7921–7980 z 153034 Autoři
Pierre Louÿs (9)
Pierre Louÿs byl francouzský spisovatel a básník období parnasismu a symbolismu. Je znám svými stylisticky vytříbenými popisy erotiky. Mezi jeho přátele patřili Stéphane Mallarmé, André Gide nebo Paul Valéry. Byl pochován na hřbitově 'Cimetière du Montparnasse' v Paříži. Dále bylo vydáno několik svazků korespondence se spisovateli Curnonsky, Francois Caradec, Jean-Paul Goujon, Jean de Tinan, André Gide, Paul Valéry, Peter Fawcett, Pascal Mercier.
Více od autora
Pierre La Mure (4)
Francouzský spisovatel se proslavil především biografickými romány, především známý je pak kniha z roku 1950 Moulin Rouge o životě francouzského malíře Henri de Toulouse-Lautreca. Dále se ve svých knihách věnoval například skladatelům Mendelssohnovi či Debussymu.
Více od autora
Pierre Dukan (6)
Pierre Dukan, francouzský lékař a autor celkem 19 knih o hubnutí a zdravém životním stylu , se narodil v roce 1941 v Alžíru. V mládí Dukan působí jako praktický lékař v Paříži, později vystuduje neurologii. V sedmdesátých létech přichází Pierre Dukan s převratným systémem hubnutí – Dukanova dieta je na světě. Brzy se stala hitem ve Francii a celé západní Evropě, postupně dobyla i Spojené státy americké, jídelníček Dukanovy diety dodržují i takové celebrity jako celebrity Gisele Bündchen a Jennifer Lopez. Podle vlastních slov se Pierre Dukan rozhodl věnovat se dietologii a zdravé výživě v okamžiku, kdy na základě jeho rad jedna z jeho pacientek snížila svoji hmotnost za necelý týden o pět kilogramů. Celých třicet let je systém Dukanovy diety rozvíjen, základní myšlenkou je přitom ta, která říká, že každý člověk má svoji ideální váhu a té by se měl snažit dosáhnout. Doktor Dukan je nepřítelem počítání kalorií a omezování se v jídle, které vede velmi často k jo-jo efektu. Svoji dietu Pierre Dukan postupně úspěšně aplikuje na více než 40 000 pacientech své klinické praxe. Knihy o hubnutí Pierra Dukana byly přeloženy do dvaceti jazyků, velmi kladně je Dukanova dieta přijímána i v tak západní Evropě odlišných kulturách jako je korejská či ruská.
Více od autora
Pier Paolo Pasolini (8)
Pier Paolo Pasolini byl italský básník, spisovatel, scenárista, novinář, filozof, režisér a herec. Byl významnou osobností veřejného a politického života a jeho účast v něm vyvolávala četné kontroverze. Vzdělání získal na Boloňské univerzitě, kde studoval historii a literaturu, po ukončení studií pracoval jako učitel. Ačkoli pocházel z vojenského, profašisticky orientovaného prostředí, sám se zapojil do antifašistického hnutí a koncem 40. let vstoupil do italské komunistické strany. V 50. letech měl pro svou homosexualitu, ke které se veřejně hlásil, potíže s italskými úřady a vydání jeho knihy Darmošlapové v r. 1955 vyvolalo skandál. I komunistická kritika ji přijala chladně a Pasoliniho později vyloučila ze svých řad. Ten se však nikdy nepřestal považovat za marxistu . V 60. letech, když začaly jeho filmy získávat světovou proslulost a sbírat ocenění, se stal pro italskou společnost přijatelnějším. Dne 2. listopadu 1975 byl v pobřežním městě Ostia nedaleko Říma zavražděn. Za jeho vraždu byl odsouzen sedmnáctiletý Giuseppe Pelosi, ten ale v r. 2005 zpochybnil oficiální verzi vyšetřování a naznačil možné politické souvislosti umělcovy smrti. Koncem roku 2014 italské úřady znovu uvažovaly o obnovení vyšetřování na základě testů DNA, o něž požádal Pasoliniho bratranec Guido Mazzon. Hrdinové v jeho dílech jsou zpravidla lidé žijící na okraji společnosti, což vedlo k častému používání jazyka lůzy. Zpočátku byl ovlivněn neorealismem, postupem času začal zpracovávat náboženskou tematiku. Ve svých pozdních filmech pak často zobrazoval násilí, mnohdy sahal i po motivech sadismu a nebál se realistického zobrazování sexu. Pro zvýšení efektu některých scén kombinoval amatérské herce s profesionálními. V roce 2014 natočil režisér Abel Ferrara celovečerní film Pasolini pojednávající o Pasoliniho posledních dnech a předčasné násilné smrti v roce 1975. Titulní postavu...
Více od autora
Petra Macková Hrochová (5)
Narozena 17. 7. 1986 v Pardubicích. Ing., ekonomka. Spoluautorka humorného průvodce kulinářskou etiketou a autorka prózy. Manželka politika Miroslava Macka.
Více od autora
Petr Skoumal (6)
Petr Skoumal byl významný český hudební skladatel, hudebník a textař, široce uznávaný pro svůj přínos v oblasti hudby, zejména ve své vlasti. Narodil se 7. března 1938 v Praze a během své kariéry se stal vlivnou osobností české hudební scény. Skoumal proslul zejména svou prací ve filmu a televizi, kde skládal hudbu k různým projektům. Jeho styl byl eklektický, často se v něm objevovaly prvky jazzu, popu i vážné hudby.
Více od autora
Petr Salava (7)
Narozen 7.8.1955 v Nymburce,ve znamení Lva. Otec ing. Vlastimil Salava a matka Jana Salavová. Původně chtěl být elektrotechnikem, ale zlákal ho jiný svět… Jako devatenáctiletý založil v roce 1974 fotbalový klub osobností AMFORA, který v roce 2014 oslavil 40 let činnosti. Od roku 1980 doposud profesionální diskžokej. Odehrál již přes 5.700 diskoték, ale poslední roky uvádí diskotéky už jen sporadicky. V letech 1989-1996 působil v Čs. rozhlase, uváděl především oblíbený Noční proud. Petr se často věnuje charitě a spolu s klubem Amfora podporuje např. Hamzovu odbornou léčebnu Luže Košumberk, Klub opuštěných maminek Trutnov, ZOO Chleby a všeobecně pak dětský a mládežnický fotbal. Za to byl Petr opakovaně oceněn Čestným uznáním ČMFS a FAČR. Svoje vyznamenání připojil i Český olympijský výbor. Petr je otcem dcery Petry a syna Matěje . Má už i dva vnuky Mikuláše a Eduarda.
Více od autora
Petr Kolář (7)
Narozen 26. 3. 1957 v Kutné Hoře. Novinář, odborný publicista, sportovní redaktor. Původně výzkumný pracovník a redaktor v resortu ministerstva obrany.
Více od autora
Petr Hapka (7)
Narozen 13. 5. 1944 v Praze, zemřel 25. 11. 2014 na Okoři . Hudebník, skladatel, zpěvák a dirigent.
Více od autora
Petr Chvojka (10)
Narozen 28. 5. 1937 v Nasavrkách u Chrudimi. Doc., Ing., CSc., teoretický ekonom a publicista, práce a překlady z oboru světové ekonomie, básník a scénárista, knihy pro děti a comicsy, též regionální publicistika o Železných horách.
Více od autora
Petr Chelčický (8)
Petr Chelčický byl spisovatel, překladatel a radikální český teolog, náboženský a sociální myslitel, je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů české reformace. Jméno Petr Chelčický je jen literárním pseudonymem. Český historik F. M. Bartoš jej ztotožnil se zemanem Petrem Záhorkou ze Záhorčí , který se narodil asi v roce 1379 a zemřel ve 2. třetině 15. století. Toto ztotožnění je považováno za nejpravděpodobnější hypotézu. Pocházel pravděpodobně z nižší venkovské šlechty, zastával názor, že správný křesťanský život může člověk vést pouze prací v zemědělství. To, že mohl žít v letech 1419–1421 v Praze, jeho znalosti latiny a čas, který mohl věnovat literatuře, politice a náboženství, nasvědčují tomu, že asi nemohl být prostým poddaným, pracujícím v zemědělství. Ačkoli Chelčický neměl univerzitní vzdělání, měl základní znalosti latiny, byl velice sečtělý, rozsahem a hloubkou svých znalostí vysoce převyšoval naprostou většinu svých současníků. Ve svých literárních dílech vedl kritický dialog s vůdčími mysliteli své doby. Ovlivnilo ho především učení Jana Husa a Jana Viklefa, ale i Tomáše Štítného. Je známo, že osobně navštívil svého učitele Jakoubka ze Stříbra na Betlémské faře a své rozdílné názory na ospravedlnění války zahrnul do svého spisu „O boji duchovním“ . V teologické rozepři dvou proudů husitství, která vyvrcholila diskusí Mikuláše Biskupce z Pelhřimova s Janem Rokycanou, stál Petr Chelčický na straně Biskupcově. Chelčického učení zahrnují myšlenky, které později přijala Jednota bratrská, anabaptisté, kvakeři a baptisté. Byl prvním pacifistickým spisovatelem renesance, který předběhl Erasma Rotterdamského a Menna Simonse téměř o sto let. Ve svých teologických a sociálních názorech byl Petr Chelčický radikální, kritizoval například feudalismus nebo klerikalizaci církve, byl proti náboženskému zdůvodňování války, vystupoval proti trestu smrti atd. Jeho kritika, zdůvo...
Více od autora
Petr Blažek (5)
Petr Blažek je český historik. Pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů. Je zástupcem ředitele zájmového spolku Centrum pro dokumentaci totalitních režimů. V lednu 2017 byl Senátem Parlamentu České republiky zvolen členem Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Je také členem správní rady Muzea paměti XX. století. V letech 1993–1998 absolvoval magisterské studium učitelství pro 3. stupeň na Univerzitě Hradec Králové . V letech 1996–2001 absolvoval magisterské studium historie na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2002 zde obhájil rigorózní práci a v roce 2008 disertační práci . Zabývá se československými dějinami, dějinami odboje a opozice proti komunistickému režimu a československo-polskými vztahy. Publikoval řadu historických studií, edic dokumentů a rozhovorů s pamětníky. Působil jako odborný poradce u vzniku řady dokumentárních a hraných historických filmů. Je autorem či spoluautorem výstav o králích Šumavy, dějinách K-231, Janu Palachovi, případech sebeupálení ve světě, vzniku Charty 77, politickém procesu s členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných v roce 1979 a politickém procesu s JUDr. Miladou Horákovou a dalšími odsouzenými v roce 1950. Je hlavním autorem webových stránek o Palachovi, expozice Národního muzea v Památníku Jana Palacha ve Všetatech a webových stránek o dějinách VONS. Byl dlouholetým členem redakčních rad časopisů Paměť a dějiny a Securitas Imperii.
Více od autora
Petr Behenský (7)
Narozen 1960 v Praze. Cestovatel, redaktor, překladatel, tlumočník, pedagog a spisovatel, autor knih pro děti.
Více od autora
Petr Bakalář (6)
Petr Bakalář je český publicista a psycholog. Kromě toho je šachista, mistr FIDE od roku 1990. Jeho otcem byl psycholog Eduard Bakalář. Vystudoval psychologii. Je podnikatel a jako psycholog nepůsobí, psychologickým otázkám se věnuje jen ve své publikační činnosti. Jeho publikace vzbuzují kontroverzi a mediální pozornost, zejména jeho pojetí lidských ras a eugeniky). Bakalář publikoval několik prací z oblasti rasové teorie a eugeniky, za které byl kritizován mj. zainteresovanými sdruženími, jako je pražská židovská komunita. Jeho publikace byly dokonce srovnávány s Hitlerovým dílem Mein Kampf – např. v článku Českého rozhlasu nebo tiskovou agenturou Jewish Telegraph Agency. Česká židovská komunita jednu Bakalářovu knihu popisuje jako „útok na lidská práva a toleranci menšin“. V časopise Českého Helsinského výboru je vyjádřen názor, že Bakalářova práce je ukázkou rasistické ideologie. Vědecká povaha Bakalářovy práce je zpochybňována, například pražskou židovskou komunitou . Petr Bakalář odpověděl na tuto kritiku poukazem na to, že existují lidé, kteří trpí „osvětimským komplexem“ a na každou zmínku pojmů eugenika, Romové či Žid reagují „takovým asociativním řetězcem Hitler – koncentrační tábor – genocida“.
Více od autora
Peter Temple (7)
Jeden z nejuznávanějších současných australských autorů detektivek se narodil v roce 1946 v Jižní Africe. V roce 1982 se přestěhoval do Melbourne, kde se živil zejména jako novinář a pedagog. Proslavil se však až o něco později svými romány, a to především čtyřmi krimi thrillery se svérázným soukromým vyšetřovatelem Jackem Irishem . Čeští čtenáři znají detektivku Drsné pobřeží a její volné pokračování Pravda. Autorovy knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, získaly řadu dalších cen a série s Jackem Irishem se dočkala filmové a seriálové podoby s Guyem Pearcem v hlavní roli. Peter Temple žil až do své předčasné smrti v roce 2018 s manželkou Anitou a synem Nicholasem v australském Ballaratu.
Více od autora
Peter McHoy (8)
Peter McHoy je velmi známý publicista, který napsal více než 60 knih o zahradničení včetně Low-Maintenance Gardening, Practical Gardening, The American Practical Gardening Encyclopedia a The Complete Houseplant Book. Ačkoliv je nyní již v důchodu stále pravidelně přispívá články o zahradničení do mnoha časopisů.Také provozuje zahradnickou knihovnu.
Více od autora
Pavel Žáček (8)
Pavel Žáček je český novinář, historik, státní úředník a politik, v letech 1989–1991 šéfredaktor časopisu Studentské listy, 1998 první náměstek ředitele Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2001–2003 člen Rady České televize, 2007–2010 zmocněnec vlády ČR, zakladatel a první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek, od října 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, člen ODS. V roce 1987 zahájil studium Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy, které dokončil v roce 1992 na Fakultě sociálních věd. V letech 1990–1991 studoval také historii a politologii na Filozofické fakultě UK. V roce 2001 ukončil postgraduální studium Fakulty sociálních věd UK. S podporou Fulbrightovy nadace v letech 1995–1996 absolvoval John Marschall Fellowship na Center for Russian and East European Studies Stanfordovy univerzity v USA. V průběhu roku 1989 byl místopředsedou Studentského tiskového a informačního střediska, šéfredaktorem fakultního časopisu Proto, jedním z organizátorů studentské demonstrace 17. listopadu 1989, zakončené brutálním zásahem komunistického bezpečnostního aparátu na Národní třídě, spoluautorem prvního prohlášení pražských vysokoškolských studentů]], zakládajícím předsedou stávkového výboru fakulty žurnalistiky a zástupcem ve Studentském parlamentu. V prosinci 1989 založil a po dva roky působil jako šéfredaktor nezávislého čtrnáctideníku vysokoškolského hnutí Studentské listy, který vydávalo nakladatelství a vydavatelství Lidové noviny. Časopis podporoval transformaci politického, ekonomického i bezpečnostního systému v ČSFR, úzce spolupracoval s organizacemi politických vězňů a zástupci exilu. Spolupracoval dále s předními historiky, spisovateli i básníky. Od roku 1993 pracoval na Úřadu dokumentace a vyšetřování činnosti Státní bezpečnosti, který se v roce 1995 přeměnil v Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Jako vedoucí o...
Více od autora
Pavel Švanda (9)
Spisovatel Pavel Švanda, básník, prozaik a esejista, se narodil 6. června 1936 ve Znojmě. Od roku 1938 žije v Brně. V roce 1958 nebyla přijata jeho diplomová práce, a tak ukončil studium dějin umění na Filosofické fakultě brněnské university bez diplomu. V 60. letech pravidelně publikoval filmové recenze v deníku Rovnost a působil jako redaktor v časopisech Tvář a Host do domu. Po roce 1969 ztratil možnost oficiálního publikování. Během normalizace vystřídal řadu dělnických zaměstnání. Po roce 1989 opět působil jako redaktor. Od roku 1990 vyučuje v Brně na Divadelní fakultě JAMU. Přispívá do rozličných periodik . Za své literární dílo i pevný občanský postoj obdržel Cenu města Brna.
Více od autora
Pavel Skála ze Zhoře (2)
Pavel Skála ze Zhoře byl český exulantský spisovatel a historik. Závěrečná pasáž jeho rukopisného díla Historie církevní je jedním z hlavních pramenů k dějinám českého stavovského povstání. Pocházel z rodiny pražského nobilitovaného měšťana Adama Skály ze Zhoře, registrátora desk zemských. Studoval na některé z městských škol, později na univerzitách v Praze a do roku 1601 nebo 1602 ve Wittenbergu. Poté cestoval po Evropě. Na jaře 1604 získal měšťanské právo v Žatci, kde se oženil s Annou Hošťálkovou z Javořice, sestřenicí v roce 1621 popraveného stavovského direktora Maxmiliána Hošťálka. Anna byla vdova po univerzitním mistru Janu Plevkovi, rektorovi žatecké školy. Se Skálou měla dvě děti, Vratislava a Helenu. Skála se sňatkem dostal mezi místní elitu. Když se Hošťálek v roce 1610 stal žateckým primátorem, zařídil, že byl Skála zvolen jedním z 12 konšelů. V městské radě působil Skála až do května 1618. V radě měl postupně na starosti tři oblasti: bezpečnost ve městě, výběr dávek z poddanských vesnic a právní zastupování nezletilých sirotků. Na jaře roku 1618 se odstěhoval do Prahy. Není jisté, zda působil jako úředník Direktoria, nepochybně však působil v kanceláři Fridricha Falckého. Po porážce stavovského povstání odešel do emigrace. Cestoval po Německu, od roku 1623 se jeho domovem stal saský Freiberg. Někdy v té době za ním ze Žatce přišla manželka i obě děti. Ekonomické základy života v emigraci umožnil Skálově rodině fakt, že jeho manželka mohla i ze Saska disponovat se svým žateckým majetkem, který pronajímala a postupně prodávala. Napomohlo k tomu, že pobělohorským žateckým primátorem byl Annin švagr Bohuslav Strial z Pomnouše. Přesnou dobu Skálova úmrtí ve Freibergu neznáme, stalo se tak zřejmě roku 1640 nebo krátce nato. S prací na Historii církevní, svém jediném díle, začal Skála v roce 1626 v Lübecku. Jeho záměrem bylo sepsat dějiny křesťanství od počátku do současnosti. Rukopis díla obsahuje deset s...
Více od autora
Pavel Pecina (7)
Narozen 27.10.1977 v Novém Městě na Moravě. Mgr., autor publikací z oboru pracovního vyučování, dopravní výchovy a pedagogické komunikace.
Více od autora
Pavel Loněk (5)
Vystudoval fakultu žurnalistiky UK v Praze. Od roku 1980 redaktor deníku Československý sport se zaměřením na hokej, lyžování a box. Jako novinář se zúčastnil zimních olympijských her 1992, 1994, 1998 a 2002. Několikrát absolvoval mistrovství světa v klasických lyžařských disciplínách, mistrovství světa v letech na lyžích. Jako reportér se zúčastnil Vasova běhu. Přispíval také do magazínu Hattrick a regionálního tisku. Autor a spoluautor knih o osobnostech sportu a ze sportovního prostředí. Křtu poslední knihy o zajímavých dvojicích ze sportovního i kulturního světa s názvem Dvojhlas, kterou napsal spolu s Milanem Švecem se již nedožil.
Více od autora
Pavel Landovský (9)
Pavel Landovský , přezdívaný Lanďák, byl český herec a dramatik, disident, signatář Charty 77. Do svých filmů ho obsazovali režiséři jako Jiří Menzel, Jiří Krejčík, Pavel Juráček, Miloš Forman či Jan Svěrák. Vyučil se původně nástrojařem a po maturitě na strojní průmyslovce se čtyřikrát marně pokoušel dostat na studium herectví na DAMU. Začínal jako řadový statista v teplickém divadle. V roce 1960 začal hrát v Severomoravském oblastním divadle v Šumperku, v letech 1961–1963 působil v Západočeském divadle Klatovy, 1963–1965 ve Východočeském divadle Pardubice. V roce 1966 zakotvil na jedenáct let v pražském Činoherním klubu, kde byl spolutvůrcem jeho nejslavnější éry . Landovského angažmá ukončil mocenský zásah v době normalizace . V roce 1978 v pražském Bytovém divadle Vlasty Chramostové hrál ve hře Play Macbeth roli Makbetha. Po návratu z Rakouska hrál v letech 1990–2008 v Divadle Na zábradlí, v Národním divadle, v Divadle v Dlouhé a Divadle Hybernia. Působil také jako příležitostný dramatik . Landovský byl vynikající jako řecký proutník v kunderovské adaptaci Já, truchlivý bůh, nezapomenutelný je jako sládek v Havlově Audienci. Hrál v řadě legendárních československých filmů, v Ostře sledovaných vlacích, Markétě Lazarové či Adelheid. Populární byl také jeho major Terazky v adaptaci Švandrlíkových Černých baronů. Landovský se zasloužil o zveřejnění textu Charty 77, protože její první opisy se podařilo Václavu Havlovi odeslat poštou poté, co Landovský ve svém autě ujel StB, která je pronásledovala. Po podpisu Charty 77 byl opakovaně vyslýchán StB a v rámci akce Asanace vyhnán do emigrace do Rakouska . Zde se stal hercem prestižního vídeňského Burgtheateru, od roku 1989 hrál opět doma v České republice. V posledních letech trpěl cukrovkou a po prodělané cévní mozkové příhodě byl upoután na invalidní vozík. Pavel Landovský zemřel ...
Více od autora
Pavel Klusák (5)
Narozen 29. 11. 1969 v Praze. Hudební publicista a filmový scénárista, zakladatel několika kulturních festivalů, autor kabaretní poezie.
Více od autora
Pavel Chrastil (5)
Po čtyři roky docházel každý den do domu Jana Wericha na Kampě. Po tu dobu se doslova stal členem hercovy rodiny. Zažil jej v soukromí tak, jak se to nepoštěstilo žádnému z jeho přátel nebo hereckých kolegů. Ve svých knihách se vyznává z obdivu k Janu Werichovi především jako k člověku.
Více od autora
Paul Tournier (8)
Dr. Paul Tournier pracoval jako praktický lékař v Ženevě. Poté, co zjistil, že u velikého počtu pacientů běžné prostředky léčby nedostačují, se začal zajímat o psychologii a později stál u zrodu nové léčebné metody "medicíny celého člověka". Své osobní poznatky popisuje v knihách, z nichž některé vyšly i u nás: Porozumění v manželství, Vina, Silní a slabí, Tajemství, Dobrodružství života, Osoba a osobnost.
Více od autora
Paul Sussman (4)
Paul Sussman je Žid a už jako malý kluk sbíral peníze na zeleň pro Izrael a psal dopisy izraelským vojáků. Několik let také, už jako dospělý, v Izraeli žil a pracoval v kibucu. K Arabům ovšem necítí žádné nepřátelství, spíš naopak, a velice si váží islámu. Často cestuje po Středním východě, ale jeho největší láskou je Egypt a egyptologie. Je dokonce členem skupiny odborníků, která v nedávné době v Údolí králů znovu odkryla už jednou, v roce 1908, objevenou hrobku KV56, zvanou „Zlatá hora", a postarala se tak o nejzajímavější nález zlatých šperků od dob Carterova objevu Tutanchamona. Krom toho Sussman věří, že by mohla být místem posledního odpočinku legendární královny Nefertiiti… Kromě toho, že se zajímá o věci tak vážné a důležité, jako jsou izraelsko-palestinské vztahy a světová politika, objevuje se na prknech znamenajících svět coby komik . Jeho články, eseje i obsáhlejší texty se objevují v tiskovinách tak slavných jmen jako např. The Daily Telegraph, The Daily Express, The Evening Standard, The Independent, The Guardian… Je ženatý a žije v Londýně, kde jeho vášeň pro archeologii započala.
Více od autora
Paul Johnston (4)
Narodil se v Edinburghu v roce 1957. Po studiu na Oxfordu, kde se zabýval antickým a moderním Řeckem pracoval pro loďařskou společnost v Belgii. V roce 1987 se přestěhoval do Řecka, kde vyučoval angličtinu. Žije střídavě v Anglii a Řecku, je podruhé ženatý a má tři děti.
Více od autora
Paul Doiron (5)
Autor je svým vzděláním i povoláním zakotvený v literatuře: vystudoval Yaleovu univerzitu a toužil se stát romanopiscem či filmovým scénáristou. Po škole přesídlil do Hollywoodu, kde dle vlastních slov „živořil na okraji filmového průmyslu“ a marně se snažil uchytit jako posuzovatel scénářů. Doiron má ovšem ještě svou druhou stránku, která se rovněž uplatnila při psaní Pytlákova syna – je certifikovaným průvodcem státu Maine, a dokonale tedy zná prostředí mainské lesní divočiny. Nyní pracuje jako šéfredaktor v časopise Down East, věnovaném nejrůznějším oblastem života ve státě Maine.
Více od autora
Paul Bourget (12)
* 2. září 1852, Amiens † 25. prosinec 1935, Paříž francouzský básník a spisovatel. Jaroslav Vrchlický v antologii Moderní básníci francouzští na str. 84 uvádí: Mimo známé romány a studie literární a cestopisné, které jej postavily v první řadu moderních duchů francouzských, vydal veršem: La vie inquiète , moderní idylku Edel a Les aveux .
Více od autora
Patrick Carman (9)
Začal vyprávět příběhy svým dcerám před spaním . Hlavní postavy a místa však začaly žít vlastním životem, a tak se zrodila ELYONOVA ZEMĚ. Předtím, než napsal tento svůj první román , pomáhal vytvářet stolní hry , webové stránky a výukové i hudební programy , které si hrají na mnoha rozhlasových stanicích po celém světě. Žije na samotě ve Washingtonu s manželkou a dvěma dcerami.
Více od autora
Patricia Leitch (5)
Skotská spisovatelka především knih pro děti se zaměřením na tematiku o koních.
Více od autora
Pat Benatar (9)
Pat Benatar je známá americká rocková zpěvačka a čtyřnásobná držitelka ceny Grammy, jejíž silný vokál a rockové hymny ji koncem 70. a v 80. letech 20. století proslavily. Narodila se jako Patricia Mae Andrzejewski 10. ledna 1953 v Brooklynu ve státě New York a svou hudební kariéru začala jako vystudovaná operní sopranistka, než přešla k rockové hudbě. Benatarové debutové album "In the Heat of the Night" vyšlo v roce 1979 a obsahovalo hitový singl "Heartbreaker", který ji etabloval v rockovém žánru.
Více od autora
Otto Schück (7)
Otto Schück je český lékař, vysokoškolský pedagog a odborník na nefrologii. Během své kariéry vydal mnoho odborných publikací věnující se lékařství, hlavně nefrologii. Vystudoval medicínu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od r. 1951 se věnuje vědecké činnosti. Od roku 1962 pracoval na Ústavu experimentální teorie. Přednášel na Univerzitě Karlově. V roce 1996 mu byla udělena Cena Jana Evangelisty Purkyně. Pracuje na Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze.
Více od autora
Otto Jírovec (8)
Otto Jírovec byl český akademik a parazitolog. V roce 1929 získal doktorát na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také následně působil jako nehonorovaný asistent . V roce 1933 se zde habilitoval v oboru všeobecné zoologie a parazitologie a v roce 1948 získal titul profesora. Během druhé světové války pracoval jako vedoucí laboratoře parazitologie ve Státním zdravotním ústavu, po osvobození se vrátil na Přírodovědeckou fakultu. V letech 1949–1952 vedl katedru zoologie, později řídil na UK zoologický ústav. V letech 1954–1961 vedl Parazitologickou laboratoř ČSAV a v letech 1954–1965 i časopis Československá parazitologie. V roce 1964 stál u založení Protozoologické sekce České parazitologické společnosti. Studoval hlavně parazitické prvoky a z onemocnění převážně trichomoniázu a toxoplazmózu. Odhalil původce intersticiální pneumonie kojenců Pneumocystis carinii . Za své vědecké kariéry publikoval cca 280 odborných článků 250 popularizačních článků a 11 knih. Výběr nejznámějších knih:
Více od autora
Otakar Svoboda (10)
Narozen 9.4.1872 v Orlu u Chrudimi, zemřel 23.12.1926 v Pardubicích. Odborný učitel, pedagohický publicista, prozaik a dramatik pro mládež, redaktor časopisů a editor literárních výborů a cestopisů pro mládež.
Více od autora
Otakar Moravec (5)
Narozen 6. 6. 1924 v Nových Dvorech u Kutné Hory, zemřel 2001 v Drahanovicích. Spisovatel a básník, autor knih pro děti a rozhlasových pořadů.
Více od autora
Otakar Bílek (4)
Otakar Bílek byl český rozhlasový režisér a pedagog. Otakar Bílek se narodil 29. června 1932 v jihočeské Kaplici, kde měl jeho otec malý kadeřnický a holičský závod, jako první ze tří dětí . Rodina v malé pohraniční Kaplici dlouho nezůstala, neboť se zde již v době Bílkova útlého dětství tamější němečtí obyvatelé bouřili proti českému státu. Po německém záboru českého pohraničí v roce 1938 musela rodina Bílkova utéct do vnitrozemské Soběslavi, která byla určitým centrem kraje, odkud oba rodiče Bílkovi pocházeli. Zde tedy Otakar Bílek absolvoval základní školu a poté pokračoval ve studiu na gymnáziu v Táboře, kde maturoval v roce 1951. Tenkrát při soběslavském spolku divadelních ochotníků „Chvalovský“ vznikl i kroužek mladých, kde mladý Ota mohl uplatnit svůj herecký talent. Během studia ve vyšších třídách táborského gymnázia ovšem začal Bílek rozvíjet nejen talent herecký, nýbrž i organizační a režisérský. Zde zorganizoval se spolužáky i staršími kamarády herecký soubor. Jejich první premiérou bylo literárně dramatické pásmo Tábor vypravuje, na jehož literárním podkladě se z podstatné části podílel i on sám. Následovala další inscenace – Gogolova komedie Revizor. Po maturitě v roce 1951 již bylo kadeřnictví Bílkova otce znárodněno a jako bývalému kapitalistovi mu bylo také znemožněno aktivně působit v ochotnickém divadelním spolku. Přesto se Otakar Bílek pokusil o profesionální divadelní kariéru a přihlásil se k přijímacím zkouškám na Akademii múzických umění. Ale v průběhu přijímacích zkoušek mu jeden ze zkoušejících diskrétně prozradil, že z politických důvodů přijat být nesmí, a proto Bílek již v dalších zkouškách ani nepokračoval. Otakar Bílek byl přijat do českobudějovického studia Československého rozhlasu, kde nastoupil na podzim roku 1951 jako asistent režiséra Miroslava Kalného. Ten ho postupně zasvěcoval do rozhlasové praxe a stal se jeho učitelem i vzorem. V roc...
Více od autora
Oscar Peterson (8)
Oscar Peterson byl kanadský jazzový pianista a skladatel, který se díky své virtuozitě a strhujícím výkonům stal jednou z nejuznávanějších a nejvlivnějších osobností jazzového světa. Peterson se narodil 15. srpna 1925 v Montrealu v Québecu a již v mládí se začal učit hrát na klavír u svého otce a později u klasického pianisty maďarského původu Paula de Markyho. Jeho talent se rychle projevil a ve čtyřicátých letech už vystupoval profesionálně.
Více od autora
Ondřej Bitto (9)
Narozen 1983 v Trutnově. Ondřej Bitto je autorem knihy Microsoft Windows Vista Podrobná uživatelská příručka, spoluautorem bestselleru 1001 tipů a triku pro Microsoft Windows Vista a řady dalších knižních titulů. Mimo toho napsal stovky článků zaměřujících se na bezpečnost, šifrování dat, internet a moderní služby i aplikace. Aktivně publikuje na řadě významných serverů a v odborných časopisech, jeho komentáře můžete najít také v běžném denním tisku.
Více od autora
Olga Krijtová (7)
Olga Krijtová-Fuchsová byla přední česká nederlandistka, vysokoškolská pedagožka a překladatelka z nizozemštiny. Po maturitě na gymnáziu v Nymburku vystudovala v letech 1950–1955 nizozemštinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1956 se provdala za Nizozemce Hanse Krijta, který se roku 1948 uchýlil do Československa, protože se nechtěl jako voják podílet na potlačování boje za nezávislost v Nizozemské východní Indii . Od roku 1955 do roku 1999 působila jako vysokoškolská učitelka na katedře germanistiky, nederlandistiky a nordistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, roku 1967 získala titul PhDr, roku 1990 se stala docentkou nizozemské literatury. Do češtiny přeložila přes sedmdesát titulů pro dospělé čtenáře a pro děti a mládež od celé řady nizozemských a vlámských autorů. Kromě toho publikovala odborné stati z literární historie a vlastní drobné prózy. Je také autorkou vysokoškolských skript, prvních českých dějin nizozemské literatury a spoluautorkou učebnice nizozemštiny. Za svou překladatelskou činnost získala roku 1969 nejvýznamnější nizozemskou překladatelskou cenu Martinuse Nijhoffa , stala se členskou v Královské akademii nizozemského jazyka a literatury v Gentu a nositelkou Oranžsko-Nasavského řádu v hodnosti důstojníka , roku 2006 české ocenění Magnesia Litera za překlad románu Fámy vlámského spisovatele Huga Clause a roku 2007 Překladatelskou cenu nizozemského literárního fondu NLPVF za zásluhy o propagaci nizozemské literatury v České republice).
Více od autora
Olga Černá (10)
Narozena 3. 2. 1964 v Praze. Spisovatelka, autorka knih pro děti, knihovnice v Městské knihovně Tábor a od roku 2021 zastupující ředitelka.
Více od autora
Oldřich Pošmurný (6)
Narozen 8. 4. 1942 v Táboře, zemřel 2. 5. 2010. Grafik, typograf a tvůrce poštovních známek.
Více od autora
Olav Duun (6)
Olav Duun byl norský spisovatel. Debutoval roku 1907 . Mezi jeho nejznámější a nejcennější díla patří šestisvazkový epos Lidé z Juviku a román Lidé a živly . Duunovy romány se často odehrávají v přímořské oblasti Namdalenu ve středním Norsku, z níž sám pocházel. Tematicky se zaměřuje na boj dobra se zlem, který se odehrává v duši každého člověka a který se v různých podobách projevuje i na povrchu, v lidském jednání. Duun psal menšinovým norským jazykem nynorsk v silně dialektální variantě, což do jisté míry zabránilo světovému rozšíření Duunovy slávy.
Více od autora
Nils Lofgren (11)
Nils Lofgren je americký kytarista, akordeonista, hudební skladatel a zpěvák, nejvíce známý jako člen skupin The E Street Band Bruce Springsteena a Crazy Horse Neila Younga.
Více od autora
Nikolaj Terlecký (8)
Nikolaj Terlecký - Nikolaj Nikolajevič Terleckij, rusky: Николай Николаевич Терлецкий byl ruský spisovatel, který podstatnou část svého života strávil v Československu, a posledních 27 let ve Švýcarsku. Narodil se Petrohradu do rodiny vysokého carského důstojníka. Od roku 1914 studoval na petrohradské kadetce, které nedokončil, když musel se svými rodiči emigrovat v roce 1917 po bolševické revoluci. Od roku 1919 do roku 1921 pokračoval ve studiu na ruském gymnáziu v Istanbulu. Na tomto gymnáziu došlo k úřednímu omylu v zápisu do jeho dokladů u data narození, na nesprávný rok 1906. Terlecký tento nesprávný údaj o svém narození používal až do konce svého života. Putování z Ruska mladého Nikolaje Terleckého skončilo v roce 1922 v tehdy ještě mladém Československu. Středoškolská studia ukončil na ruském gymnáziu v Moravské Třebové a po maturitě se v roce 1928 zapsal na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a navštěvoval přednášky ze slovanské filologie a z filozofie. Během studií se projevilo jeho mimořádné jazykové nadání a velmi rychle a hlavně dokonale zvládnul češtinu. Po ukončení studí od roku 1932 až do roku 1937 prošel nejrůznějšími profesemi, počínaje od boxera, přes choreografa nebo jako model na Umělecko průmyslové škole v Praze. Po roce 1933 se hlavně věnoval soukromému vyučování ruštiny a mezil jeho žáky patřila skupina zejména levicových intelektuálů, jako Jan Drda, Vítězslav Nezval nebo Marie Majerová a dal. V průběhu 30. let konvertoval ke katolicismu a stal se řádným členem kroužku ruských emigrantských literátů SKIT. V roce 1936 u něj propukla tuberkulóza, kterou se mu nepodařilo nikdy plně doléčit. V období let 1937 až 1939 pracoval jako soukromý učitel v Mukačevě a současně i jako režisér podkarpatského Národního divadla. V roce 1939 se vrátil do Prahy do roku 1942 byl profesorem na Berlitzové škole v Praze. Od roku1942 až do osvobození se živil jako soukromý učitel jazyků. Po válce se stal překladatelem Úřadu předs...
Více od autora
Nicole Byrd (8)
Nicole Byrd . Cheryl Zach se narodila roku 1947 v Tennessee, USA a v mládí díky tomu, že byla tzv. armádní dítě, hodně cestovala , a tak poznala mj. Texas, Kalifornii, ale i Německo, Skotsko, Anglii a mnoho dalších zemí. Psaní knih byl odjakživa její sen a naplno se mu začala věnovat v době, kdy její dcera Michelle byla ještě batole a syn Quinn chodil do první třídy. V té době rodina žila ve Skotsku a ačkoli se již tehdy pokusila publikovat své příběhy, dočkala se několika odmítnutí. A tak trpělivě vyčkávala, zužitkovala vlastní zkušenosti a dojmy ze zemí, ve kterých žila a od r. 1982 pod svým jménem Cheryl Zach vydávala své historické romance. Jenže její spisovatelské a literární geny zdědila i dcera Michelle Place a když byla na vysoké škole, rozhodla se, že také zkusí psát a taky historickou romanci. Nejdřív dávala své dceři k posouzení své rukopisy a Michelle často přišla na nějaký zajímavý nápad, tak jí matka navrhla, ať zkusí některé ze scén sama přepsat a protože se oběma výsledek líbil, bylo tvůrčí duo matka-dcera na světě. To se stalo v roce 2000 a od té doby má toto tvůrčí duo na kontě deset knih a další kniha se chystá v roce 2008.
Více od autora
Neil Ardley (7)
Anglický jazzový pianista a skladatel, který také udělal jméno jako autor více než 100 populárních knih o vědě a technologii, a na hudbu, se narodil 26. května 1937 v Wallington, Surrey, zemřel dne 23. února 2004; www.neilardley.com
Více od autora
Nancy Springer (10)
Pro holmesovskou vášeň Nancy Springerové bylo rozhodující souborné vydání příběhů Velkého detektiva, které patřilo její mamince a s níž vyrůstala celé dětství v New Jersey. Když dívce čtvero románů a 56 povídek z pera sira Artura Conana Doyla přestalo stačit, začala si vymýšlet vlastní. Celoživotní zaujetí géniem z Baker Street spisovatelka nedávno korunovala v příbězích Sherlockovy odvážné sestry Enoly, jejíž pátrání na vlastní pěst nápaditě rozvíjí tradici moderních holmesiád. Téměř čtyři desítky knih, mezi nimiž vynikly zejména prózy Kdepak na bílém koni , Skřivánek v letu a Lákavé nebezpečí , vydobyly Springerové nepřehlédnutelné postavení mezi americkými autorkami žánru fantasy. Zájem o dívčí náhled na klasické literární situace prokázala už v pětidílném cyklu o "princezně ze Sherwoodu" Rowan Hoodové . Starými pověstmi anglickými vnímanými ze ženské perspektivity se zabývala i v románech s tematikou Artušova kruhového stolu Říkají mi Mordred a Kouzelnice Morgana Springerová, kterou čestí čtenáři dosud znali, jen prostřednictvím povídkových antologií z 90. let, vyučuje tvůrčí psaní na York College v Penyslvánii, kde také žije, píše a s oblibou si vystrojuje vegetariánské hody. Její prózy obdržely mimo jiné cenu Edgara Allana Poea a dočkaly se i nominací na prémie Nebula Hugao
Více od autora