Všichni Autoři a témata

Zbigniew Herbert (3)

Zbigniew Herbert byl polský básník a esejista. Narodil se ve Lvově, účastnil se protiněmeckého odboje v řadách Zemské armády. Studoval filozofii a práva, v roce 1956 vydal první sbírku Struny světla. Kriticky se vyjadřoval ke komunistickému režimu, od roku 1986 žil v exilu v Paříži. Je pochován na hřbitově 'Cmentarz Powązkowski' ve Varšavě. Jeho básnická tvorba je intelektuálně náročná, vyznačuje se četnými mytologickými a filozofickými odkazy. Psal také fejetony pod pseudonymem Pan Cogito. Česky vyšel výbor jeho poezie Druhý pokoj a uměnovědné eseje Barbar v zahradě a Zátiší s udidlem. V roce 2008 se v Polsku slavil Rok Zbigniewa Herberta.

Zbigniew Brzeziński (3)

Zbigniew Kazimierz Brzeziński byl polsko-americký politolog, vedle Henryho Kissingera a Samuela P. Huntingtona považovaný za šedou eminenci americké zahraniční politiky. V letech 1977–1981 byl bezpečnostním poradcem amerického prezidenta Jimmyho Cartera a později zahraničně-politickým poradcem Baracka Obamy. Zároveň byl profesorem americké zahraniční politiky na Univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru, poradcem Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu, D.C. a autorem odborných politologických knih. Vedle toho byl činný jako poradce mnoha velkých amerických a mezinárodních firem. Brzezinski se narodil ve Varšavě jako syn polského diplomata Tadeusze Brzezinského. Strávil část svého dětství v Lille , v Lipsku a v Charkově, v ruské části dnešní Ukrajiny, poté se s rodinou přestěhoval do kanadského Montrealu. Vystudoval McGillovu univerzitu v Montrealu, kde v roce 1949 získal titul bakaláře a v následujícím roce i magistra. V roce 1953 promoval v oboru politických věd na renomované Harvardově univerzitě, kde poté i přednášel. Roku 1961 přestoupil na Kolumbijskou univerzitu, kde převzal vedení nově založeného Institutu komunistických věd. Zbigniew Brzezinski se stal naturalizovaným občanem Spojených států amerických v roce 1958. V šedesátých letech působil jako poradce pro administrativy Kennedyho a Johnsonovy vlády. Během posledních let Johnsonovy administrativy byl zahraničněpolitickým poradcem viceprezidenta Huberta Humphreyho. V roce 1973 se Brzezinski stal prvním ředitelem Trilaterální komise, což byla skupina prominentních politických, akademických a vědeckých osobností ze Spojených států, západní Evropy a Japonska. Cílem této skupiny bylo posílit vztahy mezi těmito třemi regiony. Členem komise byl i budoucí americký prezident Jimmy Carter. Během své kandidatury na post prezidenta USA v roce 1974 si Carter vybral jako svého zahraničně-politického pora...

Yvonne Reidelbach (4)

Německá módní designérka, spoluautorka knihy o šítí.

Yuval Zommer (7)

Britský ilustrátor, autor obrázkových knih.

Yuval Harari, (7)

Yukio Mishima (7)

Japonský spisovatel, básník a dramatik. Herec a model. Politický aktivista.

Yoshitoki Ōima (4)

Japonská autorka a ilustrátorka manga komiksů.

Yoshiko Murakami (7)

Yo Yo Band (5)

Yehudi Menuhin (6)

Yehudi Menuhin byl americký houslista a dirigent, oslavovaný jako jeden z největších hudebníků 20. století. Narodil se 22. dubna 1916 v New Yorku a již od mládí projevoval mimořádný talent. V sedmi letech debutoval s houslovým orchestrem Sanfranciského symfonického orchestru a ve třinácti letech pořídil svou první nahrávku. Po celou dobu své slavné kariéry vystupoval Menuhin s předními světovými orchestry a dirigenty.

Yann Martel (7)

Yann Martel je kanadský spisovatel. Narodil se v Španělsku, ale kvůli tomu, že jeho rodiče byli diplomaté, vyrůstal i na Aljašce, Kostarice, Mexiku a Francii. Celá jeho rodina je také literárně činná. Přestože Martel sám mluví francouzsky, píše jen v angličtině. Žije v Montrealu.

Yann Le Bohec (3)

Yang Jwing-ming (7)

Dr. Yang Jwing-Ming se narodil v r. 1946 na Tchaj-wanu. V 15 letech se začal učit wu-šu u šaolinského mistra stylu Bílého Jeřába Ccheng Ťin-caoa. Za 13 let svých studií u mistra Cchenga se stal dr. Yang odborníkem v metodě Bílého Jeřába pro obranu a útok, což zahrnuje jak použití holých rukou, tak různých zbraní jako jsou šavle, hůl, kopí, trojzubec a dvě krátké tyče. U stejného mistra studoval také styl Bílého Jeřába, oddíl čchin-na, masáž a léčbu bylinami. Ve věku 16 let začal studovat Jangův styl tchaj-ťi-čchüan u mistra Kao Tchao. Po studiu u mistra Kao Tchao pokračoval dr. Yang ve studiu a výzkumu tchaj-ťi-čchüanu pod vedením několika mistrů v Tchaj-peji. Získal kvalifikaci učitele tchaj-ťi. Když bylo Yangovi 18 let, vstoupil do koleje Tamkang v Tchaj-peji , aby tam studoval fyziku. Za pobytu na koleji začal studovat šaolinskou Dlouhou Pěst u mistra Li Mao-čchinga v klubu Kuo-šu koleje Tamkang a nakonec se stal pomocným instruktorem u mistra Li. V r.1971 získal titul bakaláře na tchajwanské Národní universitě a pak sloužil u vojenského letectva. Za této služby dr. Yang vyučoval fyziku na akademii čínského letectva a zároveň také vyučoval wu-šu. Po řádném propuštění z armády se v r. 1972 vrátil na kolej Tamkang, kde vyučoval fyziku a pokračoval i ve výcviku pod vedením Mistra Li. Li Mao-čching jej učil severnímu stylu wu-šu, který zahrnuje jak techniky beze zbraní , tak použití četných zbraní. Celkem vzato se nyní dr. Yang zabývá více než 20 let čínským wu-šu . Z toho 13 let zasvětil výcviku šaolinského stylu Bílého Jeřába , šaolinské Dlouhé Pěsti a tchaj-ťi-čchüan. Dr. Yang má za sebou 16 let praxe s vyučováním: 7 let na Tchaj-wanu, 5 let na Purdue University, 2 roky v Houstonu a 2 roky v Bostonu....

Xueqin Cao (2)

Čínský romanopisec a básník.

Wolfgang Schwangen (6)

Spoluautor knihy o středověkém rytířské mnišském řádu.

Wojciech Żukrowski (4)

Polský prozaik, básník, esejista a reportér, filmový scénárista a literární kritik.

Witold Makowiecki (3)

Witold Makowiecki byl polský spisovatel, autor dvou dobrodružných knih pro mládež. Witold Makowiecki byl synem publicisty Zygmunta Makowieckého . Jeho bratr Tadeusz byl básník a literární historik. Povoláním byl Makowiecki zemědělským inženýrem. Nemoc mu znemožnila pokračovat v kariéře a tak se věnoval psaní. V letech 1940-1945 napsal pro své děti dva poutavé a napínavé, které vyšly až po jeho smrti. Děj obou knih, které na sebe volně navazují, je zasazen do starověkého Řecka.

Willsová Amanda (7)

William Ury (6)

absolvent Harvardovy a Yaelovy univerzity - je mezinárodně respektovaným odborníkem na vyjednávání, jehož poradenských služeb využívají společnosti, jako jsou IB, AT&T či Aerican Express. Působil rovněž jako poradce Bílého domu, ministerstva zahraničí USA a Pentagonu. Je spoluzakladatelem a jednou z vůdčích osobností Programu vyjednávání na právnické fakultě Harvardovy univerzity a spoluautorem bestselleru Getting to Yes, vydaného ve více než dvaceti světových jazycích.

William Trevor (7)

William Trevor byl irský spisovatel, autor románů a povídek, ale také divadelních, rozhlasových a televizních her. Za svá díla získal třikrát Whitbreadovu cenu a pětkrát byl nominován na Man Bookerovu cenu. V roce 2002 byl oceněn Řádem britského impéria.

William Ritter (5)

Švýcarský publicista, výtvarník, hudebník, též historik umění a umělecký kritik zabývající se středoevropským a východoevropským uměním, podporovatel česko-francouzských a slovensko-francouzských vztahů, po roce 1918 pobýval v Praze i na Moravě.

William Painter (1)

William Painter byl anglický renesanční spisovatel, jehož sbírka povídek The Palace of Pleasure , vycházející především z klasických italských originálů, sloužila jako zdroj námětů pro alžbětinské dramatiky. Šlo o rodáka z Kentu, který v letech 1554 až 1560 studoval na St John's College v Cambridgi a poté získal roku 1561 místo úředníka arzenálu v londýnském Toweru . Tato funkce mu umožnila obohacovat se z veřejných prostředků, takže byl roku 1586 nucen se přiznat že zpronevěřil 1000 liber. Přesto si udržel své místo až do smrti. Roku 1566 vydal první dil své sbírky povídek The Palace of Pleasure , který obsahoval šedesát příběhů, a hned o rok později díl druhý se třiceti čtyřmi příběhy. Druhé vydání z roku 1575 pak obsahovalo ještě o sedm příběhů více. V současné době je sbírka vydávána v úpravě Josepha Haslewooda z roku 1813. Jde hlavně o překlady italských renesančních novel a povídek , dále o zpracování příběhů z Heptameronu od Markéty Navarské a také příběhů z antické literatury . Z jeho sbírky čerpali náměty pro své divadelní hry mnozí alžbětinští dramatici včetně Williama Shakespeara . Z dalších dramatiků je možno jmenovat Francise Beaumonta a Johna Fletchera , Johna Webstera , Roberta Wilmota , Thomase Heywooda , Philipa Massingera nebo Jamese Shirleyho .

William Hazlitt (2)

William Hazlitt byl anglický romantický literární historik a kritik, esejista, novinář a malíř, společně s Charlesem Lambem přední představitel eseje 19. století. Narodil se jako syn unitářského duchovního reverenda Williama Hazlitta. Vyrůstal v Irsku a v Nové Anglii, kde jeho otec založil v Bostonu první unitářský kostel. Podle přání svého otce se měl stát také duchovním, ale studium teologie nedokončil. Začal se podobně jako jeho bratr John a sestra Margaret zaobírat malířstvím, ale postupně se jeho pozornost začala obracet k literatuře. Studoval filosofii a jeho první prací bylo pojednání An Essay on the Principles of Human Action . V té době se již znal s předními představiteli anglického literárního romantismu , sestrou novináře Johna Stoddarta. Od roku 1812 začal publikovat své eseje v týdeníku The Examiner a literární kritiky v novinách The Morning Chronicle. Později následovala jejich knižní vydání. Otevřenost, s níž Hazlitt vyjadřoval své názory, mu vynesla celou řadu nepřátel, zejména v táboře konzervativců, kteří proti němu vedli novinářskou válku. Jeho manželství se Sarah skončilo v roce 1823 v důsledku aféry se služkou Sarah Walkerovou. Roku 1824 se podruhé oženil s Isabellou Bridgewaterovou , se kterou podnikl dlouhou cestu po Evropě, na které se seznámil se Stendhalem. Roku 1827 se pro neshody jeho syna s nevlastní matkou jeho druhé manželství prakticky rozpadlo. Roku 1830 pak zemřel na rakovinu žaludku. Hazlitt je jedním z nejvýznamnějších esejistů 19. století. Jeho eseje jsou intimní, citové a autobiograficky zaměřené, psané živým hovorovým jazykem a odrážejí jeho literární znalosti a šíři jeho zájmů. Společně s Leighem Huntem a Charlesem Lambem tvořil jádro tzv. cockneyské ško...

William H McRaven (5)

Je bývalý admirál amerického námořnictva. V letech 2008-2011 byl velitelem United States Joint Special Operations Command a v letech 2011-2014 působil jako vrchní velitel United States Special Operations Command.

William Green (4)

Autor publikací z oboru vojenské letectví.

William Goldman (3)

William E Young (3)

Kapitán W. E. Young byl začátkem 20. století proslaveným lovcem žraloků a o této zálibě napsal knihu "Shark! Shark: The Thirty-Year Odyssey of a Pioneer Shark Hunter".

William Dietrich (5)

Americký spisovatel William Dietrich je novinář oceněný Pulitzerovou cenou, historik, přírodovědec a uznávaný spisovatel historických románů. Narodil se 29. září 1951 v Tacomě ve státě Washington a zde nedaleko Pugetského zálivu ve stínu Mt. Rainier vyrostl. Absolvoval Mount Tahoma High School a dále studoval na Western Washington University. Jako novinář se zabýval nejrůznějšími tématy přírodními, politickými i společenskými, ale vždy to byla témata závažná, která jej zavedla do všech koutů světa a vynesla mu i zmíněné významné ocenění. Po pětadvaceti rušných letech se vrátil do míst svého dětství a mládí, překonal vážnou chorobu a žije zde s manželkou a dvěma dcerami dodnes. Má za sebou tři díla nikoli beletristická a několik románů a průběžně pracuje na knize další.

William Bernhardt (6)

Je původním povoláním advokát a byl několikrát zařazen do žebříčku nejvlivnějších právníků ve Spojených státech. I přesto se rozhodl úspěšnou praxi ukončit a nyní se plně věnuje literární tvorbě.

Wilhelm Schram (6)

Narozen 24. 4. 1850 v Opavě, zemřel 12. 12. 1925 v Brně. Historik, filolog, pedagog a knihovník, publikace z přírodních věd, mnemotechniky, historie a knihovnictví.

Wilhelm Raabe (4)

Wilhelm Raabe, byl německý prozaik, přední představitel realismu v německé literatuře. Studoval v Stadtoldendorfu a na gymnáziu ve Wolfenbüttelu, maturitní zkoušku však nesložil. V roce 1849 odešel do Magdeburk, kde se učil knihkupcem. Od 1854 působil jako svobodný spisovatel. Proslavil se prvotinou Die Chronik der Sperlingsgasse. Těžiště jeho déla tvoří dvě románové trilogie Der Hungerpastor a Abu Telfan. Čtyřicet let svého života strávil v Braunschweigu, kde také zemřel.

Whitley Strieber (4)

Louis Whitley Strieber se narodil v San Antoniu v Texasu. Navštěvoval střední katolickou školu a později se dostal na univerzitu a Londýnskou filmovou školu. Obě dvě dostudoval roku 1968. Poté pracoval v několika propagačních firmách v New Yorku a od roku 1977 je spisovatelem na volné noze. Poprvé mu byla projevena pozornost po napsání hrůzostrašných románů jako Wolfen nebo Hlad. Později se proslavil se spolu s Art Bellem knihou Příchod globální superbouře, která byla inspirací pro film Den poté. Začal se věnovat spekulativní beletrii a psát o svých zážitcích ze setkání s entitami. V posledních letech píše romány s upíří tematikou.

Weronika Anna Marczak (4)

Werner Maser (2)

Německý historik, novinář a vysokoškolský profesor Werner Maser je považován za jednoho z největších znalců nacismu a Třetí říše. V 50. letech mu byl, jako prvnímu západoněmeckému historikovi, povolen přístup do archivu NSDAP, kde zahájil detailní studium osobnosti Adolfa Hitlera, jemuž se pak věnoval celý svůj profesní život. Řada jeho děl byla přeložena do mnoha jazyků, jako například Adolf Hitler: legenda – mýtus – skutečnost; Hitlerův Mein Kampf; Dějiny počátků národního socialismu; Hitlerovy dopisy a záznamy; Porušení slibu; Třetí říše – každodenní život v Německu v letech 1933 až 1945 či životopisy Friedricha Eberta, Paula von Hindenburga nebo Helmuta Kohla.

Weather Report (3)

Weather Report byla vlivná americká jazzová fusion skupina, kterou v roce 1970 založili klávesista Joe Zawinul, saxofonista Wayne Shorter a basista Miroslav Vitouš. Hudba skupiny se vyznačovala komplexní směsí jazzových, rockových a world music prvků. Během své kariéry byla skupina Weather Report známá svým inovativním a sofistikovaným zvukem, který posouval hranice jazzu a ovlivnil mnoho budoucích hudebníků.

Warren Miller (2)

Max Warren Miller byl americký spisovatel, který je znám zejména díky svému románu The Cool World , ve kterém popisuje život v černošském ghettu v Harlemu. Narodil se roku 1921 v pensylvánském městečku Stowe. Jeho studium na Iowské univerzitě přerušila druhá světová válka, kdy se dostal s americkou armádou až do Normandie. Studia pak dokončil roku 1948 a nějaký čas na Iowské univerzitě dokonce vyučoval. Po přestěhování do New Yorku žil sedm let ve východním Harlemu, kde na vlastní oči viděl bídný život v v černošském ghettu, což se výrazně projevilo v jeho tvorbě. Nejprve pracoval v oblasti reklamy, ale literární tvorba jej přitahovala stále víc. Nakonec se jí plně věnoval a roku 1965 stal literárním redaktorem časopis The National. Zemřel teprve čtyřiačtyřicetiletý roku 1966 v New Yorku na rakovinu plic.

Warren H Miller (4)

Americký spisovatel, editor.

Waltraud-Maria Hulke (5)

Pochází z lékařské rodiny. Díky tomu byla již velice brzo konfrontována s nemocemi a utrpením. Z těchto zkušeností vyrostl její silný zájem o přírodní léčebné metody a počala se jimi velice intenzivně zabývat. Obzvláště ji fascinovaly barvy a jejich léčivé síly a proto se věnuje po dlouhá léta výzkumu jejich působení na tělo a psychiku člověka. Po studiu v oboru Terapie pomoci barev - aury - Somy, jakož i ukončeném studiu v oboru Spiritual healer s titulem NFSH a Crystal-Healer s titulem ICCH pracuje dnes v této oblasti a pořádá přednášky a semináře.

Waltraud Pfister-Bläske (5)

Spolupracovnice Goethova institutu, německá autorka turistického průvodce.

Walter Trobisch (6)

Německý misionář.

Walter Simonson (6)

Americký scenárista, výtvarník, autor comicsu.

Walter Kramer (4)

Profesor ekonomie a sociální statistiky, publikace z oboru.

Walter Kasper (6)

Walter kardinál Kasper je německý římskokatolický biskup, teolog a kardinál, odborník na vztahy křesťanů a židů, bývalý předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů a kardinál-kněz titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Na kněze byl vysvěcen 6. dubna 1957 biskupem Carlem Leiprechtem. V letech 1957–1958 působil jako vikář ve Stuttgartu. Poté se navrátil ke studiím a získal doktorát z dogmatické teologie na universitě v Tübingen. Zde byl v letech 1958–1961 členem fakulty a pracoval jako asistent u konzervativního teologa Leo Scheffczyka a liberála Hanse Künga, kterému bylo později církevními úřady odebráno právo vyučovat kvůli jeho názorům na kontrolu porodnosti a papežskou neomylnost. Kasper později učil dogmatickou teologii na Vestfálské universitě v Münsteru , kde se roku 1969 stal dokonce děkanem fakulty. V roce 1970 získal stejnou funkci v Tübingen. V roce 1983 vyučoval jako hostující profesor na The Catholic University of America ve Washingtonu D. C. Kasper byl 17. dubna 1989 jmenován biskupem diecéze Rottenburg-Stuttgart, čtvrté největší v Německu. Biskupské svěcení přijal 17. června téhož roku. V roce 1993 spolu s dalšími německými biskupy podepsal pastorační list, který umožňoval znovu sezdaným katolíkům přistupovat ke svátostem, a který byl poté odmítnut tehdejším prefektem Kongregace pro nauku víry Josephem Ratzingerem v roce 1994. Kasper byl taktéž jmenován pomocným vedoucím Mezinárodní komise pro dialog mezi katolíky a luterány. Sekretářem Papežské rady pro jednotu křesťanů byl jmenován 1. června 1999. Zároveň s tím rezignoval na funkci diecézního biskupa. Kardinálem byl jmenován papežem Janem Pavlem II. 21. února 2001 , zároveň se stal kardinálem-jáhnem titulu Ognissanti in Via Appia Nuova. Téhož roku byl po odchodu kardinála Cassidy ustanoven prezidentem Papežské rady pro jednotu křesťanů, čímž se stal zároveň i prezidentem Komise pro náboženské...

Wally Kahl (2)

Německý autor knih o akvarijních rybách.

Wacław Gołembowicz (2)

Chemický inženýr a spisovatel. Autor detektivních povídek s Sherlockem Holmesem, biografie o Paracelsovi , desítky naučných a populárně-naučných knih z oboru . Zemřel ve Varšavě ve věku šedesáti let. Několik knih se dočkalo vydání až po jeho smrti.

Vsevolod Sergejevič Solov'jev (7)

Vsevolod Sergejevič Solovjov byl ruský historický romanopisec. Jeho nejslavnějším dílem je Kronika čtyř generací, popis fiktivní rodiny Gorbatovů od doby Kateřiny Veliké do poloviny devatenáctého století.

Vratislav Křivák (6)

Narozen 8.10.1954 v Kojetíně. PhC., básník.

Vratislav Doubek (3)

Vratislav Doubek je český historik, pracovník Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Masarykova ústavu - Archívu AV ČR.

Vratislav Brabenec (4)

Vratislav Brabenec je český hudebník a literát, znám především z klasické sestavy hudební skupiny The Plastic People of the Universe, jejímž byl a je členem v letech 1972–1982 a 1997–do současnosti. Rovněž je zásadním autorem mnoha textů skupiny, zejména z alb Co znamená vésti koně a Maska za maskou, úpravy textů ze Starého a Nového zákona pro program Pašijové hry velikonoční a úpravy textů Ladislava Klímy k programu Jak bude po smrti. Narodil se v Horních Počernicích v rodině poštovního úředníka. V pěti letech přežil dopravní nehodu, když ho srazilo auto a on ležel několik dní v komatu. Od třinácti let se na lidové škole umění v Mělníku učil hře na klarinet, o rok později přešel na saxofon. Jeho oblíbeným stylem byl jazz. V letech 1957–1961 vystudoval mělnickou Střední zemědělskou technickou školu, obor zahradnictví. Při studiu si přivydělával hrou na saxofon ve vinárnách, na plesech a tanečních zábavách. Seznámil se se Svatoplukem Karáskem, se kterým založil kapelu Potkani a v roce 1960 "divadlo malých forem", které nemělo dlouhé trvání. V letech 1961–1964 pracoval jako zahradnický technik a projektant. Jelikož se chtěl stát farářem, v letech 1964–1969 studoval teologii na Komenského evangelické teologické fakultě UK v Praze, ale studium nedokončil, neboť dle svých slov zjistil, že na toto povolání nemá vlohy. V letech 1963–1968 hrál v profesionálním swingovém souboru The Cats Jass Band a začal experimentovat s tzv. zvukovou poezií a s lettrismem. První básně zveřejnil v roce 1968 v Kostnických jiskrách. V roce 1969 odjel na půl roku do Velké Británie. Po návratu opět pracoval v zahradnictví, při rekonstrukci parků, například v Bílině nebo Měšicích u Prahy. V roce 1972 se setkal s manažerem rockové skupiny The Plastic People of the Universe Ivanem Martinem Jirousem. Jirous poté, co slyšel Brabence hrát, mu nabídl místo v kapele. Kapela v té době prakticky...

Vratislav Asad Richter (3)

Absolvoval Vysokou obchodní školu v Praze. V roce 1948 byl poslán do emigrace. Několik let vedl ve Švýcarsku malou firmu na dovoz uměleckých předmětů z Afriky, r. 1954 odcestoval do Kanady, kde zprvu pracoval v laboratoři letecké továrny, od r. 1966 si otevřel v Torontu obchod s asijským a africkým zbožím. Procestoval celý svět, velel na několika lodích. Napsal 23 dobrodružných a cestopisných románů, z nichž většina zůstala v rukopisu včetně SF románů Brána bohů a Rok krabů.

Vojtěch Tomáš (6)

Vojtěch Tilkovský (6)

Narozen 18.8.1902 v Levoči, zemřel 10.4.1978. PhDr., historik umění, monografie z oboru.

Vojtěch Šimíček (7)

Narozen 19.8.1969 v Ostravě. Doc., JUDr., Ph.D., Právník a vysokoškolský pedagog.

Vojtěch Mencl (4)

Prof. Ing. Vojtěch Mencl. DrSc, se narodil 18. 5. 1923. Po maturitě na jičínském gymnáziu v roce 1942 se zapojil do ilegálního odbojového hnulí. V letech 1945–1948 vystudoval Vysokou školu politickou a sociální. Věnoval se studiu československých dějin a politické ekonomie, publikoval řadu vědeckých prací. Vedl katedru československých dějin na Vojenské politické akademii, v roce 1968 se stal jejím rektorem. Po roce 1968 krátce působil jako vědecký pracovník ČSAV. V roce 1969 byl vyloučen z KSČ a propuštěn ze zaměstnání. Po roce 197S sc podílel na práci redakce Historických studií. V současné době je předsedou Komise vlády ČSSR pro analýzu historických událostí let 1967 až 1970.

Vojtěch Lahoda (6)

Vojtěch Lahoda byl historik umění, kurátor, vysokoškolský pedagog a překladatel. V letech 2012–2017 byl ředitelem Ústavu dějin umění AV ČR. Po maturitě na Gymnáziu Jana Keplera v Praze vystudoval v letech 1974–1979 dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a svou diplomovou práci Malíř Karel Černý obhájil roku 1979 jako práci rigorózní. V letech 1979–1980 pracoval na Katedře estetiky FF UK, poté byl do roku 1985 vědeckým aspirantem v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV a obhájil zde kandidátskou dizertaci Figura v českém malířství 1907–1932: kubistické řešení . V letech 1986–1989 byl vedoucím oddělení vědeckotechnických informací, 1990–1993 vedoucím oddělení moderního umění, od roku 1993 zástupcem ředitele ÚTDU ČSAV. Od roku 2001 byl vědeckým tajemníkem, 2004–2012 zástupcem ředitele a od roku 2012 ředitelem Ústavu dějin umění AV ČR. Roku 1999 se habilitoval v oboru dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně a od roku 2001 působil jako docent, od roku 2007 jako profesor dějin umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Působil v radě GVŠ, v české sekci AICA, radě NG , ve věd. radě VČG v Pardubicích a MG v Brně, jako člen správní rady AVU, člen výboru UHS , od r. 2004 byl předsedou podoborové komise GA ČR. Roku 1991 obdržel visiting fellowship Sorosovy Nadace a pobýval v National Gallery of Art ve Washingtonu. Přednášel dějiny umění na FAMU , na NIAS, Holandsko , na CEU Praha, v rámci Ohio Univ. Athens Abroad Program in Prague , CIEE na FF UK , na Vytautas Magnus Univ., Kaunas . Přispíval články do časopisů Výtvarné umění, Umění, Bulletin NG, Dějiny a současnost a do několika zahraničních periodik. Byl členem redakčních rad časopisů: Umění, časopisu Art in Translation , Edinburgh, Meno istorija ir kultura , Kaunas, Litva, Maksl...

Vojtěch Jestřáb (4)

Dr. Vojtěch Jestřáb se narodil v Brně. Vystudoval klasické gymnázium v Brně. Po válce absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kterou zakončil doktorátem v r. 1949. O rok později začal publikovat verše a překlady poezie. Knižním debutem byla účast v almanachu pěti brněnských básníků, který redigoval Jan Trefulka. V roce 1964 vydal v nakladatelství Československý spisovatel básnickou sbírku " V této chvíli vyplutí ". Následovala řada básnických překladů. V roce 1987 vydal román o brněnském odboji " A zpívat do konce ". V devadesátých letech se soustředil už jenom na prózu : v roce 1997 vydal memoárovou koláž " Brno, můj Amarcord ", o rok později prózu románového typu " ...a vždycky přijde nové léto ".

Vojtěch Jareš (6)

Narozen 26.12.1888 v Chrástu u Plzně, zemřel 28.1.1965 v Praze. Ing., Dr.techn., profesor metalografie, práce z oboru kovů.

Vojtěch Blodig (5)

Narozen 8.10.1946. Zabývá se rasovou a politickou perzekucí, práce o protifašistickém odboji a terezínském ghettu.

Vojta Merten (4)

Vojta Merten, vlastním jménem Vojtěch Bartůšek byl český herec-komik, známý především jako živý představitel Kašpárka v dětských hrách a dobrodružných pohádkách. Narodil se jako Vojtěch Bartůšek na Žižkově v rodině typografa. Po vzoru otce se vyučil také typografem, ale odešel ke kočovnému divadlu a hrál u společností ředitelů Janovského a Blažka. Prošel Východočeským divadlem, divadlem na Kladně a Českým divadlem v Olomouci. Ve druhé polovině 20. let 20. století přesídlil trvale do Prahy a vystupoval jako komik v pražských kabaretech a divadlech. Již v roce 1924 uváděl v divadle Komedie své hry s Kašpárkem. Působil také v Aréně na Žižkově, Deklaraci, divadle Rokoko, Novém divadle a Osvobozeném divadle. V období květen 1935 – březen 1936 působil jako ředitel v Malé operetě na Vinohradech. Od roku 1922, byl ženatý s Marii Kulíkovou , s kterou měl dceru Vlastu, ta v roce 1946 vydala o svém otci, útlou knížku Kašpárek Vojta Merten vypravuje dětem pohádky. Vojta Merten v červnu 1945, v Praze Braníku, kde žil spáchal sebevraždu. V roce 1929 seskupil asi desetičlennou skupinu, která začala vystupovat na různých pražských scénách s hrami, ve kterých byl hlavní postavou Kašpárek, ztvárněný Vojtou Mertenem. V rolích dalších postav s ním na jednotlivých představeních spolupracovali například někteří členové Osvobozeného divadla i herci z dalších pražských divadel . Soubor takto vystupoval až do roku 1936, kdy pro vyčerpání zájmu publika svoji činnost ukončil.

Vlková Ivana (7)