13201–13260 z 153040 Autoři
Karel Vrchovecký (3)
Narozen 31.12.1935, zemřel 2001. Knihy o vojenské válečné technice, zejména letecké.
Více od autora
Karel Vodák (4)
Narozen 9.4.1923 v Brně, zemřel v roce 2000 v Praze. Malíř, grafik, ilustrátor.
Více od autora
Karel Rais (7)
Karel Rais je od roku 2013 poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V letech 2006 až 2014 působil jako rektor Vysokého učení technického v Brně. Vystudoval Fakultu elektrotechniky VUT, specializaci počítače a svá vzdělání si doplnil v postgraduálních kurzech Informatiky . Pracoval nejprve jako technik počítače , později jako vedoucí střediska na UJEP Brno. Po roce 1989 si doplnil vzdělání v managementu studiem MBA v Nottingham Trent University . Před rokem 1989 se zabýval operativním řízením výroby , po roce 1989 přesedlal zejména do oblasti makroekonomické a následně zejména do oblasti strategického řízení firem . Jeho odborná a vědecká činnost je dlouhodobě soustředěna zejména na problematiku modelování firemních manažerských procesů. Od 80. let se věnuje tvorbě a následné aplikaci modelů umělé inteligence v oblasti firemního řízení . Od roku 1989 se spolupodílel na založení řady mezinárodních studií , spoluzakládal studia LLM, MPA na MU v Brně, MBA studia na VUT společně s Dominican University v Chicago, dále MSc studia, BA HONS studia na VUT, atd. Aktivně přednášel pro řadu zahraničních univerzit – např. ve Velké Británii , v Itálii , ve Španělsku nebo v Polsku . V letech 1992–...
Více od autora
Karel Pexidr (4)
Karel Pexidr, , je český spisovatel, právník, filosof a skladatel klasické hudby. Historie rozvětveného rodu Pexidrů je spjata s jihočeským Protivínem, Pexidrovi rodiče i prarodiče žili však v Plzni. Zde působí po celý život i Karel Pexidr sám, narodil se však dne 4. listopadu 1929 v pražské podolské porodnici, kde si jeho matka přála být při porodu ošetřena. Středoškolské studium absolvoval Karel Pexidr na Klasickém gymnáziu v Plzni. V roce 1948 začal studovat práva na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, studium musel však v roce 1951 přerušit, neboť byl v rámci tehdejších politických zásahů proti určitým vrstvám obyvatelstva povolán na více než dva roky do jednotek PTP. Studium práv mu bylo umožněno dokončit teprve v roce 1955. Poté pracoval až do roku 1990, kdy mu vznikl nárok na důchod, ve funkci právníka či v jiné obdobné funkci u tehdejších socialistických podniků a organizací. V roce 1963 se oženil. Jeho manželka je lékařka. V manželství se narodil v roce 1964 syn Karel, který rovněž vystudoval medicínu a je zaměstnán jako lékař. V létech 1962 až 1966 se zabýval svépomocnou výstavbou vlastního rodinného domku v Plzni. V létech 1993 až 1999 působil pedagogicky na Západočeské univerzitě v Plzni v oboru filozofie. V létech 1993 až 2011 vykonával funkci předsedy zemědělského družstva v Horšicích u Přeštic. Ve svých filozofických publikacích těží z celoživotního studia prakticky všech hlavních pramenů světové filozofie, v jejichž kritickém vyhodnocování nachází i inspirační zdroj k vytváření svých vlastních filozofických myšlenek a koncepcí. Za důležitý inovační přínos pro filozofii pokládá zřetel k vědeckým poznatkům podávaným a garantovaným soudobou obecnou psychologií. Soustavně proto poukazuje na složitý systém myšlenkové práce plné zvratů a proměn, jimiž lidská psychika často až k nepoznání proměňuje výsledky poznávací činnosti. Bezpečnou orientaci nachází Karel Pexidr ...
Více od autora
Karel Pejml (3)
Narozen 30. 12. 1918 v Lomnici nad Popelkou, zemřel 26. 4. 1992 v Chomutově. Pracovník Hydrometeorologického ústavu. Práce v oborech meteorologie, klimatologie a přírodních věd.
Více od autora
Karel Pavelka (8)
Karel Pavelka je český revmatolog. Pochází z lékařské rodiny, děd byl praktický lékař, otec také revmatolog. Po maturitě na Gymnáziu Ohradní vystudoval lékařskou fakultu UK. Studia všeobecného lékařství ukončil v roce 1980. Od roku 1991 působí jako ředitel Revmatologického ústavu v Praze a je členem vědeckých rad České lékařské komory a 1. lékařské fakulty UK. V roce 2003 získal Cenu rektora Univerzity Karlovy v Praze za klinickou revmatologii. Ze dvou manželství má pět synů.
Více od autora
Karel Pavas (2)
Narozen 15. 1. 1944 v Uherském Hradišti, zemřel 5. 2. 2015 v Praze. Stavitel zaměřený na rekonstrukce památkových objektů, galerista a jednatel Společnosti Topičova salonu, též autor hobby příruček.
Více od autora
Karel Müller (7)
Narozen 13.4.1958 v Ostravě. PhDr., historik a archivář, práce z heraldiky.
Více od autora
Karel Míšek (2)
Narozen 28. 10. 1915 v Nové Hlíně u Třeboně, zemřel 27. 1. 2009 v Praze. Typograf, tvůrce písma, grafik, ilustrátor.
Více od autora
Karel Malina (4)
Narozen 21. 2. 1931 v Praze, zemřel 30. 1. 2015 tamtéž. PhDr., rozhlasový sportovní redaktor, publikace z oboru.
Více od autora
Karel Klimeš (4)
Narozen 27. 1. 1950 v Ostravě. Autor knihy pohádek pro děti. Pracuje v oblasti systému managementu kvality.
Více od autora
Karel Kameník (5)
Narozen 8.5.1903. Filmový publicista, literatura z oboru filmové techniky.
Více od autora
Karel Jonáš (6)
Karel Jonáš, Charles Jonas , byl česko-americký politik, novinář a lingvista. Základní vzdělání získal v Malešově. Poté byl ve věku 10 let poslán na gymnázium v Kutné Hoře, odmaturoval však v Praze, kde také nastoupil na polytechnický institut a navštěvoval univerzitní přednášky. Roku 1859 však napsal kritickou stať na téma středoškolského vzdělání, čímž si proti sobě poštval rakouské úřady, které článek zadržely ještě před vydáním. Kvůli velkým omezením pak října roku 1860 opouští svoji domovinu a pracuje v Londýně jako novinový korespondent. V roce 1863 odplul do Spojených států amerických, aby se věnoval prvnímu českojazyčnému časopisu v USA – Slavie, který vycházel od roku 1860. Bydlel ve městě Racine ve Wisconsinu. Roku 1864 si vzal Kristínu Kořízkovou a měl s ní dva syny Charlese a George W. a dvě dcery Carrie a Jennie. Po prusko-francouzské válce navštívil opět svoji matku a svou vlast. Setrval také určitou dobu v Německu a poté se vrátil do USA. Sestavil první moderní česko-anglický a anglicko-český slovník, napsal i učebnici češtiny pro anglicky mluvící. V roce 1880 začal vydávat týdeník literárního charakteru Rodina. Později se věnoval i politice, do roku 1872 byl členem Republikánské strany, pak se ale přiklonil spíše k liberálnímu hnutí, působil jako konzul v Praze . Byl uznávaným řečníkem a zastával postupně několik důležitých funkcí, nakonec se dostal i do parlamentu státu a stal se vice-guvernérem. Jako konzul se ještě vydal do Ruska a zemřel roku 1896, kdy působil jako konzul v německém Krefeldu. Jeho ostatky pak byly převezeny zpět do jeho vlasti, je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
Více od autora
Karel Hoffmeister (7)
Karel Hoffmeister byl český klavírista a pedagog, profesor klavírní hry. Je také autorem prací v oboru hudby a biografií hudebních skladatelů. Vystudoval gymnázium v Praze, zároveň byl krátce žákem B. Jeremiáše na Waňousově škole, potom navštěvoval pražskou filozofickou fakultu a zároveň pražskou varhanickou školu a klavír . Pak působil jako varhaník u trinitářů ve Spálené ulici a učitel hudby – nejprve v Lublani a pak na pražské konzervatoři . Zde přednášel hlavně teorii, dějiny hudby a klavír, šestkrát byl jejím rektorem . Na konzervatoři působil přes čtyřicet let, mimo jiné zde zavedl výuku clavicembala. K jeho žákům patřili Josef Páleníček, Jaromír Weinberger, Věra Řepková, Vilém Petrželka, František Rauch, Otakar Vondrovic, Miroslav Klega, Jindřich Jindřich nebo Oskar Moravec. Uplatnil se jako klavírista – byl zakladatelem a klavíristou Českého tria – a jako redaktor především v redakci Hudební revue, odborný spisovatel a skladatel několika klavírních skladeb. Redigoval různé sborníky a je autorem odborných studií, knih a článků. Je autorem monografií o životě a díle Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany , Josefa Kličky , Jana Kubelíka , Vítězslava Nováka aj. Rovněž napsal publikaci Klavír o nástroji a hráči, o klavírní hře, o pedagogice a literatuře. Interiér jeho bytu navrhl v roce 1902 ...
Více od autora
Karel Hipman (7)
Karel Hipman, též Karel František Hipman či Hippmann byl zakladatel prvního českého moderního obrázkového časopisu Český svět, propagátor česko-francouzských vztahů. Narodil se v pražské Staré poštovské ulici ; jeho otcem byl typograf Josef Hippmann , matkou Josefa, rozená Fritschková . Podle policejní přihlášky byl jejich jediné dítě, rodiče žili odděleně nejpozději od roku 1889. Otec Josef Hippmann založil v roce 1895 První dělnickou tiskárnu, která později působila pod jménem Grafia. Karel Hipman vystudoval gymnázium a obchodní školu, stal se ředitelem továrny na email u Brna. V devadesátých letech 19. století vlastnil v Praze dva obchody s kovovým zbožím, ty však roku 1895 prodal, aby se mohl stát vydavatelem. Do roku 1900 pobýval několik let ve Švýcarsku. O své dojmy ze Švýcarska se dělil se čtenáři českého tisku, zejména Národních listů. Příspěvky podepisoval Charles Hipman. Poznatky shrnul knižně roku 1899 v publikace Na příč Švýcarskem. Ve francouzštině vydal několik publikací propagujících český národ. Vydávání časopisu Český svět bylo nejvýznamnějším počinem Karla Hipmana. Časopis založil po svém návratu ze Švýcarska a byl jeho jediným redaktorem a vydavatelem. První číslo vyšlo 5. října 1904 v úctyhodném nákladu 7 000 výtisků a bylo rychle vyprodáno. Hipmanovi se podařilo vydávat Český svět do roku 1913, kdy ho, již nemocný, prodal nakladatelství Emil Šolc. Na výtisku z 8. srpna 1913 je ještě uveden jako redaktor a vydavatel; číslo následující již uvedlo nového vydavatele a redaktora. Za hlavní přínos časopisu lze považovat systematické přinášení reportážních fotografií doplňujících text. Fotografie byly významnou součástí časopisu od samého počátku a pocházely často od nejvýznamnějších autorů své doby. Dne 1. prosince 1900 se na Smíchově oženil Aloisií , rozenou Koudelkovou . Měl dceru Ludm...
Více od autora
Karel Franczyk (6)
1961 – narozen v Ostravě, 28. června 1961, 1984 – Po promoci začíná pracovat na dole P. Bezruč jako provozní technik VOKD. Pracuje v různých funkcích v dole až do roku 1990, 1997 – vydává svou první knihu – cestopis „Jak si žije Austrálie“,
Více od autora
Karel Elgart Sokol (7)
Karel Elgart Sokol, vlastním jménem Karel Elgart byl učitel, ředitel školy, spisovatel, dramatik, divadelní a literární kritik. Narodil se jako syn hostinského v Ivančicích. Do obecné školy chodil v Neslovicích a Židlochovicích. Se středoškolským studiem začal na gymnáziu na Starém Brně a pokračoval v něm na brněnském Prvním českém gymnáziu . Pak studoval na učitelském ústavu, kde v roce 1892 maturoval. Učil pět let na obecní škole v Jaroměřicích nad Rokytnou, potom jako odborný učitel na vyšší dívčí škole spolku Vesna v Brně. Roku 1919 byl jmenován ředitelem učitelských ústavů pro průmyslové a hospodyňské obory v Brně a stal se jednou z významných osobností brněnské společnosti. Pracoval v různých kulturních organizacích, např. byl funkcionářem Klubu přátel umění a v letech 1925 až 1929 starostou Moravského kola spisovatelů. Dále byl činovníkem Sokola, sbormistrem pěveckého spolku, založil dramatický kroužek a knihovnu. Společně s Vilémem Mrštíkem redigoval v letech 1908–1910 Moravskoslezskou revui. Byl divadelním referentem v Lidových novinách a přispíval do desítky dalších periodik. Vykonával daleké cesty po Slovensku, Uhrách, Alpách, Dalmácii, Itálii, Švýcarsku, jižní Francii, Německu i Dánsku. Ve válečných letech 1915–1916 byl učitelem ortopedického tělocviku při vojenské pozorovací nemocnici v Kroměříži. Zvolil si jméno podle svého strýce, spisovatele Antonína Hynka Sokola, ale své články podepisoval pod různými jmény , zkratkami a šiframi. Zemřel na záchvat mrtvice při koupání ve svých 55 letech. Jeho literární pozůstalost je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně a v Brně-Husovicích je po něm pojmenována také jedna z ulic , na které se nachází tamější gymnázium. Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně....
Více od autora
Karel Dvořák (5)
Narozen 28.5.1913 v Olomouci, zemřel 9.6.1989 v Praze. PhDr., CSc., profesor katedry folkloristiky a etnografie, literární historik, editor českých klasiků 19. stol., staročeské literatury, překlady z němčiny.
Více od autora
Karel Driml (6)
Karel Driml byl český lékař, popularizátor zdravotnických poznatků, spisovatel a dramatik. Redigoval odborné časopisy a přispíval články do denního tisku. Proslavil se jako autor básní, povídek a loutkových her, ve kterých vedl děti ke zdravému životnímu stylu. Narodil se 2. ledna 1891 v Chocni jako syn učitele. V roce 1914 absolvoval pražskou lékařskou fakultu a do roku 1919 na ní působil jako asistent. Studoval organizaci veřejného zdravotnictví v USA, Kanadě, Anglii a Francii. Roku 1920 byl na studijním pobytu na Johns Hopkins University v Baltimore. Po návratu přijal zaměstnání na ministerstvu zdravotnictví, kde se s úspěchem věnoval popularizaci poznatků. Svou činností probudil široký zájem veřejnosti o zdravotnické otázky. Redigoval časopisy Výživa, Zdraví lidu a Hygiena. Pořádal hygienickou expozici na Pražských veletrzích a na kulturní výstavě v Brně. Psal články do Národních listů. Díky literárnímu nadání se stal známým autorem básniček, povídek a především loutkových her, zaměřených na propagaci zdravého životního stylu u dětí . Nezapomněl ani na rodné město. V Chocni vznikl roku 1922 jeho zásluhou odbor Masarykovy ligy proti tuberkulóze, který finančně podporoval místní spolek na ochranu matek a dětí a přispíval na mléko pro chudou školní mládež. Byl rovněž činný v Československém červeném kříži, pro který tvořil zdravotně-popularizační filmy. Jeho posledním úkolem na ministerstvu zdravotnictví bylo, vybudovat oddělení pro propagaci a zdravotní výchovu při Státním zdravotním ústavu. 20. října 1929 ale náhle zemřel. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově. Driml dokázal spojit odborné znalosti s literárním talentem a praktickým přístupem k šíření poznatků. Zaměřil se zejména na děti. Velmi oblíbené byly jeho říkanky, ale psal i povídky a především loutkové hry, které pokládal za nejvhodnější způsob, jakým oslovit tuto věkovou skupinu. Díla mají výchovn...
Více od autora
Karel Drábek (5)
Narodil se v roce 1945 a vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, působil v Geoindustrii, Geologickém ústavu AV a v Národním muzeu v Praze . Publikuje odborné a populární články, spolupracoval na několika knihách. V současnosti se zabývá problematikou ochrany životního prostředí, fotografií , spolupracuje s nevládními organizacemi a školami. Je autorem a správcem webu věnovaného naučným stezkám: www.stezka.cz
Více od autora
Karel Burian (3)
Karel Burian byl slavný český tenorista, proslulý svým silným hlasem a dramatickou interpretací, zejména Wagnerových a Smetanových oper. Narodil se 12. ledna 1870 v Roudnici nad Labem a svůj pěvecký talent rozvíjel v Praze a ve Vídni. Jeho kariéra odstartovala koncem 19. století a rychle se stal vyhledávaným interpretem na mezinárodních scénách.
Více od autora
Karel Beneš (3)
Narozen 1. 5. 1932 ve Vlčnově, zemřel 28. 9. 2021 v Praze. Ilustrátor, grafik, malíř.
Více od autora
Karel Beneš (2)
Narozen 14. 9. 1932 v Prachaticích, zemřel 15. 6. 2006. Prof., RNDr., CSc., botanik, anatom a cytolog, biolog, práce z oboru biochemie a metodologie a dějin přírodních věd.
Více od autora
Karel Adámek (7)
Narozen 13.3.1840 v Hlinsku, zemřel 11.1.1918 v Hlinsku. Národohospodář, politik, práce z oborů, též popularizátor dějin.
Více od autora
Kája Saudek (6)
Kája Saudek, vlastním jménem Karel Saudek byl český malíř a komiksový kreslíř. Jeho specifické výtvarné dílo doplnilo také několik filmů a populárně naučný televizní seriál Okna vesmíru dokořán, ilustroval též řadu knih a časopisů, mezi nimi i několik z pera Jaroslava Foglara. Byl bratrem fotografa Jana Saudka. Od dubna 2006 ležel ve vegetativním stavu v motolské nemocnici, po devíti letech zemřel. Kája Saudek se narodil v Praze, ale jeho rodina z matčiny strany pochází z jižních Čech. Otec se narodil v Děčíně. Na konci druhé světové války se kvůli svému polovičnímu židovskému původu dostal spolu se svým dvojčetem Janem do koncentračního tábora ve Slezsku pro tzv. míšence. S americkými komiksy se seznámil už v dětství. V padesátých letech nemohl z politických důvodů studovat, stal se tedy technickým kreslířem a kulisákem ve filmových studiích na Barrandově. V roce 1966 použil jeho kresby Miloš Macourek ve filmu Kdo chce zabít Jessii?. Tím se dostal do širšího povědomí a jeho kresby začaly být publikovány šířeji. Patrně největším projektem měl být komiks podle scénáře Miloše Macourka Muriel a andělé. V roce 1969 z něj však vyšla časopisecky jen ukázka několika stran, kniha samotná už vyjít nemohla . Zajímavostí je, že si jako předobraz ústředních postav vybral skutečné osoby – pro generála-seržanta Xerona svého bratra Jana, s nímž měl v tu dobu rozepře, a pro Muriel herečku Olgu Schoberovou – tehdejší československý sexsymbol. K tomuto komiksu stejná dvojice autorů vytvořila i druhý díl , který vyšel až v roce 2009 . V roce 1971 spolupracoval ještě na filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Počátkem 70. let se několik let živil kreslením seriálů pro časopis Mladý svět. Dva roky vycházel...
Více od autora
Jurij Sergejevič Rytchèu (3)
Jurij Sergejevič Rytcheu byl ruský spisovatel čukčského původu. Pocházel z rodiny lovců, jeho dědeček byl šamanem. Dostal jméno Rytcheu, což v čukštině znamená „neznámý“; v dospělosti přijal ruské jméno a otčestvo od svého známého, příslušníka geologické expedice, což byla podmínka k udělení občanské legitimace. V mládí pracoval jako námořník a přístavní nosič, přispíval do časopisu Sovětská Čukotka. Roku 1949 odjel z Čukotky do Leningradu, kde vystudoval filozofickou fakultu tamní univerzity. Roku 1953 vydal v ruštině svoji první knihu, sbírku povídek Lidé z našeho pobřeží, a v roce 1954 byl přijat do Svazu sovětských spisovatelů. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků a byly sovětským režimem prezentovány jako doklad péče státu o kulturu malých sibiřských národů. V roce 1967 Rytcheu vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Za své dílo obdržel Státní cenu a Řád rudého praporu práce. Jezdil přednášet na Západ, díky znalosti angličtiny pracoval pro UNESCO. Časem začal své knihy psát v čukštině, v letech politického uvolnění se zabýval i do té doby tabuizovaným tématem původní čukotské spirituality. Přeložil do čukštiny román Tichona Sjomuškina Na Čukotce svítá, později překládal také Puškina nebo Tolstého. Je autorem libreta k suitě Eduarda Artěmjeva Teplo Země a scénáře filmu Kdo jde stopou rosomáka, který natočil roku 1978 režisér Georgij Kropačjov. Zemřel v roce 2008 v Petrohradu na mnohočetný myelom.
Více od autora
Juraj Kuniak (5)
Juraj Kuniak je slovenský básník a prozaik. Juraj Kuniak pochází z učitelské rodiny, vzdělání získal na základní a Střední všeobecné škole v Košicích , na Elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze , na Katedře počítačů Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě a na Nottingham Trent University . Usadil se v Banské Bystrici, kde v letech 1978–1992 pracoval ve vývoji podniku Závody výpočtovej techniky. Přežil drama medicínsko-horolezecké expedice Pamír 1990 a v témže roce založil vydavatelství Skalná ruža. Od roku 1992 je společníkem malé telekomunikační firmy TELCO. Od roku 2008 je společníkem firmy Sempervivum. V současnosti žije v horské osadě Kordíky blízko Banské Bystrice. První literární díla začal publikovat v maturitním roce 1973, odkdy mu v časopisech Nové slovo, Matičné čítanie, Smena na nedeľu a v různých sbornících začaly vycházet básně a povídky. Během pražských vysokoškolských studií svá díla publikoval zejména v časopisech Mladý svět a Tvorba. Knižně debutoval v roce 1983 sbírkou básní Premietanie na viečka, za níž získal Cenu Ivana Kraska. V próze začal knihou Pán Černovský v roce 1991. Ve své tvorbě hledá látku v prožitém, zejména ve vlastním mnohorozměrném životě. Ve svých dílech se vrací k dětství a dospívání, k otázkám etiky, vykresluje mezilidské vztahy a lásku, blízká mu je reflexivní a přírodní lyrika, ale i exkurze do epiky, či křížení žánrů, dotýká se obecně lidské problematiky, reaguje na to, jak na něj doléhá současná existence. Experimentuje v oblasti žánrové i výrazové. Typické je pro něj neustále hledačství, čistota výrazu, ironie a sebeironie, citlivost kombinovaná s racionalitou, snaha dotknout se poezie bytí. Rebeluje proti novodobému schematismu, což se spojuje s upřímným hledáním lidského štěstí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juraj Kuniak na slovenské Wikipedii....
Více od autora
Julie Andrews (7)
Julie Andrews je známá britská herečka, zpěvačka a spisovatelka, proslulá svou prací ve filmu, divadle a hudbě. Narodila se 1. října 1935 ve Walton-on-Thames v anglickém hrabství Surrey a její kariéra trvá již více než sedm desetiletí. Andrewsová debutovala na Broadwayi ve filmu "The Boy Friend" a proslavila se v divadelních představeních jako "My Fair Lady" a "Camelot" , kde předvedla svůj křišťálový soprán.
Více od autora
Julian Symons (4)
Julian Gustave Symons se narodil v Londýně jako mladší bratr, a později životopisec, spisovatele A.J.A. Symonse. Školu ukončil ve 14 letech. V roce 1937 založil básnický časopis Twentieth Century Verse, který editoval dva roky. Před válkou se začal věnovat psaní kriminálních příběhů a brzy poté se etabloval jako jejich hlavní představitel. Jeho použití ironie pro zobrazení násilí pod maskou počestné společnosti mnoho jeho knih pozdvihlo na úroveň skutečného románu. Jako jeden z prvních trockistů požádal na začátku druhé světové války o uznání jako anti-kapitalistický odpůrce, ale skončil v Royal Armoured Corps 1942 - 1944, kdy byl jako invalidní propuštěn. Po období, kdy se živil jako reklamní textař, se stal v roce 1947 spisovatelem na plný úvazek. Během své kariéry dvakrát získal od sdružení Mystery Writers of America cenu Edgar Awards, a v roce 1982 obdržel Grand Master Award. Symons byl od roku 1976 do roku 1985 prezidentem detektivního klubu .
Více od autora
Julia Cameron (6)
Julia Cameron se narodila 4. března 1948 v Illinois. Je učitelkou, autorkou, umělkyní, básnířkou, napsala romány i hry, natočila filmy, je hudební skladatelkou i novinářkou. Patrně nejznámější se stala ale pro svou knihu The Artist's Way .
Více od autora
Jules Renard (6)
Jules Renard , celým jménem Pierre-Jules Renard, byl francouzský spisovatel. Narodil se ve francouzském Mayenne. Roku 1889 patřil k spoluzakladatelům prestižní literární revue Mercure de France. Byl blízkým přítelem Edmonda Rostanda, autora Cyrana. Po vypuknutí Dreyfusovy aféry se Renard postavil na stranu Émila Zoly a patřil k bojovníkům za Dreyfusovu rehabilitaci. Byl pacifistou a antiklerikálem. Jeho nejslavnějším dílem se stal Deník, který byl publikován až posmrtně, roku 1925.
Více od autora
Judith L Powell (1)
Autorka publikací z oblasti osobního rozvoje, ovládnutí mysli, tzv. Silvově metodě, dosáhnutí úspěchu a bohatství.
Více od autora
Judith Ansell (6)
sice pracuje jako lékařka, vždycky ji však zajímalo psaní. Za svou kariéru pracovala v mnoha různých a někdy i vzrušujících oborech medicíny, a tak má skvělé zázemí pro psaní lékařských romancí. V současnosti se věnuje lékařské praxi jen na částečný úvazek a zbytek času píše a stará se o svou rozpustilou dcerku. Její muž je chirurg a Judith dosvědčuje, že lékaři jsou vynikající a trpěliví manželé.
Více od autora
Juan Goytisolo (5)
Juan Goytisolo byl jeden z nejvýznamnějších španělských spisovatelů druhé poloviny 20. století, laureát Cervantesovy ceny za rok 2014. V roce 2008 byl španělským deníkem Tiempo de hoy zařazen mezi 20 nejvlivnějších španělských homosexuálů. V roce 1968 veřejně odsoudil invazi sovětských vojsk do tehdejšího Československa. Po exilovém pobytu ve Francii se usazuje v Marakéši a konvertuje k islámu. Velice obdivoval ruskou literaturu 19. století, avšak ruštinu neovládal.
Více od autora
Juan Eslava Galán (3)
Španělský historik, esejista a překladatel, autor románů, životopisů a naučných publikací zejména z období starého Egypta, Řecka a Říma.
Více od autora
Jožka Pejskar (6)
Jožka Pejskar, vlastním jménem Josef Pejskar, přezdívaný Jožka Pero byl český rozhlasový redaktor a exilový pracovník. Narodil se v Malé Skalici na Náchodsku. Byl členem Československé strany národně socialistické. Ve 20. a 30. letech navštěvoval v Brně Ústřední školu dělnickou, kterou zřizovala právě ČSNS a kde působili profesoři Masarykovy univerzity. Pracoval jako dopisovatel Českého slova a roku 1945 začal pracovat pro Slovo národa, stranický list ČSNS. Byl zároveň zaměstnancem nakladatelství Melantrich a ve Znojmě, kde v té době bydlel, měl na starosti distribuci. Psal do stranického tisku a psal protikomunistické články. Komunisty byl označován jako „rozbíječ Národní fronty“, po komunistickém převratu v únoru 1948 byl zbaven pozice redaktora a České slovo bylo pozastaveno. Od mládí měl problém se zrakem, únorové události přečkal na oční klinice ve Znojmě díky dobrodiní primáře, ač člena KSČ. Zatykač na něho vydaný pozbyl platnosti amnestií Klementa Gottwalda u příležitosti jeho nástupu do funkce prezidenta. Emigroval v listopadu/prosinci 1948, když překročil státní hranice do Rakouska po předchozím upozornění, že má být zatčen. Toto upozornění mu předal úředník Státní bezpečnosti Cipr. Jožka Pejskar byl v té době ženat, měl jednoho syna, který roku 1948 ve věku devíti let zemřel na plicní chorobu. Od roku 1950 pracoval ve Svobodné Evropě, kam jej získal Ferdinand Peroutka, když jej doporučil Pavlu Tigridovi do mnichovské redakce. Jožka Pejskar pracoval hlavně pro pořad Rub a líc, který pojednával o tom jak číst komunistický tisk a poslouchat komunistický rozhlas. Roku 1955 založil exilový měsíčník České slovo a stal se jeho šéfredaktorem. Roku 1958 byl vyloupen Pejskarův byt agenty Státní bezpečnosti. Krátce poté, v roce 1959, zemřela jeho manželka a Pejskar se dostal se do tíživé finanční situace spojené s její nákladnou léčbou v USA. Roku 1961 se znovu oženil s Češkou žijící v Torontu. Zde po ...
Více od autora
Jozef Mikloško (5)
Jozef Mikloško je slovenský matematik, kybernetik, diplomat a politik , po sametové revoluci spoluzakladatel Křesťanskodemokratického hnutí, místopředseda československé vlády, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, starší bratr politika Františka Mikloška. Je ženatý, má čtyři děti a 11 vnuků. V roce 1960 absolvoval Vysokou školu pedagogickou v Bratislavě, obor matematika-chemie. V letech 1963-1990 pak byl vedoucím vědeckým pracovníkem v Ústavu technické kybernetiky při Slovenské akademii věd. V období let 1965-1968 vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Komenského . V letech 1985-1990 byl vedoucím mezinárodní laboratoře pro umělou inteligenci. Je autorem 65 vědeckých studií a desítek populárně-naučných článků. Koncem roku 1989 patřil mezi zakladatele KDH na Slovensku . Ve volbách roku 1990 se stal poslancem Slovenské národní rady a zároveň v letech 1990-1992 působil na postu místopředsedy vlády ČSFR . V roce 1991 se angažoval v kontroverzní kauze Martina Kasardy. Ve volbách roku 1992 byl za KDH zvolen do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V letech 1993-1995 byl poradcem prezidenta a působil v Kanceláři prezidenta SR. V letech 1995-2000 působil coby tajemník komise Konference biskupů Slovenska: Iustitia et Pax. V období let 1994-2000 zasedal v zastupitelstvu bratislavské městské části Petržalka, kde zastával funkci předsedy komise pro mládež, sport a vzdělání. V letech 1996-2000 přednášel na Katecheticko-pedagogické fakultě Katolické univerzity v Ružomberku. Zároveň byl v letech 1997-2000 prorektorem pro vědu, výzkum a zahraniční vztahy na Trnavské univerzitě a členem Slovenského syndikátu novinářů. V letech 2000-2005 působil jako velvyslanec Sloven...
Více od autora
Jozef Mihalik (4)
Jozef Mihálik byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Byl účastníkem Slovenského národního povstání. Pracoval jako brusič kamene v n. p. Slovenský průmysl kamene v Levicích. Členem KSS byl od roku 1952. Působil na různých stranických postech, po 17 let zasedal jako poslanec v ONV. Od roku 1964 do své smrti zastával post předsedy dopravní komise ONV v Levicích. V roce 1967 mu bylo uděleno vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. K roku 1971 se profesně uvádí jako brusič kamene. Ve volbách roku 1971 zasedl do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do své smrti roku 1974, kdy ho nahradil Juraj Hlinka. V oficiální posmrtné vzpomínce se uvádí, že „v krizových letech 1968 – 1969 stál poslanec Mihálik pevně na pozicích marxismu-leninismu a obhajoval leninskou linii KSČ“.
Více od autora
Jozef Kočiš (5)
Jozef Kočiš byl slovenský historik a archivář. Patří mezi uznávané teoretiky archivistiky jako vědy. Rozpracoval metodiku zpracování a zpřístupňování archivních fondů historických žup od 16. do 20. století. Vystudoval historii a archivnictví na Filozofické fakultě v Bratislavě. Vybudoval archív v Bytči. Začátkem května 1955 se stal ředitelem Štátneho archívu v Bytči, který byl jeho celoživotním působištěm až do odchodu do důchodu v roce 1990. Mimo Státní archív v Bytči, působil také v centrálních archívních orgánech, které existovaly v rámci Slovenské archivní správy. V letech 1971 – 1992 byl členem Vědecké archivní rady v Bratislavě a od roku 1978 také členem redakční rady časopisu Slovenská archivistika. Akademický titul doktor filozofie získal v roce 1970. V roce 1977 po obhájení kandidátské práce na téma „Stoličná správa na Orave a v období feudalizmu“ mu udělilo Vědecké kolégium Slovenské akademie věd pro vědu o společnosti titul kandidát historických věd. J. Kočiš pracoval v poradních orgánech a komisích Historického ústavu SAV v Bratislavě, byl členem Slovenské historické společnosti . Působil jako člen Vlastivědného sborníku Považí, v redakční radě sborníku Střední Slovensko a v hodnotící komisi odboru archivnictví. Po ukončení vysokoškolského studia pracoval jako vědecký pracovník v Slovenském ústředním archívu v Bratislavě. O rok později bylo publikované vládní nařízení o vzniku státních archívů v jednotlivých krajích. Slovenská archivní správa, jako nový celoslovenský řídící orgán pro archívy v rámci Povereníctva vnútra, získala pro účely Státního archívu v Žilinském kraji zámek v Bytči s velkými prostory. Tady se v roce 1955 stal ředitelem nově založeného státního archívu, který byl jeho celoživotním působištěm až do odchodu do důchodu v roce 1990 a přivedl jej mezi přední slovenské archivní instituce. Jozef Kočiš je autorem několika syntetických a analytických archivních pomůcek – průvodců,...
Více od autora
Jozef Gargulák (5)
Jozef Gargulák je bývalý slovenský fotbalový obránce. V československé lize hrál za ZVL Žilina. Nastoupil ve 143 utkáních a dal 5 gólů.
Více od autora
Jozef Alexander Tallo (6)
Slovenský prozaik a filmový scenárista, humorista, satirik, autor historických románů.
Více od autora
Joža Mikula (4)
Narozen 6.4.1917 v Netčicích u Kyjova, zemřel 26.8.1982 v Ústí nad Labem. Ředitel Státního divadla v Ústí nad Labem. Dramatik, autor monografie o pěvci Stanislavu Mužovi, zpěvák, sólista opery.
Více od autora
Jova Patočková (6)
Narozena 29.3.1890 v České Skalici. Beletristka, autorka knih pro mládež, milostné a detektivní četby, činná též v oblasti kalendářové publicistiky. Při bombardování koncem války přišla o dům a majetek, po květnu 1945 se pokoušela o angažovanou tvorbu, s níž se však uchytila pouze v periferním Šupkově nakladatelství v Hradci Králové. Po únoru 1948 se z literárního života vytratila.
Více od autora
Joseph Gelinek (3)
Josef Jelínek byl český hudební skladatel, klavírista a varhaník. Josef Jelínek se narodil v rodině mistra krejčího. V mládí navštěvoval jezuitskou kolej na Svaté Hoře u Příbrami a studoval teologii v Praze. Při studiu teologie se vzdělával i v hudbě. V Praze byl žákem mistra ve hře na varhany Josefa Segera. V roce 1786 byl vysvěcen na kněze. V Praze se pravděpodobně setkal již v roce 1787 s Mozartem. Ten jej doporučil jako učitele hudby na dvůr hraběte Filipa Kinského do Vídně. Zde se Jelínek setkal s Josefem Haydnem a Ludwigem van Beethovenem. Zároveň se stal žákem Johanna Georga Albrechtsbergera. Později byl ve službách knížete Josefa Kinského a byl jmenován učitelem hudby na císařském dvoře. Od roku 1818 působil jako učitel klavíru v paláci knížete Esterházyho. Ve Vídni byl pro své kněžské svěcení přezdíván "Abbé Gelinek". Zkomponoval více než sto skladeb pro piano a varhany. Z toho jich bylo nejméně 25 vydáno tiskem v Paříži, ve Vídni, Berlíně, Mohuči a Hamburku. Jsou to hlavně fantazie a variace na Mozartovo téma. Jeho pracím tleskali takoví velikáni, jako byl Haydn, Mozart a Beethoven. Skladby byly tak populární, že je jiní skladatelé publikovali pod svým jménem.
Více od autora
Josef Zíka (5)
Narozen 12.7.1934 ve Věžné. Ing., elektrotechnik, práce z oboru výkonové elektroniky.
Více od autora