Všichni Autoři a témata

Jacques Lamontagne (5)

Kanadský ilustrátor, autor komiksů.

Jacques Goimard (2)

Jacques Chabannes (3)

Producent a režisér Jacques Chabannes pracoval 37 let pro TV-Paríž. Byl velmi plodný a populární spisovatel, který za své dílo obdržel cenu Prix du roman d\‚aventures. Jeho velkou vášní byla historie a romány ze staré Francie jsou ozdobou jeho díla. Velkou část jeho bibliografie tvoří monografie světců a historických osobností, za něž obdržel Velkou cenu akademie v Maine roku 1969. Ch. však o hrdinech jen nepsal, on tak i konal a za své činy během II. světové války obdržel titul Légion d\‘Honneur a vyznamenání Croix de guerre 1939–1945 a Médaille de la Résistance.

Jacques Brenner (2)

Jacques Brenner , jehož skutečné jméno je Meynard Jacques , byl francouzský spisovatel, autor románů a esejů, narodil se v Saint-Die-des-Vosges , dne 16.září 1922 a zemřel v Paříži dne 20.února 2001 . Syn George Maynarda, úředníka a knihkupce, který se přestěhoval v roce 1935 do Rouenu . Během okupace se věnoval studium práv na univerzitě v Rouenu. V roce 1945 dokončil studia na právnické fakultě a stal se literárním kritikem pro deník Paříž-Rouen Normandie. Dále publikoval články v různých místních literárních časopisech. V edici de Minuit v roce 1948 publikoval svou první práci, trilogii založenou na jeho vzpomínkách z dětství. Ve stejné době se přestěhoval do Paříže. Tam se tento mladý autor setkal mimo jiné Eugenem Ionescem , Borisem Vianem a Antoninem Artaudem . Vytváří kruh přátel v literární generace poválečné Francie , v roce 1953 založil vlastní literární časopis Les Cahiers des Saisons . Po dobu patnácti let , se pustil do objevování nových talentů . Byl postupně poradcem v několika literárních nakladatelstvích. Pracoval na různých novin a časopisů a byl členem poroty několika literárních soutěží.On sám obdržel cenu za literaturu Francouzské akademie v roce 1995 . Jeho mistrovským dílem je nepochybně jeho deník, publikovaný v několika svazcích. Byl psán více než půl století, pokrývá více než 4000 stránek rukopisu. Je pozoruhodným svědectvím pařížského literárního života v druhé polovině dvacátého století, a zároveň příběhem jeho soukromého života.

Jacqueline Bellefontaine (2)

Francouzská autorka sbírek kuchařských receptů.

Jacopo Donati (1)

Jacob Christoph Burckhardt (2)

Švýcarský historik, klasický filolog, kulturolog, filozof umění.

Jack Everett (5)

Spisovatel, autor románů z amerického západu.

Jack Chase (2)

Lékařský výzkumník – mikrobiolog. Pracoval jako lékař-specialista na oddělení infekčních chorob, dále jako ředitel lékařského výzkumu pro farmaceutické společnosti. Je autorem několika thrillerů z lékařského prostředí, které se staly mizinárodními bestsellery. Je manželem spisovatelky a novinářky Katherine Stone.

Jack C Richards (5)

Učebnice angličtiny.

J.J. Duffack (4)

J. Sharon (3)

J. S Fletcher (4)

Britský novinář a spisovatel detektivních příběhů.

J. Randy Taraborrelli (3)

není jen uznávaný žurnalista, znají ho i televizní diváci jako oblíbeného hosta mnoha především zábavných programů, diskuzních a publicistických pořadů Pravidelně se objevuje v dokumentárním seriálu o hollywoodských hvězdách True Hollywood Story. Taraborrelli je autorem jedenácti knih, včetně Once Upon a Time – Behind the Fairytale of Princess Grace and Prince Rainier, Madonna – An Intimate Biography, Sinatra – Behind the Legend, Michael Jackson – The Magic and the Madness nebo nejnovější Diana Ross – The Unauthorized Biography. Žije v Los Angeles.

J. R Castle (2)

J. R. Castle je pseudonym skupiny autorů pracující pro HOTHOUSE FICTION.

J. I. M Stewart (2)

Anglický autor detektivních románů a novel, profesor anglického jazyka a literatury, literární kritik, publikoval pod pseudonymem i vlastním jménem.

J. H Adam (3)

Ekonom, publikace z oboru.

J. F Svoboda (4)

J. Dalgliesh (5)

J. C Masterman (3)

J. Břetislav Mrkos (2)

Autor ekonomických a politologických prací psaných německy.

J Vaňková (5)

J Skalník (5)

J Scheinost (5)

J Mráz (1)

J Lebeda (1)

J Hausman (4)

J Beneš (3)

Ing. v oblasti řízení vědeckotechnického rozvoje.

Ivy Smoak (3)

Ivor Mihál (3)

Slovenský fotograf.

Ivona Šuchmannová (3)

Překlady z angličtiny.

Ivona Řezanková (1)

Narozena 1952. Politoložka.

Ivona Hodasová (1)

Ivo Železný (4)

Ivo Železný je český nakladatel, překladatel, příležitostně i tlumočník především ze švédštiny, ale něco přeložil i z angličtiny, dánštiny, esperanta, finské švédštiny, norštiny, polštiny, ruštiny a slovenštiny, drobnosti i z nizozemštiny a islandštiny, antologista a editor. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor anglistika a nordistika . PhDr. z UK 1985 . Pracoval 1974–1985 v Nakladatelství Svoboda , 1985–1990 v Odeonu , 1989–1991 v družstvu kulturních služeb Art-servis jako šéfredaktor Nakladatelství Art-servis a spoludružstevník , 1991 – v Ivo Železný, nakladatelství a vydavatelství jako majoritní vlastník a šéfredaktor, 1993–2007 v nakladatelství IŽ jako majitel a šéfredaktor. V těchto třech nakladatelstvích z převážné části vymyslel a prodal knih a časopisů za více než 1,3 miliardy korun. Redigoval přes sto knižních titulů, jejichž většinu nalezl a prosadil. Ivo Železný byl zapojen do činnosti jednoho z prvních SF klubů v Praze Villoidus, jehož byl členem 1982 až 1984, překladatel sci-fi literatury a byl členem soutěžní poroty v začátcích ankety o Cenu Karla Čapka na Parconech. Patří k zakladatelům Československého fandomu. Sestavil řadu antologií české a slovenské a světové sci-fi, viz níže. V roce 1984 získal na Parconu cenu Ludvík za vydanou antologii Experiment člověk a o rok později další za antologii Stalo se zítra. Dále získal i cenu Mlok. Titulky několika málo filmů ze švédštiny a angličtiny, např. pro Tarkovského Oběť. Ve svém mládí se Ivo Železný intenzivně věnoval esperantu a po obnovení Českého esperantského svazu v roce 1969 se s...

Ivo Tretera (5)

Ivo Tretera byl český filosof. Jeho bratrem je Jiří Rajmund Tretera. Dětství prožil na pražských Vinohradech, na konci války při bombardování Prahy byl při výbuchu bomby zraněn, následkem čehož postupně přestal slyšet na levé ucho. Rodiče se v prvních měsících jeho života rozešli a svého otce uviděl poprvé až v roce 1951. Téhož roku se také seznámil se svojí budoucí manželkou Peluškou Bendlovou. Po maturitě na klasickém gymnáziu studoval historii a filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde roku 1955 obhájil diplomovou práci O některých gnoseologických otázkách pedagogiky. Během studia ho zde nejvíce ovlivnil profesor Jan Blahoslav Kozák. Po obhajobě diplomové práce nastoupil na fakultu jako asistent se zaměřením především na teorii poznání a dějin filosofie, přičemž krom nuceného působení v Archivu UK na ní vyučoval až do své smrti. Předmětem jeho raného vědeckého zájmu, zhruba do konce 50. let, byla metodologie věd a zvláště pak filozofie výchovy, která ho přivedla hlavně ke zkoumání specifické povahy noetiky předávání již dosažených poznatků, tj. znovupoznávání poznaného. Zprvu byl značně inspirován polským i západním neomarxismem ; noetická tematika jej otevírala vlivům filozofie analytické a novopozitivistické . Účinnou protiváhou této jeho původní spíše scientistické orientace, jež pozvolna ustupovala, byla mu záliba v surrealismu, abstraktním umění a zejména dlouholeté přátelství se spisovatelem Bohumilem Hrabalem a osobami z jeho kruhu. Bohumil Hrabal: „Filosof Tretera? To je ten, co po hospodách hledá pravdu. Pravdou ovšem je, že pak po hospodách hledá Treterova žena Treteru…“ V roce 1966 obhájil na FF UK kandidátskou dizertaci Pravda a intuice. V letech 1966–1967 přitom studoval na univerzitách v Nancy a Paříži (setkání s P. Ricoeurem...

Ivo T Budil (3)

Prof. RNDr. Ivo T. Budil, Ph.D., DSc. , český antropolog a vysokoškolský pedagog. Zabývá se problematikou dějin antropologického myšlení a vztahy mezi západní civilizací a zámořskými společnostmi v širším historickém a intelektuálním kontextu. Působí na Metropolitní univerzitě Praha. Zakladatel a emeritní děkan Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK a v roce 1994 obhájil disertační práci na Filozofické fakultě UK. V roce 2001 se habilitoval v oboru sociologie na Fakultě sociálních věd UK. V letech 1994 a 1995 působil na univerzitách v Lyonu a Aix-en-Provence a 1999 a 2000 na John Hopkins University v Baltimoru. V letech 1996 až 1998 byl viceprezidentem mezinárodní organizace Language Origins Society. V první polovině devadesátých let přednášel na 1. lékařské fakultě UK. V roce 1998 byl jmenován vedoucím Katedry sociální a kulturní antropologie na Západočeské univerzitě v Plzni a rok poté zde zvolen děkanem Fakulty humanitních studií. Přednáší dějiny antropologie na Filozofické fakultě UK a na Fakultě humanitních studií UK. Kromě řady odborných studií a populárních článků je autorem knih Mýtus, jazyk a kulturní antropologie , Za obzor Západu a Od prvotního jazyka k rase . V roce 2009 obdržel Medaili Vojtěcha Suka udělenou Ústavem antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity za „vynikající příspěvek k rozvoji české antropologie“, roku 2002 získal Výroční cenu Nadace Josefa Hlávky v kategorii společenských věd za knihu Za obzor Západu a je nositelem "SVU Fellow for the professional achievements in the area of social sciences" . Je předsedou Demokratického klubu.

Ivo Šteiner (3)

Narozen 15.8.1940 v Londýně . Prof., MUDr., CSc., lékař, patolog, práce z oboru zejména patologie srdce a cév.

Ivo Slosarcik (5)

Ivo Šlosarčík je profesorem mezinárodních teritoriálních studií a držitelem titulu Jean Monnet Chair pro obor práva EU. Působí na katedře evropských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V minulosti publikoval monografii analyzující transformaci kondicionality v Evropské unii, byl editorem knihy o institucionální reformě EU po Lisabonské smlouvě a autorem knihy o unijní dimenzi politického a ekonomického vývoje v Irské republice. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a Central European University v Budapešti. Dnes se zabývá právními otázkami evropské integrace, reformami veřejné správy a problematikou evropské spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí. Vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, Jean Monnet Center of Excellence a New York University v Praze. Založil Institut pro evropskou politiku EUROPEUM, kde v současnosti působí jako ředitel pro výzkum.

Ivo Petr (5)

Český cestovatel, autor cestopisných knih.

Ivo Novák (3)

RNDr. Ivo Novák, CSc. vystudoval zoologii a entomologii na PřF UK v Praze. Zabýval se ochranou rostlin ve Výzkumném ústavu řepařském v Semčicích a ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni. Nyní důchodce. Spolupracuje na výzkumu Lepidopter v CHKO Křivoklátsko.

Ivo Navrátil (3)

Narozen 24.12.1953 v Brně. Archivář, historik, práce z oboru.

Ivo Lukuvka (2)

Narozen 6. 6. 1930. Grafik v oboru užité grafiky, Ilustrátor.

Ivo Koudelka (3)

Narozen 13.11.1954. JUDr., vydavatel a galerista.

Ivo Ducháček (3)

Ivo Ducháček , byl český a československý novinář a politik, člen Československé strany lidové, za kterou byl po válce poslancem Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, pak exilový politik a vysokoškolský učitel. V roce 1935 dokončil studia práv na Masarykově univerzitě v Brně. Začal pracovat jako novinář. Od roku 1936 byl pařížským dopisovatelem Lidových novin. Zde zažil přijetí Mnichovské dohody a za druhé světové války zůstal v emigraci. Působil na pozici politického referenta úřadujícího místopředsedy Československého národního výboru v Paříži a předsedy exilových vlád v Londýně Jana Šrámka, blízko měl i k exilovému ministrovi Hubertu Ripkovi. Koncem války se podílel na osvobozování Plzně jako styčný důstojník generála George S. Pattona. Po osvobození se zapojil do činnosti lidové strany. V ní představoval mladou generaci se zkušenostmi z exilu. V roce 1946 byl na sjezdu strany zvolen do jejího ústředního výkonného výboru. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za lidovce. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do parlamentních voleb v roce 1948. Jako předseda zahraničněpolitického výboru Národního shromáždění podporoval zahraniční orientaci ČSR na SSSR, ale snažil se i o analogické posílení spojenectví s Francií a Velkou Británií. Byl orientován proti KSČ a jako šéfredaktor politického týdeníku Obzory se s komunisty dostával do střetů. Vydávání tohoto listu komunisty ovládané ministerstvo informací dočasně zastavilo. V redakci Obzorů spolupracoval s dalším mladým lidoveckým politikem a publicistou, Pavlem Tigridem. Obzory byly kritické k některým aspektům politiky třetí republiky . V rámci KSČ proti Obzorům vystupoval zejména ministr informací Václ...

Iveta Ondriová (5)

Slovenská specialistka a vysokoškolská pedagožka v oblasti ošetřovatelství a prediatrického ošetřovatelství, autorka prací z oboru.

Iveta Chmielová Dalajková (4)

Narozena 27. 4. 1976 v Praze. Mgr., LL.M., manažerka, personalistka a vysokoškolská učitelka, zaměřená na personální management. Autorka ilustrací v knize cestopisných reportáží.

Ivana Rešková (3)

PhDr., lektorka češtiny jako cizího jazyka, autorka učebnic češtiny pro vysoké školy.

Ivana Nováková (2)

Ivana Krajsová (3)

Narozena 10. 3. 1952. Prim. MUDr., MBA, dermatolog . Práce z kožního lékařství, zejména publikuje o melanomu.

Ivana Knaislová (1)

Ivana Blahutová (4)

Narozena 30. 1. 1958 v Ostravě. Pedagožka, úřednice, prozaička, dramatička, ilustrátorka, editorka, překladatelka z ruštiny.

Ivana Argayová (5)

PhDr., slovenská vysokoškolská pedagožka, odbornice na ošetřovatelství a urgentní ošetřovatelství . Publikace v oboru.

Ivana (5)

Ivan Vyskočil (1)

Narozen 21.5.1946. Herec.

Ivan Vološčuk (4)

Slovenský ekolog, lesnický fytocenolog, pedagog a publicista.

Ivan Vazov (4)

Ivan Vazov byl bulharský básník, prozaik, dramatik, publicista a buditel. Narodil se v malém městečku Sopot v centrální části Bulharska, v rodině obchodníka. Ve svém rodišti také navštěvoval základní školu, kde již jako malé dítě projevil zájem o literaturu, pod vlivem svého učitele, ruského rodáka Partineje Belčeva. Nejvíce ho zaujala ruská poezie. V roce 1865 přešel do školy v nedalekém městě – Kalofer. Na místní škole jej vyučoval otec významného bulharského básníka Christo Boteva. Zde se seznámil s díly ruských a francouzských klasiků. Četba evropských klasiků se významným způsobem podílela na Vazovově názorovém vývoji. V roce 1866 začal studovat plovdivské gymnázium, kde se naučil francouzský jazyk, navzdory místní konvenci učit se turecky, nebo řecky. Zde se mu dostala do rukou originální vydání díla Victora Huga. Navzdory jeho zájmu o literaturu si jeho otec přál, aby se věnoval obchodu. Vyhověl přání svého otce, ale o obchodnické záležitosti nejevil žádný zájem, do obchodních záznamů si dokonce během pracovního dne zaznamenával své lyrické postřehy. Přestože matka měla pro svého syna pochopení, otec trval na svém a poslal jej do Rumunska, aby se učil obchodu. Tam, daleko od otcova vlivu, se věnoval především literární činnosti, seznamoval se s rumunskou literaturou, četl rumunské literární noviny – Svoboda , ve kterých mu také vyšly jeho první básně. Po návratu do vlasti se stal krátce učitelem. V roce 1875 se vrátil do svého rodného města, kde se zapojil do protitureckého odboje. Po nepovedeném starozagorském povstání čelil hrozbě perzekuce a odjel opět do Rumunska. Zde mu vyšly první básnické sbírky. V jeho rodišti však došlo k největší tragédii, Turci vyplenili celé město a zabili Vazovova otce. V roce 1878 se vrátil zpět do vlasti, kde probíhala snaha o osvobození Bulharska od turecké nadvlády. Zapojil se do kulturní a osvětové činnosti. Založil první bulharsk...

Ivan Vágner (3)

Ivan Viktorovič Vagner byl původně inženýr společnosti RKK Energija, od roku 2010 je kosmonautem, člen oddílu kosmonautů CPK . V roce 2020 byl na ISS v rámci Expedice 62 a 63. Narodil se ve městě Severoněžsk v Anchangelské oblasti. V roce 2008 dokončil Baltskou státní technickou univerzitu D. F. Ustinova v Petrohradu. Roku 2008 nastoupil jako inženýr v kosmické společnosti RKK Energija. V roce 2010 byl vybrán jako kosmonaut kandidát oddílu RKK Energija, do oddílu byl zařazen 8. listopadu 2010. Vzhledem ke sjednocení ruských oddílů kosmonautů s platností od 22. ledna 2011 přešel do oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů . Po absolvování dvouletého základního výcviku 3. srpna 2012 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“ . Roku 2016 byl vybrán jako člen Expedice 53 a Expedice 54 na Mezinárodní vesmírnou stanici . Do vesmíru měl vzlétnout v září 2017 v lodi Sojuz MS-06. Jeho kolegy měli být Alexandr Skvorcov ml. a Scott Tingle, kosmonauti měli na stanici strávit zhruba půl roku. Vzhledem k odkladu startu modulu Nauka a s tím souvisejícího snížení počtu ruských kosmonautů na ISS, na podzim 2016 vypadl z posádky. V létě 2018 byl do záložní posádky pro Expedici 61/62 , nicméně později bylo jmenování zrušeno. Další jmenování obdržel v dubnu 2019, kdy se stal členem zálohy pro Expedici 63/64 a v srpnu 2019 členem Expedici 65/66 (ještě do konce roku přečíslované na Expedici 64. Dne 19. února 2020 agentura Roskosmos oznámila změnu sestavy hlavní posádky lodi Sojuz MS-16. Původní ruská posádka Nikolaj Tichonov a Andrej Babkin musela být ze zdravotních důvodů nahrazena záložní dvojicí Anatolij Ivanišin a Ivan Vagner. Americký astronaut Christopher Cassidy nadále zůstal členem posádky. Start proběhl 9. dubna 2020 z kosmodromu Bajkonur a o 6 hodin později se spojili s ISS. V tomto článku byl použit pře...

Ivan Úlehla (5)

Narozen 17. 10. 1921 v Uherské Skalici a zemřel 20. 3. 2004. RNDr. DrSc., byl profesorem jaderné fyziky, práce z oboru.

Ivan Ul'janovič Basargin (2)

Ruský spisovatel.

Ivan Tomší (4)

Narozen 2.9.1954 v Českých Budějovicích. Ing.ekonomie, odborné práce z mzdové politiky a platových tříd.