7381–7440 z 147291 Autoři
Jiří Houser (9)
Novinář, reportér, výtvarník, vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Praze. Prošel celou řadou povolání, od roku 1983 pracoval jako reportér časopisu Československý voják.
Více od autora
Jiří Honzík (4)
Jiří Honzík byl český literární vědec, rusista, překladatel z ruštiny a básník. Narodil se Košumberku . V letech 1935–1942 navštěvoval reálná gymnázia v České Lípě a ve Vysokém Mýtě. Roku 1942 byl pro podporu mládežnické odbojové skupiny zatčen gestapem a patnáct měsíců vězněn. Po propuštění pracoval do konce druhé světové války jako pomocný dělník. V letech 1945–1950 vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy , kde také dosáhl titulu PhDr. Po skončení základní vojenské služby působil od roku 1953 jako aspirant a poté jako odborný asistent na katedře rusistiky FF UK. V letech 1960–1964 souběžně pracoval v Institutu společenských věd při ÚV KSČ a v kulturní rubrice Rudého práva. Přispíval také do řady do kulturních periodik . Po vyloučení z KSČ roku 1972 musel z FF UK odejít. Bylo mu však umožněno živit se jako překladatel a publicista ve svobodném povolání a pod svým jménem vydával i překlady některých kolegů, kteří nesměli vůbec publikovat. Spolupracoval především s nakladatelstvím Odeon, pro které sestavil řadu antologií a výborů z děl ruských básníků. Věnoval se také psaní vlastní poezie. Do důchodu odešel roku 1982. Po pádu komunistického režimu byl roku 1990 jmenován docentem ruské literatury na FF UK. Také se veřejně exponoval: byl členem výboru Českého literárního fondu, členem výboru Obce překladatelů a také řídil časopis pro ruskou a slovanskou filologii Rossica. Jeho hlavním oborem byla ruská literatura 19. století a ruská poezie. Je autorem a spoluautorem mnoha překladů a odborných přednášek, článků i knih, pořadatelem autorských výborů i antologií. Vlastní básně vydával i pod pseudonymem Martin Zik.
Více od autora
Jiří Helekal (2)
Jiří Helekal je český zpěvák a herec, který se proslavil v 70. a 80. letech 20. století. Helekalova hudební kariéra se vyznačuje jeho melodickým hlasem a přínosem pro československou popovou scénu. Kromě pěvecké kariéry se prosadil také jako herec, který se objevil v různých filmech a televizních seriálech. Díky svému působení v zábavním průmyslu se stal uznávanou osobností české kulturní scény.
Více od autora
Jiří Fried (6)
Jiří Fried byl český spisovatel, scenárista a dramaturg. Po maturitě na gymnáziu v Písku působil jako úředník Českomoravského filmového ústředí. V roce 1946 začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiky, studium však nedokončil. Nastoupil jako dramaturg do Československého státního filmu. Jiří Fried debutoval básnickou sbírkou Rozsvícená okna ; z jeho próz měla největší čtenářský i kritický ohlas Časová tíseň . Další prózy, ač si zachovaly vysokou literární úroveň, již takovou pozornost nevzbudily: Po roce 1970 nemohl Jiří Fried publikovat, proto psal v tomto období scénáře k televizním inscenacím a filmům; je autorem filmových scénářů a adaptací O ševci Matoušovi , Svědomí , Morálka paní Dulské , Zkouška pokračuje , Hvězda zvaná Pelyněk , Julek , epizody seriálu 30 případů majora Zemana Pán ze Salcburku aj. Po roce 1989 vyšel jeho román pro děti Léto v Altamiře , který autor rozepsal již v druhé půli 60. let, ale za daných kulturně politických okolností k jejímu vydání v té době nedošlo. Povídky publikované v souboru Síla osudu a jiné prózy Fried před smrtí zrevidoval a připravil k vydání pod názvem Baroko a jiné zprávy. Jiří Fried též překládal z francouzštiny. Knižně vyšla jeho korespondence s básníkem Janem Skácelem . Diplomovou práci o této korespondenci napsala Hana Kačerová.
Více od autora
Jiří Čehovský (9)
Učitel jazyka českého a literatury. Sběratel pohádek z celého světa. Mgr. Jiří Čehovský praktikuje homeopatii od roku 1980. Široce známá je jeho kniha Homeopatie, víc než léčba a kniha Autopatie - cesta k tělesné a duševní harmonii, která vyšla i v Německu, USA a Velké Británii. Jeho nejnovější knihou je Uzdrav se s autopatií. Publikoval desítky článků v českých i zahraničních časopisech . Je spoluautorem homeopatického diagnostického software KENT a HOMEO. Vyučuje homeopatii na pražské Homeopatické akademii a přednáší na kurzech autopatie. Praktikuje autopatii a klasickou homeopatii.
Více od autora
Jiří Buriánek (9)
Narozen 30.10.1950 v Praze. PhDr., kandidát filozofických věd, sociolog. Práce a skripta z oboru.
Více od autora
Jiří Březina (6)
Narozen v Českých Budějovicích. Stál u zrodu českého vydání populárně naučné knihy Manuál . V roce 2013 debutoval detektivním románem Na kopci, který obdržel Cenu Jiřího Marka za nejlepší českou detektivku. Následovala prozatím čtyřdílná detektivní série s mladým policistou Tomášem Volfem: Polednice, Promlčení, Vzplanutí, Mizení, díky které se stal jedním z nejznámějších českých krimi autorů. Za Vzplanutí obdržel Březina druhou Cenu Jiřího Marka.
Více od autora
Jindřich Procházka (10)
Narozen 2. 4. 1890 v Roudnici nad Labem, zemřel 10. 11. 1961 v Českém Šternberku. Kazatel a teolog baptistické církve v Praze na Pankráci , ředitel církevního Teologického semináře , sekretář Bratrské jednoty Chelčického ; anglista, středoškolský učitel na anglickém gymnáziu v Praze, spoluautor anglicko-českých slovníků; redaktor časopisu Chelčický, Rozsievač; básník, podílel se na přípravě zpěvníku Bratrské písně ; v letech 1939-1945 žil v emigraci v USA, pracoval jako učitel filozofie a teologie na Sturtleff College v Altonu, kazatel v Toringtonu; oběť komunistické náboženské perzekuce .
Více od autora
Jindřich Bek (6)
Jindřich Bek byl přední československý železniční odborník, technik a později úředník Služby 12 lokomotivního hospodářství Ministerstva dopravy a také dlouholetý spolupracovník Národního technického muzea a ideový tvůrce jeho železniční sbírky. Narodil se v rodině Václava a Anny Bekových, měl mladší sestru Hanu. V roce 1951 uzavřel sňatek s Marií Vopatovou, z manželství se narodili dva synové Jindřich a Zdeněk. Obecnou školu absolvoval v letech 1933–1938 v Polubném, dnešním Kořenově. Na měšťanskou školu začal chodit na podzim 1938 v Tanvaldu, ale po zabrání pohraničí nacistickým Německem v říjnu 1938 následkem Mnichovské dohody, byl společně s rodinou odsunut do Hradce Králové. Zde absolvoval jeden rok měšťanské školy, kterou dokončil v České Třebové, kam se rodina přesunula. Na podzim 1943 nastoupil na obchodní akademii v Chocni, avšak od srpna 1944 do května 1945 byl nuceně nasazen ve výtopně v České Třebové. Studium obchodní akademie dokončil v červnu 1948 maturitou. V letech 1959 až 1960 studoval na Fakultě dopravní ČVUT v Praze. Po jejím přemístění do Žiliny absolvoval v letech 1960 až 1965 obor elektrická trakce a energetika v dopravě na zdejší Vysoké škole dopravní. Jazyková znalost: němčina, ruština, srbochorvatština, pasivně francouzština. V období od srpna 1944 do května 1945 pracoval ve výtopně v České Třebové, v rámci totálního nasazení, jako pomocný dělník. Po maturitě v červnu 1948 nastoupil do Hospodářského družstva v Lanškrouně, kde pracoval v administrativě do svého nástupu na základní vojenskou službu, kterou absolvoval v letech 1949 až 1951. V letech 1951 až 1959 byl zaměstnán v administrativě Severočeských tukových závodů n. p. se sídlem v Ústí nad Labem. Od 1. července 1959 začal pracovat v lokomotivním depu Děčín jako technik, po složení zkoušek, jako technik provozu a školař lokomotivních čet. Od začátku roku 1961 byl přeložen k Železniční škole práce v Ústí nad Labem. V obv...
Více od autora
Jimmy Palmiotti (12)
Americký ilustrátor, tvůrce komiksů a editor. Autor filmových scénářů a scénáře k videohře. Spoluzakladatel komiksových společností.
Více od autora
Jilly Cooper (9)
Jilly Cooperová, známá novinářka, spisovatelka a mediální hvězda, se narodila v Horchurchi v Essexu a vyrůstala v Yorkshiru. Psaní se věnuje od roku 1956, kdy začala pracovat jako reportérka listu Middlesex Independent. Je autorkou mnoha bestsellerů včetně Riders, Rivals, Polo, The Man Who Made Husbands Jealous, Appassionata, Score! a Pandora. Žije s manželem v Gloucestershire s několika psy a kočkami.
Více od autora
Jerzy Sawicki (4)
prof. dr. - vystudoval práva ve Lvově a v Paříži, před válkou působil jako advokát, po válce pak jako prokurátor Nejvyššího národního tribunálu pro stíhání válečných zločinců, vedl řadu procesů s nacistickými vrahy z Osvětimi a Majdanku. Působil také jako polský prokurátor v Norimberském procesu. Sepsal řadu významných děl z oblasti mezinárodního práva a navíxc se snažil právo i polularizovat
Více od autora
Jeremy Black (10)
Jeremy Black MBE , britský historik a profesor historie na univerzitě v Exeteru, odborník na osmnácté století. Je vysokoškolským pracovníkem Centra pro studium Ameriky a Západu ve Výzkumném ústavu zahraniční politiky ve Philadelphii . Je autorem více než 100 knih, hlavně, ale nikoliv výhradně, o britské politice a mezinárodních vztazích z 18. století.
Více od autora
Jennifer Donnelly (5)
Je americká spisovatelka narozená 16. srpna 1963 v Port Chesteru, ve státě New York. Studovala na University of Rochester obory anglickou literaturu a evropskou historii a absolvovala magna cum laude s vyznamenáním v anglické literatuře. Navštěvovala také Birkbeck College, University of London, v Anglii. Její opravdovým knižním debutem je román The Tea Rose z roku 2002, jenž u nás vyšel jako Čajová růže v roce 2004. Je to původně třídílná série na níž pracovala více jak 10 let. Jejím největším úspěchem je román Světlo severu, za který také získala nespočet ocenění a vyšel i u nás. Nyní u nás vychází např. její nejnovější počin čtyřdílná série Ohnivý vír. Momentálně žije v New Yorském Hudson Walley s jejím manželem Dougem a dcerou Daisy.
Více od autora
Jef Kratochvil (7)
Josef Kratochvil, pseudonym Jef Kratochvil, byl český fotograf. Když se vrátil ze základní vojenské služby, začal se okamžitě zajímat o fotografické kurzy. Kolem roku 1971 vznikl jeho pseudonym Jef a to, když pod jednou fotografií v tisku omylem vypadla dvě písmena ze jména Josef. Roku 1989 nastoupil do Městského divadla Brno nový ředitel Stanislav Moša. Roku 1995 vznikl divadelní časopis Dokořán, který měl ze začátku pouze šest stran a tiskl se černobíle. V časopise byla možnost prezentovat své fotografie z představení a rozhovory s herci, režiséry ale i scénografy, kostyméry a všemi, kteří se věnovali vzniku představení. Tedy se stal šéfredaktorem tohoto časopisu a zároveň dvorním fotografem Městského divadla Brno. Roku 1999 byl dokonce nominován na cenu Alfréda Radoka za divadelní fotografii. Po roce 1989 se otevřela nová možnost fotografování – společně s několika přáteli vytvořil první erotický časopis v Československu s názvem Lucky Boy. Stále fotografoval portréty hercům i politikům. Podílel se na vzniku několika tiskovin, pracoval jako šéfredaktor časopisu Dokořán, přispíval a fotografoval snímky na titulní strany pro časopis Colosseum a publikoval v kulturních novinách New Express. Jeho stálým zaměstnáním byla práce fotografa v Městském divadle v Brně. V jeho příbuzenstvu lze nalézt řadu významných osobností. Jeho otcem je pedagog Josef Kratochvil, jeho bratrem spisovatel Jiří Kratochvil, jeho strýcem bývalý předseda exilového Pen klubu Antonín Kratochvil.
Více od autora
Jean-Claude Carrière (9)
Jean-Claude Carrière byl francouzský scenárista, herec a režisér. V roce 1973 získal společně s Luisem Buñuelem cenu BAFTA za nejlepší scénář k filmu Nenápadný půvab buržoazie. Roku 1988 pak obdržel spolu s Philipem Kaufmanem druhé ocenění BAFTA za nejlépe adaptovaný scénář ke snímku Nesnesitelná lehkost bytí. Absolvoval École normale supérieure v Saint-Cloud. Působil jako prezident státní filmové vysoké školy La Fémis v Paříži. Od roku 1964, kdy napsal scénář k Deníku komorné, spolupracoval se surrealistickým režisérem Luisem Buñuelem. Následně společně vytvořili téměř všechny scénáře režisérova pozdního období. K dalším autorským počinům pro film patří scénáře snímků jako Plechový bubínek , Danton , Návrat Martina Guerra , La dernière image , Nesnesitelná lehkost bytí , Valmont , The Bengali Night , Čínský hlavolam a Zrození . Spolupracoval také s režisérem Peterem Brookem na seriálu Mahabharata a jeho pětihodinové filmové verzi. Pro Michaela Hanekeho napsal scénář k mysterióznímu dramatu Bílá stuha . Televizní tvorba zahrnuje třináctidílný francouzský seriál Robinson Crusoé . Roku 2015 se podílel na scénáři k filmu Ve stínu žen francouzského režiséra Philippa Garrela. Později s ním spolupracoval na filmech Milenec na jeden den a Le sel des larmes . Rovněž se podílel na scénářích k filmům Garrelova syna Louise Věrní nevěrní a La croisade . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Claude Carrière na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jean-Christophe Grangé (8)
Spisovatel a bývalý novinář narozený v Paříži napsal scénáře k několika filmům, z nichž prvním byly Purpurové řeky . Následoval Fantom Paříže s Gérardem Dépardieu a o tři roky později spolupracoval na vytváření charakterů v pokračování Purpurové řeky II - Andělé apokalypsy , stejně jako v první části v hlavní roli s Jeanem Reno. Podle svého dalšího románu napsal scénář k filmu Říše vlků . V současné době probíhají přípravy na natáčení filmu Pierrův koncil , který bude adaptací jeho dalšího románu.
Více od autora
Jean Renoir (5)
Jean Renoir byl francouzský a později americký režisér, scenárista, producent, herec a spisovatel. Jako filmový režisér a herec natočil více než čtyřicet filmů od dob němé éry až po konec 60. let. Jako spisovatel napsal biografii svého otce v knize Renoir, My Father . Jean Renoir se narodil v roce 1894 ve čtvrti Montmartre v Paříži. Jeho matka Aline Charigot stávala jako modelka jeho otci Augustu Renoirovi, vzali se v roce 1890. Jean Renoir je pokřtěn v roce 1896 v kostele Saint-Pierre de Montmartre v Paříži. Jeho kmotrou je Jeanne Baudot a jeho kmotrem Georges Durand-Ruel. Po střední škole se Jean Renoir od roku 1912 angažuje v armádě. Na počátku první světové války, v roce 1914, slouží Renoir jako četař u 3. perutě francouzského 1. regimentu přezdívaného "régiment de dragons" . Jeho nadřízeným je v té době kapitán Louis Bossut, který mohl Renoirovi posloužit jako model pro postavu kapitána Boëldieua ve Velké iluzi. V dubnu 1915 je při letu nad Alpami v Alsasku zasažen do stehenní kosti, což u něj způsobí doživotní kulhání. Nakonec se díky profesorovi Laroyennovi z Lyonu vyhne amputaci této končetiny. Během pobytu v nemocnici v Besançonu v červnu 1915 se dozvídá o smrti své matky v nemocnici v Nice. Po návratu do Paříže tráví čas po boku svého otce a pařížská kina navštěvuje až dvacetpětkrát za týden. Mezi jeho oblíbené filmy v té době patří například filmy Charlieho Chaplina. Roku 1916 se opět vrací na frontu a slouží v letectvu, kde zranění nohy není překážkou. Je přidělen k průzkumné letce a učí se zde fotografovat. V roce 1920 se Jean Renoir stěhuje do francouzského Cagnes a bere si jednu z žen, které stály modelem jeho otci Andréu Heuschlingovou. Jean, který z ní chce udělat filmovou hvězdu, píše scénář pro film Catherine, který financuje ze svých zdrojů a režii přenechává Jeanu Dieudonnéovi. Andrée Heuschling se nechává přejmenovat na Catherine Hessling. Výsledný film je pro Renoira...
Více od autora
Jean Laffitte (6)
Mons. Jean Laffitte, Comm. l'Emm. je francouzský římskokatolický kněz, biskup a sekretář Papežské rady pro rodinu. Po střední škole, studoval Univerzitu v Toulouse, kde roku 1973 získal titul z politologie. Navštěvoval také kurzy Univerzity v Cambridgi a Univerzity v Salamance. Roku 1984 vstoupil do Francouzského papežského semináře v Římě. Svá filosofická a teologická studia získal na Papežské Gregoriánské univerzitě, kde roku 1988 dostal titul bakaláře teologie a filosofie. Na kněze byl vysvěcen 2. července 1989 a byl inkardinován do diecéze Autun. Je členem Komunity Emmanuel. Poté pokračoval ve svých studiích na Papežském institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny, kde získal doktorát z morální teologie. Od roku 1994 vyučuje na institutu jako profesor manželské etiky a na Lateránské univerzitě jako profesor antropologie a spirituality. Roku 2003 se stal konzultorem Kongregace pro nauku víry. Dne 28. ledna 2005 se stal podsekretářem Papežské rady pro rodinu. V letech 2006 až 2009 byl vice-předsedou Papežské akademie pro život. Tuto funkci vykonával do 22. října 2009 kdy jej papež Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Papežské rady pro rodinu a titulárním biskupem z Entrevaux. Biskupské svěcení přijal 12. prosince 2009 z rukou kardinála Tarcisia Bertoneho a spolusvětiteli byli kardinál Renato Raffaele Martino a arcibiskup Giuseppe Molinari. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Laffitte na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jay Kristoff (9)
Jay Kristoff se narodil v australském Perthu. Jako dítě rád četl a hrál stolní hry. Později absolvoval uměleckou školu a mnoho let pracoval v reklamě a v televizi. Žije v Melbourne společně s manželkou a psem. Společně s Amie Kaufmanovou napsal sérii Akta Illuminae, sám je pak autorem bestsellerových sérií Nikdynoc a The Lotus War.
Více od autora
Jaroslav Zima (4)
architekt, urbanista, spisovatel 1976 - 1980 SPŠ – Stavební, Hradec Králové 1980 - 1985 ČVUT Praha, Fakulta architektury 1985 - 1986 Pražský projektový ústav 1985 – 1986 vojenská služba 1986 – 1997 D.A. Studio spol. s r.o. . – architektonická kancelář zakládající člen, partner 1996 člen ČKA – Česká komora architektů 1997 – nyní D3A spol. s r.o. – architektonická kancelář , zakládající člen, partner
Více od autora
Jaroslav Vojta (5)
Narozen 27.12.1888 v Kutné Hoře, zemřel 20.4.1970 v Praze. Herec, memoáry, anekdoty.
Více od autora
Jaroslav Šebek (11)
Jaroslav Šebek je český historik, pracovník Historického ústavu AV ČR Praha, zaměřující se na dějiny českých zemí 20. století, zejména dějiny politických stran, česko-německé vztahy a církevní dějiny. V roce 1993 absolvoval magisterské studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jeho diplomová práce byla na téma Československý rok 1929. V roce 1999 získal na této škole i doktorský titul s dizertační prací Sudetoněmecký politický katolicismus na křižovatce. Roku 2009 se habilitoval v oboru historie – české dějiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde předložil habilitační práci na téma Mezi křížem a národem. V červnu 1995 nastoupil do Historického ústavu AV ČR Praha, kde pak trvale působil a působí v oddělení československých dějin 20. století. Roku 2009 se habilitoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde také vyučuje. Je autorem řady odborných studií. Roku 2006 publikoval knihu Mezi křížem a národem, pojednávající o sudetoněmeckém katolicismu. Roku 2006 mu byla udělena prémie Otto Wichterleho pro mladé vědecké pracovníky. V roce 2012 pak získal Cenu předsedy Akademie věd ČR za propagaci a popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. Spolupracuje s Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou. Vystupoval mj. na ideové konferenci strany v roce 2012.
Více od autora
Jaroslav Průcha (7)
Jaroslav Průcha byl český herec, režisér, příležitostný dramatik a divadelní organizátor. Vyučil se lakýrníkem, avšak pracoval jako zámečník ve Škodových závodech v Plzni. Po několika peripetiích v ochotnických spolcích, válečném divadle během vojenské služby za první světové války, několika angažmá u kočovných divadelních společností, neúspěšném pokusu založit vlastní divadelní společnost, angažmá v různých oblastních divadlech , které pak na jeho počest společně s divadlem v Mladé Boleslavi neslo jeho jméno), krátkém působení v Osvobozeném divadle, v Olomouci a v brněnském Národním divadle , nakonec zakotvil po nabídce K. H. Hilara v roce 1931 v pražském Národním divadle. Zde působil až do roku 1958, kdy v důsledku těžkého onemocnění musel přestat hrát, členem Národního divadla byl až do své smrti. V letech 1944 až 1945, kdy Národní divadlo kvůli nacistickému zákazu nehrálo, se pokoušel i o vlastní dramatickou tvorbu, dále zde také působil jako režisér. Vzhledem ke svému levicovému smýšlení a své tehdejší politické angažovanosti působil v Národním divadle i jako šéf činohry a dále také jako hlavní režisér. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Dne 21. prosince 1928 se v Pardubicích oženil s Amalií Kubicovou , členkou činohry v Pardubicích, se kterou měl syna Jiřího , v roce 1949, se však rozvedli, pak se oženil podruhé s jistou paní Bělou . Jednalo se o výrazného a dosti typického představitele výrazných charakterních postav, často hrál prosté a moudré chlapíky pocházející z lidu. Ve filmu hrál od roku 1928 téměř do smrti....
Více od autora
Jaroslav Páv (8)
Jaroslav Pavlíček je odborníkem na přežití v extrémních podmínkách. Studoval na Karlově Universitě koreanistiku, ale po srpnu 1968 ze školy odešel do hor. Pracoval ve Vysokých Tatrách jako nosič a posléze jako zástupce chataře na Teryho chatě, kde si udělal známosti s polskými horolezci, kteří jej v roce 1979 - 80 propašovali jako korespondenta na polskou, světově první zimní expedici na Everest, kterého pak skutečně dosáhli. V roce 1984 přešel se dvěma kamarády za 41 dní Grónsko. Své poznatky shromáždil v knížce “Člověk v drsné přírodě”, které se od roku 1987 prodalo padesát tisíc výtisků. Velkým Pavlíčkovým snem byl vlastní ostrov. Kamarád astronom Mrkos mu doporučil, aby jej hledal v Antarktidě, v největším mezinárodním parku. V roce 1987 se s kamarádem vypravil na polské školní lodi do oblasti Jižních Shetland, kde hledali několik měsíců vhodné místo a sbírali zkušenosti z provozu trvale i sezónně osídlených stanic. V únoru 1988 objevili ostrov Nelson, který se ukázal jako nejvhodnější pro experimenty v oblasti přežití a "zelené domácnosti". Následovala jedna akce za druhou: od stavby primitivních přístřešků, přes montované domky zakoupené z horolezeckých brigád, po současný stav, kdy většina věcí je dovezena z Chile, Argentiny a Uruguaye. Dnes má česká antarktická stanice tři domky: v jednom se bydlí, v druhém se skladuje odpad, ve třetím palivo. Na stanici stále někdo pobývá, Češi i cizinci: 1 - 7 obyvatel. Program stanice byl doplněn o studium změny životního stylu jako základní podmínky ke globálnímu přežití, což se později stalo hlavní náplní programu nazvaného "Zelená domácnost v drsné Antarktidě" s cílem přispět k propagaci pozitivních hodnot křesťanských a ekologických. Jaroslav Pavlíček je ženatý, žije v Písku a má tři dcery. Je profesionálním polárníkem: když není zrovna v Antarktidě, věnuje se přípravám, přednáší a publikuje....
Více od autora
Jaroslav Pachner (6)
Ing. arch. Jaroslav Pachner . Pracuje jako autorizovaný architekt. Dlouhodobě spolupracuje s Oblastním muzeem v Chomutově a Státním oblastním archivem Chomutov se sídlem v Kadani. Podílí se na řadě publikací těchto institucí. V letech 1974-1980 studoval na fakultě architektury ČVUT v Praze a následně v letech 1988-1990 postgraduálně rekonstrukci památek tamtéž. Po promoci pracoval ve Stavoprojektu Liberec, po roce 1989 krátce na severočeském územním odborném pracovišti NPÚ v Ústí nad Labem a jako architekt města Chomutova. Od roku 1993 působí jako architekt ve svobodném povolání.
Více od autora
Jaroslav Lugs (3)
Narozen 17.9. 1901 v Praze, zemřel 6.2. 1980 v Říčanech. Pracovník Vojenského vědeckého útvaru - hisltorik zbraní, publicista. Práce v oboru české bibliografie a vojenské techniky.
Více od autora
Jaroslav Kolář (10)
Jaroslav Kolár se narodil roku 1929 v Praze, vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval vědeckou aspiranturu a jako vědecký pracovník v letech 1953–1991 pracoval v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd, později Akademie věd České republiky. Jeho ústředním zájmem je starší česká literatura. Podílel se na řadě výzkumných úkolů a na pracích encyklopedické povahy, vydával staročeské literární památky, zabýval se metodologií literárního studia starších období a jeho historií. Věnuje se problémům editologie, vlivu staré literatury na dobu národního obrození a vztahům mezi literaturou a folklorem. V roce 1991 se habilitoval jako docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy souborem studií o starší české literatuře. Od počátku devadesátých let zde vyučuje jako externí pedagog.
Více od autora
Jaroslav Klofáč (10)
Jaroslav Klofáč byl v profesorem sociologie a autorem řady vědeckých prací. V 70. letech 20. století mu byla zakázána pedagogická i publicistická činnost.
Více od autora
Jaroslav Kirchner (10)
Jaroslav Kirchner byl český sportovní novinář a spisovatel. Narodil se v Praze, vystudoval FŽUK v Praze. Od mládí pracoval v mnoha médiich, např. v denících Svoboda a Zemědělské noviny, v Československé tiskové kanceláři , slovenském Športu, Novinách, Expresu, Tenis revue, Stadiónu nebo Večerníku Praha. Jeho hlavní odborností jsou fotbal, lední hokej a tenis, ale stejně tak napsal množství komentářů i rozhovorů s osobnostmi mnoha jiných sportů. Je autorem dvou desítek knih ze sportovního prostředí. Od poloviny roku 1985 byl tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti s krycím jménem Jar. Zajímavostí je, že byl dlouholetým fotbalovým funkcionářem klubu Bohemians Praha v dobách jeho největší slávy. Jako novinář se mimo jiné zúčastnil více než 20 ročníků tenisového turnaje ve Wimbledonu. V srpnu 2015, krátce po návratu z Londýna, mu byla diagnostikována akutní leukémie, které podlehl po necelých třech měsících.
Více od autora
Jaroslav Kašpar (7)
Jaroslav Kašpar, krycím jménem Pátý , byl československý voják, příslušník Obrany národa a příslušník zahraničního protinacistického a protikomunistického odboje. Narodil se 23. prosince 1903 ve Staré Pace. V roce 1921 odmaturoval na reálném gymnáziu v Nové Pace. Základní vojenskou službu nastoupil v Jičíně v září 1921, ale krátce nato byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Po jejím absolvování sloužil u dělostřelectva v Liberci a Josefově. Zároveň absolvoval dělostřelecký kurz v Olomouci a kurz dělostřeleckých leteckých pozorovatelů. V červnu 1927 byl převelen k 1. leteckému pluku v Praze a po absolvování leteckých kurzů přidělen k 38. letce 1. pluku. Absolvoval pilotní a stíhačské kurzy a po působení u 3. leteckého pluku v Bratislavě v letech 1934 až 1936 studoval Vysokou školu válečnou. Od roku 1936 do roku 1938 postupně velel několika oddělením 1. divize. Po okupaci Čech a Moravy pracoval v administrativě protektorátní vlády a zároveň působil v řadách domácího odboje. V rámci Obrany národy spoluorganizoval útěky čs. letců do zahraničí a spolupracoval s vrcholnými představiteli ON. Protektorát Čechy a Morava opustil 14. února 1940 a přes Slovensko a Maďarsko se dostal do Jugoslávie. V Bělehradě byl zatčen, ale odbojářům se ho podařilo po třech dnech z vězení vyreklamovat. Poté byl pověřen evakuací československých uprchlíků v Budapešti. Od října 1940 do dubna 1941 působil na čs. zpravodajské rezidentuře v Turecku a poté byl na návrh pplk. Svobody odeslán do SSSR a od srpna 1941 se stal náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. V této funkci setrval rok, v letech 1942 až 1943 působil v Teheránu jako zástupce vojenského zmocněnce. Od října 1943 do srpna 1944 působil ve Velké Británii jako vojenský atašé u holandské exilové vlády a poté již jako mjr. gšt. jako vojenský přidělenec u různých spojeneckých jednotek. Závěr války strávil ve Štábu pro vybudování branné moci...
Více od autora
Jaroslav Kalát (6)
Narozen 12. 11. 1925 v Praze, zemřel 9. 1. 2008. Vydavatel, majitel nakladatelství Riopress, sportovní redaktor, spoluautor knih o sportu.
Více od autora
Jaroslav Hausman (3)
Narozen 27. 4. 1907 v Praze, zemřel 21.12.1976 v Kostelci nad Černými lesy. Ing., motoristický publicista, redaktor motoristického časopisu, spisy z oboru.
Více od autora
Jaroslav Haupt (10)
Narozen 19.4.1899. Dr., středoškolský profesor, práce z pedagogiky a němčiny.
Více od autora
Jaroslav Flegr (8)
Jaroslav Flegr je český vědec a vysokoškolský pedagog, který se ve svém výzkumu zaměřuje na biologickou evoluci, zejména pak v oblastech etologie, parazitologie a evoluční psychologie. Během pandemie covidu-19 se stal obecně známou osobou díky vyjadřování svých postojů a předpovědí k nemoci covid-19. V letech 1977–1982 vystudoval obecnou biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a získal titul RNDr. V letech 1984–1987 vystudoval na téže fakultě fyziologii a získal titul CSc. V roce 1999 byl jmenován docentem pro obor parazitologie, v roce 2008 profesorem pro obor ekologie. Jaroslav Flegr působí zejména v oblasti evoluční biologie, ekologie, evoluční psychologie, etologie a parazitologie. Znám je hlavně výzkumem parazita Toxoplasma gondii a souvisejícího onemocnění toxoplazmóza. Rovněž je autorem teoretického konceptu zamrzlé evoluce . Tým prof. Flegra od roku 1993 zkoumá psychiku a chování tisíců studentů, gravidních žen, dárců krve a desetitisíců vojáků. Výsledky publikované zatím asi v 60 studiích ukázaly, že osoby infikované toxoplasmou se z hlediska svého chování a psychických projevů liší. Mimo jiné také ukázaly, že nakažené osoby mají například mírně zpomalené reakční doby (8 % rozptylu, asi 10–17 tisícin sekundy a zhruba 2,7krát vyšší pravděpodobnost dopravní nehody. Tým Jaroslava Flegra rovněž ukázal, že nakaženým ženám se v letech brzy po nákaze rodí výrazně více synů než dcer a v dalších letech se tento poměr obrací. Dále na nezávislých datech potvrdil starší teorii, podle které toxoplasmosa výrazně zvyšuje riziko schizofrenie. Ukázal, že průběh tohoto onemocnění je podstatně závažnější u osob nakažených než u osob nenakažených a že například specifické změny v morfologii mozku nastávají pouze u osob nakažených toxoplasmou. Velká část jevů objevených pražským týmem již byla potvrzena v zahraničních studiích. Za ověřenou se však zatím nedá...
Více od autora
Jaroslav Dušek (5)
Jaroslav Dušek je český filmový a divadelní herec. V roce 1980 společně s Janem Bornou založil divadlo Vizita, které je od roku 1985 založeno na čiré pódiové improvizaci. Znám je také díky uvádění slavnostního předávání Českých lvů. Zahrál si v mnoha úspěšných filmech. V roce 2008 obdržel od Českého klubu skeptiků Sisyfos anticenu stříbrný Bludný balvan za „dobré šamanské rady pro každý den“. Dušek byl vůdčí osobností humorného Rádia Mama, kde moderoval autorský pořad Za mozkem, mystifikoval spolu s Jiřím Macháčkem v Přepadení a legendární je i jeho pohádka o zlém Hurdovi plná funkčních vulgarismů v pořadu Držíte nám palce. Mama vysílala také představení Vizity – Další nekonečný svět získal stříbro na prestižním festivalu Prix Futura. Jaroslav Dušek je znám také díky svému alternativnímu způsobu života. Stojí například za stavbou hliněného ekodomu v Jindřichovicích pod Smrkem a vede také svůj denní jídelníček, který se skládá pouze z jediného jídla za den . Jaroslav Dušek působí v Divadle Kampa v několika představeních a v pravidelných besedách Duše K. Účastníky těchto besed byly v minulosti i kontroverzní osobnosti, například MUDr. Jan Šula či Milan Calábek. Proti pořadu "Malá Vizita & Duše K - tentokrát o koronaviru s Milanem Calábkem" zde dne 15. 3. 2020 se ohradilo Ministerstvo zdravotnictví ve svém stanovisku uvádějícím, že video propaguje vědecky nepodložené metody.
Více od autora
Jaroslav Drobník (2)
Narozen 20. 12. 1929 v Praze, zemřel 30. 8. 2012. Prof., RNDr., DrSc., biofyzik, propagátor biotechnologií a především geneticky modifikovaných organismů. Autor prací z oboru.
Více od autora
Jaroslav Cingroš (4)
Narodil se v početné rodině hajného v Zábělé. Od mládí se zajímal o přírodu. Přesto, že se původně chtěl věnovat lesnickému povolání, maturoval na obchodní akademii. Krátce po maturitě jako devatenáctiletý musel odejít do první světové války. Po přeběhnutí do ruského zajetí vstoupil do československých legií. Po dlouhé cestě kolem světa se vrátil do vlasti a zůstal vojákem. Jeho láska ke zvěři a přírodě ho neopustila a všude, kde sloužil, se věnoval svému zájmu. Za okupace se aktivně zúčastnil odboje proti okupantům. Po odchodu do důchodu zapsal to nejzajímavější, co viděl a zažil. Západočeské nakladatelství vydalo jeho pět knížek povídek z mysliveckého prostředí a přírody, kniha pohádek zůstala v rukopise.
Více od autora
Jaroslav Bauer (8)
Narozen 18.6.1920 v Křešicích,zemřel 29.1.1995. Ing. CSc., docent katedry mineralogie Vysoké školy chemicko-technologické, publikace z oboru.
Více od autora
Jaroslav Bárta (9)
Narozen 31. 5. 1948 v Hradci Králové. Fotograf, výtvarník, galerista, nakladatel.
Více od autora
Jaromír Zemina (9)
Jaromír Zemina je český historik a teoretik moderního umění, galerijní pracovník, kurátor, malíř, básník a vysokoškolský pedagog. Pochází z rodiny malíře a legionáře Otakara Zeminy . Jeho bratrancem byl sochař Vladimír Janoušek. Po absolvování klasického gymnázia v Brně studoval v letech 1949–1953 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně dějiny umění a archeologii Roku 1953 obhájil rigorózní práci Sociální tendence v českém výtvarném umění dvacátých let. V letech 1953–1954 byl asistentem Semináře dějin umění FF MU v Brně, ale z politických důvodů byl propuštěn a v letech 1954–1956 absolvoval základní vojenskou službu. V letech 1958–1959 byl zaměstnán v Okresním vlastivědném muzeu v Tišnově, poté byl do roku 1961 odborným pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V letech 1961–1992 pracoval v Národní galerii v Praze, v letech 1965–1970 jako vedoucí Sbírky moderního umění. Po roce 1968 byla jeho funkce zrušena a v následujících letech pracoval ve Sbírce sochařství na zámku Zbraslav. V letech 1989–1992 byl vedoucím Sbírky evropského umění. Roku 2002 odešel z Národní galerie a věnuje se výstavním projektům jako kurátor na volné noze. Přednáší dějiny umění na katedře scénografie a alternativního divadla DAMU v Praze a působí jako odborný poradce v řadě státních galerií. Roku 1957 byl zakládajícím členem a teoretikem tvůrčí skupiny Brno 57, od roku 1964 byl členem skupiny UB 12 a členem Mezinárodní asociace výtvarných kritiků . V 60. letech působil spolu s Jiřím Šetlíkem jako teoretik skupiny UB 12, koncem 80. let byl členem Nové skupiny. Jeho první manželka PhDr. Milena Haasová-Zeminová byla historička umění a kurátorka sbírky textilu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho druhá žena doc. PhDr. Mgr. Catherine Ébert-Zeminová, Ph.D. je vysokoškolská pedagožka. V 60. letech byl kurátorem za...
Více od autora
Jaromír Tůma (7)
Jaromír Tůma je český hudební publicista, dramaturg a moderátor. Po absolvování mělnického gymnázia roku 1964 pokračoval studiem ekonomiky zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze, ze které odešel ve 4. ročníku v roce 1968. Část obsahu diplomové práce na téma Hit-Parades, charts, žebříčky přesto uveřejnil ve sborníku Taneční hudba a jazz 1968–69 . Od roku 1965 se zaměřuje na publicistiku, působil v časopisech Melodie, později Mladý svět , jako dramaturg spolupracoval na pražských beatových festivalech, uváděl pořady v Československém rozhlase i televizi a působil v Supraphonu. Na singlech se objevoval také v pozici rapera a do roku 1991 pracoval jako diskžokej. V letech 1991–1993 zastával post šéfredaktora časopisu Melodie, od září 1993 pak šéfdramaturga hudebních pořadů na TV Nova, v letech 1995–2002 byl zaměstnán v české mutaci Playboye, poté přispíval do různých periodik, mimo jiné byl redaktorem TEP regionu. V současné době moderuje pořad Větrník na Radiu Beat. Od roku 2017 byl editorem almanachu Rock History, za kterým stojí stejný vydavatel, jako za časopisem Rock & All. Jeho bratr je lékař, profesor Stanislav Tůma, působící na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Více od autora
Jaromír Hrabovský (7)
Narozen 1933. MUDr., CSc., chirurg, práce z oboru a příručky první pomoci.
Více od autora
Jaromír Doležal (6)
Jaromír Doležal byl český literární historik, překladatel a diplomat. Narodil se v rodině Cyrila Doležala , učitele na národní škole v Hostákově, a jeho manželky Kateřiny, rozené Všetečkové . Matka byla též učitelka, Jaromír Doležal měl bratra a tři sestry. Gymnázium absolvoval v Třebíči a v Pelhřimově, kde maturoval v roce 1903. V Praze začal studovat klasickou filologii, ale pražská studia přerušil, protože v roce 1904 odešel do Vídně. Zde pracoval jako knihovník a úředník a současně pokračoval ve studiu, když na vídeňské univerzitě studoval slavistiku. Zapojil se do vídeňského kulturního života, kde mezi jeho známé patřili Josef Svatopluk Machar, Helena Malířová a Ivan Olbracht. V roce 1919 byl na vídeňské univerzitě promován doktorem filozofie. Po vzniku Československa pracoval v diplomatických službách nového státu, když se stal nejprve ve Vídni legačním tajemníkem a následně konzulem ve Vídni , Splitu a Poznani . V letech 1929–1931 a 1935–1939 pracoval na pražském ministerstvu zahraničních věcí. Po zániku Československa odešel na vlastní žádost do důchodu. Po 15. březnu 1939 se věnoval aktivně literatuře, psal povídky s náměty z loveckého života a fejetony pro rozhlas o životě zvířat. Byl pohřben v Náměšti nad Oslavou. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Též fotografoval, jeho fotografie zveřejňoval tisk. Námětem příspěvků Jaromíra Doležala v tisku byla především příroda. Publikoval pod řadou pseudonymů a šifer jako Cyrill Pavlíček, ing. Roman Pistorius aj.
Více od autora
Jarmila Drábková (5)
Narozena 14.3.1934 v Praze. MUDr., CSc., lékařka, specialistka v oboru anesteziologie a resuscitace, práce z oboru.
Více od autora
Janna MacGregor (7)
Janna MacGregor sa narodila a vyrastala v Missouri. Janna píše príbehy, kde sa stretávajú silné, presvedčivé hrdinky s rovnako výraznými hrdinami, pričom sa do seba zamilujú. Žije v Kansas City so svojou rodinou a dvoma mopsami.
Více od autora
Jana Šrámková (8)
Jana Šrámková je česká spisovatelka. Vystudovala Evangelikální teologický seminář, v roce 2009 dokončila studium tvůrčího psaní a redakční práce na Literární akademii. Významně na sebe upozornila svou prvotinou, novelou Hruškadóttir , za niž sklidila pozitivní kritiku a získala za ni Cenu Jiřího Ortena. Ocenění se dočkala zvláště rafinovaná práce s kompozicí, schopnost udržet v textu zároveň několik časových vrstev a získat sílu příběhu z pnutí mezi nimi. V roce 2010 vydala knížku pro děti Putování žabáka Filemona o cestě tří přátel, plyšového žabáčka a dvou oveček, do Podkrkonoší, aby objevili továrnu na hračky, z níž Filemon, eponymní hrdina, pochází. Jana Šrámková publikuje recenze v Respektu či A2, její fejetony vycházejí v časopisech Brána, Život víry aj. Český rozhlas Plus v rámci ranního vysílání pravidelně vysílá její glosy. Je dcerou českého evangelikálního kazatele a teologa Pavla Černého. Jednou povídkou je zastoupena v antologii evropských povídek pro děti Aarhus 39
Více od autora
Jana Scheybalová (7)
Jana Schejbalová v letech 1954-58 studovala na Vyšší hospodářské škole v Turnově, 1963-69 národopis na FF UK Praha. V letech 1961-70 byla zaměstnaná na odboru kultury v Jablonci nad Nisou, od r. 1970 v České obchodní bance v Jablonci nad Nisou, v 90. letech jako její ředitelka. Zabývala se lidovým sochařstvím, stavitelstvím, perníkářstvím. Podílela se na knihách Památky Jablonecka , Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách , Kraj kolem Jizery , Krajem skla a bižuterie , Český ráj Josefa Pekaře a jeho současníků , Lidové umění severovýchodních Čech , Český ráj na starých diapozitivech . Populární články o kamenictví, šperku, obyčejích a lidovém stavitelství uveřejňovala v časopisech a novinách.
Více od autora
Jana Marhounová (5)
Narozena 7. 5. 1941 v Praze, zemřela 21. 6. 1998. Psycholožka, spisovatelka, pedagožka, ředitelka nakladatelství Empatie. Práce o recepci uměleckého a hudebního díla, o hudebních skladatelích a výtvarných umělcích, psychologické práce o manželství a dospívání mládeže.
Více od autora
