Výpis všech autorů

Lasse Holm

Lasse Holm je autorem oceňovaných historických detektivek The Roman, The Greek a The Republican, které se odehrávají v antickém Římě. Na Graphical College v Kodani vystudoval grafický design a své romány ilustruje nádhernými mapami zemí a měst.

Ladislav Horáček

Ladislav Horáček byl český nakladatel, zakladatel nakladatelství Paseka. Ladislav Horáček se narodil na pražských Vinohradech. Jeden ročník studoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, pak se živil jako pomocný dělník, topič nebo jako skladník. Až v letech 1968–1974 se vrátil na vysokou školu, na Filozofické fakultě UK vystudoval filosofii a politickou ekonomii. Poté se opět vrátil na čas do dělnických profesí, ale později se stal také vedoucím knihovny v Poldi Kladno a od roku 1980 působil jako redaktor Středočeského nakladatelství. Už v prosinci 1989 založil nakladatelství Paseka, první vydanou knihou byl Váchalův Krvavý román. Mimořádným počinem byly také devatenáctisvazkové Velké dějiny zemí Koruny české. Jako milovník Josefa Váchala se zasloužil o záchranu jeho nástěnných maleb v Portmanově domě v Litomyšli – tzv. Portmoneu, v němž bylo díky jeho aktivitě v červnu 1993 otevřeno Museum Josefa Váchala.

Ladislav Hladký

Narozen 27. 2. 1958 v Novém Městě na Moravě. PhDr., CSc., historik, specialista na dějiny jihoslovanských národů, práce z oboru.

Ladislav Hanniker

Narozen 1952. Slovenský prozaik a právník.

Kurt Honolka

Narozen 27. 9. 1913 v Litoměřicích. Zemřel 7. října 1988 ve Stuttgartu. Německý hudební vědec, publicista a hudební a divadelní kritik českého původu.

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Narozen 1564 na hradě Klenová u Klatov, popraven 21.6.1621 v Praze. Dvořan a diplomat, cestovatel, hudební skladatel, autor cestopisu.

Katherine Howe

Americká spisovatelka a historička.

Kateřina Hatáková

Bc., odbornice v oblasti učitelství pro mateřské školy, spoluautorka pracovních sešitů pro předškolní výchovu dětí.

Karol Heidinger

Autor publikací z oboru stavebních strojů.

Karl Holter

Karl Holter byl norský herec a spisovatel.

Kari Hotakainen

Kari Hotakainen je jeden z nejvýraznějších současných finských spisovatelů. Píše prózu i básně pro dospělé, knížky pro děti a rovněž divadelní a rozhlasové hry. Dále překládá a často se vyjadřuje k aktuální politické situaci. Narodil se 9. ledna 1957 v Pori. Vystudoval finskou literaturu na univerzitě v Helsinkách. Několik let pracoval jako redaktor. Od roku 1996 je spisovatelem na volné noze.

Karel Hora

Narozen 7.6.1901 v Brně, zemřel 7.5.1942 v koncentračním táboře Mauthausen . Doc. MUDr., profesor anatomie, též práce ze skautské tělesné výchovy.

Karel Holan

Karel Holan byl český akademický malíř, krajinář, figuralista a malíř sociálních motivů, grafik. Maturoval na Karlínské reálce. Současně studoval v soukromých školách kreslení Vincence Beneše a Otakara Nejedlého. V roce 1913 začal studovat architekturu na české technice. Během první světové války byl povolán do armády, kde utrpěl zranění. Po propuštění z armády nastoupil studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v letech studoval v atelérech profesorů Maxmiliána Pirnera, Karla Krattnera a Vlaho Bukovace. Svou první výstavu uspořádal jako člen výtvarného odboru Umělecké besedy . Od Umělecké besedy se v roce 1924 odštěpilo několik umělců. Čtyři z nich – Karel Holan, Miloslav Holý, Pravoslav Kotík a sochař Karel Kotrba založili Sociální skupinu . Názory skupiny vyjádřil Holan v článku O tendenčnosti v umění, který byl otištěn v časopisu Život v roce 1924. V roce 1927 se stal členem SVU Mánes, ze kterého byl v roce 1930 po vážné roztržce vyloučen.. Poté se stal členem Spolku výtvarných umělců Myslbek. Zde měl výstavu v roce 1933 a v roce 1944. Souborná výstava k jeho šedesátinám se uskutečnila v prosinci 1953 po jeho smrti. Rané dílo obsahuje sociální motivy z pražské periferie . Jeho zralé dílo je věnováno především Praze. Jedním z jeho častých pražských motivů byl Karlův most. https://baggira.aukceobrazu.eu/?author_id=386&categorie_id=25&state=normal

Karel Hoffmeister

Karel Hoffmeister byl český klavírista a pedagog, profesor klavírní hry. Je také autorem prací v oboru hudby a biografií hudebních skladatelů. Vystudoval gymnázium v Praze, zároveň byl krátce žákem B. Jeremiáše na Waňousově škole, potom navštěvoval pražskou filozofickou fakultu a zároveň pražskou varhanickou školu a klavír . Pak působil jako varhaník u trinitářů ve Spálené ulici a učitel hudby – nejprve v Lublani a pak na pražské konzervatoři . Zde přednášel hlavně teorii, dějiny hudby a klavír, šestkrát byl jejím rektorem . Na konzervatoři působil přes čtyřicet let, mimo jiné zde zavedl výuku clavicembala. K jeho žákům patřili Josef Páleníček, Jaromír Weinberger, Věra Řepková, Vilém Petrželka, František Rauch, Otakar Vondrovic, Miroslav Klega, Jindřich Jindřich nebo Oskar Moravec. Uplatnil se jako klavírista – byl zakladatelem a klavíristou Českého tria – a jako redaktor především v redakci Hudební revue, odborný spisovatel a skladatel několika klavírních skladeb. Redigoval různé sborníky a je autorem odborných studií, knih a článků. Je autorem monografií o životě a díle Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany , Josefa Kličky , Jana Kubelíka , Vítězslava Nováka aj. Rovněž napsal publikaci Klavír o nástroji a hráči, o klavírní hře, o pedagogice a literatuře. Interiér jeho bytu navrhl v roce 1902 ...

Karel Heřman

Někdy psán i jako Herman. Narozen pravděpodobně 1893, zemřel pravděpodobně 1949. Povoláním chemik, fotograf, odborný publicista, autor a adaptátor knih pro mládež.

Karel Hausenblas

Karel Hausenblas byl český jazykovědec, bohemista, profesor českého jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zabýval se stylistikou.

Karel Hašler

Karel Hašler byl český písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik a režisér, Rytíř české kultury in memoriam. Byl synem koláře, učil se rukavičkářem. Od roku 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Po krátké době odešel hrát do Tábora, brzy se ale vrátil do Prahy. Poté hrál v Národním divadle v Brně a v divadle v Lublani, kde účinkoval v činohře i opeře. V roce 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze, kde ztvárnil řadu rolí. Dne 21. března 1908 se v Praze oženil se sestrou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla, jejich syn Zdeněk Miloš Hašler byl filmový herec a režisér. V roce 1916 byl Karel Hašler z Národního divadla propuštěn pro nekázeň. Už před tím ale zpíval své písně v pražských restauracích a od roku 1910 ve vlastním kabaretu Lucerna. Během první světové války jezdil se svým dalším kabaretem Rokoko na turné po českých zemích. Po válce se vrátil ke kabaretu Lucerna , pak byl režisérem ve Varieté , od roku 1929 opět v Rokoku. Po krátkém působení ve Vinohradském divadle se začal intenzivně věnovat práci pro film, často ve spolupráci se skladatelem Milošem Smatkem. Ke svým písním psal texty i melodie, jejichž harmonizace, doprovody a jejich úpravy prováděli jiní, odborně vzdělaní hudebníci. V roce 1919 Hašler otevřel vlastní hudební vydavatelství, kde vycházely šansony z repertoáru Lucerny. Po roce 1938 měl Karel Hašler názorově velmi blízko k českým fašistům a patřil mezi obdivovatele generála Radoly Gajdy. Hašler byl českým vlastencem, ale také vášnivým stoupencem pevného řádu a vlády pevné ruky. Po uzavření Mnichovské dohody se například nevybíravými slovy vyjadřoval o nejvyšších politicích první republiky a tvrdil, že stát zaprodali židům. Za druhé světové války i přes zákaz zpíval vlastenecké a protiněmecké písně. Na začátku roku 1941 byl pop...

Karel Haloun

KAREL HALOUN studoval Střední odbornou školu výtvarnou a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou . Zabývá se převážně grafickým designem, plakátovou tvorbou, obaly na CD a logotypy. Věnuje se také knižním úpravám . Je autorem ilustrací , koláží, kreseb, tisků a objektů, spoluautorem interiéru pražské restaurace Kuře v hodinkách, podílel se i na výzdobě pražského Junior klubu Na chmelnici. Pracoval na obalech hudebních nosičů pro samizdatovou edici + - zvuk, Panton, Supraphon, Sony Music Bonton, Monitor EMI, BMG, Polygram, Indies, Anne rec., Black Point, Lotos, Wolf rec. a Globus International. Vystavoval doma i v zahraničí. Je členem TypoDesignClubu a nehrajícím členem skupin Jasná páka a Hudba Praha. V Kritické Příloze RR a Revolver Revui publikoval kriticky zaměřené texty. Např. v č. 66/2007 doprovodný text o typografickém projektu Tomáše Brousila, nazvaném Smuteční oznámení. Spolu s Luďkem Kubíkem byl představen v rubrice Z dílen grafiků v Revolver Revui č. 53/2003. Dále přispěl například textem o práci Stefana Sagmeistera v č. 58/2005, v č. 59/2005 o výstavě Vojtěcha Preissiga, v č. 62/2006 o výstavě The Pope smoked dope, č. 64/2006 je s ním otištěn rozhovor, v č. 65/2006 pojednání o práci výtvarnice Catheriny Zask a, v č. 66/2006 o práci Tomáše Brousila a v č. 69/2007 recenze výstav Neo Raucha a Veroniky Richterové a Michala Cihláře.

Juraj Hradský

* 2. júl 1953, Cífer Slovenský výtvarník a publicista. Žije a tvorí v Bratislave. Inklinovanie k histórii a neskôr k vojenskej histórii a histórii chladných zbraní ovplyvnilo aj jeho výtvarné zameranie. Niektoré odborné publikácie si i sám ilustroval a podieľal sa aj na ilustrovaní kníh z rôznych vydavateľstiev. Výtvarne spracoval návrhy na šabľu dôstojníkov Pluku čestnej stráže prezidenta SR, ktorá nesie názov M-1998 . Z jeho autorskej dielne pochádzajú aj výtvarné návrhy zbraní pre Čestnú stráž prezidenta SR - Historickú jednotku v dobových uniformách. Tu vytvoril návrhy pušky s kresadlovou zámkou a bodákom, patróntašky a šable pre dôstojníkov, ktoré boli prispôsobené dobovej husárskej uniforme a reprezentačnej funkcii tejto jednotky. Boli tiež zrealizované výtvarné návrhy mečov, šablí, tesákov, nožov, či dýk pre rôzne inštitúcie a záujemcov z radov zberateľov. Jeho publicistická činnosť je pomerne pestrá. Odbornými článkami o histórii chladných zbraní, či o vojenských osobnostiach v histórii Slovenska prispieva do odborných časopisov na Slovensku i v Čechách. Je členom Československej Napoleonskej spoločnosti so sídlom v Brne, Medzinárodnej Napoleonskej spoločnosti so sídlom v Montreale, Slovenskej genealogickej a heraldickej spoločnosti, Slovenskej muzeálnej spoločnosti. Publikácie: * História fabriky Wlaszlovits v Štóse * Európske chladné zbrane dlhé * Európske chladné zbrane krátke * Japonský meč - mýty, legendy a história * Čaro chladných zbraní , táto kniha bola preložená do českého a poľského jazyka * Napoleon a Bratislava 1805-1809 * Bratislavskí majstri kati * Rusovce, Oroszvár, Karlburg ,táto kniha bola vydaná k 800. výročiu prvej písomnej zmienky o obci * Jarovce, Villa Ban , táto kniha bola vydaná k 800. výročiu prvej písomnej zmnienky o obci...

Julia Hartwig

Julia Hartwigová byla polská překladatelka a spisovatelka. Narodila se jako jedno z pěti dětí polskému otci, fotografu Ludwiku Hartwigowi a matce ruského původu Marii Birjukowové, jež se spolu seznámili v Moskvě. Její starší bratr, Walenty Hartwig, byl významným polským endokrinologem. Julia studovala romanistiku a polonistiku. V letech 1947–1950 pobývala díky stipendiu ve Francii, kde studovala francouzskou literaturu. V roce 2015 jí byl na univerzitě Adama Mickiewicze udělen titul doktor honoris causa. Julia Hartigová zemřela v pátek 14. července 2017 ve věku nedožitých 96 let v americké Pensylvánii, o její smrti informovala veřejnost Paula Sawicka.

Jozef Huka

Autor knih a učebnic o hydromechanice a mechanické technologii.

Josef Hubáček

Josef Hubáček byl český letec, člen legendární akrobatické trojice Novák, Široký, Hubáček – mistrů světa v letecké akrobacii v předválečných letech. Vyučil se strojním zámečníkem v přádelně ve Kdyni, kde pracoval jeden rok po vyučení jako tovaryš, ale létání u něj nakonec stejně zvítězilo. 1. října 1928 byl jako osmnáctiletý přijat na vlastní žádost do Vojenské školy leteckého dorostu – oddílu pilotů v Prostějově a vycvičen jako pilot. K prvnímu sólovému letu se dostal v květnu 1929. Po absolvování školy byl 1. října 1930 přidělen k 1. leteckému pluku TGM – 32. letce v Chebu jako stíhací pilot v hodnosti svobodníka. Zde noví piloti nacvičovali akrobacii ve skupině, nálety na pozemní cíle, orientační lety, přelety, navigaci a další prvky výuky u bojové jednotky. K tomu patřily ještě obvyklé služby jako stráže, výcvik nováčků a další vojenské povinnosti. Velitelem chebského letiště byl mjr. Hamšík, šéfpilotem a šéfinstruktorem rtm. František Novák. Tehdy si Josef určitě nemyslel, že se později s Novákem stanou dobrými přáteli. V roce 1931 prošel i výcvikem ve střelbě v Malackách na Slovensku. Mimo bombardování cílů cvičil Josef a jeho kamarádi i střelbu na rukáv a letecké souboje. V této době opět prokázal své kvality a byl hodnocen velice kladně. Dne 1. října 1933 byl přemístěn ke cvičné letce Leteckého pluku 1 v Praze, kde vykonával službu pilota a učitele létání. Poté byl zařazen do kurzu létání podle přístrojů a létání v noci a současně přidělen ke 43. stíhací letce u Leteckého pluku 1 v Praze. Od dubna do září 1935 vykonával službu u Výzkumného technického leteckého ústavu v Letňanech. V roce 1932 pořádal aeroklub v Praze letecký den a Novák se ho chtěl také zúčastnit. Kromě své sólové akrobacie připravoval i skupinu pro akrobacii skupinovou, ale v té době mělo chebské letiště pouze tři instruktory a pro představení bylo potřeba pěti lidí. Dva piloti byli tedy vybráni přímo ze stíhací perutě, ti nejlepší skupináři ...

Josef Hron

Josef Hron český fotbalový trenér a bývalý fotbalový brankář. Jako hráč získal v sezoně 1977/78 mistrovský titul se Zbrojovkou Brno pod vedením Josefa Masopusta. V nejvyšší československé soutěži odchytal za TJ Zbrojovka Brno v 9 ročnících celkem 246 utkání a v 75 z nich udržel čisté konto. Ve všech těchto ukazatelích je dosud zbrojováckým rekordmanem, přiblížil se mu zatím pouze Luboš Přibyl – 9/224/68 . Poté působil v druholigovém Prostějově a následně v rakouském Gmündu nechyběl za 12 let ani v jednom mistrovském utkání, aktivní činnost ukončil ve 46 letech. Tato legenda brněnského fotbalu dlouhodobě působí u A-mužstva jako trenér brankářů. V nejvyšší soutěži odehrál 246 utkání, v 75 z nich udržel čisté konto .

Josef Hladký

Josef Hladký je bývalý česko-německý plavec. Je několikanásobným medailistou z mistrovství Evropy. Narodil se v Praze a závodil za pražský klub Rudá Hvězda Praha . Díky své všestrannosti plaval zejména polohové závody. Z mistrovství Evropy 1981 si přivezl bronzovou medaili z polohového závodu na 200 m, kterou obhájil na dalším šampionátu v roce 1983 a přidal i bronz na dlouhé polohovce. V roce 1985 svou pozici na dvoustovce ještě vylepšil a skončil druhý. Po mistrovství světa v roce 1986 v Madridu opustil Československo a usídlil se v Německu. Přišel tak o možnost startovat na olympijských hrách 1988, předtím nemohl startovat na olympiádě 1984 vinou bojkotu socialistických zemí. Na olympiádě v Barceloně 1992 nastoupil v dresu Německa, na kratší polohovce skončil 32. Zlatou medaili vybojoval v roce 1991 na premiérovém sprintérském mistrovství Evropy v krátkém bazénu v polohovém závodě na 100 metrů.

Josef Hanzal

Josef Hanzal byl český historik, archivář a zabýval se též publicistickou činností. Ve své badatelské činnosti se specializoval především na české dějiny od 17. do 20. století. Josef Hanzal se narodil v Radhosticích na Prachaticku v rodině drobného zemědělce. Vystudoval gymnázium v Plané u Mariánských Lázní, kde maturoval v roce 1953. Po absolvování filosofické fakulty UK nastoupil do Libochovic jako archivář do zemědělsko-lesnického oddělení Státního archivu v Litoměřicích, kde pracoval zde do roku 1962. Poté přešel do Archivu Univerzity Karlovy v Praze. V tomto archivu a v Historickém klubu, jehož jednatelem byl od roku 1965, pracoval až do jeho úřední likvidace na počátku 70. let. Na počátku 70. let 20. století přišel Josef Hanzal vlivem nastupující normalizace o zaměstnání, a pracoval poté v Kabinetu Zdeňka Nejedlého při Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Tam setrval až do roku 1986, kdy byl po zásahu tehdejších orgánů zbaven místa. Jeho dalším působištěm se stal archiv Národní galerie v Praze, odkud po listopadové revoluci přešel v roce do Historického ústavu ČSAV , kde působil jako vědecký pracovník až do své náhlé smrti v roce 2002. V mladších letech se zabýval především dějinami 17.-18. století, v pozdějších letech to byla problematika 19.-20. století, zvláště otázky historiografie. Podílel se na činnosti řady organizací sdružujících historiky. Byl členem historického klubu a dalších historických spolků jako Matice česká, Masarykova společnost a Pekařova společnost – Český Ráj.

Joris-Karl Huysmans

Joris Karl Huysmans byl francouzský spisovatel, literární a výtvarný kritik vlámského původu. Narodil se 5. února 1848 jako Charles Marie Georges Huysmans v rodině litografa vlámského původu. Po skončení středoškolských studií začal pracovat na ministerstvu vnitra. Ministerským úředníkem byl až do svých padesáti let. V roce 1874 vydal první sbírku básní v próze, v roce 1876 první román. Nejprve psal ve stylu naturalismu, byl velkým obdivovatelem Emila Zoly. Od roku 1876 psal též výtvarné a literární kritiky. Osobní krizi po vydání románu Naruby řešil konverzí ke katolicismu, uchýlil se krátce do trapistického kláštera v Igny. V roce 1898 opustil práci na ministerstvu a odešel do benediktinského kláštera v Ligugé. Roku 1901 byl klášter přemístěn do Belgie a Huysmans se vrátil do Paříže. Zde byl jedním ze zakládajících členů Académie Goncourt. Dne 12. května 1907 zemřel na rakovinu. česky: francouzsky:

John Hedgecoe

John Hedgecoe byl talentovaný fotograf, autor více než 30 knih krajin a portrétů příruček o tom, jak fotit. V roce 1965 založil katedru fotografie na královské fakultě umění Royal College of Art, kde působil jako profesor v letech 1975–1994 a emeritní profesor až do své smrti. V letech 1981–1994 byl prorektorem fakulty. Začal fotografovat jako teenager a studoval fotografii na Guildford Scool umění v rámci IFOR a Joy Thomas. Během své vojenské služby s RAF přispěl k leteckého fotografického průzkumu válečné bomby poškození. Po RAF v roce 1957 se stal fotograf pro časopis zaměstnanců Queen, kde jeho pověst výjimečné portrétní fotograf rostl skrz 1960 a kde zůstal až do roku 1972. Jeho netradiční, ale elegantní přístup k portrétování vedl k volné noze provize pro Observer, The Sunday Times a The Sunday Telegraph, fotil lidi jako Francis Bacon, Agatha Christie, Vita Sackville-West, John Betjeman, Ted Hughes, Stephen Hawking, David Hockney a Mary Quant. His pictures also illustrated features on fashion and architecture. Jeho obrazy také ilustrují funkce na módu a architektury. Byl dvakrát ženatý, nejprve s Julia Mardon, a pak v letech 2001 s Jenny Hogg, , má dva syny a dceru z prvního manželství. John Hedgecoe, fotograf, pedagog a spisovatel, se narodil 24. března 1932. Umřel na rakovinu 3. června 2010, ve věku 78 let

Johannes Höhne

Autor zahrádkářských příruček.

Johann Nepomuk Hummel

Johann Nepomuk Hummel byl proslulý rakouský skladatel, klavírní virtuos a pedagog, který působil v období klasicismu a romantismu. Narodil se v Prešpurku a hudební talent projevil již ve velmi mladém věku. Hummel studoval dva roky u Wolfganga Amadea Mozarta ve Vídni, kam se jeho rodiče přestěhovali, aby mohli pokračovat v jeho hudebním vzdělávání. Později studoval u dalších významných učitelů, jako byli Joseph Haydn a Antonio Salieri.

Johan Huizinga

Johan Huizinga byl nizozemský kulturní historik, autor knihy Homo ludens. Huizinga se narodil v rodině univerzitního profesora lékařství, po maturitě studoval jazyky, historii a antropologii v Groningenu a roku 1895 složil státní zkoušku pro učitele nizozemštiny a dějepisu. Po krátkém pobytu v Lipsku promoval roku 1896 v Groningenu prací o komické postavě Vidušaky ve starém indickém divadle. Od roku 1897 učil historii v Haarlemu a od roku 1903 přednášel starou indickou literaturu v Amsterdamu. Od roku 1905 přednášel historii v Groningen a od roku 1915 byl profesorem obecné historie v Leidenu, a to až do zavření univerzity nacisty v roce 1942. Od roku 1916 byl vedle toho členem Nizozemské akademie věd a redaktorem kulturního časopisu De gids. Roku 1919 vyšla jeho kniha Podzim středověku, která ho proslavila. Roku 1926 podnikl cestu po USA, v letech 1927–1931 byl děkanem fakulty a roku 1933 rektorem Leidenské univerzity. Přednášel v mnoha zemích a získal čestné doktoráty v Tübingen a v Oxfordu. Roku 1938 vyšla jeho druhá slavná kniha, Homo ludens, základní kulturně-antropologické pojednání o kulturním významu hry. Jako rektor univerzity vyloučil 1933 ze studentské konference německého nacistického studenta pro jeho antisemitský článek, což vyvolalo diplomatický protest z německé strany a přivodilo Huizingovi zákaz publikací v Německu. Po obsazení Nizozemska Německem byl roku 1942 nejprve internován, ale na základě lékařského dobrozdání propuštěn do domácího vězení v obci De Steeg, kde roku 1945 zemřel. Huizinga napsal řadu historických prací o dějinách Nizozemska v 15. a 16. století a o různých tématech kulturních dějin, životopis Erasma Rotterdamského a mnoho jiných; jeho sebrané spisy mají 9 svazků V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johan Huizinga na německé Wikipedii. ...

Jo Henderson

Německá autorka románů žánru červené knihovny.

Jitka Hinková

Mgr., redaktorka .

Jiří Hřebejk

Narozen 19.4.1955 v Praze. JUDr., odborný asistent katedry ústavního práva, práce z oboru.

Jiří Hornát

Překladatel z angličtiny.

Jiří Hogan

Jiří Hogan, vlastním jménem Schwemlein, se narodil 10. 7. 1934 ve Veverské Knínici. Pracoval jako projektant technického rozvoje v Královopolské strojírně v Brně. Psát začal od roku 1968, ale první kniha mu vyšla až po jeho šedesátých narozeninách. Nakladatelství Leprez mu postupně vydalo knihy: v roce 1995 Tajemství Volavčího jezera, v roce 1996 Společnost správných romantiků, 1999 Meč Vontů. Dále v roce 2005 vyšel Případ zelený drak a roku 2008 Konec romantiků. V rukopisu jsou jeho další knihy: Poslední táborák v Kamenici, Bitvy o Kozí bradu, Chlapík ze Santa Fé, Ranč Sedmé laso, Žhavá brána, Chmatáci, dámy a Gentlemani a Dobrodružství Pěti šípů.

Jiří Heřt

Jiří Heřt byl český lékař, profesor anatomie a druhý předseda českého klubu skeptiků Sisyfos. Po ukončení gymnázia v Lounech studoval lékařství na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a asistoval v Anatomickém ústavu u profesora Ladislava Borovanského. Na jeho doporučení nastoupil po promoci do Anatomického ústavu Lékařské fakulty UK v Plzni k profesoru Jaroslavu Kosovi. Zde se jako člen výzkumného týmu zabýval nejprve obecnými otázkami růstu kostí a jejich cévního zásobení, později rovněž adaptací kostí na funkční zátěž. V roce 1960 obhájil kandidátskou práci a o tři roky později habilitační práci na téma Regulace růstu dlouhých kostí do délky. Výsledky tohoto výzkumu měly přímý dopad na klinickou praxi a staly se součástí Tošovského a Stryhalovy monografie Dětské zlomeniny, vydané roku 1967. Úzkou spolupráci navázal s kolegy na plzeňské ortopedické klinice a do konce 60. let publikoval ve oboru anatomie více než 70 vědeckých článků. Tým profesora Kose na plzeňské lékařské fakultě vydal skripta Přehled topografické anatomie a Topografická anatomie pro stomatology . Opět vyšla v roce 1990. Koncem 60. let pobýval pracovně v Alžírsku a po návratu domů se aktivně zapojil do politického dění jako zakládající člen Klubu angažovaných nestraníků. Po okupaci roku 1968 následoval okamžitý zákaz činnosti KANu a byl z Lékařské fakulty vyloučen. Někteří jeho kolegové zvolili emigraci a celý výzkumný tým zanikl. Od roku 1973 až do roku 1990 pak pracoval jako závodní lékař ve Válcovnách trub a železárnách v Chomutově Pod jeho vedením vznikla rozsáhlá epidemiologická studie Průzkum ischemické choroby srdeční a jejích rizikových faktorů v závodě VTŽ Chomutov . K anatomii se vrátil po pádu komunistického režimu v roce 1989 a roku 1990 již přednášel na ortopedickém kongresu v Praze. Odmítl nabídku vést plzeňský Anatomický ústav po Kosovi, ale navázal na svou vědeckou kariéru a v roce 1993,...

Jiří Hanke

Jiří Hanke je český dokumentární, portrétní a konceptuální fotograf. Fotografuje od roku 1973. Roku 1977 založil Malou galerii České spořitelny v Kladně, kterou vede jako kurátor. Hanke se narodil do rodiny úředníka berního úřadu a skladnice. Absolvoval kladenské gymnázium a poté usiloval o studium na Přírodovědecké fakultě UK. Zkoušky udělal, ale nebyl přijat pro vysoký počet zájemců. Nabídli mu možnost přejít na Vysokou školu zemědělskou v Praze-Dejvicích. Nabídku využil, školu však po roce opustil. Nastoupil do oddělení vymáhání nesplácených úvěrů kladenské spořitelny, kde pracoval až do důchodu dlouhých 41 let. Ve volném čase hrál na kytaru v beatové skupině Barclay a zabýval se folkovou hudbou. V roce 1972 vyhrál druhé místo v písničkářské soutěži O Ptáka Noha a měl společný koncert s Jaroslavem Hutkou. Své působení v oblasti hudby ukončil okolo roku 1976. Po roce 1968, kdy se oženil s výtvarnicí a fotografkou Jiřinou Hankeovou, začal z rozstříhaných novin a časopisů vytvářet koláže. Později tuto techniku opustil a plně se orientoval na sociální, dokumentární, portrétní a konceptuální fotografii. V roce 1977 založil a do současnosti vede Malou galerii České spořitelny v Kladně. Je autorem řady známých fotografických projektů, mj. portrétů rockových a jazzových interpretů s názvem Stop time, sociálně-dokumentárního souboru Lidé z Podprůhonu, konceptuálně zaměřených portrétních souborů Otisky generace, Podnikatelé a TV Image nebo dokumentárně-krajinářských projektů Ozvěny a Periferie. Jeho nejznámější řadou jsou Pohledy z okna mého bytu.

Jindřich Horák

Autor publikací z oblasti kopané.

Jim C Hines

Americký spisovatel fantasy literatury.

Jennie Harding

Lektorka terapie éterickými oleji, zabývá se pěstováním aromatických rostlin, studuje botaniku a ekologii.

Jean Hougron

Jean Hougron se narodil v roce 1923 v Caen. Po studiu práv pracoval v Indočíně, procestoval Ameriku a Afriku, poté působil v Paříži. Je autorem řady románů, z nichž nejznámější jsou La Nuit indochinoise, Soleil an ventre a La Terre du Barbare.

Jaroslava Hájková

Jaroslava Hájková , absolventka filosofické fakulty Univerzity Karlovy obor čeština - pedagogika . Po skončení studií vystřídala mnoho zaměstnání, pracovala nejen jako učitelka a středoškolská profesorka, ale i jako vychovatelka, skladnice, nakladatelská redaktorka , novinářka . Publikovala mnoho literárních recenzí, esejů a fejetonů. V současné době působí jako šéfredaktorka nakladatelský Český spisovatel.

Jaroslav Hulák

Navstevoval gymnázium ve Vodranech, po maturite 1939 zacal studovat filozofii a dejiny umneni na Filozofické fakulte Univerzity Karlovy. Po uzavreni vysokých skol se vyucil knihkupeckým pracim, do ledna 1943 pracoval v nakladatelství Melantrich. Potom byl nasazen na práci do Nemecka , odtud uprchl a krátce pracoval v Liberci, ale byl znovu vrácen do Berlína, pozdeji do Forstu v Lubici. Tyto zivotní zkusenosti jej privedly k samostatnému studiu ruského jazyka, literatury i dejin.

Jaroslav Hospr

Autor publikací z oboru pohostinství a přípravy jídel.

Jaroslav Hornof

Jaroslav Horký

Narozen 1.12.1925 v Praze. MUDr., CSc., pracovník Ústavu pro výzkum výživy lidu, lékařské práce.

Jaroslav Hořejší

Narozen 4.9.1905 v Trhové Kamenici u Chrudimi, zemřel 24.11.1997. Prof., DRSc., vysokoškolský profesor, internista, biochemik, práce z oboru.

Jaroslav Horák

Po vysoké škole pracoval u tehdejších ČSD jako energetik. Potom odešel do Střední odborné školy pro pracující v České Třebové, jako učitel odborných předmětů elektrotechnických. Po 5 letech se stal zástupcem ředitele. Ve vedoucí funkci se naučil řízení kolektivu. Ve škole se postupně začal zabývat výukou práce s osobními počítači. Ty také administroval a spravoval. Od roku 1999 pracuje ve firmě zabývající se servisem a prodejem PC, jako specialista na počítačové sítě.

Jaroslav Heyrovský

Jaroslav Heyrovský byl český fyzikální chemik, objevitel a zakladatel polarografie a nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1959. Studoval na Univerzitě Karlově, poté odešel na University College London, kde se zabýval fyzikální chemií. Zde získal titul bakaláře přírodních věd. V rámci postgraduálního studia se začal zajímat o elektrochemii. Jeho studia částečně přerušila první světová válka, kdy sloužil jako zdravotník. Po válce působil na Univerzitě Karlově, kde se v roce 1926 stal profesorem. Roku 1922 objevil polarografii, což je metoda používající měření elektrického proudu, který prochází rtuťovou kapkou a roztokem, do něhož rtuť odkapává. Tímto způsobem se dají získat cenné informace o druhu a množství látek, které roztok obsahuje. Výsledek se využívá při chemické analýze i při základním fyzikálně-chemickém výzkumu. Pro urychlení zaznamenávání hodnot s japonským vědcem Šikatou zkonstruovali polarograf, který tyto křivky automaticky zaznamenával. Za tento objev a rozpracování analytické polarografické metody v roce 1959, kdy byl na Nobelovu cenu nominován již poosmnácté, získal Nobelovu cenu za chemii. Během druhé světové války, přestože v Protektorátu byly univerzity zavřené, mohl dále vědecky pracovat. Po válce byl vzhledem k tomuto povolení vědeckého výzkumu obviněn z kolaborace, která mu ovšem nebyla nikdy prokázána. V roce 1951 spoluzakládal Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963. Poté odešel ze zdravotních důvodů do penze. Zemřel v roce 1967 ve smíchovském sanatoriu. Byl ženatý s Marií, rozenou Kořánovou a měl dvě děti, Jitku Černou a Michaela Heyrovského , oba se věnovali vědecké činnosti v oblasti přírodních věd. Narodil se v Praze v rodině Kláry a Leopolda Heyrovských jako čtvrté z pěti dětí. Měl tři sestry, Kláru, provdanou za ...

Jaroslav Havlů

Spoluautor publikace o pěstování růží.

Jan van Helsing

Jan van Helsing, vlastním jménem Jan Udo Holey . Od roku 1985 podnikal cesty po USA, Egyptě, Jižní Americe a Asii, kde navazoval kontakty s lidmi z okruhu tajných služeb, ale i z templářských a zednářských lóží a dalších skupin. Získané poznatky publikoval v roce 1993 v knize o tajných spolcích: Tajná společenství a jejich moc ve 20. století. Kniha byla velmi populární, prodalo se na 100 tisíc výtisků, byla přeložena do osmi jazyků. Ve Švýcarsku a Německu byl její prodej zakázán kvůli údajnému podněcování k antisemitismu. Další autorovy práce se věnují historickým, konspiračním a ezoterickým tématům.

Jan Hrubý

Narozen 23. 6. 1945 v Uherském Hradišti. Mgr., výtvarník, karikaturista, autor publikací kresleného humoru, jáhen.

Jan Hozák

Narozen 22.12.1950 v Turnově. PhDr., historik v oboru dějin techniky, technického muzejnictví, autor výstav a publikací z oboru, pracovník Národního technického muzea v Praze.

Jan Hošek

Narozen 15. 2. 1961 v Praze. Filmový dokumentarista, ilustrátor přírodovědně zaměřených knih a režisér vědecko-populárních filmů a pořadů pro Českou televizi.

Jan Hořejší

Jan Hořejší byl český průkopník skautingu, učitel, spisovatel a překladatel. Byl synem mechanika Aloise Hořejšího a švadleny Marie Strankmüllerové. Po brzké smrti otce na TBC žil s matkou v Klabavě u Rokycan. Nadaný Jan vystudoval nejprve reálné gymnázium v Rokycanech, kde byl jeho profesorem Bořivoj Müller. V letech 1906 až 1912 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlo-Ferdinandově a získal doktorát. Studia v Praze mu umožnila seznámení s dalšími osobnostmi, které měly vliv na jeho další život. Kromě profesorů to byl především spolužák Miloš Seifert. Po dokončení studií učil krátce na gymnáziu v Rokycanech, v letech 1913–1914 v Praze na Dívčím učitelském ústavu a od září 1914 v Učitelském ústavu v Příbrami. Již během studií se seznámil s myšlenkou skautingu, a proto létě 1913 tábořil nedaleko Tymákova u Rokycan. Jeho oddíl si začal říkat Psohlavci a jednotlivé družiny měly vlajky s černou, červenou a zelenou psí hlavou. Oženil se s Marii Hamerskou a měli spolu tři děti, Marii, Jana a Dagmar. Po zbytek života byl činný v praktické i teoretické lidové výchově, kromě pedagogiky se věnoval spisovatelské a překladatelské práci. Vědecky byl činný v biologii, filozofii, v pedagogice, v lidové výchově a v reformě školství. Od roku 1937 řídil časopis Osvětová služba. Základ jeho oddílu tvořil sokolský dorost. Rozepře s vedením tehdejšího Odboru Junáků – Českých skautů, vedly k tomu, že založí vlastní odbory skautů Psohlavců pod humanitárním spolkem Záchrana. Spolu s ním do Psohlavců vstoupily oddíly Bořivoje Müllera a učitele Emila Pelunky. Počátkem dubna 1914 začal vydávat časopis Psohlavec, který vycházel do roku 1922 . Roku 1915 založily spřátelené junácké skupiny „Obec Psohlavců“. Členy nově vzniklé organizace byly oddíly z Prahy , Berouna , Loun, Plzně a Příbrami . Po převratu roku 1918 se k Obci ...

Ján Horecký

prof. PhDr. Ján Horecký, DrSc. bol slovenský jazykovedec . Od roku 1943 po skončení vysokoškolských štúdií začal pracovať vo vtedajšom Jazykovednom ústave Slovenskej akadémie vied a umení v Bratislave.

Jan Hlávka

Narozen 7. 4. 1979. Český spisovatel sci-fi a fantasy, překladatel, publicista.

Jan Herčík

MVDr. Jan Herčík, CSc., zvěrolékař působící na veterinární klinice v Horoměřicích.

Jan Herain

Jan Herain byl český architekt a historik, byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy. Zemřel roku 1914 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Jan Halady

Narozen 7. 4. 1967. Fotograf.