami pro časopis Computer Woche. V roce 2017 se Oldřich Jelínek rozhodl věnovat většinu svých děl ze svého mnichovského atelieru Galerii výtvarného umění Havlíčkův Brod. Asi 110 obrazů věnoval podle svých slov proto, aby se na něj doma nezapomnělo. V posledních letech žije u své přítelkyně v Praze.
Více od autora
Gabriel Filcík (53)
Gabriel Filcík je český akademický malíř a ilustrátor. Mezi roky 1960 a 1964 studoval pražskou Střední uměleckoprůmyslovou školu, kde byl jeho učitelem Viktor Fixl, a následně v letech 1965 až 1971 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na níž ho vedl František Muzika. Věnuje se ilustracím knih pro děti. Vedle toho se účastní také besed se čtenáři. Svým jménem ale také zaštiťuje dětské výtvarné soutěže.
Více od autora
Bee Gees (83)
The Bee Gees byla světově proslulá popová skupina založená v roce 1958, kterou tvořili bratři Barry, Robin a Maurice Gibbovi. Název skupiny byl odvozen od iniciál "BG", což znamenalo "Brothers Gibb". Jejich kariéra trvala více než pět desetiletí a proslavili se výraznou harmonií a skladatelským umem. Zvuk skupiny Bee Gees ' se v průběhu času výrazně vyvíjel, počínaje popem ovlivněným beaty v 60. letech, poté se v polovině a na konci 70. let dostal do popředí diskotékového hnutí s hity jako "Stayin' Alive" a "Night Fever" ze soundtracku k filmu "Horečka sobotní noci", který se stal jedním z nejprodávanějších alb všech dob.
Více od autora
Anatole France (68)
Anatole France, vlastním jménem Jacques-François-Anatole Thibault, byl francouzský básník a prozaik, literární kritik a esejista, humanistický filozof, pokračovatel racionalistických tradic renesance a osvícenství, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1921. Bývá často označován za posledního velkého spisovatele 19. století a prvního velkého spisovatele 20. století. Anatole France se narodil roku 1844 jako syn pařížského kupce a antikváře. Získal důkladné klasické vzdělání na Collége Stanislas a v letech 1876 až 1890 působil jako pomocný knihovník v Senátu. Roku 1877 se oženil, ale jeho manželství skončilo roku 1892 rozvodem. France totiž od konce 80. let udržoval úzký vztah s paní Armand de Caillavet , která významně přispěla k úspěchu jeho umělecké kariéry, neboť ho učinila středem svého salónu, nabádala ho ke spisovatelské činnosti, připravila mu půdu pro přijetí do Francouzské akademie roku 1896 a umožnila mu ve své společnosti cestovat po Francii, Itálii, Sicílii, Řecku a Malé Asii. Svou literární činnost zahájil France jako mladý parnasistní básník oddaný kultu scientismu a píšící verše s antickou tematikou a s tematikou srážky antiky a křesťanství. Později se stává představitelem impresionistické literární kritiky, odmítá Zolův naturalismus i nesrozumitelnost symbolismu, uznává především klasiky a hlásí se ke konzervatismu . Avšak už koncem 80. let se začal zajímat o problematiku současnosti, dával průchod svému ateistickému zaměření a začíná se měnit v příznivce anarchistických a socialistických myšlenek. V letech 1883–1896 psal čtrnáctidenní kroniky do Le Globé a do L'Univers ilustré a v letech 1886–1893 působí jako literární kritik v deníku Le Temps. Anatole France začal postupně dosahovat širokého ohlasu u čtenářské obce jednak vynikající jazykovou úrovní, jednak vtipem, duchaplností, říznou ironií a aforistickým laděním svých děl a stal se známým spisovatelem s f...
Více od autora
Vojtěch Martínek (80)
Vojtěch Martínek byl český spisovatel, literární kritik a publicista. Po absolvování Matičního gymnázia v Ostravě , vystudoval češtinu a němčinu na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Poté rok pobýval na univerzitě v Bonnu a od roku 1914 nastoupil jako středoškolský pedagog na Matiční gymnázium v Ostravě, kde působil až do roku 1947 . S Ostravskem byl spjat nejen rodově a pracovně, ale i literárně. Byl dramaturgem ostravského divadla a jednatel a předseda Moravského kola spisovatelů. Jeho literární tvorba je velmi rozsáhlá, přesto lze říci, že byl ruralistou, navazoval na kritický realismus. Ve svých románech popisoval národní a sociální změny na Ostravsku v době industrializace. Začínal jako básník, tato počáteční tvorba je ovlivněna J. S. Macharem: V pozdějších sbírkách se jeho realismus zjemňuje a stává se melodičtější: Jeho prozaická tvorba je významnější než básnická a je i rozsáhlejší: Jako Václav Staněk vydal soubor črt a próz Poslední noc Jakuba Hrona a jiné povídky ; titulní črtu reeditoval roku 2020 Martin Jiroušek v antologii Fialoví ďábli. z původních tří pohádkových souborů vycházejí další výbory, například Dále napsal literárně-historické studie o P. Bezručovi, J. S. Macharovi, F. Sokolu-Tůmovi, atp. Vojtěch Martínek působil v řadě regionálních slezských periodik a tato jeho působnost byla rozsáhlá . Jeho význam spočívá též v uvádění mladých autorů ze Slezska do literatury, publikaci jejich raných prací a podpoře . Vojtěch Martínek byl autorem řady námětů televizních inscenací. Z nich nejznámější jsou televizní seriály na náměty románů :...
Více od autora
Václav Karel (63)
* 4. 7. 1896 – † 3. 11. 1974, český básník a prozaik, kulturní historik. Jeho romány zachycují rozvoj dělnického života v Praze.
Více od autora
Pavel Kosatík (55)
Pavel Kosatík je český novinář, scenárista a spisovatel. V roce 1984 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat v agentuře DILIA jako právník specializovaný na autorské právo, po dvou letech přešel do nakladatelství Československý spisovatel . Pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakcích – Mladá fronta DNES , Reflex , Hospodářské noviny, Ikarie – 1990. Od roku 1996 je na „volné noze“. Začal jako spisovatel sci-fi, dnes je znám jako spisovatel literatury faktu, literární historik. Pravidelně publikuje v časopisech Týden a Respekt . Spolupracuje s Českým rozhlasem, je jedním z pravidelných hostů pořadu Jak to vidí... Založil nakladatelství Kdo je kdo. Vystupoval rovněž na podvečerech v Divadle Kolowrat a Klubu techniků , které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Je od roku 2011 počtvrté ženatý a má čtyři děti. Za knihu Jan Masaryk: Pravdivý příběh získal Výroční cenu nakladatelství Mladá fronta za rok 1999. Za knihu Ferdinand Peroutka: Pozdější život obdržel Výroční cenu Nadace Český literární fond za původní literaturu za rok 2000 a od Nadace Charty 77 Cenu Toma Stopparda za rok 2001. Tuto knihu také ocenili čtenáři ve vánoční anketě Lidových novin jako nejzajímavější knihu literatury faktu v roce 2000. Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. V roce 2010 se jeho soubor 16 esejů s názvem České snění umístil na 4. místě v anketě Kniha roku Lidových novin. Jeho kniha České snění byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 . Šéfredaktor časopisu Národní 3, který vydávalo SSČ AV, v. v. i.
Více od autora
Lisa Kleypas (65)
Lisa Kleypas je americká autorka milostných románů z historie i současnosti. Vystudovala sice politologii na Wellesley College, ale hned po absolutoriu se začala věnovat výhradně psaní. Svůj první román uveřejnila v 21 letech Where Passion Leads . Její knihy se staly bestsellery s miliony výtisků prodanými po celém světě a byly přeloženy do 14 jazyků . Kleypas čerpá inspiraci z mnoha zdrojů: klasické literatury, historických knih i z osobních zkušeností. Říká, že píše romány, které sama ráda čte - kombinaci romantického příběhu a smyslné erotiky, to vše zasazeno do zajímavého prostředí. Přestože proslula zejména svými historickými romancemi, Kleypas vydala v r. 2006 prohlášení, v němž oznámila úmysl věnovat se v nejbližší budoucnosti zejména psaní romancí ze současnosti. Lisa Kleypas žije s manželem Gregorym a jejich dvěma dětmi ve Washingtonu . Mnoho z jejích knih je uspořádáno do sérií, přičemž i rozdílné série často sdílí společné prvky, jako např. Westcliffovi, "čekanky", herna u Jennera, paní Bradshawová , Mathilda a další.
Více od autora
Josef Ulrich (53)
Narozen 28. 2. 1857 v Roudnici nad Labem, zemřel 6. 10. 1930 tamtéž. Malíř, ilustrátor.
Více od autora
Dagmar Chvojková (28)
Narozena 12. 2. 1924 v Praze. Překladatelka ze skandinávských jazyků. V šedesátých letech emigrovala do Švédska. Své překlady norské, dánské a švédské beletrie publikovala především od čtyřicátých do šedesátých let. Poté v 90. letech publikovala v České republice své překlady duchovní literatury.
Více od autora
Arkadij Natanovič Strugackij (34)
Bratři Arkadij Natanovič Strugackij a Boris Natanovič Strugackij byli ruští spisovatelé, kteří se stali známí romány jako například Piknik u cesty, Poledne, 22. století, Je těžké být bohem nebo Špunt. Všechny tyto knihy se odehrávají ve 22. století ve Světě Poledne nazvaného podle povídkového sborníku. Psali i humorněji pojatá díla, například novely Pondělí začíná v sobotu a navazující Pohádka o Trojce. Kvůli svému satirickému pohledu na sovětskou byrokracii v kombinaci s pohádkovými a absurdními motivy však na sebe upoutali větší pozornost sovětských cenzorů a s cenzurou pak měli problémy i nadále. Světově uznávaní ruští spisovatelé v žánru sci-fi - bratři Arkadij a Boris Strugačtí - byli vždy vnímáni jako nedělitelná autorská srostlice. Jejich postavy nejsou žádní velcí hrdinové. Prožívají velká dilemata, která nemusí ovlivnit pouze je, ale třeba celý národ, který si to ani neuvědomuje. Strugačtí jsou jedni ze zakladatelů moderního žánru sci-fi. Narozen roku 1925, zemřel 1991. Po absolvování desetiletky pracoval na výrobě granátů v nacisty obleženém Leningradě. Doprovázel nemocného otce přes Ladožské jezero, otec však cestou zemřel a Arkadij se dostal do dětského domova, matka v Leningradě zůstala. V roce 1943 narukoval, vystudoval pěchotní učiliště v Akťubinsku a po válce se dostal na Vysokou školu cizích jazyků, kde si vybral orientalistiku a japonštinu. V roce 1955 opustil armádu a živil se jako redaktor. V roce 1956 napsal s L. Petrovem svou první povídku Popel Bikini. Narozen roku 1933, byl tedy o 8 let mladší než bratr. Proto s matkou v obleženém Leningradě zůstal, absolvoval po válce školu s maturitou a později na Leningradské státní univerzitě fakultu fyziky a mechaniky. Studia ukončil promocí v roce 1955 a začal pracovat na Pulkovské hvězdárně v Leningradě. Když v roce 1991 bratr zemřel, v psaní pokračoval pod ps...
Více od autora
Anselm Grün (84)
Anselm Grün, OSB je německý katolický kněz, benediktinský mnich, ekonom, filosof a teolog . Je mimořádně úspěšným autorem duchovní literatury a hlavním ekonomem opatství Münsterschwarzach. Napsal okolo dvou set knih. Řada z nich byla přeložena do několika jazyků, více než třicet titulů se dočkalo i českého vydání. Anselm Grün prožil dětství se šesti sourozenci v Lochhamu u Mnichova. V letech 1965 - 1971 studoval filozofii a katolickou teologii v St. Ottilienu a v Římě. V roce 1974 získal doktorát z teologie. Žije a pracuje v německém opatství Münsterschwarzach.
Více od autora
Anna Štorkánová (84)
Narozena 1950. Překladatelka z němčiny, francouzštiny, slovenštiny.
Více od autora
Sinclair Lewis (56)
Harry Sinclair Lewis byl americký prozaik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1930. Harry Sinclair Lewis se narodil roku 1885 v Sauk Centre v Minnesotě jako třetí syn venkovského doktora. Jeho matka zemřela na tuberkulózu, když mu bylo šest let. Ve věku třinácti let utekl z domova, protože se chtěl stát bubeníkem ve španělsko-americké válce, ale jeho otec jej brzy našel v jednom železničním skladišti. Roku 1902 začal studovat na Oberlinově akademii v Ohiu a krátce poté na Yaleově univerzitě, kde začal přispívat do univerzitního časopisu Yale Literary Magazine. Již během studií cestoval a dokonce pracoval jako zřízenec v utopické osadě amerického spisovatele Uptona Sinclaira. Po dokončení studia roku 1908 se živil jako žurnalista, cestoval po USA, psal nepříliš hodnotné romantické příběhy a další své literární nápady prodával . Jeho první publikovanou knihou byl chlapecký dobrodružný příběh Výlet a letadlo z roku 1912, který vydal pod pseudonymem Tom Graham. Nakonec se usídlil v New Yorku, roku 1912 se oženil s redaktorkou Grace Livingston Heggerovou a roku 1917 se jim narodil syn Wells . Podruhé se oženil v roce 1928 s americkou novinářkou Dorothy Thompsonovou . Měli spolu syna Michaela. Manželé se rozvedli v roce 1942. Do roku 1920 vydal Lewis pět humorných a mírně satirických románů napsaných pod vlivem H. G. Wellse, které líčí příběhy drobných lidí. Jako jízlivý satirik, kritizující neřesti střední vrstev, vynikl až v románech Hlavní třída a Babbitt , které vzbudily zaslouženou senzaci a Lewis byl literární kritikou společně s Sherwoodem Andersonem a Edgarem Lee Mastersem zařazen do line tzv. „vzpoury proti maloměstu“. Poté následovaly romány Arrowsmith z lékařského prostředí a Elm...
Více od autora
Norbert Frýd (62)
Zasloužilý umělec Norbert Frýd rodným jménem Norbert Fried byl český spisovatel, diplomat, cestovatel a fotograf. Narodil se v Českých Budějovicích do rodiny obchodníka. Otec pocházel z české židovské rodiny , zatímco matka z německy mluvící rodiny ze západočeského pohraničí. Frýd vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a roku 1932 tam maturoval. Poté studoval práva a literární vědu, kvůli uzavření vysokých škol však promoval až v roce 1945. V průběhu 2. světové války byl vězněn v Terezíně, později v Osvětimi a nakonec v Kauferingu. V letech 1947–1951 byl kulturní atašé na československém zastupitelském úřadě v Mexiku. Po ukončení diplomatické kariéry byl redaktorem Československého rozhlasu a roku 1953 se stal profesionálním spisovatelem. Roku 1965 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Jeho fotografie doplňují jeho cestopisné knihy nebo publikaci Stanislava Neumanna Neexotická Kuba. Od roku 1958 bydlel ve vile na Barrandově. Pohřben je na hřbitově u kostela sv. Jana Nepomuckého v Chuchelském háji v Praze-Velké Chuchli.
Více od autora
Karel Müller (67)
Narozen 12.12.1899 v Praze, zemřel 16.5.1977 v Praze. Malíř, středoškolský profesor.
Více od autora
Jaroslav Pokorný (45)
Narozen 13.11.1920 v Praze, zemřel 23.9.1983 tamtéž. PhDr., profesor dramaturgie, dramatik, divadelní kritik, teatrologická literatura, překlady z řečtiny, italštiny, němčiny.
Více od autora
George Roux (48)
George Roux byl francouzský malíř a ilustrátor, po Leónovi Benettovi druhý nejvýznamnější ilustrátor knih francouzského spisovatele Julese Verna. V letech 1885 až 1919 ilustroval dvacet jeho románů a tři novely a podílel se na ilustracích ke knize Vernových povídek Včera a zítra. Jde o tato Vernova díla: Kromě knih Julese Verna ilustroval Roux například román Ostrov pokladů od Roberta Louise Stevensona nebo některá díla André Laurieho.
Více od autora
František Josef Čečetka (82)
František Josef Čečetka byl český spisovatel historických námětů i děl pro děti a mládež. Byl učitelem na chlapecké měšťanské škole v Nymburce.
Více od autora
Břetislav Štorm (43)
Břetislav Štorm byl český architekt, grafik, ilustrátor a propagační pracovník státní památkové péče. Břetislav Štorm začal v roce 1917 studium na reálném gymnáziu v Rakovníku. Zaujala jej gotická architektura a výtvarná tvořivost, zejména kreslil, maloval akvarely, také první literární pokusy. Byl ovlivněn svým profesorem, malířem a grafikem Rudolfem Pucholdem a školními cestami po kraji. V roce 1923 se přestěhoval do Prahy. Po maturitě na gymnáziu, kde se intenzívně věnoval mj. francouzštině, byl o dva roky později přijat na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Zde studoval u profesorů Antonína Engela, A. Mendla, O. Blažíčka, Rudolfa Kříženeckého, Severina Ondřeje, Rudolfa Kukače, Františka Kadeřávka, Antonína Ausobského a Zdeňka Wirtha. S Wirthem se spřátelil a spolupracoval s ním po celou svou další kariéru, stejně jako se Zdeňkem Mariou Zengerem. V roce 1936 se oženil se Slávkou Mohalovou, v roce 1945 se podruhé oženil, s Martou Podzemskou. Břetislav Štorm zemřel 11. února 1960 v Praze. V roce 1999 získal cenu za památkovou péči Ministerstva kultury ČR in memoriam. Působil při obnově a záchraně doslova bezpočtu památkových objektů, převážně hradů a zámků, z nichž jeho výtvarné a architektonické autorství dosud nesou Švihov, Kost a Buchlov, zatímco úpravy na Karlštejně byly odstraněny. Významné jsou i jeho návrhy zahradních zámeckých parterů v Jaroměřicích n. Rokytnou, Rájci n. Svitavou, Veltrusech, Náchodě, Mnichově Hradišti, Chlumci n. Cidlinou a Jemništi, nerealizovány byly návrhy do Liblic a do Liběchova. Nešlo o rekonstrukce, ale o autorské návrhy. Věnoval se užitému umění, navrhoval liturgické předměty , šperky, profánní předměty a nábytek. Jako grafik vynikl v heraldické kresbě, navrhoval značky, pečeti a exlibris. Graficky upravil množství knih. Zároveň byl činný jako autor básnických próz, drobných povídek a publicistických příspěvků o architektuř...
Více od autora
Vladimír Přibský (54)
Vladimír Přibský, vlastním jménem Vladimír Řezáč, je český prozaik a dramaturg. Vladimír Přibský maturoval v roce 1950. Po studiu vystřídal několik zaměstnání, mj. byl skladníkem rekvizitářem a úředníkem. V letech 1953 - 57 vystudoval Filozofickou fakultu UK obor historie. Poté pracoval jako osvětový pracovník na několika místech mimo Prahu a jako redaktor časopisu Mladý svět. Působil i jako dramaturg Filmového studia Barrandov. Je autorem více než dvaceti rozhlasových her a několika televizních. Vladimír Přibský publikoval v celé řadě časopisů, např. : Květy, Květen, Nový život, Host do domu aj. Z denního tisku hlavně v Mladé frontě. Od roku 1960 byl spisovatelem z povolání.
Více od autora
Václav Hybš Orchestra (30)
Václav Hybš Orchestra je renomovaný český soubor, který je známý svými vystoupeními lehké vážné hudby, popu a tradičních českých melodií. Pod vedením Václava Hybše je orchestr již řadu let významnou součástí české hudební scény. Sám Václav Hybš byl vynikajícím dirigentem a hudebníkem, jehož kariéra trvala několik desetiletí, během nichž si vybudoval pověst všestranného a muzikálního umělce. Repertoár orchestru často zahrnuje úpravy populárních melodií, taneční hudbu a díla českých skladatelů, čímž vychází vstříc širokému spektru posluchačů. Vystupují na různých akcích, od koncertů až po společenské tance, a ukazují tak svou schopnost přizpůsobit se různým hudebním stylům a prostředím.
Více od autora
Michail Afanas'jevič Bulgakov (40)
Michail Afanasjevič Bulgakov byl ruský a sovětský prozaik, dramatik a lékař první poloviny 20. století. Narodil se v Kyjevě jako nejstarší syn Afanasije Bulgakova, profesora teologie, a Varvary Michailovny, bývalé učitelky. Jeho sourozenci bojovali v řadách bílé armády a po občanské válce emigrovali do Paříže. Sám jako polní doktor skončil na Kavkaze, kde začal pracovat jako novinář. I přes svou oblíbenost u stalinského režimu ve 20. letech nesměl Bulgakov emigrovat ani navštívit své bratry na západě. V roce 1913 se oženil s Taťánou Lappovou. V roce 1916 absolvoval Lékařskou fakultu Kyjevské univerzity a následně působil jako polní doktor v první světové válce. V roce 1921 se přestěhoval do Moskvy. O tři roky později se rozvedl a oženil se s Ljubou Bělozerskou. V roce 1932 se oženil potřetí. Poslední desetiletí svého života pracoval na románu Mistr a Markétka, psal divadelní hry, kritiky, povídky a několik překladů a divadelních přepisů. Většina jeho prací však skončila v šuplíku na několik dalších desetiletí. V roce 1938 napsal dopis Stalinovi, kde požadoval povolení k emigraci, ale nikdy nedostal odpověď. Zemřel roku 1940 na vrozené onemocnění ledvin a byl pohřben na Novoděvičím hřbitově.
Více od autora
Michaela Škultéty (80)
Narozena 14. 12. 1972 v Praze. Překladatelka z němčiny zaměřená na současnou německou literaturu a knihy pro děti a mládež. Autorka recenzí na vycházející německé knihy. Autorka humorně laděné autobiografické knihy.
Více od autora
Luděk Sobota (30)
Luděk Sobota je český herec a komik, známý svou prací v divadle, filmu a televizi. Narodil se 15. května 1943 v Praze a má za sebou bohatou kariéru v zábavním průmyslu. Ačkoli je Sobota uznáván především pro své herecké role, pustil se také do světa hudby a komediálních alb. Byl spojen se známým českým hudebníkem a komikem Ivanem Mládkem, který je známý svými humornými písněmi a vystoupeními. Společně pracovali na projektech, které spojují hudbu a komedii a oslovují široké publikum v České republice. Luděk Sobota však není primárně znám jako nahrávací umělec nebo skladatel v tradičním slova smyslu; jeho sláva a přínos jsou výrazněji spjaty s jeho vystupováním na jevišti a filmovém plátně. 6", "Ivan Mládek Uvádí Luďka Sobotu" nebo "Decentní Večer", což nemusí být mimo Českou republiku dobře zdokumentováno nebo nemusí být jeho hlavním uměleckým zaměřením.
Více od autora
Julius Fučík (79)
Julius Fučík byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v protinacistickém odboji. Po roce 1948 se stal ikonou celé komunistické ideologie. Pocházel z dělnické rodiny na pražském předměstí Smíchově; byl pokřtěn 22. března jako Julius Jaroslav; jméno Julius obdržel po svém strýci, skladateli Juliu Fučíkovi. Rodina se roku 1913 přestěhovala do Plzně, protože jeho otec, povoláním soustružník a zároveň ochotnický divadelní pěvec, přijal angažmá v tamním Městském divadle. V plzeňském divadle již jako malý hoch sehrál desítky úspěšných dětských rolí. Roku 1919 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Po maturitě začal externě studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1921 vstoupil do KSČ. V letech 1922 až 1924 žil ve Starých Strašnicích, v Bylanské ulici 39, kde má nyní menší kamennou pamětní desku. V této době také pracoval jako pomocník v kanceláři. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928–1938 působil jako šéfredaktor Tvorby a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a jako takový působil mj. jako dopisovatel v Moskvě. Patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR, a soubor jeho reportáží ze Sovětského svazu – Země, kde zítra již znamená včera, je ukázkou mimořádně tendenčního referování o impériu, které procházelo stalinským terorem a jehož průmyslový rozvoj si vyžádal miliony obětí . Jeho dar spočíval podle publicisty Josefa Chuchmy v tom, že měl „smysl pro dramatičnost, pro dobře prodejné, emocionální sdělení. Podával sugestivní zprávy nejen o předmětu svého psaní, nýbrž i o sobě samém – a Reportáž psaná na oprátce je vyvrcholením této sebeprezentace.“ Svůj první, desetidenní politický trest za provolávání komunistických hesel si odpykal n...
Více od autora
Josef Kainar (53)
Josef František Kainar byl český básník, textař, dramatik a překladatel, ale také hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář. Člen umělecké Skupiny 42 a literární skupiny Ohnice. Josef Kainar se narodil v Přerově v roce 1917 do rodiny úspěšného železničního úředníka Josefa Kainara a jeho manželky Josefy. Měl jednoho sourozence, starší sestru Irenu. V Přerově rodina žila od roku 1911, oba rodiče pocházeli z Moravy, ale rodina se často kvůli otcovu povolání stěhovala. V manželství rodičů se postupně objevovaly problémy, které vyvrcholily rozlukou v roce 1927. Tento otřes na desetiletého Josefa silně zapůsobil, protože právě od tohoto roku se datují některé jeho osobní problémy. Že rodinná situace složitá byla, signalizuje i fakt, že zatímco skoro dospělá Irena zůstala s matkou, desetiletý Josef naopak s otcem. Matka se sestrou se brzy po rozluce odstěhovaly na Slovensko, otec se naopak ještě téhož roku znovu oženil, a to s Marií Kutálkovou, lékárnicí v Olomouci. Rozpad rodiny se zřejmě projevil i ve výrazné změně jeho školních výsledků. Zatímco na obecné škole byl žákem nadaným, v primě přerovského reálného gymnázia měl již značné problémy. Na tomto gymnáziu v Přerově studoval Kainar v letech 1928-34. Později se u něj projevily i typické problémy spojené s dospíváním. Nešťastně se zamiloval do spolužačky. Ta však jeho city neopětovala a pro citlivého mladíka to byl zřejmě rozhodující podnět, aby se pokusil ukončit svůj život. 5. května 1934 po odchodu ze školy v rozčílení vytáhl bubínkový revolver, který měl jako zástavu od kamaráda, a střelil se do levého boku. Přes zranění došel k lékaři, který ho ošetřil a odeslal do nemocnice. Tam se podrobil operaci. Za tento čin mu byla udělena pokuta ve výši 30 Kčs. Skandál okolo sebevražedného pokusu zřejmě přispěl k tomu, že se rodina přestěhovala do Olomouce. Kainarův otec zde působil ve funkci vrchního inspektora ČSD. Už po roce ale získal místo ...
Více od autora
Josef Hrabák (65)
Josef Hrabák byl český literární historik, teoretik a kritik, komparatista a univerzitní profesor české literatury. Jeho dcerou je jazykovědkyně Marie Krčmová. Po maturitě v roce 1931 studoval v letech 1931-1934 češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Doktorát filozofie získal v roce 1937 prací Staropolský verš ve srovnání se staročeským, habilitační práci Smilova škola obhájil roku 1946, v roce 1948 byl jmenován profesorem. Titul doktora filologických věd získal v roce 1956 prací Studie ze starší české literatury. V letech 1935-1945 učil na středních školách v Lipníku nad Bečvou a v Brně. Od roku 1945 přednášel na Filozofické fakultě MU v Brně, kam v roce 1953 přešel natrvalo, současně v letech 1946-1952 působil na brněnské pedagogické fakultě. V roce 1948 byl na jmenován na pedagogické fakultě řádným profesorem české a slovenské literatury a v letech 1950-1952 byl na této fakultě proděkanem. V roce 1953 přešel zpět na filozofickou fakultu a v letech 1954-1960 děkanem filozofické fakulty. Na konci padesátých let působil i jako prorektor Masarykovy univerzity. V letech 1953-1970 vedoucím katedry České literatury a literární vědy. Roku 1937 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Byl předsedou Literárněvědné společnosti při Československé akademie věd , od roku 1952 byl členem vědecké rady Ústavu české a světové literatury ČSAV a vědeckým vedoucím brněnského pracoviště, které bylo zřízeno 1961 z jeho podnětu. Byl členem uměnovědného kolegia ČSAV a hlavním redaktorem Památek staré literatury české . V roce 1965 by zvolen členem korespondentem ČSAV. Od roku 1970 byl členem redakční rady České literatury, v letech 1970-1972 hlavním redaktorem. Byl také redaktorem Hosta do domu, Časopisu Matice Moravské , Literatury ve škole , redigoval List Sdružení moravských spisovatelů , Listy filologické (1961-1987...
Více od autora
Jean Plaidy (62)
Britská autorka Eleanor Alice Burford Hibbert napsala kolem dvou set historických románů pod pseudonymy Jean Plaidy, Philippa Carr a Victoria Holt. Pro každý okruh svých námětů používala jiný pseudonym. Jean Plaidy je považována za nejúspěšnější a nejoblíbenější spisovatelku v tomto žánru. Vydala kolem osmdesáti historických románů a jen od její smrti se prodalo na třináct milionů jejích knih.
Více od autora
Jana Vlčková (70)
Narozena 1973. Filoložka, anglistka a překladatelka, vysokoškolská odborná asistentka, profesní zaměření na angloamerické reálie a dějiny anglofonních zemí. Autorka učebnic angličtiny.
Více od autora
Jan Otčenášek (49)
Jan Otčenášek byl český spisovatel a scenárista. Proslavily ho romány Občan Brych nebo Romeo, Julie a tma, stejně jako scénáře k filmu Lásky mezi kapkami deště nebo k seriálu Byl jednou jeden dům. Narodil se do rodiny truhláře 19. listopadu 1924 v Praze na Žižkově. Vystudoval obchodní akademii a maturoval v roce 1943. Poté byl krátce totálně nasazen v továrně Avia Letňany. Koncem války se Otčenášek zapojil do ilegální komunistické odbojové skupiny Předvoj. Po 2. světové válce vstoupil do KSČ, začal studovat estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale z rodinných důvodů studia nedokončil. V letech 1947–1951 pracoval ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu jako exportní úředník. Od roku 1952 působil v sekretariátě Svazu československých spisovatelů, později jako první tajemník. V roce 1953 se na krátký čas stal redaktorem Československého rozhlasu, ale brzy se vrátil k práci na svazu spisovatelů. V roce 1960 se rozhodl pro svobodné povolání jako spisovatel a roku 1973 začal pracovat jako dramaturg Filmového studia Barrandov. Dvě desetiletí žil s herečkou Libuší Švormovou. Jeho syn Jan Otčenášek se stal televizním scenáristou , napsal seriály jako Hotel Herbich nebo Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Zemřel na rakovinu plic 24. února 1979 v Praze. Publikoval v Literárních novinách, Hostu do domu, Květech, Plamenu, Rudém právu aj. Je autorem řady filmových a televizních scénářů , povídek aj.
Více od autora
Eduard Čejka (27)
ČEJKA Eduard - spisovatel Absolvent FF Univerzity Karlovy Praha. V letech 1955-92 pracoval v Historickém ústavu Armády České republiky , spoluprácoval s tiskem, rozhlasem, televizí, překladal, byl lektorem a redaktorem. Jako spisovatel se věnoval literatuře faktu, věnoval se však také historii.
Více od autora
Zdeněk Smetana (48)
Zdeněk Smetana byl český výtvarník, animátor a režisér animovaného filmu. Pocházel z úřednické rodiny. Před totálním nasazením během druhé světové války byl uchráněn díky přímluvě svého profesora, který mu zařídil práci v rytecké dílně. Po válce začal studovat výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě u profesora Kužela a osobité míchání barev pochytil u pana Moučky. Po prvním roce se však rozhodl vyzkoušet kariéru v rozvíjejícím se studiu Bratři v triku. Na základě svých kreseb se svérázným grafickým projevem byl Jiřím Trnkou přijat. Animovaný film se tak stal jeho celoživotní náplní. Po výtvarné stránce byl samouk, kreslil a maloval od dětství, praxi získal v rytecké dílně. Ve studiu začínal jako každý - od kolorování a fázování. S přibývajícími zkušenostmi se vyšvihl na excelentního animátora a později na samostatného režiséra. Animační studio se vedle programových filmů zabývalo i tvorbou propagačních a agitačních snímků, a právě na takových s režií začínal: Půjde to , Dostihy , OP Prostějov a jiné. V nich rovněž mohl uplatnit svůj charakteristický výtvarný projev expresivní perokresby. Od počátku šedesátých let vyvíjel bohatou uměleckou činnost . V roce 1963 vytvořil satirickou grotesku Romanetto a o rok později kromě filmů reklamních vyprodukoval i sedm dalších – Věnec, V pravé dopoledne, Láhev a svět, Krvelačné šelmy, Halali, Deštník, Brejle. Následovala nespočetná řada dalších filmů a seriálů, jak pro dospělé, tak pro diváka dětského. Od roku 1968 se Zdeněk Smetana zařadil mezi autory televizních večerníčků první sérií Pohádek z mechu a kapradí , Rákosníčkem , Brundibáry , Malou čarodějnicí , Kubulou a Kubou Kubikulou , výtvarně doprovodil večerníčky Štaflíka a Špagetku , Radovanovy radovánky a O skřítku Racochejlovi . V ...
Více od autora
Věra Adlová (53)
Věra Adlová, rozená Studená, byla česká spisovatelka, překladatelka z latiny a ruštiny a novinářka. Pocházela z rodiny malíře-restaurátora. Poté, co v roce 1938 odmaturovala na klasickém gymnáziu v Praze, začal studovat latinu a řečtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Za druhé světové války po uzavření vysokých škol pracovala v Archivu hlavního města Prahy. Studium na FF UK mohla dokončit až v roce 1948. Téhož roku pracovala v ČKD Sokolovo jako vedoucí učňovské výchovy a redaktora závodního časopisu. Po smrti prvního manžela, archiváře J. V. Cabalky, se v roce 1949 vdala za spisovatele Zdeňka Adlu, s nímž publikovala několik knih. Mezi lety 1949 a 1952 působila jako redaktora časopisu Světa sovětů. V rozmezí let 1952 a 1955 s manželem žila v SSSR, kde Zdeněk Adla pobýval jako dopisovatel ČTK. Zastávala zde místo v české redakci moskevského rozhlasu. Po návratu do Čech působila jako externí redaktora nakladatelství Melantrich a od roku 1958 současně jako redaktorka Státního nakladatelství politické literatury. O dva roky později se stala redaktorkou Státního nakladatelství dětské knihy , kde mezi lety 1972 až 1975 vykonávala funkci šéfredaktorky. Od roku 1964 do roku 1967 byla rovněž tajemnicí Kruhu přátel dětské knihy. V 80. letech působila jako tajemnice Svazu československých spisovatelů pro zahraniční styky. Publikovala tehdy v řadě periodik . Iniciovala rovněž vydání knihy Med a hořec, což byla sbírka latinské poezie, kterou na základě jejích překladů přebásnil Kamil Bednář. Zemřela v roce 1999. Své prvotiny Adlová vydala už v druhé polovině 40. let. Jednalo se o román Vestonie pojednávající o básnířce Janě Alžbětě Westonové a Život, který jsme milovali o meziválečném mládí. Od 70. let začala psát romány, v nichž se snažila zobrazit vývoj postav, většinou žen, v proměnách společnosti . T...
Více od autora
Roald Dahl (66)
Roald Dahl byl britský romanopisec, povídkář a scenárista norského původu , který se do popředí dostal ve čtyřicátých letech 20. století a stal se jedním z nejprodávanějších autorů na světě. Mezi jeho nejpopulárnější díla patří Karlík a továrna na čokoládu, Jakub a obří broskev, Matylda a Čarodějnice. Narodil v roce 1916 ve čtvrti Llandaffu norským rodičům, Haraldovi Dahlovi a Sofii Magdaleně Dahlové. Dahlova rodina se přestěhovala z Norska a usadila se v Cardiffu v osmdesátých letech 19. století. Roald byl pojmenován po polárním badateli Roaldovi Amundsenovi, tehdejším národním hrdinovi Norska. Doma mluvil s rodiči a sestrami norsky. V roce 1920, když mu byly čtyři roky, zemřela jeho sedmiletá sestra Astri na apendicitidu. Asi o měsíc později zemřel ve věku 57 let na zápal plic i jeho otec. Jeho matka se přesto rozhodla nevrátit se do Norska za svými příbuznými, ale zůstala ve Walesu, protože její manžel si přál, aby děti studovaly na anglických školách. Nejdříve navštěvoval Cathedral School v Llandaffu, poté studoval na několika internátních školách v Anglii. Byl vysoký, v dospělosti měřil bezmála dva metry , a byl velmi dobrý sportovec – stal se kapitánem školního squashového týmu a hrál i za školní fotbalový tým. Zajímal se také o fotografování. Během let, kdy navštěvoval Rapton School, čokoládová společnost Cadbury příležitostně do této školy posílala krabice s novými čokoládami za účelem testování žáky. Zřejmě snil o stvoření nové čokolády, za kterou by ho pochválil sám pan Cadbury, což ho později inspirovalo k napsání své třetí dětské knihy Karlík a továrna na čokoládu. Během dětských let trávil letní prázdniny v Norsku – rodné zemi jeho rodičů –, kde si užíval převážně fjordů. Jeho dětství je námětem autobiografické knihy Boy: Tales of Childhood . Po dokončení školy nastoupil v roce 1934 u firmy Shell a stal se jedním z obchodních zástupců pro oblast východn...
Více od autora
Radomil Hradil (99)
Vystudoval VŠ zemědělskou v Brně a pracoval jako zahradník v biologicko-dynamických a ekologických podnicích v Německu, ve Švýcarsku, Norsku a České republice. Přeložil několik desítek převážně anthroposofických knih a knih s duchovní a ekologickou tematikou. Redigoval biodynamický časopis Valeriana a v současnosti vede redakci waldfordského časopisu Člověk a výchova. Spolupracoval a spolupracuje na různých mezinárodních projektech v oblasti ekologického zemědělství, přírodní zahrady a geomantie. Vedl autorský kolektiv knihy Červená biozahrada , je editorem knih Výsevní dny speciál , Decennium , Terapie duše , Průvodce českou anthroposofií , Vánoční zpěv andělů , Chléb sám tě neživí a Výchova a zdraví našich dětí .
Více od autora
Pavel Dufek (61)
Mgr. Pavel Dufek, Ph.D. je odborným asistentem na Katedře politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Pedagogicky a vědecky se zaměřuje na: politická filosofie a teorie; sociálně-politické doktríny; teorie spravedlnosti; lidská práva; teorie demokracie; normativní aspekty evropské integrace
Více od autora
Josef Toman (50)
Josef Toman byl český spisovatel, básník a dramatik. Po studiu na reálném gymnáziu v Praze a v Rokycanech vystudoval obchodní akademii v Praze . V letech 1920–1921 pracoval na velvyslanectví v Římě a poté u obchodní firmy v Palermu. Po návratu do Prahy působil v letech 1923–1945 ve Spolku výtvarných umělců Mánes, podílel se na činnosti Československé filmové společnosti a v Klubu moderních spisovatelů Kámen. Mezi roky 1945–1953 pracoval na ministerstvu osvěty a informací. Poté odešel do invalidního důchodu a věnoval se literatuře. Jeho manželkou byla Miroslava Tomanová také spisovatelka a spoluautorka několika jeho děl. Publikoval v řadě novin a časopisů např.: Cesta, Topičův sborník, Literární noviny, Lumír, Lidové noviny, Tvorba, U Blok, Právo lidu, Rudé právo, Národní práce, Panorama, Zemědělské noviny. Byly vytvořeny filmové, divadelní i rozhlasové podoby několika jeho děl.
Více od autora
Jan Weiss (51)
Jan Weiss byl ministerský úředník, český spisovatel, prozaik. Je považován za jednoho ze zakladatelů české sci-fi, je nositelem titulu Zasloužilý umělec. Studium gymnázia začal v Hradci Králové , dokončil jej a maturoval roku 1913 ve Dvoře Králové . Pak začal ve Vídni studium práv, ale v roce 1914 musel narukovat do první světové války. Bojoval na ruské frontě. V roce 1915 byl u Tarnopolu zajat a zbytek války prožil jako zajatec – prošel zajateckými tábory Tockoje, kde prodělal skvrnitý tyfus, a Berezovka na Sibiři. Roku 1917 se přidal k československým legiím, k záložnímu pluku v Žitomiru. Zde začal psát. Po návratu do Československa působil na ministerstvu veřejných prací. Po okupaci musel v roce 1942 odejít do výslužby, ale v roce 1945 se na ministerstvo vrátil. Od roku 1947 se věnoval pouze literatuře. V roce 1957 obdržel titul zasloužilého umělce. Jeho dcerou je spisovatelka Jana Dubová . První povídky tiskl od roku 1924 časopisecky, ovšem prvním literárním dílem zachovalým v rukopise bylo drama Penza z roku 1918. Jeho první knihy byly vydány v roce 1927. První román, Dům o tisíci patrech , jej řadí k českým zakladatelům sci-fi. Pozdější dílo je tematicky rozmanité, tato díla se velmi často zabývají prolínáním snů a skutečnosti. V povídkách napsaných po druhé světové válce se zabýval budoucností. První Weissova otištěná práce se příznačně jmenovala Sen. Název symbolicky předznamenává celé jeho dílo. Sen se totiž stal základem rozmanitých světů s jeho pomocí Weissem vybudovaných. Přímá inspirace 1. světovou válkou je ojedinělá a nacházíme ji v povídce Bláznivý regiment . Vedle zmíněné reflexe války jsou odrazy zážitků ze zajateckého tábora Tockoje, ve kterém se Weiss po zajetí na ruské frontě ocitl, daleko četnější, mají vliv na zformování Weisse jako spisovatele, zasáhly jej v podstatě na celý život a stejně tak se stále derou do jeho díla a formují je. Táb...
Více od autora
Guillaume Apollinaire (46)
Guillaume Apollinaire byl francouzský básník, dramatik a anarchista polského původu. Jeho matka, rozená Angelica Kostrowicka, byla polská šlechtična, narozená blízko Nowogródek . Jeho otec je neznámý, ale podle dohadů to mohl být Francesco Flugi d’Aspermont, švýcarsko-italský aristokrat, který z Apollinairova života záhy zmizel. Dětství strávil v Monaku, později žil v Paříži. Roku 1911 byl po nějakou dobu uvězněn ve věznici La Santé pro podezření z krádeže fénických sošek, v době aféry týkající se krádeže Mony Lisy. Do této krádeže měl být původně zapleten i Pablo Picasso, který byl jeho přítelem. Bojoval v první světové válce, u dělostřelectva jako seržant a u pěchoty jako podporučík, kde byl raněn a trepanován pod chloroformem. Po rekonvalescenci působil v zázemí u odboru pro styk s tiskem, a byl povýšen do hodnosti poručíka. Roku 1918 se oženil. Zemřel 9. listopadu 1918 v Paříži během pandemie na následky viru tzv. španělské chřipky. Byl pochován na pařížském hřbitově Père Lachaise. Je zakladatelem několika časopisů . Byl jeden z nejpopulárnějších členů Montparnasské umělecké komunity v Paříži. Jeho přáteli a spolupracovníky byli Pablo Picasso, Max Jacob, André Salmon, Marie Laurencin, André Breton, André Derain, Blaise Cendrars, Pierre Reverdy, Jean Cocteau, Erik Satie, Ossip Zadkine, Marc Chagall, Marcel Duchamp, Giorgio de Chirico, který ho portrétoval, a další. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie. Ve svých dílech propagoval avantgardní malířství – především kubismus. Jeho básnické sbírky Alkoholy a Kaligramy se staly mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčily cestu modernímu umění, které vyc...
Více od autora