36541–36600 z 157955 Autoři
François de Bassompierre (1)
Francouzský voják a diplomat, autor autobiografické publikace.
Více od autora
François Cousset (2)
Francouzský praktický lékař a homeopat, též práce z psychosomatické medicíny.
Více od autora
Francis Jammes Finn (3)
Americký kněz, jezuita, autor dobrodružných románů pro mládež.
Více od autora
Francesco Maria Piave (4)
Francesco Maria Piave byl italský operní libretista. Narodil se na ostrově Murano u Benátek, v době Italského království pod přímou vládou Napoleona Bonaparte. Přes dvacet let psal libreta pro nejlepší operní skladatele své doby. Vedle Giuseppe Verdiho, pro kterého napsal 10 libret, psal i pro další skladatele: Giovanni Pacini , Saverio Mercadante, Federico Ricci či Michael Balfe. Nebyl pouze libretistou, byl rovněž novinářem a překladatelem. Byl kmenovým básníkem a inspicientem divadla Teatro La Fenice v Benátkách, později rovněž divadla La Scala v Miláně. Tato jeho zkušenost a jeho takt a vyjednávací schopnosti po léta sloužily Giuseppe Verdimu, který Piaveho často využíval ke svému prospěchu. Piave byl přesto celoživotním Verdiho přítelem a spolupracovníkem. Nahradil Salvadore Cammarano ve funkci jeho hlavního libretisty. Napsal libreta k operám Ernani , Dva Foscariové , Attila , Macbeth , Korzár , Stiffelio , Rigoletto , La traviata , Simon Boccanegra a Síla osudu . Podobně jako Verdi, byl Piave horlivým italským vlastencem. Během první války za italskou nezávislost v roce 1848, kdy Radeckého vojska opouštěla Milán po potlačení povstání "Cinque giornate di Milano", Verdi adresoval svůj dopis Piavemu do Benátek oslovením "Občan Piave". Poté, co Verdi přijal v roce 1870 zakázku na operu Aida, Piave měl rovněž připravovat libreto této opery. Byl ale raněn mozkovou mrtvicí, ochrnul a nemohl mluvit. Verdi podporoval jeho ženu a dceru. Navrhl vydat "Album skladeb známých skladatelů, které bude prodáváno v Piaveho prospěch". Piave zemřel v roce 1876 v Miláně ve věku 65 let. Je pohřben na hřbitově Cimitero Monumentale di Milano. Jeho pohřeb rovněž platil Verdi. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Maria Piave na anglické Wikipedii....
Více od autora
Frances Hardinge (3)
Anglická spisovatelka, autorka fantasy beletrie pro děti a mládež, držitelka literárních cen. Žije v Londýně.
Více od autora
Frances Amelia Yates (2)
Frances Amelia Yates byla britská historička. Narodila se v Southsea v Hampshire, po mnoho let vyučovala na Warburgově institutu Londýnské univerzity. Její otec, oddaný anglikán, byl námořní inženýr, který jako teenager pracoval v přístavu a dohlížel na stavbu britského válečného loďstva v letech před první světovou válkou. Ačkoliv jedna z jejich starších sester navštěvovala Girton, jako mnoho nezávislých žen v učňovských letech, Frances byla vyučována doma vlastní matkou a nějakou dobu navštěvovala Birkenheadskou střední školu. Byla nejmladší ze čtyřech dětí, vyrostla v rodině střední třídy, jejíž viktoriánské názory ovlivnili její pozdější učitelství. Psala především o okultismu a neoplatónistické filozofii renesance. Její knihy Giordano Bruno a tradice hermetismu , Umění paměti a Rosekruciánské osvícení vzbudily pozornost směrem ke klíčové roli, jakou hrál zázrak v rané vědě a filosofii ještě předtím, než učenci jako např. Keith Thomas zasadili toto téma do proudu historiografie. Uvedením díla Giordano Bruno a hermetická tradice proměnila renesanční historiografii. Ve svém díle objevila Yatesová hermetismus, kterým byla nasáknuta renesance a obnovený zájem o mysticismus, zázrak a gnosticismus pozdního starověku, které přežily středověk. Tváří v tvář dlouhotrvajícím konvenčním interpretacím Yatesová předpokládala, že bývalý dominikán Giordano Bruno se stal v roce 1600 mučedníkem, protože obhajoval hermetickou tradici spíš než kvůli jeho tvrzení o heliocentrismu. Některé z jejich závěrů byly později napadeny jinými učenci. Stejně jako u mnoha rodin její doby, smrt jejího jediného bratra v první světové válce, spolu s pustošením druhé světové války podpořily její opovržení útočným nacionalismem a přispěly k jejímu boji za interdisciplinární historiografii. Déle než 40 let byla zaměstnána Warburgovým institutem Londýnské univerzity. Jako autorka mnoha knih a článků získala Yatesová celou řadu cen a čestných ...
Více od autora
Fráňa Kopeček (4)
Vlastním jménem František Kopeček. Narozen 14.10.1871 v Předmostí u Přerova, zemřel 23.8.1946 v Ostravě. Učitel, prozaik, literatura pro děti.
Více od autora
Four Tops (4)
The Four Tops je legendární americké vokální kvarteto z Detroitu v Michiganu, které se v 60. a 70. letech 20. století stalo jedním z hlavních aktérů vydavatelství Motown Records. Skupina byla založena v roce 1953 a tvořili ji zpěvák Levi Stubbs, Abdul "Duke" Fakir, Renaldo "Obie" Benson a Lawrence Payton. Dosáhli obrovského úspěchu díky řadě hitů, jako například "I Can't Help Myself " a "Reach Out I'll Be There". Jejich hudba se vyznačuje silným a oduševnělým zvukem, který kombinuje R&B s vlivy popu, doo-wopu, jazzu a soulu.
Více od autora
Florence Littauer (2)
křesťanská spisovatelka, narozena v Haverhillu ve státě Massachusetts
Více od autora
Florence La Bruyère (2)
Francouzská publicistka, se specializací na střední Evropu a Balkán.
Více od autora
Flint Maxwell (3)
Maxwell Flint se narodil a vyrostl v severovýchodním Ohiu, kde dodnes žije se svou krásnou ženou, dcerou a čtyřmi chlupatými miláčky. Je autorem především hororů, ale je známo, že fušuje do mnoha různých žánrů.
Více od autora
Fischer-Z (4)
Fischer-Z je britská rocková skupina, kterou v roce 1976 založili John Watts a Steve Skolnik . Název kapely je odvozen od termínu používaného ve statistice , což odráží Wattsovo vzdělání v oboru klinické psychologie a statistiky. Fischer-Z si rychle získala pověst díky svým ostrým, politickým textům a novovlnnému zvuku, který byl výrazný zejména v postpunkové éře.
Více od autora
Fiona McIntosh (3)
Angličanka Fiona McIntoshová žije už léta v Austrálii a v současnosti má na kontě několik fantasy románů. Patří mezi například série Trinity nebo Převtělení.
Více od autora
Finbar Hawkins (3)
Britský autor románu. Kreativní ředitel studia animovaného filmu Aardman.
Více od autora
Filip Zatloukal (4)
Narozen 21. 1. 1995. Ilustrátor, nezávislý komiksový kreslíř a ředitel Art Block Festivalu.
Více od autora
Filip Topol (4)
Filip Topol byl český zpěvák, pianista, skladatel a textař, vůdčí osobnost kapely Psí vojáci. Narodil se v Praze. Jeho otcem byl dramatik Josef Topol a matkou Jiřina Topolová, dědečkem z matčiny strany spisovatel Karel Schulz a starším bratrem básník a spisovatel Jáchym Topol. Poprvé vystoupil v roce 1978 jako třináctiletý sólově na Hrádečku u Václava Havla v úvodu legendárního koncertu Plastic People of the Universe Pašijové hry velikonoční. Hrál písně na texty svého o tři roky staršího bratra Jáchyma. Ještě téhož roku založil spolu se svými spolužáky ze základní školy kapelu Psí vojáci, jejíž název inspirovali indiánští válečníci z románu Malý velký muž. Napsal pro ni nespočet písňových textů. Jednou z nejznámějších je píseň Žiletky, podle které roku 1994 byl uveden stejnojmenný film a ve kterém si zahrál hlavní roli. Za svou kariéru natočil dvě sólová alba a jedno s orchestrem. Pracoval jako programátor pro podnik Svazu invalidů META, až do profesionalizace kapely na podzim roku 1989. Dlouhodobě se potýkal se zdravotními potížemi a problémy s alkoholem, prodělal řadu operací, při nichž mu lékaři odebrali polovinu slinivky. Poslední koncert s ním odehráli Psí vojáci 25. května 2013 v Amsterdamu.
Více od autora
Filip Stanislav Kodym (4)
Filip Stanislav Kodym byl český lékař, přírodovědec, odborný spisovatel, novinář a politik. Napsal množství úspěšných populárně-vědeckých spisů, zejména v oblasti biologie, fyziky, chemie, zemědělství a zdravotnictví, psaných jasným a prostým slohem bez zbytečných cizích slov. V letech 1852–1862 řídil Hospodářské noviny, hojně čtené na venkově a zaměřené na šíření poznatků vědy a techniky; v době Bachova absolutismu měly i kulturní a politický význam. Poté se stal redaktorem časopisu Hlas; za uveřejnění pobuřujícího článku byl r. 1868 odsouzen ke třem měsícům vězení. Zasedal jako poslanec v Českém zemském sněmu a formálně i v Říšské radě. Propagoval vzdělání širokých vrstev přísnou výchovou dětí a zakládáním opatroven a obecních knihoven. Ke konci života byl velmi oceňovaný pro své čtyřicetileté úsilí o kulturní povznesení českého národa. Narodil se 1. května 1811 v Opočně v rodině učitele, později knihaře a obchodníka. Podle přání zemřelého otce měl rovněž pokračovat v knihařském řemesle; příklad spolužáků z opočenské školy i záliba ve čtení ho ale přivedly nejprve na latinské školy do Hradce Králové a poté na lékařskou fakultu do Vídně. Vídeňská studia pro něj byla krušná — trpěl tak velkým hmotným nedostatkem, že jeho hlavní výživou byl suchý chléb. Upevnilo se tam ale jeho národní uvědomění, k čemuž přispěla zejména náhodně přečtená Kollárova Slávy dcera. Roku 1838 byl promován na doktora medicíny a přijal místo lékaře v Mikulášovicích u Rumburka. Po čtyřech letech se přestěhoval do Prahy, aby byl v centru národního života. Společně s Amerlingem zakládal národní vzdělávací ústav Budeč, který ale neměl dlouhého trvání. Brzy se zapojil do publikační činnosti. Roku 1844 vydal Nedělní zábavy, populárně-naučné čtení v jedenácti svazcích. Po roce 1847 strávil zhruba rok a půl v Litomyšli, odkud se znovu vrátil do Prahy. V letech 1852-62 vydával Hospodářské noviny, které byly zpočátku prakticky ...
Více od autora
Filip Šenk (2)
Narozen 5. 11. 1981 v Benešově. Překladatel, novinář, kritik a historik umění, vysokoškolský učitel. Publikuje v oblasti výtvarného umění a architektury.
Více od autora
Filip Lexa (2)
Narozen 1984. Sinolog, zabývá se výzkumem moderní čínské literatury, vyučuje indonéštinu na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Více od autora
Filip Gregor (2)
Autor detektivních povídek z vyřešených případů autorovy kariéry policisty.
Více od autora
Filip Černý (4)
Narozen 26.4.1975 v Praze. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Malíř, výtvarník, zabývá se zejména tzv. americkou retuší.
Více od autora
Ferran Soriano (1)
Ferran Soriano i Compte se narodil 16. června 1967 v Barceloně. Mluví pěti jazyky . Za svou kariéru se stal součástí fotbalových klubů po celém světě, z těch evropských to byl Manchester City a FC Barcelona. Jeho největším úspěchem je právě pozice finančního víceprezidenta v FC Barcelona, jež zaujímal šest let , o níž napsal knihu Góly nepadají náhodou, která vyšla také u nás.
Více od autora
Fernando Morais (2)
Fernando Morais,významný brazilský novinář, jeden z autorů, kteří v Brazílii položili základy biografii jako literárnímu žánru.
Více od autora
Ferenc Máté (2)
Rumunský autor románů, též vinař a jachtař, autor knih o vinařství a jachtařství. Žije v Itálii.
Více od autora
Ferenc Karinthy (2)
Ferenc Karinthy byl maďarský prozaik, dramatik, novinář, redaktor a překladatel, stejně jako šampión vodního póla. Je autorem více než tuctu románů. Jeho otcem byl spisovatel a novinář Frigyes Karinthy. Jeho matka, psychiatrička Aranka Böhmová, byla zabita v roce 1944 v Osvětimi . Jaro přichází do Budapešti bylo prvním z Karinthyho románů, které byly přeloženy do angličtiny . Jeho román Epepe byl později přeložen do angličtiny a publikován v Telegram Books v roce 2008. Ferenc Karinthy se narodil v Budapešti, jako druhý syn maďarského spisovatele Frigyese Karinthyho. První román Don Juan éjszakája napsal v roce 1943 při studiu literatury a lingvistiky na Pázmányově Péterově univerzitě. V roce 1945 získal doktorát z lingvistiky. Karinthy pracoval jako dramaturg pro Nemzeti Színház a Madáchovo divadlo, stejně jako pro divadla v Miskolci, Szegedu a Debrecínu. V letech 1957 až 1960 přeložil Karinthy řadu spisovatelů do maďarštiny, včetně Machiavelliho a Molièra. Získal řadu ocenění za své vlastní psaní, včetně ceny Baumgarten, Józsefa Attily a Kossuthovy ceny. Karinthy zemřel v Budapešti v roce 1992. Napló , deník, který si Karinthy vedl v letech 1969 až 1991, byl vydán posmrtně v roce 1994.
Více od autora
Ferdinand Menčík (3)
Ferdinand Menčík byl český literární a divadelní historik a knihovník. Ferdinand Menčík pocházel z rolnické rodiny. Vystudoval gymnázium v Jičíně v roce 1872, filozofii v Praze a Vídni. V roce 1876 se stal správcem vídeňské Dvorské knihovny, v roce 1884 lektorem řeči a literatury české na Vídeňské univerzitě, od roku 1898 byl archivářem hraběte Jana Harracha. Díky vlivu Ferdinanda Menčíka se 15. září 1895 v Jičíně ustavil Muzejní spolek. Uveřejňoval v Českém časopise muzejním, v letech 1884–1891 byl dopisujícím členem Královské české společnosti nauk, v letech 1891–1893 členem České akademie. Byl jmenován rytířem řádu Františka Josefa a rytířem ruského řádu sv. Anny III. třídy. Jeho syn Alexander Menčík byl okresním hejtmanem v Prostějově, dcera Marie Menčíková se v roce 1912 provdala za podnikatele Tomáše Baťu. Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou Mík. Je autorem hesel:
Více od autora
Ferdinand Knobloch (3)
Ferdinand Knobloch byl český psychiatr žijící od roku 1970 ve Vancouveru. Byl emeritním profesorem kanadské Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru. Po maturitě na gymnáziu v roce 1935 začal studium medicíny a psychoanalýzy u doc. Hirsche, které přerušila druhá světová válka. Strávil dva roky v koncentračním táboře Flossenbürg. Jeho první žena Zuzana zemřela v Osvětimi. Lékařskou fakultu dokončil až po válce v roce 1946. Ve cvičné psychoanalýze pokračoval u Bohodara Dosužkova do roku 1948. V letech 1948–1949 odjel do Velké Británie do Londýna na roční studijní pobyt. Absolvoval stáž u Hanse Eysenka a zároveň absolvoval kurz u Anny Freudové a Melanie Kleinové. Za důležité považuje setkání s terapeutickou komunitou Maxwella Jonese v Sutton, Surrey. V roce 1952 se stal vedoucím psychiatrie Fakultní polikliniky v Praze. Společně se svou druhou ženou a spolupracovnicí Jiřinou Knoblochovou pracoval na vývoji Integrované psychoterapie. V roce 1968 byl pozván jako hostující profesor postupně na tři univerzity v USA, kde už zůstal. V roce 1970 za ním emigrovala jeho žena s dcerami. V roce 1971 se stal řádným profesorem Univerzity Britské Kolumbie v kanadském Vancouveru. V roce 2004 byla manželům Knoblochovým udělena cena Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Ferdinand Knobloch patří k nejvýznamnějším osobnostem české psychoterapie poválečného období. Společně se svou ženou Jiřinou Knoblochovou, je autorem Integrované psychoterapie, na jejímž vývoji pracoval zprvu sám dlouhá léta už od roku 1940. Jeho teorie vznikla jako výsledek kritického zhodnocení všech tehdy hlavních směrů v psychoterapii, včetně psychoanalýzy a behaviorálních psychoterapií, za použití originální techniky skupinového schématu, muzikoterapie, psychodramatu, psychogymnastiky a řízené abreakce. Ve své teorii čerpal myšlenky nejen z oblasti psychoterapie, ale také psychologie osobno...
Více od autora
Ferdinand Josef Lehner (3)
Narozen 6.6.1837 v Rokycanech, zemřel 1.3.1914 v Praze. Msgre., katolický kněz, historik výtvarného umění, práce z oboru , editor Kodexu vyšehradského a listů pro církevní hudbu a archeologii.
Více od autora
Ferdinand Hrejsa (3)
Ferdinand Hrejsa byl český evangelický teolog, historik, duchovní Českobratrské církve evangelické, překladatel, publicista, redaktor, editor, člen Královské české společnosti nauk, profesor a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Po ukončení gymnaziálních studií vystudoval teologii ve Vratislavi a Vídni, duchovenskou činnost zahájil jako superintendentní vikář v Chebu . V letech 1894–1902 byl farářem v Trnávce, od roku 1902 až 1920 , 1920–1932 působil jako farář v Praze 1-Starém Městě . Ve funkci superintendenta české evangelické církve augsburského vyznání významně přispěl ke sjednocení evangelických církví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V nově vzniklé Českobratrské církvi evangelické, založené v průběhu generálního sněmu českých sborů v prosinci 1918, zastával funkce člena prvního synodního výboru ČCE , následně pak náměstka synodního seniora . Od vzniku pražské Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v roce 1919 až do svého penzionování byl jejím profesorem a vedoucím katedry církevních dějin, v pěti funkčních obdobích stál v čele této fakulty jako děkan. Byl právem uznávanou a respektovanou autoritou první učitelské generace HČEFB, kromě akademických povinností se jeho pozornost soustřeďovala na publicistické, překladatelské, redakční a editorské aktivity i rozsáhlé spektrum vlastní badatelské a autorské práce na poli historie českého protestantismu v jeho širokém evropském kontextu. Svým dílem, navazujícím na působení prof. ThDr. Gustava Adolfa Skalského, významně přispěl k osvětlení specifik kořenů i vývoje reformace v našich podmínkách, které dále rozvíjeli jeho spolupracovníci a nástupci na katedře církevních dějin HČEFB a Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, zejména profesoři František Bednář, František M. Bartoš, pozdě...
Více od autora
Ferdinand Engelmüller (3)
Ferdinand Engelmüller byl český malíř a grafik, žák prof. Julia Mařáka na pražské malířské Akademii. Narodil se 22. prosince 1867 v Praze, na Novém Městě, jako první potomek rodičů Ferdinanda Engelmüllera a Rosiny, rozené Le Gros. Jeho otec byl rukavičkářem a jeho matka pocházela z francouzské důstojnické rodiny. Ferdinand měl pět mladších sourozenců - druhorozeného Karla , a dále Emila , Augusta , Josefa a nejmladší z dětí byla sestra Růžena . Otec si přál, aby nejstarší syn Ferdinand převzal zavedenou rukavičkářskou živnost, což se nestalo, a tato povinnost pak připadla na jeho bratra Emila. Mladý Ferdinand po absolvování obecné školy nastoupil na c.k. českou reálnou školu pražskou v Ječné ulici, kde absolvoval školní rok 1881/1882. Na reálce jej učil kreslení profesor Petr Mužák, manžel K. Světlé. Ve studiu na reálce nepokračoval a studium ukončil. Nastoupil k otci do rukavičkářské dílny a posléze se vyučil rukavičkářem. V otcově dílně však pracoval jen krátce, neboť byl přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, pro nesporný talent bez zkoušek. V roce 1889 nastoupil do samostatné specializované krajinářské školy profesora Julia Mařáka na reorganizované pražské Akademii, a již v tomto roce byla Engelmüllerova díla poprvé otištěna - v časopise Světozor. V roce 1892 započal své studijní cesty, nejen na popud Mařáka odjel do tehdejšího carského Ruska, kde navštívil mimo jiné i Volyni , Lvov, Bělgorod a Tarnów. V polovině roku 1892 se vrátil na Moravu a pobýval na zámku v Kvasicích, v říjnu téhož roku odjel do Vídně. Během cest pokračoval ve vyučování kresby a malby v měšťanských a šlechtických rodinách. Následně se Engelmüller vrací do Prahy a nastupuje do dalšího akademického roku 1892/1893 Mařákovy krajinářské školy. V roce 1893 obdržel cestovní Purmanovo stipendium a ještě téhož rok...
Více od autora