42241–42300 z 158465 Autoři
Prchal (3)
Více od autora
Pravoslav Kotík (2)
Pravoslav Kotík byl český malíř a grafik. V letech 1908–1912 studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u Emanuela Dítěte, Karla Vítězslava Maška a Jakuba Schikanedera. Aby mohl vyučovat, složil ještě v roce 1912 zkoušku na Akademii výtvarných umění v Praze u Jana Preislera. To ho opravňovalo k vyučování na středních školách. V roce 1919 onemocněl tuberkulózou, ze které se vyléčil až v roce 1920. V letech 1913 až 1939 postupně působil jako učitel na středních školách: Od roku 1919 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Toto členství přerušil v letech 1921–1924, kdy byl členem Umělecké besedy. Z ní odešel v roce 1924 s dalšími výtvarníky pro názorové neshody. Malíři Karel Holan, Miloslav Holý, Pravoslav Kotík a sochař Karel Kotrba založili v roce 1925 skupinu Ho Ho Ko Ko, která byla dodatečně pojmenována Sociální skupina. Ze SVU Mánes byl v roce 1930 vyloučen. V roce 1947 se sem vrátil a byl členem až do jeho rozpuštění v roce 1956. V padesátých letech žil v izolaci, až do roku 1958 nesměl vystavovat. Rád cestoval; hodně cestoval po Československu, několikrát navštívil Francii , Belgii, Německo, Nizozemsko a Jugoslávii. Zpočátku bylo jeho dílo ovlivněno fauvismem a expresionismem . Ve dvacátých letech se přiklonil ke geometrizujícímu kubismu, později k novoklasicismu. V padesátých letech se u něj začala objevovat i nefigurativní témata. Poprvé vystavil svá díla ještě jako student UPŠ v roce 1910 v Topičově salonu na výstavě skupiny Nezávislí. Vystavoval zde pod pseudonymem P. Kraus. První samostatnou výstavu měl v roce 1927 v Rudolfinu v Praze. Grafické práce a ilustrace zobrazují sociální a intimní témata. Jsou součástí několika bibliofilských tisků (například Na motiv ženy, Kladno : Karel Janout, 1936, 5 l...
Více od autora
Prague Chamber Soloists (1)
Prague Chamber Soloists je soubor klasické hudby známý svými vystoupeními komorní hudby. Skupina, pro kterou je typický soubor zkušených hudebníků z České republiky, má repertoár od barokních až po současná díla. Spolupracují s různými sólisty a dirigenty, aby posluchačům přiblížili širokou škálu hudebních děl, a to jak na živých koncertech, tak prostřednictvím nahrávek.
Více od autora
Prague Brass Soloists (2)
Český klasický dechový soubor. Vznikl v roce 1973 v Praze. Známý také jako "Nové žesťové kvinteto".
Více od autora
Poppy-Jay St. Palmer (2)
Britská spisovatelka a editorka knih a článků z oblasti umění a zábavy.
Více od autora
Polybios (3)
Polybios, řecky Πολυβιος, byl starověký řecký politik a nejvýznamnější historik období helénismu. Polybios se narodil v Megalopoli v Arkádiii, ale rok jeho narození není přesně znám . Jako syn stratéga Achajského spolku Lykorta pocházel z bohaté rodiny a získal pečlivé vzdělání, které mu přineslo hluboký pohled na politické a vojenské záležitosti. Během třetí makedonské války podporoval neutralitu Achájů, čímž si vysloužil podezření z obou stran. Po vítězství Římanů v bitvě u Pydny roku 168 př. n. l. byl proto Polybius Římany jako jeden z tisíce rukojmích převezen roku 166 př. n. l. do Říma, kde byl nucen strávit dalších sedmnáct let. V Římě byl na základě svého vysokého vzdělání přijímán nejvýznačnějšími patricijskými rodinami, mezi nimiž byl i vítěz od Pydny Lucius Aemilius Paullus, který Polybiovi svěřil výchovu svých dvou synů, Fabia a Scipiona, známého jako Scipio Africanus mladší. Se Scipionem pak spojilo Polybia hluboké přátelství, které vydrželo až do Scipionovy smrti. Když roku 150 př. n. l. získal Polybius osobní svobodu, odjel za svým přítelem do Afriky, kde se zcela oddal historickým studiím, navštívil západní Afriku a Španělsko a byl také osobně přítomen zničení Kartága během třetí punské války roku 146 př. n. l.. V tom samém roce, co bylo poraženo Kartágo, byl jako výsledek čtvrté makedonské války srovnán se zemí Korint a Makedonie se stala definitivně římskou provincií. Polybius, který na základě svého výzkumu římské společnosti dospěl k názoru, že být poddán Římu je pro podmaněné národy z právních, ekonomických i vojenských hledisek velice výhodné, byl poslán do Řecka, aby zde pomohl konzulovi Luciovi Mummiovi organizovat novou formu vlády, za což získal veliké uznání. Po dokončení své práce v Řecku navštívil Polybios východní města Římské říše a pak se vrátil do Říma, kde se věnoval dokončení svých Dějin. Pro objasnění detailů popisovaných událostí jedna...
Více od autora
Polonca Kovač (1)
Vlastním jménem Magdelana Kovač, vystudovala na Univerzitě v Lublani.
Více od autora
Polly Hall (1)
Britská spisovatelka. Autorka povídek, poezie, románu a podcastu. Lektorka kreativního psaní.
Více od autora
Podiven (2)
Podiven byl, podle svatováclavských legend, sluha a nejbližší spolupracovník svatého Václava. Měl být jediným pomocníkem, který Václavovi pomáhal při jeho nejzbožnějších činech, doprovázel ho na poutích, při pečení hostií a přípravě mešního vína. Podiven svého pána doprovázel na hostinu do Staré Boleslavi, podařilo se mu utéct, ale byl dostižen a oběšen. Po smrti zůstalo tělo viset neporušené a v průběhu času získal Podiven pověst blahoslavenosti. Podle pověsti měl být také pohřben vně kostela, kde spočinulo tělo sv. Václava. Takovéto tělo bylo později nalezeno a dnes je uloženo v chrámu svatého Víta. Prakticky všechny informace o Podivenově životě vycházejí ze svatováclavských legend a je velmi pravděpodobné, že řada detailů byla později přimyšlena pro zdůraznění slávy sv. Václava. Zřejmě první legenda zmiňující Podivena je nejstarší latinská legenda Crescente fide , která zmiňuje pouze bezejmenného panoše, který Václava provázel na nočních poutích od kostela ke kostelu. Jako jediný také Václavovi pomáhal při tajné přípravě chleba a vína pro nejsvětější svátost. Gumpoldova legenda popisuje podobně, pouze připojuje, že se jednalo o Václavova mladičkého nejmilejšího komorníka jménem Podiven a doplňuje, že Podiven po smrti pána značně naříkal, takže ho ze strachu nechal Boleslav oběsit, ovšem jeho tělo se po dva roky nerozkládalo a stále mu rostly vlasy a vousy, které poté šedivěly. Nejpodrobnější životopis podává Kristiánova legenda. Nejprve podobně jako předchozí legendy zmiňuje Kristián spolupráci Podivena a Václava, nicméně Kristián vyhrazuje celou 9. kapitolu o Podivenově životě a zázracích. Kristián Podivena nezmiňuje jako mladičkého panoše, či komorníka, jak to dělají předchozí legendy, ale jako vyzrálého muže, který byl správcem knížecího dvora , který měl Václavovy družiníky také učit zpívat žalmy a psát. Po Václavově zavraždění utekl do Němec, kde přečkal vyvražďov...
Více od autora
Po Ťü-i (3)
Po Ťü-i byl čínský básník dynastie Tchang. Narodil se v chudé, ale vzdělané rodině a vychován byl v zásadách konfucianismu. Státní zkoušky složil již v osmnácti letech roku 800, stal se členem císařské akademie a od roku 807 zastával vysoké postavení u císařského dvora v Čchang-anu. Jeho úspěšná kariéra úředníka skončila roku 815, když upadl v nemilost za protesty proti útlaku lidu a byl poslán do vyhnanství. O sedm let později byl omilostněn a získal úřad prefekta v Chang-čou a následně v Su-čou . Zbytek svého života strávil v Luo-jangu vzdálen veřejného života, přičemž se přiklonil k buddhismu. V té době přijal jméno Paj Siang-šan Po Ťü-i byl již za svého života oslavován jako velký básník, vydáván byl v Japonsku a v Koreji a část jeho díla již za jeho života v Číně zlidověla. Vědomě navazoval na básníky Li Poa a Tu Fua, ale svým předchůdcům vytýkal, že „utíkají do hor a řek“ a nevěnují pozornost kritice společnosti. Ve svých básních z doby, kdy byl vysokým úředníkem, projevoval soucit s utrpením prostého lidu. Mnoho jeho básní z té doby je silně satirických, posměšnou báseň napsal například i o Tao te ťingu , neměl proto zrovna mnoho přátel. Po svém sesazení začal psát osobní lyriku a svými slavnými epickými básněmi na milostné náměty Píseň o loutně a Píseň o věčném žalu o krásné dívce Jang Kuej-fej, která svou krásou zmámila císaře Süan-cunga a nenáviděná na císařském dvoře zemřela žalem, uvedl do čínského básnictví dlouhou epickou báseň. Obě básně patří mezi nejslavnější čínské básně vůbec, byly zpívány a předváděny lidovými vypravěči a později dokonce zdramatizovány. Čtyřverší je uvedeno v překladu Josefa Hiršala: Tvář podobná chlapci z nefritu je ta tam. Jak jinovatkou spálené teď spánky nově mám. Neleká mne jen, že tělo zes...
Více od autora
Plastic Bertrand (3)
Plastic Bertrand, vlastním jménem Roger Marie François Jouret , je belgický zpěvák a skladatel. Roger Jouret se narodil v Bruselu francouzskému otci a ukrajinské matce. V mládí hrál v několika studentských kapelách ovlivněných hudbou Rolling Stones. V roce 1973 založil protopunkovou skupinu Hubble Bubble. Sólovou kariéru jako Plastic Bertrand započal v roce 1977 svým nejznámějším hitem Ça plane pour moi . Žánrově se pohyboval na rozhraní new wave, punk rocku a popu. V 80. letech žil v Miláně. V roce 1987 reprezentoval Lucembursko na Eurovizi s písní Amour Amour. Obsadil 21. místo. Plastic Bertrand také uváděl několik televizních pořadů.
Více od autora
Piramis (1)
Piramis byla významná maďarská rocková skupina, která vznikla na počátku 70. let 20. století. V tomto desetiletí se stala jednou z nejpopulárnějších skupin v Maďarsku, známá svými energickými vystoupeními a rockovým zvukem, který obsahoval prvky funku a později i melodičtější a progresivnější rockové vlivy. Skupina vydala během své kariéry několik alb a dosáhla významného úspěchu a oddané fanouškovské základny ve své vlasti. Jejich hudba se často zabývala tématy lásky, svobody a mládí, což rezonovalo s dobovými náladami. Piramis se rozpadla na počátku 80. let, ale zanechala na maďarské rockové scéně trvalý odkaz. Vzpomíná se na ně pro jejich přínos žánru a pro to, že byli součástí soundtracku jedné generace.
Více od autora
Pip Drysdale (1)
Herečka, hudebnice, autorka psychologických thrillerů s britským, australským a jihoafrickým občanstvím.
Více od autora
Piotr Choynowski (2)
Narozen 27.8.1885 ve Varšavě, zemřel 26.11.1935 v Otwocku. Polský prozaik, překladatel.
Více od autora
Ping Sin (1)
Vlastním jménem Sie Wan-jing. Ping Sin pocházela ze společensky vysoko postavené rodiny a získala vynikající vzdělání. Od raného dětství milovala literaturu a se stejným zaujetím četla čínské i evropské klasiky. V době Májového hnutí studovala v Pekingu na univerzitě a pod vlivem dobové atmosféry začala přispívat do literárních časopisů. V r. 1923 odjela studovat literaturu do USA. Ping Sin zpočátku psala básně, později se víc věnovala kratší próze. Pro náměty se obrací k přírodě a mateřské lásce. Do dějin moderní čínské literatury se Ping Sin zapsala ranými sbírkami básní, Hvězdy 繁星 a Jarní vody 春水 . V nich uvedla do čínské literatury básnickou formu miniaturní básně vzdáleně inspirovanou japonskými haiku. Jsou to kratičké lyrické reflexe ve volném verši. Ping Sin zde jako první básník mladé generace plně prokázala schopnost psát niternou, osobní poezii v hovorovém jazyce. Vliv její rané poezie je patrný dodnes. „První její povídka ‚Dvě rodiny‘ byla uveřejněna v novinách Šen-pao pod pseudonymem, který podržela i později, Ping-hsin, Ledové srdce. Nenaznačuje to jméno, že by snad měla srdce jako kus ledu, spíše vyjadřuje onu čistotu, průzračnou krásu, o niž usiluje v celé své tvorbě, zvláště v básních." .
Více od autora
Pilar Lorengar (3)
Pilar Lorengar byla slavná španělská sopranistka, která se významně uplatnila v operní a koncertní kariéře. Narodila se 16. ledna 1928 ve španělské Zaragoze a její skutečné jméno bylo Pilar Lorenza García. Umělecké jméno "Lorengar" přijala spojením jmen svého rodného města a slavného španělského básníka Federica Garcíi Lorky.
Více od autora
Pietro Tarallo (1)
Italský novinář, autor cestopisných a populárně-naučných publikací z oblasti kulturních památek, též autor učebnic zeměpisu.
Více od autora
Pierre Quoniam (3)
Francouzský vysokoškolský učitel historie a geografie, ředitel muzea Louvre, autor průvodce Louvrem.
Více od autora
Pierre Pallardy (3)
Francouzský osteopat a spisovatel Pierre Pallardy ve svých dvanácti letech osiřel. Později se přidal k armádě a sloužil v Alžírské válce. Poté studoval fyzioterapii a v roce 1978 získal titul z osteopatie. Svou první knihu „La Grande forme“ vydal v roce 1979 a ta se okamžitě stala bestsellerem. V této knize pak popisuje metodu, které je založena na harmonii těla a duše a respektování přírodních zákonů a pochodů. Velmi úspěšnou se stala také jeho pozdější kniha „Zdravé břicho – klíč k vitalitě“, které se vydala přes 200 000 kusů. Dalšími jeho knihami jsou například „Bolí vás záda?“ nebo „Sedm pilířů zdraví“.
Více od autora
Pierre Moinot (2)
Moinot Pierre byl nadřízený státní úředník, spisovatel. V roce 1954 obdržel cenu Francouzké akademie Prix du roman za dílo La Chasse Royale , v roce 1964 Cenu knihkupců za román Le Sable vif a v roce 1979 cenu Femina za práci Le Guetteur d´ombre . V roce 1982 byl zvolen do Francouzské akademie na místo Jeana Claira.
Více od autora
Pierre Hamp (1)
Francouzský spisovatel. Novinář, inspektor práce, zaměstnanec železniční společnosti, ředitel textilní továrny.
Více od autora
Pierre Bachelet (1)
Francouzský zpěvák a skladatel. Narodil se 25. května 1944 v Paříži, Francie. Zemřel 15. února 2005 v Suresnes, Francie.
Více od autora
Piero Gadda Conti (2)
Italský spisovatel, básník a novelista, filmový kritik, novinář a překladatel.
Více od autora
Piero Cappuccilli (2)
Piero Cappuccilli byl uznávaný italský barytonista, proslulý svým silným hlasem a výjimečným ovládáním dechu. Proslavil se interpretací Verdiho barytonových rolí, které jsou považovány za jedny z nejlepších ve své době. Cappuccilliho kariéra začala vzkvétat poté, co v roce 1955 zvítězil v pěvecké soutěži ve Spoletu, což vedlo k jeho profesionálnímu debutu v roli Tonia v "Pagliacci". Jeho pověst rychle rostla a v 60. letech se stal jedním z předních světových barytonistů.
Více od autora