19621–19680 z 153363 Autoři
František Laichter (4)
Narozen 29. 10. 1902 v Praze, zemřel 29. 5. 1985 tamtéž, PhDr., nakladatel, vedoucí nakladatelství Jan Laichter ; předseda nakladatelského spolku Kmen , zaměstnanec vydavatelského oddělení Synodní rady ČCE , faktický vedoucí církevního vydavatelství Kalich; vystudovaný filolog; syn nakladatele Jana Laichtera , bratr spisovatele Jana J. Laichtera .
Více od autora
František Kučera (6)
František Kučera je bývalý český hokejový obránce. Na začátku své kariéry působil ve Spartě, kde svým umem brzy převyšoval své vrstevníky. Ve věku 18 let se zúčastnil mistrovství Evropy juniorů a po něm byl v roce 1986 ve 4. kole draftován do NHL týmem Chicago Blackhawks. O rok později pomohl juniorské reprezentaci získat stříbrné medaile na juniorském mistrovství světa 1987. Po pádu železné opony mohl v roce 1990, ve věku 22 let, odejít do zámoří. Zde svou kariéru zahájil nejprve ve farmářském klubu Chicaga, v Indianapolis Ice, kde se setkal též s Dominikem Haškem. Poté začal nastupovat přímo za tým Chicago Blackhawks, s nímž se v sezóně 1991/92 dostal až do finále Stanleyova poháru, které však prohrál s Jágrovým a Hrdinovým Pittsburghem. V Chicagu vydržel až do sezóny 1993/94, v jejímž průběhu přestoupil do klubu Hartford Whalers. Zde působil až do sezóny 1995/96, během níž přestoupil do týmu Vancouver Canucks. V následující sezóně hrál nejenom za Vancouver, ale též za Houston Aeros či Syracuse Crunch. Navíc 18. března 1997 přestoupil do Philadelphie Flyers, za níž hrál jednak v NHL, ale také v jejím farmářském klubu Philadelphia Phantoms. Po sezóně 1996/97 zamířil zpět domů do pražské Sparty a nastupoval za ni až do sezóny 1999/2000. Během působení ve Spartě vyhrál vedle české Extraligy též titul mistra světa a především se stal olympijským vítězem. V době vítězství v Extralize navíc vedl Spartu jako její kapitán. Následující sezónu již opět hrál NHL, a sice v Columbusu. V průběhu sezóny však přestoupil do Pittsburghu, který v tu dobu trénoval Ivan Hlinka. Vydržel zde až do konce sezóny. V létě roku 2001 se vrátil zpět domů a na začátku sezóny 2001/02 nastoupil opět za pražskou Spartu. Po 10 odehraných kolech však odešel již potřetí do zámoří, tentokrát do klubu Washington Capitals, kam byl z Pittsburghu ...
Více od autora
František Kopečný (5)
František Kopečný byl český bohemista a slavista. Zabýval se etymologií a dialektologií. Narodil se v Určicích, v říjnu 1909, ovšem po několika letech se s rodiči přestěhoval do Vrahovic. Studoval na prostějovském gymnáziu a později na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . Doktorát dostal v roce 1935. Dostal nabídku pracovat u Českého slovníku, ale nabídku nepřijal. Práci mu nabídli znovu r. 1945, on ji opět nevzal a šel učit na Univerzitu Palackého. Od r. 1949 pracoval na Staroslověnském slovníku. Roku 1952 odešel do Slovanského ústavu ČSAV, kde se psal Ethymologický slovník. V listopadu 1970 obdržel Plaketu J. Dobrovského a šest let nato odešel do důchodu. Články F. Kopečného ve Slově a slovesnosti
Více od autora
František Klika (5)
František Klika byl český herec a divadelní režisér, autor dramatizace Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. Narodil se v Praze, v rodině holičského pomocníka Antonína Kliky a jeho manželky Karoliny, rozené Tomíčkové . Otec byl divadelní ochotník, ale nepřál si, aby se syn stal profesionálním hercem. Když zemřel, matka s jeho bratry odjeli do Ameriky s tím, že je Karel Klika bude následovat, až dostuduje průmyslovou školu. Když mu matka lodní lístek poslala, neuposlechl, lístek prodal a začal dráhu herce. Celý život věnoval filmu a divadlu jako herec, režisér a divadelní ředitel. Významné bylo zejména jeho působení v Brně, od roku 1946 pracoval v Praze. Zemřel v Praze. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Jako herec začínal ve společnosti Rudolfa Lince . Hrál v Národním divadle v Praze a v Zemském divadle v Brně . V roce 1943 uvedl časopis Pestrý týden, že za 25 let herecké dráhy vytvořil František Klika více než 200 významných rolí. Ihned po válce převzal vedení českého divadla v Brně, které údajně opustil po neshodě s novým ředitelem E. F. Burianem. Poté se stal ředitelem Hanáckého divadla, ze kterého podle deníku Slovo národa odešel proto, že trval na nadstranickosti divadla a nechtěl vyhovět požadavkům komunistů. V letech 1946–1948 hrál v Činohře 5. května. Poté se v letech 1948–1951 stal hercem a režisérem Divadla státního filmu. Ve vlastní úpravě, hrál hlavní roli v Osudech dobrého vojáka Švejka v roce 1954 v pražské Alhambře.
Více od autora
František Hvížďálek (6)
Narozen 29.4.1886 v Praze, zemřel 3.9.1955 v Praze. Ing., úředník, autor šansonů, písní a operet, překladatel písňových textů z ruštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny.
Více od autora
František Horečka (6)
František Horečka byl český spisovatel a malíř, valašský vlastivědný pracovník, regionální literární historik. Narodil se v rodině obuvníka ve Frenštátě Rajmunda Horečky a jeho manželky Terezie, rozené Krištofové. Vystudoval učitelský ústav v Příboře, učitelské povolání vykonával v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Tiché u Frenštátu. Do první světové války byl povolán v roce 1915, sloužil na haličské a italské frontě. Po propuštění z vojenské služby učil na různých místech, naposledy ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde žil i po odchodu do důchodu. Dne 27. prosince 1924 se v Tiché oženil s Julií Fialovou. Jejich syn Svatopluk Horečka byl redaktor a překladatel. Ve většině svého díla se František Horečka věnoval Valašsku. Drobné práce Františka Horečky se objevovaly např. v ostravském měsíčníku Černá země a Lidových novinách František Horečka byl též příležitostný malíř. Příklady spisovatelů, kteří byli současně malíři, rozvedl ve studii zveřejněné v Rozpravách Aventina. V ní také popsal svůj vztah k malířství. Když byla v roce 2013 otevřena schránka, která byla uložena do podstavce sousoší Cyrila a Metoděje na Radhošti v roce 1931, byla v ní nalezena kniha Františka Horečky O památném Radhošti.
Více od autora
František Holub (1)
Narozen 25. 10. 1949 v Písku, zemřel 20. 7. 2015. RNDr., odborný asistent na katedře petrologie, odborné články v časopisech.
Více od autora
František Hochmann (5)
František Hochmann byl český fotbalista, brankář, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1924–1931 sedm utkání. Byl členem silného týmu Sparty Praha druhé poloviny 20. let , měl našlápnuto být reprezentačním gólmanem č. 1 na poměrně dlouhou dobu, jenže měl smůlu: roku 1926 vstoupil do reprezentace fenomenální František Plánička a Hochmann byl odsouzen do konce své kariéry do role jeho náhradníka. Ve Spartě hrál v letech 1922–1930, odchytal za ni 299 zápasů a stal se s ní mistrem Československa roku 1926 a 1927 i středočeským mistrem roku 1923, kdy šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi. Český sportovní novinář a historik Zdeněk Šálek ho charakterizoval slovy: "Pomenší, sporý, pružný a obětavý".
Více od autora
František Groh (3)
František Groh byl český klasický filolog a archeolog, profesor a děkan Filozofické fakulty UK, který se zabýval řeckým divadlem, překládáním a vydáváním zejména řecké literatury. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval v letech 1883–1889 na Filozofické fakultě UK klasické jazyky. V roce 1893 se oženil, v 90. letech vyučoval na pražských gymnáziích: do školního roku 1896/97 na Jiráskově gymnáziu v Žitné ulici a 8.8.1998 byl jmenován řádným profesorem na Akademickém gymnáziu. V letech 1897–1898 studoval jako rakouský stipendista v Berlíně a v Lipsku, roku 1899 se habilitoval v Praze, roku 1903 cestoval jako stipendista po Itálii a Řecku a roku 1905 byl jmenován profesorem. V letech 1914–1915 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. S manželkou Marií, rozenou Musilovou, měl syna Vladimíra a tři dcery. Je pochován na vyšehradském hřbitově. Vedle dlouhé řady odborných článků vydal knihy o topografii starověkých Athén, o řeckém divadle, upravil a znovu vydal řadu překladů řeckých autorů a vysokoškolských učebnic. Působil také jako redaktor Listů filologických a spolupracovník Ottova slovníku. Zabýval se také španělskou literaturou a byl propagátorem česko-španělských kulturních vztahů.
Více od autora
František Goldscheider (5)
Narozen 6.4.1924 v Plzni, zemřel 14.1.1991 ve Frankfurtu nad Mohanem . Filmový kritik a publicista, redaktor.
Více od autora
František Gajdoš (3)
Narozen 15.10.1938 v Ostrožské Nové Vsi. Doc.,strojní ing.,CSc., odborné práce z technologie tváření.
Více od autora
František Frolík (3)
Narozen 10.1.1906 v Praze, zemřel 14.10.1962 tamtéž. Novinář, redaktor Nedělního a Poledního listu, autor dobrodružných a detektivních románů. Vedl prvního dva a půl ročníku Večerů pod lampou, byl jednatelem Klubu autorů dobrodružných románů.
Více od autora
František Forst (5)
František Forst byl český hudební skladatel. František Forst byl synem Jan Forsta, varhaníka a ředitele kůru v poutním kostele Panny Marie na Svaté Hoře u Příbramě. Otec byl skladatelem chrámové hudby. Jeho četné skladby však zůstaly v rukopise. Základy hudebního vzdělání tak získal v rodině. Vystudoval učitelský ústav v Českých Budějovicích a vykonal státní zkoušky z klavíru, varhan, houslí a zpěvu. Pokračoval studiem skladby u Vítězslava Nováka a Leoše Janáčka. V roce 1920 se stal učitelem hudby na učitelském ústavu v Hořovicích a sbormistrem tamního pěveckého sdružení Slavík. Od roku 1924 působil jako profesor učitelského ústavu v Příbrami. Za okupace byl nucen odejít do výslužby. Po osvobození se na ústav vrátil a byl jeho ředitelem až do roku 1951, kdy odešel do důchodu. Kromě pedagogické činnosti na učitelském ústavu byl i ředitelem městské hudební školy a dirigentem Příbramské filharmonie. Věnoval se i koncertní činnosti jako klavírní doprovazeč a četnými přednáškami pro školy i širokou veřejnost se zasloužil o popularizaci vážné hudby. Zanechal řadu chrámových skladeb v rukopise. Věnoval se sbírání a úpravám hornických písní z Příbramska. Po roce 1945 psal i estrádní hudbu.
Více od autora
František Faldyna (3)
Narozen 1939. Právník, autor prací z oboru obchodního a občanského práva.
Více od autora
František Fabian (4)
Narozen 16.6.1929 v Plzni, zemřel 2002 tamtéž. Pedagog a archivář, rozhlasový pracovník, autor rozhlasových pořadů, básník a prozaik, pořadatel sborníků západočeských autorů.
Více od autora
František Egermayer (4)
Narozen 15. 8. 1913 ve Zbůchu u Plzně, zemřel 13. 10. 1989 v Praze. RNDr., DrSc., profesor statistiky, matematik, technik, ekonom, členem mezinárodních organizací pro řízení jakosti, práce z oborů.
Více od autora
František Drtikol (4)
František Drtikol byl český fotograf tvořící v letech 1901 až 1935, příležitostně se věnoval i grafice a překladatelství. Proslavil se zejména svými portréty a akty ve stylu pozdní secese, později ovlivněné kubisticko-futuristickými prvky. Je řazen k nejúspěšnějším českým klasikům fotografie aktu všech dob. Je znám také svou duchovní praxí východních učení, Bhagavadgity a buddhismu, a je označován za zakladatele českého buddhismu. Drtikolův život románově zpracoval Jan Němec v díle Dějiny světla . Narodil se 3. března 1883 v Příbrami v rodině drobného obchodníka jako nejmladší ze tří dětí Františka Drtikola a jeho ženy Marie, rozené Opplové. Po studiích na místním gymnáziu se vyučil fotografem v příbramském fotografickém ateliéru Antonína Mattase. Významným krokem pro jeho další rozvoj bylo studium na odborné fotografické škole Učebním a výzkumném ústavu pro fotografii v Mnichově v letech 1901 až 1903. Tato bavorská metropole byla v té době prostoupena secesí, která studium ovlivnila. Po jejím ukončení získával zkušenosti v ateliérech v Německu, ve Švýcarsku a v Čechách. Po tříleté vojenské službě v roce 1907 založil v Příbrami svůj první vlastní fotografický ateliér, jehož provoz ovšem z finančních důvodů musel po třech letech ukončit. V roce 1912 si otevřel nový ateliér v Praze ve Vodičkově ulici. Zde se specializoval na portrétní fotografii a brzy dosáhl v tomto oboru značného uznání. V roce 1911 se jeho společníkem stal Augustin Škarda, se kterým společně vydal album padesáti olejotisků s názvem Z dvorů a dvorečků staré Prahy. Jejich firma nesla název Drtikol a spol. a fungovala i během první světové války. V ní byl Drtikol nasazen na frontu, zatímco ateliér byl pod Škardovým vlivem. Drtikol v této době nefotografoval, zabýval se především kresbou a psal. Historička umění Anna Fárová označila Drtikolovy válečné texty jako epistolární román. Po svém návratu Drtikol portrétoval ...
Více od autora
František Čuba (1)
František Čuba byl český agronom, pedagog a politik, známý jako předseda JZD Slušovice. V letech 2012 až 2016 působil jako zastupitel a člen Rady Zlínského kraje, od roku 2013 byl poradcem prezidenta republiky pro oblast zemědělství a hospodářství. V říjnu 2014 byl jakožto člen SPO zvolen senátorem za obvod č. 78 – Zlín. Od roku 2016 se neúčastnil jednání senátu, na mandát rezignoval 28. února 2018. Narodil se v obci Březová, obci vzdálené 2,5 km od Slušovic. Vystudoval střední školu v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 1960 promoval na Vysoké škole zemědělské v Praze, provozně-ekonomické fakultě. Poté působil jako agronom v JZD Březůvky. Následně pracoval na Okresním národním výboru v Gottwaldově jako zástupce vedoucího zemědělského odboru. Přes mnohé spory a neustálé kontroly ze strany komunistického režimu od poloviny šedesátých let postupoval po žebříčku KSČ až do zemědělské komise ústředního výboru. Řadu let působil v České komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. V letech 1963 až 1990 byl předsedou JZD Slušovice. Je považován za člověka, který podnik změnil v gigant s obratem několika miliard korun. V řízení zavedl nové prvky hodnocení pracovníků, stimulační faktory – seberealizační, hmotné zainteresovanosti, morálního ocenění, radosti z práce apod. V roce 1989 dosahoval Agrokombinát Slušovice obratu 7 miliard a ročního zisku téměř 850 milionů. Tehdejšímí pracovníky, kteří na éru Slušovic dle svých slov vzpomínají zpravidla jako na úžasné a nezapomenutelné období, jsou jako hlavní přednosti docenta Františka Čuby jmenovány tyto: sociální cítění, vizionář, geniální podnikatel, řídící pracovník. Pravidelnými návštěvníky JZD Slušovice byly výpravy z celého světa, které sledovaly například v průměru až trojnásobnou produkci krav oproti zažitým standardům. Za úspěchem podniku podle něj bylo využívání vědeckých a technických poznatků. Jako předseda JZD Slušovice se v roce 1989 setkal s Donald...
Více od autora
František Chudoba (4)
František Chudoba byl český anglista, literární historik a překladatel. Od roku 1920 byl profesorem anglické filologie na Masarykově universitě v Brně. V roce 1897 maturoval na Vyšším reálném gymnáziu v Přerově. Začal studovat na lékařské fakultě University Karlovy, studium ale po třetím semestru ze zdravotních důvodů přerušil. Přešel na filosofickou fakultu UK, kde vystudoval obor čeština – němčina. Zde byl mimo jiné žákem Jana Gebauera a Václava Emanuela Mourka. Studium zakončil doktorátem v roce 1905 a to prací o Janu Blahoslavovi. Dále studoval v Lipsku , Berlíně a Oxfordu . Habilitoval v roce 1912 v Praze. V roce 1920 byl jmenován řádným profesorem anglické filologie na filosofické fakultě Masarykově universitě v Brně. Nejprve působil jako středoškolský profesor v Kroměříži a Velkém Meziříčí , Brně a v Praze . Od roku 1920 až do své smrti působil jako řádný profesor anglické řeči a literatury na FF MU v Brně. V roce 1927–1928 byl též děkanem fakulty. Vedle toho byl v letech 1920–1922 externím profesorem českého jazyka a literatury na King's College v Londýně. V redakci časopisu Novina se seznámil s F. X. Šaldou, se kterým je pak pojilo celoživotní přátelství. Zemřel v roce 1941 a je pohřben na městském hřbitově v Přerově-Šířavě. Jeho synem byl historik, politik a publicista Bohdan Chudoba. Praha : Jan Laichter, 1941–1947, 4 svazky:
Více od autora
František Charvát (5)
Narozen 11.12.1963 ve Slaném v okrese Kladno. Prim. plk. MUDr., Ph.D., radiodiagnostik, hlavní odborník AČR pro obor radiodiagnostika. Zabývá se MR diagnostikou, intervenčními a punkčními radiodiagnostickými metodami a vaskulárními a nevaskulárními neurointervencemi v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Publikace z oboru.
Více od autora
František Čech (5)
Narozen 8.5.1898 v Olomouci, zemřel 19.11.1951 tamtéž. Ing., autor a vydavatel loutkových her, redaktor loutkářských edicí, publicista, loutkoherec, režisér.
Více od autora
František Burian (2)
František Burian byl český lékař. Je považován za zakladatele československé a za jednoho z průkopníků světové plastické chirurgie. Jeho zásluhou byla v ČR coby první zemi na světě plastická chirurgie v roce 1939 uznána jako samostatný medicínský obor. Burian inicioval vybudování pracovišť plastické chirurgie v Brně, Bratislavě a Košicích. František Burian mluvil anglicky, francouzsky, německy, italsky i latinsky a ve stáří se ještě učil rusky. Plastickou chirurgii v Československu dovedl na špičkovou úroveň, a to o generaci dříve než ve většině rozvinutých zemí. František Burian se narodil v Praze na Malé Straně a studoval na Malostranském gymnáziu a maturoval v roce 1900. Lékařství studoval na pražské Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Promoval 6. dubna 1906 a získal titul MUDr. Již během studia na vysoké škole začal ztrácet sluch, čímž značně psychicky trpěl. Pracoval pak jako asistent v patologicko-anatomickém ústavu, který vedl Jaroslav Hlava, a v dubnu 1908 přešel na chirurgickou kliniku, kde byl nejdříve demonstrátorem s ročním stipendiem 600 korun a poté dva roky neplaceným asistentem u profesora Kukuly. V roce 1910 se oženil s lékařkou Annou Lankašovou. V závěru října 1912 odjel do Bělehradu a později do Sofie , kde působil jako chirurg v balkánské válce a řídil velkou vojenskou nemocnici. Po návratu z Balkánu si v lednu 1914 zřídil soukromou praxi v domě ve Škrétově ulici v Praze, kde bydlel. V srpnu téhož roku byl povolán k vojsku. Rok a půl pak pracoval jako vedoucí chirurg pražské záložní vojenské nemocnice, umístěné v Rudolfinu. Stále experimentoval a vymýšlel nové způsoby léčby. Od roku 1916 byl šéflékařem vojenské nemocnice v Temešváru, další rok působil tamtéž jako konziliární chirurg VII. armádního sboru. Po válce pracoval v pražské posádkové nemocnici. Na základě svých zkušeností válečného chirurga prosadil zřízení stanice plastické chirurgie v Jedli...
Více od autora
Franta Kocourek (4)
Franta Kocourek byl český bavič, silák, herec, znalec brněnského hantecu, který se proslavil řadou happeningů, ze kterých vychází ve svých vystoupeních Miroslav Donutil. Vyučil se písmomalířem na brněnském výstavišti, pracoval v uhelných skladech. Od mládí se věnoval zápasení v družstvu Zbrojovky Brno. V roce 1975 vstoupil do povědomí celého Československa, když se rozhodl, že udělá z Rudy Kovandy Zlatého slavíka, což se téměř podařilo. Když se organizátorům začaly hromadit hlasy pro Rudyho, dopátrali se toho, že o celé akci vůbec netuší a že se vlastně jedná o recesi. Anulovali všechny jeho hlasy a vyhrál opět Karel Gott. Postava Franty Kocourka je neoddělitelně spojena s městem Brnem, kde žil a působil. Smrt ho zastihla předčasně a nečekaně ve Víru. Selhalo mu srdce, když seděl s přáteli v restauraci. Mnoho lidí si tehdy myslelo, že zpráva o jeho smrti je jen další recese. Je pohřben na hřbitově v Brně-Řečkovicích . V roce 2017 o něm režisér a scenárista Jiří Vondrák natočil televizní dokument Král železa a smíchu Franta Kocourek.
Více od autora
Frank Yerby (2)
Frank Garvin Yerby byl afroamerickým autorem historických románů. Do literatury vstoupil prózou s rasovou tematikou „Health Card“ která roku 1944 získala O.Henryho cenu. Po období učitelování a práce v průmyslu se Yerby rozhodl věnovat se literatuře profesionálně a využít obliby žánru historicko-romantických románů. V roce 1946 vydal bestseller „The Foxes of Harrow“, v roce 1947 zfilmovaný . Film získal Oscara za nejlepší výpravu. Psal o křižáckých výpravách , o francouzské revoluci , o americké revoluci , o středověkém Španělsku , o starém Řecku . Další romány jsou zasazeny do moderní doby. Celkově napsal 33 románů. V roce 1955 Frank Yerby opustil USA na protest proti rasové diskriminaci. Navštívil Francii a od roku 1959 až do své smrti žil ve Španělsku, jeho druhá manželka byla Španělka. Yerby zemřel v roce 1991 v Madridu na srdeční selhání a zde byl také pohřben.
Více od autora
Frank Hanuš Argus (4)
Frank Hanuš Argus, vl. jménem Hans Heinz Schimbera byl český armádní důstojník, dramatik, novinář, spisovatel, překladatel a příležitostný herec německého původu. Frank Hanuš Argus se narodil 22. září 1902 v Čáslavi. Poté, co Hansův otec během první světové války zemřel, se Schimberovi odstěhovali nejprve do Vídně a od roku 1918 žili v Brně, kde také Hans v roce 1919 odmaturoval. Následně vstoupil do řad československé armády a poté, co se v roce 1924 stal důstojníkem v záloze, přijal pseudonym Frank Hanuš Argus a začal se intenzivně věnovat literární činnosti. Do roku 1939 psal německy; byl například dopisovatelem časopisu Sozialdemokrat a zahraničních filmových magazínů, k nimž patřil mimo jiné Mein Film či Kinematograph. V letech 1927–29 působil jako redaktor týdeníku Prager Filmkurier, v jehož redakci pracoval i v letech 1934–36, kdy byl tento obnoven jako čtrnáctideník. O filmech však Argus nejen psal, ale na jejich vzniku se přímo podílel – epizodní herecké úlohy ztvárnil například v roce 1927 ve vynikajícím němém filmu Batalion , v červenoknihovní Sextánce a dalším němém filmu Nemodlenec. O rok později se mihl ve filmech Filosofka Mája, Mlynář a jeho dítě a Známosti z ulice a v roce 1930 ztvárnil drobné postavy v němých filmech Černé oči, proč pláčete…? a Opeřené stíny. V roce 1929 se Argus stal autorem námětu a scénáře k filmovému melodramatu režiséra Josefa Medeotti-Boháče Kamarádské manželství a zahrál si v něm rovněž jednu z vedlejších rolí. Bohužel, právě tento film se jako jediný z vyjmenovaných nedochoval. V téže době byl Argus činný i literárně – od 20. let psal německy romány žánru červené knihovny, které později vycházely i v českém překladu pod názvy Očistec lásky, Pohádka lásky, Touha po štěstí a podobně. Od vypuknutí Druhé světové války však začal psát výhradně česky – publikoval například tehdy velmi populární román Poslední Podskalák, obratem zfilmovaný Janem Svitá...
Více od autora
Frank Elgar (3)
Francouzský novinář a výtvarný kritik. Publikace z oboru dějin umění.
Více od autora
Françoise Mallet-Joris (4)
Françoise Mallet-Joris vlastním jménem Françoise Lilar. Narodila se v Antverpách, dcera spisovatelky Suzanne Lilar a belgického ministra spravedlnosti Alberta Lilara, a sestra historičky umění 18. století Marie Fredericq-Lilar. S rodinou se rozešla. Mallet-Joris strávila dva roky v Americe před odchodem do Paříže, kde studovala na Sorbonně. Střídavě žila v Paříži a Bruselu. Po pobytu v Itálii a Švédsku debutovala sbírkou básní Nedělní poemy a románem Klášterní bašta . V roce 1955 vydala román Červený pokoj, v roce 1956 sbírku novel Cordélia a román posléze oceněný nakladatelskou cenou - Lži, který ji přinesl veliké uznání kritiky. V roce 1958 obdržela cenu Fémina za román Nebeská říše. Zemřela 13. srpna 2016 v Bry-sur-Marne .
Více od autora
Françoise Gilot (2)
Françoise Gilot je francouzská malířka. Narodila se roku 1921 ve městě Neuilly-sur-Seine nedaleko Paříže jako dcera podnikatele a výtvarnice. Malířství se začala věnovat již v dětství. Nejprve studovala anglickou literaturu na Cambridgeské universitě a později na Britském institutu v Paříži. První výstavu svých děl měla v Paříži roku 1943. Téhož roku se dala dohromady s o čtyřicet let starším malířem Pablem Picassem. Měli spolu dvě děti, syna Clauda a dceru Palomu . Rozešli se roku 1953. Picassovou manželkou byla v té době ruská baletní tanečnice Olga Khokhlova . Po rozchodu s Picassem začala žít s výtvarníkem Lucem Simonem, za kterého se roku 1955 provdala; manželství se rozpadlo o sedm let později. Roku 1970 se jejím manželem stal lékař Jonas Salk. Toto manželství skončilo jeho smrtí v roce 1995. V roce 1964 vydala knihu Život s Picassem .
Více od autora
Francine Pascal (6)
Francine Pascal rozená Rubin se narodila 13. května 1938 v New Yorku na Manhattanu. Je známá především sérií pro mladé čtenáře s názvem Sweet Valley High, podle které byl natočen seriál. Dalším známým počinem je série Neohrožená o dospívající dívce s absencí genu strachu. V roce 1965 se Francine provdala za svého druhého manžela Johna Pascala, spisovatele a žurnalistu, se kterým spolupracovala na několika projektech. John a Francine žili na Manhattanu s Francininými třemi dcerami z prvního manželství: Jamie, Laurie a Susan. John měl z prvního manželství syna Matthewa, který žil se svou matkou. John v roce 1981 zemřel v důsledku plicního onemocnění. V té době mu bylo 49 let. Francine se poté nikdy znovu nevdala. Po Johnově smrti zůstala Francine s dcerami na Manhattanu a často říkala, že inspirací pro své teenagerovské příběhy získala sledováním dospívání svých tří dcer. 22. února 2008 zemřela také její nejstarší dcera Jamie, po dvouletém boji s onemocněním jater. Francine nyní dělí svůj čas mezi pobytem v New Yorku a v jižní Francii. Pracuje s vysokým nasazením, ale snaží se trávit také se svými dětmi a vnoučaty.
Více od autora
Francesca Cavallo (4)
Italská publicistka, vydavatelka a divadelní režisérka. Žije v Los Angeles .
Více od autora
Frances Hardinge (3)
Anglická spisovatelka, autorka fantasy beletrie pro děti a mládež, držitelka literárních cen. Žije v Londýně.
Více od autora
Frances Galleymore (3)
Anglická scénáristka, spisovatelka a beletristka, žije a tvoří v Londýně.
Více od autora
France Bevk (3)
France Bevk byl slovinský realistický prozaik a básník, překladatel z bulharštiny. Psal také pod pseudonymem Pavle Sedmak. France Bevk se narodil v horské vesnici Zakojca. Navštěvoval školu v Kranji, Koperu a Gorici. Když mu bylo 16 let, vyšel mu v časopise Domači prijatelj povídka Vstajenje. Po skončení základní školy šel jako obchodní učeň , na doporučení cerkljamského děkana France Knause, který si všiml jeho příspěvků v časopise Slovenec, na pedagogickou školu. Se spolužáky se rozhodl vydávat je studentský list Alfa, který vycházel, ale jen do té doby než se o tom dověděli profesoři. Navzdory tomu se Bevkova tvořivost nezastavila. Nadále posílal svoje básně do studentského listu Zora a redaktorce Domačega prijatelja Zofce Kveder. Po maturitě, roku 1913, šel učit do vesnice Orehek, později byl přeložen do Novak nad Cerknem. Čtyři roky po maturitě, za první světové války byl vojákem na východní frontě a na krátkou dobu i na vojenské škole v Maďarsku. Během války byl stíhán za protirakouské myšlenky. Když se vrátil, opustil učitelský post a stal se redaktorem lublaňského Večenaga Lista. Když jej přestali vydávat, rozhodl se pro řízení kulturní rubriky v časipisu Slovenec. Současně svůj čas věnoval divadlu – vedl ochotníky a režíroval je. Na konci roku 1920 se navzdory fašistickému útisku vrátil do Gorice a snažil se zachovávat slovinský jazyk svými romány. Na jaře 1935 byl společně s Francetem Steletem a Josipem Vidmarem ve Španělsku. Tam se spřátelil Zoranem Mušičem . Fašismus stále více utiskoval Slovince v Přímoří, také Bevk okusil fašistické vězení. Roku 1943 uprchl s vězení a stal se jedním z nejdůležitějších vůdců národněosvobozeneckého hnutí na Slovinském přímoří. Po druhé světové válce nadále žil v Terstu, poté v Lublani, kde roku 1970 umírá. V roce 1953 se stal členem SAZU , získal dvakrát Prešerenovu cenu a to v letech 1949 a 1954. Obyvatelé Nové Gor...
Více od autora
Forrest Carter (3)
Forrest Carter, vlastním jménem Asa Earl Carter byl americký spisovatel a tvůrce proslovů. Proslovy psal pro guvernéra George Wallace, který byl stoupencem segregace nazývaným pro své názory „Jižan“. Carter se vydával za sirotka, který byl svěřen do péče svých prarodičů Čerokíů, a tvrdil, že ze svých zážitků sepsal knihu Škola Malého stromu, která se stala světovým bestsellerem. Asa Carter se narodil v Annistonu ve státě Alabama v roce 1925 jako nejstarší ze čtyř dětí. Ačkoli tvrdil, že je sirotek, vychovali jej ve skutečnosti rodiče Ralph a Hermione Carterovi, kteří oba žili až do Carterovy dospělosti poblíž Oxfordu v Alabamě. Carter sloužil během 2. světové války v americkém námořnictvu na University of Colorado studoval žurnalistiku. Po válce si vzal indiánku Thelmu Walker. Měli čtyři děti a usídlili se v Birminghamu v Alabamě. Carter pracoval v několika rádiích, až nakonec zakotvil na stanici WILD v Birminghamu, kde pracoval v letech 1953–1955. Carterovy vstupy z radia WILD byly sponzorovány American State's Rights Association a show byla nakonec zrušena a Carter vyhozen. Obecní radu přestal vést, poté co odmítl omezit svou antisemitskou rétoriku a zabývat se více otázkou segregace černochů. Carter pak založil skupinu politických odpadlíků pojmenovanou North Alabama Citizen's Council. Ve stejných letech si také založil vlastní čerpací stanici. V březnu 1956 pracoval Carter na národních zprávách jako mluvčí pro segregaci. Byl dokonce citován, že se Národní asociace pro podporu barevných infiltrovala mezi americké náctileté s nemorálními rokenrolovými nahrávkami a volal po vyčištění jukeboxů od černošských interpretů. V polovině padesátých let pak založil paramilitární skupinu odštěpenou od Ku Klux Klanu a začal vydávat měsíčník Jižan, v němž vycházely teorie o nadřazenosti bílé rasy a antikomunistické články. Z této skupiny vzešli útočníci zodpovědní za útok na zpěváka Nata "Kinga" Colea v dubnu 1956 a za další útok na černošské...
Více od autora
Fiorenza Cossotto (3)
Fiorenza Cossotto je proslulá italská mezzosopranistka, považovaná za jednu z největších operních pěvkyň 20. století. Narodila se 22. dubna 1935 v Crescentinu v italské provincii Vercelli a proslavila se zejména účinkováním ve Verdiho a Donizettiho operách. Cossotto studovala na turínské hudební akademii a profesionálně debutovala v roce 1957 v milánské La Scale. Brzy se proslavila svým silným hlasem, širokým rozsahem a dramatickou intenzitou.
Více od autora
Fiona Barton (3)
Britská spisovatelka a žurnalistka. Na rozdíl od mnohých jiných nechtěla být Fiona Barton spisovatelkou od útlého dětství. Většinu svého profesního života zasvětila novinařině – pracovala pro řadu předních britských deníků a za své působení získala prestižní cenu Reportér roku. Cena ji motivovala k nečekanému počinu: Fiona opustila zaměstnání a odjela na Srí Lanku pracovat jako dobrovolnice. A právě tehdy se jí začala v hlavě formovat základní dějová linka její knižní prvotiny. Téma, které thriller Vdova zpracovává, má kořeny v autorčině novinářské praxi. Bezpočtukrát psala o různých kriminálních případech a často přemýšlela nad tím, jak se asi cítí manželky obžalovanýchmužů, jak moc toho o spáchaném zločinu vědí a jak se s celou situací vyrovnávají. Jako novinářka o těchto úvahách psát nemohla. Jako spisovatelka si to mohla konečně dovolit, a tak v její prvotině nacházíme spletité a mnohovrstevnaté vyprávění o muži obviněném z pedofilního zločinu a ojeho ostrakizované ženě, o zdrcené matce pohřešovaného děvčátka, o novinářce, která o hrůzném případu píše, a o detektivovi, který případ už dlouhá léta vyšetřuje.
Více od autora