Všichni Autoři a témata

Břetislav Bartoš (3)

Břetislav Bartoš byl český malíř. Během svých studií na pražské Akademii v letech 1909 až 1914 byl jedním z posledních žáků profesora Hanuše Schwaigera. V roce 1914 byl spoluzakladatelem uměleckého spolku Koliba . Bojoval v 1. světové válce jako legionář v Itálii a ve volných chvílích maloval obrazy zachytávající momenty z fronty. Ilustroval také Slezské písně Petra Bezruče. Zemřel velmi mladý na TBC. V roce 2007 se uskutečnila první vernisáž zrekonstruovaného muzea ve Frenštátě. Výstavu zahájila dcera Břetislava Bartoše. V jeho dílech převažuje barva nad kresbou. Upřednostňoval její hutnost a plošný výraz. V barevnosti používal spíše střízlivé tóny hraničící až se zemitostí. V kompozici příliš neexperimentoval a ve svých dílech nechal dominovat vertikály tvořící střed obrazu tak, jak je typické u renesančních maleb Itálie. Díla Břetislava Bartoše často mají symbolický podtext. Snažil se ve svých dílech vyjádřit sociální situaci a občas se objevuje i revoluční tematika. Zatímco ve svém raném období maluje spíše zbojníky, v pozdější fázi jsou hlavní představitelé jeho obrazů lidé z šachet a hutí. Velice typický je motiv rodiny vsazený do průmyslového prostředí.

Nathan Constantine (1)

Anglický spisovatel. Knihy s politickou a vojenskou tematikou, též romány pro dospělé a historické knihy pro děti.

Lumír Soukup (1)

Narozen 1915, zemřel 1991. PhDr., univerzitní učitel češtiny a slovanských literatur na katedře slavistiky univerzity v Glasgow, bývalý tajemník J. Masaryka, autor vzpomínek.

Fritz Arnheim (1)

Německý historik, cestovatel, pedagog.

Benjamin Kidd (1)

Angl. sociolog.

Jean-Louis Fougeret de Montbron (1)

Francouzský spisovatel a cestovatel, překladatel děl z angličtiny a pisatel satir.

Abraham a Sancta Clara (1)

Abraham a Sancta Clara, vlastním jménem Johann Ulrich Megerle, byl rakouský kazatel a spisovatel období baroka. Studoval na jezuitské koleji v Ingolstadtu, posléze u benediktýnů v Salcburku. Ve svých kázáních kritizoval neduhy své doby, burcoval lidi proti Turkům. Jeho nejvýznamnějším dílem je satirický román Arcilotr Jidáš . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Abraham a Sancta Clara na slovenské Wikipedii.

Oskar Josef Odstrčil (4)

Oskar Josef Odstrčil byl evangelický duchovní, knihovník a spisovatel. Působil jako evangelický farář v různých místech Moravy. V letech 1922-1937 byl soukromým knihovníkem Tomáše G. Masaryka, v letech 1932-1940 ředitelem Ústavu T. G. Masaryka, v letech 1941-1945 archivářem synodní rady Českobratrské církve evangelické a po roce 1945 ředitelem obnoveného Ústavu T.G.M.

Karel Otáhal (1)

Narozen 19. 1. 1901 v obci Kostelec na Hané , zemřel 23. 8. 1972 ve Velkých Opatovicích . Sochař a medailér.

Stanislav Langer (1)

Stanislav Langer byl český klinický psycholog a vysokoškolský učitel, autor pedagogicko-psychologických výzkumných prací i knižních publikací. Narodil se v Mnichově Hradišti. Po maturitě na gymnáziu nastoupil v roce 1945 na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde studoval obor čeština – filosofie. Po ukončení studia v roce 1948 pokračoval v přípravě na doktorát filozofie – obor psychologie. Doktorát složil v roce 1951. V roce 1963 obhájil kandidaturu věd a v roce 1968 docenturu, obojí z oboru psychologie. Do zaměstnání nastoupil v roce 1949 na základní škole v Doksech. Dále vyučoval na základní škole v Semilech a na uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. V roce 1952 nastoupil jako klinický psycholog do poradny ve zdravotnictví v Hradci Králové. Odtud přešel v roce 1960 na Pedagogický institut, později Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Zde působil až do roku 1980, kdy přešel na Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Současně působil i externě na Vysokém učení technickém v pedagogickém studiu inženýrů. Během své učitelské činnosti se věnoval především výzkumné činnosti na školách i ve zdravotnictví. Na toto téma psal publikace do periodických psychologických, pedagogických i zdravotnických časopisů. Zároveň vydal i několik knižních publikací. Spolupracoval též s Vysokou školou v Drážďanech. Byl průkopníkem poradenské psychologie v republice, spoluzakladatelem první lékařsko-psychologické poradny a zakladatelem psychologické poradny na základní škole v Chlumci nad Cidlinou v 50. a 60. letech). Po odchodu do důchodu pokračoval ve výzkumné činnosti v poradnách. Provedl více než 9 000 psychologických vyšetření a zpracoval je ve svých výzkumných pojednáních. V roce 1990 obhájil velmi úspěšně doktorát věd z psychologie, ale ten mu později univerzitní komise z neznámých důvodů zamítla. Kromě činnosti...

Jožka Baruch (1)

John Henry Newman (1)

Svatý John Henry Newman byl anglikánský a katolický teolog a filozof, roku 1879 jej Lev XIII. jmenoval kardinálem. Ctihodným byl prohlášen 21. ledna 1991. Papež Benedikt XVI. jej při své návštěvě Spojeného království 19. září 2010 v Birminghamu blahořečil. Papež František jej svatořečil 13. října 2019. Jako anglikánský duchovní byl Newman představitelem reformního tzv. Oxfordského hnutí v anglikánské církvi. Jeho snahy bývají označovány též jako anglokatolicismus. Newman se proslavil svými hlubokými studiemi dějin křesťanství a katolicity církve. Ve svých 90 traktátech obhajoval katolicitu anglikánské církve. V slavném traktátu č. 90 kritizuje 39 článků anglikánské víry. Později konvertoval ke katolictví. Jeho dílo ovlivnilo spisovatele G. K. Chestertona natolik, že také přestoupil do katolické církve.

Boris Bálent (1)

Boris Bálent bol bibliograf, knihovník. Pseudonym: Cyril Todorov, Dr. Boris, C. Bálent.

Georges M Grant (1)

Frederick James Gould (1)

Narodil se v Brightonu, syn Williama Jamese Goulda a jeho manželky Julia. Vyrůstal v Londýně a ve věku sedmi let byl poslán ke studiu a zpěvu ve sboru v kapli sv. Jiří, Windsorského hradu. Poté šel do školy v Chenies v Buckinghamshire, kde se stal denním a nedělním posluchačem. Ve věku patnácti let si myslel, že slyšel hlasy v jeho hlavě, které zvolaly: "Jak úžasná je láska Boží!" Studoval teologii "v druhu zbožného vzteku". Nicméně poté, co byl v roce 1877 jmenován vedoucím učitelem ve velké škole Missendenu, začal rozvíjet pochybnosti o své vlastní náboženské víře. V roce 1879 se přestěhoval do Londýna a začal pracovat jako učitel ve veřejně financovaných školách v chudších částech východního konce. Brzy v roce 1880 se aktivně zapojil do Secularistického hnutí. On byl přeložený ze školy v Bethnal Green do Limehouse v roce 1887, poté, co jeho publikované poznámky v světském přehledu viděl jeho zaměstnavatel, Londýnská školní rada, a on byl zbaven možnosti vyučování Bible. Později požádal, aby mu bylo dovoleno pokračovat v biblickém učení, zdůraznit jeho etické, nikoli nadpřirozené prvky, ale toto bylo odmítnuto.

Karel Prach (1)

Narozen 20.10. 1953 v Plané u Mariánských lázní, Prof., RNDr., CSc., botanik a vysokoškolský pedagog, publikace z oboru.

Pavel Chalupa (1)

Působí v oblasti prezentace umění, a to zejména v česko-francouzském kulturním okruhu. Autor výstav, katalogů a obrazových publikací.

Luboš Göbl (1)

Narozen 11.6.1952 v Pelhřimově. Novinář.

Aleksandr Tamonikov (1)

František Houska (1)

23.7.1873 – 10.8.1945 Svojí činností v kynologické oblasti působil již v období Rakousko-Uherska, hlavně pak v období boje o záchranu plemene českého fouska po první světové válce. Za největší úsilí možno považovat léta 1924 – 1945, kdy zemřel. Vynikajícími odbornými znalostmi a organizační schopností, dále nekompromisností a zkoumáním historie plemene se zařadil na přední místo své doby v záchraně plemene českého fouska. Stal se největší osobností Klubu chovatelů českých fousků. Z jeho podnětu byl v roce 1924 ustaven Spolek pro ohaře hrubosrsté – český fousek. Vyhledával a zachraňoval poslední zbytky chovného materiálu. Jméno Františka Housky je zapsáno v historických dokumentech české myslivecké organizace mezi významnými postavami, a to mezi literáty 20. století. Byl významným publicistou. Po smrti Podhajského se stal odborným redaktorem časopisu Stráž myslivosti pro loveckou kynologii. Jeho nejvýznamnějším vydáním bylo dílo OHAŘ, dále pak CHOV A VÝCVIK LOVECKÝCH PSŮ. Z jeho zachovalé korespondence víme, že psal další, mnohem rozsáhlejší vydání odborné knihy o loveckých psech, která měla být dána do tisku po skončení 2. světové války. Zemřel a profesoru Jaroslavu Svobodovi a bratrovi Františka Housky se ani po určité době nepodařilo rukopis nalézt. OHAŘ byl výsledkem jeho životních zkušeností v teoretických studiích všech známých světových kynologických děl. Zařadil se mezi naše nejpřednější odborníky své doby. Získal také mnoho cenných poznatků o původu českého fouska, značnou měrou se podílel na zdokumentování toho, že český fousek je opravdu nejstarším plemenem hrubosrstých ohařů v Evropě a také naším národním plemenem. V této práci dále pokračoval MVDr. Josef Kuhn. Houska byl zakladatelem Jihočeského loveckého klubu v Písku, který stál též při zrodu České myslivecké jednoty v roce 1923....

Edi Vesco (1)

Edi Vesco se poprvné zjevuje v únoru 1955 v městečku Arona u Laga Maggiore. Po maturitě nenachází vhodnou fakultu čar a kouzel, která by odpovídala jejímu zaměření, a proto vystuduje filozofickou fakultu. Po promoci začíná pracovat v jednom milánském nakladatelství a nechává se okouzlit vydavatelským poradenstvím. Edi, šťastně provdaná za jednoho inženýra, který je sou racionálností jejím pravým opakem, takže se potvrzuje, že protiklady se přitahují, matka třináctiletého syna a majitelka tříletého papouška, žije v Miláně v domku s čarovnou zahradou.

Richard Hulata (1)

Wolf-Dieter Wichmann (1)

Německý učitel, trenér a rozhodčí karate, publikace z oboru.

Kateřina Klášterská (1)

Lektorka angličtiny, autorka učebnice angličtiny.

Charles Pergler (1)

F. J Müller (8)

Klaus Tkotz (1)

Německý elektrotechnik.

Rudolf Mikolajek (1)

Raoul Glaber (1)

Francouzský benediktin, autor kroniky.

Ivo Procházka (1)

Narozen 27. 5. 1958 v Praze. MUDr., CSc., sexuolog . Publikace z oboru.

Karel Baxa (1)

Karel Baxa byl český politik, právník, první předseda československého ústavního soudu a dlouholetý starosta Prahy. Byl známý pro své antisemitské názory . Narodil se v Sedlčanech jako syn Jana Baxy, ředitele místní školy. Matkou Karla Baxy byla Františka Pujmanové, dcera kupce a hostinského v Humpolci. Bratr Františky Pujmanové, Jan Pujman , byl manželem Johany Nepomuceny Havlíčkové , mladší sestry Karla Havlíčka Borovského. Po ukončení akademického gymnázia v roce 1881 Karel Baxa začal studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Promován byl v roce 1887. Poté působil jako soudní úředník v Táboře, Chebu a Přimdě. Od roku 1891 byl advokátem v Praze, od roku 1896 ve vlastní advokátní kanceláři. Jako obhájce se účastnil mnoha procesů vedených proti redaktorům českého tisku, např. procesu s Omladinou v roce 1894. Od roku 1892 vydával radikální týdeník Radikální listy. Karel Baxa byl také činný v politice, v letech 1895–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu za městskou skupinu Kolín. Od roku 1903 byl rovněž poslancem Říšské rady za městskou kurii, obvod Praha-Staré Město. Nastoupil sem 26. března 1903 místo Quida Bělského. Mandát obhájil ve volbách roku 1907, konaných již podle rovného volebního práva, bez kurií, kdy byl zvolen za okrsek Čechy 001. Opětovně získal za tentýž obvod poslanecké křeslo ve volbách roku 1911. V Říšské radě setrval až do konce monarchie. V květnu 1906 se uvádí jako jeden z šesti členů poslaneckého klubu Česká národně sociální jednota na Říšské radě. Po volbách roku 1907 usedl do poslaneckého klubu Sjednocení českých národně sociálních, radikálně pokrokokových a státoprávních poslanců. Po volbách roku 1911 byl členem parlamentního Českého národně sociálního klubu. N...

Josef Brázda (1)

Narozen 14. 2. 1924 v Doubravníku, zemřel 16. 4. 2018. Středoškolský pedagog, po roce 1948 účastník třetího odboje, politický vězeň, autor vzpomínkové publikace.

Jiří Hromádko (3)

Společný pseudonym Jiřího Hromádky a Bohumila Koláře, který používali především jako autoři kresleného seriálu Modrá pětka. Pseudonym vznikl spojením konců jejich křestních jmen doplněný o jejich počáteční písmena . Kromě něj ještě používají své skautské přezdívky Nemo a Ouš .

Václav Švejcar (1)

Narozen 1924, zemřel 6.11.2006. Ing., CSc., publikace z oboru vinařství.

Erika Podlipná (1)

Erika Podlipná, rod. Gáliková, * 5. marca 1943. Po stredoškolských štúdiách bola o. i. r. 1970 – 72 správkyňou pamätnika SNP v Nemeckej pod správou Horehronského múzea v Brezne, potom pôsobila v Banskej Bystrici: 1972 – 82 a 1985 – 89 ako kultúrna referentka Okr. osvetového strediska, medzitým r. 1982 – 85 bola riaditeľkou Závodného klubu ROH Slovenka, členka redakčných rád a kultúrnych komisií odborových organizácií, od 1989 na invalidnom dôchodku. Popri publicistických príspevkoch v literárnych časopisoch bola jednou z kmeňových autoriek banskobystrického štúdia Slov. rozhlasu. R. 1993 vydala román Koláž s pod titulom Pocta Dominikovi Tatarkovi; od r. 2002 uverejňuje v pražských Slov. pohľadoch na pokračovanie druhý diel Koláže s názvom Sprítomňovanie. R. 2003 vydala memoáre Viliama Nisterenka Po vlastnej ceste, 2006 knihu Sekvencie.

Jiřina Hánová (1)

Narozena 12. 6. 1934. Sběratelka a autorka betlémů.

Barbora Buchalová (1)

James Gardner (1)

Birgit Rieger (1)

Německá grafička a ilustrátorka, autorka knih pro děti a mládež.

Therese Mohn (1)

Therese žije v malém městečku na pobřeží Norska. Když jí bylo 7, začala se učit jezdit na koni. Therese si dobře pamatuje na svou první hodinu – kůň zničehonic přešel do cvalu a ona se rozplakala. Počáteční strach ale brzo vystřídalo nadšení a láska ke koním. Když začala Therese chodit na vysokou školu, nemohla už jezdit tak jako dřív. Studovala také v Anglii a ve Francii, a tak na koně nebylo příliš mnoho času. Sen o vlastním koni proto stále zůstává snem. Od dětství Therese touží vyprávět příběhy, které jí její bujná fantazie neustále kreslí před očima. Když jí bylo 11, začala psát svůj první román – samozřejmě o koních. Nikdy ho však nedokončila. Už v té době si však vypěstovala vášeň pro čtení a psaní – když nemohla jezdit, pořád jí zůstaly aspoň knížky. Therese miluje dortíky, zmrzliny a sladkosti všeho druhu a má jedno tajemství – je přesvědčená, že všechny malé holčičky jsou přestrojené princezny.

Uta Over (1)

Německá spisovatelka, novinářka a překladatelka, zaměřená na chov a život zvířat.

František Udržal (1)

František Udržal byl český politik, meziválečný československý ministerský předseda a ministr národní obrany. Narodil se v české statkářské rodině. Jeho otec František Udržal starší byl dolnoroveňským starostou a okresním zastupitelem v holickém okrese. V letech 1883–1886 studoval na hospodářské akademii v Táboře a posléze strávil ještě dva semestry studia na zemědělské univerzitě v Halle. Po vojenské službě v rakousko-uherské armádě se stal záložním důstojníkem. Roku 1894 převzal rodinné hospodářství v Dolní Rovni na Pardubicku. Od počátku 90. let 19. století se též začal politicky angažovat na Pardubicku. Nejprve se podílel na činnosti mladočeské strany, později České strany agrární, v níž již v roce 1906 patřil mezi hlavní politiky. Ve volbách roku 1897 byl zvolen poslancem Říšské rady za všeobecnou kurii v Čechách, obvod Chrudim, Pardubice atd. Opětovně byl za stejný obvod zvolen ve volbách roku 1901. V roce 1903 se ovšem rozešel s mladočechy a nadále působil v Říšské radě coby nezávislý zákonodárce. Mandát ve vídeňském parlamentu obhájil ve volbách roku 1907 konaných již podle rovného volebního práva, po zrušení kurií . V parlamentu usedl do frakce Klub českých agrárníků. Mandát obhájil ve volbách roku 1911 za stejný obvod. Během XXII. zasedání v letech 1917–1918 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny Říšské rady. V parlamentu setrval do zániku monarchie v roce 1918. Byl rovněž poslancem Českého zemského sněmu, podle jednoho zdroje od roku 1898, v dobových zápisech ze schůzi sněmu ale je uváděno, že nastoupil v doplňovacích volbách roku 1899. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rakovník, Křivoklát, Nové Strašecí, Louny. Mandát zde za mladočechy obhájil v řádných zemských volbách roku 1901. Rezignoval roku 1903. Zatímco Antonín Švehla jako předseda strany se orient...

Bohuš Heran (1)

Bohuš Heran, křtěný Bohumil Václav byl virtuóz na violoncello a hudební pedagog. Byl jedním z iniciátorů Kociánovy houslové soutěže a zasloužil se také o uspořádání prvního ročníku violoncellové soutěže pro mladé talenty v roce 1968, která po něm nese jeho jméno. Zemřel v 61 letech. Základy hudebního vzdělání dala Heranovi matka, zdatná amatérské klavíristka. Brzo se začal učit hrát na housle zprvu u Adolfa Dlouhého, ale hlavně u vynikajícího místního amatérského hudebníka Aloise Sychry. V devíti letech začala jeho výuka ve hře na violoncello u Jana Mazánka. Díky tomu, že v blízkém Brandýse nad Orlicí měl letní byt proslulý violoncellista Hanuš Wihan, stal se Heran v roce 1919 jeho soukromým žákem. Pod jeho vedením se Heran natolik zdokonalil, že by roku 1920 jako třináctiletý přijat na Pražskou konzervatoř, jejíž středoškolské oddělení i mistrovskou školu vystudoval do roku 1926, oba stupně u Jana Buriana. Sám o tom napsal: „Oproti ostatním spolužákům jsem postupoval tak rychle, že jsem celou Davidovu školu přehrál v rekordním čase dvou měsíců. I dále jsem postupoval velmi rychle, takže jsem do konce školního roku probral látku tří ročníků a při závěrečných zkouškách jsem postoupil rovnou do čtvrtého ročníku...Ovšem to bylo jen při těch předmětech, ve kterých jsem čtvrtý ročník dohonil. Jinak jsem postupoval se svými původními spolužáky...“ Středoškolské studium uzavřel roku 1925 provedením Saint-Saënsova Koncertu d moll s Českou filharmonií, řízenou Václavem Talichem, který tehdy na konzervatoři vyučoval a na závěr studia na mistrovské škole, jejímž žákem byl již od roku 1924, hrál Dvořákův Violoncellový koncert op. 104 opět s Českou filharmonií, tentokrát řízenou Františkem Stupkou. Poté díky stipendiu francouzské vlády, které získal jako jeden ze 20 mladých Čechoslováků, se v letech 1926-28 vzdělával na pařížské Národní konzervatoři u Gérarda Hekk...

Miroslav Lánský (1)

Narozen 14.3.1947 v Hořicích v Podkrkonoší. Zemědělský inženýr, práce z oboru ovocnářství.

Dionysios C Tsichritzis (1)

Barbara Mertz (1)

Barbara Louise Mertz, rozená Barbara Louise Gross byla americká autorka, která psala pod pseudonymy Elizabeth Peters a Barbara Michaels. V roce 1952 získala doktorát - PhD v oboru egyptologie, kterou studovala spolu s Johnem A. Wilsonem, diplom získala ve věku 23 let. Napsala dvě knihy o starověkém Egyptě, psala i detektivní romány plné mysteriozních tajemství a napětí. Provdala se za Richarda Mertze , manželství skončilo po 19 letech rozvodem. Měli spolu dvě děti . Barbara Mertzová byla feministka, toto téma se často objevovalo v jejím díle. Získala řadu nominací a ocenění. * Beletrie psaná pod jménem Elizabeth Peters : Amelia Peabody - tato série obsahuje 20 knih. Vicky Bliss - 6 knih. Jacqueline Kirby - 4 knihy. Další knihy mimo série. * Beletrie napsaná pod jménem Barbara Michaelsová: Georgetown trilogie , House serie a dalších 25 knih. * Pod svým jménem Barbara Mertz psala odborné a populárně-naučné publikace.

Guy Chaussinand-Nogaret (1)

Francouzský historik.

Zdeněk Klingora (1)

Autor technologických příruček pro učňovské a odborné školy.

Jaroslav Fert (1)

Narozen 14. 7. 1929 v Brně, zemřel v prosinci 2011. Mgr., divadelník, režisér a herec, též autor knižní ilustrace Před oponou, za oponou.

Líba Novotná (1)

Jana Rakšányiová (8)

Slovenská překladatelka z němčiny a skandinávských jazyků.

Alena Červená (1)

Fotografka, ilustrátorka.

Adam Rosławski (1)

Polský lékař.

Anne Höfler (1)

narodila se v roce 1944 v Anglii. Po zácviku jako sekretářka a překladatelka, odešla do Německa, kde se vdala. Zásadní změnu ve svém životě zažila v roce 1981, jejich třetí dítě mělo diagnostikovaný ekzémem. Obrátila se k duchovnímu léčení a studovala několik let s léčiteli z mnoha kultur. V Anglii pracovala se jako léčitelka a byla dlouholetou členkou Národní asociace duchovních léčitelů. Od roku 1989 vede Anne Hoefler po celém Německu a dalších zemích semináře týkající se svépomocných skupin.

Jana Nagyová (14)

Jay May je pseudonym autorky Jany Nagyové, která světlo světa spatřila v roce 1990. Vystudovala obchodní akademii a následně absolvovala bakalářské studium metalurgie na VŠ Báňské v Ostravě. V současnosti pracuje v administrativě a žije v Ostravě. Několik let přispívala svými díly na různé literární weby . Dále publikovala kratší povídky do online časopisu "Neslyšný kočkopes", který založilo několik nadšenců do psaní. Ve svých dílech preferuje historii, konkrétně 19. století. Píše především tajemné romány odehrávající se v Paříži nebo Londýně, nebo povídky z českého prostředí, zejména z Prahy. Postavy z jejich knížek prožívají těžké životní osudy a většinou stojí před zásadními rozhodnutími. Kniha "Pod křídly Fénixe" je její první vydanou knížkou. Chystá se pokračování s názvem "Na křídlech Pegasů". V současnosti autorka pracuje na spin-offu k této sérii.

Erika Baarmanová (1)

Boris Hanš (5)

Narozen 15.7.1912 v Petrohradu , zemřel 15.6.1962 v Praze. Malíř, ilustrátor.

František Springer (3)

Narozen 27.5.1897, zemřel 23.4.1985. Učitel, básník a prozaik, pořadatel literárního a uměleckého almanachu, překlady z němčiny a ruštiny, fejetony o osobnostech kulturního života.

Václav Rohlena (2)

Narozen v říjnu 1878 v Přepychách u Opočna, zemřel 13.10.1940 v Opočnu. Učitel, sokolský pracovník, botanik, spisy z oboru pedagogiky.

Edd Cartier (1)