3001–3060 z 142936 Autoři
Jana Rečková (18)
Jana Rečková byla spisovatelka fantasy, science fiction a v malé míře i hororu, od přelomu století rovněž překladatelka SF z angličtiny. Pracovala jako lékařka-neuroložka. Publikovala na 25 románů a přes 150 povídek, zejména v časopisech Ikarie a jeho nástupci XB-1, Pevnost a v řadě fanzinů. Třikrát vyhrála soutěž Ikaros časopisu Ikarie, dvakrát románovou soutěž Trifid nakladatelství Triton a sedmkrát první místo v soutěži Cena Karla Čapka . Ivan Adamovič v Kronice české science fiction označil Rečkovou za „klíčovou autorku devadesátých až nultých let Po stránce autorského stylu převyšuje většinu svých kolegů, což se nutně nedá říci o konstrukci jejích příběhů často s prvky pohádky nebo romance, ne-li přímo červené knihovny. Má pochopení pro trpící a minoritní hrdiny, jejím ústředním tématem je příběh o pomoci, o nápravě věcí. Uvnitř jejích nemocných, pochmurných světů svítí plamen naděje.“ Seznam jednotlivých povídek není úplný , číslování je pouze pro hrubou orientaci:
Více od autora
Jana Červenková (11)
Jana Červenková, za svobodna Jana Salačová , je česká spisovatelka. Vystudovala pedagogickou školu, ale učila jen krátce. Po roce 1989 pracovala jako redaktorka. Za knihu Kurs potápění získala v roce 1999 cenu Toma Stopparda.
Více od autora
Jan Opatřil (15)
Jan Opatřil se narodil 17. 3. 1987 ve znamení ryb. Čtení a psaní ho bavilo od dětství a není tedy divu, že zatoužil stát se spisovatelem. Jan Opatřil dosud vydal 8 knih, z toho dvě pod pseudonymem Dan Angus. Píše, čte v knihovnách, základních školách a kavárnách. Dělá, co ho baví a naplňuje. Je nesmírně vděčný za podporu svých čtenářů, neboť oni dávají smysl tomu, co dělá.
Více od autora
Jan Márton (15)
Slovenský básnik, ktorý si všimol, že na našom trhu sa dobre predáva Charles Bukowski, tak napísal niečo veľmi podobné, len skresané na slovenské pomery a bez masívnej reklamy - inak vášnivý bloger.
Více od autora
Jan A Novák (14)
Ohledně vzdělání jsem asi unikát: maturoval jsem na velmi krátce existující Střední průmyslové škole jaderné techniky, po několika měsících v Tesle Karlín jsem nastoupil Vysokou školu zemědělskou a po jejím dokončení si ještě dálkově vyzkoušel pár semestrů biologie na UK. Léta totality jsem vcelku poklidně prohnil v Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství, při tom jsem ale intenzívně provozoval potápění a fotografování pod vodou. To také vedlo k prvním publikačním pokusům, brzy poměrně pravidelně v Živě, Vodní revue/Potápěč, Lidé a Země a podobných zájmových periodikách, ale i k jedné knížce o potápění pro děti. Změna poměrů otevřela prostor pro skutečně profesionální novinářskou a publicistickou práci: jak v první polovině 90. let deníky rychle vznikaly a zanikaly, jsem během krátké doby prošel Občanským a Českým deníkem, Telegrafem, Prostorem, Národními listy, Lidovou demokracií a nakonec na několik let zakotvil v MF Dnes. Tam jsem postupně od všeobecného plnění víkendové přílohy přešel na psaní o informačních technologiích a nakonec do nově vzniklé přílohy zaměřené na vědu. Svým způsobem se mi tehdy splnil dětský sen, který jsem si předtím po dlouhá desetiletí díky nečlenství v jistých organizacích mohl jen nechat zdát. U této specializace jsem v mezích možností zůstal i po částečně vynuceném odchodu do svobodného povolání v roce 1999, tvrdý život „na volné noze“ ovšem ne vždy dává možnost výběru. Psal jsem pro několik deníků a týdeníků, vyšlo mi několik dalších knih o technice, vědě, záhadách a podobné tématice, párkrát jsem se mihl v rozhlase a televizi. Od září 2006 jsem stálým redaktorem Hospodářských novin – opět pokud možno se zaměřením na vědu a techniku. Vyznávám přesvědčení, že skutečná věda je především ono einsteinovské dobrodružství poznání a že civilizace založená na objevování a technologiích páchá sebevraždu, když tuto tématiku potlačuje na úkor laciné komerční pseudozábavy. Ing. Jan Novák...
Více od autora
James Swallow (14)
James Swallow je s více než pětatřiceti knihami autorem bestsellerů žebříčku NewYork Times, mezi něž patří knihy ze světa Star Treku, Doktor Who, Warhammer 40.000 a StarGate. Mezi jeho další zásluhy patří scénáře videoher a rozhlasových dramat, včetně titulů Deus Ex: Human Revolution, Fable: The Journey, Battlestar Galactica a Killzone 2.
Více od autora
James Redfield (13)
James Redfield je americký spisovatel, lektor, scenárista a filmový producent. Proslavil se především svým prvním románem Celestinské proroctví. V roce 1993 sám publikoval svůj první román Celestinské proroctví, díky brzkému zájmu bylo dílo jednou z nejúspěšnějších knih vydaných svépomocí . Následně v roce 1994 publikovalo knihu vydavatelství Warner Books a podle „Publishing Trends“ byla knížka na prvním místě v kategorii mezinárodní bestseller a na druhém místě o rok předtím. Tři roky po vydání prvního dílu vydal druhý díl s názvem Desáté proroctví: Vize pokračuje. Narodil se a vyrůstal na venkově nedaleko Birminghamu v Alabamě. Vychován v metodistické církvi byl orientován na komunity a skupiny lidí a byl frustrovaný nedostatkem odpovědí na otázky ohledně přírody a spirituality či duchovna. Na škole studoval východní filozofie včetně taoismu a zenu. Po absolvování univerzity v Auburnu se 15 let věnoval práci s mladistvými. Během této doby ho velmi zaujal lidský potenciál, intuice a paranormální jevy, které by pomohly s jeho psychicky narušenými dorostenci. Po celou tuto dobu Redfield formuloval a přemýšlel o myšlenkách a idejích, které později publikoval v Celestinském proroctví. V roce 1989 opustil práci terapeuta a začal se věnovat psaní. Série Celestinské proroctví pokračovala v roce 1999 vydáním Tajemství Shambhaly: Hledání jedenáctého proroctví. V roce 2002 Redfield společně se spisovatelem Michaelem Murphym a Sylvií Timbersovou vytvořili knihu Bůh a vyvíjející se vesmír: Další krok ve vývoji člověka. V roce 2006 měl premiéru film Celestinské proroctví. V neposlední řadě James Redfield vydal několik dalších průvodců, které však nebyly vydány v češtině. Zde je uveden seznam knih, které vyšly v češtině: Série Celestinské proroctví GUIDEBOOKS Film V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Redfield na anglické Wikipedii....
Více od autora
James Ramsey Ullman (4)
Americký spisovatel a horolezec, autor publikací o horolezeckých výpravách.
Více od autora
James Dashner (12)
James Smith Dashner je americký spisovatel spekulativní beletrie, především pro děti nebo mládež. Dashner se narodil 26. listopadu 1972 ve městě Austell v Georgii v USA. Je jedním ze šesti dětí, absolventem Duluth High School a Brigham Young University v Utahu, kde získal magisterský titul v účetnictví. Dashner a jeho manželka Lynette mají čtyři děti. Dashnerovy knihy jsou psány převážně pro mládež. Jeho práce jsou obvykle o dobrodružství, přežití a obsahují prvky sci-fi. Nejprodávanější knihou je Labyrint: útěk, kterou deník The New York Times zařadil mezi bestsellery pro děti. Sága Jimmyho Finchera: Série The 13th Reality: Série Labyrint: Série The Infinity Ring: The Mortality Doctrine: V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Dashner na anglické Wikipedii.
Více od autora
James Beardsley Hendryx (14)
Na pestrou sérii zaměstnání navázal neobvykle dlouhou kariérou spisovatele westernů.
Více od autora
Jakub Pavel (9)
Jakub Pavel byl český historik umění, pedagog a památkář. V letech 1922–1928 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy zeměpis a všeobecné dějiny a na Faculté des Lettres v Remeši s podporou stipendia francouzské vlády. Studia ukončil v Praze obhajobou disertace roku 1928. V letech 1928–1930 působil jako středoškolský učitel v Českém Brodě a v letech 1930–1942 na Jiráskově gymnáziu v Praze Resslově ulici 10. V letech 1942–1945 pracoval ve Státním fotoměřickém ústavu. Po válce pracoval na ministerstvu školství a ve Státním ústavu památkové péče . Od roku 1961 byl docentem dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Věnoval se dokumentaci památkových měst a objektů. Jako teoretik památkové péče byl spoluautorem a signatářem Benátské charty, která v roce 1964 položila základy moderní mezinárodní památkové péči.
Více od autora
Jakub Jan Ryba (10)
Jakub Jan Ryba byl český učitel a skladatel vážné hudby. Jeho nejznámějším dílem je "Česká mše vánoční", často označovaná úvodními slovy "Hej, mistře!". . Tato skladba, složená v roce 1796, je pastorální mší, která se stala oblíbenou součástí české vánoční tradice. Rybova hudební kariéra se vyznačovala plodnou tvorbou navzdory problémům, kterým čelil v osobním životě, a omezeným prostředkům, které měl k dispozici ve venkovském prostředí, kde působil. Zkomponoval více než 1000 hudebních děl, včetně mší, motet, písní a komorní hudby. Rybův styl byl ovlivněn tehdejším klasickým vídeňským stylem, zejména skladateli jako Haydn a Mozart. Navzdory svému přínosu české hudbě se Ryba po celý život potýkal s finančními problémy a osobními tragédiemi, které v roce 1815 vyústily v jeho tragickou sebevraždu. Jeho "Česká mše vánoční" zůstává významnou součástí českého kulturního dědictví a pravidelně se hraje v období Vánoc.
Více od autora
Iva Procházková (18)
Iva Procházková je česká spisovatelka, autorka literatury pro děti. Zabývá se též dětským dramatem. Narodila se v rodině spisovatele Jana Procházky. Dětství prožila v Praze. V roce 1972 maturovala na gymnáziu, ovšem z politických důvodů nepokračovala v dalším studiu. Pracovala jako pomocnice na letišti a uklízečka. Literární tvorbě pro děti se věnuje od konce 70. let 20. století, přičemž sporadicky publikovala již od počátku 70. let. V roce 1983 s rodinou emigrovala a usadila se v Rakousku a posléze v Německu. Tam s manželem, režisérem a hercem Ivanem Pokorným, rozvíjela divadelní projekty, věnovala se ale i literární tvorbě pro dospělé a dětské čtenáře. Po politickém převratu v roce 1989 začala publikovat také v českých zemích, natrvalo se do vlasti vrátila v roce 1994. Žije a tvoří v Praze. S manželem mají tři děti. Publikuje česky i německy. Její starší sestra Lenka Procházková je rovněž spisovatelka. Iva Procházková obdržela tato ocenění:
Více od autora
Helen Fields (18)
Britská právnička, zaměřena na trestní a rodinné právo, spisovatelka, ředitelka mediální společnosti.
Více od autora
Greg Iles (12)
Narození: 8. dubna 1960 60 let, Stuttgart, Německo Patří k americkým autorům napínavých thrillerů, jejichž díla se pravidelně objevují v první desítce titulů na žebříčcích bestsellerů listu New York Times.Absolvent mississippské univerzity se několik let živil jako muzikant ve skupině Frankly Scarlet. Po úspěchu své první knihy se začal profesionálně věnovat psaní příběhů. Žije s manželkou a dvěma dětmi v Natchezu v Mississippi.
Více od autora
Gordon Thomas (13)
Autor 53 knih, 45 milionů prodaných výtisků. Držitel mnoha cen a ocenění, dvakrát vyznamenán cenou Marka Twaina. Za knihu Shipwreck obdržel cenu Edgara Alana Poea. Sedm jeho knih se stalo předlohami filmů, včetně Voyage of the Damned, pětkrát nominovaného na Oskara. Kniha Gideon´s Spies se stala předlohou hlavního dokumentárního pořadu Channel Four. Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků. Gordon Thomas žije v Irsku, je ženatý a má čtyři děti.
Více od autora
Gabriele d'Annunzio (17)
Gabriele d'Annunzio byl italský básník, spisovatel a válečný hrdina. Sehrál velmi kontroverzní roli v počáteční fázi italského fašismu coby jeden z jeho myšlenkových původců a přítel Mussoliniho. Gabriele d'Annunzio byl dalmátského původu. Narodil se v Pescaře jako syn bohatého statkáře a tehdejšího starosty jménem Francesco Rapagnetta. Ve věku 13 let byl adoptován strýcem Antoniem D'Annunzio a převzal jeho příjmení. Sám se ale po celý další život podepisoval „d'Annunzio“, což napovídalo neexistujícímu šlechtickému titulu. Gabrielův talent byl rychle rozpoznán, byl proto poslán do školy v Pratu. Na této škole vydal první básnickou sbírku nazvanou Primo Vere . Básně této sbírky byly inspirovány Carduccim, zejména jeho Ódami barbarskými, řada básní byly násilné imitace Guerriniho. V roce 1881 vstoupil na římskou univerzitu La sapienza, kde se stal členem různých literárních sdružení včetně organizace Cronaca Bizantina a kde psal články a recenze do místního tisku. Publikoval básnické sbírky Canto novo a L'intermezzo di rime a povídkové sbírky Terra vergine , Il libro delle vergini a časopisecky větší část povídek, které byly později publikovány knižně ve sbírce San Pantaleone . Mezitím časopis Angela Sommarugy přestal existovat kvůli skandálu a skupinka mladých literátů kolem něj, do níž Annunzio patřil, se rozptýlila. D'Annunzio se stal žurnalistou, psal pro časopis...
Více od autora
Frieda Birkner-Mahler (19)
Dcera známé spisovatelky píšící příběhy převážně romantické.
Více od autora
Frédéric Lenormand (14)
Frédéric Lenormand je francouzský spisovatel, autor historických románů, historických detektivních románů a literatury pro děti a mládež. Narodil se v rodině profesora matematiky na Univerzitě Paříž VIII a ředitelky dokumentačního střediska pro plánované rodičovství . Otec byl sběratelem japonského umění a Frédéric byl od dětství obklopen asijskou kulturou, literaturou a mýty. V roce 1982 maturoval z jazyků a pokračoval ve studiu na Institutu politických studií v Paříži a na Sorbonně. V roce 1988 napsal v Madridu pět románů a a objevil své literární možnosti. Jeden z románů, Le Songe d'Ursule inspirovaný dílem malíře Vittore Carpaccia, získal cenu Del Duca pro mladé spisovatele. To rozhodlo o jeho další literární dráze. V roce 1989 odjel do New Yorku, kde napsal knihu Les Fous de Guernesey ou les Amateurs de littérature, vydanou nakladatelstvím Robert Laffont. V 90. letech získal řadu ocenění, různých grantů a nabídek, což mu umožnilo věnovat se naplno literatuře. Ve svých historických románech se věnoval především 18. století a událostem Velké francouzské revoluce. Jeho zájem se soustředil zejména na zdravotnická zařízení, přeměněná na vězení. Výsledkem byly dvě téměř analytické práce o těchto dosud minimálně zpracovaných tématech: La Pension Belhomme o vězních tohoto blázince a Douze tyrans minuscules o jejich policejních dozorcích. Nechtěl ale zůstat pouze u této oblasti a proto zaměnil policejní vyšetřovatele 18. století za úředníky ze starověké Číny a rozhodl se pokračovat v literárním díle spisovatele Roberta van Gulika, který zemřel v roce 1967. Vznikla tak série Les Nouvelles Enquêtes du juge Ti .
Více od autora
František Stavinoha (12)
* 10. 7. 1928, Zašová † 8. 4. 2006, Kladno – Švermov Prozaik, publicista, horník Narodil se jako poslední ze sedmi dětí valašského pasekáře. Po absolvování měšťanské školy ve Valašském Meziříčí se učil pekařem a knihařem, později byl zaměstnán v různých manuálních profesích . Roku 1950 byl odsouzen za pobuřování k pětiměsíčnímu trestu vězení, který vykonával v jáchymovských dolech; v témže roce byl povolán k výkonu základní vojenské služby, kterou absolvoval u Pomocného technického praporu na dole Zápotocký v Kladně a dole Gottwald v Libušíně. V roce 1953 podepsal pětiletý úvazek práce v hornictví, na jehož základě byl z vojenské služby propuštěn. Od té doby žil v Kladně. Pracoval v místních dolech, nejprve jako horník, později signalista a těžmistr, od roku 1975 ze zdravotních důvodů v povrchovém provozu; do důchodu odešel v roce 1983. V letech 1994–1998 byl v Kladně členem městského zastupitelstva; 2003 mu zde bylo udělěno čestné občanství. V 60. letech publikoval soudničky v časopisech Kladenská záře, Čs. horník a energetik a Svoboda; po roce 1973 přispíval články, fejetony a povídkami do periodik: Dikobraz, Práce, Rudé právo, Mladá fronta, Květy, Čs. voják, Tvorba, Kmen, Mladý svět, Literární měsíčník, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Roháč aj.; v 90. letech otiskoval povídky a fejetony v sobotních přílohách Občanského deníku, Práva lidu, Venkova, Rudého Práva a Práva, v Novém dikobrazu, Vlastě, Kladenských novinách, Haló novinách aj. Od 80. let spolupracoval s Československou televizí: podle vlastních námětů napsal scénáře k inscenacím a filmům Pravda neroste na višni , Hvězdy nad Syslím údolím , Pohled z hlubin , Kolotoč a devět vnuků ...
Více od autora
Evžen Škňouřil (9)
Ing. Evžen Škňouřil , lodní kapitán, numismatik, autor publikací o lodích a lodní dopravě.
Více od autora
Eva Horáková (11)
Eva Horáková je učitelka s dlouholetou praxí, matka dvou dětí. Vydala několik knížek prvního čtení v edici První čtení, to nic není nakladatelství Portál: Zvířátka, Pohádkový svět a Svět hraček a her.
Více od autora
Eugène Sue (17)
Eugène Sue, vlastním jménem Marie-Joseph Sue byl francouzský novinář a prozaik období romantismu považovaný za „krále románů na pokračování“ , v nichž dobová socialistická učení a ožehavé sociální problémy spojoval s dobrodružným a napínavým dějem. Narodil se jako syn Jeana Josepha Suea, chirurga a vedoucího lékaře Napoleonovy císařské gardy. Vystudoval lékařství a působil jako vojenský a později námořní lékař. Zúčastnil se tažení Svaté aliance do Španělska v roce 1823, několikrát navštívil Ameriku a Západní Indii a roku 1827 byl účastníkem námořní bitvy u Navarina, kde spojená francouzská a anglická flotila rozdrtila turecké loďstvo. Roku 1829 vystoupil z vojenské služby a odebral se do Paříže, kde se věnoval studiu literatury a malířství . Roku 1830 uveřejnil po domluvách svých přátel námořní román Pirát Kernok , jimž uvedl do francouzské literatury nový žánr, a po jeho úspěchu se začal plně věnovat literatuře. Po napsání několika dalších děl z námořnického prostředí, které se záhy staly oblíbenou lidovou četbou, a po poznání sociálních problémů chudých vrstev společnosti, začal psát společenské romány s dobrodružným dějem, vyznačující se silným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů. Tato liberálně a socialisticky zabarvená díla vycházela na pokračování jako tzv. romány-fejetony v tehdy oblíbených denících La Presse, Le Journal des Débats a Le Constitutionnel a on v nich pranýřoval neřesti moderní civilizace, které podle jeho názoru zaviňovaly špatné společenské řády a zvrhlá, pokažená církev. Roku 1848 byl zvolen do revolučních výborů a poté za departement Seine poslancem Národního shromáždění, v němž se připojil ke krajní levici. Po státním převratu roku 1851 byl vypovězen z Francie, odešel do Annecy v Savojsku, kde také ve věku 53 let zemřel. Jeho socha je jednou ...
Více od autora
Eric Linklater (13)
Eric Robert Russell Linklater byl skotský spisovatel, autor románů, knih o vojenské historii, povídek, cestopisů a fantasy románů pro děti. V roce 1944 obdržel Carnegie Medal, britské ocenění za literaturu pro děti a mládež za knihu The Wind on the Moon. Linklater se narodil v Penarthu, Vale of Glamorgan ve Walesu v rodině námořníka Roberta Baikie Linklatera , pocházejícího ze skotského souostroví Orkneje a jeho ženy Mary Elizabeth Youngové . Oba rodiče měli skandinávské předky, dědeček z matčiny strany byl švédský námořní kapitán. Příjmení Linklater je odvozeno ze staré norštiny a na Orknejích je poměrně rozšířené. Vřelý zájem o Skandinávii si spisovatel udržel po celý život. Gymnázium a univerzitu navštěvoval v Aberdeenu, kde byl po dobu studia předsedou studentského debatního klubu . V letech 1917–1918 sloužil v Black Watch, třetím praporu Skotského královského pluku , kde byl raněn. Poté se stal snajprem. Zkušenosti ze zákopové války zaznamenal v knize The Impregnable Women z roku 1938, popisující imaginární válku s Francií a také v autobiografickém románu Fanfare for a Tin Hat z roku 1970. Ještě během studií na univerzitě napsal Linklater v roce 1922 první hudební komedii Stella, Bajanella pro studentské představení. Začal studovat lékařství, ale promoval z anglické literatury. Po studiích strávil dva roky v Bombaji v Indii jako zástupce šéfredaktora deníku The Times of India a pak cestoval. V letech 1928–1930 pobýval v USA na Cornell University a na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Spisovatel započal svoji literární dráhu v roce 1929. Velkou popularitu si získal se svým třetím románem Juan in America . Hlavní hrdina románu, Angličan Juan Motley, literární pokračovatel Byronova Dona Juana, se ocitá v Americe v období prohibice a rozmáhajícího se gangsterství a prožívá...
Více od autora
Emily Brontë (15)
Emily Jane Brontëová byla anglická spisovatelka. Emily se narodila v Thorntonu v Yorkshiru Patricku Brontëovi a Marii Branwellové jako páté z jejich šesti dětí. Jejími sourozenci byli Charlotte Brontëová, Anne Brontëová a Patrick Branwell Brontë. Roku 1824 se rodina přestěhovala do Haworthu, kde získal otec Emily stálé místo vikáře. Toto prostředí mělo klíčový význam při vytváření zvláštního literárního světa sourozenců Brontëových. V dětství, po smrti své matky, si tři sestry a jejich bratr vymysleli fiktivní země , které se pak objevovali v jejich příbězích. Z tohoto období se nedochvalo téměř nic z prací Emily Brontëové, výjimku tvoří několik básní. Roku 1842 začala Emily pracovat jako vychovatelka v Miss Patchett\'s Ladies Academy v Law Hill Hall, nedaleko Halifaxu. Později se sestrou Charlotte navštěvovaly také soukromou školu v Bruselu. Doma si pak založily vlastní školu, ale neměly žádné žáky. Objevení básnického talentu Emily vedlo ji a její sestry Charlotte a Anne roku 1846 k vydání společné sbírky jejich básní. Chtěly se však vyhnout předsudkům, které by v polovině 19. století ženské autorky vyvolaly, proto zvolily pseudonymy skrývající jejich pohlaví. Ponechaly si jen své iniciály: Charlotte se stala Currer Bell, Anne Acton Bell a Emily Ellis Bell. Roku 1847 vydala Emily svůj jediný román Na Větrné hůrce jako dva svazky trojdílného souboru . Inovační struktura románu poněkud zmátla kritiky. I když při svém prvním vydání kniha vyvolala smíšené reakce, později se zařadila mezi klasická díla anglické literatury. Roku 1850 vydala Charlotte Na Větrné hůrce znovu, tentokrát jako samostatný román pod skutečným jménem Emily Brontëová. Stejně jako její sestry měla i Emily zdraví oslabené drsným podnebím doma a ve škole. Během pohřbu svého bratra v září roku 1848 proch...
Více od autora
Emanuel Frynta (15)
Emanuel Frynta byl český překladatel z ruštiny a básník. Překládal především A. S. Puškina, M. J. Lermontova a A. P. Čechova, ve vlastním díle byl zejména představitel nonsensové poezie. Byl syn Emanuela Frynty staršího , učitele, bibliofila, publicisty a nakladatelského redaktora a matky Augustiny, rozené Růžičkové . V roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce druhé světové války byl zaměstnán jako pomocný dělník. V letech 1945 až 1948 studoval rusistiku na FF UK. Po zbytek života pracoval jako překladatel z povolání, především z ruštiny. V roce 1947 se seznámil s herečkou a pedagožkou Vítězslavou Waldovou , se kterou se po deseti letech známosti oženil. Jejich syn prof. RNDr. Daniel Frynta, Ph.D. je český sociobiolog a vysokoškolský pedagog. Debutoval v roce 1945 v Akordu. Dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrodě. V prvopočátcích svého literárního účinkování byl zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Podobně jako u jeho druhů byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná. Věnoval se překladatelství , zajímal se o editorství a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie. Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny . Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům. Působil až do konce života jako překladatel, ale před koncem života téměř celé své dílo (tedy překlady i vlastní aut...
Více od autora
Edmond de Goncourt (13)
Edmond Louis Antoine Huot de Goncourt byl francouzský spisovatel, literární kritik a vydavatel. Jeho prozaické dílo bývá řazeno k realismu, či naturalismu. Dnes je již jen málo čteno, populární zůstává však jeho deník, který byl vydán posmrtně a jenž bývá považován za cenné svědectví o kulturním světě 2. poloviny 19. století. Goncourt v něm mj. dal nahlédnout do svých antirepublikánských, často silně antisemitských názorů, otevřeně zde hovoří o nemoci svého bratra a obsahuje i mnoho urážek umělců a osobností té doby. Řadu prací napsal spolu se svým bratrem Julesem de Goncourt. S ním také založil Académie Goncourt, která od roku 1903 uděluje každoročně tzv. Goncourtovu cenu nejlepšímu prozaickému dílu psanému ve francouzštině. Z ceny se postupem doby stalo nejprestižnější francouzské literární ocenění. Společně s bratrem je také pohřben, a to na pařížském hřbitově Montmartre.
Více od autora
Chris McNab (14)
Dr., britský spisovatel a editor zaměřený na vojenskou historii a technologie 20. století, projektový manager a konzultant.
Více od autora
Chris Bishop (11)
Publicista a autor mnoha knih o vojenské problematice.Píše i o II.světové válce,vietnamské válce a je odborníkem na jednotky a zbraně SS.
Více od autora
Charles Vildrac (14)
Francouzský spisovatel a básník. Narodil se v Paříži, první básně napsal jako teenager v roce 1890. Roku 1901 publikoval Le Verlibrisme. Byl členem l'Abbaye de Créteil, kterou založil spolu s G. Duhamelem.
Více od autora
Catherine Mann (19)
získala za svou tvorbu opakovaně řadu literárních i čtenářských ocenění. Patří k nejlépe prodávaným autorkám několika řad nakladatelství Harlequin. Po té, co se provdala za svého hrdinu - příslušníka leteckých sil, se jejími nejoblíbenějšími hlavními aktéry příběhů stali příslušníci vojenských jednotek. Catherine získala bakalářský titul na College of Charleston v oboru divadlo a pokračovala v magisterském studiu na univerzitě v Greensboro. Nyní společně se svými čtyřmi dětmi následuje svého „létajícího“ manžela po celém světě a sbírá všemožnou inspiraci i různé klípky k napsání svých dalších povídek.
Více od autora
Callan Pinckney (5)
Narozena 1939 nebo 1940, tvůrce systému cvičení zvaného kalanetika. Tento systém vytvořila v roce 1972 po návratu do USA z jedenáctileté cesty okolo světa na základě svého baletního tréninku proto, že se narodila s postižením páteře a nohou a hledala způsob, jak zlepšit svůj zdravotní stav. Původním jménem Barbara Biffinger Pfeiffer Pinckney; jméno Callan si vybrala na doporučení numerologa.
Více od autora
Bohumír Polách (15)
Bohumír Polách byl český prozaik, textař a dramatik. Na raných dílech spolupracoval s Františkem Kožíkem. Pokřtěn byl jako Bohumír Josef Skočovský, syn notářského kancelisty Antonína Skočovského a jeho manželky Marie, rozené Kopřivové . Literatura bez dalšího upřesnění uvádí, že vyrůstal v rodině důstojníka. Jednalo se o Cyrilla Polácha , majitele realit v Žabovřeskách, později ruského legionáře a důstojníka čsl. armády. Bohumíra Skočovského ale adoptoval až v roce 1920 a ten přijal příjmení svého adoptivního otce Polách. Na úmrtním oznámení Cyrilla Polácha je již Bohumír Polách uveden jako syn. Studoval na obchodní akademii v Brně. V době studií se již věnoval amatérskému divadlu ve spolku Mošna v Brně-Žabovřeskách. V roce 1917 musel studia přerušit, narukoval a byl odeslán na frontu. Maturoval v roce 1919 a byl až do roku 1954 zaměstnán jako bankovní úředník. V roce 1922 vystoupil z církve. Ve 30. letech ho Václav Jiřikovský vyzval ke spolupráci. Bohumír Polách vytvořil autorskou dvojici se spisovatelem Františkem Kožíkem , který v ní publikoval pod pseudonymem Jiří Žalman. Spolu napsali především řadu operet a písňových textů . Ve své době byla tato díla úspěšná, některá byla zfilmována, vesměs byla uvedena na předních operetních scénách; kritikou byla přijímána spíše vlažně. V roce 1945 vstoupil Bohumil Polách do KSČ a jeho život se zpolitizoval. Změna v díle Bohumíra Polácha v poválečném období byla natolik zřejmá, že i Rudé právo později označilo rok 1945 v jeho díle za „jasný předěl“. V roce 1946 se podílel na volební kampani a v letech 1948–1952 pracoval v brněnských akčních výborech. Od roku 1952 žil v Praze. Zde byl od roku 1954 do roku 1961 ředitelem Českého literárního fondu. Po odchodu do důchodu žil v Brně, kde též zemřel. Auto...
Více od autora
Bianca Iosivoni (8)
Německá spisovatelka románů pro mládež, redaktorka a spolupracovnice online magazínu Schreibwahnsinn.
Více od autora
Belva Plain (13)
Belva Plain, rodným jménem Belva Offenberg byla americká spisovatelka, jejíž díla se řadila mezi ženskou mainstreamovou fikci. Narodila se v New Yorku, kde i vyrůstala, a patří do třetí generace amerických židovských imigrantů z Německa. Vystudovala historii na Barnard College, Columbia University, kde roku 1939 zdárně odpromovala. Žila v Short Hills ve městě Millburn v New Jersey. Jejím manželem byl po více než čtyřicet let Irving Plain, který zemřel roku 1982. Než se stala spisovatelkou, psala krátké příběhy do časopisů. Svůj první příběh prodala v 25 letech do časopisu Cosmopolitan a později přispívala do řady ženských časopisů. První román Evergreen vydala roku 1978. Po čtyřicet jedna týdnů se držel v čele žebříčků bestsellerů deníku The New York Times a na jeho motivy byl natočen televizní seriál. V době její smrti bylo jejích více než 20 románů vydáno ve 22 jazycích a prodáno v počtu 30 milionů výtisků. Dvacet z jejích románů se objevilo v žebříčků bestsellerů deníku The New York Times. Nevlastnila počítač a všechna svá díla napsala ručně. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belva Plain na anglické Wikipedii.
Více od autora
Anna Jánská (16)
Angličtinářka, podílela se na učebnici "moderní učebnici angličtiny".
Více od autora
Andreas von Rétyi (10)
Andreas von Rétyi se už dvacet let jako nezavislý publicista a známý autor literatury faktu zabývá vědeckými otázkami, přičemž se věnuje zejména brizantním tématům, sleduje tajné vojenské projekty, utajené pochody v řadách mocenské elity naší planety a v neposlední ředě rozpory v klíčových událostech světových dějin. Má na svém kontě již řadu bestsellerů. Jeho práce byla oceněná mimo jiné v publikaci Who´s Who in the World, jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků.
Více od autora
Alois Svoboda (15)
Narozen 16. 3. 1922 v Budkovicích, zemřel 19. 11. 2012. Novinář, redaktor, publikace z oboru politiky a Pragensia.
Více od autora
Alois Bejblík (13)
Alois Bejblík byl český anglista, překladatel a teatrolog. Odmaturoval v roce 1945 na gymnáziu v Praze, poté studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy anglistiku, bohemistiku a srovnávací literaturu. Po roce 1950 krátce vyučoval matematiku a tělocvik na gymnáziu v České Lípě, poté pracoval ve Státním ústavu důchodového zabezpečení. V roce 1960 zastupoval Československo v Mezinárodním úřadu práce v Ženevě. V roce 1967 strávil rok jako stipendista v Cambridge. Od roku 1970 se věnoval zejména literatuře. Od roku 1983 vyučoval na DAMU. V roce 1987 se stal dramaturgem Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Zemřel v roce 1990 na následky autonehody. Překládal z angličtiny, francouzštiny a italštiny. Překládal alžbětinskou renesanční poezii, dramata a prózu. Spolupracoval na edici Alžbětinské divadlo.
Více od autora
Alistair MacLean (16)
Alistair MacLean byl britský spisovatel. Narodil se v Glasgow roku 1922 jako syn ministra, který se učil angličtinu jako druhý jazyk, jeho mateřštinou byla totiž skotská galština. Velkou část svého dětství strávil v Daviotu, nedaleko Inverness. Připojil se ke Královskému loďstvu v roce 1941, válčil v druhé světové válce jako torpédový střelec, byl Japonci zajat a mučen. Po válce, studoval angličtinu na univerzitě v Glasgow, promoval v roce 1953, a stal se učitelem. Ve volných chvílích MacLean psal povídky. Vyhrál soutěž v roce 1954 s námořním příběhem Dileas. Nakladatelství Collins žádalo o román a on odpověděl s H.M.S. Ulysses, založeném na jeho vlastních válečných zážitcích. Byl to velký úspěch a MacLean se zanedlouho mohl věnovat pouze psaní. Na začátku šedesátých let Alistair MacLean vydal dva romány pod pseudonymem „Ian Stuart“ aby dokázal, že popularita jeho knih byla způsobená jejich obsahem a ne jménem na obalu. Knihy se prodávaly velmi dobře. Stal se natolik úspěšným, že se musel odstěhovat do Švýcarska jako daňový exulant. Řídil také hotel v Anglii. MacLeanovy pozdější knihy nebyly příliš úspěšné. Také se stále potýkal s alkoholismem, který nakonec způsobil jeho smrt v Mnichově v roce 1987. Byl dvakrát ženatý a měl tři syny se svou první manželkou. Jeho nejznámější díla, například Kam orli nelétají , byla i zfilmována.
Více od autora
Albert Kutal (11)
Albert Kutal byl český historik umění a vysokoškolský pedagog. Albert Kutal absolvoval 1. české státní gymnázium v Brně a v letech 1923–1928 studoval dějiny umění a klasickou archeologii na Masarykově univerzitě v Brně . V letech 1926–28 a po vojenské službě znovu v letech 1931–1945 pracoval v obrazárně Zemského muzea v Brně, do roku 1942 jako přednosta. Ve 40. letech přednášel na Škole umění ve Zlíně. V závěru války byl totálně nasazen, ale později s pomocí svých kolegů a restaurátorky Hedviky Böhmové, která byla za války jako osoba německé národnosti požádána, aby převzala řízení muzea, postupně ukryl a zachránil nejcennější obrazy ze sbírek v Brně, Kroměříži a Vizovicích. V letech 1945–1948 byl zemským muzejním radou a správcem galerie při Zemském muzeu v Brně. Roku 1929 obhájil doktorát z filosofie na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1937 se habilitoval. Od roku 1939 působil jako soukromý docent, 1945–1951 převzal řízení Semináře dějin umění na Filozofické fakultě MU Brno po prof. Eugenu Dostálovi. Roku 1948 byl jmenován profesorem dějin umění na Masarykově univerzitě a v letech 1950–1961 vedl Katedru dějin umění. Roku 1963 získal titul DrSc. Jako profesor Semináře dějin umění působil na FF MU do roku 1971. Přednášel dějiny umění také na univerzitách v Rakousku , Belgii , Bonnu a Paříži. Albert Kutal je spolu s Václavem Richterem považován za tvůrce tzv. Brněnské školy dějin umění. Byl teoretikem Skupiny výtvarných umělců v Brně, kde k jeho přátelům patřili malíři Antonín Procházka a Jaroslav Král. Svými výtvarnými kritikami přispíval do časopisu Index. V tomto časopise také publikoval články, které se zabývaly širší koncepcí galerie jako výstavního prostoru i odborného pracoviště. Jako pracovník a později i přednosta obrazárny Zemského muzea se Kutal zasloužil o významné rozšíření jejího fondu moderního umění. V roce 1961 byla ...
Více od autora
Abd-ru-shin (15)
Oskar Ernst Bernhardt, píšící pod pseudonymem Abd-ru-shin , byl německý spisovatel, omylem uváděný jako zakladatel Hnutí grálu. Oskar Ernst Bernhardt se narodil v hornolužickém městečku Bischofswerda v Sasku nedaleko českých hranic. Pocházel z dobře situované rodiny majitele koželužství a hostince. Rodiče mu určili dráhu obchodníka. Po absolvování obchodní školy se stal nejdříve samostatným podnikatelem a později podílníkem ve firmě zaměřené na export a import. To mu umožnilo v letech 1900 až 1914 cestovat téměř po celém světě. V roce 1897 se oženil s Marthou Oeser, s kterou měl dvě děti, Herberta a Edith. Po delším pobytu v USA kvůli studiím odcestoval do Velké Británie. Tam ho však zastihlo vypuknutí první světové války. Jako německého občana ho v roku 1915 internovali do internačního tábora na ostrově Man. Tam setrval až do roku 1919. V první světové válce mezitím padl jeho devatenáctiletý syn. Cestování se mu stalo podnětem k započetí spisovatelské činnosti. Své dojmy z cest zpracoval v románech, cestopisech a divadelních hrách. Odpovědi na podstatné otázky života začal sepisovat v roce 1923 v podobě přednášek. Uveřejňoval je pod jménem Abd-ru-shin. Tyto přednášky se staly základem jeho hlavního díla "Ve Světle Pravdy - Poselství Grálu" . V září 1924 se po rozvodu se svou první ženou Martou, oženil s vdovou Marií Freyer, která do manželství přivedla tři děti, Irmgard , Alexandra a Elisabeth. V roce 1928 koupil bývalý myslivecký dům v tyrolském Vomperbergu nedaleko Innsbrucku. Časem se do blízkosti Abd-ru-shinova nového sídla přestěhovali jeho nejbližší spolupracovníci, čímž postupně začala vznikat osada Grálu. Tato se měla stát ukázkou myšlenky, že mezi lidmi různých stupňů vzdělanosti, různých náboženství a národností může vzniknout radostné působení v plné harmonii, jestliže je spojuje stejný duchovní cíl. Tento společný...
Více od autora
Zdeněk Václav Tobolka (16)
Zdeněk Václav Tobolka byl český historik, politik a knihovník, otec české knihovědy. Narodil se v rodině hostinského, otec však brzy zemřel a matka se přestěhovala do Kolína. V letech 1892–1896 studoval historii a bohemistiku na Karlově univerzitě, kde ho ovlivnili Jaroslav Goll, Josef Emler a zejména Tomáš Garrigue Masaryk. V letech 1897–1918 byl knihovníkem C. k. veřejné a univerzitní knihovny v Praze . Na přelomu století s Masarykem zakládal Českou stranu lidovou a podílel se na vypracování jejího programu. V rámci realistického tábora bývá řazen k takzvaným mladorealistům, kteří nebyli spokojeni s vedením listu Čas Janem Herbenem. Vynutili si pak vznik paralelní realistické revue nazvané Přehled. V roce 1905 realistickou stranou otřásla aféra, v níž byl Jan Herben svými rivaly obviněn z defraudace peněz z veřejné sbírky. Celé mladorealistické křídlo pak reagovalo odchodem k mladočechům. Od roku 1906 byl aktivním politikem mladočeské strany. Šlo o součást širší vlny, kdy do mladočeské strany vstoupili mladí aktivisté z řad původních masarykových realistů. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal za mladočechy poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 21. Usedl do poslanecké frakce Český klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Poté, co byla v počátečních letech světové války paralyzována česká politická scéna raziemi a mladočeská strana přišla o vězněné předáky Karla Kramáře a Aloise Rašína, reprezentoval Tobolka dočasně aktivistický, prorakouský proud v oslabené straně. Poté, co byly zastaveny Národní listy, vydávali Tobolka a Jindřich Maštálka jako tiskový orgán aktivistického křídla mladočechů list Česká svoboda. Od podzimu 1915 se za mladočechy podílel na organizování schůzek v rámci zamýšleného vzniku Národního souručenství (nezaměňovat se stejnojmennou organizací v Protektorátu ...
Více od autora
Zdeněk Stříbrný (10)
Prof. PhDr. Zdeněk Stříbrný, DrSc., dr. h. c. University of Leicester byl český vysokoškolský učitel, bývalý emeritní profesor anglické literatury, přednášející na FF UK v Praze. K jeho publikacím patří mimo jiné Shakespearovy historické hry , Shakespeare , Shakespearovi předchůdci , The Genesis of Double Time in Pre-Shakespearean and Shakespearean Drama , Dějiny anglické literatury , Shakespeare and Eastern Europe , Proud času , The Whirligig of Time . Spolupracoval na publikaci Slovník spisovatelů: Anglie, Afrika, Austrálie, Indie, Irsko, Kanada, Karibská oblast, Nový Zéland, Skotsko, Wales . Je členem redakční rady Litteraria Pragensia a akademických sdružení Czech Modern Language Association , Deutsche Shakespeare Gesellschaft , International Shakespeare Association, ESSE. Primárně se věnuje především dílu Williama Shakespeara. Zdroje: a) https://www.ff.cuni.cz/2014/12/zemrel-predni-cesky-anglista-prof-zdenek-stribrny/ b) http://ualk.ff.cuni.cz/staff/zdenek-stribrny c) aleph.nkp.cz
Více od autora
Zdeněk Rosenbaum (13)
Zdeněk Rosenbaum je český novinář, redaktor a spisovatel, mj. žánru science fiction. Publikoval i poezii. V žánru science fiction je pro něj typický vážný náhled na smysl další existence lidstva. Prvky sci-fi slouží často jako alegorie .
Více od autora
Zdeněk Ježek (13)
Zdeněk Ježek byl český epidemiolog a infektolog. Působil v mnoha regionech světa a mezinárodních organizacích. V rámci své činnosti ve Světové zdravotnické organizaci se významně podílel na celosvětovém vymýcení pravých neštovic. Za svou činnost byl mnohokrát oceněn Světovou zdravotnickou organizací, Mongolskou republikou a indickou vládou. V roce 1951 odmaturoval na gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1952–1958 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1959–1963 působil v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie, v roce 1968 absolvoval postgraduální studium Center of Diseases Control v Atlantě a Školu veřejného zdravotnictví v Yale University v New Hawenu v Connecticutu a získal specializační diplomy v oboru epidemiologie a hygieny od Ústavu pro doškolování lékařů. V roce 1958 mu byl udělen diplom Rektorátu Karlovy university v Praze, v roce 1961 se atestoval v oboru hygieny a epidemiologie na Ústavu pro doškolování lékařů. V letech 1965–1970 vedl projekt Rozvoje základních zdravotnických služeb v Ulánbátaru v Mongolsku pod záštitou Světové zdravotnicke organizace ; mj. tam organizoval celoplošné očkování proti obrně. 1972–1977 působil v oblastní úřadovně WHO v Dillí v Indie a v letech 1977–1979 v Mogadišu v Somálsku jako vedoucí epidemiolog programu oblastní eradikace pravých neštovic. 1980 působil v oblastní úřadovně WHO pro Afriku jako oblastní expert infekčních a tropických chorob, Brazzaville v Republice Kongo. V letech 1981–1988 plnil funkci vedoucího pracovníka globální eradikace neštovic v ústředí WHO v Ženevě, 1988–1989 zde působil v rámci globálního programu WHO pro AIDS jako epidemiolog divize Pomocinárodní programy, 1989–1990 jako epidemiolog divize Epidemiologický dohled a výzkum a 1990–1992 jako zástupce ředitele úřadu WHO výzkumu HIV/AIDS. Byl ženatý ), měl děti Zdeňka a Zuzanu . Byl členem skautsk...
Více od autora
Yotam Ottolenghi (14)
Britský kuchař izraelského původu, majitel restaurace, spoluautor kuchařek.
Více od autora
