Všichni Autoři a témata

Filip Počta (5)

Filip Počta byl český geolog a paleontolog, profesor Univerzity Karlovy, pokračovatel Joachima Barranda. Věnoval se výzkumu zkamenělin v Čechách i dalších evropských zemích. Založil paleontologický ústav v Praze a stál v čele geologického ústavu UK. Byl autorem prvních českých učebnic paleontologie . Velkou oblibu si získaly jeho veřejné přednášky a populárně-vědecké publikace . Narodil se 19. listopadu 1859 v Praze. Po maturitě na akademickém gymnáziu studoval přírodní vědy v Praze, Bonnu a Paříži. První zaměstnání získal jako asistent profesora Antonína Friče v Českém muzeu, poté pracoval jako univerzitní asistent profesora Otomara Nováka. Roku 1888 získal titul doktora filosofie a znovu odjel na studijní cestu do Paříže, Londýna, Švédska, Rakouska a Německa. Po návratu do Prahy se zaměřil na dokončení vědeckého výzkumu, započatého Joachimem Barrandem. Vytvořil přitom stovky výbrusů zkamenělin . Roku 1891 se habilitoval na docenta paleontologie na české univerzitě v Praze. O sedm let později se stal mimořádným a nakonec v roce 1905 řádným profesorem geologie a paleontologie; krátce poté byl rovněž ustanoven soudním znalcem. Po jmenování profesorem založil v Praze paleontologický ústav, druhý v Rakousku . Později byl jmenován ředitelem geologického ústavu UK a členem akademického senátu. Ve školním roce 1910–11 zastával funkci děkana filosofické fakulty. Stal se řádným členem Učené společnosti a České akademie věd a umění a čestným členem Société géologique de France, ukrajinského geologického spolku, Plzeňského přírodovědeckého klubu, společnosti pro výzkum Orientu a dalších organizací. Ve vědecké práci se soustředil na zkamenělé houby, rudisty, korály a mechovce. V posledních letech se také zaměřil na popularizaci poznatků. V pražskýc...

Fidel Castro (5)

Fidel Alejandro Castro Ruz byl kubánský prezident a premiér, revolucionář a první tajemník Komunistické strany Kuby. Vládl od roku 1959, kdy byl pod jeho vedením svržen generál Fulgencio Batista, až do roku 2006, kdy těžce onemocněl a jeho funkce kromě vedení strany převzal jeho bratr Raúl Castro. V únoru 2008 rezignoval na pozici prezidenta a v dubnu 2011 se vzdal i funkce prvního tajemníka strany. Castrova vláda se zapsala do dějin země výstavbou socialismu, rozvojem zemědělství, vzrůstem vzdělanosti, integrací do RVHP, ale také cenzurou tisku, porušováním lidských práv, zadržováním velkého počtu politických vězňů či neúspěšným vyrovnáním se s chudobou obyvatelstva na přelomu 20. a 21. století. Narodil se 13. srpna 1926 na statku v Biránu, nedaleko Mayarí, v provincii Holguín, jako potomek Ángela Castra y Argiz, úspěšného podnikatele s cukrovou třtinou. Jeho matka Lina Ruz González byla služka v jeho domácnosti. Castrův otec Angel Castro byl chudý galicijský imigrant ze Španělska, který se postupně vypracoval na bohatého farmáře. V roce 1898 Castrův otec bojoval jako španělský voják ve španělsko-americké válce, po které Kuba získala nezávislost na Španělsku a dostala se pod silný politický a ekonomický vliv Spojených států. S Fidelovou matkou se Angel Castro oženil, až když bylo Fidelovi 15 let. Do té doby žil se svou první manželkou Marií Luisou Argotou. Castro měl dva poloviční sourozence Lidii a Pedra Emilia, které měl jeho otec z prvního manželství. S jeho matkou Linou následovalo dalších šest dětí: tři bratři a tři sestry , které se narodily z nemanželského svazku. Sám Fidel Castro byl pro svůj nemanželský původ ve škole vysmívaným dítětem. Tato situace se změnila až sňatkem jeho otce s matkou Linou krátce před Castrovým nástupem na univerzitu, kdy si také mohl ke svému jménu připsat i mateř...

Ferry Fediuk (4)

Narozen 3. 2.1929 ve Velkých Hamrech, zemřel 6. 7. 2021. Geolog a spisovatel, profesor petrografie, autor odborných článků a příruček z oboru a povídek žánrů hororu, katastrofismu a fantastiky.

Fernando Carulli (6)

Fernando Carulli byl italský skladatel, kytarista a hudební pedagog, který patří k nejvlivnějším osobnostem v dějinách klasické kytary. Narodil se v Neapoli a původně se hudbě věnoval jako violoncellista. Později se však věnoval kytaře a stal se plodným skladatelem a velmi uznávaným interpretem. Carulli napsal pro tento nástroj více než 400 skladeb, včetně koncertů, komorních děl a sólových skladeb, které významně přispěly k rozvoji klasického kytarového repertoáru.

Fernand Salentiny (3)

Profesor obecné historie v Lucembursku.

Ferenc Fricsay (5)

Ferenc Fricsay byl uznávaný maďarský dirigent, známý svým dynamickým dirigentským stylem a interpretací klasického repertoáru. Narodil se 9. srpna 1914 v Budapešti a v polovině 20. století byl významnou osobností evropské scény klasické hudby. Fricsay získal hudební vzdělání na Hudební akademii Franze Liszta v Budapešti a později se stal žákem slavného skladatele Bély Bartóka.

Ferdinand Vaněk (4)

Narozen 19.12.1849 ve Velvarech, zemřel 29.3.1939 v Klatovech. Středoškolský profesor, vlastivědný pracovník Klatovska. Práce v oboru.

Ferdinand Macháček (6)

Narozen 6.12.1882 v Chrudimi, zemřel 18.4.1949 v Praze. Novinář, vydavatel odborných zahrádkářských a pěstitelských listů.

Ferdinand Lundberg (1)

Americký sociální filozof a kritik, publikace z oboru.

Felix Salten (5)

Felix Salten, rodným jménem Siegmund Salzmann byl rakouský spisovatel, kritik, dramatik, esejista, libretista a scenárista židovského původu. Mezi jeho nejznámější literární díla patří příběh malého kolouška Bambiho z knihy Bambi, život v lese z roku 1923, příběh o veverce Perri z roku 1938. Velmi známý je též jeho eroticko-pornografický román Josefina Mutzenbacherová z roku 1906. Všecha tato díla byla přeložena do mnoha jazyků a později byla i zfilmována. V roce 1891 se stal členem literární skupiny Mladá Vídeň. Od roku 1927 působil ve funkci předsedy Rakouského PEN klubu. Narodil se v Pešti, když mu byl 4 týdny, jeho rodina se přestěhovala do Vídně. Zde žil až do roku 1936. Po nacistickém obsazení Rakouska, kdy mu hrozilo jako Židovi velké nebezpečí, se natrvalo přestěhoval do neutrálního Švýcarska, kde také zemřel.

Fedor Vasil'jevič Konstantinov (4)

Ruský filozof, redaktor odborných časopisů a vysokoškolský učitel, zaměřený na marxismus-leninismus a dialektický a historický materialismus.

Fedor Grigor'jevič Uglov (2)

Ruský lékař, chirurg.

Fadhlalla Haeri (2)

Transkripce: v angličtině Shaykh Fadhlalla Haeri V češtině Šajch Fadhlalla Haeri nebo Šajch Fadlulláh Chajrí Šejk Fadhlalla Haeri se narodil v Karbale v Iráku jako potomek několika generací známých a uctívaných duchovních vůdců. Vzdělání získal v Evropě a Americe, založil několik firem na Středním východě a pracoval jako konzultant v ropném průmyslu. V roce 1980 založil Zahra Trust, charitativní organizaci s centry v USA, Velké Británii a na Středním východě, která si klade cíl přiblížit tradiční islámské učení široké vrstvě obyvatelstva prostřednictvím kurzů a publikací a podporuje nejrůznější charitativní programy. Šejk Fadhlalla se v současné době zabývá přednášením a psaním knih a komentářů ke Koránu.

F. N Paraubek (2)

Autor publikací z oblasti sklářství.

F. M Bartoš (2)

Ewan Clarkson (1)

Celý život se věnoval pozorování života v přírodě a psaní knih, jejich cílem je poučit čtenáře o nutnosti ochrany životního prostředí. Narodil se roku 1929 v severoanglické Cumbrii a po skončení vojenské služby pracoval sedm let jako veterinář. Poté se odstěhoval do Devonu, kde žil až do své smrti. Kromě deseti románů, napsal též řadu článků a povídek, jejichž námětem byl vždy život v přírodě či na venkově.

Evžen Hirschfeld (6)

Narozen 1893, zemřel v lednu 1969 v Praze. Ing., dr.techn., profesor strojní fakulty, literatura z oboru.

Evie Dunmore (4)

Britská spisovatelka, autorka historických romancí. Žije a pracuje v Berlíně.

Evgeny Nesterenko (4)

Evgeny Nesterenko byl proslulý sovětský a ruský operní basista, který se vyznačoval silným hlasem a velkolepým vystupováním na jevišti. Narodil se 8. ledna 1938 v Moskvě, v mládí se zajímal o hudbu a svou vášeň rozvíjel studiem na moskevské konzervatoři. Nesterenkova kariéra se rozjela po vítězství v Mezinárodní Čajkovského soutěži v roce 1967, což vedlo k angažmá ve významných operních domech po celém světě.

Evelyn A Crowe (3)

Americká autorka milostných románů.

Eve Chase (3)

Évariste Régis Huc (3)

Évariste Régis Huc – 26. března 1860, Paříž) byl francouzský misionář známý především díky svým cestám do Tibetu, Číny a Tatarska. Huc společně se svým druhem Josephem Gabetem byli prvními Evropany, kteří navštívili Lhasu od dob Thomase Manninga ). Huc o svých cestách napsal cestopis, který několikrát vyšel i v českém jazyce. Huc se narodil v malé vesnici Caylus ve francouzském departementu Tarn-et-Garonne. Ve věku čtyřiadvaceti let vstoupil mezi pařížské lazaristy. Krátce po své ordinaci v roce 1839 byl vyslán do Číny, aby tam vykonával práci misionáře. Zhruba 18 měsíců však ještě strávil v Macau, kde se intenzivně připravoval na misionářskou práci, což zahrnovalo především studium čínského jazyka. Po této přípravě začal se samotnou křesťanskou misií, a to nejdříve v jižních oblastech Číny. Za nějaký čas poté se přesunul do severněji ležícího Pekingu, kde získal hlubší znalosti čínštiny. Poté se vydal dále na sever až na samotnou hranici Číny s Mongolskem, kde se věnoval studiu dialektů a zvyků Tatarů, pro jejichž potřeby přeložil i několik náboženských textů. Huc měl v úmyslu cestovat z Číny dále do tibetské Lhasy, odkud zamýšlel putovat do Indie. V roce 1844 se s dalším lazaristou Josephem Gabetem a mladým Dahurem, který konvertoval ke křesťanství, vydali z Duolunu do Lhasy. Jelikož byl tehdy vstup do Lhasy cizincům zakázán, malá skupina cestovala v převleku za tibetské lámy. Po překročení Žluté řeky muži museli přejít rozsáhlé oblasti pouště Ordos ve Vnitřním Mongolsku. Po těžkých útrapách se jim podařilo dosáhnout Kan-su a jít dále, až se jim v lednu 1845 podařilo dojít na čínskou hranici, kde strávili nějaký čas studiem tibetského jazyka, buddhistické literatury a pobytem v klášteře Kumbum. Poté se vydali na další cestu. Po překročení pouštních oblastí Čching-chaje došli k jezeru Kukunor s ostrovem s meditujícími lámy. Po namáhavé a vyče...

Evald Flisar (5)

Evald Flisar je slovinský spisovatel, básník, překladatel, dramatik a šéfredaktor literárního časopisu Sodobnost. Evald Flisar je známý především jako autor cestopisů, které vzešly z cest po osmi desítkách států světa. Jeho Čarovnikov vajenec je jedním z nejčtenějších slovinských románů. V posledních desetiletých je známý především díky svým divadelním hrám. Svá díla tvoří ve slovinštině i angličtině. Do angličtiny i z angličtiny také překládá. Jeho díla byla převedena do více než 20 jazyků. Evald Flisar vystudoval střední školu v Murské Sobotě, posléze studoval na Filozofické fakultě v Lublani. Od roku 1965 Flisar spolupracoval s nejrůznějšími slovinskými novinami a literárními časopisy. Roku 1966 se po vydání své básnické prvotiny Symphonia poetica rozhodl opustit studium a stát se svobodným umělcem. Roku 1967 napsal pamflet Kristusov samomor a vydal ho vlastním nákladem. O rok později vyšel jeho první román Mrgolenje prahu. V roce 1969 pak vznikl jeho druhý román Umiranje v ogledalu a ve stejném roce opustil vlast a vydal se do zahraničí. Ve Vídni napsal rozhlasovou hru Sodniška zgradba, která získala první cenu Radia Ljubljana. Z Rakouska je odešel do Londýna, kde začal studovat dramaturgii, angličtinu, psal rozhlasové hry a byl a byl redaktorem encyklopedie. Pro BBC napsal hru Upsetting of the Status Quo. Roku 1972 vyšla v Mariboru tragikomedie v deseti obrazech Kostanjeva krona, která byla dramatizací románu Mrgolenje prahu. Poté následovalo období cest po Austrálii. Zde navštěvoval jazykové kurzy a školu kreativního psaní a dva roky se živil jako strojvedoucí metra v Sydney. Z Austrálie se vydal do Asie, která mu učarovala. První cestu shrnul Flisar strnil v cestopisu Tisoč in ena pot . Po zastávce v Londýně se vydal na cestu do západní Afriky, o níž pojednává cestopis Južno od severa . Nejlepší příběhy z Austrálie, Asie a Afriky zveřejnil ve sbírce povídek Popotnik v kraljestvu senc , za niž získal cenu...

Eva Woods (3)

Britská spisovatelka a lektorka kreativního psaní.

Eva Výtisková (3)

Narozena 18.2.1945. Historička umění, autorka katalogů výstav.

Eva Vítová (2)

Narozena 1947. PhDr., česká muzikoložka a teatroložka.

Eva Svobodová (6)

Narozena 19. 11. 1952 v Třeboni. Mgr., vysokoškolská pedagožka, odborné práce z primární pedagogiky, též autorka knih pro děti a mládež.

Eva Streblová (6)

Narozena 1953. RNDr., autorka učebnic chemie z oboru lékařství.

Eva Sládková (5)

Autorka učebnic a příruček angličtiny.

Eva Sládková (3)

Autorka sbírky citátů.

Eva Šedivá (4)

Narozena 24.12.1934. Grafička a ilustrátorka.

Eva Rychterová (3)

Narozena 29. 1. 1930 v Plzni. Dr., CSc., orientalistka a překladatelka, práce z oboru.

Eva Rybářová (4)

Narozena 3.10.1928 v Mojmírovcích u Nitry. Slovenská psycholožka.

Eva Reitharová (2)

Narozena 1925, zemřela 2003.Historička a teoretička umění, monografie o výtvarných umělcích.

Eva Pospíšilová (6)

Scenáristka, též autorka povídek.

Eva Pospíšilová (4)

Eva Pospíšilová se narodila v Poličce, většinu svého života ale strávila v malé vesnici Horní Bradlo. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na Janáčkově akademii múzických umění a navázala spolupráci s Českou televizí. Společně se svou partnerkou Klárou Pospíšilovou tvoří autorské duo. Poznaly se na internetu díky fanouškovské základně Harry Pottera. Začaly spolu psát, nejdřív fanfikce, pak kratší příběhy, a nakonec vznikla první společná kniha Pátá minuta je o nás. A protože příběhy narůstaly, rozhodly se založit svoje vlastní stránky szabi.cz, kde publikují knihy, novely a povídky. Romantické, dramatické, ulítlé, zkrátka co je napadne. Jejich poznávacím znamením je, že si za hlavní postavy volí téměř vždycky kluky. V současné době spolu pracují na dalším příběhu, natáčejí podcasty a věnují se výchově dvou báječných psů.

Eva Pileřová (6)

Eva Pelantová (4)

Narozena 1955. televizní scénáristka.

Eva Ott (3)

Německá autorka příruček o zahradkářství.

Eva Michorová (5)

Eva Michorová se narodila 30. 12. 1964 v Kladně. Vystudovala kladenské gymnázium a fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Pracovala v časopisu Dikobraz, přispívala do časopisů Podvobraz, Květy, Vaše příběhy. Doposud publikovala šest dívčích románů: Čekání na prince , Bára ze zámku , Kdo mi dá růži? , Nikoho se nepros! , Samá voda a Tak co, holky, co si počnete? . S MUDr. Martou Brtníkovou napsala knížku o výchově k rodičovství Přinesl nás čáp, asi . Mimoto vydala knihu o hazardu Hříchy velkých hráčů a podílela se na knížce skutečných kriminálních příběhů A teď padáme, rejžo . Žije v Kyšicích na Kladensku s manželem, dvěma dětmi ? šestnáctiletou Nelou a dvanáctiletým Zdeňkem a psem Káčou.

Eva Mazurová (4)

Slovenská autorka kuchařských knih.

Eva Kubáňová (3)

Autorka příručky o olympijských hrách a sportech.

Eva Katharina Hoffmann (2)

Německá léčitelka, sociální pracovnice, feng shui poradkyně.

Eva Kareisová (4)

Narozena 25.2.1901, zemřela 14.11.1980 v Praze. Prozaička, publicistka, překladatelka.

Eva Karasová (3)

Narozena 1968. Filoložka, germanistka, autorka učebnic a pracovních sešitů němčiny.

Eva Jiříčková (6)

Středoškolská učitelka výtvarné přípravy a českého jazyka . Také básnířka, fotografka, malířka, grafička a zpěvačka.

Eva Fišerová (6)

Autorka publikací z oboru účetnictví.

Eva Fišerová (4)

Doc. RNDr., Ph.D., matematička, zaměřená na regresní statistické modely a analýzu citlivostosti variančních komponent.

Eva Dvořáková (5)

Narozena 1949. Ing., architektka, působící v oblasti památkové péče a výzkumu industriálních a technických areálů a objektů.

Eva Dolejšová (4)

Narozena v roce 1968. Bc., knihovnice v Knihovně K. H. Máchy v Litoměřicích, též autorka dětské knihy.

Eva Carvani (5)

Autorka dětské literatury.

Eva Bobůrková (4)

Narozena 10. 12. 1963 v Českých Budějovicích. Ing. , žurnalistka, publicistka, redaktorka Mladé fronty Dnes.

Eva Bernatová (6)

Autorka prací z oboru zdravotnictví a první pomoci.

Eugenie Dufková (3)

Eugene Ormandy (6)

Eugene Ormandy byl uznávaný americký dirigent maďarského původu, známý především díky svému dlouholetému působení ve Filadelfském orchestru. Ormandy se narodil 18. listopadu 1899 v Budapešti a původně se vzdělával jako houslista na Královské hudební akademii v Budapešti, poté se začal věnovat dirigování. Jeho kariéra se výrazně změnila, když se v roce 1921 přestěhoval do Spojených států. V roce 1936 se stal hudebním ředitelem Filadelfského orchestru a tuto funkci zastával úctyhodných 44 let až do svého odchodu do důchodu v roce 1980.

Eugène Le Roy (3)

Francouzský historik.

Eugene Ionesco (5)

Eugéne Ionesco byl francouzský dramatik a básník rumunského původu. Byl jedním z hlavních představitelů a zakladatelů absurdního dramatu; zároveň patří k jeho nejhranějším autorům. V literatuře se občas vyskytuje chybný rok Ionescova narození 1912, správný je 1909. Jeho otec byl rumunský advokát, matka byla dcerou francouzského železničního inženýra. V roce 1913 se rodina odstěhovala do Paříže. Za 1. světové války odjel Ionescův otec do Rumunska, odkud se už nevrátil a s manželkou se rozvedl. Spolu se svou sestrou žil Eugéne ve Francii až do roku 1925. Sourozenci se v uvedeném roce museli vrátit k otci do Rumunska, protože soud je přiřkl jemu. V letech 1929–1934 studoval na univerzitě v Bukurešti. Roku 1936 se oženil s Rodicou Burileanu, kterou poznal na studiích. Měli spolu dceru Marii-France . V roce 1942 se mu podařilo dostat se do Francie, tentokrát natrvalo. Ionesco nebyl mezi pařížskými levicovými kruhy příliš oblíben. Hra Nosorožci bývala vykládána jako alegorie na komunistické režimy, vycházela však z jeho zkušenosti se šířením propagandy fašismu. Od roku 1960 publikoval v novinách Le Figaro úvahy, v nichž kritizoval totalitu jako takovou. Jako jeden z prvních francouzských intelektuálů odsoudil Invazi vojsk varšavského paktu do Československa v roce 1968. Konkrétně se to stalo v článcích Československo? Jediná země v Evropě, která si zaslouží nezávislost a Od Prahy po Londýn samá hanba . V důsledku toho byly v Československu překlady jeho knih vyřazeny z knihoven a hry se nesměly provozovat. Ionesco je pochován na pařížském hřbitově Montparnasse. Na jeho prvních dílech je patrný vliv dadaismu, kdy bojuje proti logice světa a řeči. Patrné je to už v jeho rané hře Plešatá zpěvačka. Inspirací mu zde byla učebnice angličtiny. Její nesmyslný text, absurdní rozhovory, nesouvisející věty apod. daly vzniknout tzv. tragédii řeči...

Eugène Fromentin (5)

Eugene Samuel Auguste Fromentin-Dupeux byl francouzský romantický malíř a spisovatel, známý především svými obrazy z Alžíru a Egypta. Jeho manželkou byla Marie Cavellet de Beaumont, se kterou se oženil dne 18. května 1852. Původně studoval práva. Poté začal studovat krajinomalbu u Louise-Nicolase Cabata. V roce 1842 poprvé cestoval do Alžírska. Ovlivněn malířem Prosperem Marilhatem se rozhodl, že se bude věnovat námětům africké pouště. První práce tohoto námětu vystavil na Salonu v roce 1847. Do Sahelu v Africe se vrátil v roce 1848 a 1851. Dále cestoval v roce 1869 do Egypta. V roce 1870 navštívil Benátky a v roce 1875 Nizozemsko. Zde studoval díla nizozemských mistrů a napsal o nich sérii esejů, které vyšly roku 1876 v knize Les Maîtres d'autrefois. Byl přítelem malíře Gustave Moreaua . Jeho malířskými žáky byli Fernand Cormon a Henri Gervex . Se svým přítelem archeologem a fotografem Augustem Salzmannem v roce 1847 odjel do Alžírska. V jeho malířském díle je oceňována přesnost zachycení exotického prostředí a vystižení barevné atmosféry africké pouště. Ve své době dosáhlo velkého uznání. Tyto obrazy jsou vystaveny např. v Louvre nebo v Musée d'Orsay. Ve 20. století začíná být hodnoceno výše jeho dílo kritické a spisovatelské, viz např. Je pochován na hřbitově 'Cimetière de Saint-Maurice' v La Rochelle.

Eugen Zabel (3)

Německý spisovatel.

Eugen Vencovský (4)

Narozen 9.4.1908 v Prostějově, zemřel 6.1.1999 v Plzni. MUDr., DrSc., profesor, přednosta psychiatrické kliniky v Plzni. Práce v oboru.