26401–26460 z 155221 Autoři
František Špaček (3)
František Špaček byl český a československý politik Komunistické strany Československa a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Ve volbách roku 1954 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ve volebním obvodu Tišnov-Blansko. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960. K roku 1954 se profesně uvádí jako předseda Jednotného zemědělského družstva v obci Lomnička.
Více od autora
František Skorunka (4)
Literární historik, kritik a prozaik Syn zedníka. Studoval gymnázium v Českém Krumlově a češtinu a dějepis na PedF v Českých Budějovicích . Učil na ZŠ, nejprve 1965–67 v Besednici, v Hořicích na Šumavě a v Mladé Vožici . Poté byl půl roku na tvůrčím stipendiu a krátce pracoval jako strojník v čistírně odpadních vod v Táboře. 1978–81 opět učil na ZŠ v Táboře. Od roku 1981 byl odborným asistentem na katedře české literatury PedF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, nyní zde působí jako externí pedagog. Povídky a publicistiku uveřejňoval v Tvorbě, Kmeni, Rudém právu, Mladé frontě, Práci, Vlastě, Literárním měsíčníku, Mladém světě, Jihočeské pravdě aj., prózy pro děti ve Sluníčku, Mateřídoušce, Ohníčku a Pionýru. Po roce 1990 přispívá do Českobudějovických listů, Haló novin a Obrysu-Kmene. Spolupracoval s Čs. rozhlasem a Čs. televizí, mj. je autorem televizní hry Neviditelné nebezpečí . Skorunkovo didaktické až moralistní zaměření se nejvýrazněji projevilo v knize Já, tvůj bližní, sbírce povídek založených na kritice sobectví a lhostejnosti, či naopak na kladném příkladu. Takovým vzorem je i hrdina historického románu ze Šumavy Hlas velikého chóru, který dospívá od katolické víry k revolučnímu uvědomění, a také hrdina románu Bezpečné místo, jenž je v manželském soužití sice neúspěšný, ale v zaměstnání se činorodostí ostře odlišuje od téměř satiricky pojatých spolupracovníků. Vzpomínková próza Údolí věčných návratů dosahuje osobitosti v pasážích, v nichž si autor se sebeironií vybavuje své outsiderství.
Více od autora
František Škoda (2)
Narozen 20. 2. 1931 v Libáni, zemřel 9. 11. 1988 tamtéž. Malíř, portrétista a krajinář , také tvůrce exlibris.
Více od autora
František Sembdner (4)
Narozen 4.3.1910 v Dubí, zemřel 16.1.1977 v Praze. Malíř, grafik, restaurátor.
Více od autora
František Šamberger (4)
František Šamberger byl český lékař působící v oboru dermatovenerologie. V roce 1896 promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1900 zde působil na kožní klinice, kterou roku 1918 převzal po profesoru Vítězslavu Janovském, a byl jejím přednostou až do roku 1939. Byl profesorem kožních a venerických chorob na Univerzitě Karlově v Praze a zasloužil se o rozvoj české dermatovenerologie. Zabýval se endokrinologií a patogenezí kožních onemocnění. Vypracoval vlastní systém klasifikace kožních chorob. Založil časopis Česká dermatologie, jehož redaktorem byl od konce prvního ročníku po dobu 39 let. Je pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.
Více od autora
František Rut Tichý (4)
František Rut Tichý byl český spisovatel, básník, autor literárních studií a monografií a překladatel. Civilním povoláním byl středoškolský profesor .
Více od autora
František Říha (2)
Právník, příručky o daňových poplatcích, publikoval ve 40. letech 20. století.
Více od autora
František Řečinský (3)
Narozen 1946. Novinář, publicista, věnuje se společenskovědním tématům, též autor dětské literatury.
Více od autora
František Rada (3)
František Rada byl český řezbář a restaurátor. František Rada se narodil 2. října 1910 v Kelči do rodiny Vincence Rady. Po základní škole šel na státní dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí. Na popud kamarádů pak studoval na vysoké umělecko-průmyslové škole v Praze, kde ho učil prof. Karel Dvořák. Povoláním byl sochař a řezbář v Žatci. František pracoval na několika významných dílech. Např. se podílel na dokončování sousoší Cyrila a Metoděje na Karlově mostě. Další jeho významné dílo bylo i Smutek. Je možno zmínit i pomník Osvobození, který se nachází na Kruhovém náměstí v Žatci. Pracoval též na sochách Narození a Malínským. Kromě soch vyřezával i betlémy. Jeden jeho betlém se nachází v kostele Sv. Josefa v Senetářově.
Více od autora
František Púry (5)
JUDr. František Púry, Ph.D. je předseda trestního kolegia, soudcem je od roku 1985 a soudcem Nejvyššího soudu od roku 1993. Vystudoval střední vojenskou školu v Prešově a jako voják z povolání sloužil u leteckého útvaru, odkud byl vyslán ke studiu práv. V roce 1984 absolvoval brněnskou právnickou fakultu a o rok později byl po složení soudcovské zkoušky jmenován soudcem obvodového vojenského soudu v Českých Budějovicích. Už o tři roky později byl jmenován k vyššímu vojenskému soudu v Táboře a v roce 1990 byl díky své vysoké odbornosti, morálním a charakterovým vlastnostem, i přes dřívější členství v KSČ, jmenován k Nejvyššímu soudu ČSFR, kde působil nejdříve v jeho vojenském kolegiu a po jeho zrušení v kolegiu trestním. Spolu s kolegy Stanislavem Rizmanem a Pavlem Šámalem jsou známými spoluautory velkých komentářů k trestnímu zákoníku.
Více od autora
František Poulíček (2)
Narozen 23. 9. 1898 v Zahrádce u Ledče nad Sázavou, zemřel 29. 8. 1971 v Praze. Odborný učitel, přírodopisné publikace, slavnostní projevy k svátkům Rumunska a bývalé Jugoslávie.
Více od autora
František Planner (5)
Narozen 9.12.1912 v Praze, zemřel 15.2.1999 v Římě. Katolický kněz, doktor teologie, monsignore, rektor Nepomucena, redaktor, překladatel.
Více od autora
František Pavlíček (5)
František Pavlíček byl český dramatik a scenárista. František Pavlíček vystudoval slavistiku a estetiku na Filosofické fakultě UK. Od roku 1950 působil jako redaktor Československého rozhlasu, později i jako dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov. Roku 1965 se stal uměleckým ředitelem Divadla na Vinohradech, kterým byl až do roku 1970. Po roce 1970 byl pro svou angažovanost v roce 1968 nucen opustit veškerá místa v kultuře a stal se zakázaným autorem. Od té doby až do roku 1989 pracoval v několika dělnických profesích. V tomto období byly jeho hry hrány pod různými pseudonymy či jmény jeho přátel. Roku 1977 podepsal Chartu 77. Roku 1990 byl jmenován ústředním ředitelem Československého rozhlasu, kterým byl až do svého odchodu do důchodu v roce 1991. 18. října 2002 obdržel čestné občanství v rodné obci Lukov. V tomto oboru se staly známější jeho dramatizace jiných autorů, než jeho vlastní hry.
Více od autora
František Pavelka (5)
František Pavelka byl radiotelegrafista, československý voják a příslušník výsadku Percentage. Narodil se 29. listopadu 1920 v Břeclavi. Otec Antonín byl poštovním doručovatelem, matka Julie rozená Hergoutová byla v domácnosti. František byl prostředním ze tří dětí. Již od mládí byl členem Sokola. V Břeclavi vychodil obecnou školu a nastoupil na gymnázium. To ale, z důvodu obsazení pohraničí Němci, dostudoval v Hodoníně. Poté se v roce 1939 zapsal na filozofickou fakultu Masarykovy univerzity do Brna. Kvůli uzavření vysokých škol nedostudoval, nastoupil na poště v Brně a poté jako telegrafní dělník u stavebního úřadu v Brně. Záhy se zapojil do ilegální práce proti německým okupantům. Dne 31. března 1940 byl nucen uprchnout, neboť mu hrozilo zatčení pro odbojovou činnost. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Turecko se dostal do Francie. Dne 6. května 1940 byl prezentován v Agde do československého zahraničního vojska a zařazen ke 3. rotě 2. pěšího pluku. Účastnil se bojů na frontě, ale po pádu Francie odjel lodním transportem do Anglie. V Anglii byl znovu zařazen k 2. pěšímu pluku do spojovací čety. V roce 1941 absolvoval školu pro důstojníky a 17. července 1941 byl, již v hodnosti svobodníka aspiranta zařazen do výcviku pro plnění zvláštních úkolů. Od 17. července 1941 do 28. září 1941 absolvoval kurz útočného boje , výcvik v seskoku padákem , intenzivní školení v radiotelegrafii a školení v odbornostech nutných pro plnění sabotážních úkolů . Jednalo se o prvního československého výsadkáře vyslaného z Velké Británie, jemuž se podařilo seskočit v Protektorátu. Během plánovaného letu v noci z 3. na 4. října 1941 byl Pavelka přepraven letounem Whitley z anglického letiště Tangmere na území Protektorátu. Tento let trval 11,5 hodiny . Avšak vinou navig...
Více od autora
František Papírník (2)
Narozen 27.2.1877 v Krhanicích, zemřel 17.3.1931 v Praze. Středoškolský profesor, autor prací z oboru rétoriky, české slovesnosti, společenského chování a učebnice francouzštiny. Editor Victora Huga.
Více od autora
František Oktavec (2)
Narozen 29.12.1917 ve Vrútkách. Slovenský překladatel z němčiny, ruštiny a češtiny.
Více od autora
František Nonnemann (5)
Narozen 10.1.1981 v Praze. Mgr., právník, publikace z oblasti ochrany osobních údajů.
Více od autora
František Molík (3)
František Molík byl československý politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Podle údajů k roku 1925 byl profesí domkářem v Citonicích u Znojma. V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění. Obhájil ho v parlamentních volbách v roce 1925. Později přešel do horní komory parlamentu. Po parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát ale nabyl až v květnu 1938 poté, co rezignoval senátor Ferdinand Foit. V senátu setrval do jeho zrušení v roce 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.
Více od autora
František Mezihorák (4)
František Mezihorák je český politik a vysokoškolský pedagog, bývalý senátor za obvod č. 61 – Olomouc, bývalý děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, bývalý zastupitel Olomouckého kraje, Olomouce a člen ČSSD. V 60. letech působil na katedře společenských věd UP , za angažovanost v reformním procesu roku 1968 a za odpor proti sovětské okupaci z univerzity vyloučen. Mezi lety 1970–1989 vyučoval na Střední průmyslové škole strojnické Olomouc. V sametové revoluci byl mluvčím olomouckého OF Po roce 1989 se mohl vrátit na UP a stal se prorektorem pro rehabilitaci. Na filozofické fakultě UP založil katedru evropských studií- první toho druhu v postkomunistických zemích , habilitoval se a poté byl jmenován profesorem historie. Zabývá se především československou historií, evropanstvím a dějinami evropské integrace . V letech 1991–1997 a 2003–2006 zastával funkci děkana Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Univerzita v Pécsi mu udělila čestný doktorát. Ve volbách 1996 kandidoval do senátu, skončil na třetí pozici s 23,20 % hlasů. Ve volbách 1998 se stal členem horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazil občanského demokrata Jana Hálka. V senátu se angažoval ve Výboru pro evropskou integraci, zastával funkci místopředsedy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým byl do roku 2000, byl také členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy. V letech 2000–2004 předsedal Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ve volbách 2004 svůj mandát neobhajoval. Ve volbách 2004 kandidoval do Evropského parlamentu, ovšem z 8. místa kandidátky nebyl zvolen. V letech 2008 až 2012 zasedal v zastupitelstvu Olomouckého kraje. Od roku 2006 do roku 2014 byl zastupitelem města Olomouce....
Více od autora
František Melichar (3)
František Melichar byl nejprve velitel pěší roty 16. R-U pěšího pluku, pak československý legionář a prvorepublikový generál. V době Mnichovské krize měl v čele 3. pěší divize zajišťovat obranu severních Čech. V roce 1939 odešel do výslužby a v době německé nacistické okupace spolupracoval s odbojem.
Více od autora
František Martínek (4)
František Martinek byl politický vězeň komunistického režimu, spoluvězeň a blízký přítel brigádního generála Josefa Brykse, se kterým sdílel vězeňskou celu v pracovně-nápravném táboře při jáchymovském uranovém dole Rovnost v Ostrově nad Ohří. Po smrti svého přítele odmítal přijmout oficiální zprávu o příčině smrti. Oficiální oznámenou verzí je zpráva sepsaná kapitánem Kolářem , ve které uvádí, že Josef Bryks zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Avšak podle Františka Martinka byl Bryks nejdříve ráno záměrně oddělen od své pracovní skupiny a následně zabit. Když se Martinek s ostatními vrátil do své cely, nalezli již jen bezvládně ležící přikryté Bryksovo tělo, jež podle jeho názoru neslo známky udušení. V tom viděl Martinek cílenou likvidaci. StB evidovala a pozorovala Františka Martinka, jako nepohodlnou osobu, od data 1. 4. 1965 pod archivujícím útvarem S StB Brno. František Martinek kvůli svému třídnímu původu nemohl studovat. Byl vyučen tesařem. Po návratu z Jáchymovska pracoval zejména na stavbách velkých budov. Po roce 1989 získal malý statek za Strážnicí, kde také bydlel a věnoval se chovu dobytka, koní a studiu historie Jeho strýcem byl československý legionář desátník Jan Martinek, který padl u Ruského Jekatěrinburgu, kde je rovněž pochován.
Více od autora
František Machala (2)
Narozen 7. 5. 1907 v Kyselovicích , zemřel 1995. Zahradnický odborník, dendrolog, práce z oboru.
Více od autora
František Lesař (2)
Narozen 31.12.1901 v Kostelci nad Orlicí, zemřel 16.4.1945 v Doudlebech nad Orlicí. Beletrista, autor venkovských povídek a maloměstských románů.
Více od autora
František Lerche (3)
Po celý svůj život byl nerozlučně spjat s chovem koní, jezdeckým a dostihovým sportem. Po absolvování gymnázia v Kroměříži vystudoval vysokou školu a následně prošel bohatou odbornou praxí v ústavech pro chov koní – Tlumačov, Topolčianky, Kladruby nad Labem. Svou kvalifikaci si rozšířil dalším studiem, ukončeným získáním doktorátu. V letech 1949 až 1961 byl ředitelem v Kladrubech a pak do roku 1976 ředitelem našeho největšího hřebčína anglického plnokrevníka v Napajedlích. S oblibou se věnoval zušlechťování chovů, nakupoval špičkové koně z různých zemí. Od roku 1976 do své smrti pobýval na důchodu v Sadské. Jeho obsáhlá publikační činnost představuje vydání několika desítek odborných knih i učebnic a stovky odborných článků. Velmi úzce spolupracoval s profesorem Dr. Ing. Václavem Michalem, jehož přednášky na Vysoké škole zemědělské v Brně o chovu koní mívaly vynikající úroveň.
Více od autora
František Kšajt (2)
PhDr., novinář a redaktor v oblasti umění. Zabývá se též arteterapií.
Více od autora
František Krčma (1)
Narozen 16.1.1910 v Domažlicích, zemřel 14.3.1996. JUDr., předseda Společnosti bratří Čapků, výbor pohádek O. Scheinpflugové.
Více od autora
František Král (4)
František Král byl český veterinární internista, rentgenolog, dermatolog, pedagog Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a Veterinární fakulty Pensylvánské univerzity. Narodil se v rodině jihočeského sedláka a starosty. Vystudoval vyšší reálku v Písku. Zvěrolékařství odešel studovat do Vídně jako vojenský stipendista. Během studií se zajímal o onychologii . Sloužil v armádě jako vojenský veterinář v první světové válce na východní frontě v hodnosti kapitána veterinární služby. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se účastnil provizorní výuky zvěrolékařství v Praze při Karlově univerzitě. Podílel se na založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, kde převzal vedení interní kliniky. V lednu 1921 se habilitoval a v prosinci 1921 byl jmenován mimořádným profesorem, v roce 1927 se pak stal profesorem řádným. V období 1931–1933 byl rektorem školy. Prof. Král přednášel v Brně speciální patologii a terapii nemocí vnitřních, později zařadil přednášky z veterinární rentgenologie, chorob drůbeže, urologie a hematologie. Vědecky se zabýval rentgenologií, zavedl endoskopii ve veterinární praxi, studoval infekční anémii koní, žďárskou chorobu koní, nemoci králíků a prosazoval laboratorní diagnostické metody v interní medicíně. V roce 1948 po nástupu komunistického režimu emigroval do Spojených států amerických, kde se stal profesorem veterinární fakulty Pensylvánské univerzity ve Filadelfii. Zde založil a vedl veterinární dermatologickou kliniku, první svého druhu ve Spojených státech amerických. V roce 1962 odešel od penze. Do Československa se již nevrátil. Zemřel ve městě Lima v Pensylvánii v roce 1980.
Více od autora
František Kovářík (2)
Narozen 1.10.1886 v Plzni, zemřel 1.10.1984 v Praze. Herec, dramatik, memoáry.
Více od autora
František Kovanda (5)
Narozen 28. 2. 1928, zemřel 31. 3. 2019. Historik komunistického a pokrokového mládežnického hnutí, komunistické strany, člen Klubu společenských věd.
Více od autora
František Kouřil (5)
Narozen 8. 3. 1924 v Otonovicích, zemřel 19. 3. 1991 v Brně. Elektroinženýr, vysokoškolský pedagog v oboru radiotechniky, rektor Vysokého učení technického v Brně .
Více od autora
František Kollárik (4)
Slovenský autor právnických příruček z oboru bezpečnosti práce, stavebního, hospodářského práva a patentového práva.
Více od autora
František Kolář (3)
PhDr. František Kolář, CSc., narozen 1952 absolvent Filosofické fakulty UK Praha , kandidátem věd jmenován v r. 1985 – Ústav československých a světových dějin ČSAV Praha. Studijní pobyty v zahraniči: 1993 Université Paris I – Sorbonne, 1996 Ecole des Hautes Etudes Sociales Paříž
Více od autora
František Karas (4)
Narozen 7.3.1896 v Běšinách u Kladna, zemřel 16.11.1967 v Praze. Ing., dr., DrSc., profesor, elektrárenský chemik.
Více od autora
František Jílek (1)
Narozen 22.5.1913 v Brně, zemřel 16.9.1993. Prof., dirigent, nastudoval cyklus všech oper L. Janáčka a B. Smetany.
Více od autora
František Ježek (1)
František Ježek byl československý meziválečný politik, ministr československých vlád a poslanec za Československou národní demokracii a Národní sjednocení. V parlamentních volbách v roce 1925 a parlamentních volbách v roce 1929 byl zvolen do Národního shromáždění za národní demokraty. V parlamentních volbách v roce 1935 úspěšně kandidoval na Národní sjednocení, do kterého národní demokracie vplynula. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově ustavené Strany národní jednoty. Ve 20. letech 20. století patřil k předním politikům národních demokratů. Ve straně po parlamentních volbách roku 1925 působil v skupině okolo listu Demokratický střed, která byla kritická k tehdejšímu vedení. Okolo roku 1930 Ježek vystupoval proti stranické skupině okolo Františka Hodáče, kterou obviňoval z přílišné orientace na zájmy průmyslníků a velkopodnikatelů a zanedbávání zájmů zaměstnanců a středních vrstev. Pak se plně angažoval v debatách okolo vzniku a směřování formace Národní sjednocení. V roce 1937 patřil k odpůrcům rostoucího vlivu Jiřího Stříbrného a jeho příznivců. Po smrti Karla Kramáře si strana nezvolila předsedu, ale Ježek se stal jedním z místopředsedů. V březnu 1938 se Ježek stal ministrem a tím ukončil několikaletý pobyt národních demokratů v opozici. V září 1938 hlasoval Ježek stejně jako lidovci Jan Šrámek a Jan Dostálek proti přijetí anglo-francouzského ultimáta, které tlačilo na Československou republiku, aby přijala požadavky nacistického Německa. Ve třetí vládě Milana Hodži, v roce 1938, zastával nejprve post ministra bez portfeje, v květnu se stal ministrem zdravotnictví. Profesí byl vrchním radou Československých státních drah a novinářem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze. Pohřben byl v Chrudimi na hřbitově U Kříže....
Více od autora
František Jech (5)
František Jech byl pedagog na moravskobudějovickém gymnáziu, historik, muzejník, sokolský a osvětový pracovník. Často pracoval s Josefem Fišerem. František Jech se narodil v Doňově, v rodině místního rolníka Jana Jecha a jeho manželky Anny, rozené Hlávkové. Po maturitě na gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Po studiích se usadil v Moravských Budějovicích, kde od září 1912 získal místo na místním obecním reálném gymnáziu, nejprve jako suplující učitel, později jako profesor. Kromě pedagogické činnosti se věnoval bádání na poli regionální historie, práci v muzeu a v Sokole. Jeho historické statě položily základ regionální historiografie Moravskobudějovicka. Dne 5. srpna 1913 se ve Stráži nad Nežárkou oženil se Zdeňkou Novotnou , dcerou řídícího učitele Jana Novotného z Příbraze u Stráže nad Nežárkou. Manželé Jechovi měli tři děti. Závěr života prožil v domově důchodců ve Velkém Újezdě. Spolu s manželkou je pohřben v Moravských Budějovicích, autorem náhrobku je František Bílek. František Jech byl přítelem Otokara Březiny, což se projevilo na jeho díle. Další část jeho díla je věnována jeho působišti – Moravským Budějovicím. Knižně vyšlo: Moravským Budějovicím a okolí věnoval František Jech tato díla :
Více od autora
František Jaroslav Netušil (3)
Narozen 3.2.1890 v Praze, zemřel 3.12.1927 v Praze. MUDr., docent demografie, práce z oboru, překlad z angličtiny.
Více od autora
František Janovský (4)
Narozen 21.7.1860 v Třebíči, zemřel 28.3.1918 v Brně. Katolický kněz, katecheta, náboženské práce a překlady.
Více od autora
František Ivan Dvorský (5)
Narozen 3.10.1839 v Sobotce, zemřel 28.10.1907 v Praze. Český historik a spisovatel, ředitel. zem. archivu. Spisy z českých dějin.
Více od autora
František Horák (3)
Narozen 27.12.1931 v Hůrce u Nového Jičína. Ing., CSc., docent zootechniky, práce z oboru.
Více od autora
František Homolka (4)
Narozen 25.3.1885 ve Zlosyni u Kralup n. Vltavou, zemřel 1.9.1933 v Praze. Beletrista, autor loutkových her a veršů pro děti, pedagogický publicista, sběratel lidových písní, redaktor, překladatel z polštiny a recenzent.
Více od autora
František Graus (5)
František Graus byl česko-německý historik. Jeho práce byla jak tematicky, tak časově neobyčejně široká - kulturní, sociální a hospodářské dějiny, raný i pozdní středověk. Ve svých studiích mnohdy předjímal v budoucnosti populární historiografická témata. V druhé polovině 20. století patřil mezi nejvýznamnější české medievisty evropského formátu. Graus pocházel z německy mluvící židovské rodiny. Jeho dospívání bylo poznamenáno sporem s matčiným novým partnerem, které u citlivého mladíka vyústilo ve vzdorovitý zájem o židovství, i když rodina aktivně nepraktikovala. V listopadu 1941 byl Graus převezen do Terezína. Zde byl díky svým rozsáhlým znalostem i jazykovému nadání přidělen do knihovny, kde měl za úkol katalogizovat zabavené hebrejské knihy. V Terezíně se také poprvé setkal s komunistickou ideologií a během krátké doby se stal jedním z předních členů tamější komunistické buňky. Na podzim 1944 byl deportován do vyhlazovacího tábora Birkenau, a odtud do pobočky Buchenwaldu, Taucha. Podařilo se mu přežít závěr války. Po studiu na Filosofické fakultě University Karlovy se František Graus stal pracovníkem Státního historického ústavu. Zkušenost holocaustu jej, stejně jako mnoho mladých Židů, utvrdila v názoru, že jedině marxismus dokáže nastolit takový společenský řád, který jednou provždy odstraní nebezpečí podobné fašismu a nacismu. Na jedné straně tak byl mladý Graus neobyčejně inteligentním medievistou s obrovskou znalostí zahraniční literatury, díky které rozšiřoval rozhled české historiografie na širší oblast evropskou. Na straně druhé byl nesmiřitelným obhájcem ideologie, díky které své závěry mnohdy nadřazoval nad argumenty svých kolegů a odmítavě se - v rámci tehdejšího boje proti „kosmopolitismu“ - stavěl vůči české předválečné historické škole. Známá je jeho přezíravá reakce na polemiky Václava Vojtíška týkající se prvního dílu Dějin venkovského lidu v Čechách. Jako mladý a nadaný komunista se Graus zak...
Více od autora
František Frolík (3)
Narozen 10.1.1906 v Praze, zemřel 14.10.1962 tamtéž. Novinář, redaktor Nedělního a Poledního listu, autor dobrodružných a detektivních románů. Vedl prvního dva a půl ročníku Večerů pod lampou, byl jednatelem Klubu autorů dobrodružných románů.
Více od autora
František Fér (3)
Páter František Ferda patří mezi legendární postavy českého léčitelství. Od roku 1980 žil a působil v Sušici, kam za ním dojížděli pacienti od nás i ze zahraničí. Výjimkou nebyli ani tehdejší vládní a straničtí činitelé…Všichni využívali jeho neobyčejných vloh, daru jasnovidné diagnostiky a schopnosti doporučit vhodný léčebný prostředek. František Ferda se narodil se 31. března 1915 v Dražkovicích nedaleko Spáleného Poříčí. Od dětství se zajímal o přírodu a byl i aktivním hudebníkem. Vystudoval v Praze arcibiskupské gymnázium a bohosloveckou fakultu a 29. června 1939 - na počátku fašistické okupace - byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan pak působil v Nechvalicích u Sedlčan a podle slova Kristova se pokoušel uzdravovat i tělesné neduhy. Dokonalá znalost léčivých rostlin a jejich působení na lidský organismus i metody přírodní léčby sloužily pak Ferdovi po celou dobu jeho léčitelské praxe. Po nástupu komunistů - v roce1951 - byl zatčen a v procesu s dalšími faráři odsouzen. Ve vězení v Ostravě, Opavě, Mírově, Jáchymově, Leopoldově, Valdicích a na Borech strávil devět let. V té době se u něj již začaly projevovat jasnovidné vlohy a mimořádné schopnosti - které on sám považoval za zděděné - a jež mu umožnily pomáhat i politickým spoluvězňům. Po propuštění v roce 1960 pracoval jako dělník v plzeňských pivovarech. Po osmnácti letech mu byla opět povolena pastorační činnost a tak mohl v Domově důchodců v Újezdci u Klatov působit jako duchovní správce u řeholních sester. Tehdy se už však plně věnoval i svému druhému poslání - léčitelství. Jméno léčitele a duchovního Františka Ferdy se stalo v Čechách legendou jež udivovala i vědecký svět. Byť se pesimističtí lékaři, absolventi materialisticky pojaté medicíny, snažili zpochybňovat páterovy diagnózy, museli je uznat. Zdlouhavější a vědecky ověřené medicínské metody je totiž potvrdily. Otec Ferda se zúčastnil vědeckých kongresů v Moskvě a v italském Miláně, kde na přání odborníků diagnostikova...
Více od autora
František Duchoň (3)
František Duchoň byl v letech 2002–2012 soudcem Ústavního soudu. Práva vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1969, v roce 1981 zde získal i titul doktora práv a v letech 1982–1984 absolvoval postgraduální studium v oboru správní právo a státní správa. V průběhu 90. let se zúčastnil řady zahraničních odborných stáží a mezinárodních právních konferencí. V letech 1997–98 se v Radě Evropy podílel na vypracování Charty o statutu evropského soudce. Nejdříve působil jako justiční čekatel a poté od roku 1971 jako soudce na občanskoprávním úseku u Okresního soudu v Ústí nad Labem. V roce 1978 ale na svou funkci rezignoval a šel pracovat jako podnikový právník k Okresnímu ústavu národního zdraví a Okresní hygienické stanici do Jihlavy. Do justice se vrátil v roce 1991, a to jako soudce Okresního soudu v Jihlavě, kde se poté stal i místopředsedou soudu. V roce 1995 přešel k Nejvyššímu soudu, kde se stal předsedou senátu jeho občanskoprávního kolegia. Do KSČ vstoupil už za studií, vystoupil na jaře 1969. Soudcem Ústavního soudu byl jmenován prezidentem Václavem Havlem dne 6. června 2002.
Více od autora