Všichni Autoři a témata

Charles Lamb (7)

Charles Lamb byl anglický romantický spisovatel, básník, dramatik, literární kritik a autor dětské literatury, společně s Wiliamem Hazzlitem přední představitel eseje 19. století. Pocházel z úřednické rodiny, vzdělání získal na londýnské střední škole Christ's Hospital, kde se seznámil se Coleridgem. Později k jeho přátelům patřili mimo jiné William Wordsworth, Leigh Hunt, nebo William Hazlitt. V letech 1792–1825 pracoval jako úředník Východoindické společnosti. Jeho první verše nezískaly žádnou větší pozornost. Známý se stal až svými esejemi, které pod pseudonymem Elia psal pro London Magazine a později vydal knižně ve dvou svazcích. Jsou psány lehkým konverzačním tónem především o humorných nepolitických tématech Vyznačují se bystrými postřehy, důvtipem, neobyčejně živou obrazností a výraznou poetičností. Pro jejich jazykovou formu je společně s Leighem Huntem a Williamem Hazlittem řazen do tzv. cockneyské školy, což byl hanlivý název pro jejich styl, který měl někdy blízko k londýnskému lidovému nářečí . Přestože měl duševní problémy a byl postižen vadou řeči, žil bohatým společenským životem a byl považován za roztomilého společníka. Nikdy se ale neoženil a pečlivě se staral o svou starší sestru Mary Ann , která trpěla těžkou duševní chorobou . Snažil se u ní rozvíjet literární sklony a společně s ní napsal několik knih, z nichž nejznámější je převyprávěni her Williama Shakespeara pro děti. Jeho další pokusy o prozaickou a také o dramatickou tvorbu však nebyly příliš úspěšné. Zabýval se rovněž literární kritikou a literární historií. Zemřel na streptokokovou infekci erysipel , kterou se nakazil z lehkého škrábnutí na tváři vzniklém pří uklouznutí na ul...

Charles James Lever (4)

Angloirský romanopisec.

Chalíl Džibrán (7)

Cezar Petrescu (4)

Prozaik a publicista. Absolvoval studium práv v Bukurešti, záhy se však věnoval novinářství a literatuře. 1921 v Kluži založil a tři roky řídil významnou lit. revui Gândirea, přispíval do dalších časopisů, od 1938 v Bukurešti šéfredaktorem deníku România a měsíčníku România literară . Po 1945 aktivní zejména jako publicista podporující ideologii nového režimu. Člen Rumunské akademie . — Petrescu byl neobyčejně plodný spisovatel, napsal desítky čtenářsky úspěšných, avšak nestejně hodnotných románů a novel. Chtěl vytvořit podle Balzacovy Lidské komedie velkoryse koncipovanou Rumunskou kroniku 20. věku, rozsáhlou fresku života na venkově, v provinčních městech a v Bukurešti od začátku století do 2. světové války se zobrazením osudů jednotlivců, skupin a společenských vrstev. V prózách z vesnického prostředí líčí v duchu tradicionalistických doktrín vykořeněnost hrdinů, kteří opustili patriarchální společenství, úpadek starého bojarstva a dravý nástup podnikatelů a industrializace. Stejně pochmurně, místy však se smyslem pro grotesknost situací, zobrazil maloměsto. Téma izolovanosti a morálního úpadku člověka uprostřed kapitalistické civilizace rozvíjel v románech z prostředí hlavního města. Jeden z nejzdařilejších románů, Întunecare , vystihuje tragický úděl generace zasažené 1. světovou válkou, rozpor mezi ideály vznikajícími mezi vojáky na frontě a ziskuchtivostí aristokratů a měšťáků v zázemí.

Český Skiffle (3)

Cedric Belfrage (3)

Cedric Henning Belfrage byl anglický filmový kritik, novinář, spisovatel a politický aktivista. Bývá zmiňován jako sovětský špion v americkém špionážním projektu Verona, ale vypadá to, že pracoval pro Brity jako dvojitý agent.

Cathy Gillen Thacker (4)

Americká autorka milostných románů.

Catherine Steadman (4)

Britská herečka a spisovatelka.

Catherine Ryan Hyde (5)

Catherine Ryan Hydeová začínala jako povídkářka a její literární tvorba jí vynesla mnohá ocenění, například cenu O. Henryho. Skutečný věhlas si však vydobyla teprve románem Pošli to dál, dojemným příběhem chlapce, který si umínil změnit svět. Kniha se dočkala i velmi úspěšné filmové verze s Kevinem Spaceym v hlavní roli. Autorka žije a tvoří v kalifornské Cambrii. Euromedia Group vydala její román Elektrický Bůh.

Catherine Le Nevez (8)

Francouzská publicistka, autorka turistických průvodců.

Catherine Aubier (3)

Práce z oboru astrologie.

Carsten Henn (5)

Carolyn Henderson (5)

Publikace o koních a jezdectví.

Caroline Carver (2)

Anglická spisovatelka.

Carmine Coppola (8)

Carmine Coppola byl uznávaný americký skladatel, flétnista a dirigent, který se narodil 11. června 1910 v New Yorku. Byl otcem uznávaného filmového režiséra Francise Forda Coppoly a herečky Talie Shireové a dědečkem Nicolase Cage a Sofie Coppolové. Carminova kariéra se vyznačovala významným přínosem pro filmovou hudbu, často spolupracoval se svým synem Francisem na několika kultovních filmech.

Carmen Korn (4)

Německá žurnalistka, redaktorka, esejistka a spisovatelka, autorka románů i knih pro děti a mládež. Některé vycházejí jako audioknihy, mnohé z nich načetla sama autorka. Podle jejího románu Töchter einer neuen Zeit byl natočen film.

Carlo Cassola (4)

C. Cassola je typický představitel italského neorealismu.

Carl-Johan Forssén Ehrlin (5)

Švédský psychoterapeut.

Camilla Sopwith (3)

Ilustrátorka kuchařských knih.

Camilla Reid (8)

Spisovatelka knih pro děti. Spoluzakladatelka a šéfredaktorka nakladatelství dětských knih Nosy Crow. Žije a pracuje v Londýně.

C Wright Mills (2)

Charles Wright Mills byl americký sociolog. Mills byl radikál, a měl velmi kritické názory vůči sociologické komunitě. Byl propagátorem liberalismu a levicového myšlení. Přinesl do americké sociologie myšlení Maxe Webera a na konci 40. let vydal výbor z Weberových esejů Eseje pro sociologii. Pochopit biografii a historii současně umožňuje právě sociologie, která nám dodává potřebné informace a znalosti, které nám umožňují podívat se na život kompletně a z nadhledu. Tyto schopnosti nazývá sociologickou imaginací. Kniha publikovaná roku 1959 v USA, se stala 2. nejvýznamnější knihou sociologie, hned za Weberovou knihou Hospodářství a společnost. Sociologická imaginace se svým konceptem vrací k myšlence toho, že sociologie by neměla být hodnotově neutrální, ale musí se vztahovat k osobním záležitostem a problémům individuí v průběhu historie. Sociologie podle něj nemůže fungovat jako organizovaná přírodní věda, ale je potřeba probudit v sobě svou vlastní sociologickou imaginaci. Sociologickou imaginaci lze zjednodušeně vysvětlit větou "Každý si buď svým teoretikem, každý si buď svým sociologem." Součástí knihy je kritika klasiků, jako je například Talcott Parsons, kterému vytýká, že si pouze hraje s pojmy a snaží se vytvořit umělý sociologický jazyk, která nemá vůbec žádný vztah k realitě a k lidem. Mills ve svém díle převážně kritizuje, ale nenastiňuje žádný koncept toho, jak by měla sociologie vypadat, ale popisuje, jak by měl vypadat ideální sociolog: Ačkoliv jsou jeho myšlenky kontroverzní, jeho přínos je značný, hlavně díky konceptu sociologické imaginace, ale jeho dílo zatím nebylo systematicky rozvíjeno.

Burkhard Kainka (5)

Německý systémový inženýr.

Buddha (5)

Buddha a pálí: buddha, v tibetštině: sanggjä , překlad probuzený, osvícený) je výraz, který v buddhismu popisuje bytost, která dosáhla dokonalé realizace, tzv. osvícení, a tak definitivně ukončila koloběh neustálého zrozování . Plně probuzené bytosti jsou osvobozené od tzv. tří jedů mysli a od připoutaností poutajících bytosti v samsáře. Jsou tak osvobozeny od utrpení a neustálého znovuzrozování, plně chápou pravou podstatu bytí a jsou naplněny soucitem ke všem bytostem. Původně se jednalo spíše o titul než o označení jedné konkrétní osoby, avšak slovo buddha je běžně používáno pro označení historického Buddhy, vlastním jménem Siddhártha Gautama. Buddha také tvoří jeden ze tří klenotů. Většina soch ho zobrazuje s protáhlými ušními lalůčky, které symbolizují jeho schopnost dokonalého vnímání . V českém jazyce se často píše „Budha“, pak se ale zaměňuje se staroindickým božstvem a názvem planety Merkur. Též je často zvykem psát slovo Buddha s velkým počátečním písmenem, jestliže označuje tzv. historického Buddhu – Siddhárthu Gautama, případně je-li slovem Buddha míněn jeden ze tří klenotů, a s malým počátečním písmenem, jestliže je tímto pojmem označována jakákoli osvícená bytost. V jednotlivých školách je však výraz buddha používán i v jiných významech, následující popis podává stručný výklad těch nejzákladnějších pojetí tohoto pojmu v buddhismu. Provést obecnou typologii buddhů je obtížné vzhledem k množství buddhistických škol. Přesto z textů jednotlivých škol lze vyvodit níže uvedené základní členění, které vychází z toho, jakým způsobem lze dosáhnout probuzení. Co se týče osvícení – prožitku nirvány, podle starších škol není mezi jednotlivými typy buddhů žádný rozdíl, odlišnosti jsou pouze v okolnostech, za jakých dosáhli osvícení, v nadpřiro...

Bruno (4)

Světec, arcibiskup, misionář, nazýván "Bonifatius" a "druhý apoštol Pruska", autor vojtěšské legendy.

Bruce H Lipton (4)

Bruce Harold Lipton je americký vývojový biolog, zabývající se vlivy vlastního myšlení na epigenetiku. Bruce H. Lipton, Ph.D., vystudoval buněčnou biologii a působil jako pedagog na lékařské fakultě University of Wisconsin, později přednášel na Stanford University. Často vystupuje v televizních a rozhlasových pořadech a je účastníkem národních a mezinárodních konferencí. Je známý svou prací v oblasti epigenetiky a výzkumem možností ovlivňování genů a DNA prostřednictvím myšlení. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruce Lipton na anglické Wikipedii.

Britney Spears (7)

Americká zpěvačka.

Bridget Asher (4)

Kritikou oceňovaná americká autorka bestsellerů Julianna Baggottová – píšící také pod pseudonymy Bridget Asherová a N. E. Bode – vydala již sedmnáct knih, romány pro dospělé, pro mládež i sbírky poezie. Její román, Čistý, je prvním dílem trilogie, na niž zakoupila společnost Fox 2000 filmová práva. Její romány se dočkaly již více než padesáti zahraničních vydání. Je profesorkou tvůrčího psaní na Floridské státní univerzitě a zakladatelkou neziskové organizace Kids in Need – Books in Deed. Začala publikovat ve dvaadvaceti letech, poté co dokončila studia na univerzitě v Greensboro. Julianna Baggottová žije se svým mužem Davidem G. W. Scottem, který je shodou okolností také spisovatel, a čtyřmi dětmi na Floridě. Velice ráda provádí literární průzkumy v Provenci.

Břetislav Modr (6)

Narozen 1946, zemřel 7. 5. 2014. Ing, vydavatel časopisu ŠACH INFO. organizátor Rychnovského šachového festivalu seniorů.

Břetislav Koudela (4)

Narozen 22.12.1925, zemřel 13.10.1973. Bohemista, publikace z oboru jazykovědy.

Brenda Ralph Lewis (8)

Anglická historička.

Božena Trilecová (7)

Obč. m. Moravčíková. R. 1964 – 68 študovala na Strednej umeleckopriemyselnej škole v Bratislave. Od r. 1970 pôsobila ako arteterapeutka v psychiatrickej liečebni vo Veľkých Levároch, od 1972 redaktorka Mladých liet v Bratislave, v súčasnosti v slobodnom povolaní. Začiatkom 70. rokov písala rozprávky pre deti, knižne debutovala zbierkou ľúbostnej lyriky Rozmarín , nasledovala zbierka Láskoslovie , rozprávkové knihy pre deti Skorocélia, princezná času , Ako si kvety šijú sukničky , Prišlo leto na zelenom vozíčku , leporelá Detský kalendár , Čo kto robí, keď ja spinkám, čo kto robí, keď je deň ; spoluautorka populárnej príručky pre deti Urob si z handričiek . Venuje sa aj prekladateľskej činnosti.

Božena Němcová (4)

Ing. Spoluautorka vysokoškolských skript z techniké klimatologie.

Božena Blažková (8)

Pedagožka, autorka učebnic pro pomocné školy.

Boža Kratochvíl (6)

Narozen 14.10.1897 v Praze. Odborný učitel, próza, literatura pro děti.

Boyd Morrison (5)

Americký herec a spisovatel.

Boston Symphony Orchestra (6)

Boston Symphony Orchestra je jedním z nejvýznamnějších orchestrů ve Spojených státech a má bohatou historii, která sahá až do jeho založení v roce 1881. BSO sídlí v bostonské Symphony Hall, která je díky své vynikající akustice považována za jedno z nejlepších míst pro klasickou hudbu, a je již dlouhou dobu spojována s vysokými standardy dokonalosti v provedení a interpretaci širokého repertoáru. V průběhu let se v čele orchestru vystřídala celá řada významných dirigentů, jako například Serge Koussevitzky, Charles Munch, Seiji Ozawa, James Levine a v současnosti Andris Nelsons.

Boris Rösner (4)

Prof. Boris Rösner byl český herec a divadelní pedagog. Jeho maminkou byla Jarmila Horská a otcem Mirko Čech . Boris Rösner pocházel z umělecké rodiny. Matka byla herečka a otec hudebník. Manželství se však brzy rozpadlo a malý Boris již zůstal s matkou, se kterou se následně kvůli jejímu angažmá odstěhoval do Čech. Ve škole prospíval ve všem kromě matematiky, a proto když se hlásil na střední školu, tak bylo pro jeho talent předem rozhodnuto Vystudoval DAMU v roce 1973. Poté měl postupně angažmá v divadlech F. X. Šaldy v Liberci , v Městských divadlech pražských a na konec v Národním divadle v Praze . Jeho postava a výraz ho předem určovali pro záporné role. V reálném životě však byl známý svým chováním gentlemana. V sedmdesátých letech měl kvůli své matce drobné politické problémy, protože nesouhlasila se vstupem vojsk varšavské smlouvy do Československa. Stejně tak nevstoupil ani do komunistické strany ač mu to bylo na DAMU jen tak mimochodem na schodišti nabízeno. Mnoho let vedle divadla a filmu působil i jako pedagog. Poslední větší role na divadelních prknech byla hlavní role v Molierově Lakomci. Druhou úspěšnou sezónu však již ani nedohrál. Podlehl zákeřné formě rakoviny plic, vyvolanou silným a dlouhodobým kouřením. Zemřel ve věku pouhých 55 let v kladenské nemocnici. Od mládí neviděl na levé oko, to s jeho vizáží mu dodávalo předurčení pro záporné role.

Boris Grigor'jevič Kuznecov (4)

Ruský filozof a historik vědy, autor biografií Newtona, Lomonosova, Mendělejeva a dalších.

Boris Andrejevič Lavrenev (5)

Ruský dramatik a prozaik.

Boleslav Polívka (4)

Narozen 31.7.1949 ve Vizovicích. Herec, mim, komik, režisér, autor kabaretních výstupů a her.

Boleslav Jablonský (6)

Boleslav Jablonský, vlastním jménem Karel Tupý, řádovým jménem Karel Eugen Tupý, byl český obrozenecký básník, katolický kněz a národní buditel. Proslul hluboce procítěnými milostnými a vlasteneckými básněmi a jeho dílo patří k počátkům romantismu v české literatuře. Po gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval filosofii v Praze. Na filosofických studiích přilnul k českým literárním vlastencům soustředěným kolem Josefa Kajetána Tyla a podílel se na jejich činnosti v Kajetánském divadle. Vstoupil do Strahovského kláštera, kde přijal svůj literární pseudonym. Po vysvěcení na kněze působil v letech 1843–1847 jako kaplan v Radonicích nad Ohří. V té době vydal řadu básní, které byly publikovány ve sbírkách Písně milosti a Moudrost otcovská a které ve své době však patřily k vrcholům česky psané lyrické poezie. V jeho básnické tvorbě převažovala milostná lyrika, později se orientoval především na vlasteneckou a didaktickou poezii. V roce 1847 byl jmenován správcem kláštera Zwierzyniec blízko Krakova v Polsku, kde se později stal proboštem. V Polsku byl také pohřben, později byly jeho ostatky převezeny na Vyšehradský hřbitov do Prahy.

Boleslav Hanzelka (4)

Boleslav Hanzelka se narodil 6. června 1890 v Kopřivnici. Byl vlastně pohrobkem, neboť dva dny před jeho narozením mu zemřel otec na zápal plic. Jeho matka se starala o něj a bratra Emila zcela sama. Bohuslav Hanzelka pracoval ve Wikovce až do svých sedmašedesáti let, kdy odešel na odpočinek. Zemřel v Prostějově 3. dubna roku 1961.

Boileau-Narcejac (3)

Bohuslav Slánský (4)

Bohuslav Slánský byl český malíř a restaurátor. Byl prvním, kdo v tehdejším Československu používal rentgenovou fotografii a založil restaurování jako samostatný studijní obor na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl profesorem. Svými znalostmi a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Bohuslav Slánský se narodil jako nejmladší ze tří synů magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské, rozené Haužvicové v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Maxmiliána Pirnera a Maxe Švabinského. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie , v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hoppeovou , dcerou generála Viktora Hoppeho. Spolu s manželkou vyučovali kresbu a figurální malbu a připravovali na zkoušky na umělecké školy. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie. Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vědce a pedagoga Prof. Maxe Doernera, vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v Mnichově. Pokračoval u prof. Serafina Mauera na Akademii ve Vídni, dále pak u prof. Klause v Drážďanech, kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Praxi získal v Muzeu Franse Halse v Haarlemu, kde se poprvé setkal s moderními metodami průzkumu . V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie . Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. Vincentem Kramářem, předním znalcem českého středověku i avantgardního umění. V roce 1947 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během činnosti na Akademii prof. Slánsk...

Bohuslav Řehák (7)

Bohuslav Řehák – Sláva byl učitel, zemský školní inspektor, dlouholetý skautský činovník, jeden z nejbližších spolupracovníků A. B. Svojsíka, před druhou světovou válkou náčelník Junáka. Narodil se v roce 1895 do rodiny cestmistra v Jičíně. Měl o rok mladší sestru Marii. Se skautingem se seznámil v roce 1912 na přednášce, kterou v Jičíně pořádal A. B. Svojsík. Ještě při studiích na jičínském gymnáziu založil skautskou družinu a stal se jejím rádcem. V Praze studoval učitelství přírodopisu a zeměpisu. V roce 1915 byl odveden do první světové války, kde strávil 28 měsíců v poli. Po skončení války v roce 1920 dostudoval a vrátil se do Jičína jako učitel a vedoucí jednoho z prvních mimopražských skautských oddílů. Od roku 1922 byl místonáčelníkem Svazu skautů. Vedl Tábory slovanských skautů pořádané v Praze roku 1931 a výpravy na světové jamboree 1933 v Maďarsku a II. slovanské jamboree 1935 v Polsku. V roce 1937 založil a vedl II. českou lesní školu a působil na mnoha skautských vzdělávacích akcích. V roce 1931 byl vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním, Řádem stříbrného vlka. Na konci třicátých let se jako vedoucí Švehlových junáků snažil o rozšíření skautingu na venkově, členem agrární strany se však nikdy nestal. V prosinci 1924 se oženil s Růženou Šmídovou, s níž měl syny Jiřího a Vratislava . Oba synové se později stali významnými skautskými činovníky; Růžena byla v letech 1968–1970 členkou Ústřední rady Junáka. Na ustavujícím sněmu Junáka v lednu 1939 byl zvolen jeho náčelníkem, po rezignaci Václava Vlčka pak byl jmenován i velitelem . 1. září 1939 byl zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora Buchenwald, kde strávil celou válku; vrátil se s podlomeným zdravím a na II. sněmu v roce 1946 tak už své funkce neobhajoval; byl následně zvolen čestným velitelem. Jeho funkci po dobu nepřítomnosti vykonával místonáčelník Rudolf ...

Bohumír Prokůpek (4)

Narozen 13. 10. 1954 v Humpolci, zemřel 19. 11. 2008. Fotograf, spoluzakladatel skupiny Český dřevák. Věnuje se krajinářské, dokumentární, reklamní a živé fotografii, spoluautor expozic v Památníku Lidice a v Památníku Ležáky.

Bohumír Kotlík (4)

Autor učebnic chemie.

Bohumil Švarc (5)

Narozen 29.6.1897 v Kožlanech, zemřel 8.1.1976. Dr.ing., architekt, profesor stavební fakulty, publikace z oboru.

Bohumil Svačina (8)

Narozen 21.12.1886 v Ivani u Tovačova, zemřel 1964. Učitel, učební příručky ze zeměpisu, dějepisu, občanské výchovy.

Bohumil Gregor (6)

Bohumil Gregor byl český dirigent známý svou interpretací české klasické hudby, zejména děl skladatelů jako Antonín Dvořák a Leoš Janáček. Během své kariéry Gregor spolupracoval s různými orchestry a byl uznáván pro své znalosti českého repertoáru. Jeho nahrávky Dvořákových "Slovanských tanců" a "Slovanských rapsodií" a Janáčkovy opery "Její pastorkyňa" dokládají jeho hluboké porozumění a pochopení děl těchto skladatelů. Gregorův podíl na nahrávání české klasické hudby pomohl přiblížit tyto skladby širšímu mezinárodnímu publiku a zachovat a propagovat bohaté hudební dědictví jeho vlasti. Na jeho albech se často objevuje spolupráce s významnými orchestry a sólisty, což odráží jeho schopnost dostat z hudebníků, které dirigoval, to nejlepší.

Bohumil Geist (5)

Středoškolské studium započal na Slovensku v Ružomberoku na Státním reál. gymnáziu, které musil po vzniku Slovenského štátu a vypovězení Čechů přerušit a navázal na měšťan. škole ve Studené, poté na reál. gymnáziu O. Březiny v Telči, po jeho zrušení studoval 2 roky na reál.gymnáziu v Třebíči a skončil opět v Telči, kde maturoval v r. 1946. Jeho otec byl za protektorátu a německé okupace zatčen gestapem pro odbojovou činnost a vězněn až do konce války postupně v různých nacistických věznicích, z čehož byly i proti němu vyvozovány důsledky, kdy se stěží udržel na škole. Situace rodiny byla v té době velmi svízelná. Po maturitě studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy hudební vědu a estetiku u Jos. Huttera a Jana Mukařovského a filozofii, psychologii a sociologii u Krále, Kozáka, Patočky, Stavěla, Doležala a Machotky. Promoval v r. 1950. Osobně zakusil „kádrové“ problémy s dostudováním vzhledem ke svým společenským názorům a postojům k současné politické situaci po r. 1948. Navíc byl jeho otec po únorovém puči v r. 1948 znovu uvězněn, větší část si odseděl v Plzni na Borech, později byl v plném rozsahu rehabilitován. Po absolvování vojenské služby a krátkých přechodných pracovních poměrech, kdy nemohl uplatnit své znalosti v oboru sociologie, která byla v té době považována za nepřátelskou „buržoazní pavědu“, byl v letech 1953 – 1960 zaměstnán jako lektor pro instrumentální hudbu v Poradně lidové umělecké tvořivosti, v letech 1960 – 1968 jako vedoucí archivu a knihovny Pražské konzervatoře, kde rovněž vyučoval a byl redaktorem české části projektu Fontes artis musicae , členem International Folk Music Council , později Internationale Carl Maria von Weber Gesellschaft . Za svou práci „Původ hudby“ získal cenu nakladatelství Supraphon; původní dílo nakladatelství rozdělilo ve 2 díly, avšak 2. díl nikdy nevyšel a rukopis se pak během časových průtahů a různých změn ztratil. Od r. 1968 až do svého odchodu do důchodu praco...

Bogomil Rajnov (5)

Značnou popularitu získaly jeho detektivní a špionážní romány – detektivky Inspektor a noc, Člověk se vrací z minulosti, Brazilská melodie; špionážní romány Pan Nikdo, Není nad špatné počasí, Requiem za jednu couru. Kromě toho byl Rajnov významným estetikem a teoretikem umění a autorem literárněvědných prací, např. Černý román nebo Masová kutura. Některé své prózy zpracoval i jako scénáře úspěšných filmů.

Bluesberry (4)

Blanka Rozkošná (6)

Absolventka gymnázia v Liberci a Filozofické fakulty v Praze, oboru historie a ruský jazyk. Nejprve působila jako historička na zámku Sychrov. V l. 1993-1995 ředitelka muzea v Novém Strašecí, v l. 1995-2000 jako soukromá badatelka. Od r. 1996 přednáší jako odborný lektor v Židovském muzeu v Praze. Od r. 2000 pracuje ve správě nemovitostí Židovské obce v Praze , kde zajišťuje obnovu židovských památek. - Zajímá se o židovské památky a kulturu Židů v Čechách. Je autorkou publikací s tématikou historie židovských komunit v Čechách . Žije v Brandýse nad Labem.

Blanka Puškárová (3)

Blanka Kovačovičová-Puškárová patrí k zakladajúcim osobnostiam moderných dejín ochrany pamiatok na Slovensku. Naše kultúrne dedičstvo ju naplňovalo nielen pracovne, ale bolo zmyslom celého jej života.Väčšina jej výskumných prác sa odrazila aj na bohatej publikačnej činnosti. Napísala viac ako 70 odborných štúdií a článkov, vydala 10 publikácií , z ktorých zaujmú najmä monografie venované mestským pamiatkovým rezerváciám a dielo o drevených kostoloch východného obradu, ktoré vyšlo v ukrajinskom jazyku

Blanka Hošková (5)

Narozena 3. 9. 1967 v Brně. Úřednice, autorka prózy.

Blanka Fišerová (5)

Narozena 26. 12. 1977 v Třebíči. Divadelní publicistka, dramaturgyně, scénaristka, režisérka. Také odborná asistentka pro divadelní vědu na opavské univerzitě.

Blahoslav Braun (3)

Narozen v červnu 1928. Promovaný filozof, novinář, redaktor Rudého práva, účastník horolezeckých expedic, autor zápisků z cest.

Bix Beiderbecke (2)

Bix Beiderbecke byl významný jazzový kornetista, klavírista a skladatel 20. let 20. století, který se zasloužil o rozvoj jazzu jako umělecké formy. Narodil se jako Leon Bismark Beiderbecke 10. března 1903 v Davenportu ve státě Iowa a patřil k nejvlivnějším jazzovým sólistům své doby. I přes svou krátkou kariéru, kterou přerušila jeho předčasná smrt v roce 1931 ve věku 28 let, měl Beiderbecke na jazz hluboký vliv.

Bill Wyman (3)

Bill Wyman, rodným jménem William George Perks, je anglický hudebník a multiinstrumentalista, známý především jako dlouholetý člen rock and rollové skupiny The Rolling Stones, v níž v roce 1962 nahradil Dicka Taylora. Skupinu opustil po třiceti letech, v roce 1993. Nahradil jej Darryl Jones. V roce 2012 se skupinou vystupoval jako host při několika koncertech. Roku 2013 uvedl, že kdyby měl možnost stát se znovu plnohodnotným členem kapely, neměl by zájem. Od deseti do třinácti let věku dostával lekce hry na klavír. V roce 1960 si koupil kytaru a následně přešel k baskytaře. Své první sólové album Monkey Grip vydal v roce 1974 a stal se tak vůbec prvním členem The Rolling Stones, který vydal sólové album. Později následovalo několik dalších. V osmdesátých letech složil hudbu k několika filmům. Od roku 1997 působí ve skupině Bill Wyman's Rhythm Kings. V roce 1959 se oženil s Diane Cory, s níž měl syna . Přestali spolu žít v roce 1967, rozvod proběhl roku 1969. Dne 2. června 1989, ve věku 52 let, se oženil s osmnáctiletou Mandy Smith. Začali spolu chodit již o pět let dříve, když bylo Wymanovi 52 a Smith třináct. Sexuální vztah začali mít podle Smith v době, kdy jí bylo čtrnáct let. V roce 1991 se manželství rozpadlo, přičemž rozvod se konal roku 1993. Roku 1993 se Wyman oženil s Suzanne Accosta, s níž má tři dcery. Roku 2016 mu byl diagnostikován karcinom prostaty.