Všichni Autoři a témata

Jenny Blackhurst (4)

Britská spisovatelka.

Jennifer L Scott (4)

Jennifer L. Scottová je spisovatelka a autorka blogu The Daily Connoisseur . Žije v Santa Monice v Kalifornii se svým excentrickým manželem, dvěma roztomilými dcerami a distingovanou čivavou. Kniha Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži, je její prvotinou

Jennie Adams (9)

Začala svou harlequinskou kariéru v roce 2005. Jako dítě žila na australské farmě s nosem zabořeným do knížek. Její láska ke čtení ji v jedenácti letech dovedla k psaní a nastalo, jak sama říká, čtyřleté období velmi špatného básníka. Pak následovalo období, v němž Jennie vystřídala několik zaměstnání: bankovní úřednice, učitelky hry na klavír, sekretářka v právnické firmě… Provdala se za svou životní lásku, má dvě děti, které jsou právě v pubertě a které jsou jejím pokladem. A protože ji už tolik nepotřebují, vrátila se Jennie znovu ke své lásce – psaní příběhů, které tak ráda čte.

Jégé (7)

Prozaik a literárnokritický publicista. Pochádzal z advokátskej rodiny. Vzdelanie získaval v Kežmarku, Ružomberku, Gyöngyösi a v Levoči, neskôr pokračoval v štúdiu na lekárskej fakulte v Prahe. Takmer celý svoj život prežil ako lekár v Dolnom Kubíne. Bol tiež aktívnym spolupracovníkom a hlavným redaktorom novín Naša Orava, neskôr zodpovedným redaktorom Oravy. V 30. rokoch sa jeho zdravie prudko zhoršilo, najmä po odchode jeho dcéry z protektorátu. Nikdy sa z toho nespamätal a krátko na to zomrel na zlyhanie srdca...

Jeff Rovin (4)

Jeff Rovin patří již nějakou době podle hodnocení New York Times mezi tzv. bestsellerové autory. Světovou proslulost mu zajistila série Operační centrum, kterou napsal s Tomem Clancym, dobře známým i u nás. Je autorem 12 románů, mezi které patří například Dead Rising, Tempest Down, Fatalis nebo Rogue Angel. Jeho zálibami jsou psaní non-fiction literatury zabývající se tematikou mýtů, náboženství, Bible či protiklady Boha a Ďábla. Poznatky a vědomosti získané psaním této literatury zúročil i v románě Labyrint temnoty. Jeff Rovin žije a pracuje v New Yorku.

Jean Van Hamme (8)

Narozen 16. 1. 1939 v Bruselu, belgický scénárista.

Jean Torton (1)

Belgický výtvarník, ilustrátor.

Jean Orieux (3)

Jean Orieux, narozený v 1907 v Durasu , který zemřel 08.4.1990 v Garchesu , je romanopisec a autor životopisů .

Jean Guitton (4)

Jean Marie Pierre Guitton byl francouzský katolický filosof a spisovatel, člen Francouzské akademie a komandér Řádu čestné legie. Jako laik se podílel na přípravě Druhého vatikánského koncilu a výrazně se angažoval v ekumenickém hnutí. Narodil se v konzervativní katolické rodině, jeho bratr se stal významným ekonomem. Studoval v St.-Étienne a v Paříži na slavném Lycée Louis-le-Grand, v letech 1920–1923 filosofii na École normale supérieure a roku 1933 získal doktorát prací o Augustinovi a Plótinovi. Učil na různých gymnáziích a od roku 1937 byl profesorem filosofie na univerzitě v Montpellier. Léta 1940–1945 strávil v zajateckém táboře v saské Hoyrswerdě. Po válce učil v Avignonu, od roku 1948 na univerzitě v Dijonu a v letech 1965–1968 přednášel dějiny filosofie na Sorbonně. Roku 1961 byl zvolen členem Francouzské akademie, roku 1987 členem Académie des sciences morales et politiques. Guitton byl podstatně ovlivněn svým učitelem H. Bergsonem, J. H. Newmanem, J. Maritainem a ze starších filosofů Aristotelem, Augustinem, Tomášem Akvinským a Blaise Pascalem. V mládí se setkal i s církevně odsouzeným zakladatelem modernismu A. Loisym a snažil se také, i když jinou cestou, zmírnit napětí mezi moderním světem a křesťanstvím, navázat dialog mezi vědou a náboženstvím. Proto s porozuměním přijal i odvážné dílo Teilharda de Chardin. Svůj filosofický koncept shrnul Guitton pod názvem metarealismus, který charakterizoval třemi základními tezemi: Za protiklad svého názoru pokládal jednak materialismus, jednak panteistickou gnózi, která Vesmír pokládá za uzavřený a totální. Už roku 1937 navštívil Guitton tehdejšího kardinála Pacelliho, pozdějšího papeže Pia XII. a přimlouval se za tehdy kritizovaného biblistu Lagrange. Po válce se v Paříži setkával s nunciem Angelo Roncallim, pozdějším papežem Janem XXIII., který mu zprostředkoval setkání s kardinálem Montinim, pozdějším papežem Pavlem VI., s nímž se...

Jean Balthazar (2)

jaz (7)

Pavla Jazairiová roz. Kochová se narodila 5.3.1945 v Munsteru ve Francii. Dětství trávila mezi touto zemí, kde žila její matka, a Československem, u prarodičů. V 16 letech se do Československa vrací natrvalo. O čtyři roky později nastupuje do čs. rozhlasu – zahraničního vysílání pro fr. Afriku, odkud po roce 1968 z politických důvodů odchází. Pracuje jako prodavačka, později jako tlumočnice. Přitom se zajímá o rozvojové země a píše.. Na pozvání bratra cestuje, především opakovaně do Afriky. Z manželství s Mufidem Jazairi se jí narodí 2 synové, Nisan r. 1967 a Martin r. 1969. Roku 1990 se vrací do rozhlasu jako redaktorka zpravodajství ze zahraničí. Její knihy se zabývají tematikou rozvojových zemí: Sahara všedního dne, Setkání v buši, Cesty za Afrikou, Afrikou v protisměru, Izrael a Palestina, Palestina a Izrael, ve spoluautorství s Jiřím Hůlou Egypt, Egypt. Naposledy vyšly dva díly její práce o Indii: V Indii a V severní Indii. Navštívené země: Evropa Blizký východ – , Rusko, Indie, Pákistán, Severní Korea. Afrika: Severní Niger, Nigerie, Kamerun, Burkina Fasso, Mali, Ghana, Togo, Beni,. Jižní Afrika, Zimbabwe, Keňa, Tanzanie.

Jason R. Rich (5)

Jason Matthews (5)

Vystudoval žurnalistiku. Po dobu 33 let pracoval u CIA ve vedoucích funkcích v tajných operacích v Rusku, ve státech východní Evropy a Středního východu. Kariéru ukončil v roce 2010. Nyní žije na jihu Kalifornie. Rudá volavka je jeho literární prvotina, která v roce 2014 získala cenu Edgar za nejlepší debut roku. Zemřel 28.4.2021.

Jasmine Cresswell (6)

Jasmine Rosemary Cresswellová je velmi úspěšná autorka více než 50 romantických románů. V současné době Jasmine a její manžel žije v Sarasotě na Floridě a v Evergreenu v Coloradu. Mají čtyři děti a mnoho vnoučat.

Jasmina Trifoni (5)

Jasmina Trifoni je italská novinářka a publicistka, která se specializuje se na turistiku, etnickou kulturu Indie, Asie a Středního východu. Deset let pracovala pro italský časopis Meridiani o cestování a nyní píše pro přední italské časopisy s podobnou tematikou. Je též autorkou knih Tesori dell'Arte , Santuari della Natura . Je též autorkou série knih věnovaným Seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Jasmin Gromzik (4)

Jaroslava Urbanová (6)

Jaroslava Urbanová byla hudební pedagožka, autorka odborných článků, povídek, meditativních básní a několika knih . Věnovala se teosofickým otázkám. Jaroslava Urbanová byla senzibilka, jasnovidka a druhá manželka kytarového pedagoga , antropozofa a astrologa Štěpána Urbana. Jaroslava Urbanová se narodila v roce 1931. Patřila mezi významné hudební pedagogy a byla to právě ona, která zavedla výuku hry na kytaru do základních hudebních škol. Jako členka profesorského sboru působila řadu let na Pražské konzervatoři. Kromě odborných článků byla autorkou řady povídek, napsala i sbírku meditativních básní. O svých schopnostech mimosmyslového vnímání pojednala v knize Spirála moudrosti a v jejím pokračování – knize Labyrint poznání konfrontovala svoje „mystické a esoterické“ poznatky s autoritou antropozofa Rudolfa Steinera. V roce 2003 Jaroslava Urbanová spolu se Štěpánem Rakem publikovala monografii Kytara, má láska o svém manželovi – profesoru hry na kytaru Štěpánu Urbanovi. Jaroslava Urbanová se již od mládí věnovala teosofickým otázkám; od roku 1993 byla členkou mezinárodní Teosofické společnosti se sídlem v kalifornské Pasadeně. Český vědec a zakladatel psychotroniky Dr. Zdeněk Rejdák prováděl s Jaroslavou Urbanové některé své experimenty. Jaroslava Urbanová zemřela v úterý dne 18. února 2020 v 17:20 ve věku 88 let. Dne 26. září 2020 byla v kostele svatého Vavřince v Brandýse nad Labem pietně uložena urna s popelem Jaroslavy Urbanové do kolumbária vedle urny jejího manžela Štěpána Urbana.

Jaroslava Štochlová (4)

Nutriční terapeutka. Publikace v oboru zdravá výživa. .

Jaroslava Čermáková (4)

Autorka učebnice němčiny.

Jaroslav Vojtěch (6)

Narozen 3.3.1922 v Jaroměři, zemřel 17.9.2003. PhDr., redaktor, anekdoty, překlad z ruštiny.

Jaroslav Vogel (3)

Jaroslav Vogel byl český dirigent a hudební skladatel. Otec skladatele, JUDr. Karel Vogel , byl amatérský klavírista a organizátor hudebního života v Plzni. Poskytl synovi hudební základy. Jaroslav se pak vedle studia na gymnáziu učil hře na housle u Otakara Ševčíka. Kompozici studoval nejprve soukromě u Vítězslava Nováka, v letech 1918–1919 pak na Pražské konzervatoři. V roce 1910 odešel studovat do Mnichova na Akademii der Tonkunst. Tam mimo jiné studoval kontrapunkt u svého strýce Viktora Glutha, česko-německého skladatele pocházejícího rovněž z Plzně. Další dva roky pak strávil v Paříži na soukromé vysoké škole hudební Schola Cantorum. Jeho učitelem byl francouzský hudební skladatel Vincent d'Indy. Po návratu do Čech působil nejprve jako korepetitor Národního divadla v Praze a v letech 1914–1915 jako dirigent operety v Plzni. Za 1. světové války musel narukovat na vojnu a po skončení války se znovu ucházel o místo korepetitora v Národním divadle. Tehdy neuspěl, ale vzápětí získal místo dirigenta Národním divadle moravsko-slezském v Ostravě. V roce 1923 se vrátil do Prahy a následující tři roky vyučoval hudbu, věnoval se hudební publicistice a příležitostně hostoval jako dirigent u České filharmonie a Orchestru českých železničářů. V sezoně 1926–1927 působil jako dirigent opery v Plzni a poté až do roku 1943 byl šéfem opery ostravského divadla. V sezóně 1944–1945 vedl operu Českého lidového divadla v Brně. Po 2. světové válce byl krátce dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze a znovu šéfem opery v Státního divadla Ostrava. Dirigentem opery Národního divadla v Praze se stal roku 1949 a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. V letech 1950–1951 a 1956–1958 byl šéfem opery. Ještě v letech 1959–1962 byl šéfem Státní filharmonie Brno. Zemřel v roce 1970 a je pohřben na hřbitově v Lázních Bohdaneč. Řada jeho operních inscenací byla natočena na gramofonové desky. Na...

Jaroslav Vlach (7)

Narozen 30. 9. 1913 v Žarošicích u Kyjova, zemřel 20. 6. 1995 ve Šternberku. Knihovník, vlastivědný pracovník, publikace o severní Moravě a Hané, historický místopis Moravy a Slezska.

Jaroslav Vácha (2)

Narozen 11.2.1921 v Nových Hradech. PhDr., překlad sociologické literatury, překlady z němčiny, francouzštiny a angličtiny, cestopis o Španělsku, prózy.

Jaroslav Švec (1)

Jaroslav Švec, je bývalý český zápasník–judista. V české seniorské reprezentaci působil v letech 1997-2004 v polostřední váze do 81 kg. V roce 2000 a v roce 2004 se neúspěšně pokoušel kvalifikovat na letní olympijské hry. Jeho největším mezinárodním úspěchem v judu jsou dvě bronzové medaile z Akademického mistrovství světa v roce 1998 a z Letní univerziády v Pekingu v roce 2001. Třikrát startoval na seniorském mistrovství Evropy, nakonec bez umístění. Po skončení sportovní kariéry v roce 2004 se věnuje trenérské práci. Působí v Brně jako trenér Sportovního centra mládeže . Byl u začátku sportovní kariéry Lukáše Krpálka.

Jaroslav Šůla (6)

Jaroslav Šula je český politik, bývalý senátor za obvod č. 67 – Nový Jičín, zastupitel Kopřivnice a člen KDU-ČSL. V letech 1967-1973 vystudoval obor dopravní stroje a manipulační zařízení na Fakultě strojní Vysokého učení technického v Brně. V letech 1973-1990 pracoval v Tatře Kopřivnice. V letech 1990-1994 byl poprvé zvolen místostarostou města Kopřivnice, od roku 1994 před vstupem do senátu pracoval jako vedoucí odboru sociální péče, zdravotnictví a bytového hospodářství Městského úřadu Kopřivnice. Po konci v senátu pracoval 7 let jako ředitel Domova Hortensie, v roce 2011 nahradil zesnulého Aloise Janka na postu místostarosty města Kopřivnice, na tomto postu zůstal až do konce volebního období v roce 2014. Je ženatý, má tři syny a dvě dcery. Členem ČSL se stal v roce 1984. V letech 1990 – 2014 zasedal v zastupitelstvu města Kopřivnice, v letech 1990-1994 a 2011-2014 byl také místostarostou. Ve volbách 1998 se stal členem horní komory českého parlamentu, přestože jej v prvním kole porazil občanský demokrat Milan Šturm v poměru 24,90 % ku 22,67 % hlasů. Ve druhém kole ovšem Šula obdržel 55,52 % hlasů a byl zvolen senátorem. V senátu se věnoval činnosti v Ústavně-právním výboru, kde v letech 2000-2002 vykonával post místopředsedy. V letech 1998-2000 zastával funkci místopředsedy senátorského klubu KDU-ČSL. V období 2002-2004 působil jako místopředseda Ústavně-právního výboru. Ve volbách 2004 svůj mandát obhajoval, ovšem v obou kolech jej porazil občanský demokrat Milan Bureš. Ve volbách 2010 neúspěšně kandidoval do senátu za obvod č. 67 – Nový Jičín, když se ziskem 10,72 % hlasů obsadil 6. místo.

Jaroslav Štěpaník (6)

Narozen v Brně.Vyučil se mechanikem,pak vystudoval psychologii, pedagogiku a občanskou výchovu.Byl poradenským psychologem a redaktorem Svobodného slova a vyučoval společenské vědy na brněnském Vysokém učení technickém. Kromě odborných a populárně naučných publikací je znám jako autor fejetonů a povídek, spolupracoval s televizí, rozhlasem, časopisy a deníky.

Jaroslav Skrbek (4)

Jaroslav Skrbek byl český grafik a malíř. Jaroslav Skrbek byl jediným synem truhláře a textilní dělnice. Dětství prožil převážně ve Vysokém nad Jizerou. Po absolvování jičínské reálky studoval v letech 1907-1909 na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte, poté do roku 1910 u Maxmiliána Pirnera a v letech 1910-1913 na Akademii výtvarných umění v Praze v grafické speciálce prof. Maxe Švabinského. Od roku 1913 byl členem Jednoty umělců výtvarných. Během studií byl nucen si přivydělávat a po skončení školy se stal středoškolským profesorem kreslení v Praze. V letech 1933-1935 měl souborné výstavy svých leptů a akvarelů v Topičově salonu v Praze. V létě často pobýval v rodném Podkrkonoší. Podnikl několik zahraničních cest na kterých zachytil Paříž, Istanbul, Balkán, Amsterdam a venkov v Holandsku. Tvořil lepty a litografie menších formátů s pražskými motivy a zaznamenával krajiny na svých cestách do ciziny. Část jeho díla je věnována horským vlastencům a národním buditelům v Podkrkonoší. Jeho grafické listy se vyznačují dokonalým řemeslným provedením. Všestranný Skrbek v leptech téměř nepracoval s konturami. Vše podřizoval hře světla a stínu. Naopak kresby vynikají pevnou linkou a v akvarely jednoznačně definovanými barevnými plochami. Soubory jeho pražských vedut vlastní domácí galerie a muzea i významné zahraniční sbírky. Velký soubor jeho grafických listů má ve sbírkách Památník národního písemnictví.

Jaroslav Skála (6)

Jaroslav Skála byl český lékař – psychiatr, specialista na léčení alkoholismu a jiných závislostí a zakladatel první záchytné stanice. Maturoval v roce 1935. Studoval na lékařské fakultě v Praze a zároveň v Institutu tělesné výchovy a sportu. Ten absolvoval v roce 1939. Studia na lékařské fakultě nestihl dokončit, protože v době německé okupace byly vysoké školy uzavřeny. Nastoupil tedy jako učitel tělocviku na reálce v Plzni. Lékařskou fakultu dokončil až po válce v roce 1946. Původně se ucházel o místo na interní klinice, poté v Ústavu tělovýchovného lékařství, nakonec byl přijat až na pražské psychiatrické klinice. V září téhož roku byl vyslán na mezinárodní konferenci o alkoholismu do Bruselu, což mělo patrně rozhodující význam pro směrování jeho profesionální dráhy. Navázal kontakty s americkou skupinou Anonymních Alkoholiků a výsledkem diskusí bylo zahájení averzivní léčby disulfiramem . Myšlenkami Anonymních alkoholiků bylo inspirováno založení KLUSu – Klubu lidí usilujících o střízlivost. K němu došlo 5. února 1948. Sdružoval pacienty a absolventy odvykací léčby. Slibně se rozvíjející kontakty s AA přerušil Vítězný únor 1948. Další kontakty nebyly žádoucí z důvodů spirituálních prvků v programu 12 bodů AA, které byly v rozporu s oficiální ideologií. Dne 10. září 1948 zahájilo činnost protialkoholní oddělení v budově vedle kostela sv. Apolináře v Praze. To vedl Dr. Skála až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. Během svého působení vypracoval komplexní léčebný program závislostí. V roce 1951 inicioval založení záchytné stanice – prvního zařízení svého druhu v Československu. Zabýval se i výzkumem, prevencí a léčbou závislostí na psychoaktivních látkách. Založil a v letech 1956–1981 vedl Sekci pro otázky alkoholismu a jiných toxikomanií, v roce 1993 se stal spoluzakladatelem Společnosti pro návykové nemoci v rámci České léka...

Jaroslav Šetelík (4)

Jaroslav Šetelík, křtěný Jaroslav Jan , byl český akademický malíř, krajinář. Narodil se v Táboře v rodině gymnaziálního profesora Antonína Šetelíka. Jaroslav měl čtyři sourozence, dva bratry a dvě sestry . Kolem roku 1887 se rodina odstěhovala do Prahy, kde jeho otec vyučoval na českém gymnáziu v Žitné ulici. Po absolvování základního vzdělání a gymnázia pokračoval ve studiu na Karlově univerzitě. V letech 1899–1902 studoval na Právnické fakultě práva. Krom studia práv navštěvoval několik měsíců malířskou školu F. Engelmüllera. Následně zanechal právnických studií a odjel na zkušenou do Mnichova. Odtud se vrátil do Prahy s úmyslem věnovat se malířství. Po návratu nastoupil ke studiu na Uměleckoprůmyslovou školu, kde se školil u prof. E. K. Lišky. Poté přestoupil na pražskou Akademii výtvarného umění, kde byl v letech 1903–1904 žákem prof. R. Ottenfelda. Po studiích na Akademii výtvarných umění se vydal na cesty po Evropě, např. od roku 1905 pobýval v Paříži a v letech 1911–1912 v Itálii. Mezi tím se v dubnu roku 1907 oženil s Ludmilou Bílou a za rok se jim narodil syn Dimtrij Jan, pozdější úspěšný ak. malíř a restaurátor. Během 1. světové války byl Jaroslav Šetelík účasten bojů na východní frontě. V letech 1921–1922 navštívil na pozvání tamější vlády Holandsko, aby vytvořil kolekci akvarelů 40 holandských měst. Na delším studijním pobytu zakotvil ve Francii a Itálii, kde navštívil mimo jiné i Řím a Florencii. Na rozhraní 20. a 30. let vytvořil mimo jiné soubor pražských akvarelů, jejichž soubornou výstavu měl v roce 1932 v Topičově salonu v Praze. Šetelík byl dlouholetým členem Umělecké besedy a Krasoumné jednoty. Jaroslav Šetelík zemřel roku 1955 v Praze. Malíř Šetelík předával své zkušenosti a um v soukromém vyučování začínajícím malířů, mezi kterými byli např. Anna R. Thořová, Zdeněk Nemastil, Charles Cerny, pěvec ND Jan Hilbe...

Jaroslav Sedláček (8)

Narozen 1942. Doc., Ing., CSc., VŠ pedagog, vyučuje finanční účetnictví, auditing, publikace v oboru.

Jaroslav Šálek (4)

Narodil se v 15 hodin, o 3 hodiny později než jednovaječné dvojče Zdeněk, též novinář. Do školy nosili jinou šálu, aby je rozeznali. Před vojnou dělal kresliče u prkna. V letech 1954 až 1999 pracoval v Mladé frontě, zprvu jako korektor, pak sportovní novinář. Psal reportáže z olympiád a fotbalových šampionátů včetně zlatého Eura 1976 v Bělehradu.

Jaroslav Průcha (5)

Narozen 24. 4. 1898 ve Skvrňanech u Plzně, zemřel 25. 4. 1963 v Praze. Herec, režisér, dramatik, autor pamětí.

Jaroslav Petrů (5)

Narozen 27. 4. 1930 v Duchcově, zemřel 24. 9. 2006. Historik umění, památkář, vlastivědné a historické práce o památkách, převážně jihozápadní Moravy.

Jaroslav Pavelka (6)

Jaroslav Pavelka je český hokejový brankář, a bývalý mládežnický reprezentant. Svoji hokejovou kariéru začal v Tamboru Dvůr Králové nad Labem. V průběhu mládeže zamířil do týmu HC VČE Hradec Králové, kde v sezoně 2010/11 ve věku 17 let poprvé chytal za A-mužstvo tehdy působící v první lize a zároveň formou střídavých startů pomáhal klubu TJ SC Kolín ze třetí nejvyšší soutěže. V roce 2011 odešel do zámoří a nastupoval v juniorské OHL za kanadské týmy Niagara IceDogs, se kterým vybojoval v ročníku 2011/12 ligové stříbro, a Windsor Spitfires. V červenci 2013 zamířil na zkoušku zpět do Hradce Králové, kde uspěl a po podpisu smlouvy doplnil v extraligovém mužstvu tehdejší brankářskou dvojici Ondřej Kacetl - Pavel Kantor. Krátce po svém příchodu si s klubem zahrál na turnaji European Trophy 2013 v severní divizi, kde Hradec skončil v konfrontaci s týmy Luleå HF , EC Red Bull Salzburg , HC Škoda Plzeň, HC Kometa Brno, Kärpät Oulu , Hamburg Freezers a Eisbären Berlín na osmém nepostupovém místě. V Hradci vykonával převážně pozici třetího brankáře a kvůli většímu hernímu vytížení nastupoval za Stadion Vrchlabí či Stadion Litoměřice. Svůj první zápas za Hradec Králové v nejvyšší soutěži odchytal v říjnu 2014 proti mužstvu HC Oceláři Třinec. 9. března 2015 královéhradecké vedení využilo předkupní právo a prodloužilo s Pavelkou kontrakt. V ročníku 2016/17 se částečně podílel na historickému úspěchu Hradce, se kterým získal v lize bronzovou medaili. Jaroslav Pavelka je bývalý mládežnický reprezentant České republiky, nastupoval postupně za výběry do 16, 17, 18 a 20 let. S reprezentací U18 se představil v roce 2011 na Mistrovství světa do 18 let v Německu.

Jaroslav Papoušek (7)

Jaroslav Papoušek byl český malíř, karikaturista, prozaik, sochař, scenárista a režisér. Jaroslav Papoušek se narodil 12. dubna 1929 ve Velkém Bočkově, sídle v Podkarpatské Rusi, která byla součástí tehdejšího Československa. Během dětství a dospívání žil v Čimelicích na jihu Čech. Studoval na obchodní škole, později byl zaměstnán jako pomocný dělník na stavbách a poté jako ladič harmonik. Na přelomu 40. a 50. let 20. století se přihlásil na uměleckou školu – AVU, kterou roku 1957 úspěšně dokončil. Byl sochařem, malířem a karikaturistou, cizí mu nebyl ani literární projev. Jeho novelu Černý Petr zfilmoval podle společného scénáře režisér Miloš Forman. Papoušek poté kromě Formana spolupracoval i s Ivanem Passerem a Václavem Šaškem. Roku 1968 natočil Papoušek svůj filmový debut Nejkrásnější věk. Následovala slavná filmová trilogie o rodině Homolků, která žne úspěchy i řadu let po vydání: Ecce homo Homolka , Hogo fogo Homolka a Homolka a tobolka . Poslední díl však osobně nepovažoval za tolik zdařilý jako předchozí dva, neboť jej točil v éře pokročilé normalizace, v níž postrádal tvůrčí volnost. Do konce sedmdesátých let natočil ještě tři filmy: komedii Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi , film pro mládež Konečně si rozumíme o problémech dospívání a sociální komedii Žena pro tři muže , v níž sochař hledá pro sebe a svého potomka manželku respektive matku. V osmdesátých letech se po prodělaném infarktu věnoval klidnější tvorbě – malování. Proběhlo několik výstav jeho impresionistických olejomaleb krajin, portrétů i karikatur. Do režisérského křesla se vrátil v roce 1984, kdy natočil rovnou dva filmy. Jedním z nich byla hořká komedie Všichni musí být v pyžamu o životních peripetiích kontrolora zaměstnanců ve stavu nemocných a druhým vydařený humorný snímek Cesta kolem mé hlavy, v němž se středoškolský ...

Jaroslav Moravec (13)

Narozen 2. 5. 1917 v Praze, zemřel 26. 2. 1954 tamtéž. Autor písňových textů, příležitostný hudební skladatel, též autor pohádek a rozhlasových her.

Jaroslav Křístek (4)

Jaroslav Kristek je český hokejový útočník. S hokejem začínal ve Zlíně, za které v seniorské kategorii debutoval ve české nejvyšší lize v sezoně 1997/98 a čtyři zápasy odehrál v 2. lize za klub HC Prostějov. V létě 1998 odcestoval do zámoří, dva roky strávil v juniorské lize WHL, působil v týmu Tri-City Americans. Po štaci v mládežnických kategorií definitivně přešel k seniorské kategorii, tři roky hrával v záložním týmu Rochester Americans hrající ligu AHL. V poslední sezoně v zámoří 2002/03 debutoval v nejprestižnější hokejové lize NHL za klub Buffalo Sabres. Za Sabres odehrál celkem šest zápasů, v žádném nebodoval, čtyři krát střelit na brankáře a odseděl si čtyři trestné minuty. Po uzavřené kapitole v zámoří se vrátil zpět do vlasti, dohodl se s českým klubem HC Sparta Praha, pro přípravu před začátkem sezóny odehrál Tipsport Cup. Po soutěži měl zájem o jeho služby tým HC České Budějovice, klub mu nabídlo smlouvu a nabídku přijal. Za Budějovice odehrál jednu sezonu, tým skončil na posledním místě a sestoupilo do 1. ligy. Po dohodnutí s klubem odešel a podepsal novou smlouvu s mateřským klubem HC Hamé Zlín. Ve Zlíně odehrál necelé tří sezóny v letech 2004/07. V první sezoně odehrál s týmem turnaj Super six. Ve třetí sezoně odehrál dvacet šest zápasů za ševce, poté přestoupil do týmu HC Energie Karlovy Vary a podepsal smlouvu na zbytek sezony a následující dva roky. Po přestupu do Karlových Varů hráli zápas proti týmu HC Oceláři Třinec. Po střetu s Jiřím Polanským si zlomil lícní kost a byl vyřazen na 1 měsíc. V Karlových Varech vydržel tři roky. V průběhu sezóny 2007/08 pomohl týmu dostat se do finále extraligy a v další sezóně 2008/09 pomohl vybojovat titul mistra extraligy. Ve Varech načal ročník 2009/10, na konci základní části byl vyměněn zpět do mateřského klubu PSG Zlín za Davida Noska. Po skončení smlouvy začal trénovat v prvoligovém týmu HC Lev Poprad. Klub se pokoušel vstoupit do KHL, nakonec komise za...

Jaroslav Kalužík (8)

Mgr., spoluautor učebnic literatury pro střední školy.

Jaroslav Janů (5)

Narozen 1.5.1908 v Říčanech u Prahy, zemřel 28.7.1969 na Dobříši. PhDr., docent české a slovenské literatury, práce z oboru, překlady z němčiny a z francouzštiny.

Jaroslav Hůlka (7)

Jaroslav Hůlka je bývalý český fotbalista, záložník. Obounohý střední záložník a exekutor přímých kopů. Začínal v RH Pardubice, na vojně hrál za VTJ Písek. Po vojně, i když měl nabídky z Plzně a Chomutova, přestoupil do bližšího Spartaku Hradec Králové, který právě postoupil do ligy. Společně s Fingerem, Koutem a Zemanem se stal letní posilou Hradce. V první ligové sezóně nastoupil ve 13 utkáních a dal 2 góly. Hradec sestoupil a do ligy se vrátil až v roce 1980, kdy byli jeho spoluhráči mj. Jan Rolko, Jaroslav Mudruňka, Milan Šmolka, Zdeněk Votruba a další. Ve druhé ligové sezóně odehrál všech 30 utkání a dal 4 góly. Celkem v československé lize nastoupil ve dvou ligových sezónách ve 43 utkáních a dal 6 gólů, za Hradec odehrál celkem v první, druhé i třetí lize 276 mistrovských utkání a dal 35 gólů. V Hradci skončil v roce 1984 a přestoupil společně s Fingerem a Mudruňkou do Jiskry Ústí nad Orlicí. Později hrál na regionální úrovni za Kunvald, Hoříněves, Hořice, Smiřice a Rasošky. Definitivně ukončil aktivní kariéru ve svých 49 letech v roce 2000.

Jaroslav Hořejší (7)

Narozen 4.9.1905 v Trhové Kamenici u Chrudimi, zemřel 24.11.1997. Prof., DRSc., vysokoškolský profesor, internista, biochemik, práce z oboru.

Jaroslav Holeček (2)

Narozen 23.10.1932 v Praze. Fotograf - zvláště přírody. Na některých dílech spolupracoval s otcem Jaroslavem .

Jaroslav Dvořák (3)

Narodil se 5.7.1928 v Brně. Absolvent Vojenské akademie, Ing., armádní důstojník, pilot. Kniha o letcích.

Jaroslav Dietl (5)

Jaroslav Dietl byl český autor televizních seriálů, filmový a televizní scenárista, dramatik a dramaturg působící zejména v období normalizace. Narodil se v Záhřebu v Chorvatsku. V necelých čtyřech letech se však se svými českými rodiči a dvěma sestrami přestěhoval nejprve do Borovan u Trocnova a posléze do Brna. Tam chodil do obecné školy a v letech 1940–1944 byl studentem reálného gymnázia v Brně. Odtud předčasně odešel na textilní průmyslovou školu, kterou ukončil se zdarem maturitou v roce 1949. Pak byl rok posluchačem Filozofické fakulty MU v Brně, poté vychovatelem učňů v Brně. Z Brna se rozhodl odejít do Prahy, protože zde dostal místo na Ministerstvu sociální péče. V Praze byl v letech 1950–1955 studentem na Filmové fakultě Akademie múzických umění, scenáristiku a dramaturgii studoval u profesora M. V. Kratochvíla. Ještě během svých studií se stal dramaturgem nově vznikající Československé televize. V roce 1962 změnil zaměstnání, odešel do Československého státního filmu a nakonec se stal spisovatelem z povolání. V roce 1973 byl vyloučen z KSČ. Rok před svým úmrtím byl ale jmenován zasloužilým umělcem. Známý je hlavně díky televizním seriálům Nemocnice na kraji města, Nejmladší z rodu Hamrů, Dispečer, Píseň pro Rudolfa III., Byli jednou dva písaři, Tři chlapi v chalupě, Okres na severu, Muž na radnici, Plechová kavalérie nebo Žena za pultem. Napsal řadu her, některé z nich zfilmoval, případně podle filmu vytvořil následně divadelní hru. Také některé filmy zpracoval i jako seriál a obráceně. Publikoval také v deníku Mladá fronta a časopisu Dikobraz. Vedle rozsáhlých prací, jakými byly televizní seriály, napsal Dietl také filmové scénáře, které měly různou kvalitativní úroveň. Dietl byl multižánrovým scenáristou, který psal jak scénáře komedií Ženu ani květinou neuhodíš , Nejlepší ženská mého života nebo Křtiny , pohádek Falošný princ (Duša...

Jaroslav Chyský (4)

Narozen 1.4.1926 ve Slaném, zemřel 14.1.2002. Docent na Strojní fakultě Českého vysokého učení technického, práce v oboru vzduchotechniky.

Jaroslav Brož (6)

Jaroslav Brož je římskokatolický kněz, biblista-novozákoník a nynější proděkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy pro studium. Pochází ze sedmi sourozenců, jeho bratrem je bývalý děkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy ThLic. Prokop Brož. Jeho rodina pochází z Červeného Kostelce, v roce 1981 absolvoval gymnázium v Trutnově a přihlásil se ke studiu na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Studium úspěšně ukončil v roce 1988 a 25. června 1988 byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze. Poté působil až do roku 1993 v kněžské službě v královéhradecké diecézi, naposledy jako duchovní správce v Krucemburku . Už od roku 1990 byl s přestávkami také odborným asistentem Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy a v roce 1994 na ní získal licenciát teologie. V letech 1994 až 1997 studoval v Římě na Papežském biblickém institutu a toto studium zakončil licenciátem biblických věd . V letech 1997–2000 absolvoval doktorské studium na Univerzitě Karlově v Praze. Je čestným kanovníkem Katedrální kapituly při chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové a dne 3. července 2010 se stal také sídelním kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. V únoru 2011 byl zmiňován v souvislosti s výběrem nového biskupa královéhradecké diecéze, jímž se však nakonec stal Jan Vokál. Od roku 2018 slouží Jaroslav Brož také jako tzv. externí spirituál v pražském kněžském semináři. K 1. listopadu 2018 byl pak jmenován sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly.

Jaroslav Blažke (6)

Jaroslav Blažke je literární historik a kritik, autor učebnic literatury, překladatel. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Brně v roce 1956 a po ukončení dvouleté Vyšší školy pedagogické v Brně vystudoval v roce 1962 češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po absolvování učil na středních školách a učilištích, pracoval jako stavební dělník. Po roce 1989 krátce působil jako metodik pro výuku češtiny v Krajském pedagogickém ústavu v Brně a jako krajský inspektor, následně až do důchodu učil češtinu na Gymnáziu Matyáše Lercha v Brně. Společně s manželkou Marií Blažkovou podepsali v březnu 1977 Chartu 77, podíleli se na výrobě samizdatové literatury a pořádání bytových seminářů zahraničních lektorů Husovy nadace. Tuto činnost organizovali jejich přátelé Jana a Milan Jelínkovi . Autorských čtení se účastnili spisovatelé Milan Uhde, Jan Trefulka, Ludvík Vaculík, Karel Pecka, Lenka Procházková aj., Debatní večer Václava Havla po jeho propuštění z vězení v roce 1989 zprostředkoval Petr Oslzlý. Literární recenze publikoval v samizdatových časopisech Obsah a Host, politické karikatury v periodiku Alternative. Periodikum Alternative vycházelo v Paříži a jeho karikatury na téma Rudá hvězda zde uveřejnil filozof Bernard Fabre. Jeho pohádky vyšly v ineditním sborníku k narozeninám Jana Trefulky. Je autorem brožury pro výchovu filmového diváka. Pro samizdat přeložil z ruštiny knihu matematika a filozofa Alexandra Zinovjeva Zející výšiny a z angličtiny Farmu zvířat George Orwella. Po roce 1989 publikoval své recenze a studie v Učitelských novinách, Literárních novinách, v časopise Český jazyk a literatura aj. Působil v redakční radě Radia Proglas, připravoval pořad Knihovnička a načítal texty pro Čtení na pokračování a Bibli v liturgii. Uspořádal třísvazkovou antologii Čtení z historie literatury české i světové . Je autorem učebnicového cyklu K...

Jaroslav Blahoš (6)

Jaroslav Blahoš byl český endokrinolog a osteolog specializovaný zejména na kostní a kloubní problematiku a metabolismus kyseliny močové. Od září 1990 do ledna 2015 byl předsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, následně se stal jejím čestným předsedou. V letech 1999–2001 byl prezidentem Světové lékařské asociace. Předci přišli na české území v 15. století z Řecka. Původní příjmení znělo „Vlachos“, od něhož je odvozeno Blahoš. Otec byl advokát, který nesměl po Únoru 1948 svou praxi vykonávat. Měl mladší sestru Marcelu, která v roce 1965 emigrovala do Rakouska. Vystudoval gymnázium ve Strakonicích. Poté pokračoval všeobecným lékařstvím na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, kde promoval v roce 1955 s vyznamenáním. Na pražskou lékařskou fakultu jej odmítli přijmout pro špatný kádrový profil. S první manželkou Arankou Blahošovou měl syna Jaroslava Blahoše , lékaře specializujícího se v neurovědách. Po rozvodu se v roce 1970 podruhé oženil s Italkou Simonettou, se kterou měl syna Daniela Blahoše. Hovořil anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Zajímal se o srovnávací lingvistiku a literární historii. Během dvouletého pobytu v Etiopii se zabýval i někdejším tamním pobytem Arthura Rimbauda a publikoval o něm několik prací. V letech 1955–1956 začínal jako lékař ve Františkových Lázních. Již na vysoké škole spolupracoval na výzkumu v oboru revmatologie. V letech 1958–1968 pracoval ve Výzkumném endokrinologickém ústavu v Praze. V letech 1968 a 1969 pracoval na endokrinologické klinice nemocnice Beaujon v Paříži. Dva roky působil též v Hararu v Etiopii, v letech 1977 až 1988 byl na kratších studijních pobytech na dalších místech . Krátkou dobu působil jako lékař-konzultant pro leteckou společnost Air France. Od roku 1969 působil na interní klinice Fakulty dětského lékařství UK ve fakultní nemocnici Pod Petřínem až do zrušen...

Jaroslav Beneš (3)

Narozen 12.11.1929 v Počátkách. RNDr. CSc., docent analytické chemie, práce o radioaktivitě.

Jaroslav Bém (5)

Elektrotechnické práce.

Jaromír Staněk (5)

Činný kolem roku 1930 jako redaktor Románové knihovny Lucerny. Též autor zde publikovaných nenáročných sci-fi a špionážních románů.

Jaromír Šimša (7)

Narozen 15.10.1954 v Ostravě. Doc., RNDr., CSc., matematik, publikace z oboru matematiky a matematických olympiád.

Jaromír Málek (4)

Jaromír Málek je český egyptolog, který působí od 60. let ve Velké Británii. Během své kariéry mj. vedl 3 roky Světovou egyptologickou společnost. Profesor Málek vystudoval egyptologii na Univerzitě Karlově, kde v roce 1969 obhájil doktorát. V současnosti je správcem archivu Griffith Institute na univerzitě v Oxfordu, kde též vyučuje.

Jaromír Košťák (6)

Pochází z učitelské rodiny, syn učitele a metodika výuky českého jazyka Jaroslava Košťáka. - Vystudoval gymnázium v Benešově a dálkově češtinu a němčinu na Pedagogické fakultě UK . Od r. 1962 působil jako vychovatel a učitel. Od r. 1970 publikoval své povídky, reportáže a kulturní medailony v regionálních novinách, zejména ve Středočeské Svobodě. V l. 1965-1978 tajemník nakladatelství při OPS v Benešově, 1980-1992 okresní metodik pro práci s knihou. Učitel na Základní škole v Jílové u Prahy. Kronikář města Jílové a redaktor Jílovských novin. - Autor učebnic češtiny pro základní školy, ale také historických článků, povídek a publikací z regionální historie dolního Posázaví.

Jaromír Jirsa (8)

Narozen 5.5.1966 v Praze. Civilní soudce, práce z civilního práva procesního a hmotného, rodinného práva, organizace a řízení soudů.

Jaromír Čermák (6)

Jaromír Brož (4)

Jaromír Brož byl český experimentální fyzik a pedagog. Je spoluautorem známých Fyzikálních tabulek a učebnice Základy fyzikálních měření. Po ukončení studií začal r. 1932 pracovat ve Fysikálním ústavu Karlovy university, který r. 1937 byl změněn na Fyzikální výzkum Škodových závodů. Zde se nejprve podílel na rentgenografickém studiu mikrostruktury látek. R. 1940 se začal věnovat problematice magnetické defektoskopie, z čehož vzešla konstrukce přístrojů ke kontrole nosných lan a manesmannských trub. Po druhé světové válce se Fyzikální výzkum Škodových závodů reorganizoval v Ústřední ústav fyzikální. Po vzniku Československé akademie věd byl přeměněn na Ústav technické fyziky a potom na Ústav fyziky pevných látek ČSAV. Po válce se Jaromír Brož vrátil do Fysikálního ústavu a setrval v něm až do roku 1953. V r. 1953 byl „za vypracování metody a konstrukci přístrojů pro sériové zkoušení vad výrobků těžkého průmyslu" vyznamenán státní cenou. V ústavu fyziky pevných látek pracoval v oboru fyziky pevných látek na metodách k přesnému měření magnetických veličin a zároveň zde byla zkonstruována řada původních přístrojů. Taky se věnoval studiu magnetických vlastností velmi čistého železa a výzkumu nekovových feromagnetik — feritů. R. 1959 byl jmenován řádným profesorem experimentální fyziky na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy university. Po krátkém působení na katedře fyziky pevných látek byl v r. 1960 ustanoven vedoucím ka­tedry obecné fyziky. Zde konal postupně přednášky z mechaniky, termiky, elektřiny, optiky a molekulární fyziky. V rámci reformy studia dosáhl zavedení souborné zkoušky z fyziky po ukončení základního studia. Vedení katedry obecné fyziky ukončil r. 1973. Je autorem nebo spoluautorem knih

Jarmila Ryšánková (7)

Překlady ze slovenštiny.

Jarmila Repovská (5)

"Darmo sa pokúšam pochopiť, prečo keď o niekom píšu, začínajú takmer vždy rokom jeho narodenia. Doteraz mi to síce nie je jasné, ale dobre: narodila som sa 3. 7. 1964 v Košiciach a aj v týchto dňoch ma nájdete práve tam. Pred niekoľkými rokmi som mala zaujímavý zážitok. Známa košická numerologička mi pozrela do dlane a vykríkla: „Panebože, veď vy máte určené písať. Všetko, čo prežívate, i to, čím sa živíte, je len príprava na to, čo má prísť...“ Prekvapila ma, pretože o tomto mojom sne nevedel nik. Tak som sa teda pripravovala – ako redaktorka, televízna moderátorka, ako píšuca redaktorka v košickom denníku aj ako rozhlasová moderátorka. Napokon som si pred rokom povedala – stačí. Sadla som si k svojmu notebooku a napísala knihu, ktorú máte práve v rukách.

Jarmila Pokorná (6)

Narozena 1955, zemřela 11. 5. 2023. Právnička a vysokoškolská učitelka se zaměřením na obchodní právo.