Výpis všech autorů

Lars Hamberger

profesor ženských nemocí Göteborské univerzity, napsal text a působil jako lékařský expert a rádce během vzniku knihy. Stojí v čele vědecké skupiny, která stála u narození prvního dítěte ze zkumavky ve Skandinávii v roce 1982 a která je od té doby jednou z vedoucích světových skupin působících v oblasti lidského rozmnožování. Lars Hamberger je více než 25let blizkým spolupracovníkem Lennarta Nilssona na různých vědeckých filmových a knižních projektech.

Ladislav Horáček

Ladislav Horáček byl český nakladatel, zakladatel nakladatelství Paseka. Ladislav Horáček se narodil na pražských Vinohradech. Jeden ročník studoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, pak se živil jako pomocný dělník, topič nebo jako skladník. Až v letech 1968–1974 se vrátil na vysokou školu, na Filozofické fakultě UK vystudoval filosofii a politickou ekonomii. Poté se opět vrátil na čas do dělnických profesí, ale později se stal také vedoucím knihovny v Poldi Kladno a od roku 1980 působil jako redaktor Středočeského nakladatelství. Už v prosinci 1989 založil nakladatelství Paseka, první vydanou knihou byl Váchalův Krvavý román. Mimořádným počinem byly také devatenáctisvazkové Velké dějiny zemí Koruny české. Jako milovník Josefa Váchala se zasloužil o záchranu jeho nástěnných maleb v Portmanově domě v Litomyšli – tzv. Portmoneu, v němž bylo díky jeho aktivitě v červnu 1993 otevřeno Museum Josefa Váchala.

Ladislav Hejdánek

Ladislav Hejdánek , byl český filosof, kritický žák Emanuela Rádla, Josefa Lukla Hromádky a Jana Patočky, jeden z mluvčích Charty 77 a emeritní profesor ETF UK. Hejdánek se po válce aktivně podílel na činnosti středoškolské a vysokoškolské YMCA a byl posledním předsedou pražského sdružení Akademické YMCA v roce 1949, když byla její činnost zastavena. V roce 1946 začal studovat matematiku, poté přešel na filosofii a sociologii. V únoru 1948 patřil mezi cca 200 vysokoškolských studentů, kteří šli na Hrad žádat prezidenta Edvarda Beneše, aby nepřijímal demisi nekomunistických ministrů. V roce 1952 dostudoval filosofii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy s disertační prací Pojetí pravdy a některé jeho ontologické předpoklady. Jeho učiteli filosofie byli Jan Blahoslav Kozák a Jan Patočka. Nežijícím, ale rozhodujícím učitelem se mu stal Emanuel Rádl, jehož Útěchu z filosofie za války opsal na psacím stroji. V protestantském intelektuálním společenství, v YMCA se jeho učiteli stali Josef Lukl Hromádka, Josef Bohumil Souček a Božena Komárková. V roce 1953 se oženil s Hedou Kofránkovou a vychovali spolu čtyři dcery. S Jakubem Trojanem, Alfrédem Kocábem, Janem Šimsou, Boženou Komárkovou, Milanem Balabánem, Janem Čapkem, Jaroslavem Pfannem, Jaromírem Procházkou, Ladislavem Pokorným a dalšími vytvořili na konci padesátých let reformní evangelické hnutí Nová orientace, jemuž šlo o občanskou interpretaci evangelia do tehdejších společenských, církevních i politických poměrů, což činilo těžkou hlavu StB, církevním tajemníkům i církevnímu vedení. Navázal přátelské ekumenické vztahy s demokraticky orientovanými katolíky – především s Jiřím Němcem, s nímž několik desetiletí úzce spolupracoval na filosofické, křesťanské i politické frontě, dále se Zdeňkem Bonaventurou Boušem, Václavem Freiem, Karlem Flossem, Janem Sokolem a dalšími. V šedesátých letech se účastnil dialogu křesťanů s marxisty, přede...

Ladislav Hanousek

Jak o sobě Ladislav Hanousek říká, je stále mnohem více pediatr, než autor knižních průvodců a chtěl by, aby tomu tak zůstalo i do budoucnosti. Dětskému lékařství se věnuje od roku 1976, nejdříve jako lékař na dětské klinice FN v Hradci Králové, později, a to až do nynější doby, ve své soukromé pediatrické ordinaci. USA navštívil poprvé v roce 1992, to zde strávil tři měsíce při studijním pobytu, od roku 2000 se do Spojených států vrací opakovaně. I když věnoval nejvíce času Jihozápadu a Středozápadu, navštívil opakovaně i Východ USA a v roce 2009 a 2015 přejel za dva týdny Spojené státy z New Yorku do Los Angeles. Mimo USA navštívil v posledních deseti letech i některé země v Africe, jižní Americe i v Asii. Vždy ve skromných podmínkách, mnohdy i se stanem, vždy ale v autě z půjčovny, které mu umožňovalo navštívit v krátkém čase dovolené co nejvíce míst. V roce 2012 se rozhodl podělit se o své zkušenosti z cest a poradit těm, kteří se do zámoří dosud nepustili, jak nejlépe cesty připravit a jak je s nevelkými náklady cesty absolvovat. První průvodce "Putování jižní Afrikou" vyšel v našem nakladatelství Kletr v roce 2013, ve stejném roce byl potom v nakladatelství Kletr vydán "Jihozápad USA". "Národní parky Středozápadu USA" navazují na předchozí publikaci, doplňují ji a autor v ní přidává ještě návod na dvoudenní výlet až k Phantom Ranch na dně Grand Canyon, který i sám považuje za největší cestovatelský zážitek svého života. Trilogie průvodců po národních parcích USA by měla být uzavřena knihou "Národní parky a velká města Východu a Jihu USA", která by měla vyjít v nakladatelství Kletr koncem roku 2015. Autor ve všech svých knihách zdůrazňuje, že není těžké tyto cesty individuálně absolvovat, jen je třeba mít informace.

Ladislav Hanniker

Narozen 1952. Slovenský prozaik a právník.

Ladislav Halík

Narozen 21.1.1903 v Havlíčkově Brodě. RNDr., zoolog, práce a překlad z oboru.

L. S Hilton

L.S. Hilton vyrástla v Anglicku, žila tiež v New Yourku, Paríži a Miláne. Po promócii v Oxforde študovala históriu v Paríži a Florencii. Pracovala ako žurnalistka, umelecká kritička. V súčasnosti pôsobí v Londýne.

Kurt Honolka

Narozen 27. 9. 1913 v Litoměřicích. Zemřel 7. října 1988 ve Stuttgartu. Německý hudební vědec, publicista a hudební a divadelní kritik českého původu.

Klaus Hagmann

Autor příručky o výrobě ovocných destilátů.

Katherine Howe

Americká spisovatelka a historička.

Kateřina Hatáková

Bc., odbornice v oblasti učitelství pro mateřské školy, spoluautorka pracovních sešitů pro předškolní výchovu dětí.

Károly Hemző

Maďarský autor kuchařských knih, též fotograf a fotoreportér.

Karol Heidinger

Autor publikací z oboru stavebních strojů.

Karl Holter

Karl Holter byl norský herec a spisovatel.

Karel Hübschmann

Narozen 13.8.1890 v Praze, zemřel 22.8.1981 v Praze. MUDr., profesor, vedoucí katedry dermatologie a venerologie, práce a redakční činnost v oboru.

Karel Hipman

Karel Hipman, též Karel František Hipman či Hippmann byl zakladatel prvního českého moderního obrázkového časopisu Český svět, propagátor česko-francouzských vztahů. Narodil se v pražské Staré poštovské ulici ; jeho otcem byl typograf Josef Hippmann , matkou Josefa, rozená Fritschková . Podle policejní přihlášky byl jejich jediné dítě, rodiče žili odděleně nejpozději od roku 1889. Otec Josef Hippmann založil v roce 1895 První dělnickou tiskárnu, která později působila pod jménem Grafia. Karel Hipman vystudoval gymnázium a obchodní školu, stal se ředitelem továrny na email u Brna. V devadesátých letech 19. století vlastnil v Praze dva obchody s kovovým zbožím, ty však roku 1895 prodal, aby se mohl stát vydavatelem. Do roku 1900 pobýval několik let ve Švýcarsku. O své dojmy ze Švýcarska se dělil se čtenáři českého tisku, zejména Národních listů. Příspěvky podepisoval Charles Hipman. Poznatky shrnul knižně roku 1899 v publikace Na příč Švýcarskem. Ve francouzštině vydal několik publikací propagujících český národ. Vydávání časopisu Český svět bylo nejvýznamnějším počinem Karla Hipmana. Časopis založil po svém návratu ze Švýcarska a byl jeho jediným redaktorem a vydavatelem. První číslo vyšlo 5. října 1904 v úctyhodném nákladu 7 000 výtisků a bylo rychle vyprodáno. Hipmanovi se podařilo vydávat Český svět do roku 1913, kdy ho, již nemocný, prodal nakladatelství Emil Šolc. Na výtisku z 8. srpna 1913 je ještě uveden jako redaktor a vydavatel; číslo následující již uvedlo nového vydavatele a redaktora. Za hlavní přínos časopisu lze považovat systematické přinášení reportážních fotografií doplňujících text. Fotografie byly významnou součástí časopisu od samého počátku a pocházely často od nejvýznamnějších autorů své doby. Dne 1. prosince 1900 se na Smíchově oženil Aloisií , rozenou Koudelkovou . Měl dceru Ludm...

Karel Heřman

Někdy psán i jako Herman. Narozen pravděpodobně 1893, zemřel pravděpodobně 1949. Povoláním chemik, fotograf, odborný publicista, autor a adaptátor knih pro mládež.

Karel Haloun

KAREL HALOUN studoval Střední odbornou školu výtvarnou a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou . Zabývá se převážně grafickým designem, plakátovou tvorbou, obaly na CD a logotypy. Věnuje se také knižním úpravám . Je autorem ilustrací , koláží, kreseb, tisků a objektů, spoluautorem interiéru pražské restaurace Kuře v hodinkách, podílel se i na výzdobě pražského Junior klubu Na chmelnici. Pracoval na obalech hudebních nosičů pro samizdatovou edici + - zvuk, Panton, Supraphon, Sony Music Bonton, Monitor EMI, BMG, Polygram, Indies, Anne rec., Black Point, Lotos, Wolf rec. a Globus International. Vystavoval doma i v zahraničí. Je členem TypoDesignClubu a nehrajícím členem skupin Jasná páka a Hudba Praha. V Kritické Příloze RR a Revolver Revui publikoval kriticky zaměřené texty. Např. v č. 66/2007 doprovodný text o typografickém projektu Tomáše Brousila, nazvaném Smuteční oznámení. Spolu s Luďkem Kubíkem byl představen v rubrice Z dílen grafiků v Revolver Revui č. 53/2003. Dále přispěl například textem o práci Stefana Sagmeistera v č. 58/2005, v č. 59/2005 o výstavě Vojtěcha Preissiga, v č. 62/2006 o výstavě The Pope smoked dope, č. 64/2006 je s ním otištěn rozhovor, v č. 65/2006 pojednání o práci výtvarnice Catheriny Zask a, v č. 66/2006 o práci Tomáše Brousila a v č. 69/2007 recenze výstav Neo Raucha a Veroniky Richterové a Michala Cihláře.

Kang Han

Korejská spisovatelka.

Julian Huxley

Biolog.

Judith Hermann

Judith Hermannová je německá spisovatelka. Studovala nejdříve germanistiku a filozofii na Svobodné univerzitě v Berlíně, poté také hudbu na Hochschule der Künste, avšak žádné ze studií úspěšně nedokončila. Do roku 1996, než absolvovala novinářskou stáž v Americe, pracovala také např. jako číšnice. V roce 1998 sepsala svoji literární prvotinu, soubor devíti povídek, která byla posléze vydána pod souhrnným názvem Letní dům, později, o které německý literární kritik Marcel Reich-Ranicki prohlásil následující: „Wir haben eine neue Autorin bekommen, eine hervorragende Autorin. Ihr Erfolg wird groß sein." Překlad: "Máme novou spisovatelku, excelentní autorku. Její úspěch bude veliký.“

Jozef Haluška

Slovenský autor publikací z oboru mechaniky.

Josef Hubáček

Josef Hubáček byl český letec, člen legendární akrobatické trojice Novák, Široký, Hubáček – mistrů světa v letecké akrobacii v předválečných letech. Vyučil se strojním zámečníkem v přádelně ve Kdyni, kde pracoval jeden rok po vyučení jako tovaryš, ale létání u něj nakonec stejně zvítězilo. 1. října 1928 byl jako osmnáctiletý přijat na vlastní žádost do Vojenské školy leteckého dorostu – oddílu pilotů v Prostějově a vycvičen jako pilot. K prvnímu sólovému letu se dostal v květnu 1929. Po absolvování školy byl 1. října 1930 přidělen k 1. leteckému pluku TGM – 32. letce v Chebu jako stíhací pilot v hodnosti svobodníka. Zde noví piloti nacvičovali akrobacii ve skupině, nálety na pozemní cíle, orientační lety, přelety, navigaci a další prvky výuky u bojové jednotky. K tomu patřily ještě obvyklé služby jako stráže, výcvik nováčků a další vojenské povinnosti. Velitelem chebského letiště byl mjr. Hamšík, šéfpilotem a šéfinstruktorem rtm. František Novák. Tehdy si Josef určitě nemyslel, že se později s Novákem stanou dobrými přáteli. V roce 1931 prošel i výcvikem ve střelbě v Malackách na Slovensku. Mimo bombardování cílů cvičil Josef a jeho kamarádi i střelbu na rukáv a letecké souboje. V této době opět prokázal své kvality a byl hodnocen velice kladně. Dne 1. října 1933 byl přemístěn ke cvičné letce Leteckého pluku 1 v Praze, kde vykonával službu pilota a učitele létání. Poté byl zařazen do kurzu létání podle přístrojů a létání v noci a současně přidělen ke 43. stíhací letce u Leteckého pluku 1 v Praze. Od dubna do září 1935 vykonával službu u Výzkumného technického leteckého ústavu v Letňanech. V roce 1932 pořádal aeroklub v Praze letecký den a Novák se ho chtěl také zúčastnit. Kromě své sólové akrobacie připravoval i skupinu pro akrobacii skupinovou, ale v té době mělo chebské letiště pouze tři instruktory a pro představení bylo potřeba pěti lidí. Dva piloti byli tedy vybráni přímo ze stíhací perutě, ti nejlepší skupináři ...

Josef Hron

Josef Hron český fotbalový trenér a bývalý fotbalový brankář. Jako hráč získal v sezoně 1977/78 mistrovský titul se Zbrojovkou Brno pod vedením Josefa Masopusta. V nejvyšší československé soutěži odchytal za TJ Zbrojovka Brno v 9 ročnících celkem 246 utkání a v 75 z nich udržel čisté konto. Ve všech těchto ukazatelích je dosud zbrojováckým rekordmanem, přiblížil se mu zatím pouze Luboš Přibyl – 9/224/68 . Poté působil v druholigovém Prostějově a následně v rakouském Gmündu nechyběl za 12 let ani v jednom mistrovském utkání, aktivní činnost ukončil ve 46 letech. Tato legenda brněnského fotbalu dlouhodobě působí u A-mužstva jako trenér brankářů. V nejvyšší soutěži odehrál 246 utkání, v 75 z nich udržel čisté konto .

Josef Hraba

Prof. PhDr. Josef Hrabák, DrSc., byl český literární historik, teoretik a kritik, komparatista a univerzitní profesor české literatury. V roce 1937 se stal členem Pražského lingvistického kroužku.

Josef Houda

Narozen 26. 1. 1932 v Ročově, zemřel 20. 12. 2015 v Lounech. Učitel a ředitel několika základních škol na Lounsku, botanik a mykolog, práce o lounské přírodě.

Josef Holzbecher

Autor publikací o skalničkách,V současnosti vlastní zahradnický areál v Lelekovicích u Brna.

Josef Hlouška

Ing., dr.techn., docent zootechniky drobného zvířectva, literatura z oboru.

Josef Hlinomaz

Josef Hlinomaz byl český herec, ilustrátor, dabér a významný naivní malíř. Za svůj život hrál v divadle, v televizi a zejména ve filmu desítky rolí, v převážné většině případů se jednalo o menší či o vedlejší role nebo o role epizodní. Nicméně jeho neobyčejně zemitý a osobitý umělecký projev i charakteristický herecký styl ho předurčoval zejména pro role komické ba přímo parodické. Nezapomenutelná zůstává mimo jiné jeho role smradlavého Grimpa v divadelním představení v Brdečkově muzikálovém kusu Limonádový Joe aneb koňská opera, kterou si pak zopakoval i ve stejnojmenném filmu . Ztvárnil mnoho podobných rázovitých postav z lidu, hrál i v oblíbeném televizním seriálu Chalupáři a v dalších televizních filmech. Je také znám jako naivní malíř, který ztvárňoval často náměty ze světa divadla, varieté, cirkusu a umění vůbec. Jeho naivistické obrazy jsou dnes ozdobou nejedné renomované galerie. Narodil se jako čtvrté a poslední dítě v rodině hudebního skladatele a pedagoga Václava Hlinomaze. Tři starší sourozenci pocházeli z otcova prvního manželství. Rodina žila v Dobříši a od roku 1916 v Příbrami, kam musel otec nastoupit jako učitel. Ten zde založil hudební školu a byl předsedou Příbramské filharmonie, se kterou vystupoval jako sólový houslista. Josef Hlinomaz v Příbrami studoval reálné gymnázium se zaměřením na přírodovědné obory. Sekundu a septimu musel pro špatný prospěch opakovat. Stejně jako jeho otec hrál v příbramském ochotnickém divadle. Po svém otci zdědil výrazné umělecké vlohy hudební, herecké i výtvarné. Jako dítě se naučil hrát na klavír a housle. Po maturitě nejprve dva roky studoval malířství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale po neshodách s tamními pedagogy přešel na studium herectví na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, kterou absolvoval v roce 1940. Zpočátku své herecké dráhy vystřídal řadu oblastních divade...

Josef Hanzal

Josef Hanzal byl český historik, archivář a zabýval se též publicistickou činností. Ve své badatelské činnosti se specializoval především na české dějiny od 17. do 20. století. Josef Hanzal se narodil v Radhosticích na Prachaticku v rodině drobného zemědělce. Vystudoval gymnázium v Plané u Mariánských Lázní, kde maturoval v roce 1953. Po absolvování filosofické fakulty UK nastoupil do Libochovic jako archivář do zemědělsko-lesnického oddělení Státního archivu v Litoměřicích, kde pracoval zde do roku 1962. Poté přešel do Archivu Univerzity Karlovy v Praze. V tomto archivu a v Historickém klubu, jehož jednatelem byl od roku 1965, pracoval až do jeho úřední likvidace na počátku 70. let. Na počátku 70. let 20. století přišel Josef Hanzal vlivem nastupující normalizace o zaměstnání, a pracoval poté v Kabinetu Zdeňka Nejedlého při Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Tam setrval až do roku 1986, kdy byl po zásahu tehdejších orgánů zbaven místa. Jeho dalším působištěm se stal archiv Národní galerie v Praze, odkud po listopadové revoluci přešel v roce do Historického ústavu ČSAV , kde působil jako vědecký pracovník až do své náhlé smrti v roce 2002. V mladších letech se zabýval především dějinami 17.-18. století, v pozdějších letech to byla problematika 19.-20. století, zvláště otázky historiografie. Podílel se na činnosti řady organizací sdružujících historiky. Byl členem historického klubu a dalších historických spolků jako Matice česká, Masarykova společnost a Pekařova společnost – Český Ráj.

Johannes Höhne

Autor zahrádkářských příruček.

Johann Nepomuk Hummel

Johann Nepomuk Hummel byl proslulý rakouský skladatel, klavírní virtuos a pedagog, který působil v období klasicismu a romantismu. Narodil se v Prešpurku a hudební talent projevil již ve velmi mladém věku. Hummel studoval dva roky u Wolfganga Amadea Mozarta ve Vídni, kam se jeho rodiče přestěhovali, aby mohli pokračovat v jeho hudebním vzdělávání. Později studoval u dalších významných učitelů, jako byli Joseph Haydn a Antonio Salieri.

Johann Gottfried von Herder

Johann Gottfried von Herder byl německý spisovatel, filosof, průkopník preromantické estetiky v Německu a protestantský kazatel. Jeho myšlenky o národech a národních jazycích měly rozhodující vliv na německé i české národní obrození. Pocházel z chudých poměrů, od roku 1762 studoval v Královci , kde mezi jeho učiteli byl také Immanuel Kant. Přiklonil se však k vlasteneckému směru J. G. Hamanna, který zdůrazňoval city proti rozumu a věnoval se dílu německého mystika Jakoba Böhmeho. Roku 1764 přišel jako duchovní a učitel do Rigy, roku 1769 cestoval po Francii a 1770 se ve Štrasburku setkal s o čtyři roky mladším Johannem Wolfgangem Goethem, což mělo pro oba životní význam. Z jejich přátelství vznikla skupina Sturm und Drang. Od roku 1771 se stal vrchním duchovním a dvorním kazatelem v Bückeburgu a roku 1776 se s pomocí Goethovou stal superintendentem ve Výmaru. Později přivítal Francouzskou revoluci, což rozladilo řadu jeho přátel, a nakonec se rozešel i s Goethem. Je pochován uvnitř Kostela sv. Petra a Pavla ve Výmaru. Byl také ovlivněn francouzským osvícenstvím, na rozdíl od univerzalistického racionalismu Immanuela Kanta však přikládal velký význam národní a jazykové rozmanitosti. Ve své první významné práci „O povaze a původu lidské řeči“ zkoumal vznik lidského jazyka vůbec a dospěl k závěru, že řeč nejspíše vznikla ne jako nástroj účelové komunikace, ale společného slavení a svátků. Jeho neobyčejně pronikavé náhledy na společenský význam řeči, na její vliv na myšlení a tudíž i na odlišnost lidských kultur dále rozvinul Wilhelm von Humboldt a navázala na ně řada jazykovědců a antropologů až do současnosti. V jeho osobě vrcholí německé „národní obrození“, to jest plné uznání němčiny jako jazyka vzdělanosti a kultury a její emancipace z nadvlády latiny a francouzštiny, které o sto let...

Jo Henderson

Německá autorka románů žánru červené knihovny.

Jiřina Hanušová

Jiřina Hanušová, více známá pod přezdívkou Sally, byla česká publicistka a psychoterapeutka, jedna ze zakladatelek psychologického poradenství v Československu. Narodila se 5. srpna 1939. V roce 1968 založila v časopise Mladý svět rubriku „Dopisy pro Sally“, ve které odpovídala na dotazy čtenářů týkající se řešení jejich životních situací, a vedla ji až do roku 1991. Během třiadvaceti let, kdy rubrika fungovala, dostávala Sally stovky a tísíce dopisů týkající se citových a osobních problémů mladých lidí a pečlivě na ně odpovídala. Hanušová také spoustu let spolupracovala s Manželskou a předmanželskou poradnou Praha-západ. Po roce 1989 se Hanušová podílela na založení občanského sdružení AIDS pomoc, od roku 1993 pracovala pro Český rozhlas v pozici vedoucí vzdělávací publicistiky. V roce 1998 stála Hanušová u zrodu projektu Pomozte dětem, který provozuje Česká televize.Od roku 1993 pracovala v Českém rozhlase jako vedoucí vzdělávací publicistiky. Zemřela 22. října 1999.

Jiří Hronek

Jiří Hronek, vlastním jménem Jiří Langstein byl český novinář, publicista, dramatik a prozaik. Pocházel z novinářské rodiny redaktora Isidora Langsteina a matky Růženy, rozené Pickové . Měl mladší sestru Růženu ; rodina žila na Žižkově, od roku 1907 na Královských Vinohradech. Rodiče i sestra se v roce 1942 stali oběťmi holocaustu. Po nedokončených studiích na gymnáziu se věnoval žurnalistice, V letech 1925–1936 byl redaktorem Central European Radio, od roku 1936 vídeňským a po připojení Rakouska k nacistickému Německu pařížským dopisovatelem listů nakladatelství Melantrich. Po okupaci Francie uprchl do Londýna, kde v letech 1940–1945 pracoval na československém ministerstvu zahraničí. Od roku 1945 pracoval v různých funkcích. Působil na ministerstvu informací, byl šéfredaktorem Československého rozhlasu a šéfredaktorem ČTK pověřeným vedením agentury Pragopress. V letech 1946–1951 byl generálním sekretářem Mezinárodní asociace novinářů. Také hodně cestoval. Roku 1970 odešel do důchodu. Publicistické dílo Jiřího Hronka bylo zaměřené na světové politické dění a bylo dosti poplatné soudobé komunistické propagandě. Z beletrie psal především historické romány a knihy pro mládež.

Jiří Hogan

Jiří Hogan, vlastním jménem Schwemlein, se narodil 10. 7. 1934 ve Veverské Knínici. Pracoval jako projektant technického rozvoje v Královopolské strojírně v Brně. Psát začal od roku 1968, ale první kniha mu vyšla až po jeho šedesátých narozeninách. Nakladatelství Leprez mu postupně vydalo knihy: v roce 1995 Tajemství Volavčího jezera, v roce 1996 Společnost správných romantiků, 1999 Meč Vontů. Dále v roce 2005 vyšel Případ zelený drak a roku 2008 Konec romantiků. V rukopisu jsou jeho další knihy: Poslední táborák v Kamenici, Bitvy o Kozí bradu, Chlapík ze Santa Fé, Ranč Sedmé laso, Žhavá brána, Chmatáci, dámy a Gentlemani a Dobrodružství Pěti šípů.

Jiří Hejl

Matematik, emeritní vysokoškolský pedagog, zaměřený především na výuku geometrie a metody řešení matematických úloh. Spoluautor učebnic matematiky.

Jindřich Honzl

Jindřich Honzl byl český divadelní a filmový režisér, divadelní teoretik, překladatel a pedagog. Jindřich Honzl se narodil v rodině humpoleckého krejčího a tovární dělnice. Měšťanku navštěvoval doma v Humpolci, pak se rozhodl pro pedagogickou dráhu, kterou zahájil studiem učitelského ústavu v Praze. Absolvoval v roce 1914, v letech 1914–1927 učil na měšťanských školách v Praze chemii a fyziku. Od roku 1921 byl organizován v KSČ . Milovanému divadlu se věnoval nejen v Dělnickém dramatickém sboru , ale především v Devětsilu, v jehož sborníku mohl publikovat své teoretické články, které jsou všeobecně brány jako počátek české divadelní avantgardy. Již v roce 1926 spolu s Jiřím Frejkou a E. F. Burianem otevřeli experimentální scénu Osvobozené divadlo. Zprvu zde uváděli poetické inscenace čerpající z francouzských i českých autorů a o rok později, v roce 1927 přijali do divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha s jejich úspěšnou Vest pocket revue. Tím začíná jedna z velkých kapitol českého avantgardního divadla. Jindřich Honzl zde v letech 1926–1929 a 1931–1938 působil jako režisér a režíroval všech dvacet her V + W. V letech 1929–1931 působil jako dramaturg a režisér Zemského divadla v Brně, 1931–1938 spolupracoval pohostinsky s Národním divadlem a Městským divadlem v Plzni, pro které upravoval nebo režíroval některé hry. 1939–1941 řídil Divadélko pro 99. V letech 1945–1951 byl členem ND . Na místo ředitele rezignoval na jaře 1950 a 3. září 1951 z ND odešel. V období od července 1945 do července roku 1948 řídil souběžně s působením v ND také nově ustavené Studio ND, které založil. V letech 1945 až 1946 přednášel o herectví na katedře estetiky Filosofické fakulty UK. Po ustavení katedry divadelní vědy na této universitě zde vedl ve školním roce 1950/...

Jean Hougron

Jean Hougron se narodil v roce 1923 v Caen. Po studiu práv pracoval v Indočíně, procestoval Ameriku a Afriku, poté působil v Paříži. Je autorem řady románů, z nichž nejznámější jsou La Nuit indochinoise, Soleil an ventre a La Terre du Barbare.

Jaroslav Hulák

Navstevoval gymnázium ve Vodranech, po maturite 1939 zacal studovat filozofii a dejiny umneni na Filozofické fakulte Univerzity Karlovy. Po uzavreni vysokých skol se vyucil knihkupeckým pracim, do ledna 1943 pracoval v nakladatelství Melantrich. Potom byl nasazen na práci do Nemecka , odtud uprchl a krátce pracoval v Liberci, ale byl znovu vrácen do Berlína, pozdeji do Forstu v Lubici. Tyto zivotní zkusenosti jej privedly k samostatnému studiu ruského jazyka, literatury i dejin.

Jaroslav Hospr

Autor publikací z oboru pohostinství a přípravy jídel.

Jaroslav Hornof

Jaroslav Hořejší

Narozen 4.9.1905 v Trhové Kamenici u Chrudimi, zemřel 24.11.1997. Prof., DRSc., vysokoškolský profesor, internista, biochemik, práce z oboru.

Jaroslav Heyrovský

Jaroslav Heyrovský byl český fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1959. Studoval na Univerzitě Karlově, poté odešel na University College London, kde se zabýval fyzikální chemií. Zde získal titul bakaláře přírodních věd. V rámci postgraduálního studia se začal zajímat o elektrochemii. Jeho studia částečně přerušila první světová válka, kdy sloužil jako zdravotník. Po válce působil na Univerzitě Karlově, kde se v roce 1926 stal profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda používající měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Výsledek se využívá při chemické analýze i při základním fyzikálně-chemickém výzkumu. Pro urychlení zaznamenávání hodnot s japonským vědcem Šikatou zkonstruovali polarograf, který tyto křivky automaticky zaznamenával. Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody v roce 1959, kdy byl na Nobelovu cenu nominován již poosmnácté, získal Nobelovu cenu za chemii. Během druhé světové války, přestože v Protektorátu byly univerzity zavřené, mohl dále vědecky pracovat. Po válce byl vzhledem k tomuto povolení vědeckého výzkumu obviněn z kolaborace, která mu ovšem nebyla nikdy prokázána. V roce 1951 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963. Poté odešel ze zdravotních důvodů do penze. Zemřel v roce 1967 ve smíchovském sanatoriu. Byl ženatý s Marií, rozenou Kořánovou a měl dvě děti, Jitku Černou a Michaela Heyrovského , oba se věnovali vědecké činnosti v oblasti přírodních věd. Narodil se v Praze v rodině Kláry a Leopolda Heyrovských jako čtvrté z pěti dětí. Měl tři sestry, Kláru, provdanou za ...

Jaroslav Hercík

Autor publikace z oboru počítačové grafiky.

Jaroslav Havlů

Spoluautor publikace o pěstování růží.

Jaromír Hrabovský

Narozen 1933. MUDr., CSc., chirurg, práce z oboru a příručky první pomoci.

Jan Hrubý

Narozen 23. 6. 1945 v Uherském Hradišti. Mgr., výtvarník, karikaturista, autor publikací kresleného humoru, jáhen.

Jan Hrubý

Narozen 1942. Publicista, redaktor časopisu Mladý svět a deníku Práce.

Jan Hozák

Narozen 22.12.1950 v Turnově. PhDr., historik v oboru dějin techniky, technického muzejnictví, autor výstav a publikací z oboru, pracovník Národního technického muzea v Praze.

Jan Horský

Narozen 1963. PhDr., historik, zabývá se historickou demografií, filosofií dějin a vztahy mezi historiografií, sociologií a historickou antropologií, práce z oboru.

Jan Hořejší

Jan Hořejší byl český průkopník skautingu, učitel, spisovatel a překladatel. Byl synem mechanika Aloise Hořejšího a švadleny Marie Strankmüllerové. Po brzké smrti otce na TBC žil s matkou v Klabavě u Rokycan. Nadaný Jan vystudoval nejprve reálné gymnázium v Rokycanech, kde byl jeho profesorem Bořivoj Müller. V letech 1906 až 1912 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlo-Ferdinandově a získal doktorát. Studia v Praze mu umožnila seznámení s dalšími osobnostmi, které měly vliv na jeho další život. Kromě profesorů to byl především spolužák Miloš Seifert. Po dokončení studií učil krátce na gymnáziu v Rokycanech, v letech 1913–1914 v Praze na Dívčím učitelském ústavu a od září 1914 v Učitelském ústavu v Příbrami. Již během studií se seznámil s myšlenkou skautingu, a proto létě 1913 tábořil nedaleko Tymákova u Rokycan. Jeho oddíl si začal říkat Psohlavci a jednotlivé družiny měly vlajky s černou, červenou a zelenou psí hlavou. Oženil se s Marii Hamerskou a měli spolu tři děti, Marii, Jana a Dagmar. Po zbytek života byl činný v praktické i teoretické lidové výchově, kromě pedagogiky se věnoval spisovatelské a překladatelské práci. Vědecky byl činný v biologii, filozofii, v pedagogice, v lidové výchově a v reformě školství. Od roku 1937 řídil časopis Osvětová služba. Základ jeho oddílu tvořil sokolský dorost. Rozepře s vedením tehdejšího Odboru Junáků – Českých skautů, vedly k tomu, že založí vlastní odbory skautů Psohlavců pod humanitárním spolkem Záchrana. Spolu s ním do Psohlavců vstoupily oddíly Bořivoje Müllera a učitele Emila Pelunky. Počátkem dubna 1914 začal vydávat časopis Psohlavec, který vycházel do roku 1922 . Roku 1915 založily spřátelené junácké skupiny „Obec Psohlavců“. Členy nově vzniklé organizace byly oddíly z Prahy , Berouna , Loun, Plzně a Příbrami . Po převratu roku 1918 se k Obci ...

Jan Herain

Jan Herain byl český architekt a historik, byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy. Zemřel roku 1914 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Jan Heller

Narozen 22. 4. 1925 v Plzni, zemřel 15. 1. 2008 v Praze. Prof., ThDr., evangelický teolog, religionista, biblista a vysokoškolský pedagog. Autor prací z oboru Starého zákona a starověkých náboženství, překlady z hebrejštiny, syrštiny, etiopštiny a latiny.

Jan Hejda

Jan Hejda je bývalý český profesionální hokejový obránce. Svoji extraligovou kariéru zahájil v roce 1997 v týmu HC Slavia Praha, v roce 2003 přestoupil do ruské ligy do týmu CSKA Moskva. V letech 2006–2015 hrál v NHL. Pravidelně nastupoval za českou hokejovou reprezentaci. V roce 2010 reprezentoval Českou republiku na ZOH ve Vancouveru. Je ženatý s manželkou Terezou Hejdovou, se kterou má dvě děti, dceru Natálii a syna Matyáše. Jeho o 19 let mladší bratr Tadeáš je rovněž hokejistou.

Jan Hajšman

Narozen 7. 4. v Plzni 1970. Ing., člen Klubu Augusta Sedláčka, autor článku z oblasti regionální historie.

James Harpur

Básník, spisovatel, editor a učitel.

Jakub Hlaváč

Sportovní novinář a redaktor. Spoluautor monografie o životních příbězích bojovníků MMA.

Jakub Haluza

Narozen 14. 12. 1984 v Prostějově. Mgr., autor publikace o historii obce Výšovice, také spoluautor učebnice z oblasti práva.